27 A 5/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobce: V. B., nar. X st. přísl.: Ukrajina bytem X zastoupen Mgr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2 – Nové město proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice v řízení o žalobě proti rozhodnutím (sdělením) žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM- 79224-9/ZM-2025 a ze dne 9. 2. 2026, č. j. OAM-4527-10/ZM-2026 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM-79224-9/ZM-2025 s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žaloba s e co do rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026 č. j. OAM-4527-10/ZM- 2026 z a m í t á . III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 11 605 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Ireny Strakové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalovaný sdělením ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM-79224-9/ZM-2025 žalobci sdělil, že na jeho oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 27. 11. 2025 podle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“) se hledí, jako by nebylo učiněno (§ 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců), protože oznámení nesplňovalo podmínky podle § 42g odst. 7 a odst. 8 zákona o pobytu cizinců. Zaprvé, žalobce v oznámení uvedl, že změna zaměstnavatele nastala dne 21. 11. 2025, tedy přede dnem poslání oznámení. To je podle žalovaného v přímém rozporu s § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, který stanovuje, že cizinec má zaslat oznámení nejpozději 30 dní před plánovanou změnou zaměstnavatele. Zadruhé, žalobce k oznámení přiložil novou pracovní smlouvu, ve které je uvedena mzda, která je nižší než minimální mzda ve smyslu nařízení vlády č. 286/2024 Sb. Toto je v rozporu s § 42g odst. 8 a § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců, které stanovuje že z předkládané pracovní smlouvy nesmí vyplývat, že odměna, plat nebo mzda bude nižší než minimální mzda.

2. Žalovaný následně sdělením ze dne 9. 2. 2026, č. j. OAM-4527-10/ZM-2026 žalobci sdělil, že na jeho oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 21. 1. 2026 podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců se hledí, jako by nebylo učiněno (§ 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců), protože bylo podáno po uplynutí 90 dnů od skončení předchozího pracovního poměru žalobce (§ 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), a tedy nesplňovalo podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců. Žalobci skončil předchozí pracovní poměr dne 15. 10. 2025, tedy 98 dní před doručením oznámení změny.

3. Žalobce následně podal žalobu, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí (sdělení) žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM-79224-9/ZM-2025 a ze dne 9. 2. 2026 č. j. OAM-4527-10/ZM- 2026 (společně dále také „napadená rozhodnutí“).

II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a replika žalobce

4. Žalobce v podané žalobě namítá, že žalovaný nevyšel při posuzování oznámení žalobce ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, když žalovaný nezjistil skutkový stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem k okolnostem případu. Tímto došlo ze strany žalovaného k porušení zásady vyšetřovací.

5. Žalobce dále namítá nezákonnost napadených rozhodnutí žalovaného, kterou spatřuje v nesprávném postupu žalovaného. Žalovaný měl jak ve vztahu k chybně uvedenému datu změny zaměstnavatele, tak ve vztahu k chybně uvedené výši mzdy v oznámení ze dne 27. 11. 2025 žalobce vyzvat k odstranění těchto nedostatků. Nedostatečnost poučení v rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025 měla za následek řetězovou reakci v podobě dalšího rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026. Navíc, žalobce učinil oznámení ze dne 27. 11. 2025 v souladu s požadavky zákona o pobytu cizinců, když neuvedení konkrétního data nástupu do nového zaměstnání ani uvedení chybné měsíční mzdy ve smlouvě o budoucí pracovní smlouvě nemá za následek nesplnění zákonných požadavků.

6. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, žalobce však současně neuvádí, v čem nepřezkoumatelnost kteréhokoli z napadených rozhodnutí spočívá.

7. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 24. 3. 2026, přičemž v tomto vyjádření nejprve popsal skutkový stav a následně uvedl, že při posuzování skutkového stavu vycházel ze skutečností, které jsou mu známy z úřední činnosti a z podkladů ve spisu. Další dokazování proto nebylo potřeba.

8. Žalovaný dále tvrdí, že poučení žalobce nebylo třeba, když informace o tom, co a v jaké formě je třeba v oznámení předložit, je uvedeno v samotném tiskopisu oznámení. Žalobce do tiskopisu oznámení jako datum, ke kterému má nastat změna zaměstnavatele, uvedl 21. 11. 2025, ačkoliv oznámení podal až dne 27. 11. 2025. Tímto nebyla dodržena podmínka podat oznámení o změně zaměstnavatele nejméně 30 dnů před touto změnou. Chybné uvedení data nemohlo představovat zřejmou či písařskou chybu, když právě 21. 11. 2025 je datum uzavření smlouvy o budoucí pracovní smlouvě žalobce se zaměstnavatelem. Ačkoliv má žalovaný povinnost pomoci oznamovateli odstranit vady oznámení, v případě opožděně podaného oznámení se jedná o vadu neodstranitelnou a žalovaný tak nepochybil, když k odstranění vady v oznámení ze dne 27. 11. 2025 nevyzval. Následně již nebylo nutné vyzývat žalobce k odstranění vady týkající se výše mzdy, když nebyla splněna podmínka včasného oznámení.

9. Další žalobcem podané oznámení ze dne 21. 1. 2026 pak bylo podáno až po 98 dnech od ukončení posledního pracovního poměru žalobce, tedy až poté, co žalobci skončila platnost zaměstnanecké karty. Vzhledem k tomu, že oznámení o změně zaměstnavatele musí být žalovanému doručeno před koncem platnosti zaměstnanecké karty, nebyla splněna podmínka požadovaná pro doručení oznámení o změně zaměstnavatele. Z toho důvodu se rovněž na oznámení žalobce ze dne 21. 1. 2026 hledí, jako by nebylo učiněno.

10. Žalobce následně v replice ze dne 14. 4. 2026 zdůrazňuje, že uvedení chybného data změny zaměstnavatele v oznámení je formálním pochybením, a tedy není neodstranitelnou vadou podání. Žalovaný pochybil, když neposkytnul žalobci potřebnou součinnost při odstranění této vady, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobce je cizinec, a právní úprava zaměstnaneckých karet je pro něj složitá.

III. Posouzení žaloby

11. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba je částečně důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

12. Dle § 42g odst. 7 věta první zákona o pobytu cizinců změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. Dle poslední věty tohoto ustanovení pak držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst. 1.

13. Dle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců oznámení podle odstavce 7 se podává na k tomu určeném úředním tiskopisu, kde je cizinec povinen uvést jméno, příjmení, datum narození, státní příslušnost, požadovanou změnu, název budoucího zaměstnavatele, telefonní číslo na budoucího zaměstnavatele, informace, zda jsou dosavadní a budoucí zaměstnavatelé účastníky vládou schváleného programu, údaje k nové volné pracovní pozici vedené podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty v rozsahu tiskopisu a přesné datum, ke kterému změna nastane. Dále je povinen k oznámení předložit doklad prokazující, že jeho dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento vztah skončil, pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, ze které je patrné, že je uzavřena na v oznámení uvedenou pracovní pozici, která je uvedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, a prohlášení budoucího zaměstnavatele, že má cizinec odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání podle odstavce 2 písm. c). Pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí musí splňovat podmínky uvedené v odstavci 2; to neplatí, jedná-li se o oznámení změny zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele.

14. Dle § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců žádost o vydání zaměstnanecké karty je oprávněn podat cizinec, pokud uzavřel pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti obsahující ustanovení, ze kterého vyplývá, že bez ohledu na rozsah práce měsíční mzda, plat nebo odměna cizince nebude nižší než měsíční minimální mzda; týdenní pracovní doba v každém základním pracovněprávním vztahu musí činit nejméně 15 hodin.

15. Dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců ministerstvo ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení podle odstavců 7 a 8 sdělí cizinci a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být na tomto místě zaměstnáván. Na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 se hledí, jako by nebylo učiněno. Jestliže v době podle § 63 odst. 1 držitel zaměstnanecké karty doručil ministerstvu více oznámení o změně zaměstnavatele, přihlíží se pouze k poslednímu z nich, na předchozí oznámení se hledí, jako by nebyla učiněna.

16. Dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 90 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10; to neplatí, pokud se jedná o cizince uvedeného v § 98 zákona o zaměstnanosti. Dle odst. 3 tohoto ustanovení odstavec 1 se nepoužije, jestliže cizinec před uplynutím doby uvedené v odstavci 1 učiní oznámení podle § 42g odst. 7 nebo podá žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem.

17. Dle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

18. Potřeba vyzvat oznamovatele k odstranění nedostatků i v řízení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 4 Azs 124/2023-34, č. 4529/2023 Sb. NSS, který ostatně žalobce v žalobě cituje. Právní věta tohoto rozsudku říká, že „pokud oznámení o změně zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, obsahuje odstranitelné vady, je správní orgán povinen dle § 154 ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu držitele zaměstnanecké karty k odstranění těchto vad vyzvat.“ 19. Městský soud předně uvádí, že sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., jak vyplývá např. z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/2021-41, či z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Azs 327/2020-44, a ze dne 27. 9. 2021, č. j. 10 Azs 156/2021-28. Proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele není odvolání přípustné a lze se proti němu bránit přímo správní žalobou (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2022, č. j. 4 Azs 77/2022-25, či ze dne 26. 1. 2023, č. j. 9 Azs 118/2022-32).

20. Městský soud neshledal napadená rozhodnutí nepřezkoumatelnými. Žalobce blíže neuvedl, v čem spatřuje nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Soud připomíná, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek kasačního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, nebo ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31). Městský soud proto pouze v obecné míře odpovídající obecnosti vznesené námitky přezkoumal rozhodnutí napadená žalobou a neshledal je nepřezkoumatelná. Rozhodnutí žalovaného jsou dostatečně zdůvodněná a úvahy v něm jsou logické. Z obou rozhodnutí žalovaného lze seznat, v čem spatřoval opožděnost a rozpornost se zákonem obou oznámení žalobce a tuto svou úvahu dostatečně vysvětlil a odůvodnil. Bez bližšího zdůvodnění, v čem žalobce spatřuje procesní vady a nepřezkoumatelnost, nemůže soud z pohledu těchto vad více napadená rozhodnutí přezkoumat.

21. Dále se soud zabýval věcným posouzením žaloby.

22. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce nejprve dne 8. 10. 2025 podal žádost o prodloužení zaměstnanecké karty, v důsledku čehož byla dána fikce platnosti zaměstnanecké karty. Dne 15. 10. 2025 skončil žalobci poslední pracovní poměr. Dne 27. 11. 2025 žalobce oznámil žalovanému změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, přičemž v tiskopisu oznámení do kolonky příslušné pro uvedení data změny zaměstnavatele uvedl datum 21. 11. 2025. K tomu žalobce žalovanému předložil smlouvu o budoucí pracovní smlouvě uzavřenou dne 21. 11. 2025, která zavazovala žalobce a společnost Vonara s.r.o. k uzavření pracovní smlouvy nejpozději do 30 dnů po obdržení rozhodnutí Ministerstva vnitra. Smlouva o budoucí pracovní smlouvě dále obsahovala navržené znění v budoucnu uzavírané pracovní smlouvy, kde byla sjednána hrubá měsíční mzda ve výši 20 400 Kč. Ze správního spisu dále vyplývá, že v evidenci volných pracovních míst Úřadu práce byla k volnému pracovnímu místu, na kterém měl žalobce začít pracovat, uvedeno mzdové rozpětí od 20 800 Kč/měsíc. K tomu následně zaměstnavatel žalobce (společnost Vonara s.r.o.) zaslal žalovanému vyjádření, ve kterém uvedl, že skutečná měsíční mzda žalobce byla 20 800 Kč, nikoli ve smlouvě o budoucí pracovní smlouvě uvedených 20 400 Kč. Žalovaný dne 29. 12. 2025 sdělil žalobci, že jeho oznámení ze dne 27. 11. 2025 bylo podáno opožděně, navíc byla ve smlouvě o budoucí pracovní smlouvě uvedena nižší hrubá měsíční mzda, než byla minimální mzda, proto se na něj hledí, jako by nebylo učiněno. Toto sdělení bylo žalobci doručeno dne 16. 1. 2026. Dne 13. 1. 2026 skončila žalobci platnost zaměstnanecké karty uplynutím 90 dní od ukončení posledního pracovního poměru. Dne 21. 1. 2026 žalobce opětovně oznámil žalovanému změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Dne 9. 2. 2026 žalovaný žalobci sdělil, že jeho oznámení bylo učiněno po více než 90 dnech od skončení jeho posledního pracovního poměru, tedy po zániku platnosti zaměstnanecké karty. Toto oznámení tak nesplňuje podmínky dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, proto se na něj hledí, jako by nebylo učiněno.

23. Městský soud se ztotožnil s tvrzením žalobce, že jeho oznámení ze dne 27. 11. 2025 nebylo podáno opožděně. Žalobce sice pochybil, když datum 21. 11. 2025 uvedl jako datum změny zaměstnavatele, jednalo se však toliko o pochybení formální, které nemohlo zapříčinit opožděnost oznámení, nikoli o pochybení co do běhu času. Žalobce pouze v oznámení uvedl chybné datum změny zaměstnavatele, když do kolonky ve standardizovaném tiskopisu k tomu určeném uvedl datum uzavření smlouvy o budoucí pracovní smlouvě. Situace, že bude oznámení podáno skutečně opožděně, ani nastat nemohla, když dle smlouvy o budoucí pracovní smlouvě byla změna zaměstnavatele (uzavření samotné pracovní smlouvy a následný nástup na pracovní pozici) navázána na rozhodnutí žalovaného vydávaného až na základě oznámení žalobce. Pakliže bylo oznámení a následné rozhodnutí žalovaného dle smlouvy o budoucí pracovní smlouvě podmínkou pro změnu zaměstnavatele, nemohla materiálně změna zaměstnavatele nastat ještě před splněním podmínky podání oznámení, jak uvádí žalovaný. Pochybení žalobce tedy nespočívalo v tom, že bylo oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 27. 11. 2025 podáno opožděně, ale v tom, jaké konkrétní datum mělo být uvedeno do kolonky ohledně data změny zaměstnavatele. Žalovaný měl proto žalobce vyzvat k nápravě vad, kterými oznámení ze dne 27. 11. 2025 trpělo, když se jednalo o odstranitelnou vadu oznámení. Žalovaný však toto neučinil, čímž porušil zásadu poučovací zakotvenou v § 37 odst. 3 správního řádu.

24. Krajský soud v Brně se v rozsudku ze dne 25. 10. 2024, č. j. 33 A 13/2024-41 zabýval skutkově totožnou situací a dospěl k závěru, že „taková vada je podle názoru krajského soudu per se odstranitelná postupem podle ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu, neboť tu jde primárně o vyjasnění vztahu obsahu oznámení a jeho příloh. V tomto ohledu krajský soud souhlasí se žalobcem, že přesně tento typ vad spadá pod rozsah závěrů citovaného rozsudku NSS. Nešlo tu o „obrácení běhu času“, jak mylně dovozoval žalovaný, nýbrž o mechanické přepsání data podání žádosti i do kolonky věnované dni nástupu do zaměstnání. V tomto ohledu nemohl žalovaný bez dalšího postupu postavit najisto, že byla v případě žalobce porušena 30denní lhůta k podání oznámení před plánovaným datem nástupu do práce. Právě takové vady je možno postupem dle § 37 odst. 3 správního řádu odstraňovat.“ Tento názor Krajského soudu v Brně následně potvrdil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 12. 2. 2025, č. j. 10 Azs 233/2024-43.

25. Žalovaný pak měl rovněž vyzvat žalobce k odstranění vady oznámení ze dne 27. 11. 2025 spočívající ve výši sjednané mzdy. Ačkoliv byla ve smlouvě o budoucí pracovní smlouvě sjednána výše hrubé měsíční mzdy na 20 400 Kč, v popisu volné pozice vedené v evidenci volných pracovních míst Úřadu práce bylo uvedeno mzdové rozpětí 20 800 Kč/měsíc. Jak vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2025, č. j. 21 A 15/2025-25, žalovaný „měl upozornit na rozpor mezi mzdovým rozpětím uvedeným u nové volné pracovní pozice vedené v Centrální evidenci volných pracovních míst a příslušnou částkou ve smlouvě o smlouvě budoucí. Budoucí zaměstnavatel si byl podle Centrální evidence pracovních míst zjevně vědom, jakou mzdu je povinen vyplácet, proto měl žalovaný upozornit žalobce na nesoulad v předložených podkladech“. To, že si byl budoucí zaměstnavatel žalobce tohoto pochybení vědom, dokládá též vyjádření budoucího zaměstnavatele, ve kterém uvedl, že skutečná měsíční mzda žalobce byla 20 800 Kč, nikoli ve smlouvě o budoucí pracovní smlouvě uvedených 20 400 Kč.

26. Žaloba v části, kterou žalobce brojí proti nezákonnému postupu žalovaného v řízení, jež vyústilo rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM-79224-9/ZM-2025, je tedy důvodná.

27. Městský soud však neshledal nezákonným postup žalovaného vedoucí k rozhodnutí ze dne 9. 2. 2026. Správní soud přezkoumává rozhodnutí podle skutkového stavu, který je dán v době vydání rozhodnutí správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s). Ve chvíli, kdy žalovaný vydával rozhodnutí ohledně oznámení žalobce ze dne 21. 1. 2026, skutečně platilo, že platnost zaměstnanecké karty zanikla dne 13. 1. 2026, a její platnost tak již nemohla na základě oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 21. 1. 2026 být prodloužena. Zároveň platilo (a stále platí), že žalobce podal oznámení o změně zaměstnavatele až po 98 dnech od skončení posledního pracovního poměru žalobce. Takto učiněné oznámení skutečně nesplňuje požadavky stanovené § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný tedy nemohl rozhodnout jinak, než že se na jeho oznámení ze dne 21. 1. 2026 hledí, jako by nebylo učiněno. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026 není jakkoli podmíněno rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 12. 2025. Jedná se o rozhodnutí žalovaného učiněné na základě nově podaného oznámení žalobcem. Ačkoliv chtěl žalobce oznámením ze dne 21. 1. 2026 napravit své domnělé chyby učiněné v oznámení ze dne 27. 11. 2025, nebylo rozhodnutí ze dne 29. 12. 2025 závazným podkladem pro rozhodnutí o oznámení ze dne 21. 1. 2026. Není tedy pravdou, že by rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026 bylo nezákonné v důsledku řetězové reakce vyvolané nezákonností rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, jak tvrdí žalobce.

28. Na rozdíl od oznámení žalobce ze dne 27. 11. 2025 neměl žalovaný povinnost žalobce vyzývat k nápravě oznámení ze dne 21. 1. 2026, když toto oznámení skutečně trpělo neodstranitelnou vadou týkající se běhu času. Žalobce podal oznámení v rozporu s poslední větou § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců až po uplynutí lhůty 90 dnů od skončení jeho posledního pracovního poměru. Tato lhůta nemůže být prodloužena. Vada opožděného podání už nemohla být zhojena, i kdyby byl žalobce k jejímu odstranění vyzván.

29. K tomu zároveň městský soud dodává, že existence rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026 nikterak nezabraňuje novému rozhodnutí žalovaného o oznámení žalobce ze dne 27. 11. 2025. Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 2. 2026 totiž bylo pouze postaveno najisto, že oznámení žalobce ze dne 21. 1. 2026 nesplňovalo podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a odst. 8 zákona o pobytu cizinců, proto se na něj hledí, jako by nebylo učiněno. Jak je uvedeno v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/2021-41 „obsah sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců totiž závazně předurčuje, jaké účinky ze zákona o pobytu cizinců nastanou, tj. zda cizinec může oprávněně pobývat na území a vykonávat zaměstnání na oznámené pozici (§ 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců), nebo zda se na oznámení hledí, jako by nebylo učiněno (§ 42g odst. 9 téhož zákona).“ Rozhodnutí žalovaného však nezakládá překážku věci rozhodnuté, držitel zaměstnanecké karty totiž může v případě negativního sdělení ohledně jeho oznámení podat oznámení nové. Negativní sdělení ohledně předchozího oznámení není důvodem pro negativní sdělení ohledně jiného oznámení, když ta se posuzují zcela nezávisle na sobě. Pokud žalovaný v dalším řízení sezná, že oznámení žalobce ze dne 27. 11. 2025 splňuje podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a odst. 8 zákona o pobytu cizinců, není to jakkoli v rozporu s tím, že oznámení žalobce ze dne 21. 1. 2026 tyto podmínky nesplňovalo.

30. Rozhodování o oznámení žalobce ze dne 27. 11. 2025 rovněž neodporuje § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců, dle kterého ministerstvo přihlíží pouze k poslednímu podanému oznámení podanému ve lhůtě dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Ačkoliv žalobce dne 21. 1. 2026 podal oznámení, bylo toto podáno po lhůtě 90 dnů od skončení jeho posledního pracovního poměru, tedy nebylo podáno ve lhůtě dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Jak je uvedeno v samotném rozhodnutí ze dne 9. 2. 2026, na toto oznámení se hledí, jako by nebylo učiněno. Posledním a jediným podaným oznámením je tak oznámení žalobce ze dne 27. 11. 2025.

31. Městský soud konečně uvádí, že neshledal jako důvodnou námitku žalobce ohledně postupu žalovaného v rozporu se zásadou vyšetřovací, neprovedení potřebných důkazů a nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a to ve vztahu k ani jednomu z napadených rozhodnutí. K tomu městský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 Azs 234/2020-32, dle kterého „judikatura tedy dlouhodobě setrvává na názoru, že v případě řízení o žádosti je především na žadateli, aby vyvinul dostatečnou aktivitu pro kladné vyřízení žádosti. Naopak se v takovém řízení neuplatní zásada vyšetřovací, podle níž by bylo na správním orgánu, aby zjišťoval skutečný stav věci. Uvedené závěry plně dopadají také oblast pobytu cizinců.“ Žalovaný měl k dispozici dostatek podkladů, ze kterých vyplývaly takové okolnosti případu, které bylo třeba pro rozhodnutí o oznámení zjistit. Žalobce navíc žádné konkrétní důkazy k provedení nenavrhl. Žalovaný tedy neporušil zásadu vyšetřovací, ale zásadu poučovací., jak soud uvedl v bodě [23] tohoto rozhodnutí.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

32. Z výše uvedených důvodů městský soud rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM-79224-9/ZM-2025 podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil pro nezákonnost a zároveň žalobu co do rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. OAM-4527-10/ZM-2026 zamítl.

33. Žalovaný bude pokračovat v řízení o oznámení žalobce ze dne 27. 11. 2025, č. j. OAM-79224- 9/ZM-2025 a vyzve žalobce k odstranění všech nedostatků oznámení o změně zaměstnanecké karty (včetně případných nově zjištěných). Až na základě takto případně doplněných podání ve věci rozhodne. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. jsou správní orgány vázány právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku.

34. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Jelikož měl žalobce ve věci částečný úspěch, náleží mu náhrada poměrné části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný pouze v té části žaloby, kterou brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM-79224-9/ZM-2025, bude mu přiznána náhrada nákladů řízení vynaložená při napadení tohoto rozhodnutí. Tyto náklady představují náklady na soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby, soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na odkladný účinek a náhradu hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za 3 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a za písemné podání a návrh ve věci samé (žaloba a replika k vyjádření žalovaného) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Tato odměna je následně snížena na polovinu, když žalobce těmito úkony brojil rovněž proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. OAM-4527-10/ZM-2026, které bylo městským soudem potvrzeno. Zástupkyně žalobce neosvědčila, že je plátkyní DPH, náhrada nákladů řízení proto nebyla o částku odpovídající výši daně zvýšena. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 11 605 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha, dne 28. července 2026 Mgr. Kateřina Kozáková v.r. samosoudkyně 9 Shodu s prvopisem provedla S. K.