27 Ad 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobkyně: M. J. zastoupená Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, sídlem Myslíkova 4/2020, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/235943-925, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. 11. 2025, č. j. MPSV- 2025/235943-925 s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, se p ř i z n á v á za řízení o žalobě odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 15 270 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/235943- 925 (dále jen „napadené rozhodnutí”), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hl. m. Prahu (dále též „ÚP“) ze dne 3. 6. 2025, č. j. 88981/2025/AAD (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobkyni ode dne 1. 7. 2025 odejmut příspěvek na péči čj. 190299/2024/AAD.

II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného

2. Žalobkyně namítá, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci, když nezohlednily všechny životní potřeby žalobkyně, resp. neschopnost žalobkyně zvládat většinu z 10 základních životních potřeb. Z lékařské dokumentace žalobkyně vyplývá, že žalobkyně je sledována pro různá onemocnění. U žalobkyně byla popsána kritická stenóza v oblasti L3-5. Žalobkyně trpí trvalými lumbalgiemi, pro které byla v roce 2023 zajištěna neuromodulační terapií. Klinicky byla páteř omezena, nebyly prokázány známky paréz a těžkých svalových atrofií. Žalobkyně dlouhodobě chodí s oporou dvou francouzských holí, má diabetes mellitus, který je kontrolovaný léčbou. Žalobkyně objektivně není schopna zvládat vícero základních životních potřeb v plném rozsahu dle § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále „zákon o sociálních službách“).

3. Žalobkyně není schopna v plném rozsahu zvládat životní potřeby „mobilita“, „stravování“, „oblékání a obouvání“ a „tělesná hygiena“. Žalobkyně nemá dostatečnou sílu v rukách, v důsledku čehož má potíže při vstávání ze země i při stravování (není schopna otevřít lahve a sklenice s potravinami a pitím). Po schodech chodí žalobkyně v rozsahu jednoho patra a s přestávkami, vyšší schody do dopravních prostředků (nebo nástup ze silnice v případě nízkopodlažních dopravních prostředků) nezvládá. Rovněž nezvládá, resp. zvládá jen s velkými obtížemi a časovou náročností, se sama obout a obléknout dolní část těla. V této souvislosti není ani schopna sbírat věci ze země, bez pomoci druhé osoby nevleze a nevyleze z vany (v bytě má toliko vanu, nikoliv sprchový kout). Žalobkyně tak není schopna konat a činit v plném rozsahu až 6 z 10 základních životních potřeb ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách.

4. Žalobkyně proto navrhla vypracovat doplnění stávajícího posudku posudkové komise žalovaného případně vypracovat posudek srovnávací/ revizní a napadené rozhodnutí zrušit.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že zdravotní stav žalobkyně byl v odvolacím řízení posouzen posudkovou komisí ve složení posudkového lékaře a odborného lékaře se specializací neurologie pro diagnózu bolestivého syndromu páteřního na podkladě kritické stenózy L3-5, diabetes mellitus 2. typu a syndrom závislosti na alkoholu v anamnéze po léčbě, t. č. abstinence. Žalobkyně trpěla trvalými lumbagiemi, pro které byla zajištěna neuromodulační terapií. Klinicky je páteř omezena, nejsou však přítomny známky paréz a těžkých svalových atrofií. Chodí s oporou dvou francouzských holí, chůzi v běžném terénu zvládá s odpočinkem, chůzi do chodů zvládá v rozsahu jednoho patra s přestávkou. K potřebě mobility posudková komise hodnotila všechny aktivity jako zvládané. Námitky, že žalobkyně nezvládá vstát ze země, neboť nemá sílu v rukou, aby se mohla vzepřít a problém jí dělají vyšší schody (např. u dopravních prostředků) žalobkyně uplatnila poprvé až v žalobě. Proto se nim komise nemohla výslovně vyjádřit. Rovněž námitku, že nemůže otevírat lahve žalobkyně uplatnila poprvé v žalobě. Žalobkyně v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí neuváděla, že si nezvládá obléknout spodní část těla či se obout. Žalobkyně toliko uvedla, že není schopna obléci se bez bolesti. Bolest sama o sobě však není pro posouzení zvládnutí potřeby rozhodná. Namítané zvedání věcí ze země není posudkovým kritériem této potřeby. Rovněž tvrzení, že není schopna sama vlézt a vylézt z vany, přičemž sprchový kout nemá, uplatnila žalobkyně až v samotné žalobě.

6. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

III. Obsah správního spisu

7. Ze správního spisu soud zjistil, že oznámením ze dne 2. 7. 2024 Úřad práce zahájil z moci úřední řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše dávky na příspěvek na péči. Dne 5. 8. 2024 bylo provedeno v domácnosti žalobkyně sociální šetření.

8. Z výsledku sociálního šetření vyplynulo, že žalobkyně zvládá vstávání a usedání toliko s pomocí opěrného bodu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru a dolů zvládá s pomocí zábradlí a musí hodně odpočívat. Nastupovat a vystupovat do/z dopravních prostředků žalobkyně zvládá s pomocí a minimálně. Pokud jde o stravování, záznam ze šetření neobsahuje kolonku týkající se otevírání lahví, proto k této problematice neexistuje záznam. K oblékání a obouvání žalobkyně uvedla, že oblékání a svlékání zvládá s velkými obtížemi, obouvání a zouvání pouze v sedě a s pomocí dlouhé lžíce. Nezvládne si zapnout zipy a knoflíky. Mytí ve vaně zvládá s pomocí, schopnost žalobkyně vlézt a vylézt z vany nebyla zjišťována (není kolonka). Současně žalobkyně vyplnila, že nezvládá vyřizovat své osobní a úřední záležitosti.

9. Dne 9. 12. 2024 Institut posuzování zdravotního stavu vydal posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby, čj. LPS/2024/19866-P2-CSSZ. Z posudku vyplývá, že posudek byl vypracován na základě nálezů ošetřujícího lékaře žalobkyně a dvou odborných lékařů (neurologie, ortopedie) – říjen 2024 a na základě proběhlého sociálního šetření ze srpna 2024. Jako nezvládané posudek vyhodnotil toliko dvě životní potřeby, a to osobní aktivity a péče o domácnost. Pokud jde o hygienu, nevyhovující prostředí (vana) není důvodem k nezvládnutí osobní hygieny.

10. Dne 3. 6. 2024 vydal Úřad práce prvostupňové rozhodnutí, č. j. UP/54338/2022/SS, jímž žalobkyni ode dne 1. 7. 2025 příspěvek na péči odejmul. Vycházel přitom z posudku o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby ze dne 9. 12. 2024 , č. j. LPS/2024/19866-P2-CSSZ, vypracovaného Institutem posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“). Z posudkového zhodnocení plynulo, že žalobkyně nezvládá celkem dvě základní životní potřeby, a sice osobní aktivity a péči o domácnost, přičemž mobilita se jí oproti minulému zhodnocení zlepšila zřejmě díky implantaci neurostimulace, díky které jsou výrazně limitovány bolesti.

11. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, ve kterém namítla, že je odkázána na pomoc syna. Čtyři roky chodí o francouzských berlích. Nemá možnost nákupu, neboť i v případě, že dojde do obchodu, nesmí nic na zádech nosit. Bez bolestí se neoblékne a bojí se i vysprchovat, aby se dostala z vany. Umyje hrnek a talíř a musí si sednout, neboť s berlemi se nic mýt nedá. Nově má problém i s levou rukou.

12. V rámci odvolacího řízení byl dne 22. 10. 2025 vypracován posudek Posudkovou komisí MPSV v Praze (dále též „PK MPSV“) ev. č. SZ/2025/1098-PH-3, podle něhož k datu vydání prvostupňového rozhodnutí nešlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné osoby. Při vypracování posudku posudková komise vycházela z posudkového spisu IPZS, spisu žalovaného, lékařského nálezu MUDr. K. z 31. 7. 2025 (algeziologie), lékařského nálezu MUDr. F. z 11. 6. 2025 (chirurgie), lékařského nálezu MUDr. B. z 29. 1. 2025 (gynekologie) a z odvolání žalobkyně ze dne 20. 6. 2025. Žalobkyně nebyla jednání posudkové komise přítomna z důvodu nemoci, nicméně souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti na základě dostatečné dokumentace. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje žalobkyně každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, není však neschopna zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby. V diagnostickém souhrnu byl shledán bolestivý syndrom páteřní na podkladě kritické stenózy L3-5, Diabetes mellitus 2. typu, syndrom závislosti na alkoholu – v anamnéze, se stavem po léčbě – 2015, 2020, t. č. abstinence. Posudková komise tedy vycházela ze stejného sociálního šetření a způsobilost zvládat životní potřeby hodnotila stejně jako posudek IPSZ. Námitky uvedené v odvolání a v průběhu odvolacího řízení doložené lékařské nálezy byly vyhodnoceny ve vztahu ke zjištěnému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu s dopadem na sebeobslužné schopnosti posuzované. S ohledem na tuto skutečnost nebylo posudkově-medicínsky důvodné hodnocení dalších základních životních potřeb jako nezvládané.

13. Žalovaný vydal dne 25. 11 2025 napadené rozhodnutí, v němž poukázal na posudek Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 22. 10. 2025 ev. č. SZ/2025/1098-PH-3, ze kterého vyšel. Žalovaný odkázal na § 16a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., podle nějž příslušný orgán soc. zabezpečení určuje, zda je přítomnost posuzované osoby potřebná. V případě žalobkyně byl k dispozici dostatek zdravotnické dokumentace. Žalovaný uvedl, že nijak nezpochybňuje nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a potíže, které z tohoto stavu vyplývají, ale posudková kritéria pro přiznání stupně závislosti ve věci příspěvku na péči v daném období splněna nebyla. Zdravotní stav se nicméně v čase mění a pokud dojde po vydání rozhodnutí k vývoji ve zdravotním stavu, který odůvodňuje jeho posouzení jako stavu závažnějšího, je možné se znovu obrátit s žádostí o nové posouzení zcela aktuálního stavu svého zdravotního postižení a v důsledku takového případného zjištění podat novou žádost.

IV. Posouzení žaloby

14. Městský soud v Praze (dále „městský soud“) přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud ve věci samé rozhodl bez jednání, neboť postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.

15. Podle § 3 písm. c) zákona o sociálních službách pro účely tohoto zákona se rozumí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

16. Podle § 8 odst. 2 písm. a) téhož zákona osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

17. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

18. Podle § 9 odst. 4 téhož zákona při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

19. Podle § 9 odst. 5 téhož zákona pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

20. Podle § 9 odst. 6 téhož zákona bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.

21. Podle § 14 odst. 5 téhož zákona změní-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek tak, že příspěvek nenáleží, příspěvek se odejme od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl příspěvek vyplacen.

22. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby vychází Institut posuzování zdravotního stavu ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

23. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“) schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

24. Podle § 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

25. Podle § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

26. Podle § 2a prováděcí vyhlášky pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

27. Příloha 1 k prováděcí vyhlášce vymezuje schopnosti zvládání základní životní potřeby, přičemž pod písm. a) až j) stanoví celkem 10 základních životních potřeb ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, a ke každé z nich okruh schopností (aktivit), bez jejichž zvládání nelze učinit závěr o zvládnutí té které životní potřeby.

28. Podle písm. a) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Mobilita. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

29. Podle písm. d) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Stravování. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

30. Podle písm. e) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Oblékání a obouvání. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením.

31. Podle písm. f) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Tělesná hygiena. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

32. Podle písm. i) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Osobní aktivity. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, 2. plánovat a uspořádat osobní aktivity, 3. styku se společenským prostředím, 4. stanovit si a dodržet denní program, 5. vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

33. Podle písm. j) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Péče o domácnost. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, 2. manipulovat s předměty denní potřeby, 3. obstarat si běžný nákup, 4. ovládat běžné domácí spotřebiče, 5. uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, 6. vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, 7. obsluhovat topení, 8. udržovat pořádek.

34. Pokud posuzovaná osoba nezvládne aspoň jeden úkon tvořící obsah dané základní životní potřeby, celá základní životní potřeba musí být hodnocena jako nezvládnutá. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku (§ 9 odst. 4, 5 zákona o sociálních službách).

35. V posuzované věci je mezi účastníky sporné hodnocení zdravotního stavu žalobkyně a otázka, zda vůbec a pokud ano, tak v jakém stupni splňuje podmínky pro uznání závislosti a přiznání příspěvku na péči. Správní orgán I. stupně v návaznosti posudek IPZS ze dne 9. 12. 2024 vyhodnotil jako nezvládané tyto základní životní potřeby žalobkyně: osobní aktivity a péče o domácnost. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí z hlediska hodnocení zdravotního stavu žalobkyně odkázal na závěry posudku PK MPSV ze dne 22. 10. 2025, který jako nezvládané vyhodnotil stejné základní životní potřeby žalobkyně, tedy osobní aktivity a péče o domácnost. Žalobkyně v žalobě namítala, že není schopna zvládat ani životní potřeby mobilita, stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena v plném rozsahu. Má za to, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci.

36. Soud se proto zaměřil na posudek PK MPSV ze dne 22. 10. 2025 a hodnotil jej z hlediska jeho komplexnosti a přesvědčivosti.

37. Soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2020, č. j. 1 Ads 224/2019-20, který se týká posudkového řízení: „Posuzování závislosti na pomoci jiné fyzické osoby provádí posudkový lékař OSSZ a posudková komise žalovaného. Nejvyšší správní soud opakovaně judikuje, že posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Výsledkem posouzení je potom odborný posudek, který je pro správní orgán stěžejním důkazem, a na který je při nedostatku odborné erudice odkázán. Proto je třeba klást zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost každého takového posudku. Tyto náležitosti posudek splňuje pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevystávaly žádné další pochybnosti (srov. např. rozsudek ze dne 5. března 2015, č. j. 6 Ads 299/2014 – 25, či ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 Ads 34/2018 – 17).“ 38. „Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.“ (viz rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53).

39. V rozsudku ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009-104, NSS zdůraznil, že: „…posudek uvedené posudkové komise a posudek lékaře úřadu práce správní orgán hodnotí jako každý jiný důkaz. S ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, pokud z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku posudkových komisí MPSV správní orgán dospěje jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník uplatňující nárok na příspěvek na péči. Posudek musí obsahovat náležité zdůvodnění svého posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro účastníka i správní orgán. Z těchto hledisek je správní orgán povinen při posuzování věci posudek PK MPSV vyhodnotit. K tomu je dále třeba uvést, že hodnocení správních orgánů nepodléhají odborné lékařské závěry posudků, neboť k tomu správní orgány nemají odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení podmínek nároku příspěvku na péči závisí. Toto omezení ovšem nezbavuje správní orgány povinnosti hodnotit ve správním řízení provedené důkazy, a tudíž i správnost posudků z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti.“ (podtržení doplněno – pozn. soudu)

40. Dále je nezbytné uvést, že stejně tak jako správní orgán, ani soud nemůže přezkoumávat odbornou stránku posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Nemůže tak sám posoudit, zda žalobkyni náleží příspěvek na péči a zda splňovala podmínky pro zařazení do stupně závislosti I. či do jiného stupně. Soud však dle zásady volného hodnocení důkazů hodnotí předmětný posudek jako každý jiný důkaz, a to z hlediska požadavků na přesvědčivost, úplnost a vypořádání se se všemi rozhodujícími skutečnostmi.

41. Městský soud má za to, že posudek PK MPSV, který byl klíčovým podkladem napadeného rozhodnutí, shora uvedené požadavky nesplňuje. PK MPSV měla provést komplexní, autonomní a přesvědčivé zhodnocení zvládání všech zkoumaných životních potřeb, což předpokládalo zabývání se všemi aktivitami stanovenými v Příloze č. 1 k prováděcí vyhlášce ve vztahu ke zjištěním učiněným z podkladové dokumentace. Ačkoli posudková komise v úvodu svého posudku uvádí, že při vypracování posudku vycházela z lékařských zpráv MUDr. K. B. ze dne 29. 1. 2025 (Gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice Královské Vinohrady), MUDr. P. F. ze dne 11. 6. 2025 (MUDr. P. F., chirurgická ambulance) či MUDr. Š. K. z 31. 7. 2025 (klinika anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Královské Vinohrady), ve svém hodnocení závěry plynoucí z těchto zpráv skutkově a právně relevantním způsobem nevypořádává, když toliko uvádí, že „Námitky uvedené v odvolání a v průběhu odvolacího řízení doložené lékařské nálezy byly vyhodnoceny ve vztahu ke zjištěnému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu s dopadem na sebeobslužné schopnosti posuzované.“ Předmětem těchto zpráv je přitom zdravotní stav žalobkyně, jež by, zvlášť co do žalobkyní udávaných bolestí ramen (žalobkyně se pohybuje takřka výhradně o berlích) potenciálně, mohl zasáhnout do posouzení naplnění základních životních potřeb žalobkyně (např. mobilita). Posudek PK MPSV tak nelze považovat za úplný a přesvědčivý a způsobilý sloužit jako stěžejní podklad pro rozhodnutí žalovaného. Rovněž posouzení ostatních základních potřeb je dle názoru soudu neúměrné stručné, v tomto ohledu lze však podpůrně vycházet z posudku IPSZ, jež je co do rozsahu posouzení jednotlivých právně relevantních skutečností o mnoho obšírnější. Nikoli zcela přesvědčivým pak soud hodnotí vypořádání námitky, že bez pomoci není žalobkyně schopna vlézt a vylézt z vany, což tvoří jednu ze základních složek potřeby hygiena. Soud si je vědom, že podrobnější vypořádání této otázky je obsaženo v posudku IPSZ, jelikož však žalobkyně tuto námitku opětovně akcentovala i v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, měla být již v posudku PK MPSV relevantně vypořádána. Tvrzení o zvládání všech složek potřeby hygiena je v kontextu uvedeného zcela obecné, neodpovídající požadavku na individualizaci každého jednotlivého případu.

42. Jelikož posudek PK MPSV je zároveň stěžejním podkladem ve věcech příspěvku na péči, je třeba uvedené nedostatky přičíst samotnému napadenému rozhodnutí, které z posudku zcela vycházelo a jeho závěry plně aprobovalo; napadené rozhodnutí tak obsahuje vady dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s.

43. Soud si je vědom, že žalobkyně uplatňuje též věcné námitky do hodnocení potřeb „mobilita“, „stravování“, „oblékání a obouvání“ a „tělesná hygiena“, které považuje za nedostatečné. Žalobkyně nemá sílu v rukách, v důsledku čehož má potíže při vstávání ze země i při stravování (není schopna otevřít lahve a sklenice s potravinami a pitím). Po schodech chodí žalobkyně v rozsahu jednoho patra a s přestávkami, vyšší schody do dopravních prostředků (nebo nástup ze silnice v případě nízkopodlažních dopravních prostředků) nezvládá. Rovněž nezvládá, resp. zvládá jen s velkými obtížemi a časovou náročností, se sama obout a obléknout dolní část těla. V této souvislosti není ani schopna sbírat věci ze země, bez pomoci druhé osoby nevleze a nevyleze z vany (v bytě má toliko vanu, nikoliv sprchový kout). Vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu absence zohlednění lékařských zpráv MUDr. K. B. ze dne 29. 1. 2025, MUDr. P. F. ze dne 11. 6. 2025 a MUDr. Š. K. z 31. 7. 2025, by však bylo předčasné v současné chvíli tyto námitky komplexně vypořádávat.

44. Soud proto v této souvislosti jen v obecné rovině připomíná, že funkční schopnosti se hodnotí i s využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti. Namítá-li tak žalobkyně, že není schopna otevřít lahve, mělo by být zjištěno, zda není tohoto úkonu schopna ani za použití běžně dostupných pomůcek (na trhu dostupné otvíráky lahví). Ohledně tvrzené nemožnosti použití vany soud pouze opakuje, že samotné nevyhovující prostředí (vana) není důvodem k závěru o nezvládnutí této základní potřeby, dosáhne-li naplnění základní potřeby za pomocí alternativního běžného vybavení domácnosti (sprchový kout). Soud nicméně zdůrazňuje, že žalovaný pochybil, pokud se k námitce nemožnosti použití vany v napadeném rozhodnutí explicitně nevyjádřil.

45. Ohledně dalších namítaných potíží bude na správním orgánu, aby v novém řízení splnění těchto základních potřeb řádně vyhodnotil, a to s ohledem na námitky žalobkyně a doplněný / nově vypracovaný posudek.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

46. Z výše uvedených důvodů městský soud rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. zrušil pro nepřezkoumatelnost a nedostatečné zjištění skutkového stavu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

47. V dalším řízení, v němž bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), si žalovaný vyžádá od posudkové komise doplnění posudku, ve kterém posudková komise řádně a přezkoumatelně vyhodnotí lékařské zprávy MUDr. K. B. ze dne 29. 1. 2025, MUDr. P. F. ze dne 11. 6. 2025 a MUDr. Š. K. z 31. 7. 2025. V tomto směru uvede, jaká zjištění z těchto lékařských zpráv, učinila a tato vyhodnotí zejména ve vztahu k základním životním potřebám mobilita, stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena, jakož i k případným dalším životním potřebám, může-li se jich toto posouzení dotknout. Současně posudková komise v rámci posouzení zvládání životní potřeby tělesná hygiena srozumitelným a přehledným způsobem vypořádá tvrzení žalobkyně (zjistitelné i ze sociálního šetření), že není schopna bez pomoci vlézt a vylézt z vany. Ke zvládání životní potřeby stravování pak posudková komise vypořádá (případně provede další potřebná zjištění) ve vztahu ke zvládání otevírání lahví za pomocí běžně dostupných pomůcek.

48. V návaznosti na to žalovaný provede kritické zhodnocení posudku komise a v novém rozhodnutí zváží, zda posudek v souladu se shora uvedenou judikaturou splňuje požadavky na úplnost, přesvědčivost a zda se náležitě vypořádává se všemi relevantními skutečnostmi a námitkami žalobkyně.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly.

50. Jelikož žalobkyně byla v řízení zastoupena zástupcem ustanoveným soudem (viz usnesení městského soudu ze dne 6. 2. 2026, čj. 27 Ad 1/2026-19) přiznal městský soud zástupkyni žalobkyně odměnu za zastupování podle § 35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a § 64 s. ř. s. Jde o odměnu za 2 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a za návrh ve věci samé (doplnění žaloby) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby náleží ustanovené zástupkyni žalobkyně mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Ustanovený advokát je plátcem DPH, proto se odměna zvyšuje o sazbu 21 %. Ve svém souhrnu tak tímto usnesením přiznaná odměna a náhrada hotových výdajů představuje částku 15 270 Kč, která bude proplacena z účtu městského soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, a to na účet č. 189828951/0300, VS: 02602.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha, 27. července 2026 Mgr Kateřina Kozáková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem provedla S. K.