28 A 16/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Hejtmánkem ve věci žalobce: A. K. státní příslušnost Ukrajina, nar. XXX bytem XXX zastoupen advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou, sídlem 350 02 Cheb, Májová 606/35 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 6. 3. 2026, č. j. OAM-0373776/DO-2026 jako nepřijatelné, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobce.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, do rukou jeho právní zástupkyně, JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce napadl postup, který žalovaný užívá při zjištění, že státní příslušník Ukrajiny žádá o poskytnutí dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „lex Ukrajina“). Odmítnutí žádosti bylo vyznačeno podle důvodu § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina.

2. Postup žalovaného spočívá v tom, že žádost vrátí jako nepřijatelnou bez dalšího řízení či rozhodnutí a v žádosti označí důvod nepřijatelnosti žádosti. V tomto případě byl vyznačen jako důvod ten, že žadatel byl nebo je držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Jiný členský stát na žádosti byl označen jako Polsko a bylo uvedeno, že dočasná ochrana je platná. Na žádosti bylo dále uvedeno, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 pobýval na Ukrajině.

3. Žalobce se domáhá prohlášení nezákonnosti zásahu a zákazu v jeho pokračování, přičemž poukazuje na judikaturu ve věci Krasiliva a další navazující rozhodnutí.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobci v minulosti v Polsku dočasná ochrana udělena byla, přičemž námitka pozbytí platnosti pobytového oprávnění, když žalobce z Polska vycestoval, není relevantní. Při posouzení žádosti je podstatné pouze to, že dočasná ochrana v minulosti udělena byla, její trvání nehraje roli. Další část vyjádření je typizované vyjádření zasílané k typově týmž případům projednávaným zdejším soudem.

5. Městský soud v Praze přezkoumal napadený postup žalovaného a o důvodnosti žaloby uvážil takto.

6. Zásahová žaloba je přípustná, jak bylo nesčetněkrát soudy již rozhodnuto. Postup žalovaného je v rozporu se zákonem, neboť žalovaný tímto způsobem nemůže posuzovat důvodnost podané žádosti, to musí učinit až po řádně proběhlém řízení. Soud tak pouze odkazuje na zveřejněná četná rozhodnutí v této věci, která tento postup žalovaného shledala nezákonným. Ve vztahu k dočasné ochraně udělené v Polsku je možné odkázat například na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 4. 2026, č. j. 36 A 9/2026-22. V daném případě, na rozdíl od nyní posuzované věci, žalobce přímo uváděl, že je stále držitelem dočasné ochrany v Polsku. I tak soud shledal zásah nezákonným. Nyní žalobce uváděl, že o pobytové oprávnění udělené v Polsku přišel, a to poté, co z Polska vycestoval dne 12. 5. 2022.

7. Z recentní judikatury Nejvyššího správního soudu věnující se případu skutkově shodnému lze odkázat například na rozsudek ze dne 10. 12. 2025, č. j. 5 Azs 248/2025-18. Soud tak pouze připomíná žalovanému bod 32 daného rozsudku, kde se uvádí následující: „Nejvyšší správní soud ve shodě s hodnocením městského soudu uzavírá, že vrácením žalobcovy žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany jako nepřijatelné se stěžovatel dopustil nezákonného zásahu. Opět tedy apeluje na stěžovatele, aby i v tomto případě ukončil výše popsané svévolné popírání jednotné a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a aby konečně postupoval v souladu se závazným právním názorem, který městský soud vyjádřil v napadeném rozsudku a který z této judikatury plně vychází. V souladu se zmiňovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, je tedy stěžovatel i v této věci povinen, přestože dle záznamu v informačním systému TPD bylo žalobci uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany nejprve v jiném členském státě, konkrétně v Rumunsku, pozdější žádost žalobce o udělení tohoto povolení k pobytu v ČR přijmout, vést o ní řádné správní řízení dle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, v jeho rámci poučit žalobce o jeho právech a v návaznosti na jeho případná tvrzení, důkazní návrhy či jiné procesní kroky ověřit nejen to, zda povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany bylo žalobci v Rumunsku skutečně uděleno (což žalobce nepopírá a co vyplývá rovněž z jím předložené kopie dokladu vydaného rumunskými orgány, založené ve správním spisu), ale zejména, zda dosud, ke dni rozhodování stěžovatele, trvá (v této souvislosti žalobce v žalobě tvrdil a dokládal příslušnými důkazy, že se pobytového oprávnění v Rumunsku vzdal). Pokud stěžovatel i přes uvedené skutečnosti postaví trvání žalobcova pobytového oprávnění v Rumunsku najisto, bude dále povinen postupovat podle bodu 78.4 zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, tedy především ověří, zda vydáním povolení k pobytu žalobci za účelem dočasné ochrany v ČR jeho předchozí obdobné pobytové oprávnění v Rumunsku zanikne, a pokud tomu tak nebude, poskytne žalobci přiměřenou lhůtu k tomu, aby učinil potřebné kroky k ukončení tohoto jemu v Rumunsku uděleného povolení a aby tuto skutečnost stěžovateli doložil.“

8. Soud konstatuje, že žalovaný nemůže bez dalšího žalobci jeho žádost vrátit jako nepřijatelnou, nýbrž je povinen vést řádné řízení, v němž o dané žádosti rozhodne. Příslušná judikatura správních soudů již nesčetněkrát popsala, jaké řízení má být vedeno, a jaké má být vydáno rozhodnutí. Žalovaný žalobci vrátil jeho žádost z důvodu, že již v minulosti mu byla dočasná ochrana udělena. Je nutné, aby otázka případného trvání této ochrany byla posouzena ve správním řízení. Příslušný postup správních orgánů byl podrobně popsán v rámci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42 (bod 78).

9. Z výše uvedených důvodů soud výrokem I. tohoto rozsudku určil, že žalobcem tvrzený zásah je nezákonný. Výrokem II. soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování žalobcova práva podat žádost o dočasnou ochranu. Zároveň žalovanému tímto výrokem přikázal obnovit stav, který panoval před tím, než byla žalobci jeho žádost vrácena pro nepřijatelnost.

10. Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož měl žalobce v dané věci plný úspěch, přiznal mu zdejší soud náhradu důvodně vynaložených nákladů soudního řízení.

12. Náklady žalobce za řízení o žalobě tvoří odměna advokáta. Ta zahrnuje dva úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení a sepsání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], přičemž za každý z nich náleží částka 4 620 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Za řízení o žalobě tak zástupci žalobce náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč [2 x (4 620 + 450)]. Advokátka je plátcem DPH, proto jí náleží z této odměny i DPH v zákonné výši 2 130 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha dne 30. července 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r. samosoudce