28 A 19/2026

Rubrum

28 A 19/2026-20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Hejtmánkem ve věci žalobkyně: D. T., XXX proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto:

Výrok

I.

I. Zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 4. 5. 2026, čj. OAM-0391794/DO-2026 jako nepřijatelné, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

pokračování 2 28 A 19/2026

1. Žalobkyně napadla postup, který žalovaný užívá při zjištění, že stání příslušník Ukrajiny žádá o poskytnutí dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „lex Ukrajina“).

2. Postup žalovaného spočívá v tom, že žádost vrátí jako nepřijatelnou bez dalšího řízení či rozhodnutí a v žádosti označí důvod nepřijatelnosti žádosti. V tomto případě byl vyznačen jako důvod ten, že žadatel byl nebo je držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Jiný členský stát na žádosti nebyl označen.

3. Žalobce se domáhá prohlášení nezákonnosti zásahu a zákazu v jeho pokračování, přičemž poukazuje na judikaturu ve věci Krasiliva a další navazující rozhodnutí. V žalobě uvádí, že v minulosti jí byla udělena dočasná ochrana Rumunskem, o její zrušení informovala žalovaného.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobkyně v žádosti existenci žádné předchozí dočasné ochrany neuvedla. Další část vyjádření je typizované vyjádření zasílané k typově týmž případům projednávaným zdejším soudem.

5. Městský soud v Praze přezkoumal napadený postup žalovaného a o důvodnosti žaloby uvážil takto.

6. Zásahová žaloba je přípustná, jak bylo nesčetněkrát soudy již rozhodnuto. Postup žalovaného je v rozporu se zákonem, neboť žalovaný tímto způsobem nemůže posuzovat důvodnost podané žádosti, to musí učinit až po řádně proběhlém řízení. Soud tak pouze odkazuje na zveřejněná četná rozhodnutí v této věci, která tento postup žalovaného shledala nezákonným, v případě dočasné ochrany v Itálii např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. června 2025, čj. 11 A 32/2025-50, kde sice byla situace jiná v tom smyslu, že žádost byla vrácena z důvodu ust. § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, nikoliv jako v tomto případě z důvodu podle ust. § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, neboť v době vydání rozsudku jedenáctého senátu zdejšího soudu toto ustanovení nebylo součástí lex Ukrajina. Judikaturu, která v nejbližší době tuto skutečnost řeší shodně s tímto skutkovým případem, je např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. prosince 2025, čj. 5 Azs 248/2025-18. Soud tak pouze připomíná žalovanému odst. 32 z tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu: „ Nejvyšší správní soud ve shodě s hodnocením městského soudu uzavírá, že vrácením žalobcovy žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany jako nepřijatelné se stěžovatel dopustil nezákonného zásahu. Opět tedy apeluje na stěžovatele, aby i v tomto případě ukončil výše popsané svévolné popírání jednotné a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a aby konečně postupoval v souladu se závazným právním názorem, který městský soud vyjádřil v napadeném rozsudku a který z této judikatury plně vychází. V souladu se zmiňovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, je tedy stěžovatel i v této věci povinen, přestože dle záznamu v informačním systému TPD bylo žalobci uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany nejprve v jiném členském státě, konkrétně v Rumunsku, pozdější žádost žalobce o udělení tohoto povolení k pobytu v ČR přijmout, vést o ní řádné správní řízení dle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, v jeho rámci poučit žalobce o jeho právech a v návaznosti na jeho případná tvrzení, důkazní návrhy či jiné procesní kroky ověřit nejen to, zda povolení k pobytu pokračování 3 28 A 19/2026 za účelem dočasné ochrany bylo žalobci v Rumunsku skutečně uděleno (což žalobce nepopírá a co vyplývá rovněž z jím předložené kopie dokladu vydaného rumunskými orgány, založené ve správním spisu), ale zejména, zda dosud, ke dni rozhodování stěžovatele, trvá (v této souvislosti žalobce v žalobě tvrdil a dokládal příslušnými důkazy, že se pobytového oprávnění v Rumunsku vzdal). Pokud stěžovatel i přes uvedené skutečnosti postaví trvání žalobcova pobytového oprávnění v Rumunsku najisto, bude dále povinen postupovat podle bodu 78.4 zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, tedy především ověří, zda vydáním povolení k pobytu žalobci za účelem dočasné ochrany v ČR jeho předchozí obdobné pobytové oprávnění v Rumunsku zanikne, a pokud tomu tak nebude, poskytne žalobci přiměřenou lhůtu k tomu, aby učinil potřebné kroky k ukončení tohoto jemu v Rumunsku uděleného povolení a aby tuto skutečnost stěžovateli doložil.“.

7. V této věci je sice žalobkyně na podané žádosti neuvedla předchozí dočasnou ochranu poskytnutou Rumunskem, to však nic nemění na celkovém přístupu žalovaného k takové žádosti, kdy jí nemůže bez dalšího vrátit jako nepřijatelnou, ale vést řádné řízení podle zákona a o ní rozhodnout. Jaké řízení má žalovaný vést a jaké rozhodnutí vydat bylo nesčetněkrát v judikatuře popsáno. Žalovaný žalobkyni vrátil žádost z důvodu, že žalobkyně byla držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě, musel tak vycházet z toho, že nějakou dočasnou ochranu žalobkyně měla. Pokud jí skutečně pozbyla, musí o tom proběhnout příslušné správní řízení, kde bude možnost, aby žalovaný posoudil důvody, které uvádí ve vyjádření k žalobě. Do soudního spisu žalobkyně doložila potvrzení rumunských státních úřadů ze dne 17. 3. 2026 ohledně jejího pobytového statusu v Rumunsku. K vyjádření žalovaného, že žalobkyně žádné skutečnosti o své dočasné ochraně v žádosti neuvedla soud uvádí, že potom je otázkou, co tedy bylo důvodem vrácení její žádosti. Tato skutečnost nemá žádný vliv na shora uvedený právní názor, že o žádosti žalobkyně je nutné vést správní řízení a o ní rozhodnout.

8. Dále soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že ve věci rozhodl ve lhůtě pro případné rozhodování o podaném návrhu na vydání předběžného opatření, již o předběžném opatření nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.

9. Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.).

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že podle spisu žalobci žádné takové náklady nevznikly (řízení je osvobozeno od soudního poplatku), soud rozhodl tak, že nemá právo na jejich náhradu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího pokračování 4 28 A 19/2026 správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Podle ust. § 104 odst. 3 písm. a) s.ř.s. v případě, kdy městský soud rozhodoval po zrušení rozhodnutí Nejvyšším správním soudem, je kasační stížnost nepřípustná, mimo situaci, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 23. června 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r. samosoudce