28 A 20/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Hejtmánkem ve věci žalobkyně: Y.F. XXX státní příslušnost Ukrajina bytem XXX zast.: JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D., advokátem se sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti nezákonnému zásahu, takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 25. 5. 2026, čj. OAM-0395801/DO-2026 jako nepřijatelné, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, do rukou její právní zástupkyně, JUDr. Jiřího Pokorného, Ph.D., advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně napadla postup, který žalovaný užívá při zjištění, že stání příslušník Ukrajiny žádá o poskytnutí dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „lex Ukrajina“). Odmítnutí žádosti bylo vyznačeno podle důvodu ust. § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina.

2. Postup žalovaného spočívá v tom, že žádost vrátí jako nepřijatelnou bez dalšího řízení či rozhodnutí a v žádosti označí důvod nepřijatelnosti žádosti. V tomto případě byl vyznačen jako důvod ten, že žadatel byl nebo je držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Jiný členský stát na žádosti byl označen jako Rakousko a je uvedeno, že dočasná ochrana není platná, na žádosti je uvedeno, že žalobkyně ke dni 24. 2. 2022 pobývala na Ukrajině, dočasnou ochranu v Rakousku uváděla v žádosti od 19. 7. 2022 do 16. 9. 2022.

3. Žalobkyně se domáhá prohlášení nezákonnosti zásahu a zákazu v jeho pokračování, přičemž poukazuje na judikaturu ve věci Krasiliva a další navazující rozhodnutí.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobkyně je držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě, jehož se měla vzdát. Další část vyjádření je typizované vyjádření zasílané k typově týmž případům projednávaným zdejším soudem.

5. Žalobkyně podala ve věci repliku, v níž setrvala na svém procesním postoji.

6. Městský soud v Praze přezkoumal napadený postup žalovaného a o důvodnosti žaloby uvážil takto.

7. Zásahová žaloba je přípustná, jak bylo nesčetněkrát soudy již rozhodnuto. Postup žalovaného je v rozporu se zákonem, neboť žalovaný tímto způsobem nemůže posuzovat důvodnost podané žádosti, to musí učinit až po řádně proběhlém řízení. Soud tak pouze odkazuje na zveřejněná četná rozhodnutí v této věci, která tento postup žalovaného shledala nezákonným, v případě dočasné ochrany v Itálii např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. června 2025, čj. 11 A 32/2025-50, kde sice byla situace jiná v tom smyslu, že žádost byla vrácena z důvodu ust. § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, nikoliv jako v tomto případě z důvodu podle ust. § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, neboť v době vydání rozsudku jedenáctého senátu zdejšího soudu toto ustanovení nebylo součástí lex Ukrajina. Judikaturu, která v nejbližší době tuto skutečnost řeší shodně s tímto skutkovým případem, je např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. prosince 2025, čj. 5 Azs 248/2025-18. Soud tak pouze připomíná žalovanému odst. 32 z tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu: „ Nejvyšší správní soud ve shodě s hodnocením městského soudu uzavírá, že vrácením žalobcovy žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany jako nepřijatelné se stěžovatel dopustil nezákonného zásahu. Opět tedy apeluje na stěžovatele, aby i v tomto případě ukončil výše popsané svévolné popírání jednotné a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a aby konečně postupoval v souladu se závazným právním názorem, který městský soud vyjádřil v napadeném rozsudku a který z této judikatury plně vychází. V souladu se zmiňovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, je tedy stěžovatel i v této věci povinen, přestože dle záznamu v informačním systému TPD bylo žalobci uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany nejprve v jiném členském státě, konkrétně v Rumunsku, pozdější žádost žalobce o udělení tohoto povolení k pobytu v ČR přijmout, vést o ní řádné správní řízení dle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, v jeho rámci poučit žalobce o jeho právech a v návaznosti na jeho případná tvrzení, důkazní návrhy či jiné procesní kroky ověřit nejen to, zda povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany bylo žalobci v Rumunsku skutečně uděleno (což žalobce nepopírá a co vyplývá rovněž z jím předložené kopie dokladu vydaného rumunskými orgány, založené ve správním spisu), ale zejména, zda dosud, ke dni rozhodování stěžovatele, trvá (v této souvislosti žalobce v žalobě tvrdil a dokládal příslušnými důkazy, že se pobytového oprávnění v Rumunsku vzdal). Pokud stěžovatel i přes uvedené skutečnosti postaví trvání žalobcova pobytového oprávnění v Rumunsku najisto, bude dále povinen postupovat podle bodu 78.4 zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, tedy především ověří, zda vydáním povolení k pobytu žalobci za účelem dočasné ochrany v ČR jeho předchozí obdobné pobytové oprávnění v Rumunsku zanikne, a pokud tomu tak nebude, poskytne žalobci přiměřenou lhůtu k tomu, aby učinil potřebné kroky k ukončení tohoto jemu v Rumunsku uděleného povolení a aby tuto skutečnost stěžovateli doložil.“.

8. V této věci je jedinou odlišnou skutečností určení členského státu, kde má mít podle žalovaného žalobkyně dočasnou ochranu, a to je Rakousko, nikoliv Rumunsko. To však nic nemění na celkovém přístupu žalovaného k takové žádosti, kdy jí nemůže bez dalšího vrátit jako nepřijatelnou, ale vést řádné řízení podle zákona a o ní rozhodnout, byť v takovém rozhodnutí může rozebrat zjištěný skutkový důvod pro odepření dočasné ochrany, jímž pochopitelně může být legitimně zjištění, že žalobkyně stále dočasné ochrany požívá. Je však nutné toto rozhodnutí odůvodnit a žalobkyni nechat možnost se k podkladům pro rozhodnutí vyjádřit, neboť nemůže být vyloučeno, že tato dočasná ochrana již netrvá. Proto je nutné trvat na tom, aby žalovaný i v těchto případech postupoval tak, že žádost bude vyřizovat ve správním řízení, nikoliv pouze tak, že jí bez dalšího vrátí jako nepřijatelnou, neboť skutkové okolnosti podané žádosti nejsou bez dalšího zjevné a nelze tak okamžitě učinit jednoznačný závěr o tom, zda žalobkyně dočasné ochrany požívá v jiném členském státě či nikoliv.

9. Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož měl žalobce v dané věci plný úspěch, přiznal mu zdejší soud náhradu důvodně vynaložených nákladů soudního řízení.

11. Náklady žalobce za řízení o žalobě tvoří odměna advokáta. Ta zahrnuje dva úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení a sepsání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], přičemž za každý z nich náleží částka 4 620 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Soud nepovažuje za úkon podání repliky, neboť ta nebyla pro posouzení důvodnosti žaloby nutná. Za řízení o žalobě tak zástupci žalobce náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč [2 x (4 620 + 450)]. Advokát je plátcem DPH, proto mu náleží z této odměny i DPH v zákonné výši 2 130 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Podle ust. § 104 odst. 3 písm. a) s.ř.s. v případě, kdy městský soud rozhodoval po zrušení rozhodnutí Nejvyšším správním soudem, je kasační stížnost nepřípustná, mimo situaci, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 5. srpna 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r. samosoudce