28 Co 104/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 11 011 Kč a 150 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. prosince 2025, č. j. 26C 67/2025-52,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Obvodní soud pro adresa, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 8. 12. 2025, č. j. 26C 67/2025-52, zamítl žalobní návrh, aby žalovaná žalobkyni zaplatila 161 011 Kč spolu s úroky z prodlení a neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč.

2. Žalobkyně uplatnila žalobní návrh na zaplacení částky 11 011 Kč s úrokem z prodlení od 1. 4. 2025 do zaplacení a částky 150 000 Kč s úrokem z prodlení od 1. 4. 2025 do zaplacení, jako nárok náhrady újmy, která jí měla vzniknout v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí právnická osoba, adresa, dále právnická osoba. Dodatečným platebním výměrem č. j. spisová značka právnická osoba doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2021 ve výši 564 777 Kč a současně jí předepsal penále z doměřené daně ve výši 112 955 Kč, dodatečným platebním výměrem č. j. spisová značka jí doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2021 ve výši 858 934 Kč a současně jí předepsal penále z doměřené daně ve výši 171 786 Kč. Před vydáním těchto dodatečných platebních výměrů vydal podle § 167 daňového řádu zajišťovací příkaz č. j. spisová značka na částku 858 934 Kč a zajišťovací příkaz č. j. spisová značka na částku 538 155 Kč, zajištěné finanční prostředky byly žalobkyni vráceny až dne 15. 4. 2024. Popsaná rozhodnutí považuje žalobkyně za rozhodnutí nezákonná ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně dne 30. 11. 2022 odvolání a odvolací orgán oba dodatečné platební výměry rozhodnutím ze dne 25. 3. 2024, č. j. spisová značka, zrušil, a předmětná řízení zastavil. Rozhodnutím o zastavení řízení byly zrušeny zajišťovací příkazy, na jejichž základě byly zajištěny finanční prostředky žalobkyně. Žalobkyni v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí vznikla škoda ve výši 11 011 Kč (náklady vynaložené na právní zastoupení ve věci odstranění nezákonných rozhodnutí) a ve výši 150 000 Kč (od května 2021 do dubna 2024 byly zajištěny její finanční prostředky ve výši 1,5 milionu korun a žalobkyni v důsledku toho vznikly ekonomické ztráty). Vydáním nezákonných rozhodnutí došlo také k porušení práva na ochranu dobré pověsti dle ustanovení čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť žalobkyně se v důsledku toho dostala do situace, kdy nemohla z důvodu zadržení finančních prostředků plnit své závazky, což negativně ovlivnilo její pověst v očích smluvních partnerů. Dále v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí došlo k porušení práva žalobkyně nakládat se svým majetkem dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/24, v němž Ústavní soud uzavřel, že právnická osoba má, stejně jako osoba fyzická, právo na ochranu dobrého jména. Žalobkyně nárok u žalované předběžně uplatnila dopisem ze dne 30. 9. 2024 a žalovaná dopisem ze dne 25. 3. 2025 uplatněný nárok odmítla jako nedůvodný.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože žalobkyní označená rozhodnutí nejsou nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Vzhledem k tomu, že není naplněna první ze tří kumulativních podmínek odpovědnosti žalované za újmu vzniklou při výkonu veřejné moci, nemůže být uplatněný nárok důvodný.

4. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnila u žalované. Na podkladě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, která stručně a jasně popsal v odůvodnění rozsudku, vyložil, které skutečnosti má prokázány, o které důkazy svá opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl i důkazy další, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje. 5. právnická osoba vydal dne 19. 5. 2021 zajišťovací příkaz č. j. spisová značka na částku výši 858 934 Kč a zajišťovací příkaz č. j. spisová značka na částku 538 155 Kč, jimiž uložil žalobkyni, aby zajistila úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor a březen roku 2021, která dosud nebyla stanovena. Proti zajišťovacím příkazům podala žalobkyně dne 25. 5. 2021 odvolání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve lhůtě stanovené právnická osoba neodstranila vady odvolání proti zajišťovacímu příkazu č. j. spisová značka za zdaňovací období únor roku 2021, právnická osoba odvolací řízení rozhodnutím ze dne 16. 6. 2021, č. j. spisová značka, zastavil; odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zastavení bylo právnická osoba dne 17. 12. 2021 pod č. j. spisová značka zamítnuto, napadané rozhodnutí bylo potvrzeno a nabylo právní moci. O odvolání proti zajišťovacímu příkazu č. j. spisová značka za zdaňovací období březen roku 2021 rozhodlo právnická osoba dne 30. 6. 2021, č. j. spisová značka, tak, že odvolání zamítlo a vydaný zajišťovací příkaz potvrdilo, rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 6. 2021. Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího orgánu žalobou a Městský soud v adresa rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. spisová značka, její žalobu zamítl, rozsudek nabyl právní moci.

6. Dne 27. 10. 2022 vydal právnická osoba dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty č. j. spisová značka za měsíc únor 2021 ve výši 564 777 Kč a dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty č. j. spisová značka za měsíc březen 2021 ve výši 858 931 Kč. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodlo právnická osoba dne 25. 3. 2024 rozhodnutím č. j. spisová značka, tak, že dodatečné platební výměry zrušilo a řízení o nich zastavilo.

7. Další dokazování soud prvního stupně již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že na podkladě zjištěných rozhodných skutečností lze o žalobě rozhodnout.

8. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně projednávanou právní věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, aplikovaná ustanovení v odůvodnění rozsudku citoval a vyložil. Dospěl k závěru, že žalobkyní označená rozhodnutí nejsou nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, tudíž uplatněný nárok nemůže být důvodný.

9. Odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti zajišťovacímu příkazu za zdaňovací období února 2021 bylo zastaveno a zajišťovací příkaz za zdaňovací období března 2021 byl odvolacím správním orgánem potvrzen a v následném soudním přezkumu byla správní žaloba žalobkyně zamítnuta. Vydané dodatečné platební výměry sice byly k odvolání žalobkyně zrušeny a řízení bylo zastaveno, není však splněna podmínka uvedená v § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk, že by šlo o zrušení pravomocného rozhodnutí nebo o rozhodnutí vykonatelného bez ohledu na právní moc nebo rozhodnutí předběžně vykonatelné.

10. Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu tohoto rozhodnutí a mohou být posuzovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, nikoli nesprávného úředního postupu.

11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a plně úspěšné žalované přiznal paušální náhradu vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

12. Žalobkyně včasným a přípustným odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně. Vytkla soudu prvního stupně, že neprovedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání jejích tvrzení o vzniku újmy, existenci ušlého zisku a příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonných rozhodnutí a vzniku újmy. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/24, který výslovně přiznal právnickým osobám právo na ochranu dobrého jména a na peněžité zadostiučinění. Soud prvního stupně se s tímto argumentem věcně nevypořádal. Dlouhodobé zadržení částky 1 397 089 Kč zasáhlo do dispozičního oprávnění žalobkyně, poškodilo její dobrou pověst a vedlo ke ztrátě zakázek a obchodních vztahů. V této souvislosti žalobkyně navrhovala vypracování znaleckého posudku, který byl však zcela nedůvodně zamítnut. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neprovedl důkazy směřující k objasnění skutečných ekonomických dopadů zajišťovacích příkazů na podnikatelskou činnost žalobkyně, ačkoliv právě tyto skutečnosti byly pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku klíčové a mezi účastníky sporné. Soud prvního stupně žádné z těchto důkazů neprovedl s tím, že provádění důkazů je nadbytečné. Takový postup byl nesprávný, žalobkyni byla fakticky odňata možnost prokázat vznik škody a příčinné souvislosti, což mohlo mít zásadní vliv na výsledek řízení. Rozhodnutí právnická osoba výslovně konstatovalo, že se nepodařilo prokázat naplnění podmínek předpokládaného daňového podvodu, který byl podkladem pro vydání dodatečných platebních výměrů i zajišťovacích příkazů, tato skutečnost má zásadní skutkový význam. Žalobkyně dále uvedla, že soud prvního stupně nesprávně vyložil § 8 OdpŠk, jeho výklad považuje za formalistický a odporující smyslu tohoto ustanovení. Účelem § 8 OdpŠk není sankcionovat poškozeného za to, že využil řádný opravný prostředek a zabránil nabytí právní moci nezákonného rozhodnutí. Výklad soudu by vedl k absurdnímu závěru, že stát odpovídá pouze tehdy, pokud nezákonné rozhodnutí „stihne“ nabýt právní moci. Takový výklad je v rozporu s principem ochrany legitimního očekávání, s principem materiálního právního státu a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobnímu návrhu zcela vyhověl, popř. aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

14. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ust. § 212, § 212a, § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, věc projednal při jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

15. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

16. Pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 zákona č. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti, dále OdpŠk), je zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek, a to a/ existence nezákonného rozhodnutí (§ 5 písm. a/ a § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále OdpŠk), příp. nesprávného úředního postupu (§ 5 písm. b/ a § 13 odst. 1 OdpŠk), b/ vznik újmy, a to majetkové (škody) nebo nemajetkové, a c/ existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem na straně jedné a újmou na straně druhé.

17. Naplnění těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich.

18. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).

19. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25Cdo 1230/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25Cdo 2162/2005). Jinými slovy řečeno, řízení odškodňovací není ve vztahu k posuzovanému řízení řízením přezkumným, přičemž soud v rámci občanského soudního řízení při nalézání podmínek odpovědnosti státu za škodu (újmu) způsobenou při výkonu veřejné moci nemůže nahrazovat či obcházet rozhodovací činnost příslušných orgánů, v jejichž působnosti je rozhodování o opravných prostředcích či jiných účinných právních prostředcích nápravy ve vztahu k posuzovanému řízení a v něm vydaným pravomocným rozhodnutím. Právě z toho důvodu je esenciální podmínkou odpovědnosti státu z nezákonného rozhodnutí, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (§ 8 odst. 1 OdpŠk).

20. Ve věci vzájemného vztahu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí coby odpovědnostních titulů státu judikatura Nejvyššího soudu spočívá na konstantních závěrech, podle nichž odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládá úřední postup, který se následně projeví v obsahu rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2Cdon 129/97, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30Cdo 1260/2014, ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 30Cdo 1761/2016). Z uvedených rozhodnutí plyne závěr, že pro vzájemný vztah odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím platí, že „ačkoliv není vyloučeno, aby škoda byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30Cdo 1260/2014).

21. Soud prvního stupně se zcela správně zaměřil na řešení otázky, zda shora zmíněné kumulativní podmínky odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci jsou splněny. Dokazování provedl procesně správným způsobem, v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní, neboť aplikoval právní předpis, který aplikovat měl, správně jej vyložil a ze skutkových zjištění vyvodil správné právní závěry. Jeho závěr, že první ze zmíněných podmínek není splněna, jinak řečeno, že zde není nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk, je správný.

22. Jestliže není splněna první ze shora popsaných kumulativních podmínek pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci, pak bylo a je nadbytečné provádět důkazy žalobkyní navržené k prokázání jejích tvrzení o vzniku a výši škody, která jí měla vzniknout.

23. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

24. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř., neboť je v obou výrocích věcně správný.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu 3x 450 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu na jednání před odvolacím soudem a účast na jednání odvolacího soudu, vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28Cdo 2638/2025 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz). Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.