28 CO 115/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Aleny Bílkové a JUDr. Věry Sýkorové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o vyklizení bytu k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 18C 91/2019-119,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částka k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit nájemní byt č. ev. 19, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, nacházející se ve 3. patře (4. nadzemním podlaží) domu adresa, stojícího na pozemku parc. číslo jehož je součástí, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pro obec Praha, katastrální území Malá strana, na listu vlastnictví číslo předat jej vyklizený žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil náklady řízení ve výši částka (výrok II.).

2. Žalobce se žalobou ze dne datum vůči žalovanému domáhal vyklizení shora uvedeného bytu s tím, že je výlučným vlastníkem domu, ve kterém se předmětný byt nachází, a jehož byl žalovaný nájemcem bytu, přičemž v současné době jej užívá bez právního důvodu.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu, že nedošlo k uplynutí prekluzivní lhůty k podání žaloby na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, neboť tato lhůta byla stavěna podáním žaloby v řízení vedeném pod sp. zn. 20C 118/2018, popřípadě, že by soud měl vyčkat rozhodnutí o další žalobě v řízení vedeném pod sp. zn. 22C 55/2019, respektive pod sp. zn. 63C 231/2021. Namítl, že pokud by mu soud uložil povinnost vyklidit byt, pak by se řízení o přezkumu oprávněnosti výpovědi stalo bezpředmětným a faktické obnovení stavu již nebude možné. Dále namítl, že plná moc udělená žalobcem příjmení příjmení nemohla být udělena po podání výpovědi v roce 2018. Žalovaný též navrhl, aby v případě vyhovění žalobě, mu byla poskytnuta lhůta k vyklizení delší 15 dnů.

4. Po provedeném dokazování na základě jednotlivých skutkových zjištění podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, se kterými se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle soudu prvního stupně žalobce prokázal, že je vlastníkem bytu, který žalovaný užívá, a že žalovaný ani přes opakované výzvy k vyklizení učiněné po výpovědi nájmu bytu předmětný byt nevyklidil. 5. příjmení mezi účastníky bylo, zda žalobce může úspěšně žádat vyklizení bytu za situace, kdy doposud nedošlo k pravomocnému meritornímu rozhodnutí v řízení o přezkumu oprávněnosti výpovědi nájmu. V této souvislosti soud prvního stupně s odkazem na § číslo, § číslo, § číslo, § 2290 a § 2291 o. z., jakož i na § 648 a § 654 o. § a § 160 o. s. ř. dospěl k následujícím závěrům.

6. V řízení bylo prokázáno, že žalobce podal dne datum k poštovní přepravě výpověď nájmu předmětného bytu, jako adresát byl uveden žalovaný, výpověď byla datovaná a podepsaná advokátem zastupujícím žalobce, přičemž obsahovala skutkové vymezení důvodů výpovědi, a to včetně popisu toho, že bylo žalovanému umožněno, aby své závadné chování v přiměřené době odstranil, jakož i poučení o možnosti podat proti výpovědi námitky a návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi soudem v zákonné lhůtě.

7. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalovaného, že plná moc neopravňovala advokáta JUDr. jméno příjmení k podání výpovědi nájmu, neboť byla udělena dříve a jedná se o typickou procesní plnou moc, neboť dovodil, že se jedná o plnou moc k veškerým jednáním včetně např. uznávání a vzdávání se nároku a tato plná moc tak opravňovala zmocněného advokáta k podání předmětné výpovědi nájmu. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 26Cdo 1616/2009 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webová adresa).

8. Současně soud prvního stupně neshledal existenci jakýchkoli skutečností, které by vedly k závěru, že výpověď nájmu daná žalovanému by byla zdánlivá či absolutně neplatná, přičemž důvody oprávněnosti výpovědi nebyl oprávněn v tomto řízení posuzovat, k čemuž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 8Co 685/2018.

9. Následně soud prvního stupně zkoumal, zda došlo k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu v prekluzivní dvou měsíční lhůtě od dojití výpovědi. V tomto ohledu vzal za relevantní, že poštovní zásilka byla dne datum uložena a žalovanému tak bylo umožněno se s ní kdykoliv seznámit, čímž se dostala se do sféry jeho dispozice, a proto dovodil, že v tento okamžik je třeba ji považovat za doručenou. Podle soudu prvního stupně tudíž dvou měsíční prekluzivní lhůta skončila dne datum, neboť datum připadlo na neděli. Dále soud prvního stupně s odkazem na komentář k § 648 o. z. vyšel z úvahy, že žalovaný sice podal poslední den lhůty žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu, čímž by se za normálního běhu okolností stavěla prekluzivní lhůta, avšak v důsledku odmítnutí této žaloby z důvodů neodstranění vad se má za to, že hmotněprávní následek spojený s podáním žaloby nenastal. Uzavřel tedy, že vzhledem k tomu, že lhůta pro podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu marně uplynula, nebylo lze oprávněnost výpovědi již přezkoumávat. Soud prvního stupně rovněž vyšel z názoru, že v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty nebylo žádného důvodu vyčkávat do pravomocného skončení řízení o přezkumu výpovědi na základě opožděně podané žaloby, neboť v teoretické rovině by tak bylo nájemcům umožněno donekonečna prodlužovat rozhodnutí v řízení o vyklizení na základě opakovaných opožděných žalob, proti čemuž by neměl pronajímatel žádnou účinnou obranu a institut žaloby na vyklizení by se stal bezúčinným.

10. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud prvního stupně určil její délku podle § 160 o. s. ř. a neshledal důvody pro její prodloužení z důvodu, že žalovaný byl vyzýván k dobrovolnému vyklizení opakovaně, přičemž lhůtu mezi vyhlášením rozsudku, jemuž byl žalovaný přítomen, a nabytím právní moci rozsudku, posoudil jako dostatečně dlouhou.

11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Vyjádřil v něm názor, že řízení mělo být přerušeno do právní moci řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 63C 231/2021 o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, neboť jinak hrozí kolize s budoucím meritorním rozhodnutím v dané otázce, aniž by v důsledku již provedeného vyklizení bylo fakticky možné obnovit výchozí stav a práva a povinnosti z nájmu bytu znovu realizovat. Následně popsal průběh označeného řízení s tím, že podle něj zda došlo k prekluzi nároku na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, či nikoli, by mělo být primárně vyhodnoceno v rámci probíhajícího řízení. Přitom dle žalovaného k prekluzi jeho nároku nedošlo tím, že byla odmítnuta jeho první žaloba na určení neoprávněnosti téže výpovědi v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22C 118/2018. Nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že přijetí jeho názoru by znamenalo možnost donekonečna podávat opakované žaloby o neoprávněnost výpovědi a znemožňovat tak podání žaloby na vyklizení. Dále stručně ze svého pohledu popsal průběh v řízení vedeného pod sp. zn. 22C 118/2018 s tím, že druhou žalobu v téže věci zformuloval v intencích právního názoru odvolacího soudu. Namítl také nesprávné určení počátku běhu prekluzivní lhůty dnem datum, neboť dle jeho názoru ve smyslu § 573 o. z. měla začít běžet až dnem datum a skončit dne datum. Vyjádřil také nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně ohledně plné moci udělené JUDr. jméno příjmení, neboť podle něj se nejednalo o generální plnou moc v hmotněprávním smyslu. Pro případ nevyhovění jeho odvolání požádal o stanovení delší vyklizovací lhůty s odůvodněním, že předmětný byt užívá přes 30 let, z toho delší dobu s dalšími rodinnými příslušníky a příprava takto postupně nashromážděného množství věcí ke stěhování není jednoduchá, přičemž je potřeba i součinnosti jeho dětí. Uvedl dále, že trpí zdravotními problémy, které jej omezují. Nesouhlasil ani s výší náhrady nákladů řízení, kterou vnímal jako asociální. Navrhl tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá z důvodu vady zmocnění k podání výpovědi, eventuálně, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně za účelem přerušení řízení do právní moci řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 63C 231/2021, eventuálně, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se stanoví delší vyklizovací lhůtu při nedotčení zbývající části výroku o vyklizení kumulativně s předchozími odvolacími návrhy, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, eventuálně, že se náhrada stanoví nižší částkou.

13. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho správné skutkové a věcné závěry. Uvedl dále, že soud prvního stupně v rámci řízení dostatečně zjistil skutkový stav posuzované věci, kdy jím provedené důkazy vyhodnotil jak samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a na takto objektivně zjištěný skutkový stav přiléhavě aplikoval platné právní normy. Z procesního hlediska neměl za to, že by v postupu soudu prvního stupně, předcházejícího jeho meritornímu rozhodnutí, bylo možno shledat pochybení.

14. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek.

15. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav, přičemž soud prvního stupně přihlédl ke všem důkazům, které v řízení vyšly najevo a řádně se též vypořádal se všemi námitkami vznesenými žalovaným v průběhu řízení, jež pak žalovaný zopakoval v podaném odvolání. Vzhledem k tomu, že odvolací soud plně souhlasil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, který své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

16. K odvolacím námitkám žalovaného lze pouze uvést, že odvolací soud vzal shodně se soudem prvního stupně za relevantní, že v poměrech projednávané věci nebyly shledány žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že výpověď nájmu daná žalobcem žalovanému by byla zdánlivá či absolutně neplatná, přičemž splňovala všechny zákonné podmínky ve smyslu § 2286 a násl. o. z. S ohledem na obsah plné moci udělené advokátovi JUDr. jméno příjmení bylo také lze uzavřít, že se jednalo o plnou moc k veškerým jednáním včetně oprávnění k podání předmětné žaloby. Především pak bylo pro daný případ rozhodné, jak již uzavřel soud prvního stupně, že žalovaný sice podal žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu v prekluzivní lhůtě, avšak v důsledku jejího odmítnutí pro vady se má za to, že hmotněprávní následek spojený s podáním žaloby nenastal, čímž lhůta pro podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu marně uplynula, a proto nebylo lze oprávněnost výpovědi již přezkoumávat, přičemž nebyl dán důvod vyčkávat do pravomocného skončení řízení o přezkumu výpovědi na základě opožděně podané žaloby. Odvolací soud také neshledal důvod pro poskytnutí delší lhůty k vyklizení, než jakou stanovil soud prvního stupně, neboť žalovaný měl dostatek času k dobrovolnému vyklizení předmětného bytu.

17. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení, potvrdil.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch. V daném případě vznikly žalobci náklady řízení za jeho právní zastoupení. Advokátovi žalobce náležela odměna ve výši částka za dva úkony právní služby po částka, a to za písemné vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu dne datum podle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní tarif (advokátní tarif), dále jen„ AT“. Dále mu náležely dva režijní paušály ve výši částka podle § 13 odst. 4 AT, celkem tedy částka. Celkové náklady odvolacího řízení tedy činily částka, respektive po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši částka činily částka. Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.