28 CO 230/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa 3. jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa všichni zastoupení advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 31C 1/2018-276, po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 28Co 230/2021-423, a to ve výrocích I. a II., rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. 28Cdo 944/2022-461,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném zamítavém výroku o věci samé (výrok IV.) mění tak, že každá ze žalovaných je povinna zaplatit žalobci částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku a ve výrocích o nákladech řízení (výroky V. a VI.) potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit 1. žalované a 2. žalované náklady odvolacího řízení v rozsahu 86 % a zaplatit jim částku částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil každé ze žalovaných 1. a ad 2. zaplatit žalobci částku částka (výroky I. a II.), proti 3. žalovanému řízení zastavil (výrok III.), zamítl žalobu co do částky částka s příslušenstvím z částky částka (výrok IV.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1., 2. a 3. na náhradu nákladů řízení částku částka k rukám jejich právního zástupce, dále je žalobce je povinen zaplatit České republice na účet tamního soudu znalečné ve výši částka (výrok VI.), 1. žalovaná a 2. žalovaná jsou povinny zaplatit každá České republice na účet tamního soudu znalečné ve výši částka (výroky VII. a VIII.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení žalované částky z titulu postoupené pohledávky původní žalobkyní právnická osoba Pohledávka vznikla bezdůvodným obohacením nadužíváním spoluvlastnických podílů žalovaných na nemovitosti (domu adresa, na adrese adresa), a to za období od datum do datum. Žalobce nabyl kupní smlouvou ze dne datum spoluvlastnický podíl o velikosti číslo k celku na nemovitostech: pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 273 m2, jehož součástí je budova adresa (rodinný dům), pozemku parc. číslo zahrada, o výměře 754 m2, a pozemku parc. číslo zahrada, o výměře 262 m2, vše zapsáno na list vlastnictví, pro k. ú. část obce, vedeného Katastrálním úřadem pro hl. m. obec, Katastrálním pracovištěm Praha. Původní žalobkyně právnická osoba spoluvlastnictví k podílu číslo na shora uvedených nemovitostech nabyla na základě usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. jméno příjmení, Exekutorský úřad okres, o udělení příklepu sp. zn. číslo jednací ze dne 23. 5. 2013, které právní moci nabylo dne datum. Žalovaní jsou spoluvlastníky nemovitostí s podíly na nemovitostech - 1. žalovaná je spoluvlastnicí s podílem číslo k celku nemovitostí, 2. žalovaná je spoluvlastnicí s podílem číslo k celku nemovitostí a 3. žalovaný je spoluvlastníkem s podílem číslo k celku nemovitostí. Mezi původní žalobkyní a žalovanými nedošlo k dohodě o užívání společné věci. Žalobce tvrdil, že žalovaní jsou spoluvlastníky nemovitostí v rozsahu z 63,33 %, výlučně užívají byt v 1. NP, byt v 2. NP, byt v podkroví a nebytové prostory - sklady v suterénu, tj. 78,66 % celkové výměry domu. Tyto prostory domu jsou navíc oproti bytu v suterénu, který nabídli k užívání původní žalobkyni, v daleko lepším technickém stavu a zejména způsobilé k užívání za účelem bydlení. Zbývající spoluvlastník nemovitosti s podílem číslo k celku nemovitosti neužívá žádnou část domu. Žalovaní se na úkor původní žalobkyně obohatili podle znaleckého posudku soudní znalkyně titul jméno příjmení, CSc. ze dne datum o částku částka měsíčně, což za celé požadované období činí částka 1. žalovaná užívá celkem 81,87 m2, tj. 33,5 % z celkové výměry nemovitosti, tedy nadužívá 37,07 m2, čímž se obohatila na úkor původní žalobkyně o částku částka měsíčně (za žalované období částka), 2. žalovaná užívá celkem 82,21 m2, tj. 33,64 % z celkové výměry nemovitosti, tedy nadužívá 37,42 m2, čímž se obohatila na úkor původní žalobkyně o částku částka měsíčně (za žalované období částka) a 3. žalovaný nenadužívá ničeho, proto žalobce proti němu vzal žalobu v průběhu řízení zpět.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že vzájemné vztahy spoluvlastníků předmětných nemovitostí byly upraveny dohodou uzavřenou dne datum mezi tehdejšími spoluvlastníky. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu připomněl, že není-li původní dohoda spoluvlastníků změněna ani nahrazena např. rozhodnutím většiny spoluvlastníků, je jí i právní nástupce původního spoluvlastníka vázán. Změna v osobě jednoho ze spoluvlastníků není sama o sobě bez dalšího podstatnou změnou poměrů, jež by měla vliv na platnost smluvních projevů o užívání společné věci. Spornou mezi účastníky zůstala otázka míry nadužívání spoluvlastnických podílů na rodinném domě spočívající v užívání větší a kvalitnější části nemovitosti na úkor spoluvlastnického podílu právní předchůdkyně žalobce. Započitatelné rozměry prostor užívaných první a druhou žalovanou, jakož i výši obvyklého nájemného za jejich užívání v žalovaném období, seznal soud pomocí znaleckých posudků znalce příjmení jméno příjmení a znalkyně titul jméno příjmení, CSc. Vedle žalobce (respektive jeho právní předchůdkyně) a žalovaných 1. a 2. vzal v úvahu další dva spoluvlastníky - 3. žalovaného a P. F., který není účastníkem řízení, a uzavřel, že každá z žalovaných 1. a 2. se na ochuzení právní předchůdkyně žalobce v dotčeném období (datum – datum) podílela nadužíváním svého spoluvlastnického podílu o 3,5 m2 plochy rodinného domu. Vyjádřeno finanční částkou, obohatily se každá na její úkor o částka. K tíži žalobce ovšem soud prvního stupně připočítal poměrnou část nákladů vynaložených spoluvlastníky (konkrétně žalovanými 1. až 3.) na havárii vody v domě ve výši částka. Od zjištěné hodnoty nadužívání spoluvlastnických podílů žalovanými 1. a 2. proto soud prvního stupně odečetl poměrnou částku (13 číslo = 4 487) a rozhodl tak, jak bylo rekapitulováno shora. Žalobci nevyhověl stran požadavku na vydání příslušenství žalované částky, neboť jej hodnotil jako nemravný. Rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. výši přiznaných nákladů podrobně vyčíslil v odůvodnění napadeného rozsudku. Při rozhodování o nákladech státu vycházel z ust. § 148 o. s. ř.

4. Proti zamítavému výroku o věci samé a výrokům o nákladech řízení podal včas žalobce odvolání. Předně namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalobcem navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to zejména vypracovaní revizního znaleckého posudku a výslech znalkyně, kdy závěry znalkyně titul příjmení jméno, ve znaleckém posudku ze dne datum, a ve znaleckém posudku ze dne datum (dodatek) jsou protichůdné a rozporné. Žalobce s ohledem na tyto rozporné závěry znalkyně titul příjmení ohledně vyjádření hodnot běžného nájemného bytu v suterénu, ale i běžného nájemného ostatních bytů a skladu, nebyl schopen bez výslechu znalkyně, případně vypracování revizního znaleckého posudku vyjádřit bezdůvodné obohacení v Kč, protože tato částka by se měla odvíjet od závěrů vyplývajících z revizního znaleckého posudku, který žalobce opakovaně navrhl k důkazu, anebo mělo být alespoň vysvětleno v rámci výslechu znalce. K vadám znaleckého posudku žalobce uvedl, že jsou popsány ve znaleckém posudku Ing. jméno příjmení ze dne datum, který si nechat žalobce zpracovat. Poukazoval přitom, že základem sporu není řešení všech nedostatků na předmětném objektu, ale určení výše nadužívání předmětného domu ostatními spoluvlastníky. Vzhledem k tomu, že žalovaní vlastní a užívají předmětný objekt již delší dobu, je třeba pohlížet na veškeré nedostatky vně i uvnitř objektu jako na problém výhradně žalovaných včetně velmi zanedbaného stavu. Posuzování kategorizace bytů je tedy zcela nadbytečné, protože je výhradní věcí každého ze spoluvlastníků v rámci výhradního užívání bytu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně, aby ve věci rozhodl sám tak, že návrhu vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Obě žalované se k odvolání písemně vyjádřily a navrhly, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

6. Odvolací soud rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. 28Co 230/2021-423, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. a ve výrocích V. a VI. potvrdil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a odmítl odvolání žalobce do výroků VII. a VIII. (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež považoval za správná, a neshledal žádná pochybení v hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku, při němž soud prvního stupně dbal všech zákonem stanovených a judikaturou rozvedených pravidel. Připomněl nemožnost přezkoumávání správnosti odborných znaleckých konkluzí soudem, jenž k tomu postrádá patřičnou erudici. Spokojiv se s písemným posudkem znalkyně, neprováděl její výslech. Ke znaleckému posudku Ing. příjmení předloženému v odvolacím řízení žalobcem uvedl, že nemůže závěry znalkyně titul příjmení zpochybnit, zodpovídal-li otázku výše bezdůvodného obohacení, jejíž řešení přísluší jedině soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku a souvisejících nákladových výrocích pokládal za správné, proto je v této části potvrdil. Odvolání proti výrokům VII. a VIII. pro nedostatek subjektivní legitimace žalobce odmítl.

7. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu brojil žalobce dovoláním. Dovolací soud shledal dovolání žalobce přípustným pro odklon odvolacího soudu od judikatury Nejvyššího soudu v otázce určení výše bezdůvodného obohacení, konkrétně pochybil v započtení sumy odpovídající podílu žalobce na nákladech vynaložených v souvislosti s havárií vody v předmětném domě. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. 28Cdo 944/2022-461, rozsudek odvolacího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. 28Co 230/2021-423, zrušil ve výrocích I. a II. a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, jinak odvolání odmítl. Předmětem odvolacího řízení tak nyní zůstal pouze zamítavý výrok o věci samé a výroky o nákladech řízení.

8. Dovolací soud vyslovil závěr, že z ustanovení § 1982 odst. 1 o. z., a následujících ustanovení občanského zákoníku, je zřejmé, že předpokladem zániku závazku započtením je mimo jiné právní jednání započítávajícího, respektive dvoustranné právní jednání zainteresovaných subjektů, směřující k započtení. K zániku započítávaných pohledávek pak dochází k okamžiku, kdy se staly způsobilými k započtení. Neučiní-li žádná ze stran závazkového vztahu patřičné právní jednání, nemůže k započtení dojít, byť jde o kryjící se pohledávky stejného druhu, a tyto trvají dál. Nelze proto souhlasit se závěrem, že se do konečné výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaných promítne ponížení o částku odpovídající pohledávce žalovaných vůči žalobci z titulu úhrady havárie vody v domě, nepodává-li se ze skutkových zjištění ničeho o tom, že by žalovaní (respektive žalované) náležitě projevili vůli k jejímu započtení. Soud ze své pozice nemůže suplovat roli účastníka soukromoprávního vztahu a přistoupit k započtení bez dalšího. Přitakat naproti tomu nelze žalobci na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 21Cdo 2458/2009, a s ním souvisejícím výtkám ohledně absence výslechu znalkyně titul příjmení, pakliže je ze spisu zřejmé, že již v rámci jednání před soudem prvního stupně podala řečená znalkyně vysvětlení stran aplikované metody i dalších faktorů, které ji vedly ke stanovení obvyklého nájemného posuzovaných prostor. Úkolem odvolacího soudu také bude, aby se při novém projednání věci vyjádřil k žalobcově námitce ohledně závěru soudu prvního stupně o tom, že nedošlo k podstatné změně poměrů, která by měla za následek zánik dohody spoluvlastníků o užívání společné věci z roku 1992. K tomu dovolací soud poznamenal, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 22Cdo 4201/2017, nastiňuje, co je možné považovat za podstatnou změnu poměrů mající za následek zánik dohody spoluvlastníků, byť konkrétně řeší skutkově odlišnou věc. Odvolací soud je vázán právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.

9. Odvolací soud znovu poté, co byl dovolacím soudem zrušen jeho předchozí rozsudek ve výroku, kterým potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení, postupem podle ust. § 212, § 212a a § 214 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.

10. Odvolací soud, který je vázán názorem dovolacího soud, vysloveném v kasačním rozhodnutí, vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu, a podle dovolacího soudu se skutkové konkluze ohledně výše bezdůvodného obohacení před odečtením nepřiléhavě započítané pohledávky žalovaný jeví přiměřenými. Za situace, kdy žalované neprojevily vůli k započtení do výše bezdůvodného obohacení částky odpovídající pohledávce žalovaných vůči žalobci z titulu úhrady havárie vody v domě, činí výše bezdůvodného obohaceni částku částka. Odvolací námitka, že došlo k podstatné změně poměrů, která měla za následek zánik dohody spoluvlastníků o užívání společné věci z roku 1992, je důvodná. Podle žalobních tvrzení dne datum došlo k prohlídce domu za účasti původní žalobkyně jako nového spoluvlastníka domu a žalovaných a k seznámení se stavem nemovitosti (o čemž byl sepsán záznam), původní žalobkyni byl nabídnut byt k užívání v suterénu domu, který nebyl vyklizený, ve velmi špatném technickém stavu a nezpůsobilý k jakémukoli užívání, proto ho původní žalobkyně odmítla převzít. Podle názoru odvolacího soudu za změnu poměrů lze považovat neobyvatelnost bytu, který původní žalobkyně odmítla převzít, a jelikož mezi původní žalobkyní a žalovanými nedošlo k uzavření nové dohody o užívání společné věci, nadužívali žalovaní v rozhodném období od datum do datum své spoluvlastnické podíly, tj. užívali část nemovitosti na úkor původní žalobkyně, neboť úprava užívání společné nemovitosti zanikla pro změnu poměrů. Žalovaní také souhlasili s tím, že nadužívají své spoluvlastnické podíly, sporná zůstala jen míra tohoto nadužívání, resp. výše bezdůvodného obohacení. V případě, že by nedošlo k této změně poměrů, ale pouze ke změně spoluvlastníka a původní dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí by nebyla změněna, potom by k bezdůvodnému obohacení nedošlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 4201/2017).

11. Odvolací soud proto v zamítavém výroku o věci samé změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil každé ze žalovaných zaplatit žalobci částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.). Soud prvního stupně také správně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky i o nákladech řízení, které vznikly státu v souvislosti se znaleckým dokazováním, neboť výsledek sporu a poměr úspěchu a neúspěchu stran ve věci zůstal shodný. Žalováno bylo na zaplacení částky částka, žalované byly neúspěšné každá ohledně částky částka (celkem částka), což představuje 18 %, tedy byly úspěšnější než žalobce o 64 %. Rovněž podle výsledku sporu vznikla účastníkům povinnost zaplatit podle § 148 odst. 1 o. s. ř. náklady státu, a to žalobci povinnost zaplatit částka (89 % nákladů) a žalovaným 1. a 2. každá částka (11 % nákladů). Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ohledně výroků o nákladech řízení.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto rovněž podle úspěchu účastníků ve věci, předmětem odvolacího řízení byla částka částka a žalobce byl úspěšný ohledně částky částka, tj. v rozsahu 7,5 %, žalované v rozsahu 93,5 %, tedy byly úspěšnější než žalobce o 86 % a mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v tomto rozsahu. Náhrada nákladů řízení, vynaložených na zastoupení advokátem, byla vyčíslena podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, při zastupování dvou osob takto: odměna za 8 úkonů po částka (tarifní hodnota částka), a to za vyjádření k odvolání a účast na třech jednáních odvolacího soudu), 8 paušálních náhrad hotových výdajů po částka, cestovné obec - obec a zpět dne datum a datum ve výši částka a náhrada za promeškaný čas částka, cestovné obec - obec a zpět dne datum ve výši částka a náhrada za promeškaný čas částka, tj. celkem částka, s připočtením 21% DPH ve výši částka, celkem částka Náklady v rozsahu 86 % pak činí částka Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 ve spojení s ust. § 211, § 224 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř., rozhodne dovolací soud.