28 Co 268/2023

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 61 799,05 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. května 2023, č. j. 63C 174/2022-74, po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2023, č. j. 28Co 268/2023-109, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2025, č. j. 33Cdo 1524/2024-194,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 23 837 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Jméno advokáta A.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 61 799,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 799,05 Kč od 26. 6. 2022 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 40 648,40 Kč (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že dne 12. 7. 2022 jako postupník uzavřela s jméno FO jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla předmětná pohledávka postupitele za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná jako úvěrující uzavřela s postupitelem jako úvěrovaným dne 14. 2. 2011 smlouvu o revolvingovém úvěru a téhož dne uzavřela i rozhodčí smlouvu. Na základě úvěrové smlouvy žalovaná poskytla postupiteli částku 20 000 Kč za poplatek ve výši 17 752 Kč a celková částka splatná postupitelem měla být 37 752 Kč ve 24 měsíčních splátkách, vypůjčí úroková sazba činila 98,05 % p. a. a RPSN činilo 98,04 %. V úvěrové smlouvě byl navíc sjednán automatický revolving ve výši 14 440 Kč, který byl postupiteli následně dne 12. 7. 2012 poskytnut. Celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu měla činit 66 066 Kč, úroková sazba revolvingu činila 78,87 % p. a. a RPSN činilo 72,87 %. Žalovaná vyplatila postupiteli celkově 34 440 Kč (úvěr 20 000 Kč a revolving 14 440 Kč). Úvěrová smlouva byla zajištěna řadou smluvních sankcí a žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % ze základní celkové splatné částky, tedy z částky ve výši 37 752 Kč a celá úvěrová smlouva byla navíc stvrzena blankosměnkou. V průběhu trvání smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, žalovaná proto zahájila vůči němu rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, který postupiteli uložil povinnost žalované zaplatit nejen částku, která mu byla reálně poskytnuta, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, včetně nákladů rozhodčího řízení. Poté bylo vedeno exekuční řízení soudní exekutorkou tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, na návrh povinného byla exekuce rozhodnutím soudu zastavena z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy a rozhodnutí nabylo právní moci. V průběhu nezákonné exekuce bylo na povinném vymoženo celkem 22 905 Kč. Z vymožené sumy soudní exekutor před vydáním usnesení o zastavení exekuce žalované jako oprávněné vyplatil 14 996 Kč, a postupitel před zahájením exekučního řízení žalované uhradil 86 435 Kč, celkem tedy 101 431 Kč. Žalované z vyplaceného plnění náleží pouze částka 34 440 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru, včetně revolvingu, a zároveň částka 5 191,95 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 34 440 Kč ve výši 7,75 % p. a. od 1. 3. 2011 do 7. 2. 2013 a žalovaná je oprávněna si ponechat částku 39 631,95 Kč. Ohledně částky 61 799,05 Kč se žalovaná na úkor postupitele bezdůvodně obohatila. Předžalobní výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla ze dne 15. 6. 2022 s termínem úhrady do 25. 6. 2022. Žalovaná se od 26. 6. 2022 dostala do prodlení a žalobkyně požaduje od tohoto data úroky z prodlení v zákonné výši.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh a nikoliv bezdůvodným obohacením, a to bez ohledu na zastavení exekuce. Pravomocný rozhodčí nález rozhodce nebyl nikdy zákonem předvídaným způsobem zrušen, exekuční titul v exekučním řízení nemůže být přezkoumáván stejně jako úvěrová smlouva a je zde také překážka věci rozsouzené. Zároveň žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť poslední platbu na plnění ze smlouvy z exekuce vedené proti postupiteli obdržela dne 13. 7. 2016 a žaloba byla podána dne 5. 8. 2022, tedy opožděně. I kdyby se nárok neposuzoval podle jednotlivých plateb v exekuci, tak postupitel minimálně při podání návrhu na zastavení exekuce, který je datován dne 25. 8. 2016 věděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a že se obohatila žalovaná.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování, zejména obsahem rozhodčího spisu sp. zn. spisová značka, který je založen u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka, jehož obsah shrnul v odstavcích 16. až 22. odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze odkázat. Dále vycházel z obsahu exekučního spisu sp. zn. spisová značka a z obsahu smlouvy. Soud prvního stupně posuzoval uzavřenou úvěrovou smlouvu ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) posuzoval podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „ObchZ“) a uzavřel, že výpůjční úroková sazba úvěru ve výši 98,05 % ročně, resp. 72,87 % ročně byla značným překročením únosné míry úrokového zatížení při poskytování spotřebitelských úvěrů. Dluh byl zajištěn řadou řetězených smluvních pokut a výsledná vymáhaná částka byla v rozporu s dobrými mravy. Shodně s exekučním soudem soud prvního stupně posoudil úvěrovou smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a pro zjevnou nespravedlnost vůči postupiteli. V exekučním řízení bylo postaveno najisto, že rozhodčí smlouva je neplatná, a to v návaznosti na neplatnost úvěrové smlouvy a na základě ní posléze vydaný rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem, protože rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc. Soud prvního stupně nesouhlasil ani s námitkou, že exekuční titul v exekučním řízení nelze přezkoumávat, neboť tato otázka byla opakovaně řešena Nejvyšším soudem i Ústavním soudem, což soud prvního stupně vyložil v odstavci 31. odůvodnění napadeného rozsudku. V této věci vydaný rozhodčí nález od počátku neměl žádné právní účinky, protože rozhodoval rozhodce, který k tomu neměl pravomoc.

5. Bez ohledu na závěry rozhodnutí Městského soudu v adresa č. j. spisová značka, jímž argumentovala žalovaná, se soud prvního stupně přiklonil k závěrům vyjádřeným v rozhodnutí Městského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka, které konstatovalo, že Anonymizováno u rozhodčího nálezu, který je nicotný, je nerozhodné, zda byl dle zákona o rozhodčím řízení zrušen či nikoliv. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná byla oprávněna si celkem ponechat částku 39 631,95 Kč. Postupitel před zahájením exekučního řízení žalované uhradil 86 435 Kč, dluh postupitele u žalované tedy zanikl splněním ještě před zahájením exekuce, žalovaná neměla nárok na plnění vyplacené exekutorem a vzniklo jí bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající žalované jistině 61 799,05 Kč. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku promlčení, odkázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. spisová značka, týkající se stavění běhu promlčecí doby za situace, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Promlčecí doba k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení počíná běžet nejdříve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, což je nejdříve okamžikem, kdy exekuční soud v exekučním řízení určí, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky a toto rozhodnutí doručí žalobkyní, resp. postupiteli, nebo okamžikem, kdy se o něm tento prokazatelně dozví jiným způsobem. V projednávaném případě bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky odklizeno rozhodnutí o nařízení exekuce, na základě něhož postupitel plnil. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze srovnávat se zrušením rozhodnutí o nařízení exekuce a mělo by mít obdobné právní následky, jak judikoval Nejvyšší soud v rozhodnutích, která soud prvního stupně označil v odstavci 63. odůvodnění napadeného rozsudku. V této věci závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu, resp. o neplatnosti sjednané úvěrové a rozhodčí smlouvy, byl poprvé vysloven teprve usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 18. 2. 2020, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne 9. 2. 2021 a žaloba byla podána dne 5. 8. 2022. Co do jistiny je dle závěru soudu prvního stupně žaloba důvodná a přiznáno bylo i příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, která namítala, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení a stále existuje rozhodčí nález, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Právní předchůdce žalobkyně se nijak nedomáhal jeho zrušení. Žalovaná opakovaně akcentovala závěry rozsudku Městského soudu v adresa č. j. spisová značka, kde byla řešena obdobná situace. Toto rozhodnutí bylo podrobeno rovněž dovolacímu přezkumu a obstálo. Soud prvního stupně nesprávně posoudil rovněž námitku promlčení a nesprávně považoval exekuční řízení za rozhodující, ovšem to je pouze procesním postupem k vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem a nikoliv hmotněprávním důvodem vzniku pohledávky. Skutkové okolnosti rozhodčího nálezu znal právní předchůdce žalobkyně ihned, kdy začalo bezdůvodné obohacení vznikat, neboť znal smluvní dokumentaci, rozhodčí nález, rozsah dobrovolného i nedobrovolného plnění i komu plní. Úplně nejpozději by subjektivní promlčecí doba mohla začít běžet v okamžiku, kdy právní předchůdce žalobkyně znal a sám předložil v rámci návrhu na zastavení exekučního řízení právní argumentaci k nicotnosti exekučního nálezu a vznikajícímu bezdůvodnému obohacení. V této souvislosti žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21. Právní předchůdce žalobkyně mohl již dříve v průběhu exekučního řízení podat žalobu na zaplacení tvrzeného vznikajícího bezdůvodného obohacení a spolu s tím i návrh na zastavení a odklad exekučního řízení. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3870/19, zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která označila, vztahující se k otázce promlčení v obdobných věcech. Ve věci souzené právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně, kteří jsou zastoupeni stejným zástupcem, minimálně při podání návrhu na zastavení exekuce ze dne 25. 8. 2016 věděli, že došlo k bezdůvodnému obohacení a že se obohatila žalovaná. Svých práv se právní předchůdce žalobkyně mohl domoci už v průběhu exekuce. V návrhu na zastavení exekuce neplatnost úvěrové smlouvy a nezpůsobilost exekučního titulu výslovně tvrdil. Promlčecí doba tedy uplynula a nárok je promlčen. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

8. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Rozebírala rozhodnutí Městského soudu v adresa sp. zn. spisová značka, a na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, které shledala excesivním. Toto rozhodnutí je dle jejího názoru v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Senát číslo na jednu stranu konstatuje, že rozhodčí nálezy nelze zrušit, ale pojí s nimi překážku věci rozsouzené, která musí být odstraněna zrušením rozhodčího nálezu, ale zároveň konstantně judikuje, že takové rozhodčí nálezy nemohou sloužit jako exekuční titul a nelze podle nich vést exekuci. To je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, včetně Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia. Dále ve vyjádření žalobkyně rozebírala rozhodčí řízení, které v této věci probíhalo. Ohledně promlčení zdůraznila, že ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby nemůže dojít před tím, než bezdůvodné obohacení vůbec objektivně vznikne. Odkázala v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20Cdo 3331/2017, z něhož vyplývá, že pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží. Městský soud v adresa v rozsudku ze dne 8. 2. 2023, č. j. spisová značka, se obranou žalované ohledně promlčení na podkladě stejných tvrzení zabýval a uzavřel, že až od zastavení exekuce lze na vymožené plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení. Stejný závěr přijal Městský soud v adresa v rozsudku ze dne 12. 5. 2023, sp. zn. spisová značka, a Městský soud v adresa v rozsudku ze dne 23. 5. 2023, č. j. spisová značka. V této věci by navíc bylo třeba aplikovat objektivní promlčecí lhůtu 10 let. Dále žalobkyně namítala, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy a odkazovala na judikaturu Ústavního soudu, kterou označila a rozebrala. Od počátku rozhodčího řízení byla žalovaná zastoupena advokátem a navíc sama je profesionálem v oblasti poskytování úvěrů, takže nejpozději dnem podání rozhodčí žaloby musela vědět o tom, že vymáhaný nárok se příčí dobrým mravům a rozhodčí smlouva je neplatná. Stejně tak nejpozději dnem podání exekučního návrhu musela vědět, že zahajuje řízení protiprávně podle nicotného rozhodčího nálezu a vymožené plnění bude inkasovat bez právního důvodu, pokud bude následně exekuce zastavena.

9. Městský soud v adresa jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 9 389,60 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Jméno advokáta A.

10. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2025, č. j. spisová značka, rozsudek Městského soudu v adresa ze dne 15. 11. 2023, č. j. spisová značka, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud uzavřel, že odvolací soud posuzoval promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které je předmětem sporu a vzniklo z právního poměru založeného před 1. 1. 2014, podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2013, tedy podle nesprávné právní normy. Zároveň dovolací soud upozornil na vadu řízení, neboť odvolací soud pominul skutečnost, že žalobkyně se žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 61 799,05 Kč, z čehož částka 46 803,05 Kč nebyla vymožena a žalované poskytnuta na základě rozhodčího nálezu v exekučním řízení, které bylo zastaveno, ale byla předchůdcem žalobkyně zaplacena před zahájením exekuce a v exekuci bylo zaplaceno jen 14 996 Kč. S touto částí nároku a jeho případným promlčením se odvolací soud nevypořádal.

11. Žalovaná se po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci opakovaně vyjádřila, uvedla přehled, jak bylo placeno na předmětný úvěr a zdůraznila, že pouze 6 plateb ve výši 14 996 Kč bylo plněno v rámci exekuce a zbytek byl plněn před exekucí. Smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2011 a řídí se obchodním zákoníkem stejně jako promlčení. Žalovaná trvala na tom, že k promlčení jednotlivých nároků došlo jednotlivými platbami, přičemž žaloba je datována dne 5. 8. 2022 a veškeré platby jsou promlčeny. Zcela jistě jsou promlčeny platby před exekucí, kdy poslední platba byla dne 11. 1. 2016. Právnímu předchůdci žalobkyně nic v té době nebránilo domáhat se plnění a pokud tak neučinil a nechal věc promlčet, tak nelze žalobkyni nárok přiznat. Není možné vztahovat počátek běhu promlčecí doby až k okamžiku právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce. Pokud by bylo tvrzeno, že námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, pak žalovaná s tímto nesouhlasila a odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k této problematice. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud zamítl žalobu jako celek, anebo s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci musí být minimálně zamítnuta žaloba ohledně plateb zaplacených před exekucí, tedy ohledně částky 46 803,05 Kč.

12. Žalobkyně v doplňujícím vyjádření akcentovala, že dovolací soud ve zrušovacím rozsudku neuvedl, od jakého okamžiku má promlčecí doba vydání dílčího nároku z bezdůvodného obohacení běžet. Jedinou rozhodnou okolností pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení je právní moc rozhodnutí o zastavení exekuce, neboť teprve rozhodnutí o zastavení exekuce napravilo protiprávní stav žalované. Tehdy bylo postaveno najisto, že úvěrová smlouva je neplatná a je jasné, kdo se obohatil a v jakém rozsahu a žalobkyně mohla získat prokázanou vědomost o tom, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Rozhodným tedy nemůže být okamžik uskutečnění plnění ze strany povinného ani okamžik podání návrhu na zastavení exekuce. Úvahy žalované o promlčení plnění uhrazeného před zahájením exekuce nemohou obstát. Výklad promlčení, který provádí žalovaná je v rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Žalobkyně odkazovala na aktuální rozhodovací praxi Městského soudu v adresa ohledně této problematiky a označila konkrétní řízení, v nichž odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako žalobkyně. Žalobkyně akcentovala, že je v dobré víře s ohledem na předvídatelnost soudních rozhodnutí. V neposlední řadě žalobkyně namítala, že uplatněná námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem jako správný potvrzen a požadovala náklady odvolacího a dovolacího řízení.

13. V důsledku zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolací soud znovu přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a nepochybil ani v právním hodnocení žalovaného nároku.

15. Soud prvního stupně posuzoval nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení představujícího postoupenou pohledávku, zahrnující veškeré částky uhrazené na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy a po odečtu skutečně postupiteli poskytnuté částky s kapitalizovaným zákonem úrokem z prodlení, tj. jak částky hrazené na úvěr dobrovolně, tak v exekuci vymožené částky.

16. Dle § 3028 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno, jinak, řídí se i jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinností (odst. 3).

17. Práva a povinnosti vznikla ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřeném mezi účastníky dnem 14. 2. 2011, a proto se řídí dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, subsidiárně zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

18. V poměrech nyní projednávané věci byla částka 14 996 Kč vymožena v exekuci, která byla zastavena dle § 268 odst. 1 písm. h). o. s. ř. Exekuce byla od počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, jímž byl nicotný rozhodčí nález a je nerozhodné, zda byl dle zákona o rozhodčím řízení zrušen či nikoliv. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že ohledně promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacením promlčecí doba počala běžet nejdříve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, tedy kdy exekuční soud v exekučním řízení určil, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze srovnat se zrušením rozhodnutí o nařízení exekuce a soud prvního stupně odkázal v odstavci 63. odůvodnění napadeného rozsudku na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu. I ve zrušovacím rozsudku v této věci se dovolací soud ohledně částky vymožené v exekuci ztotožnil s tímto závěrem a odkázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 31Cdo 3309/2011, dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21Cdo 3266/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/2014 a na rozsudek ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30Cdo 5134/2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2020. Podle této judikatury pokud žalovaný, ať již dobrovolně nebo ve vykonávacím řízení splní na základě pravomocného rozsudku uloženou povinnost, pak v případě, jestliže tato povinnost neexistovala, získává žalobce na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení. Provedení exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li postaveno najisto, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením. Ostatně ani žalovaná ohledně částky 14 996 Kč, která byla vymožena v rámci exekuce, neuváděla žádné další rozhodné skutečnosti a nelze odhlédnout ani od toho, že odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že ohledně takto vymožených částek v jiných skutkově totožných sporech vedených u Městského soudu v adresa žalovaná akceptovala vyhovující výroky soudů na vydání bezdůvodného obohacení.

19. Pokud jde o částku 46 803,05 Kč, která nebyla vymožena v rámci exekuce a žalované nebyla poskytnuta na základě rozhodčího nálezu v exekučním řízení, které bylo zastaveno, ale předchůdcem žalobkyně byla zaplacena dobrovolně před zahájením exekuce, pak soud prvního stupně ani odvolací soud v předchozím rozhodnutí takto nárok nerozlišoval. Z odůvodnění zrušovacího rozsudku dovolacího soudu vyplývá, že ohledně této částky je potřeba se nárokem dále zabývat.

20. Podle § 3036 o. z. institut promlčení jako celek, tedy promlčecí dobu je třeba posuzovat podle dosavadní úpravy od jejího počátku až do zakončení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 27Cdo 961/2023). V této věci odvolací soud vyšel ze čtyřleté promlčecí lhůty podle § 397 ObchZ, neboť pro žalobkyni by nebylo spravedlivé uplatnění jiných, méně příznivých lhůt. Odvolací soud přihlédl rovněž k odkazům žalobkyně na Směrnici Evropského parlamentu Rady 93/13 ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách a Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.

21. S ohledem na závěry rozsudku SDEU ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. spisová značka, ve věci právnická osoba proti právnická osoba SDEU řešil předběžné otázky položené Krajským soudem v adresa a uplatnil v projednávané věci následující zásady: promlčecí lhůtu nelze považovat za přiměřenou, pokud vytváří nezanedbatelné riziko, že bude spotřebitel odrazen od uplatnění svých práv před soudem. Přiměřená lhůta musí spotřebiteli umožnit podání účinného právního prostředku. Je nutno zohlednit nerovné postavení, v němž se nacházejí spotřebitel vůči prodávajícím nebo poskytovatelům z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti. Z důvodu dlouhodobosti plnění na základě některých spotřebitelských smluv je možné, že v rámci smlouvy plněné po dobu delší než 3 roky by byly určité nároky dlužníka promlčeny dříve, než smlouva skončí. K jeho vědomosti o bezdůvodném obohacení přitom může dojít až na konci takového smluvního vztahu.

22. V poměrech nyní projednávané věci šlo o dlouhodobý finanční vztah probíhající na základě neplatné smlouvy, přičemž slabší smluvní strana-dlužník, si nebyla po dlouhou dobu vědoma, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohacuje. V takových případech SDEU dospěl k závěru, že dodržení zásady efektivity velí neuplatnit takové promlčecí lhůty, které by spotřebiteli marně uplynuly dříve, než získá vědomost o svém ochuzení. Objektivní promlčecí lhůtu proto odvolací soud neuplatnil. O bezdůvodnosti celého svého plnění se postupitel dozvěděl prokazatelně až dne 9. 2. 2021, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení exekuce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21). Judikatura SDEU uplatňuje ochranu spotřebitelů při popsaných dlouhodobých smluvních vztazích tak, že se vůči nim objektivní promlčecí lhůty neuplatní.

23. Tím, že úvěrová smlouva byla v exekučním řízení shledána neplatnou, došlo právní mocí usnesení o zastavení exekuce k vědomosti postupitele o tom, že došlo k zániku všech práv a povinností stran smlouvy, tedy nikoliv pouze práv a povinností účastníky výslovně smlouvou dohodnutých, ale současně i práv plynoucích z právní úpravy na věc doléhající v režimu obchodního zákoníku [srov. § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ]. Postupitel v okamžiku jednotlivých plateb podle úvěrové smlouvy o existenci bezdůvodnosti obohacení na straně žalované z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nevěděl, po určitou dobu trvání smluvního vztahu měl za to, že smlouva je v pořádku (tj. že je platná), o čemž svědčí to, že na ni plnil jednotlivé splátky.

24. Odvolací soud proto uzavřel, že celý nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, tedy i nárok na zaplacení částky 46 803,95 Kč není promlčen, neboť žaloba byla uplatněna včas, přičemž ve smyslu § 13 o. z. vycházel ze závěrů uvedených v rozhodnutích Městského soudu v adresa vydaných v řízeních vedených pod sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka.

25. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

26. Výrok o nákladech odvolacího a dovolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v této fázi řízení byla žalobkyně procesně úspěšná a vznikly jí náklady za zastoupení advokátem. Za první odvolací řízení vznikly žalobkyni náklady za sepis vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání dne 15. 11. 2023, tedy dva hlavní úkony po 3 580 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen „AT“, dvě paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění do 31. 12. 2024, a 21 % DPH ve výši 1629,60 Kč, tedy celkem 9 389,60 Kč. Za dovolací řízení vznikly žalobkyni náklady za vyjádření k dovolání ve výši 3 580 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. k) AT a 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění do 31. 12. 2024, paušální náhrada a 21 % DPH 814,80 Kč, tedy celkem 4 694,80 Kč. Za další odvolací řízení vznikly žalobkyni náklady za vyjádření ke stanovisku žalované a účast na ústním jednání dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) a k), tedy 2x 3 580 Kč, dále dvě paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění od 1. 1. 2025, a 1 629,60 Kč jako 21 % DPH, tedy celkem 9 752,60 Kč. Celkové náklady, které náleží žalobkyni, představují částku 23 837 Kč (9 389,60 Kč + 4 694,80 + 9 752,60 Kč). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně, k Nejvyššímu soudu ČR. Za podmínek § 237 a násl. o. s. ř., o přípustnosti dovolání rozhodne dovolací soud.