28 CO 420/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí , č. j. 9C 357/2019-184,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení se mění jen tak, že výše těchto nákladů činí [částka], jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [jméno].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně vůči žalovanému jako bývalému manželovi domáhala zaplacení žalované částky z titulu regresivního nároku na náhradu škody. Tvrdila, že škoda jí byla způsobena dne [datum] usnesením o nařízení dražebního jednání, kdy byla soudním exekutorem provedena dražba nemovitostí v jejím výlučném vlastnictví, které popsala, výsledná cena dražených nemovitostí byla [částka] a takto byl postižen její výlučný majetek v exekučních řízeních vedených proti žalovanému soudním exekutorem Mgr. [jméno] [jméno]. Její vlastnické právo bylo založeno notářským zápisem ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], v němž žalovaný prohlásil za trvání manželství účastníků, že veškeré pohledávky toho kterého manžela budou jeho osobními pohledávkami náležejícími do vlastnictví tohoto manžela a nemovitosti budou ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť nebylo prokázáno, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [jméno] způsobil žalobkyni škodu, a proto nemůže být dána ani následná odpovědnost za škodu z titulu regresu.

3. V průběhu řízení žalobkyně dále uvedla, že žalovaný jí způsobil škodu svou trestnou činností, je odpovědný za porušení smluvního závazku o zúžení SJM a tím žalobkyni vznikla škoda. Dohoda o zúžení SJM je podle ní platná, což bylo před soudem prokázáno, neboť bylo úspěšně tomuto úkonu odporováno. Na výzvu soudu žalobkyně svá skutková tvrzení v podání ze dne [datum] doplnila a dále po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. podáním ze dne [datum] doplnila žalobu a požadovala žalovanou částku z titulu následného regresu dle § 1876 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se k úhradě svých závazků zavázal a svou povinnost nesplnil, a dále argumentovala tím, že nárok lze kvalifikovat jako nárok na náhradu škody podle § 2913 o. z., neboť žalovaný porušil smluvní povinnost podle dohody o zúžení SJM, a žalobkyni vznikl právní mocí usnesení o příklepu, respektive právní moci rozvrhového usnesení škoda, když částky z dražby byly vyplaceny na exekuci žalovaného.

4. Žalovaný namítal, že žalobkyně změnila žalobní tvrzení, neboť původně požadovala žalovanou částku z titulu regresního nároku na náhradu škody a posléze ji požadovala z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně.

5. Soud prvního stupně podání žalobkyně ze dne [datum] považoval za změnu žaloby, neboť požadovala v průběhu řízení přiznání žalované částky na základě nových skutečností, usnesením ze dne [datum] byla změna žaloby připuštěna s odkazem na § 95 o. s. ř.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne [datum] manželství, dohodou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne [datum] byly bytová jednotka [číslo] budova [adresa], pozemky zapsané na [list vlastnictví] a obchodní podíl [právnická osoba] s.r.o. převedeny ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví a majetku žalobkyně. Ta byla následně uvedena jako jediný vlastník těchto nemovitostí v katastru nemovitostí a jediný společník této společnosti. Žalovaný byl trestním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uznán vinným z úmyslného trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, kterého se měl dopustit dne [datum], a byla mu uložena povinnost k náhradě škody ve výši [částka] vůči poškozenému [příjmení] v [obec a číslo]. Pohledávka OPBH [obec a číslo] vznikla za trvání manželství účastníků před uzavřením dohody o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne [datum] podle § 24a zákona o rodině, právní moci rozsudku o rozvodu se stala účinnou dohoda účastníků uzavřená dne [datum] upravující vypořádání majetkových práv a povinností pro dobu po rozvodu, v níž uvedli, že do SJM nespadají žádné nemovitosti, neboť veškeré nemovitosti jsou dle NZ [číslo] ve výlučném vlastnictví žalobkyně, rovněž tak veškeré vybavení bytu a do SJM nespadají žádné závazky. Řízení o vypořádání SJM zahájené v roce [rok] bylo zastaveno dne [datum] z důvodu zpětvzetí žaloby. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46Cm 159/2006-922, schválil soudní smír uzavřený mezi žalovaným a [právnická osoba] [obec] a.s., jímž se žalovaný zavázal uhradit částku [částka] s příslušenstvím, která vznikla z titulu škody vzniklé protiprávním jednáním žalovaného v souvislosti s likvidací podniku právního předchůdce OPBH [obec a číslo]. Tento závazek žalovaného vznikl po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Žalovaný věřiteli neuhradil částku [částka] podle trestního rozsudku, a proto proti němu bylo zahájeno exekuční řízení a soudní exekutor exekučními příkazy ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a č. j. [číslo jednací], rozhodl o provedení exekuce pro neuhrazenou jistinu [částka] a náklady exekuce prodejem nemovitých věcí povinného, evidovaných ve vlastnictví žalobkyně, a to nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] a [číslo] pro k.ú. [obec], obec Praha, a dále nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví]. Žalovaný dobrovolně neuhradil ani pohledávku ve výši [částka] podle usnesení o schváleném smíru a soudní exekutor vydal exekuční příkaz dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž postihl nemovitosti evidované ve vlastnictví žalobkyně pod [list vlastnictví] a [list vlastnictví] a [číslo] pro k.ú. [obec]. Usnesením ze dne [datum] udělil soudní exekutor vydražiteli příklep k vydraženým nemovitým věcem zapsaných na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] za nejvyšší podání [částka]. Z rozdělované podstaty ve výši [částka], z dražby nemovitých věcí, byly uspokojeny proti žalovanému jako povinnému přihlášené pohledávky ve výši [částka] a částečně pohledávka přihlášeného věřitele [právnická osoba] ve výši [částka]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23C 84/2007-510, byla prohlášena za právně neúčinnou vůči [právnická osoba] [obec] a.s. smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne [datum] uzavřená mezi účastníky a tento rozsudek byl potvrzen Městským soudem v Praze. Rozsudkem soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38C 12/2013-101, byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby z exekuce vedené proti žalovanému k uspokojení pohledávky ve výši [částka] a pohledávky [částka] s příslušenstvím byly vyloučeny nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] a [číslo] [číslo] pro k.ú. [obec].

7. Soud prvního stupně se primárně zabýval otázkou promlčení nároku žalobkyně s ohledem na žalovaným uplatněnou námitku. S odkazem na § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), vzal v úvahu tříletou promlčecí lhůtu a zdůraznil, že řízení bylo zahájeno dne [datum] a žalobkyně podle skutkových tvrzení obsažených v žalobě požadovala po žalovaném regresní náhradu škody, která jí byla způsobena soudním exekutorem, jenž provedl dražbu nemovitostí v jejím výlučném vlastnictví k úhradě výlučných dluhů žalovaného a v rámci exekuce jí nebylo umožněno podat odvolání proti usnesení o rozdělení majetkové podstaty. Podáním ze dne [datum] žalobkyně změnila skutková tvrzení a uvedla, že žalobní nárok vznikl porušením povinností žalovaného ze smluvního vztahu, a to dohody o zúžení společného jmění a žalobkyni vznikla právní mocí usnesení o příklepu, respektive právní mocí rozvrhového usnesení, škoda. Dluh žalovaného uhradila jako spoludlužnice žalovaného a má nárok na úhradu žalované částky z titulu následného regresu. Soud prvního stupně připustil usnesením ze dne [datum] změnu žaloby, neboť došlo ke změně tvrzených skutkových okolností. Soud prvního stupně pro případ, že by posoudil nárok žalobkyně jako regresní nárok podle § 1876 odst. 2 o. z., pak by jej považoval za promlčený ve lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z., neboť promlčecí lhůta se začala stavět až podáním žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně o závazku žalovaného věděla již od [datum], kdy nahlédla do exekučního spisu, nejpozději pak usnesením o příklepu ze dne [datum] a k promlčení nároku došlo dne [datum].

8. I kdyby soud posoudil nárok žalobkyně podle § 2913 o. z., pak by nárok na náhradu škody byl uplatněn po uplynutí tříleté promlčecí subjektivní lhůty dle § 629 odst. 1 o. z., neboť žalobkyně ke dni příklepu musela vědět, že jí vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Nárok by byl rovněž promlčen k datu [datum]. Žalobkyně namítala, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť pohledávka vznikla v důsledku protiprávní trestné činnosti žalovaného. Soud uzavřel, že tomu tak není, neboť trestním rozsudkem byl žalovanému za spáchaný trestný čin uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem a povinnost k náhradě škody není trestem, který by mu byl uložen za spáchanou trestnou činnost.

9. Soud prvního stupně dále uvedl, že i kdyby promlčení bylo posouzeno jinak, žalobě by nešlo vyhovět a odkázal na § 2913 odst. 1 o. z. Měl za zásadní, zda závazky, k jejichž uspokojení byly exekuce na předmětné nemovitosti vedeny, vznikly za trvání manželství účastníků. Pohledávka na náhradu škody ve výši [částka] podle trestního rozsudku vznikla dne [datum], kdy žalovaný dal pokyny k úhradě v bance a třetí osobu obohatil o částku [částka], tj. za trvání manželství účastníků a ještě před uzavřením dohody účastníků o zúžení společného jmění ze dne [datum]. Šlo o výlučný dluh žalovaného vzniklý za trvání manželství. V rámci exekuce byl dluh uspokojen z nemovitostí, které náležely do SJM účastníků, byly pořízeny za trvání manželství účastníků ze společných prostředků, žalobkyně byla zapsána jako jejich výlučná vlastnice na základě dohody o zúžení společného jmění. Dohoda ze dne [datum] neobsahovala žádné ujednání o vzájemném hodnotovém vypořádání, a to ani pozitivním ani negativním, žalobkyně v rámci ní nabyla veškerá aktiva SJM a žalovaný nenabyl ze SJM žádný majetek. V rámci excindační žaloby žalobkyně neprokázala, že tyto nemovitosti jsou jejím výlučným vlastnictvím a že je nabyla za své výlučné prostředky (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70Co 346/2014-153). Žalobkyně nebyla úspěšná ani ve sporu o odporovatelnosti dohody ze dne [datum], vedeného věřitelem [právnická osoba], neboť neprokázala, že nevěděla o závazku žalovaného vůči původnímu věřiteli OPBH [obec a číslo] ve výši [částka] (srovnej rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23C 84/2007-510). Uzavření dohody o zúžení SJM ze dne [datum] bylo vedeno snahou účastníků ochránit majetek nabytý v rámci SJM vůči případným věřitelům žalovaného.

10. Pokud by byl posuzován nárok žalobkyně na náhradu škody podle § 2913 o. z., pak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody, neboť žalovaný žádný závazek ze smlouvy o zúžení společného jmění neporušil, protože předmětná pohledávka vznikla před uzavřením dohody o zúžení SJM a žalobkyně o tomto závazku žalovaného musela vědět.

11. I kdyby byl nárok žalobkyně posuzován podle § 1876 odst. 2 o. z. z titulu následného regresu, žalobě by nešlo vyhovět, protože žalobkyně nebyla solidární dlužnicí žalovaného, jednalo se o jeho výlučný dluh a v řízení žalobkyně neprokázala, že nemovitosti, které byly předmětem dražby, byly v jejím výlučném vlastnictví.

12. Druhá pohledávka proti žalovanému, která byla předmětem exekuce ve výši [částka] vznikla až schválením soudního smíru ze dne [datum], tedy 8 let po zániku manželství s žalobkyní. Ani v tomto případě žalobkyni nevzniklo právo na náhradu škody z důvodu porušení smluvní povinnosti podle § 2913 o. z. Žalovaný žádnou povinnost neporušil a dohoda o zúžení SJM měla upravovat poměry účastníků po dobu trvání manželství, nikoliv po jeho zániku. I pro případ posouzení tohoto nároku podle § 1876 odst. 2 o. z., by žalobkyně neměla nárok na náhradu škody, neboť nebyla spoludlužnicí žalovaného, když dluh vznikl až po zániku manželství účastníků. Nárok žalobkyně nelze posoudit ani jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 věta poslední o. z. Žaloba byla proto zcela zamítnuta, o nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 150 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána část nákladů řízení ve výši 60 %. Soud přihlédl k majetkové situaci žalobkyně, která byla částečně osvobozená od soudního poplatku.