28 Co 56/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. ve věci žalobkyně: Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 2 593 800 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. října 2023, č. j. 74C 25/2023-79, ve spojení s usnesením ze dne 24. listopadu 2023, č. j. 74C 25/2023-85, po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2024, č. j. 28Co 56/2024-133, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2025, č. j. 23Cdo 2408/2024-165,

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacím soudem a dovolacím soudem ve výši 5 100 Kč.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila 2 593 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 593 800 Kč od datum do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč (výrok II.). Dále, ve spojení s usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, žalované uložil, aby zaplatila České republice na účet Obvodního soudu pro adresa soudní poplatek ve výši 129 960 Kč (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 2 593 800 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty vyplývající z objednávky č. hodnota ze dne datum o dodání 4 000 000 kusů chirurgických ústenek podezřelý výraz za celkovou cenu 63 404 000 Kč včetně DPH s termínem dodání do datum do skladového areálu adresa jako místa dodání, která byla žalobkyní vytvořena v reakci na nabídku žalované ze dne datum navrhující jak předmět dodání, tak uvedený termín a místo dodání. V objednávce byla mimo jiné ujednána smluvní pokuta za opožděnou dodávku ve výši 2,5 % z celkového objemu objednávky za každý započatý den zpoždění. Objednané zboží bylo do místa dodání doručeno s dvoudenním zpožděním dne datum namísto datum, a to v objemu pouze 3 960 000 kusů ústenek. Dne datum uplatnila u žalované svou pohledávku ve výši 2 593 800 Kč vzniklou z titulu smluvní pokuty v součtu za dva započaté dny prodlení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná vyjádřila souhlas s tím, že bude plněno ve skladovém areálu adresa, jak bylo uvedeno v objednávce. Dále nesouhlasila s tvrzením, že vyslovila souhlas se stanoveným termínem plnění dne datum. Poukázala pak především na to, že neměla jakoukoliv možnost ovlivnit přepravu zboží do skladového areálu státní správy hmotných rezerv, jelikož přeprava byla zajišťována vládním speciálem Orgán veřejné moci a obsahem plnění žalované bylo pouze sjednání dodání zboží s jejím smluvním partnerem v adresa, přičemž termín uvedený v nabídce byl proto jí stanoven pouze orientačně a nebyl chápán jako čas odevzdání zboží. Stejně tak měla za to, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná souhlasila s ujednáním o smluvní pokutě, když objednávka žalobkyně obsahovala nad rámec termínu a místa dodání zboží dále dvě podstatné změny oproti nabídce žalované ze dne datum, které žalovaná nijak neakceptovala. Jednalo se o požadavek písemného potvrzení objednávky, jež dle žalované neproběhlo a žalobkyně tak založila vyvratitelnou domněnku ve smyslu § 1758 o. z., že si nepřeje být smluvně vázána. Druhou podstatnou změnou původní nabídky žalované bylo začlenění zcela nepřiměřené smluvní pokuty ve výši 2,5 % z celkového objemu objednávky za každý započatý den prodlení při nedodržení termínu dodání objednaného zboží. Dle jejího názoru tedy ve smyslu § 1740 odst. 2 o. z. došlo k odmítnutí její nabídky a následně k vznesení nové nabídky od žalobkyně.

4. Na základě provedeného dokazování a jednotlivých zjištění popsaných podrobně v odůvodnění napadeného rozsudku, na které pro stručnost odvolací soud odkazuje, soud prvního stupně vzal za prokázaný tento skutkový stav: Dne datum byla jednatelem žalované zaslána žalobkyni nabídka na dodávku 4 000 000 kusů ústenek podezřelý výraz s datem dodání do datum do skladu adresa s uvedením kontaktní osoby pana jméno FO, e-mail: e-mail. Žalobkyně následně reagovala objednávkou hodnota, v níž ale kromě údajů uvedených v nabídce uvedla navíc žádost o potvrzení objednávky a sankci smluvní pokuty v případě prodlení ve výši 2,5 % z celkového objemu objednávky za každý započatý den prodlení. Žalovaná zaslala žalobkyni na základě objednávky žalobkyně zálohovou fakturu, kterou žalobkyně uhradila. Dne datum proběhlo v adresa (sklad adresa) Orgán veřejné moci předání objednaného zboží (roušek) z objednávky pod č. zásilky hodnota v počtu 1 623 kusů balení, tedy 4 057 500 ks roušek Orgán veřejné moci prostřednictvím právnická osoba Přijetí podpisem potvrdil právnická osoba. Dále pak bylo zboží téhož dne dopraveno a převzato adresa. Do skladu podezřelý výraz bylo dovezeno však již pouze 3 960 000 kusů roušek. Žalobkyně doplatila k urgenci žalované na opravenou fakturu vystavenou k objednávce hodnota částku 22 769 960 Kč. Co do zbytku nedodaného zboží následně žalobkyně dne datum odstoupila. Převoz zdravotnického materiálu z adresa probíhal v rozhodné době tzv. leteckým mostem, který byl zřízen smlouvou ze dne datum uzavřenou mezi právnická osoba a Orgán veřejné moci. Prioritu letecké přepravy stanovoval jméno FO a v případě, že nebyl požadavek na urgentní přepravu, navrhoval strukturu nákladu manažer společnosti právnická osoba. Dalším způsobem přepravy byla přeprava pomocí letounu podezřelý výraz.

5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud prvního stupně s odkazem na § 555, § 582, § 1740, § 1758, § 2048, § 2051 a § 2079 o. z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a odbornou literaturu [HULMÁK, Milan. § 1740 [Souhlas s nabídkou]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 108.] dospěl k následujícím závěrům.

6. Smlouva mezi účastnicemi nevznikla na základě nabídky zaslané žalovanou žalobkyni dne datum a na ni navazujícím odesláním objednávky žalobkyně žalované dne datum, neboť objednávka obsahovala dvě zásadní odchylky, které představovaly změnu nabídky, tudíž nový návrh na uzavření smlouvy, nikoliv akceptaci nabídky. Jednalo se o zakotvení nové a rozhodně nikoliv bezvýznamné povinnosti žalované hradit žalobkyni smluvní pokutu v případě prodlení a dále žádost žalobkyně o písemné potvrzení objednávky.

7. Až objednávku žalobkyně ze dne datum, č. hodnota, je možné považovat za nabídku k uzavření smlouvy. Tato nabídka měla být dle zakotvené výhrady formy přijetí žalovanou písemně potvrzena. Otázkou tak zůstalo, zda žalobkyní vymíněné písemné potvrzení objednávky mohlo proběhnout formou zálohové faktury č. hodnota na 40 000 000 Kč, vystavené a zaslané žalovanou žalobkyni. Z úkonu žalované (vystavení a zaslání zálohové faktury na „páteční objednávku“) lze dovodit písemné přijetí objednávky, byť zde chybí jednoznačně vyjádření, že objednávku přijímá a toto vyjadřuje tedy fakticky „pouze“ zasláním písemné zálohové faktury.

8. Žalobkyně prokázala, že chtěla být smlouvou vázána i v případě, že nebylo žalovanou zasláno písemné potvrzení objednávky. Pro případ, že by zaslání zálohové faktury nebylo lze považovat za písemné přijetí objednávky, byla totiž žalobkyně poučena, aby tvrdila a prokazovala, že strany chtěly být smlouvou vázány i v případě, že nedošlo k přijetí nabídky v objednávce vyhrazenou formou s tím, že nesplnění prokázání této skutečnosti by vedlo k závěru, že se jednalo o výhradu přijetí konstitutivní. Žalobkyně tuto skutečnost dokládala zejména tím, že ve vztahu k této objednávce ihned uhradila zálohou fakturu zaslanou žalovanou a dále tím, že žalovaná mohla být mezi dodavatele, jímž bylo umožněno využít na jaře státem zajišťovanou leteckou přepravu z adresa pouze tehdy, pokud šlo o dovoz zboží (zdravotnického materiálu) pro žalobkyni.

9. I v případě, že by žalobkyně shora uvedenou vyvratitelnou právní domněnku nevyvrátila, jednalo by se o konstitutivně sjednanou formu přijetí objednávky, která nebyla splněna, žalovaná se pak nemohla neplatnosti smlouvy dovolávat, neboť podle smlouvy již plnila. Argumentaci žalované, že se počet dovezeného a předaného zdravotnického materiálu neshodoval přesně s tím, kolik bylo objednáno (dovezeno 3 960 000 kusů, objednáno 4 000 000 kusů ústenek), nebylo lze akceptovat, neboť z celého průběhu dovozu sjednaného zboží a s ním související korespondence vyplynulo, že se jednalo o plnění na objednávku č. hodnota, což bylo zřejmé i ze žalovanou vystavené faktury č. hodnota, na níž byl právě žalovanou před její opravou uveden počet 4 000 000 fakturovaných kusů roušek, přičemž od zbytku nedodaného zboží bylo žalobkyní bezprostředně po uskutečněné dodávce odstoupeno.

10. Sjednaná smluvní pokuta měla pouze sankční a preventivní účinek. Evidentně od dubna 2020 došlo ke zvýšení smluvní pokuty za prodlení s dodáním zakomponované do smluv uzavíraných se žalobkyní, i když nikoli bezvýhradně, a to z důvodu zamezení spekulacím s dovozem zdravotnického materiálu. Jednalo se o bezprecedentní situaci, kdy na stát byl vyvíjen tlak, aby byly ochranné pomůcky zajištěny co možná nejdříve a v co možná největším množství. Žalobkyně tak význam zajišťované povinnosti prokázala, a to přesto, že smluvní pokutu nesjednávala zcela ve všech případech, což odůvodňovala dlouhodobými vztahy a tím, že se jednalo i o výrobce.

11. Žalovaná prokázala, že Orgán veřejné moci měl v dané době vliv na určování priority přepravy jednotlivých zásilek z adresa do České republiky, popř. že v případě neprioritních dodávek zařazoval zboží do přepravy manager právnická osoba, že Česká republika měla uzavřenu smlouvu o leteckém mostu, který měla zajišťovat spol. právnická osoba, a že v rozhodném týdnu přepravy objednávky byly lety této společnosti do České republiky naplánovány na dny datum a datum.

12. Žalovaná neprokázala, že objednávka č. hodnota měla jednak letět právě se shora uvedenou společností a nikoliv jiným letem (např. letadlem podezřelý výraz, pro který platily jiné letové řády) a zejména pak, že i v případě využití leteckého mostu charterovou společností měla svoji objednávku připravenou k předání do letadla již před datum tak, aby mohla dne datum odletět do České republiky a o tom žalobkyni informovala.

13. Žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, jak se zajímala o přepravu zboží, že informovala objednatele o připravené zásilce, a to přesto, že věděla, že se zavázala zboží dodat do datum do skladu podezřelý výraz. Samotné prokázané tvrzení, že na leteckou dopravu měl vliv Orgán veřejné moci nestačí k tomu, aby soud mohl přistoupit k moderaci smluvní pokuty.

14. Byla to sama žalovaná, která v původní nabídce určila datum datum, následně pak akceptovala objednávku žalobkyně, kde byl opět uveden tento okamžik dodání zboží, a to za situace, kdy tak jako všichni velmi dobře věděla, jak komplikovaně doprava z adresa probíhá, přesto v rámci opatrnosti nikterak datum dodání nekorigovala či nepodmínila kooperací Orgán veřejné moci s Orgán veřejné moci.

15. I přesto, o jak atypické období se jednalo a že řada běžných formálních procedur šla stranou v zájmu ochrany zdraví obyvatel, sjednání realizovatelného termínu dodání patří k základní podnikatelské obezřetnosti, přičemž žalovaná neunesla své břemeno důkazní a tvrzení ve vztahu k moderaci smluvní pokuty.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

17. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek soud prvního stupně rozhodl podle § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.

18. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, a to jak pro nesrozumitelnost jeho odůvodnění, tak nedostatek důvodů. Vytkla soudu prvního stupně, že se nevypořádal s klíčovými tvrzeními či navrženými důkazy, námitkou neplatnosti smluvní pokuty pro její rozpor s dobrými mravy a že nedůvodně po uplynutí koncentrační lhůty připustil nová tvrzení žalobkyně ohledně přepravy objednaného zboží z adresa do České republiky, když na ústním jednání ze dne datum zcela nově a nepodloženě tvrdila, že zboží nebylo přepraveno charterovým letem v rámci leteckého mostu zřízeného Orgán veřejné moci, nýbrž dne datum letounem podezřelý výraz společnosti právnická osoba mimo letecký most. V této souvislosti zdůraznila, že odkazovala na nákladní chartery, jež byly zajištěny smlouvou o charterové letecké službě ze dne datum, a to vždy každý první a pátý den v týdnu, a že žalobkyně ponechala nespornou skutečnost, že přepravené zboží bylo připraveno na určeném letišti v adresa k naložení s předstihem před datum, přičemž soud prvního stupně jí neumožnil reagovat na nově vznesené skutečnosti odchylující se od původně nesporných tvrzení reagovat a odmítl vyhovět jejím důkazním návrhům k prokázání přepravy zboží. V tomto ohledu uvedla, že soud prvního stupně se dopustil procesních vad, když ji opětovně nepoučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o její povinnosti doplnit důkazní návrhy k tvrzení, že letoun podezřelý výraz společnosti právnická osoba nepřepravoval její zásilku pro žalobkyni. Dále vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že prostou úhradou zálohové faktury mohlo dojít k vyvrácení domněnky, že si žalobkyně nepřála uzavřít smlouvu v písemné formě, jak jí ukládala příslušná právní úprava, resp. že žalobkyně projevila vůli být vázána smlouvou, přestože nebyl splněn požadavek písemné formy, na němž původně trvala. V této souvislosti poukázala na obsah její předchozí nabídky ze dne datum, v níž nebyl žádný požadavek na písemnou formu přijetí zahrnut, a na skutečnost, že žalobkyně je povinným subjektem, který je podle § 8 odst. 2 zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoRS“), nucen uzavřít soukromoprávní smlouvu, podléhající publikaci v registru smluv, v písemné formě a podle § 5 odst. 1 ZoRS zajistit zveřejnění jejího „textového obsahu“ ve lhůtě tří měsíců od jejího uzavření, přičemž v opačném případě by podle § 7 odst. 1 ZoRS platilo, že je tato smlouva zrušena již od počátku. K tomu dodala, že sama žalobkyně si byla svých zákonných povinností vědoma, neboť dne datum zveřejnila v registru smluv nepodepsanou objednávku č. hodnota ze dne datum, s tím, že i když způsob zveřejnění neodpovídá požadavkům § 5 odst. 1 ZoRS, neboť objednávka bez podpisů obou jednajících stran je jen jednostranným právním jednáním, nikoli smlouvou, lze z tohoto následného jednání žalobkyně dovodit, že trvala na konstitutivní povaze písemné formy smluvního ujednání se žalovanou. Podle žalované v situaci, kdy soud prvního stupně dospěl k vadnému závěru, že žalobkyně prokázala vyvrácení domněnky konstitutivnosti, je třeba považovat za chybné též jeho vyhodnocení, že mezi stranami byla na základě konkludentního přijetí objednávky č. hodnota ze dne datum platně uzavřena smlouva obsahující ujednání o smluvní pokutě. V této souvislosti akcentovala, že předmět plnění smlouvy měl být převážně prováděn mimo území České republiky ve smyslu § 3 odst. 2 písm. d) ZoRS, konkrétně v adresa, kde mělo dojít k předání zboží k další přepravě, jež byla řízena výlučně organizačními složkami České republiky. Namítla pak, že pokud měl soud prvního stupně za to, že výhrada písemné formy smlouvy byla toliko deklaratorní a objednávka mohla být přijata konkludentně, měl dále zkoumat, mezi jaké výjimky v § 3 odst. 2 ZoRS smlouva spadala, neboť ji tím při vědomí nesprávného zveřejnění nepodepsané objednávky musel pro zachování platnosti ve světle § 7 odst. 1 ZoRS de facto vyjmout též z působnosti § 8 odst. 2 a § 5 odst. 1 ZoRS. Vzhledem k tomu, že jedinou relevantní výjimkou je poskytnutí plnění mimo území České republiky ve smyslu § 3 odst. 2 ZoRS, nemohl by soud prvního stupně logicky dospět poté k závěru, že žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za pozdní dodání zboží do skladu adresa, neboť tuto povinnost by vzhledem k místu plnění nemohla ani nést. S těmito rozpory se soud prvního stupně nevypořádal. Žalovaná dále nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že absence písemné akceptace objednávky č. hodnota ze dne datum byla zhojena dodáním zboží, neboť dotčeným výkladem by byl popřen smysl a účel § 1758 o. z. jako takového. Dle žalované za daného stavu věci měl soud prvního stupně pokračovat v dokazování k okolnostem vzniku smluvního poměru mezi účastnicemi řízení a jeho obsahu a otázku ujednání smluvní pokuty opětovně vyhodnotit. Navrhla tedy, aby by byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. jej změnil tak, aby žalobu v plném rozsahu zamítl.

19. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odůvodněním, že jeho odůvodnění je vyčerpávajícím způsobem věcné, jasné a srozumitelné, přičemž v řízení nedošlo k žádným procesním vadám. Uvedla dále, že okamžik doručení zboží na letiště v adresa byl z jejího pohledu naprosto irelevantní, zajímal ji vždy pouze okamžik dodání zboží do sjednaného místa dodání dle objednávky č. hodnota, tj. do skladového areálu adresa tak, aby zboží mohlo být reálně co nejdříve distribuováno potřebným subjektům k ochraně před pandemickým šířením nového infekčního onemocnění Covid-19. Zdůraznila pak, že se v rámci řízení nikdy nevyjadřovala k otázce, kdy bylo objednané zboží připraveno žalovanou k přepravě na příslušném letišti v adresa a že nedisponuje ani žádnými podklady (např. e-mailovými zprávami) od žalované, z nichž by bylo patrné, že by zboží bylo žalovanou skutečně připraveno k letecké přepravě již před datem datum, ani žádnou dokumentací či podklady od Orgán veřejné moci, z nichž by vyplývalo, že by v dané souvislosti Orgán veřejné moci odmítlo přepravit zboží žalované připravené k přepravě. V této souvislosti namítla, že žalovaná i přes poučení nedoložila v koncentrační lhůtě, že by prodlení s dodáním zboží oproti sjednanému termínu způsobila ona, resp. že by toto prodlení zapříčinilo Orgán veřejné moci. Uvedla též, že její pověřená zaměstnankyně na ústním jednání dne datum chybně deklarovala, že objednané zboží bylo letecky přepraveno z adresa do České republiky již dne datum letounem podezřelý výraz, provozovaným společností právnická osoba, když způsob přepravy zboží od žalované omylem přiřadila, resp. zaměnila se způsobem přepravy zboží od jiného dodavatele, vůči němuž žalobkyně vede obdobný soudní spor. V této souvislosti uvedla, že po ověření potřebných údajů považuje za nesporné, že žalovaná k přepravě zboží využila leteckou dopravu zajištěnou Orgán veřejné moci, konkrétně let č. hodnota realizovaný dne datum společností právnická osoba. Dle jejího názoru, i přes mylné vyjádření dne datum, bylo evidentní její konstantní tvrzení žalobkyně o letecké přepravě a nejednalo se o nepřípustnou novotu. Akcentovala pak, že žádným způsobem neparticipovala na dopravě objednaného zboží z adresa do sjednaného místa dodání v České republice a že žalovanou ve věci žádosti o zajištění letecké přepravy objednaného zboží odkázala na Orgán veřejné moci a že žalovaná nijak nedoložila své tvrzení o připravenosti zboží k letecké přepravě před datem datum, přičemž ani nevysvětlila a nedoložila, co se dělo s předmětnou dodávkou zboží před datem datum. Zdůraznila rovněž, že objednávka č. hodnota byla zveřejněna řádně, v souladu s platnými právními předpisy a všeobecně uznávanou metodikou, přístupnou na stránkách právnická osoba (webová stránka), když v rámci co největší transparentnosti zveřejnila v registru smluv všechny své kontrakty uzavřené během „covidového období“, a to bez ohledu na to, zda tyto kontrakty podléhaly povinnosti zveřejnění v registru smluv či zda se na ně vztahovaly výjimky z povinnosti uveřejnění v registru smluv. K tomu dodala, že platná právní úprava jí nezakazuje zveřejňovat kontrakty, na něž se vztahuje (jakákoli) výjimka z povinnosti uveřejnění v registru smluv a že naopak je takový její postup žádaný, neboť představuje účinný nástroj kontroly hospodaření s veřejnými prostředky. V tomto ohledu pak konstatovala, že chtěla být nepochybně vázána předmětnou objednávkou č. hodnota, což mimo jiné prokázala i tím, že obratem uhradila žalované zálohovou fakturu na částku 40 000 000 Kč, přičemž tento její výjimečný postup v období vyhlášeného nouzového stavu byl odůvodněn tehdejší objektivní časovou tísní způsobenou bezprecedentní pandemickou situací, absencí účinné vakcíny a obrovskou globální poptávkou po co nejrychlejším dodání všech potřebných zdravotnických komodit.

20. Rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 2 593 800 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), zrušil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, přičemž vycházel rovněž ze shodného tvrzení stran řízení, že žalovaná k přepravě zboží využila dopravu zajištěnou Orgán veřejné moci, a to let č. hodnota realizovaný dne datum. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o platném uzavření smlouvy mezi účastnicemi na základě objednávky žalobkyně ze dne datum, č. hodnota, včetně tam obsaženého ujednání o smluvní pokutě. Při posuzování otázky přiměřenosti smluvní pokuty však odvolací soud dospěl k odlišným právním závěrům než soud prvního stupně. Považoval sice za relevantní, že smluvní pokuta měla výlučně sankční a preventivní funkci „v tom smyslu, aby zboží bylo dodáno, přičemž zboží dodáno bylo, i když s dvoudenním zpožděním“. Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud zohlednil, že k přepravě předmětného zboží žalovaná využila leteckou dopravu koordinovanou Orgán veřejné moci (let č. hodnota dne datum), na níž žalovanou odkázala sama žalobkyně, jejíž prioritu určoval ministr vnitra, případně manažer letecké společnosti, jež přepravu zajišťovala; podle odvolacího soudu přitom žalobkyně v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že by žalovaná mohla využít jiný způsob přepravy. Při aplikaci § 2051 o. z. odvolací soud vzal v úvahu celkovou situaci v rozhodném období vyhlášeného nouzového stavu ohledně zajišťování potřebných ústenek státem a možnosti přepravy zboží z adresa do České republiky, přičemž vzhledem k tomu, o jak atypické období se jednalo, nelze podle odvolacího soudu žalované přičítat k tíži zpoždění s dodáním zboží o dva dny. Jelikož je podle odvolacího soudu žalobkyní uplatněná smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká a nebyly dány podmínky pro aplikaci smluvní pokuty sjednané mezi účastnicemi ani po částečném snížení.

21. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

22. Nejvyšší soud podle § 237 o. s. ř. shledal dovolání přípustné pro posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den prodlení dlužníka, neboť při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V této souvislosti dovolací soud vyšel z následujících právních názorů.

23. V projednávané věci byla stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 2,5 % z celkového objemu objednávky za každý započatý den prodlení žalované s dodáním objednaného zboží na sjednané místo. Odvolací soud pak ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že sjednaná smluvní pokuta měla v daném případě sankční a preventivní funkci. Ve svých následných úvahách o (ne)přiměřenosti uplatněného nároku na smluvní pokutu však odvolací soud v rozporu se zjištěnou funkcí smluvní pokuty nezohlednil veškeré relevantní okolnosti, resp. tak neučinil řádně, přičemž náležitě nehodnotil ani zájmy žalobkyně, které byly narušeny v důsledku prodlení žalované se splněním utvrzené smluvní povinnosti a jež měly být smluvní pokutou chráněny. Úvahy odvolacího soudu tak byly zjevně nepřiměřené.

24. Ke shora uvedenému dovolací soud dodal, že vycházel-li odvolací soud ze závěru, že žalobkyně v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že žalovaná mohla v rozhodném období využít jinou možnost přepravy než leteckého mostu, který koordinovalo Orgán veřejné moci, postupoval v rozporu se závěry podezřelý výraz a na něj navazující judikatury dovolacího soudu, podle kterých je povinností věřitele v řízení pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena. Dovolací soud akcentoval, že je to naopak dlužník, jehož tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty, resp. že nebylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokazovala okolnosti, které by svědčily o tom, že žalovaná mohla v rozhodném období využít jiné možnosti přepravy zboží (roušek) z adresa do České republiky, nýbrž na žalované, aby v případě sjednané sankční smluvní pokuty tvrdila a prokázala, že nemohla v rozhodném období využít jinou možnost přepravy než leteckého mostu, který koordinovalo Orgán veřejné moci, popř. aby jinak tvrdila a prokázala, že obtíže při přepravě zboží nemohla předvídat či překonat a že si počínala tak, aby zboží bylo na místo plnění dodáno v dohodnutém termínu.

25. Dle dovolacího soudu nepřiléhavé byly v kontextu posuzování přiměřenosti smluvní pokuty sankčního charakteru též úvahy odvolacího soudu o tom, že se v řešeném případě jednalo o „atypické období“ (vyhlášený nouzový stav, omezené možnosti přepravy zboží z adresa do České republiky), v němž „řada běžných formálních procedur šla stranou“, a žalované „jako podnikatelce“ tak nelze přičítat k tíži zpoždění dodání zboží o dva dny. V tomto ohledu dovolací soud uvedl, že byla-li si totiž žalovaná již v době, kdy akceptovala objednávku žalobkyně na dodávku požadovaného množství roušek, jakož i termín a místo plnění v ní uvedený (jehož nedodržení bylo podle smlouvy sankcionováno sjednanou smluvní pokutou), vědoma okolností, že v „atypickém období“ počátku covidové pandemie nemůže garantovat včasnou dodávku zboží (roušek) z adresa do České republiky, nelze to považovat za skutečnost, která by měla odůvodnit nepřiměřenost sjednané sankční smluvní pokuty, neboť prodlení žalované se splněním její povinnosti v takové situaci nebylo způsobeno okolností pro ni nepředvídatelnou.

26. Dovolací soud dále vytkl odvolacímu soudu, že v jeho rozsudku v rozporu s podezřelý výraz absentovaly úvahy o tom, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. V této souvislosti dovolací soud uvedl, že u sankční smluvní pokuty půjde zpravidla o zásadní zájmy věřitele a že ačkoliv soud prvního stupně při posuzování přiměřenosti uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty hodnotil, že „evidentně“ došlo od dubna 2020 ve smlouvách uzavíraných žalobkyní ke zvýšení sazby smluvních pokut za prodlení s dodáním zboží „z důvodu zamezení spekulací s dovozem zdravotnického materiálu“ a že „šlo o bezprecedentní situaci, kdy na stát byl vyvíjen tlak, aby byly ochranné pomůcky zajištěny co možná nejdříve a v co největším množství“, odvolací soud takové úvahy ve svém posouzení věci zcela pominul. Dle dovolacího soudu samotná skutečnost, že prodlení žalované s dodáním zboží žalobkyni činilo toliko dva dny, jak konstatoval odvolací soud, přitom sama o sobě nesvědčí o tom, že zájmy žalobkyně nebyly prodlením žalované narušeny, přičemž při absenci relevantních zjištění (mimo jiné) o rozsahu následků prodlení žalované ve sféře žalobkyně pak judikatury Nejvyššího soudu, která byla citována, vyplývá, že soud nemůže využít svého moderačního oprávnění a uplatněný nárok na smluvní pokutu snížit. Právní posouzení odvolacího soudu tak i v tomto ohledu bylo neúplné, tudíž nesprávné.

27. Současně dovolací soud odvolacímu soudu vytkl, že ve svých úvahách o (ne)přiměřenosti smluvní pokuty v rozporu s podezřelý výraz nijak nezohlednil ani závěr, že každá smluvní pokuta, byť v různé intenzitě, plní rovněž funkci preventivní (nátlakovou) a že je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují.

28. Odvolací soud následně opětovně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5, ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně.

29. Odvolací soud neměl důvodu se odchýlit od závěru, že soud prvního stupně správně posoudil způsob uzavírání smlouvy, resp. že dospěl ke správnému závěru o platném uzavření smlouvy ve smyslu § 1740 o. z. na základě objednávky žalobkyně ze dne datum, č. hodnota, která obsahovala smluvní pokutu v případě prodlení a její žádost o písemné potvrzení objednávky s tím, že žalobkyně prokázala, že chtěla být smlouvou vázána i v případě, že nebylo žalovanou zasláno písemné potvrzení objednávky. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně svůj závěr podrobně a přesvědčivě odůvodnil, odvolací soud v tomto ohledu odkazuje na jeho odůvodnění (bod 48. odůvodnění napadeného rozsudku).

30. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud opětovně uvádí, že v tomto případě nebylo sporu o tom, že žalobkyně v registru smluv zveřejnila zálohovou fakturu ze dne datum, č. hodnota, kterou, jak již bylo uvedenou shora, lze shodně se soudem prvního stupně považovat za návrh na uzavření smlouvy, jež byla následně konkludentně uzavřena. Dle názoru odvolacího soudu postup žalobkyně při zveřejnění uvedeného návrhu odpovídá § 8 odst. 2 zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv, ve znění od datum, který umožňuje uzavření smlouvy nejen písemně, ale i jiným způsobem umožňujícím uveřejnění smlouvy prostřednictvím registru smluv. Z tohoto důvodu bylo lze uzavřít, že smlouva uzavřená mezi účastnicemi nebyla neplatná pro nedostatek formy.

31. S ohledem na vyjádření žalobkyně k odvolání žalované odvolací soud vycházel z nesporné skutečnosti, že žalovaná k přepravě zboží využila leteckou dopravu zajištěnou Orgán veřejné moci, a to let č. podezřelý výraz realizovaný dne datum společností právnická osoba.

32. Vázán závazným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.) odvolací soud při jednání dne datum žalovanou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval, aby ve lhůtě 30 dní od daného poučení vylíčila rozhodné skutečnosti o tom, že nemohla v rozhodném období využít jinou možnost přepravy než leteckého mostu, který koordinovalo Orgán veřejné moci, popř. aby vylíčila rozhodné skutečnosti o tom, že obtíže při přepravě zboží nemohla předvídat či překonat a že si počínala tak, aby zboží bylo na místo plnění dodáno v dohodnutém termínu a aby ke svým tvrzením označila důkazy potřebné k jejich prokázání; současně ji poučil, že v případě, že tuto vyzvu ve stanovené lhůtě nesplní, může to mít za následek vydání pro ni nepříznivého rozhodnutí.

33. Žalovaná v reakci na výzvu odvolacího soudu v podání ze dne datum uvedla, že byla vyzvána, aby tvrdila, zda mohla žalovaná prodlení s termínem dodání zboží předvídat nebo překonat a že nadále platí, že podaná žaloba není důvodná a je třeba ji zamítnout. Dále uvedla, že ohledně informace letu podezřelý výraz realizovaného dne datum z adresa do České republiky odkázala na předchozí výpověď jednatele pana jméno FO a navrhla provést opakovaný výslech účastníka; navrhla důkazy výslechem svědků, které označila ve svém předchozím vyjádření ze dne datum s tím, že prostřednictvím těchto důkazů jednoznačně prokáže, že prodlení s dodávkou roušek jí není možné přičítat, neboť nemohla skutečný termín dodání ani předvídat, ani nemohla překážky bránící dřívějšímu dodání zboží překonat. Jednalo se o svědky - jméno FO (tehdejší Orgán veřejné moci podezřelý výraz), jméno FO (Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci), event. Orgán veřejné moci, v jehož gesci byla koordinace leteckého mostu z adresa, jméno FO (zástupce nákupního týmu žalobkyně), přičemž tito svědci dle žalované mohli poskytnout informace o způsobu objednávání zdravotnického materiálu a koordinaci leteckého mostu mezi jednotlivými složkami státní moci (spolupráce Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci); dále navrhla jako svědka jméno FO (ředitel Orgán veřejné moci“), který mohl poskytnout informace o způsobu distribuce zdravotnického materiálu v areálu adresa, a svědky - Pilot letu podezřelý výraz (žalované neznámá osoba), Manažer společnosti právnická osoba. (žalované neznámá osoba), kteří mohli osvětlit důvody zpoždění letu, event. okolnosti toho, proč nebylo zboží žalované umístěno v letu časově předcházejícím letu podezřelý výraz. Současně si vyhradila právo na navržení dalších svědků. K tomu dodala, že je zřejmé, že splnila své povinnosti včasným a řádným dodáním zboží na letiště v adresa, že podrobnosti ohledně okolností samotného letu má k dispozici žalobkyně, neboť letecký most byl organizován vládou České republiky, že byla v postavení dodavatele zboží, kterému byla přidělena konkrétní kapacita nákladní letecké dopravy a termín, kdy má být zboží dodáno k přepravě na letiště v adresa a že nezná podrobnosti ohledně důvodů, proč bylo zboží dopravováno pozdějším letem, než který jí byl původně ze strany státních orgánů přidělen, k tomu navrhla svědky, které označila ve svém předchozím vyjádření. Navrhla dále, aby si soud vyžádal vyjádření Orgán veřejné moci, ve kterém budou specifikováni všichni pracovníci, kteří se podíleli na organizaci letu podezřelý výraz realizovaného dne datum z adresa s tím, že nemohla jakkoli ovlivnit okolnosti letu podezřelý výraz, tj. nemohla využít jiný (předchozí) let, ani žádným způsobem ovlivnit rychlost vykládky zboží po jeho příletu do adresa a následný převoz zboží do skladu adresa a že veškerou manipulaci se zbožím realizovaly ozbrojené složky státu. Dodala dále, že nakládání se zbožím bylo po jeho předání na letišti v adresa výlučně v kompetenci organizačních složek státu, které ji o průběhu letu žádným způsobem neinformovaly. Vyjádřila pak názor, že prokázala, že v době plnění existovala „mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli“ a že nemohla předvídat, že namísto původního letu jí bude přidělena přepravní kapacita až v rámci letu podezřelý výraz, toto skutečnost nemohla ovlivnit, přičemž zdůraznila, že doprava zboží formou leteckého mostu byla hlavní a bezprostřední příčinou, proč bylo zboží dodáno do adresa dne datum a že je třeba zohlednit existenci epidemie a její vliv na leteckou nákladní dopravu a je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti věci.

34. Podle odvolacího soudu žalovaná přes jí známý závazný právní názor Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího a poučení odvolacího soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vůbec netvrdila, že nemohla v rozhodném období využít jinou možnost přepravy než leteckého mostu, který koordinovalo Orgán veřejné moci, pouze zcela neurčitě tvrdila, že „nemohla jakkoli ovlivnit okolnosti letu podezřelý výraz, tj. nemohla využít jiný (předchozí) let“, aniž by tuto nemožnost blíže rozvedla a k této nemožnosti označila důkazy k jejímu případnému prokázání.

35. Nadto, navržení svědci neměli vypovídat k tomu, zda nemohla v rozhodném období využít jinou možnost přepravy než leteckého mostu, nýbrž ke způsobu objednávání zdravotnického materiálu a (až) ke skutečnostem týkajícím se koordinace leteckého mostu mezi jednotlivými složkami státní moci (jméno FO, jméno FO, jméno FO), k důvodům zpoždění letu [Pilot letu podezřelý výraz (žalované neznámá osoba, Pilot letu podezřelý výraz (žalované neznámá osoba, Manažer společnosti právnická osoba. (žalované neznámá osoba)], jakož i ke způsobu distribuce zdravotnického materiálu v areálu adresa (jméno FO). Stejně tak se rozhodné skutečnosti netýkal návrh žalované na vyžádání vyjádření Orgán veřejné moci, kterou měli být specifikováni všichni pracovníci, kteří se podíleli na organizaci letu podezřelý výraz realizovaného dne datum z adresa.

36. Dle názoru odvolacího soudu se tak v tomto konkrétním případě jednalo o důkazy, které nebyly s to ani ověřit, ani vyvrátit skutečnost (jež navíc ani nebyla řádně tvrzena), že žalovaná nemohla v rozhodném období využít jinou možnost přepravy než leteckého mostu, který koordinovalo Orgán veřejné moci, a proto odvolací soud provedení žalovanou navržených důkazů v jejím podání ze dne datum, které odkazovalo na odstavec 29. jejího podání ze dne datum, jako nadbytečné zamítl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webová stránka). Z tohoto důvodu bylo nadbytečné provádět důkazy předložené žalobkyní týkajících se uzavření smluv s leteckými společnostmi v rozhodném období.

37. V návaznosti na již uvedené se odvolací soud nezabýval ani tvrzeními žalované v jejím podání ze dne datum, neboť se jednalo o tvrzení sdělená až po 15denní lhůtě stanovené v usnesení odvolacího soudu ze dne datum. Navíc toto podání žalovaná především založila na svých návrzích, aby žalobkyně prokazovala svá tvrzení, jež uváděla v podáních jako reakce na podání žalované, a to zjevně v rozporu se závazným právním názorem dovolacího soudu, který ve svém rozsudku ze dne datum, že v daném případě tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní nikoli žalobkyni, ale žalovanou jako dlužníka, a to ohledně prokázání okolností, které by svědčily o tom, že nemohla v rozhodném období využít jinou možnost přepravy než leteckého mostu, který koordinovalo Orgán veřejné moci.

38. Odvolací soud pak souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že sjednaná smluvní pokuta měla pouze sankční a preventivní účinek s tím, že od dubna 2020 došlo ke zvýšení smluvní pokuty za prodlení s dodáním zakomponované do smluv uzavíraných se žalobkyní, i když nikoli bezvýhradně, a to z důvodu zamezení spekulacím s dovozem zdravotnického materiálu, přičemž se jednalo se o bezprecedentní situaci, kdy na stát byl vyvíjen tlak, aby byly ochranné pomůcky zajištěny co možná nejdříve a v co možná největším množství. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně význam zajišťované povinnosti prokázala, a to přesto, že smluvní pokutu nesjednávala zcela ve všech případech, což odůvodňovala dlouhodobými vztahy a tím, že se jednalo i o výrobce, byl tedy správný.

39. Podle odvolacího soudu také lze souhlasit se žalobkyní, že samotná výše smluvní pokuty (výši 2,5 % z celkového objemu objednávky za každý započatý den zpoždění), která při jejím vyčíslení, jak byla uplatněna předmětnou žalobou, činí 4 % z celkové hodnoty realizované dodávky, není s ohledem na prokázané okolnosti nepřiměřená, resp. je přiměřená vzhledem k zájmům žalobkyně, a to zabránit zhroucení systému poskytování zdravotní péče obyvatelů České republiky.

40. Současně nebylo lze přehlédnout, jak již uzavřel soud prvního stupně, že to byla sama žalovaná, která v původní nabídce určila datum datum, následně pak akceptovala objednávku žalobkyně, kde byl opět uveden tento okamžik dodání zboží, a to za situace, kdy tak jako všichni velmi dobře věděla, jak komplikovaně doprava z adresa probíhá, přesto v rámci opatrnosti nikterak datum dodání nekorigovala či nepodmínila kooperací Orgán veřejné moci s Orgán veřejné moci a že i přes atypické období sjednání realizovatelného termínu dodání patřilo k základní podnikatelské obezřetnosti žalované, přičemž, jak uvedl dovolací soud, samotná skutečnost, že prodlení žalované s dodáním zboží žalobkyni činilo pouze dva dny, sama o sobě nesvědčí o tom, že zájmy žalobkyně nebyly prodlením žalované narušeny.

41. Odvolací soud tedy v návaznosti na závěry dovolacího soudu dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že v poměrech projednávané věci žalovaná neunesla své břemeno důkazní a tvrzení ve vztahu k moderaci smluvní pokuty, a proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve vyhovujícím výroku I. jako věcně správný potvrdil.

42. S ohledem na výsledek řízení, kdy žalovaná nebyla ve věci úspěšná, byly splněny podmínky pro uložení poplatkové povinnosti žalované ve smyslu podle § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, a proto odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

43. O náhradě nákladů řízení před soudy všech tří stupňů bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v řízení úspěch v plné výši. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že ze záznamu o jednání odvolacího soudu dne datum zjistil, že při vyhlášení výroku II. o nákladech řízení došlo ke zjevné nesprávnosti, kdy namísto správného uložení povinnosti k zaplacení náhrady nákladů řízení žalované žalobkyni, předseda senátu vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení „žalované“. Tato zjevná nesprávnost způsobená okamžitým selháním (přeřeknutím) vyplývá již z rozhodnutí o věci samé, kdy žalobkyně měla ve věci zcela úspěch, jakož i z následného stručného ústního odůvodnění rozsudku při jednání dne datum. Z uvedeného důvodu byla nesprávnost postupem dle § 167 odst. 2, ve spojení s § 164 o. s. ř., opravena (srov. spisová značka sp. zn. spisová značka).

44. V daném případě žalobkyni ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., vznikly náklady řízení za žalobu ze dne datum; za písemné vyjádření ze dne datum k výzvě soudu prvního stupně; za přípravu účasti na jednání soudu prvního stupně a za účast na jednání soudu prvního stupně dne datum; za písemné vyjádření ze dne datum k replice žalované; za přípravu účasti na jednání soudu prvního stupně a za účast na jednání soudu prvního stupně dne datum; za písemné vyjádření ze dne datum k odvolání žalované; za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a za účast na jednání odvolacího soudu dne datum; za dovolání ze dne datum; za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a za účast na jednání odvolacího soudu dne datum; za písemné vyjádření ze dne datum k vyjádření žalované; za písemné vyjádření ze dne datum k vyjádření žalované; za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a za účast na jednání odvolacího soudu dne datum; za 17 úkonů po 300 Kč, tedy celkem 5 100 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.