28 CO 7/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Hesové a soudkyň JUDr. Věry Sýkorové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa pro doručování: adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zadostiučinění ve výši částka s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 15C 126/2021-55,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy s tvrzením, že dne datum dostal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 6C 21/2016, podle něhož je povinen uhradit částku částka. Podle odůvodnění se v této věci mělo konat jednání dne datum a dne datum, žalobci nebylo doručeno žádné předvolání, byla mu odňata možnost jednat před soudem, jde o nesprávný úřední postup, který mu způsobil obrovský psychický šok a stále trvají vnitřní mučivé pocity, neboť byl zbaven svých práv a možností konat, a toto trauma nelze odčinit, neboť událost se již stala a trvá. Újma ve věci je dle jeho názoru neměřitelná, zdůraznil, že adresu pro doručování v evidenčním systému má od datum a na tuto adresu mu měl předvolání k jednání soud zasílat, stejně jako mu zaslal rozsudek. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení uplatněného nároku. Rekapitulovala průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6C 21/2016, zpochybnila, že by žalobci nebyl znám termín nařízených jednání před soudem, neboť o nich byla informována i jeho manželka. Žalovaná zpochybnila, že by žalobci tvrzená újma v takové intenzitě vznikla. O vzniku nemajetkové újmy se dozvěděl nejpozději dnem, kdy mu byl doručen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, tedy dne datum, u Ministerstva spravedlnosti nárok uplatnil dne datum, stanovisko žalované mu bylo doručeno dne datum a žaloba byla podána dne datum, tedy opožděně.

3. Soud prvního stupně ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6C 21/2016 zjistil z obsahu tohoto spisu, v němž Ing. jméno příjmení jako první žalobce a Ing. jméno příjmení jako druhá žalobkyně podali proti žalované příjmení jméno příjmení žalobu o zaplacení částky částka týkající se převodu bytové jednotky. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den datum a žalobci bylo předvolání vhozeno dne datum do schránky na adrese adresa. Další jednání bylo stanoveno na den datum, žalobce byl obeslán na stejnou adresu a předvolání mu bylo vhozeno do schránky dne datum Ani k jednomu z jednání se žalobce nedostavil. Rozsudek ze dne datum rozhodnutí, č. j. 6C 21/2016-202, byl žalobci doručován na adresu adresa, a zároveň na adresu obec a číslo, tato adresa je na doručence přeškrtnuta a není zřejmé, na jakou konkrétní adresu fakticky bylo do vlastních rukou žalobce doručeno, což se stalo dne datum. Žalobce proti rozsudku podal odvolání a namítal, že rozhodoval věcně nepříslušný soud, nebylo přihlédnuto k jím tvrzeným skutečnostem a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a v doplnění odvolání uvedl, že nebyl obeslán k jednání.

4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 32 odst. 1, 2 a 3 a § 35 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále jen zákon. Především se zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná. Žalobce se o nesprávném úředním postupu mohl dozvědět v okamžiku doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 6C 21/2016-202, který mu byl doručen do vlastních rukou dne datum na žalobcem uváděnou doručovací adresu. Tehdy se žalobce dozvěděl, že u soudu proběhla dvě jednání, u nichž nebyl přítomen, neboť mu nebyla předvolání doručena. Od tohoto okamžiku počala běžet promlčecí doba, která je dle § 32 odst. 3 šestiměsíční a uběhla dne datum. U Ministerstva spravedlnosti žalobce uplatnil nárok na náhradu škody dne datum, tedy po uplynutí této promlčecí doby a nemohlo tedy ani dojít k jejímu stavění ve smyslu § 35 zákona. Soud proto uzavřel, že námitka promlčení je důvodná, a z tohoto důvodu žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná byla procesně úspěšná a vznikly jí náklady za jeden úkon za částka.

5. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil běh lhůty pro podání žádosti o odškodnění újmy a i konec této lhůty, neboť lhůta pro podání žaloby či žádosti počíná každý den běžet znovu, a to podle judikatury Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Jedná se o trvající zásah, neboť namítané řízení stále trvá a škoda a újma narůstá do skončení řízení. Samotné nezaslání či nesprávné zaslání čehokoliv v řízení je podle judikatury trvajícím zásahem. Obdržení rozsudku byl prvotní šok, s následky nezaslání předvolání se však potýká dosud a újma narůstá každým dnem. Podle judikatury se újma odškodňuje bez ohledu na výsledek dalšího řízení. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18 ze dne datum, podle něhož lhůta pro podání žaloby počíná běžet v případě trvajícího zásahu každý den jeho trvání znovu a znovu.

6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející, aniž nařizoval odvolací jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo (§ 32 odst. 3 zákona). Pojem právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen v sobě zahrnuje jak samotné nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, tak i vznik odškodnitelné újmy v poměrech poškozeného (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31Cdo 4835/2014). § 32 odst. 3 zákona rozlišuje dva druhy nároků, a to nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklý v souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty první zákona, a nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona. V obou případech zákon stanoví subjektivní promlčecí dobu 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. V souzené věci žalobce požaduje odškodnit nesprávný úřední postup spočívající v odnětí možnosti jednání před soudem nesprávným doručením předvolání k jednání. Pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí doby u nároku na náhradu nemajetkové újmy je třeba určit, zda nemajetková újma vznikla, kdy se o ní poškozený dozvěděl. Nemajetková újma je čistě subjektivní kategorií, kterou lze prokázat jen se značnými obtížemi.

9. Šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta počíná svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 1249/2014, 30Cdo 2040/2012). Vědomost o vzniku nemajetkové újmy v sobě nezahrnuje vědomost o všech následcích zásahu do práv poškozeného. Ta je podstatná ve vztahu k rozsahu vzniklé nemajetkové újmy, respektive její intenzitě, nikoliv pro vědomost o tom, že nemajetková újma vznikla.

10. V souzené věci žalobce vymezil nemajetkovou újmu tak, že v okamžiku, kdy dne datum mu byl doručen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 v namítaném řízení, zjistil, že se ve věci dne datum a dne datum konala jednání soudu, k nimž však nebyl předvolán a nemohl proto jednat před soudem a došlo k nesprávnému úřednímu postupu, což mu způsobilo obrovský psychický šok a stále trvající vnitřně mučivé pocity, protože byl zbaven svých práv a možnosti konat. Z tohoto titulu požadoval částku částka s příslušenstvím. Tak, jak žalobce svůj nárok vymezil v žalobě, pak nejde o újmu, která vzniká či zvětšuje se v průběhu určitého časového úseku, u níž se nárok na její náhradu promlčuje po jednotlivých dnech, jak bylo judikováno v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 446/2012 a nebo ve věci, která byla řešena Ústavním soudem v nálezu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 635/18.

11. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže počátek běhu promlčecí doby stanovil na den datum, kdy žalobci byl v namítaném řízení doručen rozsudek a prokazatelně se dozvěděl o tom, že nebyl předvolán ke dvěma ústním jednáním, což mu újmu dle jeho tvrzení způsobilo. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že šestiměsíční promlčecí doba uplynula dne datum a v této lhůtě žalobce svůj nárok neuplatnil u žalované ani u soudu. Závěr soudu prvního stupně je správný, neboť otázka promlčení je otázkou, která se musí řešit primárně, bez ohledu na posouzení nároku samotného. Jinak lze souhlasit s tím, že v namítaném spise Obvodní soud pro Prahu 6 z lustrace z Centrální evidence obyvatel na č.l. 8 spisu byl informován o tom, že žalobce má od datum uvedenu doručovací adresu adresa.

12. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v této fázi řízení procesně úspěšná a náklady jí nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř., rozhodne dovolací soud.