29 A 18/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., narozený X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupený advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 20. 3. 2026 takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 20. 3. 2026 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 20. 3. 2026 jako nepřijatelné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.269 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 20. 3. 2026 požádal v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Žádost žalovaný dne 20. 3. 2026 označil jako nepřijatelnou, a to z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, neboť žalobce nepovažoval za cizince uvedeného v § 3 Lex Ukrajina. Jako nepřijatelnou označil žádost také podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Žalobce totiž dle žalovaného získal dočasnou ochranu nebo jinou mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (konkrétně na Slovensku). Současně bylo učiněno prohlášení dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonnost zásahu spatřuje ve vrácení své žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 20. 3. 2026, evidované pod č.j. OAM-0383083/DO-2026 (dále jen „žádost“), jako nepřijatelné. Žalobce zároveň žádá, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením jeho nepřijatelné žádosti.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

2. Žalobce uvedl, že je občanem Ukrajiny, kde má také trvalý pobyt. Z Ukrajiny utekl, resp. se na ni nemůže vrátit z obavy o svůj život. Dne 24. 2. 2022 se žalobce nenacházel na Ukrajině, ale v Polsku. Následně se na Ukrajinu vrátil a dne 5. 6. 2024 přicestoval zpět do Evropské unie, konkrétně na Slovensko, kde mu bylo uděleno tzv. „dočasné útočisko“ s platností od 5. 6. 2024 do 4. 3. 2026. Žalobce se následně rozhodl žít na území České republiky, kde má své příbuzné a přátele, zajištěné sociální zázemí a žije zde zcela v souladu s místními zvyklostmi. Když žalobce zjistil, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č.j. 6 A 122/2024-55, v obdobné věci dočasnou ochranu udělil, podal dne 20. 3. 2026 žádost o dočasnou ochranu v České republice. Žádost však byla žalovaným vyhodnocena jako nepřijatelná. S tím žalobce nesouhlasí. Při podání žádosti totiž předpokládal, že žalovaný vezme v potaz jeho projev vůle, záznam v informačním systému Temporary Protection Platform (dále jen „systém TPD“) aktualizuje a jeho pobyt v České republice zlegalizuje. Žalobce pro jistotu a opakovaně dne 20. 5. 2026 elektronicky svůj pobyt na Slovensku zrušil.

3. Ohledně přezkoumatelnosti nepřijatelnosti své žádosti žalobce odkázal na bod 5 rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č.j. 1 Azs 174/2024-42. Poukázal také na bod 32 téhož rozsudku, dle kterého se udělením dočasné ochrany ve smyslu Lex Ukrajina myslí poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle Prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/3821 (dále jen „prováděcí rozhodnutí“), nikoli udělení nebo poskytnutí dočasné ochrany jako takové. Dočasnou ochranou se tak míní pobytové oprávnění, které jsou členské státy včetně České republiky povinny držitelům 1 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. dočasné ochrany v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES2 (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) poskytnout.

4. Žalobce dále považuje znění § 3 odst. 3 Lex Ukrajina za rozporné s unijním právem i judikaturou Soudního dvora EU. Odkázal přitom na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č.j. 18 A 85/2025-21. Podle něj nově zavedený důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 3 odst. 3 Lex Ukrajina nemůže prolomit již ustálenou judikaturu správních soudů, která poskytnutí dočasné ochrany v obdobných situacích bez dalšího aprobuje a postup žalovaného při vyhodnocování žádostí jako nepřijatelných považuje za nezákonný.

5. Ohledně toho, že se dne 24. 2. 2022 nenacházel na Ukrajině, kam se však následně vrátil a až pak odcestoval na Slovensko, odkázal žalobce na aktuální judikaturu; konkrétně citoval usnesení NSS ze dne 7. 5. 2026, č.j. 5 Azs 54/2026-14, podle něhož skutečnost, že osoba opustila Ukrajinu již před 24. 2. 2022, sama o sobě nevylučuje nárok na dočasnou ochranu, pokud se na Ukrajinu vrátila a následně ji znovu opustila v souvislosti s pokračujícím ozbrojeným konfliktem.

6. V reakci na žalobní tvrzení zvolil žalovaný aktualizované znění své argumentace, kterou již opakovaně před správními soudy přednesl ve skutkově a právně obdobných věcech (např. ve věci sp. zn. 18 A 172/2025, sp. zn. 6 A 151/2025; totožnou právní argumentaci pak neúspěšně zvolil ve věci sp. zn. 29 A 4/2026, sp. zn. 29 A 9/2026 nebo 29 A 16/2026 a ve skutkově obdobném případu sp. zn. 6 A 143/2025).

7. Ke skutkovým okolnostem uvedl, že žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou ze dvou zákonných důvodů. Jednak nebylo prokázáno, že je žalobce osobou ve smyslu § 3 Lex Ukrajina [důvod nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina], jednak již žadatel získal dočasnou ochranu na Slovensku [důvod nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina]. Současně sdělil, že byl žalobce držitelem dlouhodobého víza v Polsku.

8. Skutkové okolnosti případu označil žalovaný za nesporné. Mezi žalobcem a žalovaným sice panuje nesoulad ohledně trvání dočasné ochrany (v systému TPD byla ke dni podání žádosti dočasná ochrana na Slovensku stále aktivní), její trvání však považuje za irelevantní. Ze zákonné úpravy jasně plyne, že pro posouzení žádosti je rozhodné pouze to, zda už žalobci někdy dočasná ochrana udělena byla.

9. Žalovaný poukázal na to, že to byl sám žalobce, který v žádosti uvedl, že se k 24. 2. 2022 nacházel mimo Ukrajinu, konkrétně v Polsku. Žalovaný si je sice vědom nutnosti vykládat „pobývání na území Ukrajiny“ jako dlouhodobější a stálejší pobyt s těžištěm zájmů v této zemi, jak mj. uvádí v bodu 27 městský soud ve svém rozsudku ze dne 17. 8. 2023, č.j. 18 A 54/2023-32. Z bodů 15 až 18 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2026, č.j. 23 A 8/2026-18 ale podle něj současně vyplývá žalobcova povinnost prokázat, že měl na Ukrajině těžiště svých zájmů. Pokud uvedené neprokáže ani nijak netvrdí, není na žalovaném, aby tyto skutečnosti aktivně vyhledával. Tuto skutečnost žalobce přitom ve své žádosti neuvedl a nezmínil ji ani v podané žalobě. Připomněl také bod 21 rozsudku NSS ze dne 13. 2. 2025, č.j. 1 Azs 305/2024-27; dle něj není ve zcela nepochybných případech, kdy žadatel nemá na 2 Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. dočasnou ochranu nárok, žádost zapotřebí hlouběji posuzovat. Žalovaný je přesvědčen, že to byl případ i žalobcovy žádosti.

10. Žalovaný argumentoval také sdělením Komise č. 2022/C 126 I/01 „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu čl. 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“ (dále jen „operační pokyny“), který byl v rozsudku NSS sp. zn. 1 Azs 174/2024 označen za „soft law“. Citoval z pasáže, podle které na dočasnou ochranu (nebo na odpovídající ochranu podle vnitrostátního práva) v zásadě nemají nárok státní příslušníci Ukrajiny, kteří byli z Ukrajiny vysídleni před 24. 2. 2022 nebo se před tímto datem mimo Ukrajinu nacházeli např. z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných důvodů, kvůli zdravotním prohlídkám nebo z jiných důvodů.

11. Dále zdůraznil, že po odeslání oznámení o riziku vyčerpání kapacit dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina, které Ministerstvo vnitra zaslalo Evropské komisi dne 25. 8. 2025, je povinen důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina uplatňovat vždy, pokud žadatel již dočasnou ochranu v jiném členském státě získal.

12. K námitce rozporu uvedeného ustanovení s unijním právem žalovaný argumentoval zejména bodem 30 rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-753/23, Krasiliva, podle něhož mohou členské státy při posuzování žádosti zkoumat, zda dotyčný již nezískal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě. V této souvislosti poukázal na nově přijaté Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/14603, jehož nově zakotvené recitály 4) až 6) výslovně uvádějí, že členské státy nemají povinnost vydávat další povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany osobám, které jej již obdržely jinde. Podle žalovaného tyto nové recitály potvrzují, že dohoda členských států o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nikdy nezakládala právo na sekundární pohyb ani povinnost členských států vydat další pobytové oprávnění.

13. Žalovaný má za to, že směrnice o dočasné ochraně nezakotvuje právo osob požívajících dočasné ochrany na volný přesun mezi členskými státy ani právo na opakované udělení povolení k pobytu. Podle jeho názoru § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina aplikoval řádně a v souladu s unijním právem. Soudu proto navrhl žalobu zamítnout; současně doporučil zvážit položení předběžné otázky SDEU k výkladu čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně.

III. Posouzení věci Městským soudem v Praze Přípustnost žaloby

14. Zdejší soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“).

15. Soud také konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Žaloba je zároveň přípustná (srov. rozsudek sp. zn. 1 Azs 174/2024).

16. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci řízení s tímto postupem nevyslovili nesouhlas. Žalobce k důkazům navrhl provést svou žádost, svůj ukrajinský cestovní pas, své prohlášení o vzdání se dočasné ochrany na Slovensku ze dne 20. 5. 2026 a printscreen e-mailu z téhož dne adresovaný slovenskému 3 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382. ministerstvu vnitra. Žádost a ukrajinský cestovní pas jsou součástí správního spisu; platí přitom, že obsahem správního spisu se nedokazuje, soud z něj toliko vychází. Z důvodu nadbytečnosti soud nepovažoval za potřebné jako důkaz provést prohlášení o vzdání se dočasné ochrany na Slovensku a printscreen e-mailu ze dne 20. 5. 2026.

17. Soudu je známo, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), z něhož by soud mohl zjistit průběh správního řízení a ověřit zákonnost postupu žalovaného (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č.j. 10 As 326/2022-88). V nyní posuzované věci je však situace odlišná. Žalovaný soudu poskytl spis vedený pod sp. zn. OAM-0383083/DO-2026. Obsahem spisu je žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 20. 3. 2026 včetně fotokopie žalobcova ukrajinského cestovního pasu platného od X. X. 2018 do X. X. 2028, potvrzení o udělení dočasné ochrany na Slovensku na dobu od 5. 6. 2024 do 4. 3. 2025 ze dne 5. 6. 2024, printscreen ze systému TPD a dopis žalovaného v anglickém jazyce ze dne 25. 8. 2025 informující Evropskou unii o vyčerpání kapacit České republiky. Z uvedených listin soud vyšel při svém rozhodování.

18. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud žalobci poskytnout tehdy, je-li v jeho případě kumulativně splněno celkem pět podmínek. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a zásah byl zaměřen přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku bylo proti žalobci přímo zasaženo (5. podmínka). Pokud není byť jen jedna z uvedených pěti podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č.j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).

19. V tomto řízení jsou splněny první, druhá, čtvrtá a pátá podmínka. Žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka), když mu byla žádost vrácena jako nepřijatelná. Vrácení žádosti nepředcházelo žádné správní řízení, žádost nebyla žalovaným věcně posouzena – nejedná se tedy o rozhodnutí, ale o faktický úkon – zásah (4. podmínka), který byl navíc nepochybně zaměřen přímo proti žalobci (5. podmínka). Důvodnost žaloby 20. Soudu tak zbývá posoudit, zda byla splněna třetí podmínka – tedy zda žalovaný při vrácení žádosti jako nepřijatelné postupoval v souladu s právními předpisy, či naopak nezákonně.

21. Současně soud uvádí, že podle konstantní judikatury NSS není povinností správního soudu reagovat na každý dílčí argument a ten obsáhle vyvrátit; úkolem soudu je uchopit obsah a smysl argumentace a vypořádat se s ní (viz například nález ÚS ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). O to spíše za situace, kdy žalovaný vystupuje v téže procesní pozici ve stovkách dalších obdobných případů, v nichž uplatňuje v zásadě totožnou argumentaci.

22. Žaloba je důvodná.

23. Podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. V § 3 Lex Ukrajina jsou vymezeny osoby, na které dopadá právní úprava dočasné ochrany. Žalovaný uděluje podle § 3 Lex Ukrajina dočasnou ochranu zejména těm cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí.

24. Podle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina platí, že Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti; soudní přezkum je vyloučen. Správní soudy v minulosti konstatovaly, že je aplikace soudní výluky pro nesoulad s unijním právem vyloučena.

25. Označení konkrétního důvodu, které se v praktické rovině ze strany žalovaného děje označením políčka u na žádosti předtištěného důvodu, je pro posouzení zákonnosti zásadní. Žadatel se tak totiž tímto způsobem dozvídá, z jakého důvodu nebylo jeho žádosti vyhověno. Je přitom povinností žalovaného sdělit cizinci (žadateli) důvod, pro který označil jeho žádost jako nepřijatelnou (k tomu srov. již uvedený § 5 odst. 2 Lex Ukrajina).

26. Prováděcí rozhodnutí, které aktivovalo stav hromadného přílivu osob, upravuje okruh osob, na které se toto rozhodnutí vztahuje, ve svém čl. 2 odst.

1. Osobami, které byly vysídleny z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala, je třeba dle tohoto článku rozumět: a) ukrajinské státní příslušníky pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022, b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníky třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a c) rodinné příslušníky osob uvedených v písmenech a) a b).

27. Podle čl. 2 písm. c) bodu 1 směrnice 2001/55/ES směrnice o dočasné ochraně se „vysídlenými osobami“ rozumějí státní příslušníci třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti, které musely opustit zemi či oblast původu nebo byly evakuovány, zejména na výzvu mezinárodních organizací, a nemohou se s ohledem na stávající situaci v zemi vrátit za bezpečných a trvalých podmínek, a na které by se případně mohl vztahovat článek 1 oddíl A Ženevské úmluvy nebo jiné mezinárodní či vnitrostátní akty poskytujících mezinárodní ochranu, zejména osoby, které uprchly z oblastí ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí.

28. Ukrajinský státní příslušník tak může získat postavení osoby oprávněné podle § 3 Lex Ukrajina, jestliže kumulativně splní podmínku 1) pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022 a podmínku 2) vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil.

29. Žalobcovu žádost vyznačil žalovaný jako nepřijatelnou proto, že žalobce podle něj nespadá do žádné z kategorií osob, jíž se dočasná ochrana ve smyslu § 3 Lex Ukrajina uděluje, neboť žalobce Ukrajinu opustil již před rozhodným datem 24. 2. 2022. Současně žádost za nepřijatelnou považuje z toho důvodu, že byla žalobci dočasná ochrana v minulosti na Slovensku již udělena a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina.

30. Soud přitom pro úplnost připomíná, že Lex Ukrajina, resp. další české právní předpisy, převážně používají nepřesné zkratky jako „poskytnutí“ nebo „udělení“ dočasné ochrany; jako by tento status udělovaly až samotné členské státy. Již zmíněné operační pokyny však vychází z toho, že členské státy status dočasné ochrany žadatelům, kteří pro udělení dočasné ochrany splní výše uvedené podmínky, pouze deklaratorně potvrzují. A to tak, že žadatelům „následně“ přiznávají jednotlivá práva spojená s dočasnou ochranou, typicky právě právo pobytu (rozsudky NSS ze dne 1. 4. 2025, č.j. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, bod 19 a ze dne 22. 5. 2026, č.j. 7 Azs 5/2026-18, bod 9). Soud však pro zjednodušení bude tato spojení rovněž užívat.

31. Soud po studiu podkladů obsažených ve správním spisu dospěl k závěru, že při posuzování žalobcovy žádosti nebyl dostatečným způsobem objasněn skutečný stav věci, co se týče povahy jeho pobytu mimo území Ukrajiny před datem 24. 2. 2022. Kopie žalobcova ukrajinského cestovního pasu obsahuje celkem osmdesát pět vstupních a výstupních razítek, která byla udělena na dvou hraničních přechodech na polsko-ukrajinských hranicích. Ke vstupu na území schengenského prostoru žalobce opravňovala v pase obsažená dlouhodobá polská víza; poslední z nich bylo uděleno na období od 2. 4. 2023 do 18. 4. 2024. Pobyt na území schengenského prostoru a následný návrat na Ukrajinu žalobce v drtivé většině realizoval v rámci jediného dne. Poslední vstup na území schengenského prostoru pak realizoval dne 17. 1. 2022; výstupní razítko z něj už kopie cestovního pasu neobsahuje. Proč a za jakým účelem žalobce do schengenského prostoru k tomuto datu vstoupil, tedy jaká byla povaha jeho fyzického výskytu na území členských států, není z podkladů zřejmé. Žalobce pouze v tiskopisu žádosti uvedl, že k 24. 2. 2022 pobýval v Polsku a že mu od 5. 6. 2024 do 4. 3. 2026 byla na Slovensku udělena dočasná ochrana.

32. Pojem „pobývání na Ukrajině“ přitom nelze omezovat pouze na fyzický výskyt žadatele na Ukrajině k rozhodnému datu 24. 2. 2022. Dosavadní judikatura tento pojem vykládá šířeji. Pokud má být § 3 Lex Ukrajina zákonným způsobem aplikováno, musí mít žadatel o dočasnou ochranu na Ukrajině k uvedenému datu dlouhodobější a stálejší pobyt, tj. musí tam dlouhodobě pobývat, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam apod. (rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č.j. 11 A 111/2023-62, shodně též ze sp. zn. 18 A 54/2023 či ze dne 26. 3. 2024, č.j.15 A 137/2023-46 a rozsudky NSS ze dne 20. 5. 2025, č.j. 4 Azs 225/2024-20 či ze dne 7. 3. 2025, č.j. 5 Azs 72/2024-21).

33. Důvod a povaha žalobcova fyzického výskytu na území členských států od 17. 1. 2022 však ale nebyly objasněny; jinými slovy tedy není objasněno, kde k 24. 2. 2022 skutečně ve smyslu výše uvedeného „pobýval“. Z hraničních razítek je přitom zřejmé, že žalobce mezi Ukrajinou a schengenským prostorem od roku 2019, a to zejména na denní bázi, na základě dlouhodobého polského víza pendloval. Ze spisového materiálu je dále patrné, že žalobci byla od 5. 6. 2024 do 4. 3. 2025 udělena dočasná ochrana na Slovensku a ke dni podání žádosti byla v systému TPD stále aktivní. Za takové situace se nelze ztotožnit s názorem žalovaného, že se jedná o případ, u něhož je zcela zřejmé, že žalobce nárok na dočasnou ochranu nemá; lze minimálně předpokládat, že by slovenské orgány dočasnou ochranu žalobci neposkytly, pokud by zjistily, že k 24. 2. 2022 na Ukrajině ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí nepobýval. Ostatně poslední vstup do schengenského prostoru žalobce realizoval jen měsíc před rozhodným datem.

34. Žalovaný měl za takové situace o žalobcově žádosti vést správní řízení. V něm měl postavit najisto, zda žalobce území Ukrajiny před 24. 2. 2022 opustil s úmyslem trvale žít v jiném státě, ať již v rámci schengenského prostoru či kdekoliv jinde. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobce disponoval oprávněním k pobytu v jiném státě (konkrétně v Polsku). Existence prostého oprávnění ještě nedokazuje nic o tom, že žalobce skutečně mimo území svého domovského státu ve výše uvedeném smyslu pobýval, resp. že měl v úmyslu se již na Ukrajinu za tímto účelem nevrátit. Z pouhé existence víza uděleného v jiném členském státě a jeho opakovaného krátkodobého využití tedy nelze dovozovat, že žadatel není osobou podle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí, resp. že mu není možno udělit dočasnou ochranu podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina. Zároveň z žádných jiných unijních ustanovení nevyplývá, že by žadatel o status vysídlené osoby mohl později přijít tím, že vycestuje do třetího státu na základě platného právního titulu, který jej opravňuje k dlouhodobému pobytu v tomto třetím státě, a následně se na území členských států vrátí (srov. rozsudky NSS sp. zn. 5 Azs 72/2024, ze dne 22. 5. 2026, č.j. 7 Azs 5/2026-18, a ze dne 16. 7. 2026, č.j. 2 Azs 70/2026-18).

35. V dalším řízení pak bude na žalovaném, aby sporné skutečnosti, resp. místo žalobcova pobývání k 24. 2. 2022, objasnil (rozsudek NSS sp. zn. 7 Azs 5/2026, bod 15).

36. Dospěje-li žalovaný ve správním řízení k tomu, že žalobce k 24. 2. 2022 na Ukrajině ve smyslu čl. 2 prováděcího rozhodnutí pobýval, s ohledem na žalobci udělenou dočasnou ochranu na Slovensku a na něj navazující druhý důvod nepřijatelnosti jeho žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina se žalovaný následně vypořádá i s touto skutečností.

37. Pokud žalovaný shledá, že žalobce již pobytovým oprávněním z titulu dočasné ochrany na Slovensku nedisponuje, a bude-li současně žalobce splňovat též další podmínky, žalovaný dočasnou ochranu žalobci udělí.

38. Pokud by pobytové oprávnění skutečně na Slovensku bylo nadále platné, žalovaný žalobce poučí o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech současně. Bude-li žalobce na své žádosti dále trvat s tím, že chce tato práva nově čerpat výlučně v České republice, žalovaný ověří, zda vydáním povolení k pobytu na území České republiky dojde dle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozích pobytových oprávnění. V případě kladného zjištění mu žalovaný vydá oprávnění k pobytu. V případě negativního zjištění, resp. pokud se nepodaří relevantní právní úpravu v hostitelském členském státě vůbec zjistit, vyzve žalobce, aby sám v přiměřené lhůtě učinil kroky k ukončení pobytových oprávnění v jiném hostitelském státě. K tomu mu žalovaný poskytne potřebnou součinnost. Nebudou-li naznačené podmínky naplněny, žalovaný žalobcovu žádost zamítne.

IV. Závěr a náklady řízení

39. Soud tak uzavírá, že žaloba je důvodná. Jelikož následky tohoto nezákonného zásahu stále trvají, přikázal soud žalovanému, aby obnovil stav před zásahem. Žalovaný je vázán právním závěrem soudu, tedy že žádost z jím specifikovaného důvodu nemůže považovat za nepřijatelnou.

40. Žalovaný tedy povede správní řízení, v němž s dostatečnou určitostí objasní, zda žalobci s ohledem na to, kde a za jakých okolností pobýval dne 24. 2. 2022, náleží postavení vysídlené osoby ve smyslu § 3 Lex Ukrajina, či nikoliv. Následně žalovaný posoudí, zda je žalobcova dočasná ochrana na Slovensku stále platná a náležitě jej ve smyslu výše uvedeného poučí. Budou-li pak splněny i další zákonné podmínky, dle výsledku rozhodne o udělení či neudělení dočasné ochrany žalobci.

41. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Jelikož měl žalobce ve věci plný úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady na odměnu a náhradu hotových výdajů advokátky. Odměna náleží celkem za dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a za návrh ve věci samé (žaloba) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu náleží zástupkyni žalobce mimosmluvní odměna ve výši 4.620 Kč, která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, vše zvýšeno o částku 2.129,40 Kč odpovídající 21 % DPH z předchozích částek. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 12.269 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupkyně. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 30. července 2026 JUDr. Hana Kadaňová, Ph.D., v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.