29 A 23/2026

Rubrum

29 A 23/2026 - 21 Usnesení Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D. ve věci žalobce: X. X., st. přísl. X. bytem X. zastoupená advokátem Mgr. Václavem Klepšem sídlem náměstí Svobody 50, Sušice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2026, č.j. OAM-2578-29/DP- 2024, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě takto:

Výrok

Žalobě se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 22. 6. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2026, č.j. OAM-2578-29/DP-2024, jímž žalovaný zamítl žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dle § 47 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Povolení k pobytu bylo zamítnuto dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a), a to pro pravomocné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu.

2. Současně žalobce navrhuje, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek. Uvádí, že má na území povolen pobyt od akademického roku 2022, kdy nastoupil ke studiu X. univerzity, a po celou dobu svého pobytu zde studuje a plní tak účel pobytu. Rozsudkem X. ze dne X. X. X. sp. zn. X byla schválena dohoda o vině a trestu, na základě které byl žalobce uznán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Žalobce od té doby pokračuje ve studiu a nedopustil se žádného protiprávního jednání. Žalobce uvádí a osvědčuje doporučeními pedagogů, že jako student je velmi dobře hodnocen, dosahuje výborných výsledků, v současnosti má řádně dokončen první ročník magisterského studia a chybí mu tak pouze jeden další rok, aby své vzdělání mohl završit získáním magisterského titulu. První ročník magisterského studia ho stál investici 90.000 Kč za školné, a i značné úsilí. Zvolená univerzita má mezinárodní renomé v oboru X., takže se studiem nelze pokračovat kdekoli jinde. Zároveň se domnívá, že s ohledem na rozsáhlé praxe v terénu není v jeho oboru možné studovat jinak než řádnou denní formou. Žalobce má za to, že v současnosti nepředstavuje i s ohledem na období dvou let, které uběhly od jeho odsouzení, a více než dvou a půl roku od doby spáchání trestného činu, žádné nebezpečí pro společnost, naopak újma, která mu hrozí v souvislosti s napadeným rozhodnutím, je pro něj zcela zásadní. Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. pokračování 2 29 A 23/2026 3. Žalobce uvádí, že hrozící újma se týká i situace, které bude čelit v případě nuceného návratu do země původu. Není přitom pravda, že by mohl zvážit vycestování i do jiných zemí. Fakticky totiž žádná další země žalobce nepřijme, a to ani X., kde žije žalobcův bratr. Překážkou vždy bude právě neexistence trestní zachovalosti. Dále pak žalobce ani není oprávněn na území České republiky takovou žádost vzhledem k absenci standardního pobytového statusu podat, musel by ji podat jedině v X. na X. ambasádě. Hypotetická možnost získání pobytového oprávnění kdekoli jinde nemůže obstát jako argument ke zmírnění zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Jeho návrat do země původu je naopak velmi rizikový, když je z X. menšiny, což znamená, že jeho pobyt v X. by aktuálně nebyl bezpečný.

4. Žalobce rovněž argumentuje, že po ztrátě pobytového oprávnění musel ukončit své zaměstnání, což znemožňuje i doplacení nemajetkové újmy poškozené v předmětné trestné činnosti, což je posledním doposud plně neuhrazeným závazkem. V případě návratu do X. by pravděpodobně tento závazek pro něj byl nejméně v krátkodobém výhledu nesplnitelný.

5. Žalovaný navrhuje, aby žalobě odkladný účinek přiznán nebyl, neboť pro jeho přiznání nebyla splněna zákonná podmínka spočívající ve vzniku nepoměrně větší újmy, a rovněž by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Žalovaný upozorňuje, že žalobce hovoří pouze o možné ztrátě možnosti dostudovat zde magisterské studium na X. – obor X., a pak o údajné ztrátě zaměstnání. Tyto skutečnosti podle žalovaného zavinil pouze a jen žalobce sám, neboť se dopustil úmyslné závažné trestné činnosti. Nadto splácet odškodnění poškozené může a musí i ze zahraničí. Také není nucen vycestovat do země původu, může vycestovat do kterékoliv jiné země, s kterou má X. bezvízový styk. Co se týká argumentace týkající se jeho údajného příslušenství k X., to dle žalovaného není předmětem zkoumání v posuzované věci.

7. Žalovaný shrnuje, že nevidí žádnou újmu, kterou by způsobila nepřítomnost žalobce na území, neboť je v produktivním věku a je schopen si zajišťovat finanční prostředky i v zemi původu, kde může i studovat VŠ, popřípadě může jako občan X. volně odcestovat do jiné země. Studium pak může ukončit tzv. dálkovou formou, nebo studium přerušit a dokončit jej až bude splňovat podmínku trestní zachovalosti, nebo až bude mít trestný čin zahlazený.

8. Soud po posouzení podaného návrhu dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě.

9. Podle ust. § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

10. Přiznání odkladného účinku žalobě je vyhrazeno pouze mimořádným případům, které se vyznačují okolnostmi vymykajícími se běžným situacím (blíže k tomu viz KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 580). Obdobně se vyjádřil též Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 21. 5. 2014 č.j. 6 Afs 73/2014-56, kde uvedl, že „odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného a měl by statisticky vzato být přiznáván v menšině případů, nikoli zpravidla. Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. pokračování 3 29 A 23/2026 opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno.“ 11. Pro přiznání odkladného účinku musí být v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č.j. 10 Ads 99/2014-58, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro žalobce znamenat újmu, 2) újma musí být pro něj nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku újmy žalobce jsou vždy individuální, závislé pouze na jeho konkrétní situaci, hrozící újma přitom musí být závažná a skutečná.

12. V usnesení ze dne 11. 3. 2021, č.j. 1 Azs 18/2021-34 k tomu Nejvyšší správní soud uvedl: „Rozhodovací praxi týkající se návrhů na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v cizinecké nebo azylové agendě sjednotil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38. V citovaném rozhodnutí soud mimo jiné konstatoval, že není možné automaticky přiznávat odkladný účinek kasační stížnosti každého cizince, kterému hrozí vycestování z České republiky, nýbrž je potřeba, aby k této skutečnosti přistoupily další významné individuální okolnosti, které cizinec v návrhu popíše a případně doloží.“ 13. Při zkoumání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě vzal městský soud především v potaz to, že, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí přiloženého žalobcem k žalobě, žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia byla pravomocně zamítnuta, čím skončil žalobcův pobytový status. Žalobce tak není k pobytu na území České republiky oprávněn a nic by na tom nemohlo změnit ani přiznání odkladného účinku žalobě. Skutečnost, že žalobce nedisponuje platným pobytovým statusem, nebyla totiž založena přímo žalobou napadeným rozhodnutím (na rozdíl od např. rozhodnutí o zrušení již existujícího povolení k pobytu). Neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu tak v daném případě nelze posuzovat jako nenahraditelnou újmu.

14. Z těchto důvodů soud nemohl přihlédnout k tvrzení žalobce, že vykonatelnost napadeného rozhodnutí mu přinese újmu v podobě vycestování, a tudíž znemožnění dokončit magisterské studium. Újma by žalobci mohla vzniknout až na základě realizace správního vyhoštění, o kterém je však rozhodováno v samostatném správním řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, bod 32). V této souvislosti je třeba dále uvést, že rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince (§ 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Navíc cizinec má právo podat proti případnému správnímu vyhoštění žalobu, která má ze zákona odkladný účinek (viz § 172 odst. 3 téhož zákona).

15. Není splněna ani další podmínka dle § 73 odst. 2 s. ř. s., neboť žalobce nepředestřel soudu žádná určitá tvrzení ani nepředložil důkazy, ze kterých by bylo zřejmé, že v důsledku okamžitého výkonu napadeného rozhodnutí nebo z důvodu jeho jiných právních následků dojde v jeho sféře ke zcela konkrétní, závažné, nevratné a nenahraditelné újmě.

16. Žalobce svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil skutečností, že mu zbývá dostudovat poslední ročník placeného magisterského programu vysoké školy, v případě nepřiznání odkladného účinku mu bude studium znemožněno.

17. Zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu však automaticky neznamená, že bude žalobce muset zanechat dosavadního studia na území, což je rozdíl např. oproti povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty, kdy Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. pokračování 4 29 A 23/2026 může být výkon jisté činnosti spojen pouze s denním příchodem do zaměstnání na konkrétní místo na území. V rámci vysokoškolského studia lze požádat o individuální studijní plán, změnit studium na distanční formu výuky či studium krátkodobě přerušit. Především je v zájmu cizince uspořádat si své poměry tak, aby dále mohl ve studiu pokračovat a případně je i dokončit. Soud v samotné skutečnosti, že žalobci zbývá dostudovat poslední akademický rok vysokoškolského studia, nespatřuje dostatečnou újmu, žalobce netvrdí ani neosvědčuje, že by nemohl své další studium dočasně přerušit či studovat po určitou dobu distančně. Zároveň není osvědčena ani výše školného, ani že by případné zmaření této investice do vzdělání v případě žalobce znamenalo významnou újmu.

18. Žalobce svůj návrh na přiznání odkladného účinku dále odůvodňuje obavou z návratu do země původu, naznačuje možnou persekuci z důvodu příslušnosti k náboženské a etnické menšině, argumentuje, že vycestování do jiné země fakticky brání neexistence trestní zachovalosti. K tomu soud uvádí, že otázku, zda je návrat žalobce do země původu v důsledku aktuální situace v X. možný, je nutno případně posoudit v jiném řízení dle zákona o pobytu cizinců, popřípadě může mít význam v řízení o udělení mezinárodní ochrany.

19. Žalobce dále svůj návrh odůvodňuje ztrátou zaměstnání a podstatným ztížením plnění svého závazku k doplacení nemajetkové újmy poškozené v předmětné trestné činnosti v případě vycestování z České republiky. K tomu soud uvádí, že žalobce soudu přesvědčivě neobjasnil, z jakého důvodu by nemohl být výdělečně činný v případě vycestování z České republiky v jiné zemi a plnit svůj závazek vůči poškozené i ze zahraničí.

20. Soud tak dospěl k závěru, že v daném případě není naplněna základní pozitivní podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě – vznik konkrétní závažné újmy na straně žalobce dle ust. § 73 odst. 2 s. ř. s. Za této situace se soud již nezabýval tím, zda jsou dány další podmínky pro přiznání odkladného účinku, tj. zda je újma pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznání odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, nebo zda přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem.

21. Závěrem soud poznamenává, že rozhodnutí o odkladném účinku žaloby nepředjímá rozhodnutí o věci samé. Posouzení souladu napadeného rozhodnutí se zákonem, a to v mezích žalobních bodů, jak po stránce hmotněprávní, tak i procesní, totiž není předmětem rozhodování o odkladném účinku, ale právě až rozhodnutí ve věci samé.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná (§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.). Praha 1. července 2026 JUDr. Hana Kadaňová, Ph.D. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.