29 Ad 3/2026

Rubrum

29 Ad 3/2026-41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., narozený X. bytem X. zastoupený JUDr. Michaelem Švarcem, DiS., advokátem sídlem Koterovská 633/29, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č.j. MPSV-2026/64843-925 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 2 29 Ad 3/2026 I. Předmět řízení 1. Podanou žalobou napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č.j. MPSV- 2026/64843-925 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 10. 12. 2025, č.j. 1578358/25/AB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobci od 1. 8. 2025 trvale přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“. V žalobě navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

2. Předmětem soudního přezkumu v dané věci je dostatečnost posouzení zdravotního stavu žalobce v souvislosti s nárokem na průkaz osoby se zdravotním postižením. Žalovaný dospěl ve správním řízení k závěru, že zdravotní stav žalobce odůvodňuje nárok na průkaz TP, neboť bylo prokázáno jeho omezení pohyblivosti a celkové výkonnosti při běžném zatížení při interních a onkologických postiženích (tedy středně těžké funkční postižení pohyblivosti nebo orientace). Žalobce má za to, že má těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti již při lehkém zatížení při interních a onkologických postiženích (tedy těžké funkční postižení pohyblivosti nebo orientace) odůvodňující nárok na průkaz ZTP.

3. V tomto rozsudku tak městský soud přezkoumává dostatečnost posouzení zdravotního stavu žalobce v souvislosti s jeho nárokem na průkaz osoby se zdravotním postižením.

II. Obsah správních spisů a napadené rozhodnutí

4. Z předložených správních spisů zjistil soud následující pro věc rozhodné skutečnosti.

5. Žalobce podal dne 20. 8. 2025 u prvostupňového orgánu žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Posudková lékařka Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) vypracovala dne 14. 11. 2025 na základě žádosti prvostupňového orgánu posudek o zdravotním stavu žalobce. Dle posudkového závěru byl žalobce shledán osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace ve smyslu ust. § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poskytování dávek“). Jde o zdravotní stav, který není uveden v příloze č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 388/2011“), ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 1 písm. i) přílohy č. 4 citované vyhlášky. Na základě shora uvedeného vydal prvostupňový orgán dne 10. 12. 2025 prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobci přiznal nárok na průkaz TP od 1. 8. 2025 trvale.

6. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 14. 12. 2025 odvolání. Uvedl, že průkaz TP je pro něj nevyužitelný, neboť nejezdí MHD. K lékaři a po obchodech ho vozí syn se snachou. Navrhl, aby mu byl místo průkazu TP přiznán průkaz ZTP, který využije zejména s ohledem na chůzi o francouzské holi a potřebu parkování na vyhrazeném stání pro invalidy.

7. Na základě žádosti žalovaného posoudila dne 12. 2. 2026 posudková komise žalovaného (dále jen „posudková komise“) složená z posudkové lékařky a odborné lékařky z oboru interního lékařství žalobcův zdravotní stav, a to od 1. 8. 2025. Ohledně středně těžkého postižení Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 3 29 Ad 3/2026 dospěla ke stejnému závěru jako posudková lékařka IPZS. Odlišně od posudkové lékařky IPZS podřadila žalobcův zdravotní stav přímo pod bod 1 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011. Jedná se tedy o omezení pohyblivosti a celkové výkonnosti při běžném zatížení při interních postiženích.

8. Nad rámec podkladů, ze kterých vycházela posudková lékařka IPZS, posudková komise vycházela i z dalších lékařských zpráv předložených žalobcem, konkrétně z lékařských zpráv z ambulantního vyšetření v lipidologické poradně Fakultní nemocnice Motol a Homolka (dále jen „FN Motol“) ze dne 3. 11. 2025 a 2. 2. 2026, ze zprávy z ambulance/ordinace zubní ordinace Nemocnice Na Františku ze dne 29. 12. 2025, z lékařské zprávy z ambulantního vyšetření v ambulanci srdečního selhání FN Motol ze dne 27. 1. 2026 a z nedatované zprávy praktického lékaře žalobce. Podkladovou dokumentaci shledala postačující.

9. Posudková komise nejprve uvedla diagnózy, kterými žalobce trpí; chronickou ischemickou chorobou srdeční, chorobou tří tepen, stručně shrnula vývoj po revaskularizační operaci provedené v dubnu 2025, přičemž echokardiografie v červnu 2025 ukázala ejekční frakci levé srdeční komory 30 %, s úrovní zátěže NYHA I-II a dále shrnula vývoj po implantaci defibrilátoru v červenci 2025. Dále žalobce trpí arteriální hypertenzí korigovanou léčbou, poruchou metabolismu krevních tuků léčenou statinem a ezetimibem a také trpí exnikotinismem. Následně shrnula diagnostická zjištění a závěry obsažené v jednotlivých podkladech. Uvedla, že žalobce se léčil s vysokým krevním tlakem a poruchou metabolismu krevních tuků, v březnu 2025 se u něj prvně projevilo srdeční selhání ischemické etiologie, byla prokázána těžká systolická dysfunkce levé komory a nemoc tří tepen, proto podstoupil dne 10. 4. 2025 revaskularizační srdeční operaci (dvakrát bypass) za podpory systému Impella 5.

5. Zopakovala informace uvedené již v posudku IPZS, tedy žalobcovy pooperační komplikace (anémie, koagulopatie, záchvat fibrilace síní), implantaci kardioverteru- defibrilátoru v červenci 2025, učinila závěry o funkčnosti přístrojů při žalobcových kontrolách provedených 25. 7. a 1. 9. 2025.

10. Dále uvedla, že při kontrolním echokardiografickém vyšetření dne 27. 6. 2025 byla u žalobce popsána těžká systolická dysfunkce levé srdeční komory, akineze spodní stěny, těžká difuzní hypokineze, diastolická dysfunkce I. stupně a ejekční frakce levé srdeční komory odhadem 30 %, bez významných chlopenních vad. Obdobné závěry byly učiněny i na základě echokardiografického vyšetření v lednu 2026, s tím rozdílem, že ejekční frakce již byla stanovena pevně na 30 %, kineze spodní stěny byla hodnocena v rozmezí hypokineze až akineze a difuzní hypokineze již nebyla hodnocena jako těžká. Současně při tomto vyšetření kardiolog zhodnotil toleranci žalobcovy zátěže jako NYHA II.

11. Podle kardiologického vyšetření v červnu 2025 chodil žalobce s jednou holí pro nestabilitu chůze, občas se mu motala hlava, avšak v denních činnostech nebyl limitován dušností nebo bolestmi na hrudi; krevní tlak měl v normě, objektivně byl tlakově i oběhově kompenzovaný a bez otoků dolních končetin. Při kardiologické kontrole dne 7. 10. 2025 byl jeho stav stacionární, cítil se relativně dobře, v běžném životě zvládal fyzickou aktivitu, zadýchával se při delší mluvě a zvládal pomalou chůzi do schodů. Dne 27. 1. 2026 při vyšetření uvedl prakticky totéž co při vyšetření v říjnu 2025, nově ale zvládal bez dušnosti a tlaku na hrudi přibližně hodinové procházky a při delší mluvě se mu dýchalo dobře. Z elektrografického záznamu byl v tomto období patrný normální srdeční rytmus a přiměřená tepová frekvence. Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 4 29 Ad 3/2026 12. Ve všech třech obdobích byl učiněn závěr, že žalobce byl objektivně tlakově i oběhově kompenzovaný a dolní končetiny mu neotékaly. Otoky negoval také při kontrolách v lipidologické poradně dne 3. 11. 2025 a 2. 2. 2026, neudával při nich dušnost ani bolest na hrudi a byl taktéž shledán kompenzovaným.

13. Posudková komise nezjistila duševní ani smyslové postižení vedoucí k podstatnému omezení schopnosti orientace. Uzavřela, že celkově snížená výkonnost žalobce souvisí se srdečním postižením s echokardiograficky zjištěnou těžší dysfunkcí levé komory. S ohledem na poměrně dobrou toleranci zátěže, maximálně na úrovni NYHA II, však shodně s posudkovou lékařkou IPZS dospěla k závěru, že srdeční postižení vedlo k omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti na úrovni středně těžkého postižení pohyblivosti. Zdravotní stav žalobce pak odlišně od posudkové lékařky IPZS podřadila přímo pod bod 1 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011, tj. omezení pohyblivosti a celkové výkonnosti při běžném zatížení při interních postiženích. Uvedla, že srdeční postižení a další interní onemocnění byla léčbou stabilizována, aniž vedla k těžkému postižení pohyblivosti.

14. K odvolacím námitkám posudková komise doplnila, že při posouzení zhodnotila funkční postižení žalobce, neshledala u něj ale postižení na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace. Uvedla, že i u středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti se předpokládá snížený dosah chůze v exteriéru, problémy při chůzi na nerovném povrchu a okolo překážek i používání opěrných pomůcek.

15. Žalovaný dne 18. 3. 2026 vydal napadené rozhodnutí na základě posudku posudkové komise, který považoval za přesvědčivý a úplný, odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

III. Žaloba

16. Žalobce brojí proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu. Je přesvědčen, že jím byl zkrácen na svých právech a že správní orgány věc nesprávně nebo neúplně právně posoudily.

17. Namítá především, že se neztotožňuje se závěry posudkové komise. Nesouhlasí s tím, že má pouze středně těžké postižení pohyblivosti nebo orientace dle § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek a že jeho zdravotní stav je podřaditelný pod bod 1 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011. Má za to, že jde o těžké postižení ve smyslu § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek, a že jeho zdravotní stav je nutno podřadit pod bod 2 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011. Podle žalobce jde v jeho případě o těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti již při lehkém zatížení při interních a onkologických postiženích, proto splňuje podmínky pro přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením označeného symbolem „ZTP“.

18. K fyzickému stavu uvádí, že je jeho pohyblivost v souvislosti se zdravotními omezeními podstatně omezena. Pohyb zvládá jen na krátké vzdálenosti a výhradně za pomoci francouzské hole. Bez značných komplikací není schopen delší chůze v terénu ani překonávání překážek. Ani s použitím francouzské hole se bez obtíží nedostane do požadované lokace, a proto je často nucen používat automobil. Se závěrem posudkové komise o své schopnosti zvládat běžnou fyzickou aktivitu nesouhlasí, přestože se o pohyb snaží. Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 5 29 Ad 3/2026 19. Za své primární onemocnění označuje chronickou ischemickou chorobu srdeční (chorobu tří tepen), v jejímž důsledku došlo k srdečnímu selhání a k následnému operačnímu zákroku. U žalobce byla prokázána těžká systolická dysfunkce levé srdeční komory a další onemocnění vyplývající z přiložených lékařských zpráv. O závažnosti kardiologického onemocnění podle žalobce svědčí i doporučení obsažené v lékařské zprávě jeho ošetřujícího praktického lékaře ze dne 4. 3. 2026, aby mu byl přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením s označením ZTP.

20. Dále namítá, že posudková komise vůbec nevzala v potaz jeho tři hospitalizace v FN Motol v obdobích od 14. 4. 2025 do 23. 4. 2025, od 30. 4. 2025 do 2. 5. 2025 a od 15. 7. 2025 do 16. 7. 2025, související s jeho zdravotními komplikacemi.

21. Žalobce brojí i proti opomenutí dalších zdravotních omezení vyplývajících z přiložených lékařských zpráv. Namítá, že ani tato omezení posudková komise dostatečně nezohlednila a neposoudila je v jejich vzájemné souvislosti a jako celek, přičemž nezhodnotila funkční dopad všech postižení na jeho život.

22. Navrhuje proto ustanovení nové posudkové komise a vyhotovení nového posudku, v němž by byl jeho zdravotní stav znovu přezkoumán. Zdůrazňuje, že i pokud by jednotlivé poruchy zdraví samy o sobě nenaplňovaly podmínky zdravotního stavu uvedeného v bodě 2 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011, nelze je posuzovat jednotlivě, ale jako jeden celek. O závažnosti všech jeho zdravotních omezení má svědčit i přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně pro pokles pracovní schopnosti o 50 %.

IV. Vyjádření žalovaného

23. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

24. Odkázal na závěry posudkové komise. Uvedl, že celkově snížená žalobcova výkonnost souvisí se srdečním postižením s echokardiograficky zjištěnou těžší dysfunkcí levé srdeční komory. Žalobce však zátěž toleruje poměrně dobře, maximálně na úrovni NYHA II. Jeho srdeční postižení proto vedlo k omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti při běžném zatížení odpovídajícímu středně těžkému funkčnímu postižení. U žalobce nebylo zjištěno smyslové ani duševní postižení vedoucí k podstatnému omezení orientace. Posudková komise proto hodnotila jeho zdravotní stav podle bodu 1 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011. Nejde o těžké či zvlášť těžké postižení pohyblivosti odpovídající některému zdravotnímu stavu uvedenému v bodě 2 nebo 3 přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011, ani o stav s nimi srovnatelný. Srdeční i další interní onemocnění žalobce byla léčbou stabilizována, aniž současně vedla k závažným komplikacím nebo funkčním postižením odůvodňujícím těžké funkční postižení pohyblivosti.

25. Dále uvedl, že posudková komise neučinila závěr o žalobcově schopnosti zvládat běžnou fyzickou aktivitu bez omezení; podstatou hodnoceného zdravotního stavu podle bodu 1 písm. i) přílohy č. 4 bylo naopak omezení pohyblivosti a celkové výkonnosti při běžném zatížení.

26. K doporučení žalobcova praktického lékaře připomněl, že právní podřazení zdravotního stavu pod zákonná kritéria náleží posudkovým orgánům. Zdůraznil i to, že posudek zohlednil všechna žalobcova postižení a že přiznání invalidního důchodu druhého stupně automaticky nevede k přiznání průkazu ZTP. Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 6 29 Ad 3/2026 V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 27. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

28. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí městský soud nutně vycházel z obsahu správního spisu, neboť jeho povinností bylo mimo jiné posoudit, zda skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je se správním spisem v souladu a zda v něm má oporu (§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.).

29. Městský soud také uvádí, že rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah žaloby předurčuje obsah rozhodnutí soudu [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 7. 2013, č.j. 9 Afs 35/2012-42].

30. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci řízení na nařízení jednání netrvali. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, jelikož soud nepokládal za potřebné provádět důkazy ani doplňovat dokazování nad rámec toho, co plyne ze správních spisů. K tomu blíže uvádí následující:

31. Městský soud neprovedl žalobcem navrženou lékařskou zprávu ošetřujícího praktického lékaře ze dne 4. 3. 2026, kterou žalobce navrhl prokázat lékařovo doporučení udělit žalobci průkaz ZTP, neboť nejde o skutečnost pro právní posouzení věci určující; podřazení zdravotního stavu pod zákonná kritéria TP či ZTP náleží posudkovým orgánům, nikoli ošetřujícímu praktickému lékaři (k tomu blíže bod 50 tohoto rozsudku). Za potřebné soud nepovažoval provést ani propouštěcí zprávy 2. lůžkové stanice FN Motol ze dne 23. 4. a 2. 5. 2025 a propouštěcí zprávu 1. lůžkové stanice FN Motol ze dne 16. 7. 2025 (k tomu blíže bod 51 tohoto rozsudku).

32. Městský soud neprovedl ani žalobcem navržené lékařské zprávy, konkrétně další lékařské zprávy žalobcova ošetřujícího praktického lékaře ze dne 18. 6. 2025, 17. 9. 2025 a bez konkrétní datace, lékařskou zprávu kardioložky ze dne 27. 3. 2025, zprávy z echokardiografického vyšetření provedeného v FN Motol ze dne 22. 5. 2025 a 27. 6. 2025, zprávu z ambulantního vyšetření v obecné kardiologické ambulanci FN Motol ze dne 7. 5. 2025, zprávu z ambulantního vyšetření v kardiologické ambulanci FN Motol ze dne 22. 5. 2025, zprávy z ambulantního vyšetření v arytmologické ambulanci FN Motol ze dne 25. 7. 2025 a 1. 9. 2025, zprávy z ambulantního vyšetření v ambulanci srdečního selhání FN Motol ze dne 27. 6. 2025, 7. 10. 2025 a 27. 1. 2026, zprávy z ambulantního vyšetření v lipidologické poradně FN Motol ze dne 3. 11. 2025 a 2. 2. 2026, zprávu z ambulance/ordinace zubní ordinace Nemocnice Na Františku ze dne 29. 12. 2025 a výsledky biochemického a hematologického vyšetření ze dne 24. 6. 2025. Žalobce tyto důkazní návrhy nekonkretizoval natolik, aby bylo zřejmé, jaká konkrétní tvrzení mají důkazně osvědčit. Z žalobního tvrzení, podle něhož posudková komise „nevzala dostatečně v potaz další Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 7 29 Ad 3/2026 zdravotní omezení žalobce vyplývající z přiložených lékařských zpráv a hodnotila jeho jednotlivá zdravotní omezení izolovaně“, neplyne, která odborná zjištění měla být opomenuta, v čem měly být posudkové závěry se zdravotnickou dokumentací v rozporu ani jaká konkrétní medicínská skutečnost měla z navržených listin nově vyplynout. Pokud žalobce rozvádí svou argumentaci tak, že „je z uvedeného zřejmé, že žalobce není schopen bez značných komplikací chůze v terénu, natož snad zdolávání nějakých překážek,“ pak není jasné, s jakými konkrétními závěry takto polemizuje a jakými lékařskými zprávami chce tyto závěry vyvrátit. Za této situace městský soud nebyl povinen takto neurčitě označené důkazy provádět (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č.j. 1 Azs 61/2008-98).

33. Z týchž důvodů soud nevyhověl ani návrhu žalobce na vypracování revizního posudku nově ustavenou posudkovou komisí. Žalobce totiž potřebu dalšího posudkového dokazování opřel jen o obecný nesouhlas se závěry posudkové komise a o obecné tvrzení, že jeho zdravotní stav nebyl posouzen v celku a v dostatečné šíři. Nevymezil však, v čem konkrétně jsou posudkové závěry v rozporu s obsahem zdravotnické dokumentace, jaké určité odborné zjištění mělo být opomenuto ani jaká konkrétní skutková otázka by měla být revizním posudkem nově objasněna. Soud není povinen za žalobce takto obecně formulované výhrady domýšlet ani sám vyhledávat možné okruhy medicínského sporu; neobsahují-li žalobní body dostatečně konkrétní tvrzení, nemůže provedení dalšího posudku vést k procesně relevantnímu doplnění soudního přezkumu. Za této situace soud neshledal revizní posudek potřebným a návrhu žalobce nevyhověl (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2024, č.j. 16 Ad 7/2022-53, bod 51).

34. Městský soud neprovedl k důkazům ani posudek IPZS ze dne 5. 11. 2025, č.j. LPS/2025/1063-NR-JHM_CSSZ o žalobcově invaliditě, ani rozhodnutí prvostupňového orgánu o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně ze dne 27. 8. 2025, č.j. R-27.8.2025-426/691 122 0052. Posuzování invalidity sleduje jiný účel a vychází z odlišných kritérií než posuzování nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením; zatímco u invalidity je rozhodný dopad zdravotního stavu na pracovní schopnost, u průkazu TP a ZTP je rozhodný funkční dopad na pohyblivost a orientaci. Z přiznání invalidního důchodu druhého stupně proto nelze bez dalšího dovozovat splnění podmínek pro průkaz ZTP (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2025, č.j. 35 Ad 4/2023-23, bod 21). V rozsahu, v němž měly tyto listiny prokazovat samotnou skutečnost, že žalobci byl invalidní důchod druhého stupně přiznán, šlo navíc o okolnost mezi účastníky nespornou a již zohledněnou v posudkových podkladech.

35. Jako důkaz soud neprovedl ani lékařskou zprávu z hospitalizace žalobce ve FN Motol proběhlé od 19. 5. 2026 do 11. 6. 2026, která byla soudu společně s návrhem na doplnění dokazování předložena podáním ze dne 15. 6. 2026. Tato zpráva zachycuje zdravotní stav žalobce až po vydání napadeného rozhodnutí, nemůže proto být podkladem pro přezkum jeho zákonnosti. Ve věcech dávek podmíněných zdravotním stavem soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného správního rozhodnutí; případné pozdější zhoršení zdravotního stavu lze zohlednit jen v novém správním řízení zahájeném novou žádostí, nikoli v tomto soudním přezkumu (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2025, č.j. 28 Ad 2/2025-84, bod 26).

36. Při posouzení žaloby soud vyšel zejména z následujících právních předpisů.

37. Podle § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 8 29 Ad 3/2026 postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

38. Podle § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

39. Podle § 34b odst. 1 zákona o poskytování dávek se při posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením hodnotí a) zdravotní stav a funkční schopnosti fyzické osoby, b) zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, c) zda jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace a závažnost funkčního postižení. Podle odst. 4 téhož ustanovení se při posuzování funkční schopnosti fyzické osoby porovnávají se schopnostmi stejně staré fyzické osoby bez znevýhodnění a hodnotí se s využitím běžně dostupných kompenzačních pomůcek. Podle odst. 5 téhož ustanovení se pak při hodnocení závažnosti funkčního postižení pohyblivosti a orientace pro účely nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením vychází z poruchy funkčních schopností s nejvýznamnějším dopadem na schopnost pohyblivosti nebo orientace.

40. Podle § 34b odst. 2 zákona o poskytování dávek prováděcí právní předpis stanoví, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace. Tím je vyhláška č. 388/2011. Pro potřeby souzeného případu je významné, že podle přílohy č. 4 k této vyhlášky se za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti mimo jiné považuje zdravotní stav omezení pohyblivosti a celkové výkonnosti při běžném zatížení při interních a onkologických postiženích [bod 1 písm. i)]. Za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti se mimo jiné považuje zdravotní stav těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti již při lehkém zatížení při interních a onkologických postiženích [bod 2 písm. i)].

41. Posuzování zdravotního stavu občanů pro účely rozhodování ve věci sociálních dávek provádí posudkový lékař IPZS a posudková komise žalovaného. Posudek je pro správní orgány stěžejním důkazem. Musí být jednoznačný, určitý, úplný a přesvědčivý. Úkolem posudkových lékařů i posudkových komisí je primárně posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Z konstantní judikatury NSS vyplývá, že soudy nejsou příslušné posuzovat obsahovou správnost závěrů k tomu příslušných posudkových lékařů, neboť k takovému přezkoumání nemají potřebné odborné lékařské znalosti (srov. rozsudky NSS ze dne 7. 1. 2015, č.j. 3 Ads 114/2014-21, ze dne 5. 6. 2013, č.j. 3 Ads 74/2012-16, ze dne 2. 7. 2014, č.j. 3 Ads 108/2013-19 a ze dne Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 9 29 Ad 3/2026 25. 6. 2003, č.j. 2 Ads 9/2003-50). Úkolem soudu je hodnotit tyto medicínské závěry z hlediska jejich jednoznačnosti, určitosti, úplnosti a přesvědčivosti. Jen tehdy, pokud posudek výše uvedenému nedostojí, může soud napadené rozhodnutí zrušit; soud naopak nemůže chybějící odborné závěry nahrazovat vlastními úvahami (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 8. 2018, č.j. 4 Ads 182/2018-20, bod 17 a ze dne 31. 10. 2025, č.j. 5 Ads 238/2024-45, bod 39).

42. Městský soud se tak v prvé řadě zabýval tím, zda posudek posudkové komise uvedeným kritériím dostál. Ověřil, že se posudková komise v rámci posouzení zdravotního stavu žalobce zabývala relevantními a komplexními lékařskými zprávami zejména od praktického lékaře a specialistů z oboru kardiologie, včetně těch aktuálních (k datu posuzování 12. 2. 2026 měla k dispozici poslední lékařskou zprávu ze dne 2. 2. 2026). Vycházela též z propouštěcích zpráv z FN Motol týkajících se žalobcovy hospitalizace. Z podkladů pak vyvodila odpovídající závěry. Dále městský soud ověřil, že posudková komise neopomenula vývoj žalobcova zdravotního stavu. Zohlednila, že v březnu 2025 se u žalobce prvně projevilo srdeční onemocnění ischemické etiologie při chronickém koronárním syndromu a nemoci tří tepen, že mu byl proveden dvakrát bypass a že v časném pooperačním období byl přechodně výrazně omezen i po stránce pohyblivosti. Současně však vysvětlila, že v dalších měsících došlo ke klinickému zlepšení a stabilizaci stavu: žalobce byl kardiologem hodnocen jako pacient se srdečním selháním ischemické etiologie při toleranci zátěže na úrovni NYHA I-II, byl stabilně oběhově a tlakově kompenzován, bez otoků dolních končetin a bez bolestí na hrudi, a při pozdějších kontrolách zvládal běžnou fyzickou aktivitu, pomalou chůzi do schodů a posléze i delší, přibližně hodinové procházky. Přestože u něj přetrvala těžká porucha systolické funkce levé srdeční komory a nadále se pohyboval s jednou francouzskou holí pro subjektivně udávanou nestabilitu, posudková komise správně uzavřela, že rozhodující není samotná závažnost diagnózy nebo údaj o snížené ejekční frakci, nýbrž reálný funkční dopad zdravotního stavu v rozhodné době. Ten odpovídal omezení pohyblivosti a celkové výkonnosti při běžném zatížení, nikoli těžkému postižení již při zatížení lehkém. Řádně tak vysvětila, proč při celkovém funkčním hodnocení přikládá rozhodující význam pozdějšímu stabilizovanému stavu a toleranci zátěže maximálně na úrovni NYHA II. Posudek posudkové komise tak splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti a je pro posouzení věci stěžejní.

43. Městský soud přitom nijak nezlehčuje, že žalobce své zdravotní potíže subjektivně vnímá jako závažné a limitující. Ze správního spisu plyne, že jeho možnosti pohybu jsou v důsledku srdečních obtíží omezené a že se pohybuje s oporou francouzské hole. Posouzení nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením je však vázáno na zákonná kritéria. Obecné námitky a obecné důkazní návrhy bez konkrétního zpochybnění posudkových závěrů samy o sobě k úspěchu v řízení nevedou (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2023, č.j. 49 Ad 9/2023-27, bod 18).

44. Uvádí-li žalobce, že jeho primárním onemocněním je ischemická porucha srdeční (choroba tří tepen), v jejímž důsledku došlo k srdečnímu selhání a následnému operačnímu zákroku, a že u něj byla prokázána těžká systolická dysfunkce levé srdeční komory, pak tato tvrzení odpovídají skutkovým zjištěním posudkové komise. Totéž platí o tom, že se pohybuje s oporou hole a má obtíže při chůzi na nerovném povrchu. Samy o sobě však tato zjištění k závěru o těžkém funkčním postižení pohyblivosti nevedou.

45. Posudková komise shodně s posudkovou lékařkou IPZS dovodila, že žalobcova výkonnost a tím i pohyblivost při běžném zatížení jsou v důsledku srdečního postižení Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 10 29 Ad 3/2026 omezeny a že jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti na úrovni středně těžkého funkčního postižení. Současně vysvětlila, že u tohoto stupně postižení se předpokládá snížený dosah chůze v exteriéru, problémy při chůzi na nerovném povrchu a okolo překážek i používání opěrných pomůcek. Jak posudková komise dovodila ze závěru kardiologa, tolerance žalobcovy zátěže odpovídala úrovni NYHA II, žalobce při vyšetřeních opakovaně uváděl chůzi s oporou jedné hole a v lednu 2026 již zvládal bez dušnosti zhruba hodinové procházky. Z posudku posudkové komise i z napadeného rozhodnutí je proto zřejmé, jakou roli popsané zdravotní potíže hrály při posouzení, zda má žalobce nárok na průkaz TP, nebo ZTP.

46. Judikatura přitom pod pojmem chůze „jen na krátké vzdálenosti“ ve smyslu § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek rozumí kvalitativně výrazně těžší omezení, typicky v řádu jen desítek metrů, nikoli stav, kdy je žadatel při zachované kompenzaci schopen běžné mobility s oporou jedné hole (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 49 Ad 9/2023, bod 32).

47. Žalobce dále odkazuje na „celou řadu dalších onemocnění vyplývajících z předložených lékařských zpráv“, aniž uvedl, o jaká konkrétní onemocnění jde a z jakých zpráv vyplývají. Městský soud není oprávněn za žalobce jeho argumentaci domýšlet.

48. Pokud žalobce poukazuje na zvýšenou potřebu dopravy automobilem a potřebu parkování na vyhrazeném stání, jde sice o důvody prakticky pochopitelné, nikoli však posudkově rozhodné pro vznik nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2016, č.j. 22 A 133/2014-62).

49. Neobstojí ani námitka, že posudková komise nevzala v úvahu žalobcovy hospitalizace ve FN Motol. Ty jsou v posudku IPZS i v posudku posudkové komise popsány, včetně jejich časového zařazení, průběhu a komplikací, a byly zohledněny v rámci dalšího vývoje žalobcova zdravotního stavu. Napadené rozhodnutí výslovně uvádí provedení revaskularizační srdeční operace dne 10. 4. 2025 za podpory systému Impella 5.5., pooperační komplikace i implantaci kardioverteru-defibrilátoru provedenou v červenci 2025. Není tedy pravdou, že by hospitalizace nebyly vzaty v potaz. Nejde o situaci, kdy by posudkový orgán rozhodné skutečnosti opomenul nebo ponechal bez odborného vysvětlení (a contrario rozsudek NSS sp. zn. 5 Ads 238/2024-45, bod 44).

50. Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že další zdravotní omezení žalobce byla hodnocena izolovaně. Z posudku posudkové komise lze seznat, že jí byly známy podklady, jichž se žalobce v obecné míře dovolává, i příčiny a projevy jeho nepříznivého zdravotního stavu, včetně předchozí léčby, prvních projevů srdečního selhání, navazujících zákroků a dalšího vývoje stavu po nich. To vše hodnotila jako středně těžké funkční postižení. Žalobce nadto opět neuvádí, o jaká další zdravotní omezení vyplývající z jím předložených lékařských zpráv se v jeho případě jedná. Na tom nic nemění ani přiznání invalidního důchodu druhého stupně. To tento závěr samo o sobě nezpochybňuje, neboť řízení o invaliditě a řízení o průkazu osoby se zdravotním postižením sledují odlišný účel a používají odlišná posudková kritéria (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2025, č.j. 35 Ad 4/2023-23, body 19 a 21).

51. Na věci nic nemění ani doporučení ošetřujícího praktického lékaře k přiznání průkazu ZTP. Ošetřující lékař je významným zdrojem informací o zdravotním stavu žalobce, právní podřazení zjištěných zdravotních omezení pod zákonná kritéria TP či ZTP však náleží posudkovým orgánům. V nyní projednávané věci posudkové orgány doporučení Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 11 29 Ad 3/2026 ošetřujícího praktického lékaře nepominuly, nýbrž je poměřily s časovým vývojem zdravotního stavu a s objektivními nálezy svědčícími o stabilizaci po operaci (srov. rozsudek NSS sp. zn. 4 Ads 182/2018, bod 17).

52. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný vyšel z úplného a přesvědčivého posudkového podkladu a správně uzavřel, že žalobce je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti podle bodu 1 písm. i) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011. Žalobce proto splňuje podmínky pouze pro průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“, nikoli „ZTP“.

VI. Závěr a náklady řízení

53. Soud tak uzavírá, že žalobce se svými námitkami neuspěl. Žalovaný posoudil rozhodnou právní otázku správně, na základě dostatečného odborného podkladu. Soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako bezdůvodnou zamítl.

54. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 26. června 2026 JUDr. Hana Kadaňová, Ph.D., v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.