29 Co 150/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika - Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované za níž jedná Jméno jednajícího sídlem Adresa jednajícího o zaplacení 1 258 924,35 Kč s příslušenstvím, k odvoláním žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. prosince 2025, č. j. 47 C 60/2025-81, ve znění opravného usnesení ze dne 9. března 2026, č. j. 47 C 60/2025-94, ze dne 17. března 2026, č. j. 47 C 60/2025-95, a ze dne 20. března 2026, č. j. 47 C 60/2025-98

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I v části týkající se jistiny mění tak, že se zamítá žaloba co do požadavku na zaplacení částky 2 600 Kč, jinak se ve zbývající části jistiny potvrzuje, dále se v části příslušenství mění tak, že se zamítá požadavek na zaplacení 15% ročního úroku z prodlení z částky 2 600 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, 15% ročního úroku z prodlení z částky 33 800 Kč od 19. 5. 2023 do 30. 10. 2023 a 2,25% ročního úroku z prodlení z částky 33 800 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení, jinak se ve zbývající části příslušenství potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 681 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od 19. 5. 2023 do zaplacení (výrok I), co do částky 1 203 243,35 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 051 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl o zbývající části nároku žalobkyně [původně v řízení sp. zn. spisová značka označené jako žalobkyně b)]. Soud I. stupně konstatoval, že podáním ze dne 3. 10. 2023 vzala původní žalobkyně b) – právnická osoba, s ohledem na částečné plnění žalovanou po podání žaloby, žalobu částečně zpět, a to co do částky 115 373,50 Kč. Se zřetelem na výše uvedené soud I. stupně řízení co do této částky zastavil (výrok I. rozsudku zdejšího soudu č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2025). Po částečném zpětvzetí tak předmětem tohoto vyloučeného řízení zůstal nárok 1) představující náklady žalobkyně b) vynaložené na obhajobu v trestním řízení ve výši 435 701,27 Kč (549 320,27 Kč Anonymizováno-113 619 Kč); nárok 2) představující náklady žalobkyně b) vynaložené na další právní pomoc v trestním řízení v celkové výši 733 723,08 Kč (735 477,58 Kč – 1 754,50 Kč) a nárok 5), jímž žalobkyně požaduje náhradu za právní zastoupení při finanční kontrole a náhradu nákladů na další právní služby v celkové výši 89 500 Kč. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalobkyně všechny sporné částky za právní služby uhradila, úkony byly provedeny, nicméně žalovaná sporovala jejich účelnost (v podrobnostech k vývoji uplatnění nároků i v řízení sp. zn. spisová značka viz bod 1 napadeného rozsudku).

3. Žalovaná z důvodností takto uplatněného zbývajícího nároku nesouhlasila, u úkonů provedených před sdělením obvinění zejména pro absenci nezákonného rozhodnutí, k němuž by tvrzená škoda/majetková újma byla v příčinné souvislosti, pokud jde o úkony po sdělení obvinění, namítala jejich nepřiřaditelnost pod vyhlášku č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „AT“) a neúčelnost.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 7 až 9 napadeného rozsudku, a to především k okamžiku uplatnění nároku a k průběhu trestního stíhání. Odvolací soud z těchto zjištění vychází a pro stručnost na ně odkazuje. Pokud jde o nárok 1), odvolací soud vycházel ze zjištění soudu I. stupně ohledně provedení nárokovaných úkonů právní služby, jak jsou popsány v bodě 29 napadeného rozsudku, když provedení většiny úkonů právní služby nebylo sporné, případně bylo doloženo (v případě porad). V tomto bodě je pak obsaženo rovnou i právní hodnocení soudu I. stupně. Pokud jde o nárok 2), soud I. stupně posuzoval úkony popsané v bodě 35 napadeného rozsudku obdobně.

5. Po právní stránce odkázal na § 1 odst. 1, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31 odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ a § 10 odst. 3 písm. c) AT a dále na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v rozhodných otázkách.

6. U nároku 1) soud I. stupně uzavřel v bodě 31, že shledává důvodnými náhradu za poradu ze dne 18. 1. 2021, resp. doplatek ve výši 781 Kč (2 300 Kč dle AT – žalovanou vyplacených 1 519 Kč) a 16 úkonů právní služby po 2 300 Kč a 16x režijní paušál á 300 Kč (porady ze dne 27. 1. 2021, 8. 2. 2021, 11. 2. 2021, 26. 2. 2021, 16. 9. 2021, 3. 11. 2021, 29. 11. 2021, 9. 12. 2021, 11. 2. 2021, 12. 5. 2022, vyjádření obviněného z 9. 6. 2021, nahlížení do spisu 7. 1. 2021, 11. 1. 2021 - 3x, 13. 1. 2021), tj. celkem 42 381 Kč.

7. U nároku 2) soud I. stupně shledal účelnými jen některé úkony provedené společností právnická osoba, dále jen „právnická osoba“, po sdělení obvinění, a to úkony jednání s žalobcem ze dne 26. 10. 2020, 27. 10. 2020, 29. 10. 2020 a 18. 11. 2020, prokázané čestnými prohlášeními, když všechny tyto porady přesáhly hodinu. Tedy soud I. stupně ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) AT přiznal za každý z nich 2 300 Kč. Dále soud I. stupně ve smyslu § 11 odst. 2, písm. d) AT přiznal náhradu v poloviční výši, tj. 1 150 Kč za úkon ze dne 23. 10. 2020 označený jako podání – upozornění na postup právnická osoba, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 10. 2020, když tyto úkony uznala nakonec i žalovaná v podání ze dne 22. 8. 2024. Celkově tedy za právní činnost kanceláře právnická osoba nad rámec plnění poskytnutého žalovanou soud přiznal žalobkyni náhradu za 4x 2 300 Kč, 2x 1 150 Kč + 6x režijní paušál á 300 Kč, celkem 13 300 Kč. Naopak žalobkyni nepřiznal částku 10 000 Kč, které měla původní žalobkyně b) - právnická osoba uhradit tituly před jménem jméno FO. Uvedl, že k výzvě soudu, aby konkretizovala, o jaké úkony právní služby se jedná, původní žalobkyně b) v podání ze dne 22. 4. 2024 uvedla, že se jedná o stejné úkony jako v doplnění žaloby ze dne 9. 2. 2024, konkrétně pod bodem VIII., tj. že se jedná o náhradu úkonů za obhajobu původní žalobkyně c) – právnická osoba. za stížnost proti zahájení trestního stíhání, průvodní dopis k žádosti o zproštění mlčenlivosti, odpověď právnická osoba k žádosti o zproštění a zproštění mlčenlivosti daňového poradce v písemné podobě. Nicméně o těchto nárocích ve vztahu k původní žalobkyni c) bylo již rozhodnuto shora citovaným rozhodnutím ze dne 25. 3. 2025 č. j. spisová značka. Tedy za škodu v podobě náhrady za úkony právní služby poskytnuté tituly před jménem jméno FO bylo již pravomocně rozhodnuto (soud I. stupně v tomto rozsahu řízení nezastavil, neboť náhrady škody za tytéž úkony právní služby se nyní domáhal jiný subjekt), proto soud žalobu zamítl i v tomto rozsahu a na uvedeném ničeho nemění, že platba za provedené úkony byla formálně rozdělena mezi t. č. dva subjekty: původní žalobkyni b) - právnická osoba., a to 10 000 Kč a původní žalobkyni c) Jméno žalobkyně., a to 21 000 Kč.

8. U nároku 3) (původně nárok 5) zde žalobkyně požadovala náhradu za právní zastoupení při finanční kontrole a náhradu nákladů na další právní služby v celkové výši 89 500 Kč, když konkrétně na právní zastoupení v daňovém řízení vynaložila 58 000 Kč bez DPH a za ostatní právní služby 31 500 Kč bez DPH. Svůj nárok odůvodňovala tím, že výlučně na základě činnosti a v důsledku podnětu orgánů činných v trestním řízení byla totiž u žalobce zahájena dne 4. 6. 2019 ze strany právnická osoba, adresa, protokolem č. j.: spisová značka, daňová kontrola, a to ohledně daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období 1. 1. 2015 - 31. 12. 2015. S ohledem na shora uvedené byla tak žalobkyně nucena vyhledat právní zastoupení i v tomto daňovém řízení. Žalobkyně dále v této souvislosti uhradila částku ve výši 1 500 Kč bez DPH za poradu konanou dne 16. 2. 2017 s advokátem tituly před jménem jméno FO, a to ohledně provedení případných korporátních změn kvůli prověřování žalobce ze strany orgánů činných v trestním řízení. V této souvislosti uhradila i advokátce, tituly před jménem jméno FO, částku 30 000 Kč. Soud I. stupně však s odkazem na § 31 OdpŠk uzavřel, že žalobkyně svůj nárok opírá o náhradu za zastupování v daňovém řízení (nadto zahájeném před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání) a náhradu za právní konzultace poskytnuté tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, jež se týkaly uvažovaných korporátních změn, avšak žádný z uvedených úkonů nelze považovat za úkony účelně vynaložené na změnu nebo zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Proto v této části žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

9. Proti zamítavému výroku II o věci samé a výroku III o náhradě nákladů řízení napadeného rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítala zejména, že soud I. stupně nesprávně vymezil rozsah odškodnitelných nákladů právní pomoci, když odmítl náhradu nákladů vynaložených již ve fázi prověřování před zahájením trestního stíhání a nákladů souvisejících s daňovou kontrolou a dalšími navazujícími zásahy orgánů veřejné moci. Dále vytýkala soudu I. stupně příliš restriktivní a formalistické posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby, přehnané navázání na advokátní tarif, nesprávné posouzení příčinné souvislosti mezi postupem orgánů veřejné moci a vznikem škody, nepřiznání části porad s klientem a nedostatečné odůvodnění rozsudku. Navrhla změnu rozsudku tak, aby jí byla přiznána i zamítnutá část nároku.

10. Žalovaná napadla vyhovující výrok I o věci samé a výrok III o náhradě nákladů řízení. Namítala, že soud I. stupně přiznal náhradu za některé úkony právní služby, zejména porady s klientem a přípravu vyjádření po skončení vyšetřování, aniž dostatečně posoudil jejich účelnost ve smyslu § 31 OdpŠk. Současně brojila proti přiznání úroku z prodlení s tím, že v době mimosoudního projednání nároku neměla k dispozici všechny podklady potřebné k jeho posouzení. Navrhla změnu rozsudku a zamítnutí žaloby i ve vyhovující části.

11. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení rozsudku v jeho vyhovující části. Uvedla, že soud I. stupně správně posoudil účelnost přiznaných porad a dalších úkonů právní služby, které představovaly běžnou a nezbytnou součást obhajoby v rozsáhlém trestním řízení. Nesouhlasila s výkladem žalované, podle něhož lze nahradit pouze náklady přímo vedoucí ke zrušení nezákonného rozhodnutí, a setrvala na názoru, že náklady byly vynaloženy v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Za nedůvodnou označila rovněž námitku týkající se úroku z prodlení.

12. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku v zamítavé části. Zdůraznila, že podle § 31 OdpŠk lze hradit pouze účelně vynaložené náklady směřující k odstranění následků nezákonného rozhodnutí, a to v rozsahu stanoveném advokátním tarifem. Náklady vzniklé před zahájením trestního stíhání, v souvislosti s daňovou kontrolou či s řešením korporátních otázek podle jejího názoru nesplňují požadavek příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Setrvala proto na stanovisku, že soud I. stupně zamítl zbývající část žaloby správně.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalované je důvodné jen z malé části.

14. Odvolací soud primárně konstatuje, že považuje napadený rozsudek za přezkoumatelný, a to i vzhledem k obsáhlé argumentaci obou stran v rámci odvolání a vyjádření k odvolání (zde srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011).

15. Soud I. stupně zjistil dostatečně skutkový stav a tento i v zásadě správně právně posoudil, až na výjimky dále uvedené. Odvolací soud proto z jeho skutkových zjištění vychází a na jeho právní posouzení odkazuje a až na dále rozvedené výjimky s ním souhlasí.

16. Odpovědnost žalované z titulu nezákonného rozhodnutí nebyla v tomto řízení sporná, proto k této otázce odvolací soud odkazuje na rozsudek soudu I. stupně, jakož i na závěry učiněné v původním řízení, a to v rozsudku č. j. spisová značka a rozsudku odvolacího soudu č. j. spisová značka. V uvedeném řízení byly účastnicemi i nynější žalobkyně a žalovaná.

17. Mezi stranami je nyní sporná pouze výše nároku na náhradu škody způsobené nutností vynaložit náklady na právní zastoupení, jež byly nezbytné k dosažení zprošťujícího rozsudku. Soud I. stupně správně vychází z § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013), přičemž výše odměny se určí podle ustanovení advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. upravujících mimosmluvní odměnu.

18. K hlavním odvolacím námitkám žalobkyně, že soud I. stupně měl zohlednit i náklady na poskytování právní pomoci žalobkyni v průběhu vyšetřování před sdělením obvinění a dále v souvisejících otázkách (daňová kontrola, řešení korporátních otázek), odvolací soud uvádí, že náhrada škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení může být požadována jen dle advokátního tarifu a musí vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Postup dle advokátního tarifu byl v obdobných případech v minulosti již aprobován Ústavním soudem, např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS. 38/06, jakož i v dalších rozhodnutích, např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2958/15 ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. II. ÚS 1560/20 ze dne 9. 9. 2020, nebo IV. ÚS 1973/22 ze dne 21. 2. 2023.

19. Odvolací soud si je vědom odlišného rozhodnutí v nálezu sp. zn. I. ÚS 1029/21, kdy obecným soudům při řešení výše nemajetkové újmy bylo uloženo zabývat se i skutečností, že těsně před formálním zahájením trestního stíhání dne 30. 6. 2005 manželka stěžovatele spáchala sebevraždu, a to pouhé 4 dny před zahájením trestního stíhání; stěžovatel byl pak hospitalizován dne 29. 4. 2005, tedy pouhé dva měsíce před zahájením trestního stíhání. Toto rozhodnutí však bylo výjimečné a odráželo výjimečné okolnosti případu, které v poměrech posuzovaného případu dány nejsou. Ústavním soudem byla věc tehdy vrácena obecným soudům k dalšímu přezkumu, zda k těmto skutečnostem přihlédnout.

20. Odvolací soud připomíná, že dle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Ustanovení § 31 odst. 3 OdpŠk je koncipováno tak, že nemusí dojít k úhradě veškerých nákladů, které poškozený na právní pomoc vynaložil. Úvahu soudu I. stupně pokud jde o závěr, že většina požadovaných úkonů není podřaditelná pod úkony upravené advokátním tarifem, je tak správná a přiměřená, a to bez ohledu na skutečnost, že se soud I. stupně v převážné míře ztotožnil se stanoviskem žalované. Argumentaci žalobkyně, že práce advokáta při obhajobě v takto obsáhlé kauze (ke dni vydání zprošťujícího rozhodnutí sestával trestní spis s téměř 8 000 stran) nemůže být posuzována prismatem jednotlivých úkonů upravených v § 11 odst. 1 až 3 AT, tak nemůže obstát a je v rozporu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu. Práci se spisem, studium materiálů, telefonickou komunikaci s klientem, interní konzultace aj. nelze odměňovat samostatně. Jejich ocenění je obsaženo v odměně za příslušný úkon právní služby. Také další porada s klientem je samostatným úkonem jen při splnění tarifní podmínky délky přes jednu hodinu a při jejím prokázání. Žalobkyně ani netvrdila, proč jaký konkrétní neuznaný úkon byl nezbytný a účelný, jen obecně požadovala přiznání náhrady škody za mnohem větší množství právních služeb než těch, které shledala účelnými s odkazem na advokátní tarif žalovaná a následně i soud I. stupně.

21. Soud I. stupně také správně dovodil, že náklady na právní zastoupení při daňové kontrole provedené ještě před sdělením obvinění a náklady na řešení korporátních otázek, byť zde určitá věcná a časová souvislost s úkony právnická osoba dána může být, nespadají časově do období po sdělení obvinění a nesouvisejí s trestním stíháním tak úzce, že by náklady na tyto úkony mohly být do výše škody zahrnuty. Úvaha soudu I. stupně obsažená v bodech 28 až 37 napadeného rozsudku ve vztahu k zamítnutí nároku je tak přiměřená, přezkoumatelná a správná a odvolací soud na závěry soudu I. stupně tam uvedené plně odkazuje.

22. Naopak odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně o nutnosti zahrnout do náhrady škody i úkony specifikované v bodě 29 a současně 31 napadeného rozsudku, až na duplicitně označenou poradu z 11. 2. 2021, a v bodě 35 a současně 36 napadeného rozsudku, spočívající převážně v poradách s klientem přesahujících 1 hodinu. Jedná se o úkony podřaditelné pod advokátní tarif a byť soud I. stupně dovodil především u porad jejich účelnost mlčky, touto otázkou se zabýval, např. na jednání dne 29. 10. 2024, a vzhledem k nespornosti sledu vyšetřovacích úkonů (viz např. jejich sled ve vyjádření žalované z 8. 10. 2025) lze účelnost těchto úkonů dovodit. Porady z 26. 10. 2020, 27. 10. 2020, 29. 10. 2020 a 18. 11. 2020 spadají do období sdělování obvinění. U tak rozsáhlé trestní věci z oblasti daňové kriminality s několika obviněnými nelze učinit závěr, že porady nebyly účelné. Dále poloviční úkony upozornění na postup právnická osoba ze dne 23. 10. 2020 a stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 10. 2020 žalovaná nakonec uznala a jsou účelné. Pokud jde o poradu z 27. 1. 2021, ta dle žalobkyně navazovala na nahlížení do spisu dne 7. 1. 2021 a 15. 1. 2021 a i odvolací soud ji shledává účelnou, porada z 8. 2. 2021 předcházela výslechu svědků dne 9. 2. 2021 a 10. 2. 2021 a i odvolací soud ji shledává účelnou, pokud jde o poradu z 11. 2. 2021, ta se týkala návrhů na doplnění dokazování a i odvolací soud ji shledává účelnou, pokud jde o poradu z 26. 2. 2021 ta následovala po výslechu svědka dne 15. 2. 2021 a i odvolací soud ji shledává účelnou, pokud jde o poradu z 16. 9. 2021 a z 3. 11. 2021, ty souvisely s postoupením návrhu právnická osoba na doplnění dokazování a s obžalobou a i odvolací soud je shledává účelnými, pokud jde o poradu z 29. 11. 2021 a z 9. 12. 2021, ty souvisely s přípravou na jednání, jež se mělo konat v prosinci 2021 a bylo odročeno na leden 2022, odvolací soud shledává tyto porady účelnými. Porada 12. 5. 2022 byla konána před hlavním líčením 16. 5. 2022 a byla účelná.

23. Výše uvedenými skutečnostmi považuje odvolací soud veškeré podstatné odvolací námitky za vypořádané.

24. Z uvedených důvodů odvolací soud vyhovující výrok ve věci samé I změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen částečně a žalobu zamítl co do jednoho úkonu za duplicitně označenou poradu, tedy celkem co do jistiny 2 600 Kč (odměna za úkon 2 300 Kč + paušální náhrada výdajů 300 Kč), v části příslušenství pak žalobu změnil a zamítl co do příslušenství z této částky, a dále co do příslušenství z částky 33 800 Kč, kdy tato částka odpovídá 13 soudem přiznaným úkonům za poradu s klientem včetně paušálních náhrad, které však byly prokazatelně doloženy až těsně před jednáním soudu dne 29. 10. 2024, na kterém byly probírány, žalované tak jejich doložení muselo být při tomto jednání již známo. Prodlení žalované ohledně těchto úkonů je tak počítáno nikoli od 19. 5. 2023, nýbrž až od 31. 10. 2024, když 30. 10. 2024 měla žalovaná za tyto konkrétní porady přesahující jednu hodinu plnit. Této úvaze v otázce příslušenství odpovídá zamítavý výrok ve zbývající části příslušenství, zohledňující i nižší výši úroku z prodlení s ohledem na pozdější počátek prodlení (k otázce splatnosti příslušenství u žalob proti státu srovnej např. rozhodnutí NS 30 Cdo 2678/2020). Co do zbytku odvolací soud vyhovující výrok I. potvrdil dle § 219 o. s. ř., stejně jako následujícím výrokem potvrdil i věcně správný zamítavý výrok II.

25. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 2 a 142 odst. 3 o. s. ř. a v převážné míře úspěšné žalované [úspěch 96% (53 081/1 258 924,35)] přiznal plnou náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. upravující odměnu nezastoupeného účastníka se zohledněním aktuální judikatury Nejvyššího soudu k výši odměny za úkon (450 Kč za úkon), za 9 úkonů: příprava a účast u jednání dne 25. 9. 2025 (2 úkony), příprava a účast na jednání dne 27. 11. 2025 (2 úkony) a účast u vyhlášení rozhodnutí dne 8. 12. 2025, podání odvolání, vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu (2 úkony), při sazbě za úkon 450 Kč, celkem 4 050 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně. O přípustnosti dovolání rozhoduje Nejvyšší soud