29 Co 160/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované (dříve Jméno žalované), narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. listopadu 2025, č. j. 22 C 348/2022-379

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 23 595 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 9. 10. 2022 do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 149 616,50 Kč k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Žalobou uplatněný nárok v původní výši 1 125 000 Kč se opírá o kupní smlouvu o převodu nemovitostí ze dne 13. 7. 2022 a žalobcovo odstoupení od této smlouvy. Žalobce jako kupující se žalovanou jako prodávající uzavřel kupní smlouvu, na jejímž základě měl koupit pozemek parc. č. číslo, orná půda a pozemek parc. č. číslo, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. číslo, rodinný dům, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro adresa, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. číslo pro obec adresa, katastrální území adresa (dále také jen „Nemovitost“) za kupní cenu 3 125 000 Kč. Žalobce tvrdil, že uhradil žalované celkem 1 125 000 Kč, a to částku 250 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, 250 000 Kč převodem na účet určený žalovanou a následně 625 000 Kč převodem dne 16. 8. 2022. Další část kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč složil do notářské úschovy. Návrh na vklad vlastnického práva byl rozhodnutím Katastrálního úřadu pro adresa ze dne 6. 9. 2022 zamítnut z důvodu zajištění nemovitostí právnická osoba. Žalobce následně pro nemožnost plnění dne 30. 9. 2022 od kupní smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou k vrácení částky 1 125 000 Kč. Částka 2 000 000 Kč z úschovy mu byla vrácena.

3. Žalovaná mu na tento nárok nic nezaplatila. Tvrdí, že trpí lehkou mentální retardací a že žalobce společně s jméno FO zneužili jejího psychického stavu a přiměli ji k podpisu kupní smlouvy za zcela nevýhodných podmínek. Dům, v němž bydlí, vůbec neměla v úmyslu prodat. Kupní cena je podle žalované výrazně nižší než obvyklá hodnota nemovitosti. Namítla proto neplatnost kupní smlouvy pro rozpor se zákonem a dobrými mravy. Částka 625 000 Kč, kterou žalobce zaslal na její účet, byla v rámci probíhajícího trestního řízení zajištěna právnická osoba, takže s ní nemůže disponovat. Ohledně částky 250 000 Kč předané v hotovosti tvrdí, že nebyla předána jí, ale jméno FO. Ani částka 250 000 Kč zaslaná na účet jméno FO, uvedený ve smlouvě, podle žalované nikdy nepřešla do její dispozice. Na úkor žalobce se tedy nikterak neobohatila.

4. Žalobce vzal žalobu co do částky 875 000 Kč s příslušenstvím zpět. Ohledně částky 625 000 Kč žalobce uvedl, že při podání žaloby dne 25. 11. 2022 nevěděl, že tuto částku zajistila právnická osoba. Ohledně částky 250 000 Kč uvedl, že nevěděl, komu patří účet, na nějž tuto částku podle kupní smlouvy poukázal, konkrétně že patří jméno FO. Řízení bylo v této části pravomocně zastaveno usneseními ze dne 26. 6. 2024, čj. spisová značka a ze dne 26. 8. 20224, čj. spisová značka 5. Mezi účastníky byla sporná zejména platnost kupní smlouvy, skutečnost, zda žalovaná přijala a měla k dispozici hotovostní částku 250 000 Kč a jaký význam má pro věc psychický stav žalované a probíhající trestní řízení vedené se žalobcem a jméno FO.

6. Soud I. stupně provedl dokazování a vyvodil závěr o skutkovém stavu s těmito právními závěry: neměl za prokázané, že žalobce dne 13. 7. 2022 žalované předal v hotovosti částku 250 000 Kč. Platnost samotné kupní smlouvy, od níž žalobce odstoupil a ohledně níž byl návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem zamítnut, nebyla předmětem řízení a nebyl ani důvod ji vyřešit jako otázku předběžnou. Proti žalobci a jméno FO se vede trestní řízení, v době rozhodnutí byli oba v postavení obžalovaných. Z obžaloby a protokolů o výpovědi obžalovaných, které provedl jako listinné důkazy, dospěl soud I. stupně k závěru, že jsou nevěrohodní, přisoudil to zejména skutečnosti, že v trestním řízení jsou oprávněni na svou obhajobu uvádět i nepravdu. Konkrétně uvedl v odst. 21 a 22, proč žalobci jeho verzi neuvěřil a rovněž se vypořádal s tím, že neprovedl žalobcem navržený výslech jméno FO. Soud se podrobně zabýval celým skutkovým dějem, v rámci nějž se jméno FO seznámila se žalovanou a poté oslovila žalobce, aby se angažoval v její záležitosti s nájemníky, což vyústilo v uzavření smlouvy nevýhodné pro žalovanou, jejímuž vkladu se podařilo zabránit prostřednictvím trestního oznámení směřujícího vůči žalobci a jméno FO. Soud I. stupně vysvětlil, že ačkoli žalovaná podepsala převzetí části kupní ceny ve výši 250 000 Kč v hotovosti, nebyla schopna domyslet následky svého jednání. Důkazní břemeno o předání hotovostní peněžité částky podle soudu I. stupně žalobce neunesl, ačkoli byl o následcích náležitě poučen. Proto soud I. stupně žalobu zamítl a žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. V odst. 39 soud I. stupně zdůvodnil posouzení procesního zavinění na zastavení řízení ohledně částky 875 000 Kč v neprospěch žalobce.

7. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání. Vyzdvihl, že závěr soudu I. stupně je v přímém rozporu s obsahem kupní smlouvy ze dne 13. 7. 2022, na jejíž poslední straně je výslovně uvedeno „Dne 13. 7. 2022 převzala hotově 250 000 Kč“ a pod tímto prohlášením je vlastnoruční podpis žalované. Toto potvrzení má povahu písemného uznání převzetí plnění. Žalovaná sama ve svém vyjádření ze dne 17. 4. 2023 a ve výpovědi v trestním řízení dne 18. 8. 2025 potvrdila, že se v autě žalobce předávaly peníze. Tvrdila, že byly předány do rukou jméno FO, ale toto tvrzení nedoložila konkrétním důkazem. Podle žalobce bylo předání nebo darování těchto peněz jméno FO na vůli žalované a nehraje pro vydání bezdůvodného obohacení žalobce v tomto případě žádnou roli. Žalobce v průběhu řízení opakovaně navrhl provedení důkazu výslechem svědkyně jméno FO, která byla přítomna podpisu kupní smlouvy i předání hotovosti v automobilu žalobce, tudíž je přímým svědkem rozhodného skutkového děje. Soud I. stupně tento důkazní návrh neprovedl, nepodařilo se mu zajistit její osobní účast u jednání ani příkazem k předvedení, proto pouze přečetl její výpověď z trestního řízení. jméno FO v této výpovědi potvrdila, že žalovaná žalovanou částku v předmětném vozidle převzala. Soud I. stupně podle žalobce nesprávně posoudil tuto výpověď jako nevěrohodnou s tím, že při výpovědi v trestním řízení obžalovaná nemusí vypovídat pravdu. Žalobce nesouhlasil s tím, že soud I. stupně jej označil za nevěrohodného proto, že je zkušeným realitním makléřem. Žalobce se nezajímal o skutečnou cenu nemovitosti ani podrobnosti smlouvy, kterou nechal vypracovat v advokátní kanceláři, protože mělo jít o zajišťovací převod a cena byla stanovena podle výše dluhu bez ohledu na skutečnou hodnotu Nemovitosti. Smlouva obsahuje doložku o vyloučení práva podle § 1793 o. z. a odkazuje na možnou odchylku tržní ceny „o více než 55%“, to je v praxi běžný způsob, jak smluvně předejít pozdějším sporům o hrubý nepoměr plnění. Neprokazuje to zlou víru žalobce ani nepravdivost jeho tvrzení o předání hotovosti. Žalobce znovu zdůraznil, že nepoznal a ani nemohl poznat, že je žalovaná omezená ve svéprávnosti. Odkázal na znalecký závěr, že „při běžném formálním společenském styku nemusí laik intelektový defekt žalované vůbec rozpoznat“. Ani notář tituly před jménem jméno FO nedostatek její způsobilosti činit právní jednání nerozpoznal. Soud I. stupně přecenil význam jedné textové zprávy jméno FO, v níž žalovanou označila za „debila, který nic neumí a nechápe“, a dovodil z ní, že žalobce o intelektovém deficitu žalované věděl. Pokud soud I. stupně citoval obžalobu podanou právnická osoba v adresa Městskému soudu v adresa dne 4. 10. 2024 pod č. j. spisová značka podanou na žalobce a jméno FO, žalobce namítl, že řízení dosud není pravomocně skončeno a platí zásada presumpce neviny. Žalobce závěrem svého odvolání shrnul důkazy svědčící o předání hotovosti ve výši 250 000 Kč dne 13. 7. 2022 žalované a navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl. Pro případ neúspěchu argumentoval k otázce náhrady nákladů řízení: tvrdil, že zastavení řízení pro zpětvzetí nezavinil. Ke zpětvzetí návrhu došlo v reakci na nově zjištěné okolnosti a vývoj trestního řízení, tedy okolnosti mimo sféru vlivu žalobce. Za této situace nelze částečné zastavení řízení přičítat procesnímu zavinění žalobce ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř.; v rozsahu 875 000 Kč proto měla být aplikován § 146 o. s. ř., tj. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaná se prostřednictvím svého právního zástupce k odvolání písemně vyjádřila. Navrhla rozsudek soudu I. stupně potvrdit. Podle jejího názoru žalobce neprokázal, že jí předal částku 250 000 Kč, a všechny odvolací námitky jsou nedůvodné. Písemná kvitance neprokazuje skutečné převzetí peněz. Již samotnou kupní smlouvou stvrdila převzetí 250 000 Kč, přestože je nesporné, že v okamžiku podpisu u notáře žádné peníze neobdržela. Žalovaná podepisovala dokumenty bez skutečného porozumění jejich obsahu. Odkázala na znalecké posudky, podle nichž není schopna dostatečně porozumět právním textům a je výrazně ovlivnitelná. Žalovaná tvrdí, že po odchodu od notáře došlo ve vozidle žalobce k předání hotovosti jméno FO, nikoliv jí. Tuto verzi žalovaná tvrdí soustavně bez změny, podporuje ji znalecký závěr, že nemá sklony ke lhavosti a také bankovní výpis jméno FO, podle něhož téhož dne vložila na svůj účet částku 185 000 Kč. Výpovědi žalobce jsou podle žalované nevěrohodné, v průběhu řízení měnil zejména popis předání peněz. jméno FO je nevěrohodná svědkyně, také ona výpovědi měnila podle vývoje dokazování. Žalobce neunesl důkazní břemeno, žádný z provedených důkazů spolehlivě nedokládá, že částku převzala žalovaná, naopak podle ní důkazy směřují k závěru, že peníze získala jméno FO. Žalobce si musel být vědom mentálního omezení žalované, byl ně upozorněn jméno FO. Žalobce také věděl, že účet uvedený ve smlouvě patří jméno FO, vyplývá to z SMS komunikace mezi ním a jméno FO z 12. 7. 2022. Soud I. stupně neporušil presumpci neviny, protože nehodnotil trestní odpovědnost žalobce, ale pouze užil důkazy z trestního řízení při hodnocení věrohodnosti jednotlivých osob v civilním sporu. Co se týče náhrady nákladů řízení, ta byla správně přiznána žalované, protože částečné zastavení řízení zavinil výlučně žalobce.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.

10. Odvolací soud doplňuje, že žalovaná má omezenou svéprávnost a v řízení vystupuje zastoupena advokátem, který uzavřel smlouvu o právní pomoci s jejím opatrovníkem. Vyplývá to z rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 30. května 2023, č. j. spisová značka. Žalovaná byla omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna majetkoprávních jednání, včetně jednání uskutečněných elektronickou formou, a to konkrétně – nakládání s finančními prostředky nad částku 2 500 Kč týdně, nakládání s nemovitostmi, nakládání s movitými věcmi, jejichž hodnota přesahuje částku 3 000 Kč, uzavírání jakýchkoliv smluv s opakovaným plněním, včetně smluv úvěrových a smluv o půjčce, pořízení pro případ smrti nad částku 10 000 Kč, jednání na úřadech ve věcech podávání žádostí o přiznání dávek státní sociální podpory, dávek hmotné nouze a jiných dávek, o přiznání důchodů, ve věcech vydání dokladů a dalších úředních jednání, v pracovněprávních vztazích uzavírání dohod o hmotné odpovědnosti nad částku 10 000 Kč a výkonu pasivního volebního práva. Tímto rozsudkem soud jmenoval opatrovníkem žalované soud právnická osoba. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 7. 2023.

11. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování v dostatečném rozsahu, aby mohl učinit skutkový závěr ve věci samé. Vyvinul značné úsilí vyhovět důkaznímu návrhu na výslech jméno FO a poté, co bylo zřejmé že by takový postup byl časově nehospodárný, rozhodl, že tento důkaz proveden nebude. Pečlivým procesním postupem včetně kvalifikovaného poučení o procesních právech vedl nalézací soud účastníky k vyjádření jejich stanovisek ve věci samé a k uplatnění jejich práv. Odvolací soud zaznamenal, že účastníci byli poučeni o koncentraci řízení poprvé podle ustanovení § 119a o. s. ř. při posledním jednání ve věci samé dne 20. 11. 2025. Odvolací soud stav dokazování hodnotí tak, že soudem I. stupně učiněná skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů a jeho skutkové závěry tvoří solidní základ pro právní posouzení uplatněného nároku.

12. Provedení důkazu protokoly z trestního řízení, vedeného Městským soudem v adresa pod sp. zn. spisová značka v civilním sporném řízení má svá pravidla, obsažená v ustálené judikatuře. Podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, tedy i protokol o výpovědi obžalovaného pořízený v trestním řízení. Takový protokol je v občanském řízení listinným důkazem. Listinný důkaz protokolem není rovnocennou náhradou přímého výslechu v řízení, brání tomu zásada přímosti. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že soud má zpravidla provést výslech osoby přímo, aby mohl hodnotit její věrohodnost a aby ostatní účastníci mohli realizovat kontradiktorní práva, zejména klást vyslýchanému otázky. Pokud je protokol z jiného řízení použit jako důkaz, není zpravidla dostačující jako jediný podklad pro zjištění sporné skutkové okolnosti. Je nutno vzít na zřetel, že obžalovaný v trestním řízení nevypovídá jako svědek, není povinen vypovídat pravdu. Jeho výpověď nelze hodnotit stejně jako svědeckou výpověď učiněnou pod hrozbou trestní odpovědnosti za křivou výpověď. Soud v občanskoprávním řízení musí tuto skutečnost při hodnocení důkazu zohlednit.

13. V rozsudku ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 21 Cdo 34/2025, Nejvyšší soud v odst. 16 uvádí: V objektivním smyslu zásada přímosti v procesu dokazování sleduje, aby zjištění sporných skutečností bylo co nejvíce bezprostřední. Znamená, že soud musí použít především takové důkazní prostředky, které představují bezprostřední (přímý) pramen poznání zjišťované (dokazované) skutečnosti (k zásadě přímosti občanského soudního řízení v subjektivním a objektivním smyslu v odborné literatuře srov. například STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003, Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, s. 183, ISBN 80-210-3271-5). Je-li k dispozici důkaz, který přímo poskytuje informace o zjišťované skutečnosti, má soud takový důkaz provést a nespoléhat pouze na důkaz, který o dokazované skutečnosti podává jen nepřímou zprávu. A dále v odst. 20: Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dále ustálena v závěru, že důkazním prostředkem listinné povahy v občanském soudním řízení může být – podle okolností projednávané věci – též protokol o výslechu (výpovědi) svědka, který byl učiněn v jiném (např. trestním) řízení. Popírá-li však účastník občanského soudního řízení pravdivost obsahu výpovědi učiněné do protokolu v jiném řízení, nemůže soud založit skutkový závěr určující pro právní posouzení věci samé pouze na tomto listinném důkazu, aniž by k objasnění sporných skutečností provedl důkaz výslechem této osoby jako svědka podle ustanovení § 126 o. s. ř. (srov. například odůvodnění dovolatelem citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006, nebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3889/2014).

14. S ohledem na citované závěry odvolací soud přistoupil k hodnocení důkazů provedených z trestního spisu vedeného proti žalobci a jméno FO obezřetně. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně rozhodl ve věci samé dne 28. 11. 2025, odvolací soud doplnil v souladu s ust. § 213a odst. 1 o. s. ř. dokazování nepravomocným rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 2. 3. 2026, sp. zn. spisová značka, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby, která jej vinila z pokusu trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5, písm. a) trestního zákoníku, a jméno FO byla shledána vinnou tímto trestným činem, spáchaným dílem ve stádiu přípravy a dílem ve stádiu pokusu, a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně. O podaném odvolání proti tomuto rozsudku bude rozhodovat Vrchní soud v adresa. Účastníkům byl tento rozsudek znám, byl jim trestním soudem doručen, neboť žalobce v něm vystupoval jako obžalovaný a žalovaná jako poškozená.

15. Z takto provedených důkazů odvolací soud činí pouze závěr o dosavadním stádiu trestního řízení a o tom, jak v jeho průběhu žalobce a jméno FO líčili skutkový děj. Vzhledem k tomu, že samotné předání hotovostní částky 250 000 Kč ve vozidle žalobce dne 13. 7. 2022 nepředstavuje trestní jednání, trestní soud se jím jednotlivě nezabýval a nedospěl ohledně něj ke konkrétnímu skutkovému závěru. Žalobce ani netvrdí, že jméno FO vypověděla nepravdivě, proto je zásadně (s ohledem na výše citovanou judikaturu) přípustné protokol o její výpovědi v projednávané věci využít. Pokud žalobce v odvolání namítl, že nelze z důkazů provedených protokoly o výpovědi z trestního řízení usoudit na nevěrohodnost vypovídající osoby, není to ve věci zásadní. Tvrzení žalobce a jméno FO stojí proti tvrzení žalované, ohledně předání hotovostní částky tudíž existuje nadále pochybnost. Jde však o prvotní předání. Následně mohla žalovaná s převzatou částku disponovat, o tom žalobce nic netvrdí, ale soudí, že to bylo na její vůli. Verzi, že peníze předala jméno FO, což tato nezpochybnila, nasvědčuje také vklad hotovosti 185 000 Kč učiněný téhož dne na účet jméno FO.

16. Odvolací soud se zabýval především posouzením povahy jednání žalované. Podle § 581 o. z. platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Občanský zákoník v citovaném ustanovení chrání osoby, které nejsou schopné tvořit právně relevantní vůli. Jde o ochranu před právním sebepoškozováním těchto osob. Tato ochrana se může dostat do kolize s principem ochrany právní jistoty, konkrétně dobré víry kontrahentů, avšak při této kolizi má ochrana osoby bez dostatečné schopnosti právně jednat přednost před ochranou dobré víry kontrahentů (srov. Melzer F. In Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 741-742). Občanské právo je ovládáno zásadou autonomie vůle, která se realizuje prostřednictvím právních jednání. Vázanost právním jednáním, resp. učiněným projevem vůle, je však namístě jen tehdy, pokud jednající disponuje dostatečným stupněm rozumové a volní schopnosti. Pokud tomu tak není, musí být takový jednající chráněn před riziky právního styku; takovou ochranu mu mimo jiné poskytuje institut neplatnosti jeho právního jednání [srov. Dobrovolná, E. In Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1862].

17. Žalovaná jednala v rámci svých podstatně omezených intelektových schopností, jak to odpovídá jejímu trvalému psychickému stavu, proto je na místě poskytnout jí ochranu. Odvolací soud dává ochraně žalované jako osoby bez dostatečné schopnosti právně jednat přednost před ochranou dobré víry kontrahentů, je to odůvodněno okolnostmi projednávané věci. Právním následkem jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, je zásadně jeho neplatnost. Zákon nestanoví, zda jde o neplatnost absolutní. Soud však přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Pojem veřejný pořádek vykládá Nejvyšší soud ustáleně jako soubor pravidel, majících původ v právním řádu a nikoliv pouze v morálce. Jde o základní hodnotové principy, bez nichž nemůže demokratická společnost fungovat, jsou základem právního státu. Pod pojem veřejného pořádku spadá také ochrana právního postavení znevýhodněných osob. V rozporu s veřejným pořádkem je každá situace, která se v daném čase jeví jako společensky nepřijatelná. To, zda určité pravidlo chrání veřejný pořádek, se podává zejména z jeho smyslu a účelu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 Ido 36/2020, uveřejněný pod číslem 104/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 693/2021). Narušení veřejného pořádku musí být zřejmé, jednoznačné a nepochybné. Je-li tomu tak, je posuzované právní jednání neplatné a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 Ido 36/2020).

18. Právně relevantní vůle osoby, jakož i její schopnost posoudit následky jednání, tvoří základní stavební kameny právního jednání. Projev osoby by bez ní nebyl realizací vlastního sebeurčení, nýbrž jen náhodným výsledkem chování osoby bez rozumové nebo volní schopnosti. Přiznání účinků takovému právnímu jednání by proto bylo zásadně v rozporu se základními východisky právního řádu, a tím v rozporu s veřejným pořádkem [v literatuře srov. obdobně Melzer F. In Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s.

743. I podle dalších autorů je pravidlo vyjádřené v § 581 věta druhá o. z. součástí veřejného pořádku, srov. například Dobrovolná, E. In Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1862–1863, nebo Beran, V. In Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 643].

19. V rozsudku ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3870/2023, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že osoba jednající v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat, uzavřela darovací smlouvu, jíž darovala jiné osobě nemovitost. Ze skutkových zjištění soudů přitom nevyplývá žádná okolnost svědčící proti úvaze o neplatnosti tohoto právního jednání podle § 581 věty druhé o. z. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uzavřel, že k neplatnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, soud přihlédne zásadně bez návrhu, neboť takové právní jednání je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. S citovanou judikatorní oporou činí rovněž odvolací soud právní závěr, že právní jednání žalované učiněné dne 13. 7. 2022 bylo neplatné a nezaložilo žádné právní důsledky. Žalovaná podepsala kupní smlouvu, ačkoli svůj dům prodat nechtěla. Ve smlouvě nebylo písemně ujednané její právo od smlouvy odstoupit po zaplacení konkrétních pohledávek, jak tuto smlouvu popsal žalobce. Kupní cena ve výši 3 125 000 Kč neodpovídá hodnotě předmětné nemovitosti, přesto žalovaná smlouvu podepsala. Ve smlouvě rovněž potvrdila, že před podpisem převzala částku 250 000 Kč, ačkoli se to nezakládá na pravdě (ani žalobce to netvrdí). Později, v autě žalobce podepsala další potvrzení o přijetí částky 250 000 Kč. Sama popírá, že by peníze obdržela. Žalobce připouští, že je předala přítomné jméno FO nebo jí je darovala, že to bylo na její vůli. I toto faktické právní jednání však trpí neplatností. Důkaz provedený výpisem z účtu jméno FO svědčí o vkladu hotovosti ve výši 185 000 Kč dne 13. 7. 2022, podporuje proto tvrzení žalované. Z výpovědí jméno FO, žalované, žalobce ani současného manžela žalované jméno FO neplyne existence žádné skutečnosti, která by odporovala skutkovému ději, jak jej zjistil soud I. stupně.

21. Uplatněný nárok soud I. stupně správně kvalifikoval jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. V projednávané věci byla platba 250 000 Kč plněním bez právního důvodu, subjektivně ji žalobce posuzuje jako platbu na základě kupní smlouvy, od níž odstoupil, a právní důvod tak odpadl. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. však ukládá povinnost vydat to, oč se obohatila osoba, která se se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatila. Výklad pojmu „spravedlivý důvod“ však nemá směřovat ke konstruování zavazovacího důvodu mezi ochuzeným a obohaceným tam, kde právní řád prostřednictvím k tomu určených pravidel vznik povinnosti k plnění nepředpokládá nebo její existenci přímo popírá (například odnímá-li pravidly o neplatnosti a zdánlivosti právního jednání učiněnému projevu vůle zamýšlený účinek). Stěžejní je objektivní stav právně nepodloženého obohacení, jež bylo získáno na úkor ochuzeného. Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 oproti předchozí úpravě přiznává značnou roli při vymezení rozsahu restituční povinnosti subjektivnímu postoj obohaceného, jeho dobré či zlé víře (viz § 300, které stanoví, že poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá). Obohacení žalované v projednávané věci však nebylo prokázáno.

22. Odvolací soud se s určitým zpřesněním připojil k právnímu posouzení nároku žalobce, jak jej v napadeném rozsudku podal soud I. stupně. Má toto rozhodnutí za spravedlivé i v situaci, kdy o trestní odpovědnosti osob zúčastněných na plánovaném převodu inkriminované nemovitosti nebylo pravomocně rozhodnuto (žádosti o přerušení řízení do pravomocného skončení trestního řízení soud I. stupně nevyhověl). Pokud by pokus o podvod ke škodě žalované byl obžalovaným prokázán včetně fingování předání hotovostní částky 250 000 Kč, bylo by to pochopitelně jednoznačným důvodem zamítnutí této žaloby. I doposud provedené dokazování však dostatečně prokázalo značně neobvyklou situaci, kterou jméno FO a žalobce zorganizovali a do níž žalovanou uvedli. Ačkoli nemuseli konkrétně rozpoznat intelektové schopnosti žalované a nemuseli vědět o soudním omezení její svéprávnosti, zajisté mohli usoudit na její ovlivnitelnost a důvěřivost již ze skutečnosti, že podepsala u notáře smlouvu s nepravdivým potvrzením o přijetí částky 250 000 Kč. Za této situace jsou tvrzení o tom, že částku v této výši převzala, nepodložená, písemná kvitance převzetí neprokazuje, protože žalovaná svým jednáním nepůsobí platné právní důsledky. Žádné další přímé důkazy o obohacení žalované ve výši 250 000 Kč ani v jiné výši nesvědčí.

23. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení. Argumentaci žalobce ohledně nákladů řízení souvisejících s částí žalobního nároku, ohledně nějž vzal žalobu zpět, odvolací soud nepřisvědčil. Soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a správně rozeznal, že nedošlo k situaci, kdy ke zpětvzetí došlo pro chování žalované. Všechny ostatní případy, včetně nových skutečností, na které žalobce neměl vliv, jdou k tíži žalobce, jde o jeho procesní zavinění. Je to tak spravedlivé, neboť žalovaná musela čelit žalobě, aniž k tomu zavdala příčinu a podání žaloby bylo na vůli žalobce.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů na odměnu za dva úkony právní pomoci – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu po 9 300 Kč, podle § 7 a 11 odst. 1, písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a 2 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši ve výši 4 095 Kč. Celkem náhrada činí 23 595 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu I. stupně.