29 CO 163/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti: právnická osoba, IČO sídlem adresa. jméno příjmení, LL. M. sídlem adresa o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra podle části páté o. s. ř., k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí č. j. 13C 166/2019-86

I. Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a řízení se zastavuje. Výrok III. nálezu Finančního arbitra ze dne datum rozhodnutí č. j. FA/SR/ZP číslo ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne datum rozhodnutí č. j. FA/SR/ZP číslo pozbývá účinnost.

II. Účastnice právnická osoba je povinna zaplatit žalobkyni jméno příjmení na náhradě nákladů řízení částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Výrokem I. rozsudku ze dne datum soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se (v závěru řízení jediná) žalobkyně jméno příjmení domáhala nahrazení výroku III. nálezu Finančního arbitra ze dne datum rozhodnutí č. j. FA/SR/ZP číslo ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne datum rozhodnutí č. j. FA/SR/ZP číslo (viz bod II. žaloby jméno příjmení), a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Řízení bylo zpočátku vedeno o dvou včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podaných žalobách dle části páté o. s. ř. na nahrazení nálezu Finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách, jimiž bylo rozhodováno dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, o návrhu žalobkyně/navrhovatelky proti účastnici/instituci na určení, že pojistná smlouva číslo uzavřená dne datum je neplatná, a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně instituce přijetím plnění (od navrhovatelky) na základě neplatné pojistné smlouvy. Navrhovatelka se domáhala, aby jí instituce zaplatila částku částka s příslušenstvím (se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení), která představuje navrhovatelkou zaplacené pojistné do dne datum. Rozhodnutími Finančního arbitra bylo vyhověno návrhu na určení neplatnosti pojistné smlouvy (výrok I. nálezu) a návrhu na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,50% p. a. za dobu od datum do zaplacení (výrok II. nálezu); ve zbývající části (tj. v požadavku na zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení) byl návrh navrhovatelky zamítnut (výrok III. nálezu). Instituci pak bylo ve výroku IV. nálezu uloženo zaplatit sankci dle ust. §17a zákona o finančním arbitrovi ve výši částka. Účastnice/instituce svojí žalobou požadovala nahrazení vyhovující části rozhodnutí (a výroku o sankci) negativním soudním rozhodnutím a součástí své žaloby učinila i žalobní návrh na vrácení částky, kterou žalobkyni zaplatila na základě pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra (částka, tj. částky částka s příslušenstvím). Žalobkyně/navrhovatelka požadovala nahrazení zamítavé části rozhodnutí Finančního arbitra pozitivním soudním rozhodnutím. Řízení o žalobě účastnice právnická osoba bylo pro nezaplacení soudního poplatku pravomocně zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne datum.

3. Rozsudek ze dne datum byl napaden včasným odvoláním žalobkyně.

4. Dne datum žalobkyně/navrhovatelka vzala zpět návrh na zahájení řízení před Finančním arbitrem, protože účastnice/instituce za odvolacího řízení doplatila žalobkyni celou částku požadovanou v řízení před Finančním arbitrem, potažmo v řízení před soudem dle části páté o. s. ř. Vzhledem k tomu, že účastnice/instituce se zpětvzetím návrhu souhlasila, postupoval odvolací soud dle ust. § 250h odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Současně dle ust. § 250h odst. 3 o. s. ř. vyslovil, že (neukončeným řízením dle části V. o. s. ř.) dotčená část rozhodnutí Finančního arbitra pozbývá účinnost.

5. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 146 odst. 2 ve spojení s ust. § 211 a ust. § 245 o. s. ř. Procesní zavinění na zastavení řízení o obou žalobách leží (zcela) na účastnici, protože účastnice jednak vzala zpět svoji žalobu a jednak zapříčinila zpětvzetí žaloby žalobkyní, když požadované plnění zaplatila. Na tomto místě odvolací soud připomíná, že sama účastnice potvrdila, že v průběhu soudního řízení zaplatila částku částka, ohledně níž byl návrh žalobkyně/navrhovatelky v rozhodnutích Finančního arbitra zamítnut. Proto byla účastnici uložena povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady soudního řízení o obou žalobách v plné výši.

6. Přiznaná částka částka zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši částka, zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši částka a náklady na zastoupení advokátem v řízení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne datum a ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum, sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a sepis zpětvzetí návrhu na zahájení řízení před Finančním arbitrem) po částka dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k ) vyhlášky, odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (sepis vyjádření ze dne datum) ve výši částka dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 12 odst. 3 a § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky, 8x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po částka dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH ze souhrnu odměny a náhrad advokáta ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

7. Odvolací soud souhlasí se žalobkyní potud, že ty z uskutečněných úkonů právní služby, které se netýkaly toliko řízení dle části páté o. s. ř., nýbrž skutečně směřovaly i k obraně proti požadavku účastnice na zaplacení peněžité částky, mají být honorovány sazbou mimosmluvní odměny vypočtenou z tarifní hodnoty, která dle ust. § 12 odst. 3 vyhlášky představuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. částka dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky a částka dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky. Takovým úkonem však nejsou všechny tři žalobkyní zmíněné úkony (ve vyčíslení nákladů ze dne datum), nýbrž jen vyjádření ze dne datum. Jen toto vyjádření k žalobě účastnice se (velmi stručně v bodě 50.) vyjadřuje i k žalobnímu požadavku účastnice na vrácení plnění, které bylo na základě rozhodnutí Finančního arbitra poskytnuto – bylo navrženo zamítnutí žaloby pro předčasnost. Sazba mimosmluvní odměny za tento jediný úkon tedy činí částka.

8. V této souvislosti odvolací soud (k námitce účastnice) připomíná, že soud rozhodující v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra vydaného dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, nemůže bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění, které bylo institucí poskytnuto navrhovateli podle pravomocného nálezu Finančního arbitra. Takový závěr rozhodně neplyne z části komentáře k § 250j o. s. ř. in Jirsa, Jaromír aj. Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer, kde se uvádí: Rozhodl-li pozemkový úřad nesprávně ve věci restituce zemědělské půdy, že oprávněná osoba není vlastníkem předmětného pozemku, může soud, shledá-li, že správní orgán rozhodl nesprávně, rozhodnout sám, že oprávněná osoba je vlastníkem. V tom není soud vázán žalobou, smyslem soudního rozsudku je nahrazení nesprávného rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávním sporu či o jiné věci věcně i právně správným rozhodnutím soudu. Proto může soud např. v naznačeném případě pozemkové restituce i připojit výrok (který nebyl žalobou navrhován), že je oprávněná osoba povinna vrátit povinné osobě výkupní cenu, kterou obdržela z vynuceného odkupu. Komentátorem uvedený příklad možného soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o uplatněném restitučním nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), se zjevně opírá o ust. § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona o půdě a vychází z předpokladu, že nutnou součástí kladného rozhodnutí pozemkového úřadu o uspokojení restitučního nároku (potažmo soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř.) je i rozhodnutí o povinnosti oprávněné osoby vrátit v minulosti zaplacenou přídělovou, kupní cenu či jinou náhradu (za odňaté či nuceně převedené nemovitosti). Podobná procesní situace však v případě nahrazení (negativního) rozhodnutí Finančního arbitra (pozitivním) soudním rozhodnutím nenastává. Odvolací soud jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na otázky řešené v tomto odvolacím řízení) podotýká, že ustálená soudní praxe (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka) není s citovanou částí komentáře v souladu (bylo dovozeno, že ust. § 9 odst. 7 zákona o půdě nezakládá pravomoc pozemkového úřadu ve správním řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 zákona o půdě autoritativně rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby vrátit kupní cenu, a že pozemkovému úřadu je uloženo toliko uvést výši pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 zákona a určit lhůtu k jejich zaplacení v rozhodnutí, které vydává). Proti tomuto usnesení lze za podmínek § 237 o. s. ř. podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do 2 měsíců od doručení písemného vyhotovení usnesení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.