29 CO 188/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa za účasti: právnická osoba, IČO sídlem adresa. jméno příjmení, LL. M. sídlem adresa o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra podle části páté o. s. ř., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí č. j. 13C 152/2019-95

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Účastnice právnická osoba je povinna zaplatit žalobci jméno příjmení na náhradě nákladů řízení částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. jméno jméno.

1. Výrokem I. rozsudku ze dne datum soud I. stupně zastavil řízení o žalobě právnická osoba podané dne datum, výrokem II. zamítl žalobu, kterou se (ve fázi odvolacího řízení jediný) žalobce jméno příjmení (v rozsudku označen jako„ žalovaný“) domáhal nahrazení nálezu Finančního arbitra ze dne 30. 4. 2019 č. j. FA/SR/ZP číslo ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 26. 6. 2019 č. j. FA/SR/ZP číslo tak, že účastnice právnická osoba bude uznána povinnou zaplatit žalobci jméno příjmení částku částka a zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení. Dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a rozhodl o vrácení části soudního poplatku právnická osoba (výrok IV.).

2. Řízení bylo vedeno o dvou včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podaných žalobách dle části páté o. s. ř. na nahrazení nálezu Finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách, jimiž bylo rozhodováno dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, o návrhu žalobce/navrhovatele proti účastnici/instituci na určení, že pojistná smlouva číslo uzavřená dne datum je neplatná, a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně instituce přijetím plnění (od navrhovatele) na základě neplatné pojistné smlouvy. Navrhovatel se domáhal, aby mu instituce zaplatila částku částka s příslušenstvím, která měla představovat rozdíl mezi navrhovatelem zaplaceným pojistným a plněním instituce na tzv. odkupném. Rozhodnutími Finančního arbitra bylo vyhověno návrhu na zaplacení částky částka (výrok I. nálezu ve spojení s rozhodnutím o námitkách); ve zbývající části (tj. v požadavku na zaplacení částky částka a příslušenství a v požadavku na určení neplatnosti pojistné smlouvy) byl návrh navrhovatele zamítnut (výrok II. nálezu ve spojení s rozhodnutím o námitkách). Instituci pak bylo ve výroku III. nálezu uloženo zaplatit sankci dle ust. §17a zákona o Finančním arbitrovi ve výši částka. Účastnice/instituce svojí žalobou požadovala nahrazení vyhovující části rozhodnutí (a výroku o sankci) negativním soudním rozhodnutím a součástí své žaloby učinila i žalobní návrh na vrácení částky, kterou žalobci zaplatila na základě pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra (částka). Žalobce/navrhovatel požadoval nahrazení zamítavé části rozhodnutí Finančního arbitra o finančním plnění pozitivním soudním rozhodnutím (viz obsah žaloby žalobce jméno příjmení). Řízení o žalobě účastnice právnická osoba bylo pro zpětvzetí žaloby pravomocně zastaveno výrokem I. rozsudku ze dne datum.

3. Rozsudek ze dne datum byl ve výrocích II. a III. napaden včasným odvoláním žalobce.

4. Dne datum žalobce vzal žalobu zpět proto, že mu účastnice právnická osoba (po vydání napadeného rozsudku) doplatila částku požadovanou v řízení před Finančním arbitrem, potažmo v řízení před soudem dle části páté o. s. ř. Vzhledem k tomu, že účastnice se zpětvzetím žaloby souhlasila, postupoval odvolací soud dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., odvoláním napadenou část rozsudku soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil.

5. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 146 odst. 2 ve spojení s ust. § 211 a ust. § 245 o. s. ř. Procesní zavinění na zastavení řízení o obou žalobách leží (zcela) na účastnici, protože účastnice jednak vzala zpět svoji žalobu a jednak zapříčinila zpětvzetí žaloby žalobcem, protože plnění požadované prostřednictvím žaloby jméno příjmení zcela zaplatila. Na tomto místě odvolací soud připomíná, že sama účastnice potvrdila, že v průběhu soudního řízení doplatila žalobci tu částku, ohledně níž byl návrh žalobce/navrhovatele v rozhodnutích Finančního arbitra zamítnut. Proto byla účastnici uložena povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady soudního řízení o obou žalobách v plné výši.

6. Přiznaná částka částka zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši částka, zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši částka a náklady na zastoupení advokátem v řízení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za advokáta za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne vyjádření ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, účast na jednání soudu I. stupně dne datum, sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, sepis doplnění odvolání ze dne datum a ze dne datum a sepis zpětvzetí žaloby) po částka dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k ) vyhlášky, odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (sepis vyjádření ze dne datum) ve výši částka dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 12 odst. 3 a § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky, 11x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po částka dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH ze souhrnu odměny a náhrad advokáta ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

7. Odvolací soud souhlasí se žalobcem potud, že ty z uskutečněných úkonů právní služby, které se netýkaly toliko řízení dle části páté o. s. ř., nýbrž skutečně směřovaly i k obraně proti požadavku účastnice na zaplacení peněžité částky, mají být honorovány sazbou mimosmluvní odměny vypočtenou z tarifní hodnoty, která dle ust. § 12 odst. 3 vyhlášky představuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. částka dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky a částka dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky. Takovým úkonem však není všech 6 žalobcem zmíněných úkonů (ve vyčíslení nákladů ze dne datum), nýbrž jen vyjádření ze dne datum. Jen toto vyjádření k žalobě účastnice se (velmi stručně v bodech 52. a 53.) vyjadřuje i k žalobnímu požadavku účastnice na vrácení plnění, které bylo na základě rozhodnutí Finančního arbitra poskytnuto – bylo navrženo zamítnutí žaloby pro předčasnost. Sazba mimosmluvní odměny za tento jediný úkon tedy činí částka.

8. V této souvislosti odvolací soud (k námitce účastnice) připomíná, že soud rozhodující v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra vydaného dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, nemůže bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění, které bylo institucí poskytnuto navrhovateli podle pravomocného nálezu Finančního arbitra. Takový závěr rozhodně neplyne z části komentáře k § 250j o. s. ř. in Jirsa, Jaromír aj. Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer: Rozhodl-li pozemkový úřad nesprávně ve věci restituce zemědělské půdy, že oprávněná osoba není vlastníkem předmětného pozemku, může soud, shledá-li, že správní orgán rozhodl nesprávně, rozhodnout sám, že oprávněná osoba je vlastníkem. V tom není soud vázán žalobou, smyslem soudního rozsudku je nahrazení nesprávného rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávním sporu či o jiné věci věcně i právně správným rozhodnutím soudu. Proto může soud např. v naznačeném případě pozemkové restituce i připojit výrok (který nebyl žalobou navrhován), že je oprávněná osoba povinna vrátit povinné osobě výkupní cenu, kterou obdržela z vynuceného odkupu. Komentátorem uvedený příklad možného soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o uplatněném restitučním nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), se zjevně opírá o ust. § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona o půdě a vychází z předpokladu, že nutnou součástí kladného rozhodnutí pozemkového úřadu o uspokojení restitučního nároku (potažmo soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř.) je i rozhodnutí o povinnosti oprávněné osoby vrátit v minulosti zaplacenou přídělovou, kupní cenu či jinou náhradu (za odňaté či nuceně převedené nemovitosti). Podobná procesní situace však v případě nahrazení (negativního) rozhodnutí Finančního arbitra (pozitivním) soudním rozhodnutím nenastává. Odvolací soud jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na otázky řešené v tomto odvolacím řízení) podotýká, že ustálená soudní praxe (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka) není s citovanou částí komentáře v souladu (bylo dovozeno, že ust. § 9 odst. 7 zákona o půdě nezakládá pravomoc pozemkového úřadu ve správním řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 zákona o půdě autoritativně rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby vrátit kupní cenu, a že pozemkovému úřadu je uloženo toliko uvést výši pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 zákona a určit lhůtu k jejich zaplacení v rozhodnutí, které vydává).

9. K námitce účastnice se sluší podotknout, že není žádný rozumný důvod pro odepření náhrady odměny (ve správné výši) za úkony sepis vyjádření ze dne datum a sepis doplnění odvolání ze dne datum. Uvedené úkony byly zástupcem žalobkyně v souvislosti se soudním řízením uskutečněny, jak plyne z obsahu spisu a není žádný důvod k jejich hodnocení jako úkonů neúčelných. Obsahem vyjádření ze dne datum a doplnění odvolání ze dne datum nebylo jen a pouze opakování argumentace již obsažené v podáních předešlých, naopak se v nich objevila argumentace nová (vyjádření ze dne datum je replikou k vyjádření účastnice ze dne datum a doplnění odvolání ze dne datum nově argumentuje nutnou aplikací směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách při posuzování promlčení uplatněného nároku a navazující judikaturou Soudního dvora Evropské unie).

10. Konečně je třeba uvést, že žalobci nebyla přiznána požadovaná náhrada odměny (a paušální náhrady) za úkon sepis vyjádření ze dne datum. Uvedené písemné podání nepředstavuje (samostatný) úkon právní služby dle ust. § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky, neboť je pouhým upřesněním důkazních návrhů, které byly obsaženy v předešlých podáních žalobce (obdobně viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004 sp. zn. 2 To 28/2004, podle něhož za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování nepřísluší odměna dle advokátního tarifu). Proti tomuto usnesení lze za podmínek § 237 o. s. ř. podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do 2 měsíců od doručení písemného vyhotovení usnesení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.