29 CO 234/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci žalobkyně 1): právnická osoba, IČO sídlem adresa. jméno příjmení, LL. M. sídlem adresa žalobce 2): jméno příjmení, datum narození bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra podle části páté o. s. ř., k odvolání obou žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí č. j. 26C 173/2019-184

I. Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a řízení se zastavuje. Nález Finančního arbitra ze dne datum rozhodnutí č. j. FA/SR/ZP číslo ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 12. 9. 2019 č. j. FA/SR/ZP číslo pozbývá účinnost.

II. Žalobkyně 1) právnická osoba je povinna zaplatit žalobci 2) jméno příjmení na náhradě nákladů řízení částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Ve výrocích I., III. a IV. rozsudku ze dne datum rozhodl soud I. stupně o dvou včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podaných žalobách dle části páté o. s. ř. na nahrazení nálezu Finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách, jimiž bylo rozhodováno dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, o návrhu žalobce/navrhovatele proti účastnici/instituci na určení, že smlouvy o životním pojištění číslo ze dne datum a číslo ze dne datum jsou neplatné, a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně instituce přijetím plnění (od navrhovatele) na základě uvedených neplatných pojistných smluv. Výrokem I. nálezu bylo dle ust. § 14 odst. 1, písm. a) ve spojení s § 9 písm. a) zákona o Finančním arbitrovi zastaveno řízení v části pojištění závažných onemocnění a úrazového pojištění sjednaných v pojistné smlouvě číslo. Výrokem II. nálezu bylo určeno, že pojistná smlouva číslo ze dne datum je od počátku neplatná. Výrokem III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách bylo instituci uloženo zaplatit navrhovateli částku částka. Ve zbývající části byl návrh navrhovatele zamítnut (výrok IV. nálezu). Instituci pak bylo ve výroku V. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách uloženo zaplatit sankci dle ust. §17a zákona o Finančním arbitrovi ve výši částka. Žalobkyně 1) /instituce svojí žalobou požadovala nahrazení vyhovující části rozhodnutí (a výroku o sankci) negativním soudním rozhodnutím. Žalobce 2) /navrhovatel (fakticky) požadoval nahrazení zamítavé části rozhodnutí Finančního arbitra a části, v níž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci Finančního arbitra, soudním rozhodnutím tak, aby jeho konečným požadavkům uplatněným v řízení před Finančním arbitrem bylo plně vyhověno.

2. Ve výroku II. rozsudku pak soud I. stupně zamítl žalobní návrh proti žalobci 2) /žalovanému dle části třetí o. s. ř., který žalobkyně 1) učinila součástí své žaloby, tj. návrh na vrácení plnění, které žalobci 2) /žalovanému zaplatila na základě pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra (na zaplacení částky částka s příslušenstvím). Ve výroku V. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

3. Rozsudek byl v celém rozsahu napaden včasným odvoláním obou žalobců.

4. Dne datum žalobce 2) /navrhovatel vzal zpět návrh na zahájení řízení před Finančním arbitrem, protože žalobkyně 1) /instituce za odvolacího řízení doplatila žalobci 2) celou částku požadovanou v řízení před Finančním arbitrem, potažmo v řízení před soudem dle části páté o. s. ř. Vzhledem k tomu, že účastnice/instituce se zpětvzetím návrhu souhlasila, postupoval odvolací soud dle ust. § 250h odst. 2 ve spojení s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., III. a IV. zrušil a řízení zastavil. Současně dle ust. § 250h odst. 3 o. s. ř. vyslovil, že nález Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách pozbývá účinnost.

5. Dne datum vzala žalobkyně 1) zpět žalobní návrh na zaplacení částky částka s příslušenstvím (s ohledem na mimosoudní vyřešení sporu). Odvolací soud proto dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. (za souhlasu žalobce 2/- žalovaného) rozsudek soudu I. stupně zrušil i ve výroku II. a v závislém výroku o nákladech řízení (výrok V.) a řízení zastavil.

6. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 146 odst. 2 ve spojení s ust. § 211 a ust. § 245 o. s. ř. Procesní zavinění na zastavení řízení o všech žalobních návrzích leží (zcela) na žalobkyni 1), protože tato účastnice zapříčinila zpětvzetí návrhu na zahájení řízení před Finančním arbitrem navrhovatelem/žalobcem 2) (tím, že požadované bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy doplatila) a současně vzala zpět svůj žalobní návrh na vrácení již poskytnuté části plnění (z téhož právního důvodu), které bylo uhrazeno podle pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra.

7. Přiznaná částka částka zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši částka, zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši částka a náklady na zastoupení advokátem v řízení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření k výzvě soudu dne datum, sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, sepis vyjádření k odvolání žalobkyně 1/ a sepis zpětvzetí návrhu na zahájení řízení před Finančním arbitrem) po částka dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 11 odst. 1, písm. a), d) a k ) vyhlášky, odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby (sepis vyjádření ze dne datum a 5x účast na jednání soudu I. stupně dne datum, datum, datum, datum a datum) po částka dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 12 odst. 3 a § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky, 12x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po částka dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH ze souhrnu odměny a náhrad advokáta ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

8. Odvolací soud souhlasí se žalobcem 2) potud, že ty z uskutečněných úkonů právní služby, které se netýkaly toliko řízení dle části páté o. s. ř., nýbrž skutečně směřovaly i k obraně proti požadavku žalobkyně 1) na zaplacení peněžité částky, mají být honorovány sazbou mimosmluvní odměny vypočtenou z tarifní hodnoty, která dle ust. § 12 odst. 3 vyhlášky představuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. částka dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky a částka dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky. Takovým úkonem však nejsou všechny žalobcem 2) označené úkony (ve vyčíslení nákladů ze dne datum žalobce 2/ uvedl 10 úkonů, které mají být takto honorovány), nýbrž jen 6 dále uvedených úkonů. Z písemných podání se pouze vyjádření ze dne datum (k žalobě žalobkyně 1/) velmi stručně v bodě 27. vyjadřuje i k žalobnímu požadavku žalobkyně 1) na vrácení plnění, které bylo na základě rozhodnutí Finančního arbitra poskytnuto – bylo navrženo zamítnutí žaloby pro předčasnost. Sazba mimosmluvní odměny za tento jediný písemný úkon tedy činí částka. Stejnou sazbou je pak třeba hodnotit i účast zástupkyně žalobce 2) na 5 jednáních soudu I. stupně, neboť při nich byl projednáván i žalobní návrh na zaplacení částky částka, o němž bylo rozhodnuto ve výroku II. rozsudku ze dne datum.

9. V této souvislosti odvolací soud (k námitce žalobkyně 1/) připomíná, že soud rozhodující v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra vydaného dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, nemůže bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění, které bylo institucí poskytnuto navrhovateli podle pravomocného nálezu Finančního arbitra. Takový závěr rozhodně neplyne z části komentáře k § 250j o. s. ř. in Jirsa, Jaromír aj. Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer: Rozhodl-li pozemkový úřad nesprávně ve věci restituce zemědělské půdy, že oprávněná osoba není vlastníkem předmětného pozemku, může soud, shledá-li, že správní orgán rozhodl nesprávně, rozhodnout sám, že oprávněná osoba je vlastníkem. V tom není soud vázán žalobou, smyslem soudního rozsudku je nahrazení nesprávného rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávním sporu či o jiné věci věcně i právně správným rozhodnutím soudu. Proto může soud např. v naznačeném případě pozemkové restituce i připojit výrok (který nebyl žalobou navrhován), že je oprávněná osoba povinna vrátit povinné osobě výkupní cenu, kterou obdržela z vynuceného odkupu. Komentátorem uvedený příklad možného soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o uplatněném restitučním nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), se zjevně opírá o ust. § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona o půdě a vychází z předpokladu, že nutnou součástí kladného rozhodnutí pozemkového úřadu o uspokojení restitučního nároku (potažmo soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř.) je i rozhodnutí o povinnosti oprávněné osoby vrátit v minulosti zaplacenou přídělovou, kupní cenu či jinou náhradu (za odňaté či nuceně převedené nemovitosti). Podobná procesní situace však v případě nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra soudním rozhodnutím nenastává. Odvolací soud jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na otázky řešené v tomto odvolacím řízení) podotýká, že ustálená soudní praxe (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka) není s citovanou částí komentáře v souladu (bylo dovozeno, že ust. § 9 odst. 7 zákona o půdě nezakládá pravomoc pozemkového úřadu ve správním řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 zákona o půdě autoritativně rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby vrátit kupní cenu, a že pozemkovému úřadu je uloženo toliko uvést výši pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 zákona a určit lhůtu k jejich zaplacení v rozhodnutí, které vydává).

10. Na uskutečnění úkonu převzetí a příprava zastoupení v soudním řízení ničeho nemění fakt, že Mgr. příjmení zastupovala žalobce 2) i v řízení před Finančním arbitrem. Náhrada odměny za úkon převzetí a příprava zastoupení v soudním řízení pak nemohla být žalobkyní 1) /institucí žalobci 2) /navrhovateli uhrazena zaplacením sankce dle ust. § 17a zákona o Finančním arbitrovi (jak žalobkyně 1/ tvrdí). Je tomu tak předně proto, že v řízení před Finančním arbitrem nese každý z účastníků své náklady sám (§ 18 odst. 1 zákona o Finančním arbitrovi), a vyhovující pravomocná rozhodnutí Finančního arbitra tudíž neobsahují výrok o povinnosti instituce nahradit navrhovateli jím vynaložené náklady právního zastoupení (ve správním řízení). Sankce dle ust. § 17a zákona o Finančním arbitrovi sice má povahu paušalizované náhrady nákladů řízení před Finančním arbitrem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. 2 Afs 176/2006), jde však o náklady vynaložené státem, které se také státu na účet Kanceláře Finančního arbitra hradí. Pro úplnost je na místě připomenout i fakt, že tímto usnesením pozbyl nález Finančního arbitra účinnosti v celém rozsahu, tj. i v (závislém) rozhodnutí o uložení sankce. Proti tomuto usnesení lze za podmínek § 237 o. s. ř. podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do 2 měsíců od doručení písemného vyhotovení usnesení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.