29 Co 375/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudců JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částka Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. května 2024, č. j. 8 C 64/2023-408

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , s to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto:I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částku , částka, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částku , částka, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 %, ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, náklady státu ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na úhradu zádržného ze tří stavebních akcí, pro zjednodušení nazývaných „, název, , „, adresa, “, a dále úhrady nákladů za servisní zásahy v případě neoprávněných reklamací. V podrobnostech viz body 1 až 5 napadeného rozsudku.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítala promlčení, nedostatek oprávnění jednat za žalovanou, jednostranný zápočet atd. V podrobnostech viz body 6 až 8 napadeného rozsudku.

4. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování a svá zjištění popsal v bodech 11 až 54 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění odkazuje.

5. Po právní stránce odkázal na § 2586 odst. 1, § 2587, § 2589, § 2590 odst. 1, § 2604, § 2605 odst. 1, § 2610 odst. 1, § 1982 odst. 1, § 1987 odst. 1, § 1970 a § 3028 odst. 1 až 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.). Dále na § 536 odst. 1 až 3, § 537 odst. 1, § 546 odst. 1, § 548 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“).

6. V poměrech posuzovaného případu pak soud I. stupně uzavřel, že v případě akce , název, žalobkyni vznikl nárok na uvolnění druhé části zádržného ve výši 5% z ceny díla odpovídající částce , částka, . Námitky proti uvolnění této části zádržného neshledal důvodné. Pokud byl namítán jednostranný zápočet žalovanou, započítávaný nárok shledal soud I. stupně neurčitým, když není zřejmé, z jakých konkrétních faktur nárok žalobkyně plyne. Soud I. stupně neshledal důvodnou ani námitku promlčení. Žalobkyně podala žalobu dne , datum, . Žalovaná sdělila žalobkyni, že druhou část zádržného je možné uvolnit až po , datum, (e-mailem ze dne , datum, ). Z uvedeného vyplývá, že nárok žalobkyně promlčen není, když sama žalovaná opravila žalobkyni, jde-li o splatnost tohoto závazku. Uvedené není v dané věci nijak překvapivé, neboť žalobkyně nemusela mít vždy přesné informace o tom, kdy žalovaná předala dílo investorovi, a tedy o datu, od kterého počínají plynout jednotlivé lhůty.

7. Obdobně obvodní soud shledal důvodným požadavek na uvolnění druhé části zádržného ve výši 5% z ceny díla u akce , adresa, , jde o částku , částka, . Ani zde neshledal důvodným jednostranný zápočet žalované z důvodu nejisté a neurčité započítávané pohledávky. Neshledal důvodnou ani námitku, že ze strany žalované nebylo předáno dílo, neboť za ni nevystupovala osoba oprávněná jednat. Tuto námitku považoval za účelovou vzhledem k dosavadní obchodní praxi mezi stranami. První část zádržného byla přitom vyplacena bez námitek, přičemž i na tuto situaci by dopadal nedostatek v oprávnění za žalovanou jednat, stejně jako bylo plněno na již dříve vystavené dílčí faktury.

8. Pokud jde o akci , adresa, , zde shledal soud I. stupně důvodným požadavek na uvolnění zádržného ve výši 10% z ceny díla, tj. částky , částka, . Žalobkyně předala žalované toto dílo dne , datum, s odkazem na e-mail ze dne , datum, , jde-li o drobné vady a nedodělky. Žalovaná dílo převzala. V řízení bylo zjištěno, že jednotlivé vady či nedodělky byly odstraněny, a to nejpozději v červenci 2020, případně se nejednalo o vady. Současně od , datum, žalovaná vůči žalobkyni již neuplatňovala případné „nedostatky“ jako vady či nedodělky na stavební akci, ale využila svého práva na reklamaci ve smyslu uzavřené smlouvy o dílo. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, a žalovaná to ani netvrdila, že by dílo v jakékoli části odpovídající žalované částce, potažmo vystaveným fakturám za provedené práce, vykazovalo vady či nedodělky. Žalovaná měla povinnost uvolnit ve prospěch žalobkyně zádržné ve výši 10% z ceny díla, resp. jednotlivých faktur ve lhůtě 30 dnů ode předání díla a odstranění vad a nedodělků. Dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky odpovídající zádržnému z plateb na stavební akci , adresa, . Přílohou výzvy byl mj. předávací protokol ze dne , datum, . Pokud jde o promlčení nároku žalobkyně a tvrzení, že nebyl podepsán předávací protokol k těmto námitkám, soud I. stupně uvedl, že žalovaná předávací protokol dne , datum, podepsala, byť s označením vad a nedodělků, a i z dalšího jednání žalované (viz např. výzva k odstranění vad a nedodělků) jednoznačně vyplývá, že i žalovaná považovala dílo za převzaté. Jde-li o osobu jednající za žalovanou, přičemž u stavební akce , adresa, se jednalo o hlavního stavbyvedoucího pana , jméno FO, , opět je možné pouze odkázat na závěry uvedené v odstavci 78 odůvodnění rozsudku. Rovněž z provedeného dokazování vyplynulo (viz např. výslechy svědků), že jednání pana , jméno FO, za žalovanou bylo běžnou praxí a nebyly v této souvislosti ani zjištěny žádné výhrady, kdy by se žalovaná kdykoli dříve dovolávala neúčinnosti takového jednání ve vztahu k žalované z důvodu absence oprávnění.

9. Konečně soud I. stupně přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení částky ve výši celkem , částka, za servisní zásahy. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná zaslala žalobkyni reklamaci č. , hodnota, a č. , hodnota, ke stavební akci , adresa, a vyzvala žalobkyni k odstranění reklamované závady. Reklamace žalované byly odborně prošetřeny a vyřízeny se závěrem, že se nejedná o vadu na straně žalobkyně. S ohledem na uvedené využila žalobkyně svého práva dle odst. 16.11 smlouvy o dílo ze dne , datum, (, adresa, ) a přeúčtovala žalované náklady, které jí v přímé souvislosti s neoprávněnou reklamací vznikly. Žalovaná tyto náklady žalobkyni neuhradila, vystavené faktury pouze bez dalšího vrátila. Žalovaná v řízení blíže neuvedla, z jakého důvodu považuje tento nárok žalobkyně za neoprávněný. Z provedeného dokazování však vyplývá, že žalobkyně postupovala v souladu se smluvním ujednáním, na výzvu žalované adekvátně a odborně reagovala a po zjištění, že se nejedná o závadu na straně žalobkyně, resp. že se ze strany žalované vůči žalobkyni jedná o reklamaci neoprávněnou, prokazatelně vynaložené náklady žalované přeúčtovala. Žalovaná svým povinnostem nedostála, dlužnou částku nezaplatila, a dostala se do prodlení. Soud I. stupně proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku , částka, i s úroky z prodlení ve smyslu § 1968 a § 19670 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Pokud jde o úrok z prodlení z přiznaného zádržného, ten přiznal soud I. stupně na základě smluvního ujednání obsaženého ve všech smlouvách o dílo, a to čl. 6.

5. Jeho výše činí 0,05% denně z dlužné částky.

11. O povinnosti žalované zaplatit České republice placené náklady ve výši , částka, (výrok II) rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), za situace, kdy žalovaná byla v řízení zcela neúspěšná. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle zásady úspěchu ve věci.

12. Proti tomuto rozsudku, a to do všech jeho výroků, podala žalovaná včasné odvolání. Namítala nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení. Jednotlivé nároky žalobkyně označila jako Pohledávku 1 až 4, k niž konkrétně namítala následující skutečností.

13. Pokud jde o Pohledávku 1 (akce , název, ), zde namítala, že s ohledem na znění předmětné smlouvy o dílo (SoD1), a to čl. 6.6., čl. 16.2. a čl. 11.3., se zádržné dosud nestalo splatným, neboť pokud se v e-mailu ze dne , datum, hovoří o tom, že kolaudační souhlas byl vypsán až , datum, , pak by se zádržné stalo splatným až po uplynutí 30 dnů ode dne , datum, . V této části je tedy žaloba předčasná. Pokud jde o Pohledávku 2 (akce , adresa, ), zde namítala opět s odkazy na čl. 6.6., čl. 16.2. a čl. 11.

3. SoD2, že v řízení nebyl prokázán okamžik, kdy bylo dílo předáno investorovi, kdy tedy došlo k finálnímu předání díla, nelze tak určit, kdy došlo k počátku běhu záruční doby a kdy došlo k jejímu uplynutí. U Pohledávky 3 (akce , adresa, ) namítala promlčení nároku, neboť toto dílo bylo předáno , datum, , pohledávka tedy měla být zaplacena do , datum, a počínaje dnem , datum, je promlčena.

14. Dále žalovaná namítala, že soud I. stupně chyboval v otázce posouzení osoby oprávněné jednat za žalovanou při odsouhlasování jednotlivých faktur, když dospěl k závěru, že se ze strany žalované jedná toliko o účelová tvrzení (viz bod 78 napadeného rozsudku). Soud I. stupně argumentaci žalované článkem 19.2., resp. 19.3 SoD 1, SoD 2 a SoD 3 odmítl konkrétně s odůvodněním, že žalovaná v průběhu doby nenamítala, že by za ni jednala osoba, která k tomu nebyla oprávněná. Z výslechu , jméno FO, ovšem vyplynulo, že: „K odsouhlasení faktur byl dle smlouvy oprávněn pouze pan , jméno FO, , svědek a jeho realizační tým měli odsouhlasit pouze podklady (…).“ a „V praxi pak nemůže docházet k zaměňování, kdy například rozsah prací má odsouhlasit stavbyvedoucí, ale fakturu už pan , jméno FO, . K odsouhlasení soupisu provedených prací byli oprávněni pan , jméno FO, a pan , jméno FO, . Objem prací byl vždy odsouhlasen stavbyvedoucím a následně byl soupis spolu s fakturou předán panu , jméno FO, . , jméno FO, následně tedy jak soupis, tak fakturaci zkontroloval, zkontroloval podpisy osob oprávněných na dané stavbě a následně předal fakturu k proplacení. Někdy do tohoto procesu pan , jméno FO, zasahoval v tom smyslu, že například po dlouhodobější spolupráci došlo k posunutí termínu splatnosti. Zpravidla asi z 99 % se u pana , jméno FO, ale jednalo o proces čistě formální, jednalo se pouze o interní formální kolečko či proces. To v praxi znamená, že faktura musí být doručena žalované a další postup je většinou již jen formálním interním procesem.“. Závěry svědka , jméno FO, jednoznačně prokazují, že jednání osob přítomných na staveništi mělo v každém jednotlivém případě toliko předběžný charakter a jejich rozhodnutí vždy procházelo interním kolečkem, při němž došlo vždy ze strany , adresa, ke konečnému schválení. Přestože žalobkyni nemusela být tato interní praxe známa, skutečnost, že výhradně , adresa, je osobou oprávněnou k předmětnému jednání, jednoznačně vyplývá z článku 19.

2. SoD 1, SoD 2 a SoD 3. Také s ohledem na výslech , jméno FO, je úvaha soudu I. stupně o založení běžné praxe nerespektující článek 19.

2. SoD 1, SoD 2 a SoD 3 lichá. Závěry soudu I. stupně jsou navíc v příkrém rozporu s ustanovením § 431 o. z. druhá věta, podle něhož podnikatele nezavazuje jednání svého zástupce, který překročil své zástupčí oprávnění ve chvíli, kdy o něm třetí osoba, v tomto případě přímo jednatelé žalobkyně, pan , jméno FO, a paní , jméno FO, , věděla. Právní posouzení soudu I. stupně je tak i v této otázce nesprávné.

15. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Žalobkyně naopak vyvracela námitky žalované. U Pohledávky 1 jednak tvrdila, že jde o nové tvrzení, ke kterému by nemělo být v odvolacím řízení přihlíženo. Dále upozornila na logický rozpor uvedený v e-mailu ze dne , datum, , kterým jí bylo ze strany žalované sdělováno, že druhou pozastávku na akci , název, bude možné uvolnit až po , datum, , kdy byl vypsán kolaudační souhlas. Z tohoto e-mailu nelze dovozovat, že kolaudační souhlas byl vypsán až , datum, . Pisatelka e-mailu přece nemohla vědět v prosinci 2019, že právě , datum, bude vydán kolaudační souhlas, ten byl vydán dne , datum, a prvním dnem, kdy bylo možné o vydání zádržného požádat, byl právě den , datum, . Pokud jde o Pohledávku 2 a zpochybňování splatnosti druhé části zádržného, toto je opět novým tvrzením, ke kterému by nemělo být v odvolacím řízení přihlíženo. Dále upozornila, že první část zádržného byla žalovanou bez výhrad uhrazena dne , datum, , od toho lze tedy odvodit i splatnost druhé části zádržného. Navíc termín konečného předání díla nemá žalovaná bez součinnosti s žalobkyní možnost zjistit, pokud jí tedy žalovaná tuto informaci tají, nelze takovému jednání poskytovat ochranu a přičítat je k tíži žalobkyně. U Pohledávky 3 pak argumentovala, že nárok promlčen není minimálně proto, že při předání díla byly zjištěny vady a nedodělky, a ty byly odstraněny nejpozději v červenci 2020. Od tohoto okamžiku plynula promlčecí lhůta a při podání žaloby začátkem roku 2023 nemohl být nárok ještě promlčen. Pokud je o tvrzené nedostatky v jednání žalované, kdy tato nebyla schválena , adresa, , poukázala na dlouhodobou obchodní praxi mezi účastníky, na účelovost této argumentace jen v souvislosti se soudním řízením, a také rozporuplnost této argumentace ve vztahu k akci , adresa, , kdy žalovaná jednak tvrdí promlčení, neboť dílo bylo předáno , datum, , jednak namítá nedostatek oprávnění svého zástupce k převzetí díla. Otázkou obvyklé praxe mezi účastníky se již zabýval odvolací soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , kde dospěl k závěru, že obvyklou praxí mezi účastníky bylo jednání za žalovanou činěné stavbyvedoucím. Obdobně s jiným subdodavatelem byla tato otázka vyřešena i Krajským soudem v , město, ve věci sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

17. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování procesně správným postupem a zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí. Odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně vychází a plně na ně odkazuje. Soud I. stupně věc také posoudil správně po právní stránce. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje s právním hodnocením soudu I. stupně a také na ně odkazuje.

19. Vzhledem ke správnosti skutkových zjištění a právních závěrů soudu I. stupně se odvolací soud dále jen stručně vyjadřuje k odvolacím námitkám žalované, ke kterým uvádí následující skutečnosti. Pokud jde o Pohledávku 1, zádržné z akce , název, , námitka předčasnosti žaloby zde neobstojí. Námitka vydání kolaudačního souhlasu až dne , datum, je skutečně novým tvrzením, proto k ní odvolací soud nepřihlíží. Nicméně i pokud by tak činil, tato námitka zcela neodpovídá realitě. Žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání doložila, že kolaudační souhlas byl vydán již , datum, . E-mail adresovaný žalobkyni ze strany žalované ze dne , datum, je třeba tedy vykládat tak, že jí bylo sděleno, že záruční doba uplyne dne , datum, , a od toho data v souladu se SoD1 plyne 30 denní lhůta k výplatě druhé a zbývající části zádržného.

20. Pokud jde o Pohledávku 2, akce , adresa, , zde se opět jedná o nové tvrzení. I pokud by však k němu odvolací soud přihlédl, žalobkyni skutečně nelze klást k tíži, že přesně neznala datum Finálního předávacího protokolu, který je činěn mezi žalovanou a investorem. O tomto datu měla být v souladu se SoD2 žalobkyně vyrozuměna. Lze pak souhlasit s její argumentací, že od finálního předání díla se odvíjela i splatnost první části zádržného; pokud tedy toto bylo dle sdělení žalobkyně uhrazeno , datum, , uplynula již nepochybně záruční doba 60 měsíců, po jejímž uplynutí musí být vyplacena žalobkyni druhá část zádržného. Ani tato odvolací námitka tak není důvodná.

21. Pokud je o Pohledávku 3, akce , adresa, , zde lze opět souhlasit s argumentací žalobkyně, že zádržné ve výši 10% z ceny díla bylo splatné po odstranění vad a nedodělků. K tomu došlo v červenci 2020, pokud tedy byla žaloba podána , datum, , tříletá promlčecí lhůta ještě neuplynula.

22. Nelze také zpochybňovat jednání za žalovanou, neboť zde byla dlouhodobá praxe mezi stranami, tyto námitky nebyly vznášeny při uvolnění první části zádržného, a byly i v dosavadní rozhodovací praxi soudů shledány nedůvodnými. Pokud jde o akci , adresa, , kde bylo zádržné ve výši 10% z ceny díla splatné jednorázově ve lhůtě 30 dnů od předání díla a odstranění vad a nedodělků, zde lze opět odkázat na dlouhodobou praxi mezi stranami sporu, kdy rozsah provedených prací odsouhlasoval stavbyvedoucí a ten také podepsal předávací protokol. Zcela přiléhavý je pak poukaz žalobkyně na účelovost a rozpornost argumentace žalované ve vztahu k akci , adresa, , kdy žalovaná jednak tvrdí promlčení, neboť dílo bylo předáno , datum, , jednak namítá nedostatek oprávnění svého zástupce k převzetí díla. Přiléhavý je také odkaz na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , kdy i tento odvolací senát dospěl k závěru, že obvyklou praxí mezi účastníky bylo jednání za žalovanou činěné stavbyvedoucím.

23. Z výše uvedených důvodů shledal odvolací soud napadený rozsudek věcně správným a dle § 219 o. s. ř. jej potvrdil včetně správných výroků o hrazení nákladů státu a nákladů řízení.24 O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s §142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta, a to za dva úkony právní služby, vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, z tarifní hodnoty , částka, , v sazbě , částka, za úkon, a dvěma paušálními náhradami nákladů, jednou , částka, (znění a. t. do , datum, ) a jednou , částka, dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Dále jsou náklady řízení tvořeny cestovními náklady advokáta dle § 14 a. t. za cestu dne , datum, na jednání odvolacího soudu z , adresa, do Prahy a zpět, celkem , hodnota, km, osobním vozidlem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100km, při sazbě opotřebení dle aktuální vyhlášky , částka, , a ceně benzínu , částka, za l, celkem , částka, , náhrada za promeškaný čas 8 půlhodin po , částka, dle § 14 odst. 3 a. t. činí , částka, . Vše zvýšeno o 21% DPH. Celková výše nákladů odvolacího řízení činí , částka, po zaokrouhlení a byla žalobci přiznána v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1, věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).