3 A 126/2025

Rubrum

č. j. 3 A 126/2025-71 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudkyně JUDr. Petry Kamínkové a soudce Mgr. Daniela Burdy ve věci žalobkyně: BPS Velký Karlov s.r.o., IČO 108 00 832 sídlem Boskovštejn 99, 671 54 Boskovštejn zastoupená advokátem JUDr. Vojtěchem Mihalíkem sídlem Bezručova 90, 692 01 Mikulov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2025, č. j. MZP/2025/240/338 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 2 3 A 126/2025 1. Žalobkyně je provozovatelem stacionárních zdrojů znečištění ovzduší umístěných na provozovně Hrádek č. or. 222, 671 27 Hrádek (dále také „BPS Velký Karlov“). Dne 11. 12. 2024 byla rozhodnutím České inspekce životního prostředí (č. j. ČIŽP/47/2024/8135, dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) shledána vinnou ze spáchání jednoho přestupku: - Žalobkyně podle České inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) provozovala v období od 2. 3. 2024 do 22. 5. 2024 stacionární zdroj znečištění bez povolení provozu, čímž spáchala přestupek podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, ve znění účinném v době spáchání přestupku (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). Za uvedený přestupek uložila žalobkyni inspekce pokutu ve výši 7 500 000 Kč. Žalobkyně konkrétně provozovala bez povolení stacionární zdroje znečištění uvedené v příloze 2 zákona o ochraně ovzduší pod kódy 3.7 (výroba bioplynu) a 1.2 (spalování paliv v pístových spalovacích motorech)

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jehož zrušení se žalobkyně domáhá (dále jen „napadené rozhodnutí“), snížil pokutu ze 7 500 000 Kč na 500 000 Kč.

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nesouhlasil se závěrem inspekce, že žalobkyně nerespektovala předchozí rozhodnutí, kterým inspekce žalobkyni uložila za totožný přestupek, spáchaný v předcházejícím období, pokutu 5 000 000 Kč (rozhodnutí ze dne 11. 12. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/7046). Ačkoli toto rozhodnutí skutečně řešilo přestupky spáchané v předcházejícím období, nelze ho považovat za předchozí rozhodnutí, jelikož bylo vydáno ve stejný den, jako prvostupňové rozhodnutí v projednávané věci. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

4. Soud předesílá, že posuzuje více žalob stejné žalobkyně. Pod sp. zn. 3 A 126/2025, tedy v projednávané věci, posuzuje výše uvedený přestupek spáchaný v období od 2. 3. 2024 do 22. 5. 2024. Věc sp. zn. 3 A 127/2025 se týká totožného přestupku (provozu stacionárních zdrojů znečištění) a některých dalších přestupků, avšak v předcházejícím období, tedy do 1. 3. 2024. Ve věci sp. zn. 3 A 132/2025 pak soud posuzuje rozhodnutí o typově jiných přestupcích spočívajících neumístění zařízení v němž se používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo dopravují závadné látky, resp. v nepoužití jen takového zařízení, popřípadě způsob při zacházení se závadnými látkami, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod. I tyto přestupky se však týkají zařízení BPS Velký Karlov.

5. Všechny tři žaloby žalobkyně podala nejprve Krajskému soudu v Brně, který je následně postoupil městskému soudu. Shrnutí obsahu správního spisu 6. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

7. Dne 29. 2. 2024 vydala inspekce oznámení o zahájení řízení vedeného pod sp. zn. ZN/ČIŽP/47/1129/2023, které doručila žalobkyni dne 1. 3. 2024. Přestupků se měla žalobkyně dopustit tím, že v období od 1. 6. 2022 provozovala stacionární zdroje znečištění bez povolení provozu. Konkrétně se jednalo o stacionární zdroje znečištění dle přílohy č. 2 zákon o ochraně ovzduší výroba bioplynu (kód 3.7) a energetické využití vyrobeného bioplynu (kód 1.2). Dalších přestupků se měla dopustit tím, že neohlásila závady spočívající v úniku bioplynu ve stanovené lhůtě a také tím, že nezjišťovala úroveň znečišťování na kogenerační jednotce KJ1.

8. Spis dále obsahuje protokol o kontrole ze dne 27. 5. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/5121. Předmětem kontroly zahájené dne 22. 5. 2024 bylo zjištění, zda kontrolovaná osoba provozuje Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 3 3 A 126/2025 stacionární zdroje znečišťování ovzduší uvedené v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší na provozovně s názvem „BPS Velký Karlov“. V části Kontrolní zjištění – závěr inspekce konstatuje, že bylo ve sledovaném kontrolovaném období zjištěno přetrvávající provozování vyjmenovaných zdrojů znečišťování ovzduší v rámci provozovny BPS Velký Karlov bez povolení provozu, resp. ke dni 22.05.2024 nebylo zjištěno zastavení předmětného nepovoleného provozu.

9. Spis dále obsahuje oznámení inspekce o zahájení řízení o přestupku ze dne 23. 7. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/7185. Přestupku se dle tohoto oznámení měla žalobkyně dopustit tím, že v časovém období od 2. 3. 2024 do 22. 5. 2024 provozovala stacionární zdroje znečišťování bez platného povolení provozu. Konkrétně se jednalo o stacionární zdroje znečištění dle přílohy č. 2 zákon o ochraně ovzduší výroba bioplynu (kód 3.7) a Spalování paliv v pístových spalovacích motorech o celkovém jmenovitém tepelném příkonu více než 5MW (kód 1.2).

10. Dne 29. 8. 2024 vyzvala inspekce přípisem č. j. ČIŽP/47/2024/8379 žalobkyni ke sdělení údajů o majetkových poměrech. Výslovně uvedla, že za relevantní podklady považuje například uhrazenou výši daně z příjmů za předchozí dva roky, zisk nebo ztrátu z podnikání před zdaněním za dva předcházející roky, skutečnou zaplacenou daň z přidané hodnoty za předchozí dva roky, aktuální počet zaměstnanců, roční provozní a mzdové náklady a údaje z účetní závěrky za předchozí dva roky.

11. Na výzvu ke sdělení majetkových poměrů žalobkyně podle spisu nereagovala.

12. Dne 11. 12. 2024 vydala inspekce prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobkyni shledala vinnou ze spáchání přestupku podle § 25 odst. 2 písm. a) o ochraně ovzduší a uložila jí pokutu ve výši 7 500 000 Kč.

13. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 18. 12. 2024 blanketní odvolání, které doplnila dne 14. 1. 2025. Žalobkyně namítla zejména to, že souběžně probíhala dvě přestupková řízení, která se týkala fakticky stejného trvajícího přestupku. Inspekce měla podle žalobkyně vést jedno řízení a rozhodnout jedním rozhodnutím. Žalobkyně také zpochybnila naplnění materiální stránky přestupku a nesouhlasila s tím, že údajné personální propojení se společností ZUCCA a. s. inspekce shledala jako přitěžující okolnost.

14. Žalovanému jako odvolacímu orgánu postoupila inspekce spis dne 5. 2. 2025.

15. Žalovaný podklady uvedené ve spisu rozšířil. Do spisu zahrnul mimo jiné rozhodnutí inspekce ze dne 28. 7. 2020, č. j. ČIŽP/47/2020/2300, kterým inspekce rozhodla o zastavení provozu vyjmenovaných stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší umístěných v provozovně „Bioplynová stanice Velký Karlov“ (dále jen „rozhodnutí o zastavení provozu“). Jednalo se konkrétně o zdroje uvedené v příloze 2 zákona o ochraně ovzduší pod kódy 3.7 (výroba bioplynu) a 1.2 (spalování paliv v pístových spalovacích motorech). Podle tohoto rozhodnutí byl tehdejší provozovatel – společnost ZUCCA a. s. povinen nechat doběhnout probíhající technologický cyklus a nový technologický cyklus již nezahajovat. Spis zahrnuje i navazující rozhodnutí žalovaného, který rozhodnutí o zastavení provozu potvrdil.

16. Do spisu dále žalovaný nově zahrnul usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 10. 2024, č. j. 23 EXE 56/2024-137, kterým tento soud rozhodoval o návrhu povinné (žalobkyně v projednávané věci) o návrhu na zastavení exekuce k vymožení povinnosti uložené rozhodnutím o zastavení provozu. Žalobkyně argumentovala, že vymáhaná povinnost byla uložena společnosti ZUCCA a.s. Žalobkyně přitom není jejím právním nástupcem a není s ní nijak provázaná. Okresní soud však konstatoval, že rozhodnutí o zastavení provozu je Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 4 3 A 126/2025 správní akt in rem. Dospěl tedy k závěru, že rozhodnutí o zastavení provozu nezavazuje jen jednoho konkrétního provozovatele. Naopak podle okresního soudu zavazuje každou další osobu, která se ve vztahu k předmětu exekučního titulu nachází ve stejné právní situaci jako společnost ZUCCA a.s., tedy každého dalšího provozovatele stacionárního zdroje.

17. Dne 28. 7. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým pokutu snížil ze 7 500 000 Kč na 500 000 Kč. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Obsah žaloby 18. Žalobkyně má předně za to, že uložená pokuta je nepřiměřená a že správní orgány chybně posoudily povahu a závažnost přestupku. Konkrétně nedostatečně zhodnotily enormní úsilí, které žalobkyně činí za účelem získání chybějícího povolení. Dále nesprávně přisoudily váhu přitěžujícím okolnostem v podobě dílčích provozních nedostatků zjištěných při kontrole dne 22. 5. 2024. Ty přitom nesouvisí s absencí formálního povolení. Správní orgány zároveň dle žalobkyně vybočily z mezí své běžné rozhodovací praxe.

19. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány nedostatečně posoudily materiální stránku přestupku. Ta podle žalobkyně absentuje a její jednání nedosáhlo takové míry společenské škodlivosti, aby ho bylo možné postihovat tak citelnou sankcí. Správní orgány podle žalobkyně nezkoumaly okolnosti snižující společenskou škodlivost. Těmito okolnostmi jsou celospolečenský přinos žalobkyně, která vyrábí „zelenou“ energii, absence prokazatelného negativního dopadu na chráněný zájem (kvalitu ovzduší). Provoz probíhal bez stížností veřejnosti. A dále také aktivní snahu žalobkyně o nápravu a uvedení formálního stavu do souladu s právem.

20. Žalovaný dále podle žalobkyně pochybil, když odmítl provést žalobkyní navržený důkaz – správní spis Krajského úřadu Jihomoravského kraje sp. zn. S-JM 175881/2024 OŽP/Hel. Tento spis obsahuje důkazy o krocích, které žalobkyně činila k nápravě a o technickém stavu zařízení. To jsou klíčové polehčující okolnosti.

21. Trest je dále podle žalobkyně ve své podstatě likvidační. Likvidační tresty jsou přitom s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu zakázané. Žalovaný při stanovení výše pokuty na prověření majetkových poměrů žalobkyně zcela rezignoval. Nezákonné je v tomto směru i prvostupňové rozhodnutí. Vyjádření k žalobě 22. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že správní uvážení k určení druhu trestu a jeho výměry je obsaženo v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí. Společenskou škodlivost podle žalovaného mimořádně zesiluje fakt, že žalobkyně v protiprávním jednání pokračuje navzdory rozhodnutí o zastavení provozu, přičemž souběžně probíhá exekuce k jeho vymožení. Uváděné ekologicko-energetické benefity může mít až takový provoz, který je řádně posouzen, povolený a bezpečně provozovaný. Chráněný zájem byl podle žalovaného ohrožen již samotným naplněním skutkové podstaty přestupku. Skutečnost, že nedošlo ke konkrétní škodě, nelze u ohrožovacích přestupků zohledňovat ve prospěch pachatele.

23. Za mylné považuje žalovaný přesvědčení žalobkyně, že provozní nedostatky zjištěné na kontrole dne 22. 5. 2024 nesouvisí s předmětem řízení a jsou toliko dílčí povahy. Ohledně srovnatelných případů pak žalovaný uvádí, že se mu nepodařilo dohledat žádný případ, kde by obviněný ignoroval rozhodnutí o zastavení provozu, které je samo o sobě krajním řešením. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 5 3 A 126/2025 24. K namítané absenci materiální stránky přestupku žalovaný uvádí, že žalobkyně není trestána za formální pochybení. Míru společenské škodlivosti správní orgány dostatečně posoudily. Z úřední činnosti je žalovanému známo, že zařízení bylo v minulosti opakovaně předmětem stížností občanů a některé inspekční kontroly se konaly na základě podnětů upozorňujících na únik bioplynu. Podněty přitom byly dle kontrol důvodné.

25. Spis Krajského úřadu Jihomoravského kraje žalovaný jako důkaz neprovedl, jelikož se týká žádosti o povolení provozu ze dne 23. 12. 2024. Bude obsahovat důkazy o pozdějším technickém stavu, nikoli o technickém stavu v období řešeném inspekcí.

26. Výši pokuty žalovaný za likvidační nepovažuje. Odkazuje přitom na prvostupňové rozhodnutí, které se touto otázkou zabývalo. Žalobkyně přitom ignorovala výzvu k součinnosti a v odvolání ani nenamítala, že by původní pokuta 7 500 000 Kč měla být pro ni likvidační. Své majetkové poměry neupřesňuje žalobkyně ani v žalobě.

27. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout. Replika žalobkyně 28. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný opakovaně přisuzuje nepřiměřenou váhu tomu, že žalobkyně nerespektovala rozhodnutí o zastavení provozu. Zcela potlačuje jiné významné polehčující okolnosti. Dílčí provozní nedostatky rovněž nemají být přitěžujícími okolnostmi, jelikož, delikt, kterého se žalobkyně dopustila, je čistě formální povahy (absence povolení).

29. K absenci materiální stránky přestupku uvádí, že odkazy na dřívější stížnosti občanů a předchozí přestupkové řízení se buď týkají jiného vlastníka nebo se vztahovaly k jiným časovým obdobím. Žalovaný neprokázal konkrétní negativní dopad na chráněný zájem ve stíhaném období. Uložená pokuta 500 000 Kč je stále v řádu statisíců a nijak to nereflektuje. Žalobkyně odkazuje na případ společnosti PRECHEZA a. s. který se rovněž týkal trvajícího přestupku, který byl spáchán v souvislosti s provozem určeným k výrobě nebezpečných chemikálií. Přesto byla uložena pokuta v řádech stovek tisíců. V případě žalobkyně k žádnému nebezpečí nedošlo.

30. Žalobkyně dále setrvává na tom, že správní orgány měly jako důkaz provést spis Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který žalobkyně navrhovala k prokázání polehčujících okolností. Duplika žalovaného 31. V duplice žalovaný zopakoval, že žalobkyně není trestána za pouhé formální pochybení. Smyslem povolovacího procesu je posoudit řešení bioplynové stanice a stanovit závazné podmínky pro provoz. Žalovaný nesouhlasí, že by nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Ke snaze žalobkyně činit kroky k nápravě žalovaný zdůraznil, že primární povinností žalobkyně bylo zastavit nelegální provoz bioplynové stanice a k další výrobní činnosti získat povolení. Případ společnosti PRECHEZA a. s. kterým žalobkyně argumentuje, je v řadě aspektů skutkově odlišný, a především nebyl ukončen pravomocným meritorním rozhodnutím, a to z důvodu promlčení. Ohledně spisu Krajského úřadu Jihomoravského kraje pak žalovaný setrvává na své předchozí argumentaci. Řízení před tímto úřadem nadto do dne sepsání dupliky nebylo ukončeno. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 6 3 A 126/2025 Triplika žalobkyně 32. Žalobkyně v triplice uvedla, že v právním státě nelze nový subjekt sankcionovat za to, že v dobré víře nabyl provozovnu, která trpí špatnou pověstí způsobenou jejím předchůdcem. Pokud nebyl zaznamenán únik plynu, tak byla domněnka o společenské škodlivosti založena jen na předsudcích správních orgánů. Žalovaný rovněž dále odmítá, že by spis Krajského úřadu Jihomoravského kraje nic nevypovídá. Zákon č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) přímo ukládá správnímu orgánu přihlédnout k tomu, že pachatel učinil kroky k nápravě. Jednání 33. O věci soud rozhodl na základě nařízeného jednání, jelikož žalobkyně vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

34. Právní zástupce žalobkyně uvedl, že nenavrhuje provedení žádných důkazů.

35. Účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

36. Právní zástupce žalobkyně doplnil, že žalobkyně je v konečné fázi řízení o povolení provozu a čeká na vyjádření znalce. Dále uvedl, že bioplynová stanice je živý mechanismus, jehož okamžité zastavení by vedlo k vysoké finanční ztrátě.

37. Žalovaný k tomu uvedl, že argumenty žalobkyně byly řešeny v rozhodnutí o zastavení provozu v roce 2020. Rozhodnutí nepožadovalo okamžité zastavení provozu, nýbrž ukončení nových vstupů a postupné ukončení provozu. Žalobkyně však rozhodnutí o zastavení provozu dlouhodobě nerespektuje. Jak již uvedla inspekce na str. 13-14 prvostupňového rozhodnutí, žalobkyně získává podporu formou výkupní ceny elektřiny vyrobené ze spalování bioplynu, přičemž za období od března do května 2024 (v němž byl spáchán projednávaný přestupek) získala podporu ve výši 5 261 696 Kč. Posouzení věci soudem 38. Žalobkyně doručila žalobu dne 4. 9. 2025 ke Krajskému soudu v Brně, který tuto věc vedl pod sp. zn. 31 A 72/2025. Ten usnesením ze dne 8. 9. 2025 rozhodl o postoupení věci městskému soudu v Praze podle § 7 odst. 6 s. ř. s..

39. Městský soud v Praze podle § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.

40. Žalobkyně s žalobou spojila návrh na přiznání odkladného účinku. Městský soud tento návrh zamítl usnesením ze dne 25. 9. 2025, č. j. 3 A 126/2025-29.

41. Soud vyšel především z následující právní úpravy:

42. Podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, ve znění účinném v době spáchání přestupku, se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je provozovatelem stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, kromě přestupků uvedených v odstavci 1 dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s § 17 odst. 3 písm. a) provozuje stacionární zdroj bez povolení provozu nebo v rozporu s ním.

43. Podle § 17 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, ve znění účinném v době spáchání přestupku, je provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 7 3 A 126/2025 kromě povinností uvedených v odstavci 1, povinen provozovat stacionární zdroj pouze na základě a v souladu s povolením provozu.

44. Příloha 2 k zákonu o ochraně ovzduší uvádí pod kódem 1.2 následující stacionární zdroj znečištění: Spalování paliv v pístových spalovacích motorech o celkovém jmenovitém tepelném příkonu více než 5 MW. Pod kódem 3.7 následující stacionární zdroj znečištění: Výroba bioplynu. Nepřiměřenost a nezákonnost uložené sankce 45. Žalobkyně má předně za to, že uložená sankce je nepřiměřená. Správní orgány podle žalobkyně nesprávně posoudily povahu a závažnost přestupku. Žalovaný sice korigoval excesivní úvahy prvostupňového orgánu, ale sám pochybil a to tím, že nedostatečně zhodnotil jako polehčující okolnost enormní úsilí, které žalobkyně dlouhodobě činí za účelem získání chybějícího povolení. Dále žalovaný nesprávně přisoudil váhu přitěžujícím okolnostem v podobě dílčích provozních nedostatků zjištěných při kontrole dne 22. 5. 2024. Uloženou pokutou navíc vybočil z mezí své rozhodovací praxe.

46. Soud předně zdůrazňuje, že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře správního uvážení (diskrečního práva) správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích. Na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012-36, č. 2671/2012 Sb. NSS).

47. Inspekce v prvostupňovém rozhodnutí žádné polehčující okolnosti neshledala. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že se s hodnocením ČIŽP, kdy žádnou polehčující okolnost z § 39 zákona č. 250/2016 Sb. neshledala, se odvolací orgán ztotožňuje. Na druhou stranu nemůže úplně přehlížet, že odvolatel o získání absentujícího povolení skutečně stále usiluje. Dále žalovaný uvedl, že kroky k získání finálního povolení za jistou polehčující okolnost uznává. Soud proto konstatuje, že žalovaný ke skutečnosti, že žalobkyně usiluje o získání finálního povolení, přihlédl.

48. Soud nepřisvědčil žalobkyni, že by k této okolnosti žalovaný přihlédl jen formálně. Snížení pokuty ze 7 500 000 Kč na 500 000 Kč je v napadeném rozhodnutí odůvodněno mimo jiné snahou odvolatelky nedostatky řešit a provoz postupně modernizovat.

49. Soud se ztotožnil s žalovaným, že nemusel provádět jako důkaz spis Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který je veden v řízení o žádosti o povolení provozu ze dne 23. 12. 2024. Žalovaný správně vyhodnotil tento důkaz jako nadbytečný. S ohledem na to, že žádost byla podána až v prosinci 2024, není zjevné, jak by mohl tento spis vypovídat o jednání žalobkyně v době spáchání přestupku (od 2. 3. 2024 do 22. 5. 2024), resp. v době bezprostředně následující. Dle soudu nebylo v tomto řízení nutné zjišťovat konkrétní kroky k získání povolení ani související náklady.

50. Soud nepřisvědčil žalobkyni, že by žalovaný neoprávněně přisoudil váhu dílčím provozním nedostatkům zjištěným při kontrole dne 22. 5. 2024. Žalovaný k nim v napadeném rozhodnutí uvedl následující: Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 8 3 A 126/2025 Všechny jím [odvolatelem] uváděné ekologicko-energetické benefity může mít teprve náležitě posouzená, povolená, a potom bezpečně provozovaná technologie. V tomto směru ČIŽP správně posoudila jako přitěžující okolnosti jeho nízkou provozní kázeň, nefunkčnost filtračního zařízení druhého stupně odsíření, provizorní napojení a zaplachtování jímky pro tekuté vstupy, zpracovávání balených surovin (k němuž není zařízení technologicky uzpůsobeno), vývoz obsahu fermentoru (nikoliv stabilního digestátu) na polnosti, jak byly zjištěné kontrolou dne 22. 5. 2024.

51. Soud má za to, že uvedená úvaha z mezí správního uvážení nijak nevybočuje. Uvedené prohřešky proti provozní kázni souvisí s provozem, o jehož povolení žalobkyně usiluje. Nejedná se tedy o nedostatky nesouvisející s předmětem řízení.

52. Soud se dále zabýval námitkou uložení odlišné sankce společnosti PRECHEZA a. s. Soud konstatuje, že při posuzování přiměřenosti výše uložené pokuty hraje srovnání s jinými pokutami uloženými ve více či méně srovnatelných věcech důležitou úlohu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2014, č. j. 4 Ads 118/2013-33).

53. Legitimní očekávání však nezakládají jednotky případů, ale pouze ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Pouze takovou praxí je správní orgán vázán. (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS, L’ORÉAL I).

54. Existence ustálené praxe je pak otázkou skutkovou (viz již citovaný rozsudek č. j. 6 Ads 88/2006-132), kterou je třeba v řízení před soudy dokazovat (viz již citovaný rozsudek č. j. 1 As 373/2020-40).

55. Soud konstatuje, že existenci ustálené správní praxe, ze které by správní orgány v případě žalobkyně vybočily, žalobkyně neprokázala.

56. Jediný případ, na který žalobkyně poukazuje, nemůže z povahy věci prokázat jednotnou, dlouhodobou a opakovanou činnost orgánů veřejné správy.

57. Žalobknyně nadto konkrétní rozhodnutí ve věci společnosti PRECHEZA nedoložila a k důkazu ho nenavrhla. Žalovaný uvedl, že případ společnosti PRECHEZA nevyústil v meritorní pravomocné rozhodnutí, jelikož byl přestupek promlčen. Na toto tvrzení žalobkyně nijak nereagovala.

58. Soud považuje v projednávané věci za zásadní, že již dne 28. 7. 2020 bylo vydáno rozhodnutí o zastavení provozu. Toto rozhodnutí však žalobkyně nerespektovala a provoz nezastavila ani poté, co jí bylo dne 1. 3. 2024 doručeno oznámení o zahájení přestupkového řízení ohledně totožného přestupku v předcházejícím období (řešeného soudem v řízení pod sp. zn. 3 A 127/2025).

59. Soud shrnuje, že správní orgány při hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností nijak nevybočily z mezí správního uvážení. Námitka žalobkyně není důvodná. Nedostatečné zohlednění materiální stránky přestupku 60. Žalobkyně namítá nedostatečné zohlednění materiální stránky přestupku. Žalobkyně souhlasí s tím, že její jednání naplnilo formální znaky skutkové podstaty vytýkaného přestupku. Má ale za to, že její jednání nebylo společensky škodlivé. Absentuje jakýkoli prokazatelný negativní dopad na chráněný zájem – na kvalitu ovzduší. Žalobkyně poukazuje také na to, že její činností dochází k výrobě tzv. „zelené“ energie. Žalovaný podle žalobkyně též nezohlednil její snahu o zjednání nápravy závadného stavu (snahu o získání finálního povolení k činnosti). Správní orgány v této souvislosti pochybily, když Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 9 3 A 126/2025 neprovedly důkaz nahlédnutím do správního spisu vedeného Krajským úřadem Jihomoravského kraje pod sp. zn. S-JMK 175881/2024/OŽP/Hel. Tento návrh vyhodnotil žalovaný jako nadbytečný, přitom je zásadní pro prokázání toho, jaké kroky žalobkyně činila k nápravě.

61. Podle zákona o odpovědnosti za přestupky je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin (§ 5).

62. Tzv. materiální korektiv v zákonné definici přestupku slouží k zohlednění individuálních okolností deliktního jednání; nemůže sloužit k fakticky plošnému zproštění povinnosti uložené na základě zákona. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury správních soudů jednání, které naplňuje všechny formální znaky přestupku, naplňuje ve standardních případech i znak materiální. Jen ve výjimečných případech, kdy okolnosti případů svědčí o tom, že fakticky vůbec nebyl porušen či ohrožen veřejný zájem, tak materiální znak naplněn nebude (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104 /2008-45, ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 34/2012-28, nebo ze dne 9. 4. 2015, č. j. 7 As 62/2015-29). Míra zasažení zájmů chráněných zákonem potom může být zohledněna zejména při stanovení druhu a výměry správního trestu.“ 63. Pokud zákon vyžaduje pro určitou činnost, nadto soustavně vykonávanou jako je tomu v nynějším případě, povolení, nemůže soud dospět k faktickému závěru, že takové povolení není třeba vyžadovat (resp. že pokud jím žalobkyně nedisponuje, tak to z materiálního hlediska ničemu nevadí). Toto rozhodnutí už učinil zákonodárce a správním orgánům a následně ani soudu nepřísluší jej revidovat.

64. Správní orgány se společenskou škodlivostí jednání žalobkyně zabývaly. Zdůraznily význam schvalovacího procesu a stanovení závazných podmínek výkonu provozu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl konkrétně následující: Názor obviněného o nízké společenské škodlivosti jeho skutků odvolací orgán nesdílí. Na vydání povolení provozu není automatický nárok, a to ani v případech, kdy instalovaná zařízení splňují zákonné normy; nejde o formální nedostatek, jak se odvolatel domnívá. Smyslem povolovacího procesu je přesně vymezit takové poměry, aby bylo v dosažitelné míře zamezeno ohrožování chráněného veřejného zájmu v lokalitě. Schvalovaný provozní řád má specifikovat povinnosti provozovatele s cílem zaručit efektivní ochranu vnějšího ovzduší (po jeho schválení a proškolení odpovědných osob bude připojen k místním provozním předpisům). Více k významu závazných podmínek provozu stanovovaných na základě § 12 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb. viz napadené prvoinstanční rozhodnutí nebo např. rozsudek NSS č. j. 9 As 83/2012 - 62 ze dne 31.10.2012.

65. Společenskou škodlivost nadto podle žalovaného zesílil fakt, že žalobkyně v protiprávním jednání pokračovala i po několikerých kontrolách inspekce, resp. dokonce navzdory už dříve vydanému rozhodnutí o zastavení provozu.

66. Uvedené úvahy správních orgánů soud považuje za dostatečné. Povolení provozu je významným preventivním nástrojem, který má zabránit znečišťování ovzduší. Jeho nedodržení či provoz zdroje bez platného povolení je postižitelný pokutou až do výše 10 000 000 Kč.

67. Soud dodává, že sazba pokuty do výše 10 000 000 Kč rovněž svědčí o významu, který zákonodárce této povinnosti stanovil. Přestupek, kterého se žalobkyně dopustila, je v kategorii přestupků s nejvyšší sazbou. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 10 3 A 126/2025 68. Samotná konstrukce přestupku přitom nevyžaduje, aby reálně došlo ke škodlivému následku, tedy negativnímu dopadu na ovzduší (znečištění ovzduší). Podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona ochraně ovzduší postačuje, že právnická osoba provozuje stacionární zdroj bez povolení provozu nebo v rozporu s ním. Dotčeným zájmem je již to, aby příslušné subjekty respektovaly zákonný preventivní nástroj, který má znečištění ovzduší zabránit. Argumentace žalobkyně by v konečném důsledku vedla k vyprázdnění smyslu povolovacího řízení.

69. Námitka absence materiálního znaku přestupku je proto nedůvodná. Likvidační výše pokuty 70. Žalobkyně dále namítá, že pokuta 500 000 Kč je pro ni likvidační.

71. Soud ověřil, že inspekce požádala žalobkyni výzvou ze dne ze dne 29. 8. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/8379, o sdělení majetkových poměrů. Na tuto výzvu však žalobkyně nijak nereagovala.

72. Soud konstatuje, že inspekce se zabývala otázkou, zda uložená pokuta pro žalobkyni není likvidační. V této souvislosti podrobně hodnotila majetkové poměry žalobkyně na str. 12-14 prvostupňového rozhodnutí. Vycházela přitom z poslední dostupné účetní závěrky a z odhadu výnosu z protiprávní činnosti. Inspekce uzavřela, že pokuta 7 500 000 Kč pro žalobkyni není likvidační.

73. Žalobkyně proti tomuto závěru v podaném odvolání nijak nebrojila a likvidační výši pokuty nenamítla. Žalovaný se proto otázkou, zda pokuta není likvidační, již explicitně nezabýval, pouze doplnil, že by žalobkyně byla aktuálně stižena platební neschopností (insolvenční řízení, nespolehlivý plátce DPH). Žalovaný zároveň napadeným rozhodnutím pokutu snížil ze 7 500 000 Kč na 500 000 Kč.

74. Soud konstatuje, že žalobkyně měla možnost v průběhu správního řízení doložit své majetkové poměry. Konkrétní úvahy o výši sankce, které jsou uvedeny v prvostupňovém rozhodnutí, mohla žalobkyně napadnout v odvolání. Ani jedno však neučinila. Obecné konstatování žalobkyně, že je pro ni pokuta likvidační, konkrétní odůvodnění správních orgánů nijak nevyvrací.

75. Nejvyšší správní soud uvedl, že ačkoliv se jedná o řízení o přestupku, doložení majetkových poměrů pro posouzení, zda je ukládaná pokuta likvidační, je především na přestupci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 As 19/2024- 33). Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133: Bude tedy záležet především na účastníku řízení, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla likvidační důsledky, tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech a tyto také věrohodným způsobem doloží či umožní správnímu orgánu, aby ověřil jejich pravdivost např. tím, že zbaví pro tento účel výše zmíněné orgány veřejné moci mlčenlivosti. Pokud tak účastník řízení neučiní a naopak odmítne poskytnout správnímu orgánu v tomto ohledu dostatečnou součinnost, bude správní orgán oprávněn vyjít pouze z údajů, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení a které si správní orgán může zjistit bez součinnosti s účastníkem řízení (vedle katastru nemovitostí např. z obchodního rejstříku, pokud jde o subjekty v něm zapsané, nebo z výpovědí svědků znalých osobních a majetkových poměrů účastníka řízení) (pozn. zvýraznění doplnil městský soud)

76. Za situace, kdy žalobkyně na výzvu ke sdělení majetkových poměrů nereagovala a své úvahy nedoplnila ani v odvolání, postačilo, že správní orgány vycházely z údajů Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 11 3 A 126/2025 v obchodním rejstříku. Tyto úvahy správních orgánů žalobkyně nijak nezpochybnila ani v podané žalobě.

77. Námitka není důvodná. Návrh na moderaci pokuty 78. Žalobkyně v závěru žaloby navrhla, aby v případě, že soud neshledá důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, moderoval pokutu podle § 78 odst. 2 s. ř. s. a trest uložený žalobkyni snížil na částku, kterou shledá přiměřenou.

79. Soud konstatuje, že žalobkyně návrh na moderaci nijak samostatně neodůvodnila. Žalobkyně soudu nijak blíže neupřesnila ani své majetkové poměry.

80. Soud považuje odůvodnění žalovaného za srozumitelné. Pokutu ve výši 500 000 Kč považuje vzhledem ke všem okolnostem za přiměřenou.

81. Za podstatnou považuje zejména existenci rozhodnutí o zastavení provozu, které žalobkyně dlouhodobě nerespektuje. Provoz žalobkyně nezastavila ani ve chvíli, kdy inspekce dne 1. 3. 2024 oznámila zahájení řízení o přestupcích za předcházející období. Nic nesvědčí o tom (a žalobkyně to ani netvrdí), že by učinila jakékoliv kroky k zastavení provozu (například ukončení vstupů).

82. Soud proto k moderaci pokuty nepřistoupil. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 83. Městský soud neshledal žádnou ze žalobních námitek důvodnou. Žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

84. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s.. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, soud náhradu nepřiznal. Nevznikly mu totiž žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 Soudního řádu správního a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 12 3 A 126/2025 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 30. června 2026 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.