3 A 127/2025

Rubrum

č. j. 3 A 127/2025- 82 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudkyně JUDr. Petry Kamínkové a soudce Mgr. Daniela Burdy ve věci žalobkyně: BPS Velký Karlov s.r.o., IČO 108 00 832 sídlem Boskovštejn 99, 671 54 Boskovštejn zastoupená advokátem JUDr. Vojtěchem Mihalíkem sídlem Bezručova 90, 692 01 Mikulov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2025, č.j. MZP/2025/240/334 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobkyně je provozovatelem stacionárních zdrojů znečištění ovzduší umístěných na provozovně Hrádek č. or. 222, 671 27 Hrádek (dále také „BPS Velký Karlov“). Dne 11. 12. 2024 byla rozhodnutím (č. j. ČIŽP/47/2024/7046, dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 2 3 A 127/2025 České inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) shledána vinnou ze spáchání několika přestupků tím, že: - provozovala v období od 1. 6. 2022 do 1. 3. 2024 stacionární zdroj znečištění bez povolení provozu, čímž spáchala přestupek podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, ve znění účinném v době spáchání přestupku (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). Žalobkyně konkrétně provozovala bez povolení stacionární zdroje znečištění uvedené v příloze 2 zákona o ochraně ovzduší pod kódy 3.7 (výroba bioplynu) a 1.2 (spalování paliv v pístových spalovacích motorech). - dvakrát neohlásila příslušným orgánům v zákonném termínu 48 hodin technologickou závadu, ke které došlo dne 15. 11. 2022 a 12. 1. 2024. Tím spáchala přestupek podle § 25 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně ovzduší. - nezjišťovala úroveň znečištění ovzduší v požadovaném rozsahu a to tím, že nezajistila jednorázové měření emisí SO2 podle vyhlášky č. 415/2012 Sb. Tím se dopustila přestupku podle § 25 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně ovzduší. Za uvedené přestupky uložila žalobkyni inspekce pokutu ve výši 5 000 000 Kč a to podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Tím je provozování stacionárního zdroje znečištění bez povolení, za které je podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší možné uložit pokutu až ve výši 10 000 000 Kč.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Její odvolání zamítl žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jehož zrušení se žalobkyně domáhá podanou žalobou (dále jen „napadené rozhodnutí“).

3. Soud předesílá, že posuzuje více žalob stejné žalobkyně. V této věci projednávané pod sp. zn. 3 A 127/2025 posuzuje zákonnost napadeného rozhodnutí o výše uvedených přestupcích. Věc 3 A 126/2025 se týká přestupku spáchaného provozem stacionárních zdrojů znečištění bez povolení v období od 2. 3. 2024 do 22. 5. 2024, tedy v období bezprostředně následujícím po období řešeném v projednávané věci. Ve věci sp. zn. 3 A 132/2025 pak soud posuzuje rozhodnutí o dalších, typově jiných přestupcích žalobkyně podle § 125g odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, jichž se dopustila tím, že neumístila zařízení v němž se používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo dopravují závadné látky a nepoužívala jen takového zařízení, popřípadě způsobu při zacházení se závadnými látkami, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod. I tyto přestupky se však týkají zařízení BPS Velký Karlov.

4. Všechny tři žaloby žalobkyně podala nejprve Krajskému soudu v Brně, který je postoupil městskému soudu. Shrnutí obsahu správního spisu 5. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

6. Správní spis obsahuje rozhodnutí inspekce ze dne 17. 10. 2022, č. j. ČIŽP/47/2022/9864, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků podle zákona o ochraně ovzduší. Přestupků se dopustila tím, že v období od 29. 10. 2021 do 23. 4. 2022 provozovala stacionární zdroje znečištění uvedené v příloze zákona o ochraně ovzduší pod kódy 3.7 (výroba bioplynu) a 1.2 (kongregační jednotky na spalování bioplynu). Za uvedené přestupky jí byla uložena pokuta ve výši 500 000 Kč.

7. Spis dále obsahuje protokol o kontrole ze dne 10. 10. 2023, č. j. ČIŽP/47/2023/7572. Předmětem kontroly dle protokolu byla kontrola zařízení „Bioplynová stanice Velký Karlov“ Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 3 3 A 127/2025 podle zákona o ochraně ovzduší. V části Závěr kontroly inspekce mimo jiné konstatovala, že Kontrolovaná osoba porušila povinnost stanovenou § 17 odst. 3 písm. a) zákona č. 201/2012 Sb., podle kterého je možné Provozovat stacionární zdroje pouze na základě povolení provozu. Dále inspekce konstatovala, že Kontrolovaná osoba porušila povinnost stanovenou § 17 odst. 3 písm. b) zákona č. 201/2012 Sb., který stanovuje povinnost Zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1.

8. Součástí spisu je též protokol o kontrole ze dne 31. 1. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/792. Předmětem kontroly byla opět kontrola bioplynové stanice Velký Karlov. V závěru kontroly inspekce konstatovala, že žalobkyně stále provozuje stacionární zdroje znečištění bez povolení provozu. Dále inspekce uvedla, že kontrolovaná osoba neohlásila inspekci do 48 hodin závadu – havárii spočívající v nekontrolovatelném úniku bioplynu.

9. Inspekce následně zahájila dne 29. 2. 2024 řízení vedené pod sp. zn. ZN/ČIŽP/47/1129/2023 o přestupcích. Oznámení o zahájení tohoto řízení (č. j. ČIŽP/47/2023/2056) bylo žalobkyni doručeno dne 1. 3. 2024. Proti výsledku tohoto řízení žalobkyně brojí podanou žalobou.

10. Dne 2. 5. 2024, přípisem č. j. ČIŽP/47/2024/4426, vyzvala inspekce žalobkyni ke sdělení údajů o majetkových poměrech. Na tuto výzvu žalobkyně nijak nereagovala.

11. Spis dále obsahuje protokol o kontrole ze dne 27. 5. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/5121. Předmětem kontroly dle protokolu bylo zjištění, zda kontrolovaná osoba provozuje stacionární zdroje znečišťování ovzduší uvedené v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší na provozovně s názvem „BPS Velký Karlov“. V části Kontrolní zjištění – závěr inspekce konstatuje, že bylo ve sledovaném kontrolovaném období zjištěno přetrvávající provozování vyjmenovaných zdrojů znečišťování ovzduší v rámci provozovny BPS Velký Karlov bez povolení provozu, resp. ke dni 22.05.2024 nebylo zjištěno zastavení předmětného nepovoleného provozu.

12. Dne 2. 7. 2024, výzvou č. j. ČIŽP/47/2024/5626, inspekce vyrozuměla žalobkyni o shromážděných podkladech a poskytla jé možnost vyjádřit se k podkladům. Žalobkyně se podle správního spisu k podkladům nevyjádřila.

13. Inspekce vydala dne 11. 12. 2024 prvostupňové rozhodnutí, ve kterém uznala žalobkyni vinnou ze spáchání několika přestupků. Žalobkyně podle inspekce provozovala v období od 1. 6. 2022 do 1. 3. 2024 stacionární zdroj znečištění bez povolení provozu, čímž spáchala přestupek podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší. Žalobkyně konkrétně provozovala bez povolení stacionární zdroje znečištění uvedené v příloze 2 zákona o ochraně ovzduší pod kódy 3.7 (výroba bioplynu) a 1.2 (spalování paliv v pístových spalovacích motorech). Žalobkyně podle inspekce dále dvakrát neohlásila příslušným orgánům v zákonném termínu 48 hodiny technologickou závadu, ke které došlo dne 15. 11. 2022 a 12. 1. 2024. Tím spáchala přestupek podle § 25 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně ovzduší. Žalobkyně konečně podle inspekce nezjišťovala úroveň měření ovzduší v požadovaném rozsahu a to tím, že nezajistila jednorázové měření emisí SO2 podle vyhlášky č. 415/2012 Sb. Tím se dopustila přestupku podle § 25 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně ovzduší.

14. Za výše uvedené přestupky inspekce žalobkyni uložila podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný pokutu ve výši 5 000 000 Kč. Rovněž byla žalobkyně vyzvána k zaplacení nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč, to vše splatné do 30 dnů od nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 4 3 A 127/2025 15. Žalobkyně dne 18. 12. 2024 podala proti prvostupňovému rozhodnutí inspekce blanketní odvolání, které bylo správnímu orgánu doručeno dne 19. 12. 2024 ve kterém avizovala, že ho doplní do 30 dnů. Inspekce usnesením ze dne 20. 12. 2024, stanovila žalobkyni podle § 39 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) lhůtu do 15. 1. 2025 pro doplnění odvolání.

16. Žalobkyně doplnila své odvolání dne 14. 1. 2025. Žalobkyně v odvolání uvedla, že současná věc není prvním řízením o přestupku, která je proti ní vedena. Zastává ten názor, že obě tato řízení by měla být postupem podle § 88 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, spojena do řízení jediného. Žalobkyně připomněla, že i v otázkách správního trestání lze postupovat ve prospěch pachatele a případně aplikovat normy správního práva způsobem pro pachatele nejpříznivějším. Apelovala též na zásadu hospodárnosti, se kterou je vedení dvou samostatných řízení v rozporu. Žalobkyně je také přesvědčena, že takto vysoká pokuta neodpovídá ani běžné správní praxi v České republice. Dále žalobkyně zpochybňuje, že by byla propojena se společností ZUCCA a.s. Nejedná o dceřinou, sesterskou nebo mateřskou společnost. Subjekty nevystupují ani v pozici právního předchůdce a právního nástupce. To, že Ing. Rada vykonával v období 23. 2. 2021 – 22. 3. 2022 funkci člena správní rady ve společnosti ZUCCA a.s. a od 22. 3. 2024 vykonává funkci statutárního orgánu žalobkyně není dokladem jakéhokoli propojení obou subjektů. V neposlední řadě žalobkyně zpochybňuje naplnění materiální stránky přestupku. Má za to, že absentuje společenská škodlivost a poukazuje na environmentální přesah provozu jejího zařízení.

17. Inspekce po doplnění odůvodnění odvolacích důvodů postoupila věc dne 5. 2. 2025 žalovanému podle § 88 odst. 1 správního řádu.

18. Žalovaný podklady uvedené ve spisu rozšířil. Do spisu zahrnul mimo jiné rozhodnutí inspekce ze dne 28. 7. 2020, č. j. ČIŽP/47/2020/2300, kterým rozhodla o zastavení provozu vyjmenovaných stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší umístěných v provozovně „Bioplynová stanice Velký Karlov“ (dále jen „rozhodnutí o zastavení provozu“). Jednalo se konkrétně o zdroje uvedené v příloze 2 zákona o ochraně ovzduší pod kódy 3.7 (výroba bioplynu) a 1.2 (spalování paliv v pístových spalovacích motorech). Podle tohoto rozhodnutí byl tehdejší provozovatel – společnost ZUCCA a. s. povinen nechat doběhnout probíhající technologický cyklus a nový technologický cyklus již nezahajovat. Spis zahrnuje i navazující rozhodnutí žalovaného, který rozhodnutí o zastavení provozu potvrdil.

19. Do spisu dále žalovaný nově zahrnul usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 10. 2024, č. j. 23 EXE 56/2024-137, kterým tento soud rozhodoval o návrhu povinné (žalobkyně v projednávané věci) na zastavení exekuce k vymožení povinnosti uložené rozhodnutí o zastavení provozu. Žalobkyně argumentovala, že vymáhaná povinnost zastavit provoz stacionárních zdrojů znečištění byla uložena společnosti ZUCCA a.s. Žalobkyně přitom není jejím právní nástupce a není s ní nijak provázaná. Okresní soud však konstatoval, že rozhodnutí o zastavení provozu je správní akt in rem. Dospěl tedy k závěru, že rozhodnutí o zastavení provozu nezavazuje jen jednoho konkrétního provozovatele. Naopak podle okresního soudu zavazuje každou další osobu, která se ve vztahu k předmětu exekučního titulu nachází ve stejné právní situaci jako společnost ZUCCA a.s., tedy každého dalšího provozovatele stacionárního zdroje. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 5 3 A 127/2025 20. Žalovaný vydal dne 9. 7. 2025 napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se ztotožnil s argumentací inspekce, na níž v napadeném rozhodnutí odkazoval. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 10. 7. 2025. Obsah žaloby 21. Žalobkyně v žalobě uvádí celkem čtyři okruhy důvodů, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Má za to, že sankce je nepřiměřená v důsledku obcházení absorpční zásady. Správní orgány dále podle žalobkyně nesprávně posoudily povahu a závažnost přestupku. Žalobkyně má také za to, že nebyla naplněna materiální stránky přestupku. Pokuta, kterou správní orgány uložily, je rovněž podle žalobkyně likvidační.

22. Nepřiměřenost a nezákonnost uložené sankce v důsledku obcházení absorpční zásady žalobkyně spatřuje v umělém rozdělení trvajícího přestupku do dvou správních řízení. Žalobkyně v tomto postupu vidí záměr inspekce kumulovat tresty za jeden trvající přestupek, což je v rozporu se zásadami správního trestání. Žalovaný se navíc, dle žalobkyně, s předmětnou námitkou dostatečně nevypořádal a pouze formálně potvrdil postup inspekce.

23. Žalobkyně namítá též nesprávné posouzení povahy a závažnosti přestupku. Tvrdí, že inspekce a žalovaný nezohlednily polehčující okolnosti a naopak nesprávně posoudily některé skutečnosti jako okolnosti přitěžující. K dobru žalobkyně nebyla nijak přičtena její aktuální snaha a kroky, které činí k dodatečné legalizaci provozu. Naopak za přitěžující okolnosti správní orgány označily domnělou personální propojenost se společností ZUCCA a.s., původním provozovatelem BPS Velký Karlov, a to přes výkon funkce jednatele identické osoby. Žalobkyně namítá, že se jedná o zcela běžný jev v podnikatelském prostředí, který by neměl být hodnocen nijak negativně.

24. Nedostatečné zohlednění materiální stránky přestupku vidí žalobkyně v nedostatečném zkoumání skutečné společenské škodlivosti jejího počínání. Žalobkyně argumentuje naopak společenskou prospěšností jejího provozu, která plyne z veřejného zájmu na podpoře obnovitelných zdrojů energie a ekologickém zpracování odpadů. Tyto parametry provoz bioplynové stanice splňuje. Opět namítá nedostatečné zohlednění kroků, které žalobkyně činí k získání potřebného povolení, ze strany žalovaného. Jednání žalobkyně zároveň nijak negativně nedopadlo na okolí.

25. Výše správního trestu je dále dle žalobkyně likvidační povahy a žalovaný se při stanovení výše pokuty nijak nezabýval prověřením majetkových poměrů žalobkyně.

26. Žalobkyně proto navrhla zrušení rozhodnutí správní orgánu a napadeného rozhodnutí žalovaného a povinnost žalovaného uhradit jí ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení.

27. Žalobkyně rovněž vyzvala soud na základě § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) k přiznání odkladného účinku žaloby, a to z důvodu tvrzené nepřiměřené a likvidační výši pokuty. Vyjádření k žalobě 28. Žalovaný se vyjádřil k žalobě dne 16. 10. 2025.

29. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by trvající přestupek spočívající v provozování zdrojů bez povolení inspekce uměle a nezákonně rozdělila do dvou samostatných řízení. Inspekce jako prvostupňový orgán zahájila dne 1. 3. 2024 řízení o přestupcích, žalobkyně však pokračovala v řešeném protiprávním jednání i po tomto datu. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 6 3 A 127/2025 Oznámení o zahájení řízení podle žalovaného ukončuje jeden skutek od dalšího. Protiprávní jednání a pachatel jsou sice stejné, ale odlišnost je dána v časovém období. Nejedná se tedy o jeden skutek.

30. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že se již roku 2024 pokusila získat rozhodnutí o povolení provozu zařízení u příslušných orgánů. Rozhodnutím krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 1. 2024, totiž nebyl provoz závodu povolen. Toto rozhodnutí bylo dne 25. 7. 2024 odvolacím orgánem potvrzeno. Žalovaný uvádí, že nová žádost byla žalobkyní podána až 23. 12. 2024. I pokud by tato žádost byla úspěšná, odkazuje žalovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2022, č. j. 3 A 109/2020-52, ve kterém je uvedeno, že ani skutečnost, že žalobce znovu požádal o povolení provozu a uvádí, že jeho nynější žádost by měla být v dohledné době úspěšná, nic nemění na skutečnosti, že žalobce po celou dobu provozuje zařízení nelegálně. Pouhá snaha o získání povolení nezakládá veřejné subjektivní právo na provozování stacionárního zdroje bez znečištění.

31. K určení druhu a výměry správní trestu žalovaný uvádí, že považuje své hodnocení za podrobné a komplexní. Připomíná, že od 1. 6. 2022 do 1. 3. 2024 došlo v zařízení žalobkyně ke třem mimořádným událostem. Nelze též opomenout celkový přístup žalobkyně k celému problému. Podle žalovaného nejsou skutečnosti žalobkyní uváděné v žalobě ničím natolik zásadním, co by odůvodňovalo uložení mírnějšího trestu.

32. Za absurdní a obstrukční považuje žalovaný výhradu nenaplnění materiální stránky přestupku. Podle žalovaného se nejedná o formální pochybení. Naplněním materiální stránky přestupku (mimo jiné řešení míry společenské škodlivosti) se jak žalovaný, tak inspekce podrobně zabývaly. V této souvislosti odkazuje žalovaný na str. 13 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný pro ilustraci citoval z dalšího protokolu o kontrole ze dne 27. 5. 2024. Z něj podle žalovaného mimo jiné vyplývá, že žalobkyně vyvážela digestát a obsah fermentoru F02 na polnosti.

33. K námitce likvidační výše uložené pokuty žalovaný uvedl, že žalobkyně ji ve správní řízení nevznesla. Neuvedla též žádné informace o svých majetkových poměrech.

34. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout. Replika žalobkyně 35. Žalobkyně na vyjádření žalovaného zareagovala replikou ze dne 7. 11. 2025.

36. Žalobkyně nadále považuje jednání správních orgánů v souvislosti s uložením dvou samostatných pokut za tentýž trvající přestupek za obcházení absorpční zásady. Inspekce se tohoto obcházení měla dle žalobkyně dopustit tím, že bylo zcela na jejím uvážení, kdy zahájí řízení o přestupku. Jelikož tak učinila 1. 3. 2024, uměle si tím vytvořila mezník, na základě něhož mohla uložit dva správní tresty.

37. K problematice druhu a výměry trestu žalobkyně tvrdí, že žalovaný ve svém odůvodnění výše pokuty zavádí do soudního řízení nové, procesně nepřípustné důkazy, které nebyly součástí správního spisu a nemohly tak být podkladem pro napadené rozhodnutí. Jedná se o protokol z kontroly konané dne 27. 5. 2024. Žalobkyně je však postihována za jednání do 1. 3. 2024. Správní orgány mají podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů.

38. Žalobkyně dále argumentuje případem společnosti PRECHEZA a.s. Má za to, že tato společnost se dopustila porušení i rizikovější činnosti, přesto jí byla udělena pokuta jen ve Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 7 3 A 127/2025 výši 500 000 Kč. Činností společnosti PRECHZA a.s. bylo nadto ohroženo zdraví osob, což v případě žalobkyně nenastalo. Správní orgány udělily trest nijak nezohledňující polehčující okolnosti na straně žalobkyně a nebyla řešena ani skutečná míra ohrožení osob. K otázce likvidační povahy výše pokuty žalobkyně tvrdí, že si správní orgány měly zjišťovat finanční situaci žalobkyně, a to například od orgánů finanční správy. Duplika žalovaného 39. Žalovaný reagoval duplikou 8. 12. 2025.

40. Ve své duplice žalovaný uvedl, že případ společnosti PRECHEZA a. s. je v řadě skutkových okolností od případu žalobkyně odlišný. Zároveň ani nebyl ukončen pravomocným rozhodnutím, a to z důvodu promlčení. K otázce likvidační výše pokuty pak žalovaný uvedl, že inspekce se majetkovými poměry zabývala. Žalobkyně v tomto směru ignorovala výzvu k poskytnutí součinnosti. Ani nyní v replice žalobkyně neuvádí, žádnou konkrétní argumentaci. Inspekce vycházela z veřejně dostupných údajů v katastru nemovitostí a ve sbírce listin obchodního rejstříku. Žalovaný má rovněž za to, že protokol o kontrole ze dne 27. 5. 2024 není novotou. Byl součástí správního spisu v době rozhodování správních orgánů. Triplika žalobkyně 41. Žalobkyně reagovala dne 29. 12. 2025 triplikou. Žalovaný má za to, že případ PRECHEZA a. s. byl skutkově odlišný, a to tak, že porušení byla závažnější ale sankce byla mírnější. Ohledně likvidační výše pokuty má správní orgán z úřední povinnosti zjišťovat majetkové poměry pachatele tak, aby pokuta nebyla likvidační. Odkaz žalovaného na to, že vycházel z veřejně dostupných zdrojů, není dostatečný. Žalobkyně má dále za to, že správní orgány nemohou odůvodňovat výši a přísnost sankce protokolem ze dne 27. 5. 2024, jelikož žalobkyně je trestána za jednání do 1. 3. 2024. Jednání 42. O věci soud rozhodl na základě nařízeného jednání, jelikož žalobkyně vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Právní zástupce žalobkyně uvedl, že nenavrhuje provedení žádných důkazů.

43. Právní zástupce žalobkyně setrval na uplatněné žalobní argumentaci a doplnil, že žalobkyně je v konečné fázi řízení o povolení provozu a čeká na vyjádření znalce. Věc se aktuálně jeví tak, že provoz bude povolen.

44. Žalovaný uvedl, že bioplynová stanice Velký Karlov je již téměř 20 let provozována bez povolení různými personálně propojenými subjekty. Již v roce 2020 byla udělena sankce 5 milionů Kč a vydáno rozhodnutí o zastavení provozu. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno zdejším soudem. Žalobkyně zařízení koupila v dražbě. V dražební vyhlášce bylo jasně uvedeno, že bioplynová stanice nemůže být provozována. Žalobkyně si toho byla vědoma, přesto bioplynovou stanici dále provozuje.

45. Tento případ, kdy žalobkyně nerespektuje rozhodnutí o zastavení provozu a zařízení stále provozuje, je zcela ojedinělý. Nelze proto dohledat žádné srovnatelné pokuty.

46. Pokud jde o jiné neoprávněné provozy, žalovaný konstatoval, že při prvním odhalení se ukládají významně nižší pokudy. Žalobkyni byl seznam přestupců a pokut poskytnut na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 8 3 A 127/2025 47. Žalobkyně dostala první pokutu ve výši 350 000 Kč. Toto rozhodnutí u soudu nenapadla. V nyní projednávané věci správní orgány vycházely ze tří inspekčních protokolů. Žalobkyně neoprávněně provozovala zařízení po dobu téměř 2 let. Řízení bylo nadto vedeno o čtyřech různých přestupcích. Inspekce totiž odhalila 3 mimořádné události. Žalobkyně přitom nijak nezpochybnila, že všechny tyto přestupky spáchala.

48. Žalovaný má za to, že primární motivací žalobkyně je zisk který realizuje neoprávněným provozem, neboť na provoz dostává provozní podporu. Posouzení věci soudem 49. Městský soud v Praze podle § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.

50. Žalobkyně s žalobou spojila návrh na přiznání odkladného účinku. Městský soud tento návrh zamítl usnesením ze dne 25. 9. 2025, č.j. 3 A 127/2025-42.

51. Soud vyšel především z následující právní úpravy:

52. Podle § 17 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, ve znění účinném v době spáchání přestupku, je provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, kromě povinností uvedených v odstavci 1, povinen provozovat stacionární zdroj pouze na základě a v souladu s povolením provozu.

53. Podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, ve znění účinném v době spáchání přestupku, se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je provozovatelem stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, se kromě přestupků uvedených v odstavci 1 dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s § 17 odst. 3 písm. a) provozuje stacionární zdroj bez povolení provozu nebo v rozporu s ním.

54. Podle § 25 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně ovzduší, ve znění účinném v době spáchání přestupku, se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je provozovatelem stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, se kromě přestupků uvedených v odstavci 1 dopustí přestupku tím, že nepodá krajskému úřadu nebo inspekci zprávu o výskytu technické závady, která má za následek vyšší úroveň znečišťování a současně nedodržení podmínky pro provoz stacionárního zdroje, nejpozději do 48 hodin od jejího vzniku podle § 17 odst. 3 písm. e). Podle písm. b) téhož ustanovení se dopustí přestupku, pokud v rozporu s § 17 odst. 3 písm. b) nezjistí úroveň znečišťování u znečišťujících látek, u kterých tak stanoví tento zákon, prováděcí právní předpis nebo povolení provozu.

55. Dle Přílohy 2 k zákonu o ochraně ovzduší je pod kódem 1.2 následující stacionární zdroj znečištění: Spalování paliv v pístových spalovacích motorech o celkovém jmenovitém tepelném příkonu více než 5 MW a pod kódem 3.7 následující stacionární zdroj znečištění: Výroba bioplynu. Nepřiměřenost a nezákonnost uložené sankce v důsledku obcházení absorpční zásady 56. Žalobkyně především namítá nepřiměřenost a nezákonnost uložené sankce, jež má spočívat v obcházení absorpční zásady. Má za to, že žalobkyni vytýkaný nejpřísněji trestaný přestupek je svou povahou přestupkem trvajícím a že byl inspekcí a následně žalovaným uměle rozdělen do dvou samostatných správních řízení, aby za něj mohly být uloženy dvě samostatné pokuty. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 9 3 A 127/2025 57. Žalobkyně nesouhlasí s odkazem správních orgánů na § 88 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Postup podle tohoto ustanovení by podle žalobkyně vedl k popření smyslu a účelu správního trestání.

58. Žalovaný má naopak za to, že postupoval správně. Z § 88 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky vyplývá, že se ve společném řízení neprojedná přestupek, který byl spáchán po zahájení řízení o jiném přestupku. Podle žalovaného zahájením řízení došlo k přetržení trvajícího přestupku. Jedná se o mezník, který odděluje jeden skutek od dalšího.

59. Soud se ztotožňuje s argumentací žalovaného.

60. Podle § 88 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky platí, že „Ve společném řízení se neprojedná přestupek, který byl spáchán po zahájení řízení o jiném přestupku.“ 61. Mezníkem, který odděluje trvající přestupek, nedošlo-li k jeho ukončení již dříve ukončením protiprávního stavu, je obvinění z přestupku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2011, č. j. 9 As 101/2010-101).

62. Obviněným se podezřelý z přestupku stává v okamžiku, kdy vůči němu správní orgán učiní první úkon v řízení (§ 69 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky). Tímto úkonem se rozumí doručení oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku nebo ústní vyhlášení takového oznámení (§ 78 odst. 2 věty prvé zákona o odpovědnosti za přestupky).

63. Obvinění z přestupku u trvajícího přestupku znamená, že trvá-li i nadále, považuje se za nový přestupek, neboť obviněním dochází k přetržení trvajícího přestupku (VETEŠNÍK, Pavel. § 8 [Trvající přestupek]. In: JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 80 81).

64. Z hlediska totožnosti skutku se tedy nejedná o skutek shodný, ale o skutek nový, za který lze uložit další sankci. I při existenci totožného pachatele i protiprávního stavu je odlišnost dána časovým obdobím, po které přestupek trvá a za které je sankce ukládána (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2007, č. j. 9 As 40/2007-61).

65. Též rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 9. 10. 2025, č. j. 5 As 98/2022-51 potvrdil, že u přestupků, které byly spáchány po zahájení řízení o jiném přestupku, se ve vztahu k tomuto jinému přestupku neuplatní pravidla pro ukládání úhrnného trestu vyjádřená v § 41 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť o nich spolu s tímto jiným přestupkem nelze dle § 88 odst. 3 uvedeného zákona vést společné řízení, ani pokud se jejich skutková podstata týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy a k jejich projednání je příslušný tentýž správní orgán.

66. V projednávané věci bylo oznámení o zahájení řízení ze dne 29. 2. 2024, č. j. ČIŽP/47/2023/2056, doručeno žalobkyni dne 1. 3. 2024.

67. Toto oznámení o zahájení řízení je obviněním z přestupku, kterým došlo k přetržení trvajícího přestupku. Jelikož žalobkyně udržovala protiprávní stav i po tomto oznámení, jde se o samostatný přestupek, který nebylo možné s ohledem na § 88 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky projednat ve společném řízení.

68. Soud se proto neztotožnil s žalobkyní, že by správní orgány jediný trvající přestupek uměle rozdělily do dvou samostatných správních řízení za účelem obcházení absorpční zásady. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 10 3 A 127/2025 69. Námitka není důvodná. Nesprávné posouzení povahy a závažnosti přestupku a souvisejících okolností 70. Žalobkyně dále namítá nesprávné posouzení povahy a závažnosti přestupku a nesprávné vyhodnocení okolností, které správní orgány vedly ke stanovení výše pokuty.

71. Žalobkyně namítá, že jako přitěžující okolnost správní orgány hodnotily personální propojenost žalobkyně se společností ZUCCA a.s., která byla původním vlastníkem a provozovatelem BPS Velký Karlov. Žádné tvrzené propojení neexistuje a výkon funkce jednatele identickou osobou je běžným jevem a nemůže být přičítán k tíži žalobkyně. Dále má žalobkyně za to, že nebyly dostatečně hodnoceny kroky, které žalobkyně činila a činí k nápravě. V jiné části žaloby konkrétně zmiňuje, že do dne podání žaloby nebylo vydáno rozhodnutí o žádosti o povolení provozu (řízení je vedené pod sp. zn. S-JMK 175881/2024 OŽP/Hel); spis v této věci správní orgány odmítly provést jako důkaz, ačkoli obsahuje informace o tom, jaké konkrétní kroky žalobkyně následně činila. Žalobkyně uvádí, že vynakládá značné prostředky na modernizaci zařízení a na přípravu podkladů pro novou žádost o povolení provozu. Žalobkyně v replice uvádí případ společnosti PRECHEZA a.s., jejíž činnost souvisela s výrobou nebezpečných chemických látek. V jejím případě přesto byla uložena pokuta v částce 500 000 Kč a nikoli v řádu milionů jako v případě žalobkyně.

72. Žalovaný uvádí, že jak v napadeném rozhodnutí, tak v prvostupňovém rozhodnutí se správní orgány velmi podrobně a komplexně zabývaly druhem a výměrou správního trestu.

73. Žalobkyně podle žalovaného sice provoz modernizuje, nerespektuje však povinné předchozí schválení konkrétního řešení v povolovacím procesu.

74. Žalovaný se vyjádřil též k tvrzení žalobkyně, která nepovažuje personální propojenost se společností ZUCCA a.s. za přitěžující okolnost. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v napadeném rozhodnutí korigoval rozhodnutí inspekce v tom směru, že personální propojení s předchozím provozovatelem bioplynové stanice není negativně promítáno do výše pokuty. K případu společnosti PRECHEZA a. s. pak žalovaný uvádí, že případ je v mnoha ohledech podstatně odlišný (zařízení mimo jiné disponovalo platným integrovaným povolením provozu). Uvedené řízení nadto ani nebylo z důvodu promlčení ukončeno pravomocným meritorním rozhodnutím.

75. Soud předně zdůrazňuje, že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře správního uvážení (diskrečního práva) správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích. Na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské uvážení a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012-36, č. 2671/2012 Sb. NSS).

76. Soud konstatuje, že inspekce srozumitelně vyhodnotila polehčující a přitěžující okolnosti na straně 20 prvostupňového rozhodnutí.

77. Inspekce uvedla, že neshledala žádné z demonstrativně uvedených polehčujících okolností podle § 39 zákona o odpovědnosti za přestupky. Dále uvedla, že kladně přihlédla k tomu, že Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 11 3 A 127/2025 žalobkyně usilovala o vydání povolení provozu, nicméně povolení nebylo vydáno s ohledem na fyzický stav technologie bioplynové stanice a současně vybrané nekorespondující údaje o jejím provozu. Srozumitelně popsala i řadu přitěžujících okolnosti (mimo jiné opakovaná pochybení, vědomé porušení povinností, či únik vyššího množství emisí znečišťujících látek).

78. Soud se ztotožnil s žalovaným, že nemusel provádět jako důkaz spis Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který je veden v řízení o žádosti žalobkyně o povolení provozu ze dne 23. 12. 2024. Žalovaný správně vyhodnotil tento důkaz jako nadbytečný. S ohledem na to, že žádost byla podána až v prosinci 2024, není zjevné, jak by mohl tento spis vypovídat o jednání žalobkyně v době spáchání přestupku (od 1. 6. 2022 do 1. 3. 2024), resp. v době bezprostředně následující. Dle soudu nebylo v tomto řízení nutné zjišťovat konkrétní kroky k získání povolení.

79. Žalovaný přitom k usilování o povolení provozu přihlédl a uvedl (str. 13 napadeného rozhodnutí), že: „S hodnocením ČIŽP, která kladně přihlédla k okolnosti, že obviněný usiloval o vydání povolení provozu, resp. zajistil zpracování zákonem vyžadovaných podkladů, nicméně s ohledem na fyzický stav technologie a současně na nekorespondující údaje o jejím provozu, nebylo povolení vydáno, lze souhlasit. Obviněný zařízení za provozu modernizuje, leč bez respektování povinnosti přechozího schválení v povolovacím procesu. Jím uváděné ekologicko-energetické benefity může mít až řádně posouzená, povolená, a poté bezpečně provozovaná technologie. V tomto směru nelze přehlédnout, že v nyní řešeném období od 01.06.2022 do 01.03.2024 došlo v provozovně ke 3 mimořádným událostem (ve dnech 15.11.2022, 14.11.2023 a 12.01.2024). Skutečnost, že podle výsledků AME kogenerační jednotky splňovaly specifické emisní limity a že provozovatel dodržoval i některé své další zákonné povinnosti, nepředstavuje jednání výjimečné, odůvodňující mírnější trest (viz např. rozsudek NSS č. j. 7 As 30/2016 - 81 ze dne 21.12.2016). Všechna dosud provozovateli vydaná, souhlasná závazná stanoviska krajského úřadu na úseku ochrany ovzduší (podobně jako registrace hnojiva) představují pouze administrativní podklady (podmínky) pro řízení vedená příslušným stavebním úřadem.“ 80. Pro úplnost soud konstatuje, že žalobkyně tuto námitku uplatnila v části žaloby vztahující se k absorpční zásadě. Soudu není z textu žaloby zřejmé, jak konkrétně souvisí s námitkou obcházení absorpční zásady, naopak se vztahuje spíše k povaze a závažnosti přestupku.

81. Pokud jde o personální propojení žalobkyně se společností ZUCCA, a.s., žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 12) uvedl, že „personální propojení s předchozím provozovatelem bioplynové stanice v osobě Ing. Bohumíra Rady odvolací orgán do výše pokuty negativně nepromítá, a napadené rozhodnutí v tomto směru koriguje.“ 82. Soud ověřil, že toto propojení nebylo ani v prvostupňovém rozhodnutí hodnoceno jako přitěžující okolnost. Inspekce uvedla, že dlouhodobým zaměstnancem původního provozovatele bioplynové stanice společnosti ZUCCA, a.s. a žalobkyně je tatáž osoba. Z toho inspekce dovodila, že žalobkyně je profesionál a že činnost, při které se dopustila přestupků, je předmětem jejího dlouholetého podnikání, které vykonává za účelem zisku. Tento závěr žalobkyně nijak nezpochybnila.

83. Soud se dále zabýval námitkou uložení odlišné sankce společnosti PRECHEZA A. S. Soud konstatuje, že při posuzování přiměřenosti výše uložené pokuty hraje srovnání s jinými pokutami uloženými ve více či méně srovnatelných věcech důležitou úlohu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2014, č. j. 4 Ads 118/2013-33). Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 12 3 A 127/2025 84. Legitimní očekávání však nezakládají jednotky případů, ale pouze ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Pouze takovou praxí je správní orgán vázán. (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS, L’ORÉAL I).

85. Existence ustálené praxe je pak otázkou skutkovou (viz již citovaný rozsudek č. j. 6 Ads 88/2006-132), kterou je třeba v řízení před soudy dokazovat (viz již citovaný rozsudek č. j. 1 As 373/2020-40).

86. Soud konstatuje, že existenci ustálené správní praxe, ze které by správní orgány v případě žalobkyně vybočily, žalobkyně neprokázala.

87. Jediný případ, na který žalobkyně poukazuje, nemůže z povahy věci prokázat jednotnou, dlouhodobou a opakovanou činnost orgánů veřejné správy.

88. Žalobknyně nadto konkrétní rozhodnutí ve věci společnosti PRECHEZA nedoložila a k důkazu ho nenavrhla. Žalovaný uvedl, že případ společnosti PRECHEZA nevyústil v meritorní pravomocné rozhodnutí, jelikož byl přestupek promlčen. Na toto tvrzení žalobkyně nijak nereagovala.

89. Žalobkyně v souvislosti s výší sankce v replice dále namítla, že se žalovaný pokouší ve svém vyjádření k žalobě dodatečně odůvodnit extrémní výši sankce tím, že obsáhle cituje z protokolu o kontrole ze dne 27. 5. 2024. Žalobkyně je však postihována jen za jednání do 1. 3. 2024.

90. K této námitce soud konstatuje, že protokol ze dne 27. 5. 2024 zmínil žalovaný již v napadeném rozhodnutí, a to pouze pro ilustraci k odvolací námitce žalobkyně, že kvalitně zpracovává odpadní látky. Nejednalo se o odkaz, který by odůvodňoval druh trestu, jeho výši nebo míru společenské škodlivosti. Ani tuto dílčí námitku proto soud neshledal důvodnou.

91. Soud považuje v projednávané věci za zásadní, že již dne 28. 7. 2020 bylo vydáno rozhodnutí o zastavení provozu. Toto rozhodnutí však žalobkyně nerespektovala a provoz nezastavila ani poté, co byla shledána vinnou ze spáchání totožného přestupku rozhodnutím ze dne 17. 10. 2022, č. j. ČIŽP/47/2022/9864 (za období od 29. 10. 2021 do 23. 4. 2022), a ani poté, co jí bylo doručeno oznámení o zahájení řízení nyní v projednávané věci.

92. Souhlasí proto se závěrem žalovaného, že odvolatel nerespektoval řešenou povinnost již od chvíle, kdy provoz bioplynové stanice převzal. Nejedná se tak o jeho první exces v podobě náhodného porušení, nýbrž o soustavné pokračování v protiprávním jednání nasvědčující tomu, že vedení předchozího přestupkového řízení pro něj nebylo dostatečně odrazující a nevedlo ke změně jeho nezodpovědného přístupu.

93. Soud shrnuje, že žalovaný nijak nevybočil z mezí správního uvážení.

94. Soud neshledal žalobní námitku důvodnou. Nedostatečné zohlednění materiální stránky přestupku 95. Žalobkyně namítla nedostatečné zohlednění materiální stránky přestupku. Žalobkyně souhlasí s tím, že její jednání naplnilo formální znaky skutkové podstaty vytýkaných přestupků. Má ale za to, že její jednání nebylo společensky škodlivé. Absentuje jakýkoli prokazatelný negativní dopad na chráněný zájem – na kvalitu ovzduší. Žalobkyně poukazuje Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 13 3 A 127/2025 také na to, že její činností dochází k výrobě tzv. „zelené“ energie. Žalovaný podle žalobkyně též nezohlednil její snahu o zjednání nápravy závadného stavu (snahu o získání finálního povolení k činnosti). Správní orgány v této souvislosti pochybily, když neprovedly důkaz nahlédnutím do správního spisu vedeného Krajským úřadem Jihomoravského kraje pod sp. zn. S-JMK 175881/2024/OŽP/Hel. Tento návrh vyhodnotil žalovaný jako nadbytečný, přitom je zásadní pro prokázání toho, jaké kroky žalobkyně činila k nápravě.

96. Podle zákona o odpovědnosti za přestupky je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin (§ 5).

97. Tzv. materiální korektiv v zákonné definici přestupku slouží k zohlednění individuálních okolností deliktního jednání; nemůže sloužit k fakticky plošnému zproštění povinnosti uložené na základě zákona. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury správních soudů jednání, které naplňuje všechny formální znaky přestupku, naplňuje ve standardních případech i znak materiální. Jen ve výjimečných případech, kdy okolnosti případů svědčí o tom, že fakticky vůbec nebyl porušen či ohrožen veřejný zájem, tak materiální znak naplněn nebude (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104 /2008-45, ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 34/2012-28, nebo ze dne 9. 4. 2015, č. j. 7 As 62/2015-29). Míra zasažení zájmů chráněných zákonem potom může být zohledněna zejména při stanovení druhu a výměry správního trestu.“ 98. Pokud zákon vyžaduje pro určitou činnost, nadto soustavně vykonávanou jako je tomu v nynějším případě, povolení, nemůže soud dospět k faktickému závěru, že takové povolení není třeba vyžadovat (resp. že pokud jím žalobkyně nedisponuje, tak to z materiálního hlediska ničemu nevadí). Toto rozhodnutí už učinil zákonodárce a správním orgánům a následně ani soudu nepřísluší jej revidovat.

99. Správní orgány se přitom společenskou škodlivostí jednání žalobkyně zabývaly. Zdůraznily význam schvalovacího procesu a stanovení závazných podmínek výkonu provozu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl konkrétně následující: Názor obviněného o nízké společenské škodlivosti jeho skutků odvolací orgán nesdílí. Na vydání povolení provozu není automatický nárok, a to ani v případech, kdy instalovaná zařízení splňují zákonné normy; nejde o formální nedostatek, jak se odvolatel domnívá. Smyslem povolovacího procesu je přesně vymezit takové poměry, aby bylo v dosažitelné míře zamezeno ohrožování chráněného veřejného zájmu v lokalitě. Schvalovaný provozní řád má specifikovat povinnosti provozovatele s cílem zaručit efektivní ochranu vnějšího ovzduší (po jeho schválení a proškolení odpovědných osob bude připojen k místním provozním předpisům). Více k významu závazných podmínek provozu stanovovaných na základě § 12 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb. viz napadené prvoinstanční rozhodnutí nebo např. rozsudek NSS č.j. 9 As 83/2012 - 62 ze dne 31.10.2012.

100. Společenskou škodlivost nadto podle žalovaného zesílil fakt, že žalobkyně v protiprávním jednání pokračovala i po několikerých kontrolách inspekce, resp. dokonce navzdory už dříve vydanému rozhodnutí o zastavení provozu.

101. Úvahy správních orgánů soud považuje za dostatečné. Povolení provozu je významným preventivním nástrojem, který má zabránit znečišťování ovzduší. Jeho nedodržení či provoz zdroje bez platného povolení je postižitelný pokutou až do výše 10 000 000 Kč. Sazba pokuty do výše 10 000 000 Kč rovněž svědčí o významu, který zákonodárce této povinnosti stanovil. Přestupek, kterého se žalobkyně dopustila, je v kategorii přestupků s nejvyšší sazbou.

102. Samotná konstrukce přestupku přitom nevyžaduje, aby reálně došlo ke škodlivému následku, tedy negativnímu dopadu na ovzduší (znečištění ovzduší). Podle § 25 odst. 2 písm. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 14 3 A 127/2025 a) zákona ochraně ovzduší postačuje, že právnická osoba provozuje stacionární zdroj bez povolení provozu nebo v rozporu s ním. Dotčeným zájmem je již to, aby příslušné subjekty respektovaly zákonný preventivní nástroj, který má znečištění ovzduší zabránit. Argumentace žalobkyně by v konečném důsledku vedla k vyprázdnění smyslu povolovacího řízení.

103. Námitka absence materiálního znaku přestupku je proto nedůvodná. Likvidační výše pokuty 104.Žalobkyně dále namítá, že pokuta 5 000 000 Kč je pro ni likvidační.

105. Soud ověřil, že inspekce požádala žalobkyni výzvou ze dne 2. 5. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/4426, o sdělení majetkových poměrů. Na tuto výzvu však žalobkyně nijak nereagovala.

106. Soud konstatuje, že inspekce se zabývala otázkou, zda pokuta 5 000 000 Kč pro žalobkyni není likvidační. V této souvislosti podrobně hodnotila majetkové poměry žalobkyně na str. 22 a 23 prvostupňového rozhodnutí. Vycházela přitom z poslední dostupné účetní závěrky, z odhadu výnosu z protiprávní činnosti a z údajů v katastru nemovitostí. Inspekce uzavřela, že pokuta 5 000 000 Kč pro žalobkyni likvidační není.

107. Žalobkyně proti tomuto závěru v podaném odvolání nijak nebrojila a likvidační výši pokuty nenamítla. Žalovaný se proto otázkou, zda pokuta není likvidační, již explicitně nezabýval, pouze doplnil, že by neshledal, že by žalobkyně byla stižena platební neschopností (insolvenční řízení, nespolehlivý plátce DPH).

108. Soud konstatuje, že žalobkyně měla možnost v průběhu správního řízení doložit své majetkové poměry. Konkrétní úvahy o výši sankce, které jsou uvedeny v prvostupňovém rozhodnutí, mohla žalobkyně napadnout v odvolání. To však neučinila. Obecné konstatování žalobkyně, že je pro ni pokuta likvidační, konkrétní odůvodnění správních orgánů nijak nevyvrací.

109. Nejvyšší správní soud uvedl, že ačkoliv se jedná o řízení o přestupku, doložení majetkových poměrů pro posouzení, zda je ukládaná pokuta likvidační, je především na přestupci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 As 19/2024-33). Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133: Bude tedy záležet především na účastníku řízení, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla likvidační důsledky, tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech a tyto také věrohodným způsobem doloží či umožní správnímu orgánu, aby ověřil jejich pravdivost např. tím, že zbaví pro tento účel výše zmíněné orgány veřejné moci mlčenlivosti. Pokud tak účastník řízení neučiní a naopak odmítne poskytnout správnímu orgánu v tomto ohledu dostatečnou součinnost, bude správní orgán oprávněn vyjít pouze z údajů, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení a které si správní orgán může zjistit bez součinnosti s účastníkem řízení (vedle katastru nemovitostí např. z obchodního rejstříku, pokud jde o subjekty v něm zapsané, nebo z výpovědí svědků znalých osobních a majetkových poměrů účastníka řízení) (pozn. zvýraznění doplnil městský soud)

110. Za situace, kdy žalobkyně na výzvu ke sdělení majetkových poměrů nereagovala, postačovalo, aby inspekce vycházela z údajů v obchodním rejstříku a v katastru nemovitostí. Její odůvodnění žalobkyně nijak konkrétně nezpochybňuje.

111. Námitka není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 15 3 A 127/2025 Návrh na moderaci pokuty 112.Žalobkyně v závěru žaloby navrhla, aby v případě, že soud neshledá důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, moderoval pokutu podle § 78 odst. 2 s. ř. s. a trest uložený žalobkyni snížil na částku, kterou shledá přiměřenou.

113. Soud konstatuje, že žalobkyně návrh na moderaci nijak samostatně neodůvodnila. Žalobkyně soudu blíže neupřesnila ani své majetkové poměry.

114. Soud považuje odůvodnění výše pokuty správních orgánu za srozumitelné. Pokutu ve výši 5 000 000 Kč považuje vzhledem ke všem okolnostem za přiměřenou.

115. Za podstatnou považuje soud zejména existenci rozhodnutí o zastavení provozu, které žalobkyně dlouhodobě nerespektuje.

116. Soud proto k moderaci pokuty nepřistoupil. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 117.Městský soud neshledal žádnou ze žalobních námitek důvodnou. Žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s..

118. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s.. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, soud náhradu nepřiznal. Nevznikly mu totiž žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 Soudního řádu správního a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 30. června 2026 Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 16 3 A 127/2025 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.