3 A 132/2025

Rubrum

č. j. 3 A 132/2025- 64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudkyně JUDr. Petry Kamínkové a soudce Mgr. Daniela Burdy ve věci žalobkyně: BPS Velký Karlov s.r.o., IČO 108 00 832 sídlem Boskovštejn 99, 671 54 Boskovštejn zastoupená advokátem JUDr. Vojtěchem Mihalíkem sídlem Bezručova 90, 692 01 Mikulov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č.j. MZP/2025/240/987 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobkyně je provozovatelkou bioplynové stanice umístěné na provozovně Hrádek č. or. 222, 671 27 Hrádek (dále také „BPS Velký Karlov“). Dne 22. 2. 2025 byla žalobkyně rozhodnutím č. j. ČIŽP/47/2025/1516, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) České Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 2 3 A 132/2025 inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) shledána vinnou ze spáchání přestupků tím, že: - neumístila zařízení, v němž se používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo dopravují závadné látky tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení se srážkovými vodami a to v rozporu s § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona. V důsledku toho došlo dne 9. 5. 2024 k úniku silážních šťáv a fermentačních kalů smísených se srážkovými vodami z jímky na ploše před objektem skladovací haly do okolního terénu, který tvoří půda. Dále dne 12. 6. 2024 došlo úniku výluhu z drůbeží podestýlky ze skladovací plochy do okolního terénu, který tvoří půda, kde uvedený únik vytvořil v přilehlém zemním příkopu lagunu. - nepoužívala jen takového zařízení, popřípadě způsob při zacházení se závadnými látkami, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod podle § 39 odst. 4 písm. b) vodního zákona. Konkrétně dne 9. 5. 2024 byl využíván objekt čerpací stanice nafty a AdBlue bez vodohospodářského zabezpečení a dne 12. 6. 2024 byla využívána nezajištěná skladovací plocha ke skladování závadných látek. Uvedeným jednáním žalobkyně spáchala přestupky podle § 125g odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném v době spáchání přestupku (dále jen „vodní zákon“) ve znění platném do 31. 7. 2024. Inspekce uložila žalobkyni pokutu ve výši 200 000 Kč.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Její odvolání zamítl žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jehož zrušení se žalobkyně domáhá podanou žalobou (dále jen „napadené rozhodnutí“).

3. Soud předesílá, že posuzuje více žalob stejné žalobkyně. Ve věci sp. zn. 3 A 132/2025 soud posuzuje výše uvedené přestupky podle vodního zákona. Ve věci sp. zn. 3 A 127/2025 a 3 A 126/2025 se zabývá provozem stacionárního zdroje znečištění bez povolení a některými dalšími souvisejícími přestupky, a to konkrétně v období od 1. 6. 2022 do 1. 3. 2024 (3 A 127/2025) a od 2. 3. 2024 do 22. 5. 2024 (3 A 126/2025). I tyto přestupky se však týkají zařízení BPS Velký Karlov.

4. Všechny tři žaloby žalobkyně podala Krajskému soudu v Brně, který je postoupil městskému soudu. Shrnutí obsahu správního spisu 5. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

6. Správní spis obsahuje protokol o kontrole ze dne 5. 8. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/7590. Předmětem kontroly byla kontrola provozu zařízení Bioplynové stanice Velký Karlov v k.ú. Hrádek. V části Kontrolní zjištění – závěr je uvedeno porušení povinností stanovených vodním zákonem spočívající v úniku závadných látek ze sběrné jímky šťáv ze skladovací plochy SO211, provozování ČS PHM bez zajištěné výdejní a stáčecí plochy a skladování AdBlue a drůbeží podestýlky bez vodohospodářského zabezpečení. Dále inspekce shledala porušení povinností spočívající v zahrabání zeminy s příměsí odpadů (plastové a kovové obaly, plastová trubka, kusy betonu a cihel, kovové konstrukce) do vyhrabané jámy v rostlém terénu. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 3 3 A 132/2025 7. Příkazem ze dne 4. 10. 2024, č. j. ČIŽP/47/2024/9499, byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání výše vymezených přestupků a byla jí uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. Proti příkazu podala žalobkyně dne 9. 10. 2024 odpor.

8. Žalobkyně se následně dne 15. 11. 2024 k věci vyjádřila. Ve svém vyjádření mimo jiné uvedla, že si je vědoma pochybení. Skutky jako takové nerozporovala. Uvedla však, že svá pochybení napravila ještě předtím, než vůbec správní orgán přistoupil k vydání příkazu a uložení pokuty. Jako doklad, že vše již bylo odstraněno, připojila žalobkyně ke svému vyjádření fotodokumentaci. Žalobkyně zároveň uvedla, že je přesvědčena, že nedošlo ke kontaminaci podzemních vod, a to právě díky včasnému zásahu. Žalobkyně zároveň svá pochybení doznala a nepopírá vlastní selhání. Tyto okolnosti měla inspekce hodnotit jako polehčující. Žalobkyně proto požádala o přehodnocení výše pokuty.

9. Dne 11. 12. 2024 inspekce žalobkyni vyrozuměla, že odporem byl zrušen příkaz ze dne 4. 10. 2024. Zároveň žalobkyni vyrozuměla o dosud shromážděných podkladech a stanovila lhůtu 15 dní, ve které se žalobkyně mohla vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

10. Dne 27. 12. 2024 se žalobkyně k podkladům vyjádřila a uvedla, že ve výčtu podkladů absentují fotografie aktuálního stavu, které žalobkyně přiložila ke svému vyjádření ze dne 15. 11. 2024. Žalobkyně rovněž požádala o to, aby byl ustanoven znalec, který by zkoumal, zda byla žalobkyní přijatá opatření dostatečně účinná a zda žalobkyně svými kroky zabránila potenciálnímu ohrožení vod v lokalitě. Žalobkyně rovněž připomněla, že dne 15. 11. 2024 navrhla, aby došlo k provedení kontrolního šetření.

11. Dne 22. 2. 2025 vydala inspekce prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žalobkyně shledána vinnou z výše uvedených přestupků. Byla jí uložena pokuta ve výši 200 000 Kč.

12. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 12. 3. 2025 blanketní odvolání, které doplnila dne 28. 3. 2025. Žalobkyně zejména zdůraznila, že nesouhlasí s výší pokuty, která je dle jejího názoru nepřiměřená.

13. Žalovaný následně napadeným rozhodnutím ze dne 7. 7. 2025 odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí inspekce potvrdil. Obsah žaloby 14. Žalobkyně předně považuje za nesprávné a nepřezkoumatelné úvahy o výši trestu. Má za to, že správní orgány bagatelizovaly polehčující okolnosti. Správní orgány podle žalobkyně fakticky eliminovaly dvě zásadní okolnosti, které měly vést k uložení trestu na samé spodní hranici zákonné sazby. První okolností je, že závadné látky dle vodního zákona nebyly zvlášť nebezpečné ale pouze nebezpečné. Tato skutečnost, která je podle žalobkyně ze své povahy polehčující, správní orgány zcela popřely argumentem, že se celý areál ve smyslu vodního zákona nachází ve zranitelné oblasti. To je však samostatná okolnost. Druhou polehčující okolností, kterou správní orgány pouze zmínily ale nepromítly do výše trestu je, že fakticky nedošlo ke znečištění. Ohrožení sice je postižitelný následek, ale je svou intenzitou v dopadu na chráněný zájem rozdílný od znečištění.

15. Správní orgány podle žalobkyně dále chybně posoudily preventivní funkci trestu. Žalobkyně uvádí, že svým proaktivním přístupem jednoznačně prokázala, že již samotná kontrola a hrozba sankce vedla k nápravě a individuálně-preventivní účel trestu splnila. Tuto skutečnost uložená pokuta ignoruje a ztrácí tak preventivní rozměr. Je proto pouze samoúčelnou represí, která je v daném kontextu nepřiměřená. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 4 3 A 132/2025 16. Správní orgány rovněž nedostatečně zohlednily materiální stránku přestupku. Podle žalobkyně nedošlo k jakémukoliv poškození životního prostředí. Žalobkyně nejednala úmyslně. Je zjevné, že již samotná kontrola vedla k nápravě a byla pro žalobkyni dostatečným postihem. Jednání žalobkyně tedy nenaplnilo materiální stránku přestupku.

17. Pokuta je rovněž podle žalobkyně likvidační. Likvidační výši pokuty zakazuje judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Při stanovení výše pokuty žalovaný zcela rezignoval na prověření majetkových poměrů žalobkyně, čímž rozhodnutí zatížil vadou. Žalobkyně považuje za nezákonné i prvostupňové rozhodnutí. Vyjádření k žalobě 18. Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil, že žalobkyně v průběhu přestupkového řízení a ani v žalobě neuvedla žádné nové skutečnosti nebo důkazy, které by vyvrátily její odpovědnost za přestupky, které spáchala porušením § 39 odst. 4 písm. a) a b) vodního zákona, čímž zároveň naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 125g odst. 3 vodního zákona. Žalovaný zdůraznil, že odpovědnost žalobkyně je objektivní, subjekt deliktu tedy odpovídá bez ohledu na zavinění.

19. K naplnění skutkové podstaty přestupku ohrožujícího životní prostředí, a tím i k naplnění materiální stránky přestupku, dojde podle žalovaného vždy, když nejsou ze strany obviněného subjektu dodržovány právní předpisy. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2007, č. j. 6 As 2/2007-95, lze důvodně předpokládat, že se zákonodárce rozhodl sankcionovat pouze taková porušení právních předpisů, která sama o sobě představují určitou nebezpečnost a hypotetickou možnost ohrožení životního prostředí.

20. Co se týče výše pokuty, tak přitěžující okolností pro žalobce byla skutečnost, že se jednalo o větší množství uniklých nebezpečných závadných látek, které ohrožovaly podzemní vody. Ze závěrů Hydrogeologického posudku z listopadu 2014 vypracovaného společností GEOtest, a.s., Brno, pro předmětnou lokalitu vyplývá, že hladina podzemních vod se v předmětném areálu nachází cca 4 metry pod terénem a směr proudění podzemní vody je bezpochyby od areálu BPS směrem k vrtané studni.

21. Provedená opatření po kontrole inspekce nelze brát jako důvod k výraznému zmírnění trestu. Ta měla být provedena již před kontrolou inspekce, protože již rozhodnutím ze dne 24. 4. 2023, č. j. ČIŽP/47/2023/3808, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 300 000 Kč za spáchání přestupku podle § 125g odst. 3 vodního zákona z důvodu nakládání se závadnými látkami v rozporu s § 39 odst. 4 písm. a) a b) vodního zákona. Tato předchozí pokuta nevedla u žalobkyně k nápravě z hlediska ohrožování podzemních vod závadnými látkami v jejím areálu.

22. Při stanovení výše pokuty musely správní orgány přihlédnout k tomu, že se ze strany žalobkyně jednalo o únik většího množství závadných látek, a že se jednalo o látky zařazené Přílohou č. 1 vodního zákona do kategorie Nebezpečné závadné látky. V rámci klasifikace látek užívaných vodním zákonem se jedná o druhou nejzávažnější kategorii ze třech vzhledem k tomu, že se většinou jednalo o statková hnojiva či látky organického původu a přestupek byl spáchán na území, jež se nachází v k. ú. Hrádek u Znojma, které je uvedeno pod kódem „647349 Hrádek u Znojma“ jako zranitelná oblast podle Přílohy č. 1 Nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. V uvedené zranitelné oblasti je stanovená zvýšená ochrana podzemních vod, a to zejména s ohledem na zabránění nárůstu koncentrací dusíku v podzemních vodách. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 5 3 A 132/2025 23. Posouzením, zda není pokuta nepřiměřeně tvrdou se zabývala inspekce v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí na straně 9. Obě rozhodnutí spolu tvoří přitom jeden celek.

24. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout. Replika žalobkyně 25. Žalobkyně v replice uvedla, že správní orgány uměle navýšily závažnost přestupku. Ačkoliv je umístění areálu relevantní okolností, nemůže sloužit k faktické rekvalifikaci materiální stránky přestupku na úroveň nejzávažnějších ekologických deliktů, jak to činí žalovaný. Žalovaný fakticky v rozhodnutí zachází s látkami jako by šlo o látky zvlášť nebezpečné jen s odkazem na umístění areálu. Riziko znečištění zůstalo argumentem pouze v rovině hypotetické, neboť k faktickému průniku do podzemních vod nedošlo.

26. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že žalobce zjednala okamžitou nápravu závadného stavu. Okamžitá náprava závadného stavu a nastavení kontrolních mechanismů svědčí o tom, že individuální prevence byla naplněna již samotným projednáním přestupku. V tomto kontextu žalobkyně provedla odvoz podestýlky a vyčištění skladovací plochy (omytí vodou), dále kompletní vyčištění fermentační nádrže, která byla vybetonována a siláž zde již není uskladňována. Žalobkyně dále uvádí, že zařízení pro výdej tzv. AdBlue bylo odinstalováno a odvezeno z areálu. Na podporu svého tvrzení přiložila fotografie pořízené z místa samého jako důkaz.

27. Žalobkyně dále konstatuje, že netvrdí, že náprava má vést k beztrestnosti, ale že má být významným polehčujícím faktorem při moderaci výše sankce. Pokud správní orgán (nyní i sám žalovaný) tvrdí, že pokuta má mít preventivní roli, pak uložení vysoké pokuty subjektu, který již dobrovolně a na vlastní náklady zjednal nápravu a odstranil riziko, se míjí účinkem a mění se v pouhou represi.

28. K výši pokuty pak žalobkyně uvádí, že nynější pokuta 200 000 Kč je sice nižší než pokuta 300 000 Kč v roce 2023, ale v součtu představuje pro žalobkyni v krátkém časovém úseku zásadní finanční zátěž ve výši půl milionu korun. Zatímco recidiva je zákonným důvodem pro zvýšení sazby, správní orgán, tedy i žalovaný, musí zkoumat, zda souběh sankcí nevede k likvidačnímu efektu pro žalobkyni, a to nejen z pohledu jednorázové platby, ale z pohledu kumulativního dopadu na hospodaření žalobkyně. Žalovaný ve vyjádření uvádí, že vycházel z veřejně dostupných informací na justice.cz a že pokuta není likvidační. Žalobkyně namítá, že tento přezkum byl povrchní. Odkaz na výsledek hospodaření v řádech desítek milionů neodráží aktuální cash-flow a reálnou disponibilitu finančních prostředků, zejména s ohledem na nutné investice do nápravných opatření, které žalobkyně realizovala. Jednání 29. O věci soud rozhodl na základě nařízeného jednání, jelikož žalobkyně vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

30. Právní zástupce žalobkyně uvedl, že nenavrhuje provedení žádných důkazů.

31. Účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Posouzení věci soudem 32. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s., ve znění pozdějších předpisů přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 6 3 A 132/2025 námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.

33. Soud shledal, že žaloba není důvodná.

34. Podle § 125g odst. 3 vodního zákona se právnická nebo podnikající fyzická osoba, která zachází se zvlášť nebezpečnými závadnými látkami nebo nebezpečnými závadnými látkami nebo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, se dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností podle § 39 odst. 4.

35. Podle § 39 odst. 4 vodního zákona každý, kdo zachází se zvlášť nebezpečnými závadnými látkami nebo nebezpečnými závadnými látkami nebo kdo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, je povinen učinit odpovídající opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo do kanalizací, které netvoří součást technologického vybavení výrobního zařízení. Je povinen zejména a) umístit zařízení, v němž se závadné látky používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo dopravují, tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s odpadními nebo srážkovými vodami, b) používat jen takové zařízení, popřípadě způsob při zacházení se závadnými látkami, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod, Nedostatečné zohlednění materiální stránky přestupku 36. Žalobkyně namítá nesprávné posouzení materiální stránky přestupku. Žalobkyně má za to, že k celé věci přistoupila zodpovědně a po shledání závadného stavu zjednala nápravu, aby nemohlo dojít k případnému znečištění. Spolupracovala s kontrolními orgány a závadný stav ihned po kontrole napravila a nastavila kontrolní mechanismy. Látky zároveň nedosahovaly nejvyšší míry závadnosti podle zákonné klasifikace. Žalobkyně rovněž nejednala v úmyslu ohrozit životní prostředí, což nebylo ani prokázáno a ani zjištěno.

37. Podle zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin (§ 5).

38. Tzv. materiální korektiv v zákonné definici přestupku slouží k zohlednění individuálních okolností deliktního jednání; nemůže sloužit k fakticky plošnému zproštění povinnosti uložené na základě zákona. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury správních soudů jednání, které naplňuje všechny formální znaky přestupku, naplňuje ve standardních případech i znak materiální. Jen ve výjimečných případech, kdy okolnosti případů svědčí o tom, že fakticky vůbec nebyl porušen či ohrožen veřejný zájem, tak materiální znak naplněn nebude (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104 /2008-45, ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 34/2012-28, nebo ze dne 9. 4. 2015, č. j. 7 As 62/2015-29). Míra zasažení zájmů chráněných zákonem potom může být zohledněna zejména při stanovení druhu a výměry správního trestu.“ 39. Z toho vycházel v projednávané věci i žalovaný. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že k naplnění materiální stránky přestupku u deliktů ohrožujících životní prostředí dojde vždy, když nejsou ze strany obviněného subjektu dodržovány právní předpisy. Odkázal na Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 7 3 A 132/2025 rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2007, č. j. 6 As 2/2007-95, podle kterého lze důvodně předpokládat, že se zákonodárce rozhodl sankcionovat pouze taková porušení právních předpisů, která sama o sobě představují určitou nebezpečnost a hypotetickou možnost ohrožení životního prostředí.

40. Soud připomíná, že v projednávané věci došlo (1) k úniku silážních šťáv a fermentačních kalů smísených se srážkovými vodami z jímky na pole před objektem skladové haly, (2) úniku výluhů z drůbeží podestýlky, (3) využívání objektu čerpací stanice nafty a AdBlue bez vodohospodářského zabezpečení a (4) ke skladování závadných látek na nezajištěné skladovací ploše.

41. Z prvostupňového rozhodnutí a jím odkazovaného hydrogeologického posudku vyplývá, že nebezpečí ohrožení kvality podzemních vod je zcela reálné, neboť hladina podzemních vod se v předmětném areálu nachází cca 4 metry pod terénem a směr proudění podzemní vody je bezpochyby od areálu BPS směrem k vrtané studni využívané jako zdroj pitné vody.

42. Soud neshledal, že by v nyní projednávané věci šlo o výjimečný případ, kdy okolnosti svědčí o tom, že fakticky vůbec nebyl porušen či ohrožen veřejný zájem.

43. Námitka absence společenské škodlivosti přestupku je proto nedůvodná. Nesprávné vyhodnocení povahy a závažnosti přestupku – bagatelizace polehčujících okolností 44. Žalobkyně má za to, že správní orgány nesprávně vyhodnotily povahu a závažnost přestupku a že bagatelizovaly polehčující okolnosti. Eliminovaly význam dvou podstatných okolností, které měly význam pro uložení trestu na samé spodní hranici zákonem stanovené sazby. První okolností je, že se nejednalo o látky zvlášť nebezpečné ale jen o látky nebezpečné. K tomu však správní orgány nepřihlédly z důvodu, že se jedná zranitelnou oblast. Správní orgány tak uměle sloučily dvě odlišná kritéria, aby uměle navýšily závažnost jednání. Druhou okolností jsou pak samotné následky přestupku. Žalobkyně argumentuje, že nedošlo ke znečištění podzemních vod. Je tedy zjevný rozdíl v intenzitě dopadu na zákonem chráněný zájem.

45. Soud předně zdůrazňuje, že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva) správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích. Na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012-36, č. 2671/2012 Sb. NSS).

46. Soud konstatuje, že inspekce srozumitelně vyhodnotila polehčující okolnosti na straně 8 prvostupňového rozhodnutí.

47. Inspekce v prvostupňovém rozhodnutí konstatovala, že první polehčující okolností je skutečnost, že se jedalo o nebezpečné závadné látky, a ne o zvlášť nebezpečné závadné látky Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 8 3 A 132/2025 dle Přílohy č. 1 vodního zákona, tedy o látky, které nejsou hodnoceny jako nejnebezpečnější. Dále však uvedla, že se v drtivé většině jednalo o statková hnojiva či látky organického původu. Právě na ochranu před těmito látkami je stanovena zvýšená ochrana podzemních vod Nařízením vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu ve zranitelné oblasti k. ú. Hrádek u Znojma.

48. Inspekce proto uzavřela, že vzhledem k výše uvedenému nelze skutečnost, že se nejedná o zvlášť nebezpečné závadné látky považovat v celé její míře za polehčující natolik, aby mohla významně ovlivnit závažnost přestupku a tím i výši stanovené pokuty.

49. Inspekce dle soudu srozumitelně vysvětlila, že k polehčující okolnosti v projednávané věci přistoupila další okolnost, která významně snížila možný dopad polehčující okolnosti na výši pokuty. Soud se neztotožnil s žalobkyní, že by správní orgány uměle sloučily dvě samostatné okolnosti, či že by došlo k zákazu dvojího přičítání.

50. Soud se neztotožňuje ani s argumentací žalobkyně ohledně absence škodlivých následků přestupku. Skutková podstata přestupku odkazuje na porušení povinností podle § 39 odst. 4 vodního zákona. Podle tohoto ustanovení byla žalobkyně povinna umístit zařízení tak, […] aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy […a …] používat jen takové zařízení, popřípadě způsob při zacházení se závadnými látkami, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod. Porušením těchto povinností nemusí dojít ke škodlivému následku v podobě faktického znečištění vody a postačuje „pouhé“ ohrožení. Soud se neztotožnil s žalobcem, že pokuta ve výši 200 000 Kč neodráží skutečnost, že nejzávažnějšímu následku kontaminace pitné vody nedošlo. Soud konstatuje, že uložená pokuta je pouze ve výši 10 % maximální sazby. Inspekce nadto vysvětlila, proč je i samotné ohrožení v nyní projednávané věci závažné. Mimo jiné uvedla, že ohrožené podzemní vody jsou využívány jako zdroj pitné vody, a to v množství desítek tisíc m3 ročně.

51. Soud dospěl k závěru, že správní orgány při stanovení druhu a výměry trestu nepřekročily meze správního uvážení. Jejich odůvodnění je srozumitelné a soud nemá za to, že by správní orgány správního uvážení zneužily.

52. Soud neshledal žalobní námitku důvodnou. Chybné posouzení preventivní funkce trestu a disproporce trestu s ohledem na recidivu 53. Žalobkyně dále namítá, že trest je nepřiměřený i proto, že již samotná kontrola a hrozba sankce vedla k nápravě a splnila tak individuálně-preventivní účel. Uložená pokuta toto zcela ignoruje a ztrácí tak svůj preventivní rozměr a stává se samoúčelnou represí. Žalobkyně dále uvádí, že recidiva byla hlavním a téměř jediným skutečně zohledněným přitěžujícím faktorem. S ohledem na to se žalobkyně domnívá, že je výše pokuty nepřiměřená.

54. Soud konstatuje, že i k preventivnímu účelu trestu se správní orgány dostatečně vyjádřily. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl následující: Provedená opatření po kontrole ČIŽP nelze brát jako důvod k výraznému zmírnění trestu. Již rozhodnutím ČIŽP č. j. ČIŽP/47/2023/3808 vyhotoveným dne 24. 4. 2023 byla společnosti uložena pokuta ve výši 300 000 Kč za spáchání přestupku podle § 125g odst. 3 vodního zákona z důvodu nakládání se závadnými látkami v rozporu s § 39 odst. 4 písm. a) a b) vodního zákona.

55. Žalobkyně se v minulosti dopustila porušení stejných ustanovení zákona a byla shledána vinnou ze spáchání stejného přestupku. Byla jí uložena pokuta 300 000 Kč. Přesto se v nyní projednávané věci téhož přestupku dopustila znovu. Ani minulá pokuta tedy na žalobkyni Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 9 3 A 132/2025 dostatečně nepůsobila, aby protiprávní činnost neopakovala. Soud považuje za zcela správné, že recidivu vzal žalovaný v potaz ve svých úvahách.

56. Za takové situace je pochopitelné, že správní orgán přistoupil znovu k udělení pokuty i přes to, že žalobkyně po kontrole v nyní projednávané věci přistoupila k odstranění závad a zavedení preventidních opatření. Soud se i s ohledem na výše uvedenou recidivu ztotožnil s žalovaným v tom, že samotná kontrola a hrozba sankce není dostatečná pro nápravu žalobkyně a individuálně-preventivní účel.

57. Námitka není důvodná. Likvidační výše pokuty 58. Žalobkyně dále namítá, že pokuta 200 000 Kč je pro ni likvidační. Uvádí, že žalovaný na toto posouzení zcela rezignoval. Za nezákonné považuje i prvostupňové rozhodnutí. V replice pak žalobkyně uvádí, že odkaz na hospodářský výsledek neodráží aktuální cash- flow a reálnou disponibilitu finančních prostředků.

59. Soud konstatuje, že inspekce se zabývala otázkou, zda pokuta 200 000 Kč pro žalobkyni není likvidační. K tomu uvedla následující: Při stanovení pokuty byla ze strany správního orgánu posouzena také výše ukládané pokuty, jestli s ohledem na majetkové poměry účastníka řízení může mít likvidační charakter. ČIŽP využila veřejně přístupné informace ((http://www.justice.cz) a konstatuje, že pokuta ve výši 200 000,- Kč není pro obviněného pokutou likvidační, zejména protože dlouhodobý majetek obviněného se pohybuje na úrovni řádově ve vyšších jednotkách milionů Kč a výsledek hospodaření se pohybuje řádově v desítkách miliónů Kč. Dále bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že obviněný není veden v Insolvenčním rejstříku ani v seznamu úpadců. ČIŽP výši pokuty posoudila jako odpovídající okolnostem daného případu a jako pokutu, která není pokutou likvidační.

60. Žalobkyně ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí likvidační výši pokuty nenamítala. Žalovaný se proto v napadeném rozhodnutí odůvodněním inspekce blíže nezabýval.

61. Soud považuje výše uvedené úvahy inspekce za dostatečné.

62. Žalobkyně namítá, že hospodářský výsledek neodráží aktuální cash-flow a reálnou disponibilitu finančních prostředků s ohledem na nutné investice do nápravných opatření. K tomu soud uvádí, že žalobkyně měla možnost tvrdit a prokazovat, že je pro ni uložená pokuta likvidační, což však ve správním řízení neučinila vůbec. V soudním řízení pak setrvala toliko v obecné rovině a své majetkové poměry soudu nijak netvrdila a nedoložila.

63. Námitka není důvodná. Návrh na moderaci pokuty 64. Žalobkyně v závěru žaloby navrhla, aby v případě, že soud neshledá důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, moderoval pokutu podle § 78 odst. 2 s. ř. s. a trest uložený žalobkyni snížil na částku, kterou shledá přiměřenou.

65. Soud konstatuje, že žalobkyně návrh na moderaci nijak samostatně neodůvodnila. Soud považuje odůvodnění žalovaného za srozumitelné. Pokutu ve výši 200 000 Kč považuje vzhledem ke všem okolnostem za přiměřenou.

66. Soud proto k moderaci pokuty nepřistoupil. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 10 3 A 132/2025 Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 67. Městský soud neshledal žádnou ze žalobních námitek důvodnou. Žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

68. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s.. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, soud náhradu nepřiznal. Nevznikly mu totiž žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 30. června 2026 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.