3 A 135/2016
č. j. 3 A 135/2016-43
PŘEHODNOCENO NSS 7 As 42/2017-19- MS Praha 3 A 135/2016-43
- NSS 7 As 42/2017-19
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: R. N., nar. ..., bytem B., Š. 21, zast. JUDr. Ivou Kuckirovou, advokátkou v Brně, Starobrněnská 690/20, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Praha 1, Karmelitská 7, o přezkum rozhodnutí (vyrozumění) žalovaného ze dne 25.5.2016 č.j. MSMT-18019/2016-1, t akto: I. Rozhodnutí (vyrozumění) žalovaného Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 25.5.2016 č.j. MSMT-18019/2016-1 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 628,- Kč, a to do rukou jeho zástupkyně JUDr. Ivy Kuckirové, advokátky.
Odůvodnění
Včasně podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí, resp. vyrozumění žalovaného Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“), jež je uvedeno v záhlaví a výroku tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) a jímž byla podle § 82 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, shledána nedůvodnou žádost žalobce o přezkoumání výsledku didaktického testu ze zkušebního předmětu „matematika“ s tím, že výsledek didaktického testu se nemění. Žalobce v prvé řadě uvádí, že úloha č. 12 didaktického testu z matematiky byla nesprávně hodnocena, což mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce uvádí, že jeho odpověď „325 m2“ měla být hodnocena minimálně jedním bodem (nikoli žádným bodem, jak tvrdí žalovaný), neboť odpověď žalobce byla číselně správná, lišila se pouze nesprávností v jednotkách (namísto Kč byly uvedeny m2). Tato nesprávnost byla podle žalobce způsobena pouze jeho nervozitou při zkoušce. Žalobce má za to, že skutečnost, že v didaktickém testu bylo uvedeno, že za předmětnou úlohu lze získat „max. 2 body“, musí znamenat, že za tuto úlohu bylo možno získat 0, 1 nebo 2 body. Žalobce se tedy domnívá, že mu měl být přiznán alespoň jeden bod, který by byl rozhodný pro úspěšné složení maturitní zkoušky z matematiky. Žalobce rovněž namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z něho není zřejmé, jakým postupem se rozhodovalo o bodovém ohodnocení předmětné úlohy. Rozhodnutí se navíc opírá o jakousi metodiku, která není součástí správního spisu, a proto se s ní žalobce nemohl seznámit; tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Třetí žalobní námitku tvoří tvrzení, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), formulovaný v rozsudku ze dne 8.3.2016 č.j. 3 A 104/2015-35. Podle žalobce se žalovaný vůbec nezabýval otázkou, z jakého důvodu vyloučil z nahlížení metodiku hodnocení didaktického testu, ani souladem takovéto praxe s § 82 odst. 4 školského zákona a základními zásadami správního řízení, ani otázkou, zda taková praxe odpovídá judikatuře Ústavního soudu. Otázkami, jak rozlišuje ve výsledcích chyby zapříčiněné nedostatečnými znalostmi studentů a chyby zapříčiněné pouze nesprávným přepisem do záznamového archu, se žalovaný zabýval pouze povrchně. Žalovaný podle žalobce nevysvětlil, jakým způsobem zabezpečuje, aby hodnotící metodika pokrývala všechna myslitelná řešení úlohy a spravedlivě je bodově ohodnotila, popř. aby sama hodnotící metodika neobsahovala chyby. Žalovaný nevysvětlil, jakou má v početní úloze, která není cílena na práci s různými jednotkami a jejíž zadání přímo obsahuje výslednou jednotku, proporční hodnotu správné početní řešení ve vztahu k uvedení správné jednotky. Ve vyjádření k žalobě žalovaný na úvod uvedl, že žalobce nebyl u maturitní zkoušky z matematiky neúspěšný z důvodu nesprávné odpovědi na otázku č. 12, ale protože nesprávně odpověděl na více testových otázek. Celkově jeho úspěšnost činila pouhých 32 %. Žalované ministerstvo ve vyjádření výslovně připustilo, že se toleruje i odpověď bez jednotky, pokud otázka obsahuje jednotku, v níž má být uveden výsledek. Pokud však žák uvede toto číslo s nesprávnou jednotkou, je odpověď podle ministerstva samozřejmě chybná. Žalovaný má za to, že v napadeném rozhodnutí dostatečně ozřejmil, co vedlo k udělení právě 0 bodů, a nikoli jiného počtu bodů (2 nebo 1). Žalovaný má též za to, že v napadeném rozhodnutí se dostatečně vypořádal se všemi námitkami žalobce, stejně jako uvedl všechny podklady pro meritorní rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené tak žalovaný zastává názor, že napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky kladené na něho ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu. Námitka, že došlo k chybě v přepisu z důvodu nervozity, nemůže mít podle žalovaného za následek změnu výsledku didaktického testu. Hodnocení testových úloh musí být podle žalovaného rovné a objektivní. Za tímto účelem opravují každou úlohu vždy dva tzv. rateři, přičemž každý nezávisle uvede, kolika body by úlohu ohodnotil. Pokud se v bodovém ohodnocení neshodnou, rozhoduje tzv. superrater. Při hodnocení se přitom vychází pouze z odpovědí zapsaných v záznamovém archu. Jakékoli pochybení při přepisu odpovědi do záznamového archu jde proto k tíži žalobce. K systému hodnocení úloh žalovaný dále uvádí, že v testu se vyskytují dva druhy úloh – úlohy, kde je hodnocen čistě správný výsledek, a úlohy, kde je hodnocen taktéž postup. Částečnou bodovou hodnotu lze udělit, pokud existuje možnost zápisu dílčího řešení, které dokazuje, že se hodnocený žák v dané problematice orientuje. U předmětné úlohy tak mohl být žalobci udělen 1 bod, pokud by tento do výsledkového archu zaznamenal např. cenu prvního nebo druhého páru, a to se správnými jednotkami. Žalobce však ani jeden z těchto dílčích výsledků neuvedl, proto mu nemohl být přiznán ani jeden bod. Podle závěru napadeného rozhodnutí (vyrozumění) byl výsledek žalobce uvedený v m2 vzhledem k zadání úlohy nesmyslný, zcela vylučující pochopení zadání a schopnost žáka samostatně a správně řešit úlohu. K námitce týkající se „tajné“ metodiky žalovaný uvádí, že podkladem pro rozhodnutí byla žádost žalobce, protokol o výsledcích společné části maturitní zkoušky žadatele, protokol o průběhu zkoušky v učebně, záznamový arch vyplněný žalobcem a klíč správného řešení. Zmiňovaná metodika nebyla podkladem pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu. Z tohoto důvodu žalovaný také upustil od vyjádření k otázkám nastíněným ve zrušujícím rozsudku městského soudu týkajícím se této metodiky. Při jednání u městského soudu žalobce setrval na uplatněných žalobních bodech. Žalované ministerstvo naproti tomu setrvalo na postoji vyjádřeném ve vyrozumění a ve vyjádření k žalobě. Městský soud tak přezkoumal napadené rozhodnutí (vyrozumění) v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými byl vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Podle § 82 odst. 2 školského zákona může každý, kdo konal zkoušku společné části maturitní zkoušky konanou formou didaktického testu, nebo byl z konání této zkoušky vyloučen, písemně požádat ministerstvo o přezkoumání výsledku této zkoušky nebo přezkoumání rozhodnutí o vyloučení ze zkoušky. Ministerstvo žadateli odešle písemné vyrozumění o výsledku přezkoumání nejpozději do 30 dnů ode dne doručení žádosti. Toto vyrozumění je třeba považovat za rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s.ř.s., tedy správní rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 19.8.2014 č.j. 6 As 68/2012-47, uveřejněné na internetových stránkách NSS, jakož i pod čís. 3104/2014 Sb. NSS). Městský soud se nejprve zabýval otázkou namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť pouze rozhodnutí přezkoumatelné lze dále věcně přezkoumat. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný oproti rozhodnutí (vyrozumění) ze dne 16.6.2015 č.j. MSMT-18539/2015 (dále jen „původní rozhodnutí“), které městský soud zrušil dne 8.3.2016, doplnil (přesněji kompletně změnil) odůvodnění toho, proč žalobci nebyl udělen za úlohu č. 12 didaktického testu z matematiky ani jeden bod, a to včetně vysvětlení, v jakém případě by byl žalobci udělen právě jeden bod (v případě správného dílčího výsledku, tedy v případě uvedení správné ceny prvního nebo druhého páru bot). V napadeném rozhodnutí tak žalovaný, na rozdíl od původního rozhodnutí, již neodkazuje na jakousi neznámou metodiku, ale konkrétně uvádí, co vedlo k udělení právě takového počtu bodů, který byl žalobci udělen (0 bodů). S ohledem na to městský soud dospěl k závěru, že se žalovaný sice nezabýval všemi otázkami, jimiž se zabývat měl, avšak kompletní změnou odůvodnění napadeného rozhodnutí ve své podstatě žalovaný docílil toho, že učinil své rozhodnutí přezkoumatelné. Jestliže tedy bylo vydáno už jedno přezkumné rozhodnutí, zrušovací, které bylo postaveno na zrušení pro procesní vady, resp. stručně řečeno pro nedostatek odůvodnění, (nedostatek důvodů) a jestliže toto rozhodnutí městského soudu vytyčilo, co má být předmětem zájmu ministerstva, pak z tohoto pohledu ministerstvo ve svém novém rozhodnutí (vyrozumění) naplnilo představy městského soudu, kdy je správní rozhodnutí přezkoumatelné. Již zmíněným rozhodnutím č.j. 6 As 68/2012-47 judikoval NSS dva zásadní závěry v tom, že vyrozumění ministerstva o žádosti o přezkoumání výsledku části maturitní zkoušky konané formou didaktického testu podle § 82 odst. 3 školského zákona je třeba považovat za správní rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., tudíž za správní akt, který je přezkoumatelný soudem v oblasti správního soudnictví, jakož i závěr, že soud je v řízení o žalobě proti rozhodnutí o žádosti o přezkoumání výsledku části maturitní zkoušky konané formou didaktického testu povinen přezkoumat toto rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, a to i z hlediska věcné správnosti hodnocení testových otázek a úloh. Vzhledem k tomu, že městský soud došel k závěru, že napadené rozhodnutí (vyrozumění) je přezkoumatelné, přikročil k jeho věcnému přezkoumání. Vyšel přitom ze zjištění učiněného z dokazování provedeného během jednání, a to dvou listinných důkazů, které jsou součástí správního spisu žalovaného ministerstva, tedy zadání didaktického testu z matematiky MAMZD15C0T01 a žalobcovy ručně psané odpovědi na zkouškové testové otázky na tzv. záznamovém archu KŽ 1277384. Městský soud se tak zabýval posouzením samotné věcné správnosti hodnocení testových otázek, konkrétně pak hodnocení otázky č. 12 didaktického testu z matematiky, jež bylo mezi účastníky řízení sporné. Mezi účastníky totiž nebylo sporné, že za odpověď na úlohu č. 12 bylo možno uložit 0, 1 nebo 2 body, spornou mezi nimi byla otázka, jak měl být žalobcův výsledek „325 m2“ hodnocen, zda nulovým bodovým ohodnocením, jedním bodem nebo dvěma body. Rovněž je zřejmé, že mezi účastníky není pochyb, že žalobce dospěl ke správnému číselnému výsledku (325), avšak v záznamovém archu uvedl chybnou jednotku. V prvé řadě městský soud připomíná, že si je vědom skutečnosti, že maturitní zkouška, resp. její písemná část je zkouškou vysoce formalizovanou, a to za účelem zaručení co nejvyššího stupně objektivnosti, a tím i rovnosti těch, kteří tuto zkoušku skládají. I v případě, kdy student dospěje ke správné odpovědi, není hodnocena jako správná, pokud není uvedena v záznamovém archu, s čímž je student před zahájením zkoušky seznámen. Zároveň si je soud vědom toho, že matematika jako věda je charakteristická právě svým důrazem na absolutní přesnost použitých metod a na nezpochybnitelnost výsledků. Z provedených důkazů městský soud zjistil, že ve vypracovaném testu, který se nazývá záznamovém archem, se uvádí vlastně jen samotný výsledek a všechen výpočet, který se provádí a kterým se dospěje k výsledku, se do vlastního testu nezapisuje. Soud zjistil, že formulace předmětné otázky zněla tak, že koneckonců i žalované ministerstvo obecně připustilo správnost řešení (ať už ve vyrozumění nebo ve vyjádření k žalobě), kdy v takovémto případě stačí číselná odpověď. Číselná žalobcova odpověď je, jak vyplývá ze zadaného testu, správná. Jinými slovy žalobce uvedl číslo 325 a opravdu výsledkem výpočtu úlohy č. 12 bylo číslo 325. Žalobce tedy uvedl správnou číselnou odpověď, a pokud by uvedl jenom toto číslo, byla by odpověď uznána nepochybně za správnou, zřejmě s plným počtem bodů. Žalobce ovšem nad rámec své správné odpovědi uvedl jako jednotku namísto korun metry čtvereční. Městský soud vychází z toho, že samozřejmě jde o nepřesnost, avšak nehodnotí, jestli nepřesnost je dána zmiňovanou nervozitou. Otázka nervozity při maturitní zkoušce nebo jakékoli podobné zkoušce není předmětem úvahy nebo zohlednění, proč bylo napadené rozhodnutí zrušeno, takže otázka nervozity není tou zásadní otázkou, ke které by soud přihlížel. Žalobcova námitka, že napsal chybné jednotky jen z důvodu nervozity, a proto mu měl být přiznán plný počet bodů, proto nemůže být uznána za důvodnou. Nicméně městský soud přihlédl k tomu, že v žalovaném případě šlo o zřejmý přepis, možná nepozornost, ale zadání úlohy bylo zodpovězeno a uvedené číslo (uvedená číselná odpověď) bylo správné. Odpověď žalobce byla čistě po početní stránce správná. Jednalo se o tzv. otevřenou úlohu, při které žalobce nevolil jednu z možných odpovědí (jako tomu je u tzv. uzavřených úloh), ale odpovědí na danou otázku mohlo být v posuzovaném případě prakticky jakékoli kladné reálné číslo, takže pokud by žalobce odpověď pouze tipoval, měl by nekonečně mnoho možností. Pravděpodobnost, že by z takového počtu možností žalobce zvolil právě tu jedinou správnou, je minimální. Je zřejmé, že žalobce zvolil číselnou hodnotu, jakou zvolil, správným výpočtem, neboť k této hodnotě mohl dospět jen na základě výpočtu. Podle městského soudu bylo primárním účelem předmětné otázky osvědčit, zda žalobce je schopen početních operací, které byly ke zjištění správné odpovědi zapotřebí. Tento primární účel otázky splnil. Tím, že pochybil u přepisu jednotek, způsobil, že za svůj bezchybný výpočet neobdržel plný počet bodů. Nebylo by však spravedlivé, aby v tomto případě neobdržel body žádné. Městský soud proto dospěl k závěru, že výsledek přezkumu daného testu nemůže odpovídat zápornému hodnocení odpovědi na zadanou otázku (úlohu), resp. hodnocení stupněm 0 bodů. Ohodnocení výsledku předmětné úlohy, tedy kolik bodů bude přiděleno za odpověď žalobce na zadanou úlohu, pak městský soud ponechává v dalším řízení na správním uvážení žalovaného. K uvedenému závěru dospěl městský soud i potud, že jednotlivé položené otázky v didaktickém matematickém testu nejsou konzistentní. Jestliže v úloze č. 12 jednoznačně stačilo uvést pouze číselnou odpověď, pak v úloze č. 14, která zmíněna při čtení listinného důkazu (zadání didaktického testu), by již nestačila pouhá číselná odpověď, ale maturant byl výslovně vybídnut, aby uvedl i jednotku, zde konkrétně metry čtvereční. Otázky didaktického testu byly takto rozdílně položeny, a soud proto přihlédl k této rozdílnosti. Zároveň se městský soud zabýval námitkou žalobce, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že mu nebyla ukázána metodika hodnocení didaktického testu, tedy neměl možnost se vyjádřit ke všem podkladům pro rozhodnutí. K této žalobní námitce lze uvést, že z napadeného rozhodnutí (na rozdíl od původního rozhodnutí) je zřejmé, že taková metodika nebyla podkladem pro rozhodnutí. V tomto ohledu platí, že žalovaný byl v napadeném rozhodnutí seznámen s postupy, které vedly k bodovému ohodnocení předmětné úlohy. Žalobce nebyl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces a tato jeho námitka tedy není důvodná. Po zhodnocení provedených důkazů městský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není v souladu se zákonem, a proto je zrušil a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s.ř.s.). Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 6 s.ř.s.). Ostatní navržené důkazy (kromě zadání didaktického testu a jeho zpracování žalobcem) nebyly prováděny, jelikož by již byly pro přezkumné řízení nadbytečné. Do spisu přitom bylo založeno žalobcem předložené stanovisko veřejné ochránkyně práv ze dne 19.9.2016, které se obsahově kryje se závěry soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč za žalobu a dále ji představují náklady na zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání před soudem (vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) po 3 100,- Kč a dále režijní paušál ve výši 3 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky. Vzhledem k tomu, že první zástupkyně žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna za zastoupení za první dva úkony právní služby se zvyšuje o 21 %. Celkem tedy žalovaný nahradí žalobci náklady řízení ve výši 14 628,- Kč. S ohledem na význam maturitní zkoušky pro mladého člověka jako vstupní brány do profesního života a pro nutný předpoklad pokračování v dalším studiu soud shledal ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 s.ř.s. existenci závažných důvodů pro přednostní projednání a rozhodnutí této věci. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 9. prosince 2016 JUDr. Jan Ryba předseda senátu