3 A 155/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Jana Ryby v právní věci žalobce: I. T., zastoupen Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2014, č. j. MV-123190-2/SO-2013, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět sporu a předcházejí řízení Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal svou žalobou zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo k jeho odvolání částečně zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 3. 2013, č. j. OAM-26656-16/TP-2012. Rozhodnutím prvního stupně bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu dle § 67 zákona č. 326/1999 Sb. takto: I. žádost se zamítá dle § 75 odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. II. žádost se zamítá dle § 75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., pro nesplnění podmínek uvedených v § 67 zákona č. 326/1999 Sb. III. podle ustanovení § 85 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004, správní řád, se vylučuje odkladný účinek odvolání. Odvolací orgán žalobou napadeným rozhodnutím potvrdil výrok II. rozhodnutí prvního stupně. Výroky I. a III. uvedeného rozhodnutí byly zrušeny a řízení v této části zastaveno. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že podle § 75 odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců ministerstvo žádost zamítlo proto, že žalobce nesplnil podmínku trestní zachovalosti podle § 174 zákona o pobytu cizinců, neboť ve výpisu z evidence Rejstříku trestů má záznam že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu. Podle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců ministerstvo žádost zamítlo proto, že nejsou splněny podmínky podle § 67 odst. 2, 3, 4, 6 a 8 zákona o pobytu cizinců. K otázce trestní zachovalosti žalovaný konstatoval, že amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, kterou se žalobci promíjí trest odnětí svobody a nikoli zákaz řízení motorových vozidel, od něhož bylo podmíněně upuštěno, je skutečností, která měla být ministerstvu v době rozhodová dne 28. 3. 2013 známa a bylo povinností ministerstva k ní při posuzování přiměřenosti rozhodnutí přihlédnout podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Dále žalovaný uvedl, že ministerstvo v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnilo, proč nepřihlédlo k žalobcem uváděným důvodům pro udělení trvalého pobytu, jako k důvodům hodných zvláštního zřetele dle § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný dodal, že sama skutečnost, že na území pobývá manželka a děti odvolatele, kteří jej dle jeho vyjádření potřebují, není důvodem výjimečným či vyžadujícím vydání povolení k trvalému pobytu, neboť situace žalobce je řešitelná oprávněním k dlouhodobému pobytu v intencích zákona o pobytu cizinců [§ 42a odst. 1 písm. a)]. Přestože snaha o společné soužití s rodinnými příslušníky na území je důvodná, žalobce neuvedl žádný zvláštní či výjimečný důvod týkající se jeho osoby nebo ostatních členů rodiny, který by neodkladně vyžadoval řešit jeho pobytovou situaci udělením povolení k trvalému pobyt. Žalovaný taktéž konstatuje, že v případě zamítnutí žádosti dle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, správní orgán zásah do soukromého nebo rodinného života neposuzuje. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného V podané žalobě žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav – při hodnocení důvodnosti žádosti vycházel toliko z informací uvedených v cizineckém systému, který ovšem není nadán presumpcí správnosti. Napadené rozhodnutí je rovněž nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobce. Správní orgán měl povinnost tuto otázku zkoumat. V tomto ohledu žalobce poukazuje na zjevnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože správní orgán neshledal napadené rozhodnutí nepřiměřeným ani za situace, kdy má žalobce na území celou nukleární rodinu (manželku a dvě nezletilé děti); správní orgán ani neuvedl, jaký typ pobytového oprávnění mají žalobcova manželka a nezletilé děti. V této souvislosti žalobce poznamenává, že zájem České republiky na dodržování mezinárodněprávních závazků zcela jednoznačně převažuje nad zájmem České republiky na ukončení či nepřiznání pobytu cizince, k čemuž odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 10Ca 139/2007. Žalobce dovozuje, že v tomto konkrétním případě by měl jednoznačně zájem jeho rodiny převážit nad zájmem státu na jeho vycestování, a to zvláště za situace kdy žalobce již nemá v zemi původu žádné sociální ani rodinné zázemí. Žalobce dodává, že správní orgán měl možnost si jeho rodinné poměry ověřit provedením výslechu členů rodiny žalobce, ale na to absolutně rezignoval. Dle žalobce je napadené rozhodnutí taktéž projevem přepjatého formalismu (k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2013, č. j. 7 As 142/2011-62). Ve vztahu k záznamu z rejstříku trestů žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10A 39/2013-35, ze kterého vyplývá, že je nutno posuzovat faktickou trestní zachovalost žalobce, a to nikoliv pouze na základě výpisu z rejstříku trestů. S ohledem na udělení amnestie prezidentem republiky je potřeba hledět na žalobce jako na trestně zachovalého, pročež je žalobce přesvědčen, že byl minimálně odvolací správní orgán nucen tuto skutečnost reflektovat. Žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí obou stupňů. Ve vyjádření k obsahu žaloby odkazuje žalovaný na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. III. Posouzení žaloby Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, protože žádná ze stran s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas. Žaloba není důvodná. Z obsahu žaloby vyplývají tři žalobní body. Za prvé, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav (při hodnocení důvodnosti žádosti vycházely toliko z informací uvedených v cizineckém systému, který ovšem není nadán presumpcí správnosti). Za druhé, že správní orgány rezignovaly na hodnocení přiměřenosti rozhodnutí z hlediska rodinného a soukromého života žalobce (návazně na to má žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a přepjatě formalistické). Za třetí, že s ohledem na udělení amnestie prezidentem republiky je potřeba hledět na žalobce jako na trestně zachovalého. Soud opětovně zdůrazňuje, že v souladu se zásadou dispoziční žalobce vymezením žalobních bodů určuje rozsah soudního přezkumu (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a že tam, kde nejsou důvody pro zásah soudu ex officio, nelze z žalobcem vytyčených mezí soudního přezkumu vybočit. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav a že při hodnocení důvodnosti žádosti vycházely toliko z informací uvedených v cizineckém systému, který ovšem není nadán presumpcí správnosti. Soud má za to, že takto formulovaná námitka je příliš obecná – žalobce nijak nekonkretizuje, které skutečnosti správní orgány opomněly zjistit či proč se nebylo možno v posuzované věci spolehnout na informace uvedené v cizineckém systému. Z uvedeného plyne, že soud může na uvedenou námitku reagovat jen v obdobné míře obecnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54). Soud z obsahu správního spisu včetně obsahu rozhodnutí obou stupňů neshledal, že by absentovala rozhodná skutková zjištění (otázka jejich hodnocení je pak otázkou jinou, překračující vymezení tohoto žalobního bodu) či že by zjištění z informačního systému cizinců měla být nepravdivá nebo zavádějící. Pokud jde o otázku přiměřenosti napadeného rozhodnutí z hlediska dopadů do rodinného a soukromého života žalobce, předně soud konstatuje, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné z důvodu, že by v něm absentovaly úvahy týkající se rodinného a soukromého života žalobce, ani že by absentovalo hodnocení z hlediska § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. V rozhodnutí obou stupňů je rodinná situace žalobce popsána (v České republice pobývají na základě povolení k trvalému pobytu manželka a nezletilé děti žalobce). Současně z rozhodnutí obou stupňů vyplývá, že zamítnutí žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu podle § 67 zákona o pobytu cizinců, nemůže představovat z hlediska dopadů do rodinného a soukromého života žalobce nepřiměřený zásah, neboť žalobci vznikne nárok na pobyt na území České republiky při využití žádosti o jiný typ pobytového oprávnění. V návaznosti na právě uvedené správní orgány obou stupňů též hodnotily, zda zde nejsou důvody hodné zvláštního zřetele pro vyhovění žádosti žalobce v intencích § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Správní orgány obou stupňů dospěly k závěru, že udělení pobytového oprávnění z důvodů hodných zvláštního zřetele představuje mimořádnou situaci podloženou důvody výjimečnými či naléhavými, a opět – s odkazem na právo žalobce upravit si pobytový status na území České republiky jiným způsobem – vyvodily, že důvody hodné zvláštního zřetele, byť by měly spočívat v žalobcových rodinných vazbách, nejsou v posuzovaném případě natolik naléhavé, aby vedly k vydání povolení k trvalému pobytu. S tímto hodnocením se soud ztotožňuje a dodává, že právě právo na úspěch žádosti o jiný typ pobytového oprávnění, o němž se zmiňují správní orgány, potlačuje výjimečnost a naléhavost rodinných poměrů žalobce jakožto důvodů hodných zvláštního zřetele. Jinými slovy, vzhledem k právním možnostem žalobce, nedotýká se napadené rozhodnutí bezprostředně žalobcova soukromého a rodinného života, což má v posuzované věci význam jak z hlediska § 174a zákona o pobytu cizinců, tak z hlediska § 67 odst. 4 téhož zákona; v tomto směru je tedy žalobcova argumentace rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 10Ca 139/2007, nepřípadná, neboť napadené rozhodnutí nevede bezprostředně k rozluce rodiny. V tomto ohledu je nedůvodná i námitka, že měl být proveden výslech členů žalobcovy rodiny, neboť vzhledem k právě uvedenému by takový výslech byl nadbytečný – ostatně správní orgány ani nezpochybňovaly, že na straně žalobce existují funkční a hluboké rodinné vazby. K otázce důvodů hodných zvláštního zřetele soud dále konstatuje, že řízení o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 67 zákona o pobytu cizinců je řízením o žádosti, které je ovládáno zásadou dispoziční (je zde upozaděna zásada vyšetřovací) a je na žadateli, aby relevantní skutečnosti tvrdil a doložil. Z hlediska případných úvah o důvodech zvláštního zřetele pro udělení trvalého pobytu jiné důvody než výše rozebraná rodinná situace z obsahu správního spisu, resp. z tam obsažených podání žalobce nevyplynuly. Tvrdí-li žalobce, že správní organ neuvedl, jaký druh pobytového oprávnění má žalobcova manželka a děti, nelze mu přisvědčit. V rozhodnutí prvního stupně je na str. 2 dole uvedeno, že žalobcova manželka má povolení k trvalému pobytu dle § 68 zákona o pobytu cizinců a jeho děti mají povolení k trvalému pobytu dle § 66 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Odkazuje-li žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2013, č. j. 7 As 142/2011-62, není tento odkaz na místě, neboť citovaný rozsudek se zabýval zcela odlišnou situací. Zatímco v nynější věci se jedná o naplnění důvodů pro udělení trvalého pobytu dle § 67 zákona o pobytu cizinců, zmíněný rozsudek se zabýval výkladem pojmu „důvody na vůli cizince nezávislé“ obsaženého v § 47 odst. 1 téhož zákona jakožto okolnosti zhojující opožděné podání žádosti o pobytové oprávnění (konkrétně prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu). K závěrečnému žalobnímu bodu (trestní zachovalost žalobce) zdejší soud uvádí, že z judikatury správních soudů se podává, že zjistí-li správní orgán při posuzování trestní zachovalosti cizince [§ 174 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky] skutečnosti, které ukazují, že záznam v Rejstříku trestů již neodpovídá skutečnosti, je správní orgán povinen, v souladu se zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu) a zásadou spolupráce v zájmu dobré správy (§ 8 odst. 2 správního řádu), ověřit aktuálnost údajů Rejstříku trestů. Zpoždění s promítnutím trestněprávních skutečností do Rejstříku trestů nemůže jít k tíži cizince (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 As 54/2013-50). V posuzované věci to značí, že amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 dopadající na žalobce měla být plně zohledněna správními orgány obou stupňů. Nestalo-li se tak, nemůže se přesto jednat o vadu mající vliv na zákonnost rozhodnutí. Žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu byla dle výsledného znění výrokové části zamítnuta podle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců z důvodu, že nejsou splněny podmínky podle § 67 téhož zákona. V žalobě žalobce napadal toliko splnění podmínek dle § 67 odst. 4 citovaného zákona, tedy že pro vyhovění žádosti byly dány důvody hodné zvláštního zřetele. Nesplnění ostatních podmínek (tj. zejména stanovených v § 67 odst. 2 a 3 téhož zákona) žalobce v podané žalobě nezpochybňoval. Pokud jde o otázku § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, ta byla posouzena výše, a to tak, že správní orgány správně dospěly k závěru, že důvody hodné zvláštního zřetele nejsou v posuzované věci doloženy. Za této situace, kdy obstojí závěr správních orgánů o tom, že podmínky § 67 zákona o pobytu cizinců nejsou splněny (proto, že tento závěr částečně nebyl žalobou napaden a ve zbývající části byl soudem shledán adekvátním), nemůže ani splnění podmínky trestní zachovalosti [srov. § 75 odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců] vést k vyhovění žádosti, neboť tomu brání nesplnění podmínek uvedených v § 67 téhož zákona. Nadto soud pro úplnost upozorňuje, že důvod pro zamítnutí žalobcovy žádosti dle § 75 odst. 2 písm. c) citovaného zákona byl odvolacím orgánem z výrokové části rozhodnutí prvního stupně vypuštěn. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 12. července 2016 JUDr. Ludmila Sandnerová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Hrůzová, DiS.