3 A 157/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera ve věci žalobkyně: T. A. T., nar. XXXXX, x-ské státní příslušnosti, zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem v Brně, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, t a k t o :

Výrok

I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podané dne 16. 9. 2015 na Velvyslanectví České republiky v X., a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů 6 114,- Kč, a to do rukou jejího zástupce, advokáta Mgr. Marka Sedláka.

Odůvodnění

Včasně podanou žalobou se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“). V podané žalobě žalobkyně uvádí, že dne 16. 9. 2015 osobně podala na Zastupitelském úřadu České republiky v X. žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny. Tato žádost byla žalobkyni proti její vůli vrácena, aniž o ní bylo věcně rozhodnuto. Jelikož žalovaný ani následně rozhodnutí o žádosti nevydal, žalobkyně podala dne 29. 7. 2016 návrh na provedení opatření proti nečinnosti, o kterém však dosud nebylo rozhodnuto. Lhůta pro vydání rozhodnutí stanovená zákonem o pobytu cizinců uběhla a žalovaný rozhodnutí dosud nevydal. Žalobkyně žádá, aby žalovanému byla uložena povinnost ve věci rozhodnout a aby jí nahradil náklady řízení. Ve vyjádření k žalobě ze dne 23.9.2016 ve věci vedené žalobkyně žalovaným ministerstvem pod sp. zn. OAM-25279/DP-2016 žalovaný uvádí, že žádost žalobkyně nebyla v září 2015 zastupitelským úřadem přijata do dalšího řízení (a tedy byla žalobkyni vrácena), protože ji žalobkyně nepodala v úředních hodinách a zároveň nebyla zaregistrována v systému visapoint pro podání žádosti o tento typ pobytového oprávnění. Dále žalovaný uvádí, že o žádosti žalobkyně se dozvěděl až v srpnu 2016, kdy také dne 18. 8. 2016 zahájil řízení. V něm postupoval v souladu s právními předpisy; žádost žalobkyně neobsahovala všechny předepsané náležitosti, a proto byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad žádosti a zároveň po dobu běhu lhůty, která byly žalobkyni stanovena k odstranění předmětných vad, žalovaný přerušil řízení. Z toho pak podle názoru žalovaného vyplývá, že ve věci nebyl nečinný. Žalovaný navrhuje zamítnutí podané žaloby. Ve věci samé rozhodl Městský soud v Praze (dále „městský soud“) bez nařízení jednání, neboť s tím účastníci vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále „s. ř. s.“). Městský soud přezkoumal napadenou nečinnost správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že zároveň byla splněna procesní podmínka pro její podání, spočívající v bezvýsledném vyčerpání prostředku, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně před nečinností správního orgánu. Věc posoudil takto: Podle ust. § 169 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců – pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně – vydá se rozhodnutí ve lhůtě 270 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území. Předně se soud zabýval otázkou pasivní procesní legitimace Ministerstva vnitra. Vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016 č. j. 1 Azs 281/2015-34, z něhož vyplývá, že je-li řízení o povolení pobytu podle § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců založeno na součinnosti správních orgánů tak, že žádost je podávána u zastupitelského úřadu České republiky, ale příslušným správním orgánem k projednání a rozhodnutí o takové žádosti je Ministerstvo vnitra, je za řádný průběh tohoto řízení bez průtahů procesně „odpovědné“ Ministerstvo vnitra. Ochrany subjektivního práva na vyřízení žádosti bez průtahů se proto může žadatel domáhat (po bezvýsledném vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti podle správního řádu) žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.), přičemž pasivně legitimovaným v řízení o takové žalobě je Ministerstvo vnitra. Při právním posouzení věci městský soud vyšel z již ustálené rozhodovací praxe při řešení tohoto typu nečinnostních žalob (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2015 č. j. 7 Azs 282/2014-48 v obdobné věci). Při posouzení sporné otázky, zda bylo povinností žalovaného o žádosti žalobkyně rozhodnout, je třeba vyjít z ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 správní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále „správní řád“), podle něhož je řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Ve správních řízeních lze pro formu podání žádosti využít všech způsobů uvedených v § 37 odst. 4 správního řádu, tj. písemně, ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, případně dalšími způsoby, je-li potvrzeno, popřípadě doplněno, některým z uvedených způsobů ve lhůtě pěti dnů. Pro zahájení řízení o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu však platí několik výjimek. Předně podle § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců, v tehdy účinném znění (ve znění platném a účinném ke dni podání žádosti), cizinec, který není uveden v právním předpise vydaném podle § 182 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, je povinen požádat o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec státním příslušníkem, popř. jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Nesplní-li cizinec tuto povinnost, řízení o žádosti není zahájeno a zastupitelský úřad věc usnesením odloží. Usnesení se pouze poznamená do spisu. Další omezení vyplývá z § 169 odst. 14 zákona o pobytu cizinců, podle něhož žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. Zastupitelský úřad může v odůvodněných případech od povinnosti podle věty první upustit. S ohledem na citovaná ustanovení zákona o pobytu cizinců má městský soud za to, že na základě žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, kterou podala žalobkyně dne 16. 9. 2015, bylo zahájeno správní řízení. Tato žádost byla podána osobně na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je žalobkyně státní příslušnicí tak, jak vyžaduje § 169 odst. 13 a 14 zákona o pobytu cizinců, v tehdy účinném znění. Právě tohoto dne (tj. 16. 9. 2015) došlo k řádnému podání žádosti. Podstatné je, že žádost byla podána osobně na úředním tiskopise a dostala se do dispozice příslušného zastupitelského úřadu. Pokud ji pracovník zastupitelského úřadu žalobkyni následně vrátil, učinil tak až poté, kdy již řízení bylo zahájeno. K tomu je třeba ve shodě se zmíněným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2015 č. j. 7 Azs 282/2014-48 zdůraznit, že předchozí registrace žalobkyně v systému visapoint není zákonnou podmínkou pro podání žádosti. Vzhledem k výše uvedenému závěru o dnu zahájení řízení o žádosti žalobkyně nelze než uzavřít, že lhůta 270 dnů pro vydání rozhodnutí žalovanému marně uplynula v pondělí 13. 6. 2016. Zároveň i žalovaný ve svém vyjádření připouští, že v řízení začal konat až v srpnu 2016, tedy až po uplynutí lhůty, v níž byl povinen rozhodnutí o žádosti vydat. V souladu se shora uvedeným městský soud shledal podanou žalobu důvodnou a podle ust. § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost o návrhu žalobkyně rozhodnout v šedesátidenní lhůtě, kterou považuje v tomto směru za přiměřenou, přestože žalobkyně požadovala uložení vydání rozhodnutí již do 30 dnů; městský soud však přihlédl k tomu, že podle ust. § 169 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je maximální zákonnou lhůtou lhůta 270 dnů. Má proto za to, že pro splnění povinnosti žalovaným správním orgánem je přiměřenější lhůta šedesátidenní. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci úspěch, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000,- Kč. Dále náhradu nákladů řízení představují i náklady na zastoupení advokátem za celkem dva úkony právní služby po 3 100,- Kč [příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů] a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky, tedy částka ve výši 6 800,- Kč. Městskému soudu je však z vlastní rozhodovací činnosti známo, že ve věci nečinnosti Ministerstva vnitra či Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců je zástupce žalobkyně činný také v řadě dalších obdobných řízení. Z obsahu žalob vyplývá, že jsou prakticky shodné a liší se jen v identifikačních údajích v úvodní rubrice, kde je specifikována konkrétní věc, ve vlastním obsahu žaloby se pak liší nanejvýše daty vztahujícími se ke konkrétnímu řízení. V některých žalobách pak absentují i tyto identifikátory a bez přiložených listin (rozhodnutí v prvním stupni, odvolání, návrh na opatření proti nečinnosti apod.) by ani nemohlo být zjištěno, v kterém konkrétním řízení je nečinnost správnímu orgánu vytýkána. Je zřejmé, že „obtížnost“ poskytnuté právní služby se v jednotlivých žalobách omezila v podstatě na označení věci, v níž je nečinnost žalovaného tvrzena, jinak jsou žaloby obsahově velmi podobné, formulářové. Právě tuto skutečnost je třeba považovat za důvod zvláštního zřetele hodný podle § 60 odst. 7 s. ř. s, který opravňuje soud rozhodnout, že se účastníkovi řízení náhrada nákladů řízení zčásti nepřiznává. Z uvedeného důvodu městský soud rozhodl o zkrácení odměny za zastoupení na jednu polovinu, tj. na 3 400,- Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto s ohledem na § 57 odst. 2 s. ř. s. se náhrada nákladů na právní zastoupení zvyšuje o částku odpovídající této dani, (o 21 % z částky 3 400,- Kč), tj. o 714,- Kč. Žalobkyni tak bude na náhradě nákladů zaplacena žalovaným celková částka včetně částky vynaloženého soudního poplatku ve výši 6 114,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 9. listopadu 2016 JUDr. Jan Ryba předseda senátu