3 A 159/2025

Rubrum

č. j. 3 A 159/2025- 120 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Domy Trnová s.r.o., IČO 090 39 066 sídlem Kaprova 42/14, Staré Město, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátkou Mgr. Lucií Ježkovou sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 za účasti: 1) AHF insolvence v.o.s. sídlem Marešova 305/14, 602 00 Brno 2) Obec Trnová sídlem Trnová 80, 252 10 Trnová zastoupená advokátem JUDr. Karlem Vlčkem, Ph.D. sídlem U Hostavického potoka 787/37, 198 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2025, č. j. MZP/2025/210/1623, sp. zn. ZN/MZP/2025/210/223 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje

X. Y. 2 3 A 159/2025

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Městský soud v Praze se v této věci zabývá žalobou společnosti Domy Trnová s. r. o. (dále jen „žalobkyně“), která je investorem developerského projektu Fontána 5 v obci Trnová u Jíloviště. V této lokalitě prováděla na základě smluvního vztahu s žalobkyní stavební práce společnost HSMN s. r. o. (dále jen „společnost HSMN“ nebo „stavebník“). Česká inspekce životního prostředí (dále jen Inspekce“) dospěla během správního řízení k závěru, že společnost HSMN zajistila návoz 159 378 tun odpadní zeminy, tedy odpadu uvedeného v podskupině odpadů 17 05 Zemina (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst, kamení, vytěžené jalové horniny a hlušin). Dále společnost HSMN podle Inspekce nakládala s 225 t odpadu kat. č. 17 09 04, které sama vyprodukovala během stavby pozemních komunikací.

2. Inspekce proto prvostupňovým rozhodnutím ze dne 16. 1. 2025, č. j. ČIŽP/41/2025/890 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uložila společnosti HSMN opatření k nápravě spočívající v odstranění odpadů a odpadních zemin a stanovila lhůtu pro realizaci tohoto opatření v délce 6 měsíců. Proti prvostupňovému rozhodnutí se společnost HSMN i žalobkyně odvolaly. Jejich odvolání byla zamítnuta napadeným rozhodnutím, jehož zrušení se žalobkyně nyní domáhá.

3. Opatření k nápravě se týká následující lokality v obci Trnová, na níž má být realizován developerský projekt žalobkyně s názvem Fontána 5 (dále jen „lokalita Fontána 5“). [obrázek obsahuje potenciálně citlivé údaje]

4. Konkrétně jde o pozemky parc. č. XXX/AA, XXX/AB, XXX/AC, XXX/AD, XXX/AE, XXX/AF, XXX/AG, XXX/AH, XXX/AI, XXX/AJ, XXX/AK, XXX/AL, XXX/AM, XXX/AN, XXX/AO, XXX/AP, XXX/AQ, XXX/AR, XXX/AS, XXX/AT, XXX/AU, XXX/AV, XXX/AW, XXX/AX, XXX/AY, XXX/AZ, XXX/BA, XXX/BB, XXX/BC, XXX/BD, XXX/BE, XXX/BF, XXX/BG, XXX/BH, XXX/BI, XXX/BJ, XXX/BK, XXX/BL, XXX/BM, XXX/BN, XXX/BO, XXX/BP, XXX/BQ, XXX/BR, XXX/BS, XXX/BT, XXX/BU, XXX/BV, XXX/BW, XXX/BX, XXX/BY, XXX/BZ, XXX/CA, XXX/CB, XXX/CC, XXX/CD, XXX/CE, XXX/CF, XXX/CG, XXX/CH, XXX/CI, XXX/CJ, XXX/CK, XXX/CL, XXX/CM, XXX/CN, XXX/CO, XXX/CP, XXX/CQ, XXX/CR, XXX/CS, XXX/CT, XXX/CU, XXX/CV, XXX/CW, XXX/CX, XXX/CY, XXX/CZ, XXX/DA, XXX/DB, XXX/DC, XXX/DD, XXX/DE, XXX/DF, XXX/DG, XXX/DH, XXX/DI, XXX/DJ, XXX/DK, XXX/DL, XXX/DM, XXX/DN, XXX/DO, Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 3 3 A 159/2025 XXX/DP, XXX/DQ, XXX/DR, XXX/DS, XXX/DT, XXX/DU, XXX/DV, XXX/DW, XXX/DX, XXX/DY, XXX/DZ, XXX/EA, XXX/EB, XXX/EC, XXX/ED, XXX/EE, XXX/EF, XXX/EG, XXX/EH, XXX/EI, XXX/EJ, XXX/EK, XXX/EL, XXX/EM, XXX/EN, XXX/EO, XXX/EP, XXX/EQ, XXX/ER, XXX/ES, XXX/ET, XXX/EU, XXX/EV, XXX/EW, XXX/EX, XXX/EY, XXX/EZ, XXX/FA, XXX/FB, XXX/FC, XXX/FD, XXX/FE, XXX/FF, XXX/FG, XXX/FH, XXX/FI, XXX/FJ, XXX/FK, XXX/FL a XXX/FM. Obsah správního spisu 5. Soud z obsahu správního spisu zjistil následující podstatné skutečnosti.

6. Dne 6. 2. 2024 obdržela Inspekce telefonický podnět. Podatel uvedl, že toho dne došlo ke zintenzivnění návozů odpadních zemin do k. ú. Trnová u Jíloviště. Podle podatele obyčejně každý den přijíždí cca 100 nákladních vozidel, avšak během 6. 2. 2024 došlo až ke zdvojnásobení, tj. cca 150 až 200 kamionových souprav. Podatel požádal o urychlený odběr vzorků v dané lokalitě. Na reakci zástupce Inspekce, že bude v nejbližších dnech proveden odběr vzorků, reagoval, zda je možné co nejvíce zajištění odběrů uspíšit. Požadoval, aby byl odběr vzorků proveden do několika hodin, neboť evidentně dochází k záměrnému zasypávání, zahrabávání, zakrývání a zakrytí hromad zemin, které jsou kontaminovány. Jsou zakrývány a převrstvovány „čistou“ zeminou. Vyjádřil obavu, že čím později, tím hůře, tedy že již nebude možné vzorkováním zajistit právě znečištěné odpadní zeminy, které zůstanou v hlubších vrstvách zamaskovány a naředěny. Následně dojde ke kontaminaci místního životního prostředí, zejména ke znehodnocení podzemní vody a zdrojů pitné vody. Inspekce podatele ubezpečila, že určitě bude proveden odběr vzorků a zároveň se pokusí v maximální možné míře provést vzorkování bez časových prodlev.

7. Dne 7. 2. 2024 Inspekce zahájila předem neohlášenou kontrolu společnosti HSMN, a to fyzickou kontrolní prohlídkou lokality Fontána 5 v obci Trnová u Jíloviště. Úkony ze dne 7. 2. 2024 byly prvními úkony kontroly, která probíhala až do 24. 7. 2024. V rámci kontroly provedla Inspekce množství dalších kontrolních úkonů, které jsou podrobně popsány v protokolu o kontrole ze dne 14. 8. 2024, č. j. ČIŽP/41/2024/8974 (dále jen „protokol o kontrole“).

8. Z protokolu o kontrole vyplývá, že Inspekce dvakrát provedla odběr vzorků, jehož cílem bylo zjistit, zda zemina navezená do lokality splňuje požadavky vyhlášky č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady.

9. První odběr vzorků proběhl dne 8. 2. 2024 (dále jen „první odběr vzorků“). Inspekce odebrala pět vzorků na pozemcích v severozápadním segmentu lokality Fontána 5 (pozemky parc. č. XXX/AT, XXX/AU, XXX/BB, XXX/BC, XXX/BG, XXX/BH, XXX/CT), další dva vzorky v segmentu severovýchodním (pozemky parc. č. XXX/FN, XXX/EY, XXX/EZ) a jeden referenční vzorek. Účelem odběru všech vzorků bylo ověření, zda odpadní zemina navezená na uvedených pozemcích v rámci Fontány 5 splňuje požadavky podle vyhlášky č. 273/2021 Sb., Přílohy 5, tab. 5.1., sloupce I. Výsledkem provedeného vzorkování bylo odebrání a následné předání pěti vzorků směsných, dvou vzorků bodových a jednoho referenčního vzorku k odborné analýze do akreditované laboratoře ALS Czech Republic, s.r.o. Výsledky prvního odběru vzorků potvrdily kontaminaci nejenom na pozemcích v severozápadním segmentu Fontány 5, ale i na opačné straně lokality Fontána 5 v jejím severovýchodním segmentu. Inspekce v protokolu uvedla, že ověřila závažný fakt, že nepovolená terénní úprava na Fontáně 5 byla bohužel navíc minimálně částečně provedena Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 4 3 A 159/2025 nebezpečnými odpady, které vykazují významnou kontaminaci PCB, PAU a ropnými uhlovodíky C10 – C40.

10. Dne 14. 3. 2024 Inspekce provedla další návazné kontrolní úkony včetně kontrolní pochůzky. Inspekce uvedla, že bezprostředně po příjezdu na lokalitu Fontána 5 zjistila, že zde evidentně došlo k výrazným terénním úpravám/změnám oproti zjištěnému stavu při posledním inspekčním úkonu ze dne 8. 2. 2024. Ačkoli stavební úřad dne 28. 2. 2024 vydal rozhodnutí č. j. MMpB-SÚ/227/24 – 200/2024-Hrš, kterým nařídil zastavení prací, provedla [obrázek obsahuje potenciálně citlivé údaje] společnost HSMN v lokalitě Fontána 5 další enormní modelaci terénu při současném přeskupení do této lokality již dříve navezených odpadů. Společnost HSMN tak přímo nakládala s odpady formou jejich přesunů, soustřeďování, rozhrnování, vrstvení a zplanýrování takřka po celé lokalitě Fontány 5. Přitom zároveň došlo k různorodému smíšení téměř všech na lokalitu doposud navezených odpadů. Kontrolovaná osoba provedenou modelací terénu zasáhla rovněž do míst Fontány 5, na kterých inspekce dne 8. 2. 2024 provedla první odběr vzorků a následně provedenými rozbory zjistila odpadní zeminy kontaminované PCB či PAU (Polycyklické aromatické uhlovodíky a polychlorované bifenyly). Pro ilustraci Inspekce v protokolu uvedla rozdílový model relativní výšky terénu v lokalitě ke dni 8. 2. 2024 a ke dni 14. 3. 2024, který získala pomocí dronu, z nějž vyplývá, že docházelo k modelaci terénu.

11. Podle protokolu o kontrole proto bylo ve dnech 30. 4. 2024, 2. 5. 2024, 3. 5. 2024, 6. 5. 2024, 9. – 10. 5. 2024 a 16. 5. 2024 provedeno bodové vzorkování v rámci celé plochy Fontána 5 (dále jen „druhý odběr vzorků“). Vzorkování probíhalo na základě Inspekcí předem schváleného plánu vzorkování. Území Fontány 5 bylo graficky rozděleno mapovým bodovým rastrem s rovnoměrným určením sítě na celkem 96 míst pro provedení bodového odběru. Z výsledků vzorkování dle Inspekce vyplynulo, že kontaminace Fontány 5 PCB a PAU není pouze v místech označeného návozu odpadních zemin z lokality Harfa na pozemcích parc. č. XXX/AT, XXX/AU, XXX/BB, XXX/BC, XXX/CT v severozápadním kvadrantu plochy Fontány 5, ale i ve všech třech zbývajících kvadrantech, tj. v kvadrantu severovýchodním, jihozápadním i jihovýchodním. Dále byla na základě druhého odběru vzorků podle Inspekce prokázána závažná skutečnost, že společnost HSMN provedeným smísením, přeskupováním, modelováním a hutněním navezených odpadních zemin v období od 8. 2. 2024 na Fontáně 5 docílila rozesetí kontaminace po celé [obrázek obsahuje potenciálně citlivé údaje] Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 5 3 A 159/2025 ploše Fontány 5. Kontaminanty přitom byly v množství navezených odpadních zemin naředěny. V protokolu o kontrole je obsažen obrázek znázorňující druhý odběr vzorků:

12. Z protokolu rovněž vyplývá, že Inspekce provedla řadu samostatných kontrol dalších subjektů. Z nich vyplynulo, že na území Fontána 5 naváželo zeminu celkem 6 subjektů (AŠH-EKO, s.r.o., ASK ME s.r.o., fyz. podnikající osoba M. N., Stroje a služby s.r.o., HRABÁNEK s.r.o. a RPproreal s.r.o.). Tyto subjekty navážely zeminu ze známých míst projektů bytové a užitkové výstavby (Stavba výhledy Barrandov II, Harfa Living apod.).

13. Inspekce dále v protokolu uvedla, že společnost HSMN byla pro příjem jakéhokoliv stavebního materiálu na lokalitu Fontána 5 významně omezena vydaným stavebním povolením i projektem, zejména množstevními, kvalitativními i prostorovými omezeními. Budování komunikace bylo stavebně povoleno a mohlo být realizováno pouze na ploše komunikace větve F a rozcestí komunikace větve F a C v plošném rozsahu 4252 m2 a mocnosti skladby souvrství komunikace dle projektu do její výše maximálně 61 cm. Z uvedené plochy a výšky možných násypů souvrství komunikace pak vyplývá jejich maximální celkový možný objem 2594 m3. Tento objem po jeho vynásobení množstevním hustotním koeficientem 1,6 představuje cca 4150 t, které kontrolovaná osoba byla oprávněna a mohla dle projektu a stavebního povolení č. j. MEUC-0062589/2009-Se sama navézt či zprostředkovaně nechat navézt za účelem stavby komunikace v lokalitě Fontána 5. To vše při současném nezbytném dodržení kvalitativních požadavků na materiály souvrství komunikace dané projektem. Plocha 4252 m2 zaujímá pouhá cca 2,36 % z celkové rozlohy Fontány 5. Společnost HSMN nicméně k ploše lokality Fontána 5 přistupovala tak, jako by ji byla legitimně oprávněna k provádění stavby využívat celou, což takto i dále veřejně prezentovala navenek i společnostem, se kterými spolupracovala při navážení zemin.

14. Inspekce proto v protokolu o kontrole uzavřela, že se společnost HSMN dopustila několika porušení zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“). Konkrétně nakládala v rozporu s § 13 odst. 1 písm. b) tohoto zákona s odpadními zeminami v lokalitě Fontána 5, která nebyla zařízením určeným k nakládání s odpady, a to jejich soustřeďováním, přeskupováním, modelováním, vrstvením a hutněním v celkovém množství nejméně 159 378 tun odpadu odpovídajícího skupině 17 05. Dále porušila § 13 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech tím, že jako původce odpadu vzniklého při stavební činnosti (cca 225 t směsných stavebních a demoličních odpadů kat. č. 17 09 04) tento odpad nepředala oprávněné osobě, nýbrž jej neoprávněně ukládala do stavby komunikací na pozemku parc. č. XXX/AA v k. ú. Trnová u Jíloviště, tedy mimo zařízení určené k nakládání s odpady. Konečně porušila § 94 odst. 1 zákona o odpadech tím, že v souvislosti s činností v lokalitě Fontána 5 nevedla průběžnou evidenci o odpadech v rozsahu stanoveném zákonem a prováděcí vyhláškou č. 273/2021 Sb.

15. Inspekce následně dne 16. 1. 2025 vydala prvostupňové rozhodnutí č. j. ČIŽP/41/2025/890. Prvostupňovým rozhodnutím uložila společnosti HSMN podle § 116 odst. 1 písm. c) a písm. e) zákona o odpadech opatření a lhůty pro zjednání nápravy, které stanovila takto: odstranit tj. odvézt minimálně 159 378 tun odpadních zemin (odpadu uvedeného v podskupině odpadů 17 05 Zemina (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst), kamení, vytěžená jalová hornina a hlušina a minimálně 225 tun odpadu kat. č. 17 09 04 Směsné stavební a demoliční odpady neuvedené pod čísly 17 09 01, 17 09 02 a 17 09 03, z pozemků parc. č. XXX/AA, XXX/AB, XXX/AC, XXX/AD, XXX/AE, XXX/AF, XXX/AG, XXX/AH, XXX/AI, XXX/AJ, XXX/AK, XXX/AL, XXX/AM, XXX/AN, XXX/AO, XXX/AP, XXX/AQ, XXX/AR, XXX/AS, XXX/AT, XXX/AU, XXX/AV, XXX/AW, XXX/AX, XXX/AY, XXX/AZ, XXX/BA, XXX/BB, XXX/BC, XXX/BD, XXX/BE, XXX/BF, XXX/BG, XXX/BH, XXX/BI, XXX/BJ, XXX/BK, XXX/BL, XXX/BM, XXX/BN, Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 6 3 A 159/2025 XXX/BO, XXX/BP, XXX/BQ, XXX/BR, XXX/BS, XXX/BT, XXX/BU, XXX/BV, XXX/BW, XXX/BX, XXX/BY, XXX/BZ, XXX/CA, XXX/CB, XXX/CC, XXX/CD, XXX/CE, XXX/CF, XXX/CG, XXX/CH, XXX/CI, XXX/CJ, XXX/CK, XXX/CL, XXX/CM, XXX/CN, XXX/CO, XXX/CP, XXX/CQ, XXX/CR, XXX/CS, XXX/CT, XXX/CU, XXX/CV, XXX/CW, XXX/CX, XXX/CY, XXX/CZ, XXX/DA, XXX/DB, XXX/DC, XXX/DD, XXX/DE, XXX/DF, XXX/DG, XXX/DH, XXX/DI, XXX/DJ, XXX/DK, XXX/DL, XXX/DM, XXX/DN, XXX/DO, XXX/DP, XXX/DQ, XXX/DR, XXX/DS, XXX/DT, XXX/DU, XXX/DV, XXX/DW, XXX/DX, XXX/DY, XXX/DZ, XXX/EA, XXX/EB, XXX/EC, XXX/ED, XXX/EE, XXX/EF, XXX/EG, XXX/EH, XXX/EI, XXX/EJ, XXX/EK, XXX/EL, XXX/EM, XXX/EN, XXX/EO, XXX/EP, XXX/EQ, XXX/ER, XXX/ES, XXX/ET, XXX/EU, XXX/EV, XXX/EW, XXX/EX, XXX/EY, XXX/EZ, XXX/FA, XXX/FB, XXX/FC, XXX/FD, XXX/FE, XXX/FF, XXX/FG, XXX/FH, XXX/FI, XXX/FJ, XXX/FK, XXX/FL, XXX/FM, zasažených stavební činností účastníka řízení v rámci developerského projektu „Fontána 5 - Trnová“ (celkově cca 18 ha), to vše v k.ú. Trnová u Jíloviště (dále též „Fontána 5“), a předat tento odpad do zařízení určeného pro nakládání s odpady. Lhůta pro provedení opatření k nápravě se stanovuje v délce do 6 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Inspekce současně v termínu do 7 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí ukládá účastníkovi řízení povinnost detailně informovat ČIŽP o legálním odstranění/předání výše uvedeného množství odpadů dle jeho skutečných vlastností, a to doručením příslušných listin s dokladováním související řádné odpadové evidence, protokolů výsledků z analytických rozborů po provedeném reprezentativním vzorkování, včetně nezbytného potvrzení o jejich odstranění/předání do pro tento účel vhodného a příslušným krajským úřadem řádně povoleného zařízení.

16. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala odvolání společnost HSMN i žalobkyně. Odvolání zamítl žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 29. 8. 2025. Žaloba 17. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

18. Namítá, že napadené rozhodnutí je spolu s prvostupňovým rozhodnutím nevykonatelné, jelikož byl zjištěn úpadek společnosti HSMN, které bylo uloženo opatření k nápravě, a na její majetek byl prohlášen konkurs. Podle § 111 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“) přitom platí, že společnost HSMN byla omezena v nakládání s majetkem. Od 9. 9. 2025 přešlo oprávnění nakládat s majetkem na insolvenčního správce. Je přitom zřejmé, že bez použití majetku společnosti HSMN nelze opatření k nápravě splnit.

19. Žalobkyně dále považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Má za to, že nepřezkoumatelný je jak výrok prvostupňového rozhodnutí, tak odůvodnění obou správních rozhodnutí. Výrok dle žalobkyně používá výrazy minimálně, cca, detailně, příslušných listin, které jsou neurčité a není tedy jasné, jak je možné uloženou povinnost splnit. V odůvodnění pak absentují úvahy, proč byla stanovena šestiměsíční lhůta k nápravě, proč nebyl proveden další odběr vzorků a také konkretizace toho, kdy, kde a jak přesně mělo docházet k nakládání s odpadními zeminami.

20. Žalobkyně má dále za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s překážkou litispendence. Městský úřad Mníšek pod Brdy, stavební úřad, vydal dne 23. 9. 2024 rozhodnutí č. j. MMpB-SÚ/9470/24-453/2024-Hrš, sp. zn. 453/2024, kterým nařídil odstranění terénních úprav na pozemcích, které jsou z podstatné části shodné s pozemky, kterých se týká opatření pro zjednání nápravy v nyní projednávané věci.

21. Žalobkyně konečně namítá, že rozsah opatření k nápravě je nedůvodně extrémní s tím, že neodpovídá zjištěnému stavu věci. Ze druhého odběru vzorků totiž vyplynulo, že 74 z 96 míst je prosto jakékoli kontaminace. Tato místa přitom tvoří souvislé celky. Žalobkyně také namítá, že napadené rozhodnutí nevyvrací závěr, že nikoliv všechen materiál lze považovat Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 7 3 A 159/2025 za odpad ve smyslu zákona o odpadech. Minimálně z podstatné většiny se jedná o vedlejší produkt splňující podmínky § 8 zákona o odpadech. Vyjádření k žalobě 22. Žalovaný předně uvedl, že žalobkyně postrádá aktivní žalobní legitimaci. Uvedl, že napadeným rozhodnutím nebyla založena, měněna, rušena nebo závazně určena práva nebo povinnosti žalobkyně a žalobkyně ani nebyla zkrácena na svých procesních právech (a takové zkrácení ani v žalobních důvodech netvrdí). Soud by proto měl žalobu usnesením odmítnout.

23. K námitce, že na majetek žalobkyně byl prohlášen konkurs, žalovaný uvedl, že insolvenční návrh (zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 25. 7. 2025 na návrh povinné osoby s účinky ode dne 23.7.2025) ani rozhodnutí o úpadku (vydané a zveřejněné dne 9.9.2025 Městským soudem v Praze) nepředstavuje zpravidla překážku vydání rozhodnutí ve správním řízení (§ 140d odst. 1 insolvenčního zákona). Výjimkou je vydání rozhodnutí o náhradě škody nebo jiné újmy (též § 140d odst. 1 insolvenčního zákona) v době, kdy trvá rozhodnutí o úpadku. V předmětné věci však nebylo rozhodnuto o náhradě škody nebo jiné újmy a nadto bylo napadené rozhodnutí vydáno dne 29. 8. 2025, tedy ještě před vydáním rozhodnutí o úpadku.

24. K ostatním námitkám žalovaný uvedl, že stejnými nebo obdobnými námitkami se zabýval již v napadeném rozhodnutí, na nějž odkázal. Vyjádření OZNŘ 25. Osoba zúčastněná na řízení AHF insolvence v.o.s., která je insolvenční správkyní společnosti HSMN, uvedla, že žaloba byla podána důvodně. Je toho názoru, že správní rozhodnutí nemají oporu v provedených šetřeních a skutkových zjištěních správního orgánu a jsou z hlediska svého obsahu naprosto nejednoznačné, neurčité, nesrozumitelné, a tudíž nevykonatelné. Má rovněž za to, že žalobkyni svědčí aktivní procesní legitimace a byla tedy oprávněna žalobu podat. Dále odkázala na předchozí podání společnosti HSMN, které společnost HSMN zaslala správním orgánům během správního řízení. Osoba zúčastněná na řízení proto soudu navrhla, aby napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil.

26. Osoba zúčastněná na řízení obec Trnová uvedla, že vyřešení otázky odstranění odpadů rozhrnutých po ploše cca 18 ha má zásadní vliv na rozvoj obce a na potřeny jejích občanů. K žalobě samotné se nevyjádřila. Posouzení věci soudem 27. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, ke kterým by měl povinnost přihlédnout z moci úřední. O věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož s takovým postupem účastníci souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání (§ 51 s. ř. s.). Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani za účelem dokazování, účastníci řízení žádné důkazy nenavrhli a vše podstatné v projednávané věci vyplývá ze správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 8 3 A 159/2025 28. Soud se předně zabýval tím, zda je na místě žalobu odmítnout, jak navrhl žalovaný ve svém vyjádření. Žalovaný argumentoval, že napadeným rozhodnutím nebyla založena, měněna, rušena nebo závazně určena práva nebo povinnosti žalobkyně. Žalobkyně nebyla zkrácena na svých procesních právech a žalobkyně takové zkrácení v žalobě ani netvrdí.

29. Soud neshledal důvod k odmítnutí žaloby.

30. Aktivní procesní legitimaci upravuje § 65 s. ř. s. Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“) může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu (odst. 1). Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí (odst. 2).

31. Aktivní procesní (žalobní) legitimaci má tedy každý, kdo tvrdí, že byl na svých hmotných právech zkrácen rozhodnutím přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení (viz Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer § 65 Dostupné z: www.aspi.cz.).

32. Žalobkyně v žalobě uvádí, že napadeným rozhodnutím bylo uloženo společnosti HSMN odstranit odpady a odpadní zeminy, které žalobkyně považuje za vedlejší produkt podle § 8 zákona o odpadech. Tento produkt přitom chtěla využít pro stavbu pozemní komunikace na pozemcích v dané oblasti, které jsou v jejím vlastnictví.

33. Již na základě této argumentace má soud za to, že žaloba obsahuje tvrzení o zkrácení hmotných práv. Žalobkyni tak svědčí aktivní procesní legitimace a byla tedy oprávněna podat žalobu proti rozhodnutí ke správnímu soudu. Soud se proto dále zabýval jednotlivými žalobními námitkami. Neurčitost výroku prvostupňového rozhodnutí 34. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím neurčité. Má za to, že výrok prvostupňového rozhodnutí není dostatečně jasný, přesný, srozumitelný a určitý, aby mohl být závazný a vykonatelný.

35. Žalobkyně má za to, že neurčitost způsobuje slovo minimálně ve výroku prvostupňového rozhodnutí (výrokem je uloženo opatření ke zjednání nápravy spočívající v povinnosti odstranit tj. odvézt minimálně 159 378 tun odpadních zemin a dále minimálně 225 tun odpadu). Argumentuje, že formulace minimálně 159 378 tun může být vykládána tak, že ani případně odstraněných 200 000 tun (resp. 300 000 tun) nemusí být množství dostatečné.

36. Podle žalobkyně dále není postaveno najisto na kterých pozemcích se předmětný materiál nachází a ze kterých pozemků by měl být případně ze strany spol. HSMN odstraněn. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí následuje za výčtem pozemků dovětek zasažených stavební činností účastníka řízení v rámci developerského projektu Fontána 5 - Trnová. Není zřejmé, zda stavební činností byly zasaženy všechny ve výroku I. rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně uvedené pozemky, či zda jsou zasaženy stavební činností jen některé z uvedených pozemků. Ve výroku napadeného rozhodnutí je uvedeno, že Fontána 5 - Trnová představuje rozlohu celkově cca 18 ha, to vše v k.ú. Trnová u Jíloviště. Zkratka cca, latinsky Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 9 3 A 159/2025 cirka znamená po překladu do češtiny přibližně. Tato nejasnost dle žalobkyně zakládá nevykonatelnost napadeného rozhodnutí.

37. Výrok dle žalobkyně obsahuje řadu dalších formulací, které jsou neurčité. Uvádí tyto: povinnost detailně informovat ČIŽP, o legálním odstranění/předání výše uvedeného množství odpadů dle jeho skutečných vlastností, doručením příslušných listin s dokladováním související řádné odpadové evidence.

38. Žalobkyně má za to, že je-li uložena povinnost detailně informovat, tak není jasné, kdy bude tato povinnost splněna. Formulace o legálním odstranění a předání výše uvedeného množství odpadů dle jeho skutečných vlastností pak dle žalobkyně potvrzuje, že množství odpadu je neurčité a není ani konkrétně uvedeno, kam má být předáno. Význam formulace dle jeho skutečných vlastností si lze podle žalobkyně jen domýšlet. Povinnost doručit příslušné listiny je rovněž neurčitá, jelikož tyto listiny nejsou nikde vyjmenovány.

39. Žalobkyně konečně namítá, že prvostupňové rozhodnutí ukládá povinnost doručení protokolů výsledků z analytických rozborů po provedeném reprezentativním vzorkování. Samotné reprezentativní vzorkování však neukládá.

40. Soud se s námitkami žalobkyně neztotožnil.

41. Prvostupňové rozhodnutí stanoví povinnost odvézt minimálně 159 378 tun odpadních zemin v podskupině odpadů 17 05 a minimálně 225 tun odpadu kat. č. 17 09 04.

42. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že slovem „minimálně“ inspekce myslí minimální množství odpadů, nalézajících se na předmětných pozemcích, které odpovídají zde uvedeným katalogovým číslům, a u kterých má (dle závěrů protokolu o kontrole) inspekce jednoznačně za to, že je na předmětné pozemky navezl nebo (prostřednictvím dalších osob) nechal navézt stavebník, a tudíž se ve vztahu k nim stanovuje povinnost nápravného opatření, spočívající v jejich odvezení, právě a jen stavebníkovi. K množství odpadů, na které se vztahuje předmětná povinnost pro stavebníka uvedl, že toto číslo se opírá o kontrolní zjištění zachycená v protokolu o kontrole. V závěru protokolu o kontrole (str. 36-37) jsou zrekapitulovány všechny návozy odpadů na předmětné pozemky. Jsou zde vyčíslena množství odpadů od jednotlivých návozců z jednotlivých, zde popsaných, stavebních akcí, od kterých stavebník přebíral tyto odpady k uložení na předmětné pozemky v rámci vlastní stavební činnosti. Inspekce se opírala o důkazy, které jsou shrnuty v protokolu o kontrole (str. 33-34), který byl stavebníkovi doručen, a proti kterému podal (inspekcí již dříve vypořádané) námitky.

43. Soud se ztotožnil s žalovaným, že použití pojmu „minimálně“ nezpůsobuje neurčitost výroku. Povinnost odstranit odpady bude splněna tehdy, pokud stavebník odstraní alespoň 159 378 tun odpadních zemin a 225 tun odpadu kat. č. 17 09 04. Odstraněním tohoto množství odpadu a odpadních zemin dojde ke splnění povinnosti uložené výrokem prvostupňového rozhodnutí.

44. Soud konstatuje, že je ve výroku též jednoznačně uvedeno, kterých pozemků se povinnost odstranit odpady a odpadní zeminy týká. Tyto pozemky jsou ve výroku prvostupňového rozhodnutí jednoznačně vyjmenovány. Zároveň z textu výroku vyplývá, že právě tyto pozemky byly zasaženy stavební činností. Konkrétnější specifikace toho, jak nakládala společnost HSMN se zeminou a na kterých pozemcích je uvedena v protokolu o kontrole, o který se prvostupňové i napadené rozhodnutí opírá. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 10 3 A 159/2025 45. Neurčitost výroku nezpůsobuje ani závěrečná část prvního výroku týkající se povinnosti detailního informování Inspekce. Inspekce konkrétně uložila společnosti HSMN následující povinnost: Inspekce současně v termínu do 7 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí ukládá účastníkovi řízení povinnost detailně informovat ČIŽP o legálním odstranění/předání výše uvedeného množství odpadů dle jeho skutečných vlastností, a to doručením příslušných listin s dokladováním související řádné odpadové evidence, protokolů výsledků z analytických rozborů po provedeném reprezentativním vzorkování, včetně nezbytného potvrzení o jejich odstranění/předání do pro tento účel vhodného a příslušným krajským úřadem řádně povoleného zařízení.

46. Žalobkyně namítá, že sousloví detailně informovat je neurčité. Výrok však tuto povinnost specifikuje a uvádí, jakým způsobem má společnost HSMN Inspekci informovat. Tuto povinnost společnost HSMN splní doručením příslušných listin s dokladováním související řádné odpadové evidence, protokolů výsledků z analytických rozborů po provedeném reprezentativním vzorkování, včetně nezbytného potvrzení o jejich odstranění/předání do pro tento účel vhodného a příslušným krajským úřadem řádně povoleného zařízení.

47. Povinnost informovat Inspekci tedy společnost HSMN splní tím, že doloží řádně vedenou odpadovou evidenci, protokoly z výsledků z analytických rozborů a potvrzení o odstranění a předání odpadů do vhodného a řádně povoleného zařízení. Tyto listiny jsou dostatečně konkrétní.

48. V této souvislosti žalobkyně dále namítá, že správní rozhodnutí ukládají společnosti HSMN doručit protokoly z výsledků z analytických rozborů po provedeném reprezentativním vzorkování, avšak žádné rozhodnutí žalobkyni neukládá povinnost takové vzorkování provést. Žalovaný již v napadeném rozhodnutí uvedl, že tato povinnost vyplývá přímo z právních předpisů a není proto třeba ji ukládat výrokem správního rozhodnutí. Konkrétně žalovaný uvedl následující: Provedení reprezentativního vzorkování s následným analytickým rozborem však vyplývá z platných právních předpisů, a není tak nutné tuto povinnost speciálně stanovovat individuálním právním aktem. Tato povinnost vyplývá z ust. § 15 odst. 2 písm. e) zákona o odpadech, tedy že: „Původce odpadu je povinen v případě odpadu určeného k uložení na skládce odpadů nebo k zasypávání předat údaje podle písmene d) formou základního popisu odpadu; v případě první z opakovaných dodávek odpadu je součástí základního popisu odpadu stanovení kritických ukazatelů, o nichž je původce odpadu povinen v případě opakovaných dodávek předávat informace; na základě dohody s původcem odpadu může zajistit zpracování základního popisu odpadu provozovatel zařízení, do kterého je odpad předáván, nebo zprostředkovatel, za zpracování základního popisu však odpovídá původce odpadu.“ Toto je dále specifikováno v § 24 a § 25 vyhlášky (Údaje o odpadu a základní popis odpadu), kde je například v ust. § 24 odst. 3 uvedeno, že: „Jako kritické ukazatele sledované při opakovaných dodávkách odpadu se stanovují vlastnosti odpadu, u kterých může s ohledem na suroviny nebo technologii procesu vzniku odpadu docházet ke změnám a které mohou ovlivnit přijetí odpadu do zařízení. Jedná se zejména o obsah biologických činitelů, obsah škodlivin v sušině nebo ve výluhu odpadu, biologickou stabilitu, výhřevnost nebo ekotoxicitu.

49. Proto je specifikace povinnosti dostačující.

50. Konečně žalobkyně namítla, že není zřejmé, do jakého konkrétního zařízení určeného pro nakládání s odpady by měl být materiál předán. K této námitce soud konstatuje, že není povinností správního orgánu stavebníku určovat konkrétní zařízení do kterého mají být odpady a odpadní zeminy předány. Žalovaný již v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že formulací vhodné a příslušným krajským úřadem řádně povolené zařízení je myšleno jakékoliv zařízení k odstranění odpadu, provozované v souladu se zákonem o odpadech a na základě platného povolení krajského úřadu, které má povoleno převzít odpady předmětných katalogových Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 11 3 A 159/2025 čísel a má na toto převzetí povolenou kapacitu (nemusí se samozřejmě jednat o jediné zařízení, odpady je možné předat i do více různých zařízení, dle aktuální potřeby a možností). Takové vysvětlení soud považuje za zcela správné a dostatečné.

51. Soud proto shrnuje, že výrok napadeného rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným. Tyto námitky nejsou důvodné. Nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí 52. Žalobkyně považuje za nepřezkoumatelné i odůvodnění napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí podle žalobkyně neobsahuje racionální úvahy, proč byla společnosti HSMN stanovena lhůta pro provedení opatření k nápravě v délce do 6 měsíců od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí a dále lhůta pro splnění povinnosti detailně informovat Inspekci v délce 7 měsíců od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí pouze konstatuje, že lhůty jsou dostatečně dlouhé na to, aby byl materiál odstraněn bez zbytečných průtahů. Lhůta je však podle žalobkyně příliš krátká, a to i s ohledem na roční období. V zimě je manipulace s terénem podstatně ztížena.

53. Soud konstatuje, že Inspekce v prvostupňovém rozhodnutí délku lhůt nijak konkrétně neodůvodnila. Proti tomu žalobkyně brojila již v odvolání. Žalovaný na námitku žalobkyně podrobně reagoval. Konkrétně uvedl následující: Je tedy třeba nejprve uvést, že primárním cílem nápravného opatření je co nejrychlejší odstranění předmětných odpadů (odpadní zeminy) ze zasažených pozemků, zvláště pak když se jedná o zeminu kontaminovanou. V tomto případě je důležitá ochrana veřejných zájmů, chráněných zákonem o odpadech, přičemž negativní vlivy nápravným opatřením vyvolané nákladní automobilové dopravy se ve srovnání s potenciálními škodami na životním prostředí, způsobených deponováním odpadů na zasažených pozemcích, jeví jako podružné a méně pro životní prostředí závažné. Jedná se navíc o pouhých šest měsíců, což je nesrovnatelné s potenciálními škodami na životním prostředí, způsobených deponováním obrovského množství kontaminované zeminy na předmětných pozemcích přímo v intravilánu dotčené obce Trnová. Je třeba též připomenout, že protiprávní stav, na který se vztahuje předmětné nápravné opatření, zavinil sám stavebník, obtěžování místních obyvatel nákladní dopravou jde na vrub jeho nezákonné činnosti, a nikoliv k tíži inspekce. Důležité je také uvážit, že množství odpadů nutných k odstranění je obrovské, a tak pokud by byla určená lhůta k jejich odstranění delší, mohlo by denně jezdit méně nákladních vozů, zato by však jejich negativní vliv trval delší dobu. Ani z technického hlediska (nosnost nákladních automobilů) se vzhledem k množství odpadů nejeví stanovená lhůta v délce 6 měsíců ode dne právní moci napadeného rozhodnutí, jako neuskutečnitelná.

54. Skutečnost, že tuto bližší úvahu obsahuje až napadené rozhodnutí, nezpůsobuje žádnou vadu, pro kterou by měl soud napadené rozhodnutí zrušit. Správní řízení představuje jeden celek, je proto zcela v pořádku, že chybějící podobnější odůvodnění doplnil odvolací orgán (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013- 25). Soud považuje stanovenou lhůtu za přiměřenou. Žalobkyně nijak nedoložila, že by v jakémkoli ročním období nemohl být materiál odstraněn.

55. Žalobkyně dále považuje za nepřezkoumatelné i úvahy vyjádřené ve vztahu ke vzorkování. Žalobkyně uvedla, že pokud bylo při bodovém vzorkování zjištěno pouze 5 nadlimitních míst, a to navíc ve všech od sebe vzdálených kvadrantech plochy Fontány 5, pak je naprosto předčasný a dostatečně nepodložený závěr správního orgánu, že kontaminace byla společnosti HSMN při nakládání s odpadem údajně rozeseta po celé ploše Fontány 5. Správní orgány měly přistoupit k dalšímu vzorkování, aby dostály své povinnosti zjistit přesně a úplně skutečný stav věci.

56. Námitkami souvisejícími s odběry vzorků se soud zabývá níže v části Nedůvodnost rozsahu opatření k nápravě uloženého správními orgány. Zde soud toliko předesílá, že druhý odběr Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 12 3 A 159/2025 vzorků provedla Inspekce poté, co byla zemina mimo jiné i z kontaminovaných míst zjištěných prvním odběrem vzorků rozhrnuta po celé ploše Fontány 5. Nadlimitní a hraniční hodnoty přitom druhý odběr vzorků odhalil v různých kvadrantech celé oblasti. Soud úvahy vyjádřené ve vztahu ke vzorkování nepřezkoumatelnými neshledal.

57. Žalobkyně dále namítá, že zcela nepřezkoumatelná je i následující část odůvodnění prvostupňového rozhodnutí: „K tomu inspekce nejprve sděluje, že rozhodně ne všechny navezené odpady byly reprezentativně vzorkovány a laboratorně testovány, ne všechny rozbory byly kompletní a účastník řízení ne vždy kvalitu navezených odpadů kontroloval.“ 58. Soud tuto část odůvodnění nepřezkoumatelnou neshledal. Žalobkyně v žalobě neuvedla kompletní citaci, ale pouze část, která je dle jejího názoru učebnicovým příkladem neurčitosti a nesrozumitelnosti. Kompletní citace je však následující: Inspekce dále reaguje na vyjádření účastníka řízení a současně odmítá, že by nevzala v potaz jeho sdělení, že veškerý navezený „materiál“ do lokality Fontána 5 byl údajně podroben laboratorním zkouškám a vše mělo údajně vyhovovat limitům. K tomu inspekce nejprve sděluje, že rozhodně ne všechny navezené odpady byly reprezentativně vzorkovány a laboratorně testovány, ne všechny rozbory byly kompletní a účastník řízení ne vždy kvalitu navezených odpadů kontroloval. Kdyby tomu tak bylo, nemohlo by se stát, že bude do lokality Fontána 5 navezena odpadní zemina kontaminovaná PCB a PAU. (zvýraznění doplnil městský soud)

59. Úvahu, že pokud by společnost HSMN prováděla vzorkování a laboratorní testy veškerého navezeného materiálu, tak by se nemohlo stát, že budou do lokality navezeny odpadní zeminy kontaminované PCB a PAU, soud neshledal nesrozumitelnou ani neurčitou.

60. Žalobkyně dále uvádí, že napadené rozhodnutí rovněž zmiňuje, že docházelo k nakládání (soustřeďování, přeskupování, modelování, vrstvení, hutnění a tímto nakládáním promísení) s odpadními zeminami. Zcela však absentuje jakákoliv konkretizace, kdy se tak mělo dít, v jakém rozsahu a v jakém konkrétním místě (na kterých pozemcích) a k jaké konkrétní činnosti docházelo.

61. Ani s touto námitkou se soud neztotožnil. Závěr Inspekce se opírá o protokol o kontrole, ve kterém je uvedené nakládání s odpadními zeminami konkretizováno na stranách 17 až 19. Z tohoto protokolu je zřejmé, kdy k uvedenému nakládání s odpadními zeminami došlo (v období mezi kontrolou dne 8. 2. 2024 a kontrolu dne 14. 3. 2024). Inspekce podrobně popsala, na jakých (konkrétně označených) pozemcích k nakládání s odpady došlo a jakým způsobem, a to i za pomocí dronového leteckého zaměření.

62. Soud proto nemohl přisvědčit žalobkyni, že je výše uvedená úvaha nepřezkoumatelná. Ve spise je pro tuto úvahu konkrétní opora.

63. Soud proto uzavírá, že ani odůvodnění napadeného rozhodnutí nepovažuje za nepřezkoumatelné. Konkurs společnosti HSMN 64. Žalobkyně dále namítla, že napadené rozhodnutí je ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím nevykonatelné. Žalobkyně uvádí, že před vydáním napadeného rozhodnutí, tj. před nabytím právní moci napadeného rozhodnutí, a tedy i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, byla společnost HSMN omezena v nakládání s majetkem podle § 111 insolvenčního zákona. Ode dne 9. 9. 2025 pak přešlo na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou společnosti HSMN. Je přitom zřejmé, že pro splnění opatření pro zjednání nápravy je nutné nakládat s majetkovou podstatou společnosti HSMN Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 13 3 A 159/2025 (v současnosti insolvenční dlužník). Bez použití majetku společnosti HSMN není možné opatření pro zjednání nápravy potvrzené napadeným rozhodnutím splnit.

65. Podle § 140d insolvenčního zákona jiná řízení než soudní a rozhodčí řízení se rozhodnutím o úpadku nepřerušují a lze je nově zahájit i v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku; v těchto řízeních však po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze rozhodnout o náhradě škody nebo jiné újmy. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Nestanoví-li zákon jinak, je účastníkem těchto jiných řízení i nadále dlužník (odst. 1).

66. Insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 23. 7. 2025. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 8. 2025. Konkurs byl prohlášen dne 9. 9. 2025.

67. Soud konstatuje, že ze skutečnosti, že probíhá insolvenční řízení, nelze dovozovat, že společnost HSMN nebude schopna splnit stanovené opatření k nápravě. Prohlášením konkursu sice přešla dispoziční oprávnění na insolvenčního správce, samotná povinnost je však nadále uložena společnosti HSMN. Insolvenční správce je oprávněn nakládat s majetkovou podstatou společnosti HSMN, čímž se rozumí i výkon dalších práv a povinností jestliže se týkají majetkové podstaty (viz § 228 písm. l insolvenčního zákona). Insolvenční správce je jako osoba s dispozičními právy oprávněn kromě výjimek k veškerému nakládání s majetkovou podstatou (viz Slávik S., komentář k § 228 insolvenčního zákona. In. Kozák, J., Brož, J., Stanislav, A., Strnad, Z., Zrůst, L., Žižlavský, M. a kol. op. cit.).

68. Společnost HSMN tedy může splnit stanovenou povinnost. Při výkonu této povinnosti za ni bude jednat insolvenční správce, který je oprávněn k nakládání s majetkovou podstatou.

69. Uvedený závěr potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, podle které jsou správní orgány oprávněny uložit veřejnoprávní povinnost (ve věci řešené NSS odvést poplatek za ukládání odpadu podle § 47 odst. 1 zákona o odpadech) i po prohlášení konkursu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2015, č. j. 4 As 218/2014-58).

70. Soud proto shrnuje, že insolvenční řízení společnosti HSMN nezpůsobuje nevykonatelnost správních rozhodnutí ani jinou vadu, pro kterou by soud měl napadené rozhodnutí zrušit. Překážka litispendence 71. Žalobkyně má dále za to, že v době vydání správních rozhodnutí existovala překážka litispendence. Upozornila na existenci Rozhodnutí Městského úřadu Mníšek pod Brdy, stavební úřad, ze dne 23. 9. 2024, č. j. MMpB-SÚ/9470/24-453/2024-Hrš, sp. zn. 453/2024, kterým bylo nařízeno odstranění terénních úprav na pozemcích, které se z podstatné většiny týká stejných pozemků. Toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním a řízení o něm v době podání žaloby stále probíhalo. Žalobkyně má za to, že jak rozhodnutí Městského úřadu Mníšek pod Brdy, tak správní rozhodnutí v projednávané věci, nařizují odstranit totožný materiál z totožných pozemků, avšak každé jinému adresátovi. To dle žalobkyně zakládá střet těchto souběžně běžících řízení, a rovněž také materiální nevykonatelnost. Pokud by povinnost odstranit materiál z předmětných pozemků splnil jeden subjekt (např. žalobkyně), druhý subjekt (např. spol. HSMN) nemůže své povinnosti uložené rozhodnutím správního orgánu dostát pro nemožnost plnění.

72. Podle § 48 odst. 1 správního řádu zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 14 3 A 159/2025 73. Soud neshledal námitku důvodnou. Žalovaný se touto námitkou podrobně zabýval v napadeném rozhodnutí a s jeho závěrem se soud ztotožňuje. Žalovaný vyložil, že obě řízení byla zahájena v jiné věci i z jiného důvodu. Stavební úřad sledoval zájmy chráněné stavebním zákonem, zatímco Inspekce v projednávané věci zájmy chráněné zákonem o odpadech. Konkrétně žalovaný uvedl následující: Otázka, kterou je tedy třeba si klást při posouzení toho, zda nastala překážka litispendence, je, zda řízení, zahájené dříve u jiného správního orgánu, bylo vedeno v téže věci a zároveň z téhož důvodu. Zde je navíc důležité uvést, že zatímco inspekce zahájila řízení se stavebníkem, stavební úřad zahájil řízení s investorem, což rozhodně není nepodstatné, když se jedná o dvě různé osoby. Dále je důležité uvést, že obě řízení byla zahájena v jiné věci a z jiného důvodu. Stavební úřad své řízení zahájil ve věci odstranění terénních úprav ve smyslu ust. § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen „stavební zákon“), jelikož tyto terénní úpravy nebyly povoleny, a byly provedeny bez rozhodnutí či jiného opatření, vyžadovaných stavebním zákonem. Stavební úřad tedy sledoval veřejné zájmy, chráněné stavebním zákonem, kterými je především dodržování stavební kázně a to, aby ze stavebně technického hlediska byly příslušnými správními orgány řádně posouzeny a následně povoleny (či nepovoleny) stavby či terénní úpravy. Inspekce své řízení zahájila ve věci nápravného opatření, spočívající v předání nelegálně soustředěných odpadů (na pozemcích k tomu neurčených) do zařízení k tomu určeného ve smyslu ust. § 116 odst. 1 písm. c) a e) zákona o odpadech, tedy aby se s těmito nelegálně soustředěné odpady (odpadní zeminy a stavební suť) nakládalo v souladu se zákonem o odpadech. Inspekce tedy sledovala veřejné zájmy, chráněné zákonem o odpadech, kterým je především to, aby se s odpady nakládalo pouze v zařízeních k tomu určených a pouze osobami k tomu oprávněnými. Důvody zahájení obou řízení tedy byly diametrálně odlišné. Jinak však byla v obou řízeních vymezena i věc, které se řízený týkala. Stavební úřad ve svém řízení požadoval odstranění terénních úprav do 6 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí s tím, že v průběhu odstraňování terénních úprav bude investor dokládat stavebnímu úřadu doklady o způsobu a místě uložení odváženého materiálu, uvedl zde podmínky odvozu stran bezpečnostních předpisů a stavebních norem dle podzákonných předpisů ke stavebnímu zákonu, povinnost nového geodetického zaměření pozemků a doložení výsledku stavebnímu úřadu i například obecnou podmínku o nezávadném novém uložení materiálu. Inspekce naproti tomu požadovala primárně nejen odstranění odpadů z pozemků, ale hlavně jejich předání do zařízení k tomu určenému dle zákona o odpadech a mnoho dalších s tím spojených podmínek, které by se daly v kostce shrnout jako zevrubné informování o tom, jak se kterými odpady bylo naloženo ve k tomu určené lhůtě (odstranění do 6 měsíců, informování inspekce do 7 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí). Tedy každé řízení se vedlo v jiné věci a z jiného důvodu, podrobně je tato otázka judikována např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) (dostupný na webových stránkách nssoud.cz), č. j. 9 As 179/2019–94, ze dne 7.5.2020. (zvýraznění doplnil městský soud)

74. Soud proto uzavírá, že již žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč není dána překážka litispendence. Rozhodnutí ze dne 23. 9. 2024, č. j. MMpB-SÚ/9470/24-453/2024- Hrš, sp. zn. 453/2024, nelze považovat za rozhodnutí v téže věci a řízení nebyla zahájena z téhož důvodu.

75. Námitka není důvodná. Nedůvodnost rozsahu opatření k nápravě uloženého napadeným rozhodnutím 76. Žalobkyně dále namítá, že odvoz minimálně 159 603 tun odpadních zemin z pozemků uvedených v napadeném rozhodnutí je v rozporu se zásadou vyjádřenou v § 6 odst. 2 správního řádu, dle jejíž věty první správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podle žalobkyně totiž podstatná část materiálu v dané lokalitě není kontaminovaná. Je naopak v režimu vedlejšího produktu, který je využitelný pro stavbu pozemní komunikace na pozemcích žalobkyně. S těmito tvrzeními se správní orgány dle žalobkyně nevypořádaly. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 15 3 A 159/2025 77. Žalobkyně uvádí, že bylo provedeno vzorkování na celkem 96 místech v lokalitě Fontána 5, přičemž pouze v pěti vzorcích byly naměřeny nadlimitní hodnoty. V podstatné části lokality Fontána 5 představované 74 místy, kde byly odebrány vzorky, nebyly naměřeny ani hodnoty hraniční. Těchto 74 míst je prosto jakékoliv možné kontaminace. Uvedených 74 míst prostých kontaminace přitom tvoří rozsáhlé celistvé plochy. Tvrzená kontaminace představovaná ojedinělými lokálně naměřenými nadlimitními hodnotami tak nemůže představovat důvod pro nařízení plošného odstranění veškerého deponovaného stavebního materiálu. Napadené rozhodnutí nevyvrací závěr, že nikoliv všechen materiál lze považovat za odpad ve smyslu zákona o odpadech. Při nejmenším z podstatné většiny se jedná o vedlejší produkt splňující podmínky § 8 zákona o odpadech.

78. Žalobkyně rovněž poukazuje na požadavek zakotvený v § 2 odst. 4 správního řádu, dle kterého má být přijaté řešení v souladu s veřejným zájmem. Veřejným zájmem jistě není, aby se v dané lokalitě přistoupilo k nařízení plošného odstranění veškerého uskladněného materiálu, včetně toho, který je nezávadný a použitelný pro stavbu stavebním povolením povolené pozemní komunikace.

79. Obdobné námitky uplatnily žalobkyně i společnost HSMN ve svých odvoláních. Žalovaný dospěl k závěru, že při prvním odběru vzorků byla u všech odebraných vzorků zjištěna nadlimitní kontaminace. Následně společnost HSMN navezla dle žalovaného další zeminy a smíšením, přeskupováním, modelováním a hutněním docílila rozšíření kontaminace po celé ploše dotčeného území. Kontaminace tak byla plošně distribuovaná. Konkrétně žalovaný konstatoval v napadeném rozhodnutí následující: K této části odvolání uvádíme, že jestliže inspekce při bodovém vzorkování (prováděno v období 30.4.2024 – 16.5.2024, viz výše) odebrala 96 vzorků na ploše 18 ha, a to v rovnoměrném sponu (viz mapa odběrných míst vzorků na str. 31 protokolu o kontrole), znamená to hustotu 5,33 vzorků na hektar (tedy 5,33 bodových vzorků v pravidelném čtverci o rozloze 100 x 100 m). Takto provedené bodové vzorkování, které bylo popisováno v tomto rozhodnutí již výše, se vzhledem k poměru celková plocha/počet (rovnoměrně odebraných) vzorků jeví více než dostatečné co do své reprezentativnosti. Již výše bylo popsáno, že při prvotním vzorkování ze dne 8.2.2024 bylo zjištěno celkem 8 kontaminovaných vzorků, tedy, že žádný z odebraných vzorků nevyhověl kritériím dle vyhlášky, přičemž odběry byly tehdy provedeny pouze v severozápadním kvadrantu plochy Fontána 5, kam byly ukládány odpadní zeminy ze stavební akce Harfa Living. Při pozdějším odběru vzorků již byla vzorkováním reprezentativně a rovnoměrně pokryta celá plocha dotčených pozemků (18 ha) a kontaminace byla zjištěna i na od sebe dosti vzdálených plochách, a to v dalších třech zbývajících kvadrantech. Šlo tedy o kontaminaci sice ne všudypřítomnou, ale poměrně plošně distribuovanou. Mezi těmito vzorkováními (8.2. a pak znovu duben a květen 2024) stavebník navážel (či nechal navážet) další velké množství odpadních zemin a smíšením, přeskupováním, modelováním a hutněním takto navážených odpadních zemin v období od 8.2.2024 docílil rozšíření kontaminace po celé ploše dotčeného území, jak inspekce zkonstatovala na str. 32 protokolu o kontrole. Též zde inspekce uvedla, že touto činností byly kontaminanty v množství navezených odpadních zemin naředěny, což by i vysvětlovalo skutečnost, že při prvním, maloplošně soustředěném vzorkování dne 8.2.2024 (vzorky odpadních zemin převážně ze stavební akce Harfa Living), nevyhovoval vyhlášce ani jeden ze vzorků, při další vlně vzorkování už jich vyhovovala sice většina, zato však byly nevyhovující vzorky „rozesety“ po všech částech dotčených pozemků. Na základě výše uvedeného je nutné dojít k závěru, že inspekce provedla vzorkování předmětných pozemků dostatečně reprezentativně a na základě výsledků laboratorních rozborů došla ke správnému závěru, že stavebník nechal minimálně na část pozemků navézt kontaminovanou zeminu, kterou následnými terénními pracemi rozšířil i po zbylé ploše těchto pozemků, byť v naředěné podobě.

80. Žalovaný dále uvedl, že zájmem vlastníků dotčených pozemků rozhodně nemůže být to, aby na jejich stavebních parcelách byly deponovány odpadní zeminy, o čemž může svědčit i to, že ze všech cca 120 vlastníků těchto pozemků coby účastníků řízení se proti napadenému Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 16 3 A 159/2025 rozhodnutí žádný z nich neodvolal. Naopak, deponování těchto odpadů na jejich stavebních pozemcích je proti těmto jejich soukromým zájmům, deponování odpadů na pozemcích k tomu neurčených pak rozhodně není v žádném veřejném zájmu.

81. Soud konstatuje, že žalovaný v napadeném rozhodnutí srozumitelně vysvětlil, že při prvním odběru vzorků dne 8. 2. 2024 byly kontaminované všechny odebrané vzorky. Následně byla tato kontaminovaná zemina „rozhrnuta“ po celém území, čímž došlo k jejímu „naředění“. Tato úvaha se opírá o protokol o kontrole, kde je konkrétně uvedeno, kterých pozemků se rozhrnutí týká, jak bylo provedeno a v jakém období (viz str. 17-19 protokolu o kontrole). Inspekce provedla i rozdílový model relativní změny výšky terénu od 8. 2. 2024 do 14. 3. 2024, ze kterého je patrné, jak docházelo k modelaci a rozhrnutí zeminy.

82. Součástí protokolu o kontrole je mapa lokality, která zobrazuje místa, kde byly odebrány vzorky v rámci druhého odběru vzorků (96 míst). Červeně jsou zakreslena místa s nadlimitními hodnotami PCB a PAU, žlutě pak místa s hodnotami hraničními. [obrázek obsahuje potenciálně citlivé údaje]

83. Z této mapy vyplývá, že vzorkovaná místa s hraniční a nadlimitní koncentrací PCB a PAU byla ve všech čtyřech kvadrantech oblasti.

84. Vzhledem k tomu, že kontaminovaná zemina byla smísena s další navezenou zeminou a rozhrnuta po celé lokalitě Fontána 5, je zcela opodstatněné, že Inspekce stanovila opatření k nápravě v takovém rozsahu. Je zjevné, v čem Inspekce spatřovala negativní dopady na životní prostředí – rozhrnutí kontaminované zeminy na území o rozloze 18 hektarů.

85. Z provedeného vzorkování vyplynulo, že kontaminovaný odpad byl rozvezen do všech čtyř kvadrantů oblasti. Nebezpečné látky PCB a PAU byly zjištěny ve všech čtyřech kvadrantech. Z protokolu o kontrole vyplývá, že tyto látky byly zjištěny ve většině vzorků (str. 31). Dle soudu není podstatné, že vlivem rozhrnutí nebyla kontaminace stejně silná ve všech vzorcích, a že jen u části z nich (cca 30 %) dosáhla hraničních a nadlimitních hodnot (označených na mapě vzorkování žlutě a červeně). I nižší zamoření látkami PCB a PAU představuje negativní dopad na životní prostředí. Soud se proto neztotožnil s žalobkyní, že 74 míst je zcela bezproblémových a prostých kontaminace. U většiny těchto míst byla přítomnost látek PCB nebo PAU, případě obou současně, zjištěna (viz též str. 31 protokolu o kontrole), byť v podlimitním a nikoliv hraničním množství (příkladmo viz vzorek ID 37 se zjištěním 0,02 mg/kg suš PCB a 0,9 mg/kg suš PAU).

86. Jen u malé části vzorků (také cca 30 % celkového počtu vzorků) nebyl výskyt látek PCB a PAU zjištěn vůbec (resp. méně než 0,0210 mg/kg suš PCB a současně méně než 0,120 mg/kg suš PAU). To však neznamená, že by okolí těchto vzorků nebylo vůbec zamořeno. Tyto Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 17 3 A 159/2025 vzorky (bez zjištěné kontaminace) netvořily jeden souvislý celek, ale nacházely se ve všech čtyřech kvadrantech oblasti. S ohledem na promíchání kontaminovaného a nekontaminovaného odpadu by byla k vyloučení kontaminace nutná detailní kontrola jednotlivých částí návozu. K této detailní (a zjevně finančně velmi náročné) kontrole nebyla Inspekce povinna. Ani při vyšším množství vzorků by ostatně nebylo možné s ohledem na nerovnoměrné rozvedení kontaminovaného materiálu s jistotou vyloučit, že v určité části lokality nejsou závadné látky vůbec přítomné.

87. Soud konstatuje, že inspekce postupovala mimořádně pečlivě. Provedené vzorkování bylo dle soudu rozsáhlé a dostatečné a Inspekce nemusela provádět další (třetí) odběr vzorků. Provedené množství vzorků umožnilo zjištění závažnosti a rozložení kontaminace v oblasti. Po inspekci nelze spravedlivě požadovat provedení stovek či dokonce tisíce vzorků. Je vinou stavebníka, že kontaminovaný odpad rozvezl po velmi rozsáhlé oblasti.

88. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobkyně, že mělo být stavebníkovi uloženo odvézt jen část navezeného materiálu. Správní orgány postupovaly správně, když stavebníkovi uložily odstranění odpadních zemin i dalšího odpadu z celé oblasti.

89. Primárním důvodem uložení povinnosti odstranit předmětný materiál nebyla jeho kontaminace závadnými látkami, ale skutečnost, že jde o odpad.

90. Žalobkyně v této souvislosti v žalobě namítla, že nikoliv všechen materiál lze považovat za odpad ve smyslu zákona o odpadech. Přinejmenším z podstatné většiny se dle žalobkyně jedná o vedlejší produkt splňující podmínky § 8 zákona o odpadech. Podle žalobkyně neexistuje důvod, pro který by měl být zcela nezávadný vedlejší produkt odstraňován a proč by nemohl být využit na stavbu pozemní komunikace. Správní orgány se dle žalobkyně s touto argumentací v napadeném ani prvostupňovém rozhodnutí nijak nevypořádaly.

91. Soud zjistil, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl dva důvody, pro které nelze považovat navezený materiál za vedlejší produkt splňující podmínky § 8 zákona o odpadech.

92. Podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, není odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud je její další využití zajištěno.

93. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že tím, že je další využití této věci zajištěno [ve smyslu § 8 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech], se samozřejmě rozumí zajištěno v souladu s platnými právními předpisy. Tedy je-li takové využití zajištěno například na stavbě, musí se jednat o pravomocně povolenou stavební činnost, což však nebyl případ terénních úprav na lokalitě Fontána 5 – Trnová, které takto nebyly žádným pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu povoleny. Žalovaný k tomu odkázal též na protokol o kontrole, v němž Inspekce vysvětlila, že stavební povolení stavebníka opravňuje ke stavbě Komunikace sídelního útvaru Fontána 5, Trnová, a to výhradně na 32 pozemcích. Přímo tělesa komunikací se však týkají pouze čtyři pozemky, a to sice pozemky parc. č. XXX/AC, XXX/FO, XXX/BW, XXX/CL. Společnost HSMN však prováděla terénní úpravy v celé lokalitě. Žalovaný současně srozumitelně vysvětlil, že se nemohlo jednat o deponovaný (uskladněný) materiál. Uvedl konkrétně, že pokud neměl stavebník v úmyslu provádět terénní úpravy, pak není jasné, proč veliké množství odpadní zeminy (téměř 160 000 tun) navezl postupně na celou plochu dotčeného území (cca 18 ha) a tam ji postupně po celé této ploše rozhrnul, jak vyplývá i z kontrolních zjištění inspekce, zachycených v protokolu o kontrole. Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 18 3 A 159/2025 94. Druhým důvodem, proč nelze zeminu považovat za vedlejší produkt je dle žalovaného skutečnost, že jednotliví dodavatelé (původci odpadu) platili stavebníkovi za ukládání materiálu v dané lokalitě. Takové jednání podle žalovaného naplňuje hlavní znaky zbavování se odpadu, které definuje judikatura Nejvyššího správního soudu (žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2015, č. j. 6 As 149/2013-44). S tímto závěrem žalobkyně v podané žalobě nijak nepolemizovala.

95. Soud se proto neztotožnil ani s námitkou žalobkyně, že se správní orgány nevěnovaly otázce, zda zeminu lze považovat za vedlejší produkt dle zákona o odpadech. Správní orgány se této otázce věnovaly a srozumitelně vysvětlily, proč ji za vedlejší produkt dle zákona o odpadech v dané situaci považovat nelze.

96. Soud vzhledem k výše uvedenému neshledal, že by bylo opatření k nápravě uložené stavebníkovi příliš rozsáhlé. Závěr a náklady řízení 97. S ohledem na výše uvedené soud žalobu I. výrokem zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto soud II. výrokem rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů řízení nemají ani osoby zúčastněné na řízení, jelikož jim soud neukládal žádnou povinnost, v souvislosti s jejímž plněním by jim vznikly náklady. Žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu III. výrokem nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 26. června 2026 Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y. 19 3 A 159/2025 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.