3 A 187/2025

Rubrum

č. j. 3 A 187/2025- 86 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Pražská plynárenská Distribuce, a.s., IČO 21031088 sídlem U plynárny 500/44, 140 00 Praha 4 zastoupena advokátkou JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D. sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Okrová s.r.o., IČO 09786376 sídlem Pod Vrchem 865/69, 312 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025 č. j. UOOU-00383/23-43, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025 č. j. UOOU-00383/23-43, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný pod výrokem I. zrušil rozhodnutí povinného subjektu (nyní žalobkyně) ze dne 9. 9. 2025 č. j. OP/471/2025/LF o odmítnutí žádosti žadatelky [nyní osoby zúčastněné na Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 2 3 A 187/2025 řízení (dále též „OZNŘ“)] o poskytnutí informací ze dne 14. 12. 2022 a řízení zastavil; pod výrokem II. přikázal povinnému subjektu (nyní žalobkyni), aby poskytla žadatelce (nyní OZNŘ) ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí „Přehled orientačních cen v investiční výstavbě, ceny platné pro rok 2014, ceník určený pro investiční akce PPD“ podle § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „InfZ“) (dále též „rozhodnutí žalobkyně“).

2. Soud ve věci shledal za podstatné následující skutečnosti.

3. Dne 14. 12. 2022 žadatelka (nyní OZNŘ) požádala společnost Pražská plynárenská Distribuce, a.s., člena koncernu Pražská plynárenská, a.s., se sídlem U Plynárny 500, 145 08 Praha 4, IČO: 274 03 505 (dále též „původní PPD“), o poskytnutí informací podle InfZ: „Kopii dokumentu Přehled orientačních cen v investiční výstavbě, ceny platné pro rok 2014, ceník určený pro investiční akce PPD. Podotýkáme, že nás nezajímá ceník určený pro stanovení návratnosti akcí cizích investorů“ (dále též „Žádost“).

4. Dne 29. 12. 2022 původní PPD rozhodnutím č. j. OP/491/2022/ZDF Žádost žadatelky odmítla s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, jelikož požadovaný ceník je čistě interním pokynem pro cenotvorbu výhradně v rámci investičních akcí PPD a jde o vnitřní pokyn. Proti tomuto rozhodnutí podala žadatelka odvolání žalovanému.

5. Dne 8. 2. 2023 žalovaný rozhodnutím č. j. UOOU-00383/23-5 zrušil rozhodnutí původní PPD ze dne 29. 12. 2022 č. j. OP/491/2022/ZDF, a věc jí vrátil k novému projednání.

6. Dne 23. 2. 2023 původní PPD rozhodnutím č. j. OP/491/2022/ZDF-II Žádost žadatelky v pořadí podruhé odmítla. Proti tomuto rozhodnutí podala žadatelka odvolání žalovanému.

7. Dne 4. 4. 2023 žalovaný rozhodnutím č. j. UOOU-00383/23-11 v pořadí podruhé zrušil rozhodnutí původní PPD ze dne 23. 2. 2023 č. j. OP/491/2022/ZDF-II, a věc jí vrátil k novému projednání.

8. Dne 25. 4. 2023 původní PPD rozhodnutím č. j. OP/491/2022/ZDF-V Žádost žadatelky v pořadí potřetí odmítla. Proti tomuto rozhodnutí podala žadatelka odvolání žalovanému.

9. Dne 25. 5. 2023 žalovaný vyzval původní PPD k doložení požadované informace. Na výzvu reagovala Původní PPD přípisem ze dne 1. 6. 2023, že požadované informace nepředloží.

10. Dne 6. 11. 2023 žalovaný rozhodnutím č. j. UOOU-00383/23-17 v pořadí potřetí zrušil rozhodnutí původní PPD ze dne 25. 4. 2023 č. j. OP/491/2022/ZDF-V a věc jí vrátil k novému projednání.

11. Dne 30. 11. 2023 žadatelka podala stížnost na postup původní PPD, protože ve věci nerozhodla.

12. Ke dni 1. 7. 2024 původní PPD zanikla v důsledku fúze sloučením, jejím právním nástupcem se stala žalobkyně.

13. Dne 8. 8. 2024 žalovaný rozhodl o stížnosti žadatelky ze dne 30. 11. 2023 pod č. j. UOOU- 00383/23-25 tak, že přikázal žalobkyni vyřídit Žádost žadatelky do 15 dnů od doručení rozhodnutí.

14. Dne 27. 8. 2024 žalobkyně písemně sdělila žalovanému, že se necítí být povinna k vyřízení Žádosti adresované jejímu právnímu předchůdci.

15. Dne 12. 9. 2024 žadatelka podala stížnost na postup žalobkyně, protože ve věci nerozhodla. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 3 3 A 187/2025 16. Dne 9. 10. 2024 žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2024 č. j. UOOU- 00383/23-25, jímž jí přikázal vyřídit Žádost žadatelky, podala žalobu Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 30. 4. 2025 č. j. 6 A 92/2024-89 žalobu zamítl. Konstatoval, že žalobkyně vstoupila do právního postavení původní PPD, proto na ni přešly povinnosti povinného subjektu. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem ze dne 15. 8. 2025 č. j. 8 As 94/2025-47 potvrdil zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze.

17. Rozhodnutím (ze dne 9. 9. 2025 č. j. OP/471/2025/LF) žalobkyně jako povinný subjekt odmítla Žádost žadatelky podle § 9 odst. 1 InfZ, § 11 odst. 1 písm. a) InfZ a podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „EZ“). V odůvodnění uvedla, že požadované informace se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům žalobkyně, proto je dán důvod neposkytnout informace podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. Požadovaný ceník pro rok 2014 naplňuje formální znaky vnitřního předpisu, neboť je interním metodickým a organizačním předpisem s hierarchickou působností výlučně dovnitř povinného subjektu. Je určený a závazný pro pouze pro jeho zaměstnance, bez jakéhokoli přesahu do právní sféry osob stojících mimo žalobkyni. Legitimním důvodem pro neposkytnutí informace ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) InfZ je zájem povinného subjektu na ochraně důvěrných informací a způsobu stanovování hodnoty majetku vůči třetím osobám, zejména vlastníkům plynárenské infrastruktury, kteří by mohli tyto informace zneužít na úkor povinného subjektu. Dodavatelé povinného subjektu a další obchodní partneři by informace z investičního ceníku mohli využít k úpravě vlastní cenové politiky a vyjednávací pozice povinného subjektu by byla výrazně oslabena, došlo by tím k narušení rovnosti v právech. Neposkytnutí požadované informace lze odůvodnit i z hlediska faktických okolností na straně žadatelky, které svědčí o zneužívajícím výkonu práva na informace. Požadované informace představují obchodní tajemství ve smyslu § 9 odst. 1 InfZ, mají zákonné znaky obchodního tajemství podle § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „OZ“). Taková informace je (i) konkurenčně významná, (ii) určitelná, (iii) ocenitelná, (iv) v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupná, (v) souvisí se závodem povinného subjektu a (vi) je chráněna přiměřenými a konkrétními opatřeními, která svědčí o vůli povinného subjektu zajistit její utajení. Požadovaná informace je též chráněnou informací podle § 2 odst. 1 písm. c) EZ, o čemž je povinný subjekt zachovávat mlčenlivost. Přestože InfZ výslovně neupravuje výluku pro chráněné informace podle EZ, pak skutečnost, že požadovaná informace takovou chráněnou informací je, musí být při rozhodování zohledněna. Povinnost zachovávat mlčenlivost o těchto informacích vyplývá přímo z EZ a má závazný charakter. Proti tomuto rozhodnutí podala žadatelka odvolání.

18. Dne 14. 10. 2025 žadatelka informovala žalovaného, že podala odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu ze dne 9. 9. 2025 č. j. OP/471/2025/LF písemností: „Podnět ke stanovení opatření proti nečinnosti spol. Pražská plynárenská Distribuce, a.s. dle § 80 Správního řádu“.

19. Napadeným rozhodnutím (ze dne 25. 11. 2025 č. j. UOOU-00383/23-43) žalovaný zrušil rozhodnutí žalobkyně ze dne 9. 9. 2025 č. j. OP/471/2025/LF a řízení zastavil (výrokem I.) a přikázal žalobkyni poskytnout žadatelce požadované informace (výrokem II.). V odůvodnění konstatoval, že podmínky pro aplikaci § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, § 9 odst. 1 InfZ a § 2 odst. 1 písm. c) EZ nebyly naplněny a neshledal zákonné důvody pro odmítnutí Žádosti. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 4 3 A 187/2025 20. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. Uplatněné námitky lze rozdělit do těchto žalobních bodů.

21. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá šikanózní a zneužívající charakter Žádosti. Poukazuje na to, že za žadatelku i za společnost Active Life Bohemia s. r. o. (dále též „Active Life Bohemia), která rovněž po ní požaduje informace, jedná Ing. T. P. Požadované informace nesměřují k naplnění ústavně garantovaného politického práva, nýbrž k šikaně žalobkyně a získání neoprávněné výhody v soudních sporech účastníků řízení, jakož i v obchodních jednáních se žalobkyní. Žalobkyně poukazuje na to, že žadatelka (společnost Okrová s.r.o.) je jednou ze dvou obchodních společností (druhou je společnost Active Life Bohemia) ovládaných Ing. P., který jejich prostřednictvím po ní žádá informace. Jmenovaný v prosinci 2020 ve výběrovém řízení v rámci řešení insolvence předchozího vlastníka plynovodu koupil za částku 420 000 Kč plynárenské zařízení, ale není a nikdy nebyl držitelem licence pro distribuci plynu. Není však oprávněn plynárenské zařízení provozovat, provozuje je žalobkyně. Cílem Ing. P. byl zisk z jeho opětovného prodeje, protože krátce po jeho nabytí nabídl plynárenské zařízení žalobkyni za částku 7 869 179 Kč. K prodeji nedošlo, nabízenou cenu žalobkyně neakceptovala. Po neúspěšném pokusu prodeje plynárenského zařízení začal Ing. P. po žalobkyni požadovat uzavření nájemní smlouvy s měsíční úhradou za užívání plynárenského zařízení ve výši 74 311 Kč. Uvedené nájemné nebylo pro žalobkyni přijatelné, k uzavření nájemní smlouvy proto nedošlo. Žalobkyně v souladu s cenovou regulací platí Ing. P. za užívání plynárenského zařízení měsíčně částku ve výši 12 549 Kč, ke dni podání žaloby mu uhradila částku přes 600 000 Kč. Dne 22. 12. 2022 Ing. P. podal na žalobkyni civilní žalobu, jíž se domáhá vydání údajného bezdůvodného obohacení spočívající v rozdílu měsíčně uhrazené částky žalobkyní a částkou, kterou po ní jmenovaný požaduje jako obvyklé nájemné. Od ledna 2022 Ing. P. (samostatně či prostřednictvím svých dvou jmenovaných společností) zaslal žalobkyni přes 45 různých žádostí, v nich požaduje interní informace o žalobkyni, které by mohl při vyjednávání s žalobkyní, či ve zmiňovaném soudním řízení, využít. O tom, že obě jmenované společnosti jsou při podávání žádostí o informace jeho „prodlouženou rukou“, svědčí vícero skutečností. Ze 46 žádostí jich podal Ing. P. 31, společnost Active Life Bohemia 6 a žadatelka 9. Jednotlivé žádosti se vzájemně doplňují, či se překrývají, mají identickou formální úpravu, jsou psány podle stejného vzoru, souvisí s náklady, které žalobkyně vynakládá na distribuční infrastrukturu, a argumentačně souvisí i s výší nájemného za užívání této infrastruktury, což je předmětem civilního sporu jmenovaného proti žalobkyni.

22. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně uvádí, že odkaz žalovaného v napadeném rozhodnutí na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025 č. j. 9 A 32/2024-206 nepovažuje za relevantní, neboť v tamním případě byla požadovaná informace odmítnuta jen podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, zatímco v dané věci je odmítnutí založené i na dalších zákonných výlukách z informační povinnosti, jimiž se zmíněný rozsudek nezabývá.

23. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně poukazuje na nesprávné použití § 16 odst. 5 InfZ (informační příkaz). Žalovaný byl povinen před vydáním informačního příkazu přezkoumat důvody, pro které žádost odmítla, i (ne)existenci jakýchkoli jiných zákonný důvodů pro neposkytnutí informace, což žalovaný neučinil. Hlavním důvodem odmítnutí Žádosti byla výluka podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, tj. že požadovaná informace se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu, přičemž žalobkyně uvedla dva legitimní důvody pro odmítnutí informace. Žalovaný se těmto důvodům nevěnoval, naopak zejména z bodu 46 napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dovozuje závěry, Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 5 3 A 187/2025 které z rozhodnutí žalobkyně nevyplývají. Žalobkyni např. vytýká, že namísto legitimního důvodu odmítnutí Žádosti pouze uvedla, že neexistuje legitimní důvod, proč by žadatelka požadovanou informaci potřebovala. S uvedeným žalobkyně nesouhlasí, z jejího rozhodnutí je zřejmé, že spatřovala legitimní důvod pro odmítnutí informace v zájmu na ochraně důvěrných informací o způsobu stanovování hodnoty majetku vůči třetím osobám, jakož i ve zneužívajícím výkonu práva na informace ze strany žadatelky, resp. jejího jediného společníka a jednatele. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se v tomto ohledu míjí se skutečným obsahem rozhodnutí žalobkyně.

24. Žalobkyně dále namítá, že v případě výluky podle § 9 odst. 1 InfZ (obchodní tajemství) žalovaný bez náležitého posouzení skutkového stavu dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně jako distributor plynu není vystavena žádné konkurenci, je proto vyloučeno, aby požadované informace byly obchodním tajemstvím. Žalovaný nevzal v potaz, že jeho úvaha o absenci konkurence platí pouze pro nabídkovou (prodejní) stranu daného trhu, když na území, k němuž se vztahuje licence žalobkyně jako distributora plynu, nepůsobí jiný licencovaný distributor. Uvedené však neplatí pro poptávkovou (nákupní) stranu trhu, kde je žalobkyně vystavena neomezené soutěži subjektů, které buď vlastní plynárenskou infrastrukturu na území, které obsluhuje žalobkyně, nebo mají (stejně jako žalobkyně) o pořízení takové infrastruktury zájem. Tímto subjektem je i Ing. P., který ve veřejné dražbě koupil plynovod provozovaný žalobkyní. Žalobkyně se na nákupní straně trhu nachází v otevřené soutěži, která může být ovlivněna, pokud by měla být povinna zveřejňovat své investiční ceníky. Informační příkaz byl vydán navzdory tomu, že existují důvody pro odepření požadované informace. Byť na uvedené žalobkyně upozornila, napadené rozhodnutí toto pominulo, je tudíž zatíženo zásadní vadou.

25. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá nesprávné posouzení výluky podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. Uvádí, že lze odmítnout poskytnutí informace, jež se vztahuje k vnitřním předpisům. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně pojmů vnitřní předpis či vnitřní pokyn uvádí, že se týká povinných subjektů, které na rozdíl od žalobkyně nejsou osobami soukromého práva, podnikateli, jejichž primárním účelem je vytváření zisku, a tudíž získání co nejvýhodnější pozice na trhu. Pod vnitřní předpis spadají např. metodicko-koordinační dokumenty, pracovní postupy, výukové příklady či konkretizace úkolu povinného subjektu. Žalobkyně dále vyložila pojem personální předpis a měla za to, že pokud povinný subjekt při posouzení požadované informace dospěje k závěru, že tato naplňuje znaky vnitřního předpisu, musí v rámci svého uvážení zhodnotit, zda a z jakého důvodu je případně na místě poskytnutí této informace omezit. Tedy zhodnotit, zda je případné neposkytnutí informací legitimní, tj. zda důvodem jejího neposkytnutí je ochrana jeho legitimního zájmu.

26. Žalobkyně uvedenou optikou přistoupila i k posouzení charakteru svého interního investičního ceníku platného pro rok 2014, a dospěla k závěru, že investiční ceník naplňuje formální znaky vnitřního předpisu podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. Představuje ryze interní metodický a organizační předpis s hierarchickou působností výlučně dovnitř žalobkyně, je určený a závazný pouze pro její zaměstnance, bez jakéhokoli přesahu do právní sféry osob stojících mimo žalobkyni. Investiční ceníky jsou interní dokumenty, v nich žalobkyně pro své vlastní potřeby stanoví orientační (obvyklé) jednotkové ceny zemních, stavebních a montážních prací, inženýrskou činnost, dodávky materiálů a dalších nákladových položek potřebných na vybudování různých plynárenských zařízení, zejména plynovodů a plynovodních přípojek, jejichž výstavbu sama realizuje. O interní povaze ceníku svědčí i to, Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 6 3 A 187/2025 že nepůsobí externě, vně žalobkyně. Na tom nic nemění ani žalovanou namítané, že ceník je podkladem, který je žalobkyně povinna předkládat Energetickému regulačnímu úřadu (dále též „ERÚ“) pro účely jeho cenových rozhodnutí. Závěr žalovaného, že ceník nemůže být vnitřním pokynem či personálním předpisem, je nesprávný.

27. Podle žalobkyně v daném případě není dán legitimní důvod k poskytnutí informace. Zájmem žalobkyně je ochrana důvěrných informací o obvyklých cenách vůči třetím osobám, zejména vlastníkům plynárenské infrastruktury, za něž pořizuje plynárenská zařízení. Dodavatelé žalobkyně a další obchodní partneři by informace z jejího investičního ceníku mohli využít k úpravě vlastní cenové politiky, její vyjednávací pozice by tím byla výrazně oslabena. Dále se jedná o zjevnou zneužívající povahu výkonu práva na informace s ohledem na civilní řízení vedené Ing. P. proti žalobkyni, jakož i snaha jmenovaného systematicky mapovat interní procesy a rozhodování žalobkyně prostřednictvím kumulace žádostí o informace jmenovaným či jeho dvou společností. Popsané legitimní důvody žalovaný v napadeném rozhodnutí nezohlednil.

28. Žalobkyně dále upozorňuje, že žalovaný ve zřejmém rozporu s obsahem jejího rozhodnutí jí vytkl, že neuvedla žádné konkrétní okolnosti a podklady, z nichž by vyplýval důvod omezení poskytnutí informací. Žalobkyně přitom ve svém rozhodnutí srozumitelně popsala, z jakých konkrétních důvodů a okolností, dovozuje ohrožení práv poskytnutím informace.

29. V pátém žalobním bodu žalobkyně má za to, že byla nesprávně posouzena výluka podle § 9 odst. 1 InfZ (obchodní tajemství). Nesouhlasí zejména s otázkou splnění znaku konkurenční významnosti. Žalovaný se dopustil zkreslujícího zjednodušení tím, že zmínil pouze (absentující) konkurenci mezi jednotlivými distributory plynu. Pominul však, že žalobkyně se v hospodářské soutěži setkává i s řadou jiných subjektů, které (stejně jako Ing. P.) nejsou distributory plynu pro absenci potřebné licence, avšak vlastní plynárenská zařízení, která žalobkyně v rámci své činnosti užívá. S nimi si tudíž žalobkyně „konkuruje“.

30. Žalobkyně nepovažuje za správné tvrzení žalovaného, že jako distributor plynu na vymezeném území nemá v distribuci plynu konkurenci. Vymezené území je definováno v § 2 odst. 1 písm. a) EZ jako území, na němž držitel licence na distribuci plynu (či jiných energií) vykonává licencovanou činnost. Zatímco u plynárenských zařízení platí výlučnost licence, kdy ohledně jednoho plynárenského zařízení (např. plynovodu) může být udělena jen jedna licence (viz § 8 odst. 3 EZ), u vymezeného území toto neplatí. V jednom katastrálním území se může nacházet více plynárenských zařízení patřících k infrastrukturním soustavám sloužícím k výkonu stejné licencované činnosti (distribuce plynu), které může provozovat více držitelů licence. Skutečnost, že držitel licence provozuje na vymezeném území distribuční soustavu, neznamená, že tento držitel licence má výlučné právo na výkon dané licencované činnosti ve vymezeném území, a žádné jiné osobě licence na stejnou činnost v daném území nemůže být udělena. Skutečnost, že jiné osobě není licence udělena v určitém časovém okamžiku, neznamená, že k jejímu udělení nemůže dojít v budoucnu. Žalobkyně se nenachází v žádném výlučném postavení chráněném před konkurencí. Při budování a rozšiřování své distribuční sítě na vymezeném území tak fakticky soutěží s potenciální konkurencí, pro niž je interní investiční ceník žalobkyně velmi cennou informací. Vypovídá totiž o výši nákladů, které je žalobkyně ochotna investovat při plánování a provádění svých investičních akcí. Znalost takových informací by konkurenčním subjektům umožnila předvídat investiční chování žalobkyně a přizpůsobit tomu své vlastní soutěžní chování. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 7 3 A 187/2025 31. V šestém žalobním bodu žalobkyně brojí proti nesprávnému posouzení aplikace § 2 odst. 1 písm. c) EZ. Podmínka, že chráněná informace podle § 2 odst. 1 písm. c) EZ musí být informací získanou v rámci výkonu činnosti držitele licence, nevylučuje, že se může jednat o ryze interní informaci. Z formulace, že informace „musí být získána v rámci výkonu činnosti držitele licence“ nelze dovozovat, že se může jednat pouze o informaci získanou od jiné osoby. Získat určitou informaci lze nepochybně i vlastní činností, nejen jejím převzetím od jiného. V předmětném případě se jedná o informace o orientační výši investičních nákladů potřebných na pořízení určitých plynárenských zařízení, což jsou informace, které žalobkyně získává a vytváří v rámci výkonu své činnosti držitele licence provozovatele distribuční soustavy plynu. Zároveň se jedná o informace, které žalobkyně shrnuje do svých investičních ceníků, které nejsou veřejně dostupné. Kromě toho z jazykového výkladu § 2 odst. 1 písm. c) EZ vyplývá, že chráněnou informací je i informace obsahující obchodní tajemství bez ohledu na to, zda vznikla či nevznikla při výkonu činnosti držitele licence.

32. Žalobkyně navrhla provedení důkazů: napadeným rozhodnutím, Žádostí, výpisy z obchodního rejstříku žalobkyně, OZNŘ, společnosti Active Life Bohemia, listinou návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 12. 2022, a přehledem žádostí OZNŘ, Ing. P. a společnosti Active Life Bohemia, od 1. 1. 2022 do podání žaloby.

33. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhl jako nedůvodnou zamítnout. Konstatoval, že žalobní námitky jsou tytéž, které žalobkyně opakovaně uvádí ve skutkově obdobných případech, přičemž žalovaný se s nimi ve svých rozhodnutích vždy řádně vypořádal. Ve skutkově obdobných případech ohledně poskytnutí investičních ceníků žalobkyně či její právní předchůdkyně, zastávají žalobkyně a žalovaný rozdílný náhled na výklad a aplikaci ustanovení užitých žalobkyní pro odmítnutí podaných žádostí o informace. Žalovaný konstantně zastává názor, podle něhož investiční ceníky žalobkyně vydané pro jednotlivé roky (pro roky 2010 až 2014, jichž se týkaly dosud projednávané žádosti o informace), nelze z informační povinnosti žalobkyně vyjmout. Neshledal totiž žádný zákonný důvod, který by jejich poskytnutí bránil. Uvedený závěr žalovaného aproboval rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025 č. j. 9 A 32/2024-206. Nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že soud v tamním případě posuzoval odmítnutí žádosti výlučně podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, přičemž dalšími důvody se v rozsudku nezabýval. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně zabýval všemi důvody žalobkyně pro odmítnutí požadované informace. Jednotlivě je přezkoumal a dospěl k závěru, že je nebylo možné užít pro odmítnutí poskytnutí požadovaného ceníku. Žalobkyně v podané žalobě se závěry žalovaného polemizuje, avšak nepředkládá žádné nové argumenty, s nimiž by se žalovaný v průběhu řízení a v napadeném rozhodnutí již nevypořádal.

34. Podle žalovaného důvody, pro které žalobkyně upřednostnila své právo na ochranu požadovaných informací nad právem žadatelky na informace, nejsou dostatečné. Legitimní důvod bránící poskytnutí požadované informace musí být zásadní a odpovídající čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně dosud žádný zásadní legitimní důvod pro ochranu požadovaných informací nepředložila. Jedním z legitimních důvodů, které žalobkyně zmiňuje, je ochrana informací o obvyklých cenách, za které pořizuje plynárenská zařízení, přičemž tyto informace chrání vůči vlastníkům plynárenské infrastruktury, včetně jednatele žadatelky, který je vlastníkem plynárenského zařízení, a který podle žalobkyně prostřednictvím četných žádostí zneužívá právo na informace. Žalovaný se i s tímto tvrzením žalobkyně v napadeném rozhodnutí vypořádal. Shledal, že soudní spor, který žalobkyně vede s jednatelem žadatelky, nesvědčí závěru o údajném zneužití práva na Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 8 3 A 187/2025 informace. Dále konstatoval, že pro právo na informace je obecně nepodstatné, z jakého důvodu žadatelka určitou informaci požaduje. Též je zcela nerozhodné, kdo žádost podal a jaký je vztah žadatelky k žalobkyni, neboť důvody pro odmítnutí žádosti musí obstát i v případě, kdy by stejnou žádost podala kterákoli osoba, která v žádném vztahu k žalobkyni není.

35. Žalovaný se zabýval proto otázkou, zda požadovaná informace je obchodním tajemstvím, přičemž dospěl k závěru, že nesplňuje znak konkurenční významnosti, a tento svůj závěr podrobně odůvodnil. Doplnil, že lze si stěží představit, jak by mohlo žalobkyni v hospodářské soutěži poškodit poskytnutí více než deset let starého ceníku. K tomuto se žalobkyně v žalobě nijak nevyjádřila, závěr žalovaného nikterak nezpochybnila. Dalšími znaky obchodního tajemství se žalovaný nezabýval, neboť pro závěr, že informace není obchodním tajemstvím podle § 504 OZ, postačí nenaplnění jednoho z nich.

36. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně se nevypořádala s podmínkami umožňujícími účinnou aplikaci § 2 odst. 1 písm. c) EZ jako důvodu pro odmítnutí Žádosti. Aby bylo možné dané ustanovení pro odepření požadované informace účinně využít, muselo by se jednat o informace získané při výkonu činnosti držitele licence, nikoliv o informace pocházející z vlastní činnosti, jako je tomu v posuzovaném případě. Skutečnost, že jednotlivé cenové položky stanovuje žalobkyně na základě vlastních podkladů a vlastní činností, potvrzuje i žalobkyně ve své žalobě.

37. Žalobkyně v replice setrvala na již uplatněné žalobní argumentaci. K námitce ze třetího žalobního bodu, že žalovaný nezkoumal existenci jakýchkoli důvodů pro odepření informace, doplnila, že shledává z uvedeného důvodu napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ohledně ceníku uvedla, že i když se jedná o ceník z roku 2014, stále obsahuje citlivé informace o struktuře nákladových položek investičních akcí žalobkyně i o jejím interním přístupu k ocenění investičních nákladů. Konkurenční významnost pro specifický účel se jeho stářím nesnižuje.

38. Rovněž v duplice doručené soudu krátce před prvním ústním jednáním žalobkyně setrvala na své argumentaci. Doplnila, že není pravdivé tvrzení žalovaného o absenci konkurence mezi distributory plynu navzájem. Dále uvedla, že není pravdou, že se žalobkyně na území, které je vymezeno její licencí, nestřetává s žádnými jinými distributory plynu. Na některých částech tohoto území není žalobkyně jediným distributorem plynu, působí zde totiž i společnost GasNet s.r.o. Kromě toho existují v České republice relativně rozsáhlá území, na nichž zatím nebyla vybudována plynárenská distribuční síť. Jakýkoliv jiný distributor plynu může požádat ERÚ o udělení licence za účelem vybudování a provozování nové distribuční soustavy na těchto územích. K uvedeným tvrzením žalobkyně navrhla provedení důkazu mapou distribučního území PPD a mapou vysokotlaké sítě Severozápadní Čechy společnosti GasNet, s.r.o.

39. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

40. U jednání konaného dne 29. 5. 2025 účastníci setrvali na své argumentaci, žalobkyně zdůraznila argumentaci uplatněnou v duplice a navrhla, aby soud provedl důkazy uvedené v žalobě a mapami distribučního území PPD a vysokotlaké sítě Severozápadní Čechy společnosti GasNet, s.r.o., z dupliky. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 9 3 A 187/2025 41. Z veřejně dostupného výpisu z obchodního rejstříku žadatelky (OZNŘ) a společnosti Active Life Bohemia soud ověřil, že jejich jednatelem a jediným společníkem je Ing. T. P. od jejího vzniku dne 1. 1. 2021 dosud (u žadatelky) a od jejího vzniku dne 17. 6. 2013 do dne 12. 4. 2017 a od 3. 5. 2025 dosud (u společnosti Active Life Bohemia).

42. Soud provedl k návrhu žalobkyně důkaz přehledem žádostí žadatelky, Ing. P. a společnosti ALB (Active Life Bohemia, pozn. soudu) za období od 1. 1. 2022 do podání žalob. Zjistil z něj, že v období od 21. 1. 2022 do 20. 6. 2025 bylo u žalobkyně podáno celkem 46 žádostí o informace podle InfZ, jejichž podateli byli buď žadatelka, nebo Ing. T. P., anebo společnost Active Life Bohemia. Obsahem žádostí o informace byly požadavky na poskytnutí informací vztahujících se k činnosti žalobkyně, přičemž v případě některých žádostí se požadavky jednotlivých subjektů překrývaly, resp. shodovaly.

43. Soud provedl dále důkaz mapami distribučního území PPD a vysokotlaké sítě Severozápadní Čechy společnosti GasNet, s.r.o.., z těchto listin však žádné podstatné skutečnosti pro věc nezjistil (viz níže).

44. U jednání konaného dne 29. 5. 2026 soud uložil žalobkyni, aby do dne 3. 6. 2026 doložila soudu žadatelkou původně požadovanou informaci, tj. předmětný ceník, aby soud mohl ověřit jeho obsah. Jednání za tím účelem soud odročil na den 9. 6. 2026.

45. Žalobkyně dne 3. 6. 2026 zaslala soudu požadovanou informaci, s níž se soud seznámil.

46. U odročeného jednání konaného dne 9. 6. 2026 soud konstatoval, že od žalobkyně požadovanou informaci obdržel a s jejím obsahem se seznámil, následně ji žalobkyni vrátil. Účastníci v závěrečné řeči setrvali na svých stanoviscích a odkázali na svá předchozí vyjádření.

47. Soud shledal žalobu důvodnou.

48. Městský soud v Praze vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění:

49. Podle § 9 odst. 1 InfZ pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne.

50. Podle § 9 odst. 2 InfZ při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství.

51. Podle § 16 odst. 5 InfZ neshledá-li nadřízený orgán důvody pro odmítnutí žádosti, zruší rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti nebo jeho část a řízení v tomto rozsahu zastaví. Současně rozhodnutím přikáže povinnému subjektu požadovanou informaci žadateli poskytnout ve lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o odvolání povinnému subjektu. Proti rozhodnutí nadřízeného orgánu podle věty druhé, nejde-li o postup podle § 16b odst. 2, se nelze odvolat. Poskytnutí informace povinným subjektem lze exekučně vykonat.

52. Podle § 504 OZ obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.

53. Soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobkyně vznesla ve třetím žalobním bodu, resp. v replice s odkazem na uvedený žalobní bod, shledala napadené rozhodnutí z tohoto důvodu nepřezkoumatelným. Žalobkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 10 3 A 187/2025 namítala nesprávné použití § 16 odst. 5 InfZ (informační příkaz). Tvrdila, že se žalovaný nezabýval existencí jiných zákonných důvodů pro neposkytnutí informace než těch, které aplikovala žalobkyně, ačkoliv byl k tomu povinen.

54. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí spočívá podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů; důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelných (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008 č. j. 3 As 51/2007-84). Za nesrozumitelnost rozhodnutí soudy považují například případy, kdy odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, které vedly správní orgán k vydání rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003 č. j. 7 A 547/2002-24); pro rozpor výroku s odůvodněním (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003 č. j. 2 Ads 33/2003-78) či pro výrok, který nemá oporu v zákoně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003 č. j. 7 A 181/2000- 29), nebo není-li rozhodnutí rozčleněno na výrok a odůvodnění, pročež není zřejmé, zda správní orgán rozhodl o všech návrzích účastníka řízení (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1994 č. j. 6A 63/93-22). Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.

55. Soud dodává, že zrušení správního rozhodnutí výlučně pro nepřezkoumatelnost vylučuje možnost věcného posouzení žalobních bodů, tím se prodlužuje celková délka sporu, což neprospívá ani účastníkům řízení, ani správním orgánům. Námitku nepřezkoumatelnosti je tedy nutné hodnotit i ve vztahu k hospodárné a k racionální aplikaci práva.

56. Napadené rozhodnutí posoudil soud optikou výše uvedené judikatury a dospěl k závěru, že rozhodnutí nepřezkoumatelné není. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Rozhodnutí je řádně odůvodněné a plně srozumitelné. Z rozhodnutí jsou bez jakékoli pochybnosti seznatelné důvody, pro které žalovaný postupoval podle § 16 odst. 5 InfZ a přikázal žalobkyni požadované informace poskytnout.

57. Skutečnost, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně nevěnoval jiným důvodům neposkytnutí požadovaných informací než těm, které uvedla v prvostupňovém rozhodnutí žalobkyně, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Není totiž povinností odvolacího orgánu detailně se zabývat skutečností, zda je možné aplikovat jiný důvod pro odmítnutí než ten, který povinný subjekt uplatnil. Existenci důvodů pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informací posuzuje primárně povinný subjekt (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024 č. j. 8 As 31/2024-41). Pokud chce ovšem nadřízený orgán postupovat podle § 16 odst. 5 InfZ a přikázat povinnému subjektu poskytnout informace, pak je povinen zkoumat, zda nejsou dány i jiné důvody, které by odůvodňovaly odmítnutí žádosti než ty, které byly uplatněny povinným subjektem. Nezabývá se však detailně existencí jiného důvodu pro odmítnutí žádosti, pouze zkoumá, zda by jiný důvod pro odmítnutí žádosti mohl existovat. Jak je zřejmé z napadeného rozhodnutí, žalovaný této povinnosti dostál pod bodem [73] napadeného rozhodnutí, kde uvedl: „Úřad je dle § 16 odst. 5 InfZ oprávněn zvážit, zda v posuzovaném Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 11 3 A 187/2025 případě nejsou dány jiné důvody k odmítnutí žádosti než ty, které povinný subjekt v napadeném rozhodnutí či ve stanovisku uvedl. Úřad žádné důvody bránící poskytnutí požadovaného ceníku neshledal.“ Tvrzení žalobkyně, že se žalovaný nezabýval existencí jiných zákonných důvodů pro neposkytnutí informace, neobstojí, neboť z citovaného vyplývá, že žalovaný uvážil i o jiných důvodech neposkytnutí požadovaných informací. Soud dodává, že žalobkyně pouze obecně namítá, že se žalovaný nezabýval jinými důvody pro odmítnutí Žádosti, aniž by tyto jiné důvody, které by podle ní svědčily neposkytnutí investičních ceníků, jakkoli specifikovala. Soud tedy považuje napadené rozhodnutí v této části za plně přezkoumatelné a argumentaci žalobkyně o absenci vypořádání s jinými důvody neposkytnutí informací za nedůvodnou.

58. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné ani v té části rozhodnutí, v níž se žalovaný vypořádává s důvody odmítnutí Žádosti podle rozhodnutí žalobkyně. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně věnoval jednotlivým důvodům neposkytnutí požadovaných informací, které v rozhodnutí označila žalobkyně. Důvodem podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ se zabýval pod body [44] až [53] napadeného rozhodnutí, důvodem podle § 2 odst. 1 písm. c) EZ se zabýval pod body [54] až [59] napadeného rozhodnutí a důvodem podle § 9 odst. 1 InfZ se zabýval pod body [60] až [72] napadeného rozhodnutí. Žalovaný nepovažoval za naplněný ani jeden ze zákonných důvodů pro neposkytnutí investičního ceníku uvedených žalobkyní. Podle soudu se žalovaný jednotlivými důvody neposkytnutí požadovaných informací zabýval v dostatečném rozsahu a srozumitelně vysvětlil, proč je nepovažoval za naplněné.

59. Ve vztahu k § 11 odst. 1 písm. a) InfZ žalobkyně blíže namítá, že se žalovaný v napadeném rozhodnutím nevěnoval dvěma legitimním důvodům pro odmítnutí informace, které žalobkyně uvedla v rozhodnutí. Podle žalobkyně žalovaný dovozuje z jejího rozhodnutí závěry, které z něj nevyplývají, a nepřiléhavě žalobkyni vytýká, že namísto legitimního důvodu odmítnutí Žádosti pouze uvedla, že neexistuje legitimní důvod pro poskytnutí informace. K uvedené argumentaci soud z napadeného rozhodnutí ověřil, že žalovaný pod body [45] a [46] napadeného rozhodnutí uvedl: „Úkolem povinného subjektu tedy bylo označit konkrétní legitimní zájem pro neposkytnutí požadované informace, který by převážil nad právem žadatelky na informace […] Povinný subjekt však této povinnosti opakovaně nedostál […] pouze uvedl, že neexistuje legitimní důvod, proč by žadatelka informaci potřebovala, a proto lze dospět k závěru, že žadatelčino právo na informace nebude jejím odmítnutím žádným způsobem zasaženo“. Žalobkyně přitom v rozhodnutí označila dva legitimní důvody, které podle ní svědčily neposkytnutí informací ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. Jednalo se o (i) zájem žalobkyně na ochraně důvěrných informací o způsobu stanovování hodnoty majetku vůči třetím osobám a o (ii) zneužívající výkon práva a popsala je na str. 4 a 5 rozhodnutí. Citovaná část napadeného rozhodnutí podle soudu neodpovídá rozhodnutí žalobkyně. Soud však z dalších částí napadeného rozhodnutí ověřil, že se žalovaný předmětnými důvody uplatněnými žalobkyní v jejím rozhodnutí zabýval, byť v jiné části napadeného rozhodnutí, kde na str. 9 a 10 vysvětlil, proč se v daném případě nejedná o zneužití práva žadatelkou a že poskytnutí požadované informace nemůže ohrozit postavení žalobkyně na trhu.

60. K důvodu podle § 9 odst. 1 InfZ žalobkyně namítá, že žalovaný bez náležitého posouzení skutkového stavu dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně jako distributor plynu není vystavena žádné konkurenci, proto je vyloučeno, aby požadované informace byly obchodním tajemstvím. Soud z napadeného rozhodnutí ověřil, že žalovaný svůj závěr o absenci konkurenční významnosti ceníku učinil na základě konkrétních úvah popsaných Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 12 3 A 187/2025 pod body [67] až [69] napadeného rozhodnutí. Nejprve se zabýval otázkou, proč přes deset let starý ceník nemůže zlepšit žadatelce či jiným osobám postavení na trhu, následně podrobně popsal skutečnost, že se žalobkyně nepohybuje na konkurenčním trhu. Soud tedy neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné ani v této části, se závěry žalovaného ohledně důvodu dle § 9 odst. 1 InfZ se však neztotožnil.

61. Soud doplňuje, že ve vztahu k výluce podle § 9 odst. 1 InfZ žalovaný dospěl k závěru, že u požadované informace není naplněn znak konkurenční významnosti, a již proto ji nelze považovat za obchodní tajemství, neboť jednotlivé znaky obchodního tajemství musí být splněny kumulativně. Soud neshledal napadené rozhodnutí ani v této části nepřezkoumatelným. V řízeních podle informačního zákona soud přezkoumává, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti (§ 16 odst. 6 InfZ), tedy zda jsou splněny zákonné podmínky pro odepření požadované informace. Při tomto přezkumu vychází z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů i ze správního spisu. Žalobkyně jako povinný subjekt se v prvostupňovém rozhodnutí o odmítnutí žádosti podrobně zabývala naplněním všech znaků obchodního tajemství a své rozhodnutí v tomto ohledu řádně odůvodnila. Proto nic nebrání tomu, aby soud povahu požadované informace posoudil v plném rozsahu i přesto, že žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně rozebral toliko jeden z těchto znaků.

62. Žalobkyně namítala nesprávné posouzení výluky dle § 9 odst. 1 InfZ žalovaným v pátém žalobním bodu. Podle § 9 odst. 1 InfZ povinný subjekt neposkytne informaci, pokud je obchodním tajemstvím. Žalobkyně má za to, že informace, kterou po ní žadatelka požadovala, naplňuje znaky obchodního tajemství. Soud žalobkyni v tomto ohledu přisvědčil.

63. Obchodní tajemství je ve smyslu § 504 OZ definováno několika zákonnými znaky, kterými jsou konkurenční významnost, určitelnost, ocenitelnost, běžná nedostupnost v příslušných obchodních kruzích, souvislost s obchodním závodem a odpovídající zajišťování utajení skutečností tvořících obchodní tajemství. Aby poskytnutí informace mohlo být odmítnuto s odkazem na ochranu obchodního tajemství podle § 9 odst. 1 InfZ, musí být uvedené znaky naplněny kumulativně. Absence, byť jediného znaku vylučuje aplikaci § 9 odst. 1 InfZ.

64. Obchodním tajemstvím ve smyslu § 9 odst. 1 InfZ přitom mohou být pouze konkrétní skutečnosti obsažené v dokumentu, nikoliv určitý dokument jako celek (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007 č. j. 2 As 27/2007-87, ze dne 27. 3. 2008 č. j. 7 As 24/2007-106, ze dne 22. 3. 2016 č. j. 9 As 155/2015-195, či ze dne 26. 10. 2023 č. j. 9 As 24/2023-37).

65. Ustálená judikatura současně zdůrazňuje, že k odepření informace nepostačuje její pouhé označení za obchodní tajemství; povinný subjekt musí konkrétně tvrdit a prokázat naplnění všech zákonných znaků a vysvětlit je ve vztahu k odepřené informaci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 7 As 24/2007-106, a rozsudek ze dne 22. 3. 2016, č. j. 9 As 155/2015-195).

66. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že požadovanou informaci (investiční ceník žalobkyně za rok 2014) nelze označit za obchodní tajemství, neboť nebyl naplněn znak konkurenční významnosti. Na stranách 8 a 9 napadeného rozhodnutí uvedl: „Úřad připouští, že cena plnění může být za určitých okolností obchodním tajemstvím. Tak tomu může být třeba i v případě prozrazení cenotvorby; ovšem pouze za předpokladu, že by z takto poskytnutých informací byla konkurence schopna učinit si podrobný obrázek o ekonomickém fungování společnosti, a to i do budoucna. Muselo by jít ovšem o souvislou řadu údajů, na jejímž základě by Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 13 3 A 187/2025 bylo možné odhalit dlouhodobou strategii společnosti, což by mohlo vést až ke zneužití informací při konkurenčním boji o zákazníky. Takovýto potenciál však požadovaný ceník za rok 2014 nemá. Jeho prozrazení žadatelce, potažmo třetím osobám, nemůže povinný subjekt poškodit v hospodářské soutěži. Rovněž nemá potenciál poskytnutí obrázku o ekonomickém fungování společnosti či jakékoliv její budoucí strategii. Datum jeho vydání a výše cen aktuálních v roce 2014 ztěžuje jakékoliv předpovídání budoucích cen, které vychází z aktuálních podmínek na trhu, a nikoliv z podmínek aktuálních před více než deseti lety. Lze konstatovat, že přes deset let starý ceník jistě neposkytuje náhled do investiční strategie povinného subjektu, neboť aktuální situace na trhu je bezpochyby jiná než před deseti lety. Proto ani jeho poskytnutí žadatelce či třetím osobám nemůže reálně zlepšit postavení jiné osoby na trhu.“ 67. Žalovaný odůvodnil absenci znaku konkurenční významnosti i tím, že se žalobkyně nepohybuje na konkurenčním trhu. Pod bodem [69] napadeného rozhodnutí uvedl: „Česká republika disponuje pouze jednou soustavou plynového potrubí a nárok na provozování distribuce zemního plynu má ta společnost (nebo i jednotlivec), která k tomu získala licenci od ERÚ. Distributor je vázán na konkrétní distribuční území, tzn. že distributor plynu je konkrétnímu odběrateli pevně přidělen na základě adresy odběrného místa. Aby bylo lze hovořit o obchodním tajemství, pak informace musí mít takový potenciál, aby ji konkurence chtěla získat a využít při jejím vlastním podnikání. Takový potenciál však požadovaný ceník nemá. Povinný subjekt jako distributor plynu na vymezeném území nemá v distribuci plynu konkurenci. K tomu je třeba dodat, že jednatele žadatelky jakožto vlastníka plynárenského zařízení nelze považovat za konkurenta povinného subjektu. Požadovaný ceník dle Úřadu neposkytne ani žadatelce ani třetí osobě soutěžní výhodu, kterou by tyto mohly využít v neprospěch povinného subjektu.“ 68. Žalobkyně se závěrem žalovaného nesouhlasí. Namítá, že se žalovaný dopustil zkreslujícího zjednodušení tím, že zmínil pouze (absentující) konkurenci mezi jednotlivými distributory plynu. Pominul však, že žalobkyně se v hospodářské soutěži setkává i s řadou jiných subjektů, které (stejně jako Ing. P.) nejsou distributory plynu pro absenci potřebné licence, avšak vlastní plynárenská zařízení, která žalobkyně v rámci své činnosti užívá. S nimi si tudíž žalobkyně konkuruje. Soud se s uvedenou žalobní argumentací ztotožnil.

69. Žalovanému lze přisvědčit potud, že na vymezeném území může vykonávat distribuci plynu pouze distributor, který má ve vztahu k vymezenému území udělenou licenci, přičemž žalobkyně je na vymezeném trhu jediným distributorem. Na území České republiky vedle žalobkyně působí ještě další dva distributoři plynu (GasNet a EG.D). Každý z uvedených tří distributorů provozuje plynovodní síť na jiném vymezeném území. Distributora plynu si přitom, na rozdíl od dodavatele plynu, nemůže koncový zákazník zvolit. Distribuční oblast je totiž vždy určena adresou odběrného místa. Trh, na kterém se žalobkyně pohybuje, tedy není v tomto ohledu konkurenčním, neboť se v něm neodehrává „boj“ o zákazníky, jako je tomu v případě dodavatelů plynu. Koncový zákazník má přiděleného distributora plynu dle místa odběrného zařízení a takto určeného distributora není možné jakkoli změnit. Z pohledu postavení žalobkyně jako distributora plynu ve vztahu k dalším distributorům tedy nelze požadované informace považovat za konkurenčně významné. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení předložila soudu dvě mapy území. Soudu není zřejmé, z jakého zdroje byly pořízeny, informace v nich zachycené tak považuje za neprůkazné.

70. Konkurenční významnost, jakožto jeden z kumulativních znaků obchodního tajemství, je však třeba posuzovat s ohledem na širší obchodní vazby žalobkyně, tedy ve vztahu ke všem subjektům, s nimiž se žalobkyně při svém podnikání může setkat. Nikoliv jen ve vztahu k soutěžitelům v horizontálním postavení k žalobkyni, tedy k subjektům vykonávajícím Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 14 3 A 187/2025 shodnou činnost jako žalobkyně, v daném případě k jiným distributorům. Nelze tedy souhlasit s žalovaným, že v projednávaném případě absentuje znak konkurenční významnosti jen proto, že žalobkyně na relevantním trhu fakticky nepůsobí v podmínkách přímé konkurence s jinými distributory a že žadatelka sama není jejím přímým soutěžitelem. Takto zúžené pojetí konkurenční významnosti neodpovídá § 504 občanského zákoníku ani judikatuře. Konkurenční významnost je třeba posuzovat nejen ve vztahu k přímým horizontálním konkurentům, ale i k obchodním partnerům a dalším subjektům.

71. Nejvyšší správní soud vyložil konkurenční významnost jako pravděpodobnou konkurenční výhodu, tedy jako takovou vlastnost informace, jež může jejímu nositeli zajistit lepší postavení na trhu nebo naopak jejím zpřístupněním může být toto postavení oslabeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022-93). Judikatura současně mezi konkurenčně významné údaje řadí nejen údaje využitelné přímou konkurencí, ale i podnikatelské plány, strategie, cenové odhady, údaje o dodavatelích, cenové kalkulace, kalkulace nákladů a výnosů a další informace, jejichž význam se projeví v širších obchodních vztazích (srov. cit. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022-93).

72. Konkurenční významnost tedy nelze redukovat pouze na vztah k přímému horizontálnímu konkurentovi. Na trhu může být hospodářsky významné i to, zda se informace dostane k dodavateli, odběrateli, investorovi, vlastníku infrastruktury, smluvnímu partnerovi či jiné osobě, která je schopna ji využít při vyjednávání se žalobkyní. Znalost orientačních cen a nákladových položek může takovým osobám umožnit přesněji odhadnout cenové a nákladové uvažování žalobkyně, její toleranci k určitým nákladům, rezervy v kalkulaci i prostor pro vyjednávání. Tím může být žalobkyně znevýhodněna ve smluvních jednáních, a to i tehdy, není-li druhá strana jejím přímým soutěžitelem. Jinak řečeno, oslabení vyjednávací pozice ve vztahu k dalším obchodním partnerům je způsobilým projevem konkurenční významnosti ve smyslu § 504 občanského zákoníku.

73. Tento závěr je v nynější věci zesílen i tím, že požadován není izolovaný nahodilý údaj, nýbrž roční ceník tvořící systematický podklad pro stanovení nákladů investičních akcí. Nejvyšší správní soud již připustil, že i soubor dat, posuzovaný v kontextu dalších údajů, může odhalovat širší ekonomickou strategii podnikatele a může být cenným zdrojem informací pro jiné osoby na trhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022-93). Nejvyšší správní soud konstatoval, že soubor dat nasbíraný za delší časové období představuje bázi pro zhodnocení ekonomických výsledků minulých a na jejich základě i pro kvalifikovaný odhad výsledků budoucích. V projednávané věci je přitom podstatné, že žadatelka, a s ní propojené subjekty (společnost Active Life Bohemia a Ing. P.), podává u žalobkyně větší množství žádostí obdobné povahy (celkem 46 žádostí o informace), prostřednictvím nichž požaduje investiční ceníky žalobkyně za období předcházející či následující nyní vyžádanému roku 2014, jak je zřejmé z přehledu žádostí žadatelky, Ing. P. a společnosti Active Life Bohemia za období od 1. 1. 2022 do podání žaloby, kterou soud provedl jako důkaz (přitom nejstarší investiční ceník, který byl vyžádán, je z roku 2001; nejnovější z roku 2025). Ačkoliv tedy požadovaný investiční ceník za rok 2014 obsahuje k dnešnímu dni údaje neaktuální, jejichž případná využitelnost třetími subjekty má mizivý potenciál ohrozit současnou činnost žalobkyně, poskytnutí tohoto ceníku ve spojení s poskytnutím dalších ceníků za jiná období žadatelce či s ní spojeným subjektům zcela nepochybně může přispět k vytvoření ucelenějšího obrazu o cenové a nákladové strategii žalobkyně a k odhalení jejího obchodního smýšlení. Investiční ceníky poskládaně tvoří Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 15 3 A 187/2025 ucelenou řadu ve vzájemné provázanosti svých informací. Právě tato kumulativní informační hodnota je z hlediska konkurenční významnosti podstatná.

74. Soud tedy s ohledem na výše uvedené nesouhlasí s žalovaným, že nebyl ve věci naplněn znak konkurenční významnosti. Podle soudu jsou informace obsažené v požadovaném ceníku nikoli jednotlivě, ale v provázanosti informací na sebe navazujících, konkurenčně významné vzhledem k jejich schopnosti odhalit obchodní strategii žalobkyně ve vztahu k jejím obchodním partnerům.

75. Jak soud konstatoval již výše, pro označení informace za obchodní tajemství je nutné, aby byly naplněny všechny zákonné znaky. Žalobkyně se těmito znaky v prvostupňovém rozhodnutí zabývala. Žalovaný však dospěl k závěru, že nebyl naplněn již první znak obchodního tajemství – konkurenční významnost, a proto se dalšími znaky již nezabýval. Soud proto posoudil, zda požadované informace naplňují i ostatní znaky obchodního tajemství a zda je z tohoto důvodu třeba poskytnout požadovaným informacím ochranu, či nikoliv. Ztotožnil se se závěrem žalobkyně, který vyjádřila v prvostupňovém rozhodnutí, že vyžádaný informační ceník za rok 2014 naplňuje i ostatní znaky obchodního tajemství dle § 504 občanského zákoníku, a je proto nutné odmítnout jeho poskytnutí v souladu s § 9 odst. 1 InfZ.

76. Investiční ceník za rok 2014 je informací určitelnou. Jedná se totiž o konkrétně vymezený ceník pro stanovení nákladů investičních akcí platný pro rok 2014, tedy o přesně identifikovatelný soubor údajů vztahujících se k jednotlivým položkám nákladů, jejich struktuře a interně používaným orientačním cenám. Jde tedy o jasně vymezenou informaci, kterou lze obsahově odlišit od jiných dokumentů žalobkyně.

77. Vyžádaný ceník naplňuje i znak ocenitelnosti. Hodnota požadované informace nespočívá jen v tom, že zachycuje jednotlivé cenové položky, ale zejména v tom, že představuje výstup zachycující obchodní strategii žalobkyně o nákladové stránce její činnosti. Taková informace je ekonomicky využitelná jak pro samotnou žalobkyni, tak pro jiné osoby, které s ní vstupují do obchodního styku. Znalost ceníku pro stanovení nákladů investičních akcí může třetím osobám – například právě žadateli – poskytnout oporu při formulaci vlastních cenových požadavků, při odhadu hranic akceptovatelnosti nabídky ze strany žalobkyně i při zpřesnění vlastního vyjednávacího postupu. Již z tohoto důvodu má požadovaná informace ekonomickou hodnotu.

78. Za splněný považuje soud i znak běžné nedostupnosti v příslušných obchodních kruzích. Investiční ceník žalobkyně nezahrnuje údaje obecně publikované, standardizované či volně dostupné na trhu. Ceník není určen k vnějšímu šíření, žalobkyně jej neposkytuje svým obchodním partnerům. Naopak skutečnost, že žadatel o dokument opakovaně usiluje cestou informačních žádostí, nasvědčuje tomu, že nejde o informaci běžně dostupnou.

79. Investiční ceník za rok 2014 zcela nepochybně souvisí se závodem žalobkyně. Předmětný ceník je nástrojem používaným při oceňování investičních akcí, tedy při vlastní podnikatelské činnosti žalobkyně. Vypovídá o tom, jak žalobkyně pracuje s cenovými a nákladovými údaji, jak nastavuje ekonomické parametry svých investičních operací a jaké podklady užívá pro kalkulaci nákladů.

80. Konečně soud shledal naplněným i poslední znak obchodního tajemství, a sice že žalobkyně ve svém zájmu odpovídajícím způsobem zajišťuje utajení informace. Ze správního spisu plyne, Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 16 3 A 187/2025 že předmětný dokument nebyl veřejně šířen, žalobkyně přístup k němu omezuje – zpřístupňuje ho pouze uvnitř své organizační struktury a navenek jej neposkytuje.

81. Zároveň je soud toho názoru, že v daném případě není dán důvod pro prolomení ochrany ve smyslu § 9 odst. 2 InfZ, podle něhož „při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství.“ Žadatelka nepožaduje informace o konkrétní transakci, tedy o tom, komu a v jaké výši byly poskytnuty veřejné prostředky, nýbrž orientační (dopředu sestavený) ceník užívaný pro stanovení nákladů investičních akcí. Předmětem žádosti tedy není údaj o konkrétním veřejném plnění poskytnutém konkrétnímu příjemci, ale vnitřní nákladová a cenová strategie žalobkyně. Na takovou informaci se výjimka podle § 9 odst. 2 InfZ nevztahuje.

82. Soud proto uzavírá, že požadovaná informace (investiční ceník za rok 2014) splňuje všechny zákonné znaky obchodního tajemství podle § 504 občanského zákoníku: je určitelnou a ocenitelnou informací, v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupnou, souvisí se závodem žalobkyně, žalobkyně její utajení odpovídajícím způsobem zajišťuje a informace je konkurenčně významná, neboť její zpřístupnění může oslabit postavení žalobkyně na trhu a zhoršit její vyjednávací pozici vůči dalším osobám vstupujícím s ní do obchodních vztahů. Za této situace byl dán zákonný důvod pro odepření informace podle § 9 odst. 1 InfZ a žalovaný pochybil, pokud rozhodl, že žalobkyně je povinna požadovanou informaci poskytnout. Z těchto důvodů soud shledal důvodným pátý a návazně také třetí žalobní bod (nesprávné použití informačního příkazu podle § 16 odst. 5 InfZ), proto napadené rozhodnutí zrušil.

83. S ohledem na to, že existence zákonného důvodu pro obligatorní neposkytnutí informace podle § 9 odst. 1 InfZ sama o sobě brání potvrzení informačního příkazu, který vydal žalovaný, by vypořádání zbývajících žalobních námitek bylo pro výsledek věci nadbytečné. Proto se soud již blíže nezabýval podpůrnými a do jisté míry souvisejícími důvody, o které žalobkyně své rozhodnutí o odmítnutí informace opřela, tedy fakultativním omezením poskytnutí informace podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ či argumentem, že dle výkladového ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) EZ je informace, která má charakter obchodního tajemství, chráněnou informací.

84. K žalobkyní odkazovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, č. j. 9 A 32/2024-206, uvádí soud následující. V nynější věci rozhodl třetí senát odlišně od specifikovaného rozhodnutí devátého senátu, neboť dospěl k závěru, že okolnosti obou případů nejsou totožné. Žalobkyně ve výroku nyní přezkoumávaného rozhodnutí o odmítnutí žádosti výslovně uvedla jako zákonný důvod § 9 odst. 1 InfZ a v odůvodnění vymezila, jaká konkrétní informace má být chráněna, a podrobně rozvedla, proč má za to, že jde o interní cenový podklad vypovídající o jejím nákladovém modelu, způsobu oceňování investičních akcí a o její obchodní a vyjednávací strategii. Tím se tato věc podstatně odlišuje od situace řešené rozsudkem č. j. 9 A 32/2024-206, v němž soud výslovně uvedl, že žalobkyně nepodepřela své prvostupňové rozhodnutí výlukou podle § 9 odst. 1 InfZ a argumentovala jí až následně. Devátý senát se proto věcným posouzením obchodního tajemství jako důvodu pro neposkytnutí informace nezabýval.

85. Pro úplnost soud dodává, že se neztotožnil se závěrem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2026 č. j. 12 A 10/2026-80, který při obdobném rozhodnutí žalovaného (žalovaný přikázal žalobkyni poskytnout Ing. P. jako žadateli Přehled orientačních cen Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 17 3 A 187/2025 v investiční výstavbě, ceny platné pro rok 2024), zamítl žalobu podanou žalobkyní. Je tomu tak proto, že třetí senát si v nynější věci (na rozdíl od dvanáctého senátu) vyžádal původně požadovanou informaci, dotčený ceník měl od žalobkyně k dispozici, seznámil se s ním a ověřil, že požadovaná informace představuje ve svém souhrnu obchodní tajemství, které je potřeba chránit (viz výše). Nyní rozhodující senát není právním názorem vysloveným v rozsudku dvanáctého senátu formálně vázán. Ve správním soudnictví přísluší sjednocování rozhodovací praxe toliko Nejvyššímu správnímu soudu. Judikatura krajských soudů má kvalitativně odlišný význam – byť může být argumentačně významná, není pro ostatní senáty krajských soudů právně závazná.

86. K návrhu žalobkyně na provedení důkazu listinami, které jsou součástí správního spisu (napadené rozhodnutí, Žádost), soud uvádí, že ze správního spisu soud vychází, písemnosti obsažené ve správním spisu jako podkladu pro rozhodování správního soudu se nedokazují (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009 č. j. 9 Afs 8/2008-117, nebo ze dne 29. 6. 2011 č. j. 7 As 68/2011-75). Návrhy žalobkyně na provedení dokazování výpisem z obchodního rejstříku k osobě žalobkyně a návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 12. 2022 shledal soud nadbytečné.

87. Výroky II. a III. o nákladech řízení se opírají o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, v zásadě by jí proto náležela náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Soud jí však náhradu nákladů nepřiznal, neboť je neshledal důvodně vynaloženými. Žalobkyně je povinným subjektem podle InfZ, veřejnou institucí, přičemž projednávaná věc se týká její běžné činnosti při vyřizování žádostí o informace. Za této situace soud nepovažuje náklady na externí právní zastoupení za náklady důvodně vynaložené ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s. i s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný je odvolacím orgánem žalobkyně v daném řízení, tudíž i soudní poplatek by šel ze stejné rozpočtové kapitoly, a k takovému přerozdělení mezi povinným subjektem a jeho odvolacím orgánem soud neshledal žádný rozumný důvod. Každý ze správních orgánů si proto musí nést své náklady sám, když správním orgánům nepřísluší náhrada nákladů právního zastoupení.

88. Osobě zúčastněné na řízení soud pod výrokem IV. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 5 s. ř. s., jelikož jí neuložil žádnou povinnost, v jejíž souvislosti by jí nějaké náklady vznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 18 3 A 187/2025 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 9. června 2026 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.