3 A 190/2019

Rubrum

č. j. 3A 190/2019 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: AGT-AGROGAST s. s. o., IČO 257 26 404 sídlem Dědinská 893/29, 160 00 Praha 6 zastoupený advokátem JUDr. Janem Slunečkem sídlem Mírové náměstí 48, 440 01 Louny proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2019, č. j. MZP/2019/530/1393, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy (dále jen „ministerstvo“ či „žalovaný“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále jen „inspekce“ nebo „ČIŽP“) ze dne 24. 4. 2019, č. j. ČIŽP/44/2019/3519. Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 2 3A 190/2019 Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč; současně mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1000 Kč.

2. Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a byl jím zkrácen na svých právech.

3. Žalobce nejprve uvedl, že žalovaný vzal za prokázané, že jako provozovatel a výrobce biofermentátu ve fermentačním středisku v Blšanech u Loun měl porušit ust. § 39 odst. 4 písm. a) a ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů, ve znění v době spáchání přestupku (dále jen „vodní zákon“), když provozoval činnost fermentačního střediska bez schváleného havarijního plánu.

4. Žalobce poté popsal průběh správního řízení, a sice že kontroly v jeho areálu probíhaly na základě stížností vlastníka stavební parcely na zápach, který vzniká při výrobě hnojiva. Od začátku roku 2018 probíhaly kontroly opakovaně. Po kontrole provedené 28. 3. 2018 následovaly další kontroly (dne 25. 4. 2018, dne 10. 8. 2018 a poslední 14. 12. 2018) a žalobce na ně vždy reagoval, i když větší část vytčených nedostatků považoval za neoprávněné. Uvedené jej vedlo ke snižování produkce, až dnem 1. 5. 2018 výrobu organického hnojiva ukončil a od této doby je v areálu střediska na bezpečném místě skladována pouze organická hmota. Dnem 1. 3. 2019 byl provoz střediska zcela ukončen.

5. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že v areálu nedocházelo k ohrožování povrchových ani spodních vod. Blíže k tomu uvádí, že při kontrole dne 5. 3. 2019 mu byl vytknut nález kaliště divokých prasat na pozemku p.č. 160/115, ačkoliv kaliště se nacházelo i na sousedním pozemku p.č. 160/117, který není v jeho vlastnictví. K zápisu o kontrole, v němž je uvedeno, že voda v kalištích je zabarvena dohněda a bez zápachu, žalobce uvádí, že v této části pozemku byly skladovány pouze balíky slámy a žádný jiný materiál potřebný k výrobě organického hnojiva.

6. Žalobce poukazuje na to, že inspekci doložil dokumentaci vztahující se ke stavebnímu řízení, ohledně fermentačního střediska, včetně kolaudačního rozhodnutí ze dne 22 12. 1997, jímž bylo pravomocně povoleno užívání stavby biofermentačního střediska, přesto mu byly ČIŽP ukládány povinnosti, jako např. zabezpečení svodného žlabu na srážkové vody, opravy zdí haly a retenční jímky. Na základě oznámení ČIŽP vydal Městský úřad v Lounech, odbor stavebního úřadu dne 31. 10. 2018 rozhodnutí, jímž žalobci nařídil sjednat nápravu doložením dokladu o vodotěsnosti jímky; o odvolání proti tomuto rozhodnutí nebylo dosud rozhodnuto.

7. Podle žalobce z vydání kolaudačního rozhodnutí vyplývá, že užívání fermentačního střediska muselo splňovat veškeré zákonné podmínky, včetně vodního zákona, neboť jinak by kolaudační rozhodnutí vydáno nebylo. Až do roku 2018 mu ČIŽP nikdy nevytkla jakékoliv porušení tohoto zákona, a to ani provozování výroby bez havarijního plánu. Nadto v roce 2018, kdy produkce organického hnojiva klesla na 1150 tun oproti předchozímu období, se již nemohlo jednat o „zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu“. S ohledem na uvedené žalobce tvrdí, že nutnost schváleného havarijního plánu ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona v roce 2018 zde již nebyla.

8. Ve druhém žalobním bodu brojí žalobce proti výši uložené pokuty s poukazem, že v daném případě nevznikl škodlivý následek a správní řízení vedlo k ukončení provozu jediného fermentačního střediska v Ústeckém kraji. Žalobce s ohledem na tyto skutečnosti navrhuje, aby byla pokuta ve výši 150 000 Kč zrušena, popř. zmírněna.

9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 3 3A 190/2019 10. K námitce žalobce, týkající se provozu fermentačního střediska bez schváleného havarijního plánu, žalovaný uvedl, že tato skutečnost byla prokázána již tím, že havarijní plán byl schválen rozhodnutím Městského úřadu Louny, odboru životního prostředí č. j. MULNCJ 61185/2018 ze dne 14. 8. 2018 s nabytím právní moci rozhodnutí dne 1. 9. 2018 tedy přibližně půl roku po provedení první kontroly. Pokud by žalobce se závadnými látkami nenakládal ve větším rozsahu, havarijní plán by vůbec nepotřeboval. Žalobce tedy sám připustil nakládání s látkami závadnými vodám ve větším rozsahu (viz údaje uvedené v čl. 5.2 na str. 9 havarijního plánu).

11. Ustanovení § 2 písm. b) vyhl. č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, ve znění účinném v době spáchání přestupku (dále jen „vyhl. č. 450/2005 Sb.), hovoří o zacházení ve větším rozsahu, a to v kterémkoliv okamžiku. Veškerá dotčená ustanovení vodního zákona, včetně předmětné skutkové podstaty, je nezbytné vykládat v souladu se smyslem a účelem tohoto zákona, kterým je především ochrana povrchových a podzemních vod (viz ust. § 1 vodního zákona). Důraz je kladen na prevenci, a v tomto ohledu je nutné vnímat i existenci a schválení havarijního plánu k poskytnutí rychlého a přesného návodu pro případnou havárii.

12. K poukazu žalobce, že při předchozích kontrolách nebyl jako provozovatel předmětného fermentačního střediska upozorněn na neexistenci havarijního plánu a tím porušování vodního zákona, žalovaný uvádí, že tato povinnost je zákonná a vyplývá provozovateli přímo z vodního zákona a to konkrétně z ust. § 39 odst. 2 vodního zákona. Samotné provozování fermentačního střediska bez schváleného havarijního plánu, tak jak uvádí § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona, je porušením povinností při zacházení se závadnými látkami. Podle § 125g odst. 2 vodního zákona se přestupku dopustí ten, kdo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody a zachází s nimi bez schváleného havarijního plánu, může mu být dle § 125g odst. 5 písm. b) vodního zákona uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.

13. V daném případě ČIŽP při prováděných kontrolách neukládala žalobci konkrétní opatření k zabezpečení svodného žlabu, aby z něj závadné vody neunikaly na terén a tím pádem se nevsakovaly do půdy a neohrožovaly podzemní vody. Záleželo na úvaze žalobce, jaká provede opatření k zabránění nevyhovujícího stavu, neboť výluhy z tlející slámy jsou podle vodního zákona považovány za látky závadné vodám (viz str. 13 třetí odstavec, napadeného rozhodnutí).

14. Vodní zákon protiprávní čin spočívající v provozování předmětného fermentačního střediska v rozporu s ustanoveními vodního zákona, konkrétně s ust. § 125g odst. 3 vodního zákona, tj. za porušení § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona přímo označuje. Samotné neplnění zákonem daného požadavku - při zacházení se závadnými látkami, kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody - vypracovat plán opatření pro případy havárie („havarijní plán“), se tak zákonodárce rozhodl označit za společensky škodlivý přestupek. Nesplnění právního požadavku spočívajícího v učinění odpovídajících opatření, aby nevnikly závadné látky do Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 4 3A 190/2019 povrchových nebo podzemních vod, samo o sobě naplňuje skutkovou podstatu přestupku, a proto byla žalobci v souladu s ustanovením § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný, (tj. přestupek dle § 125g odst. 3 vodního zákona), tedy podle ustanovení § 125g odst. 5 písm. c) vodního zákona, uložena pokuta ve výši 150 000 Kč.

15. V replice žalobce setrval na podané žalobě a zopakoval, že se snažil poukázat na to, že před rokem 2018 žalobce nebyl upozorněn na absenci havarijního plánu, a teprve po stížnosti vlastníka sousedního pozemku se začaly kontroly v jeho areálu opakovat, včetně vytýkání nedostatků, které předtím nebyly kontrolními orgány vytýkány. I když žalobce souhlasí s tím, že jde o zákonnou povinnost, přesto zdůrazňuje, že po celou dobu provozu nedošlo ke škodám ani k ohrožení povrchových či podzemních vod.

16. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce ve stanovené lhůtě dvou týdnů svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřil a žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil (§ 51 s. ř. s.).

17. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

18. Městský soud v Praze posoudil věc takto:

19. Podle ust § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona (v platném znění v době spáchání přestupku) „V případech, kdy uživatel závadných látek zachází s těmito látkami ve větším rozsahu, má uživatel závadných látek povinnost činit toto opatření: vypracovat plán opatření pro případy havárie (dále jen „havarijní plán“) a předložit jej ke schválen příslušnému vodoprávnímu úřadu“.

20. Podle ust § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona (v platném znění v době spáchání přestupku) „Každý, kdo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, je povinen učinit odpovídající opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo do kanalizací které netvoří součást technologického vybavení výrobního zařízení. Je povinen zejména umístit zařízení, v němž se závadné látky používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo dopravují tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s odpadními nebo srážkovými vodami." 21. Závadné látky definuje § 39 odst. 1 vodního zákona jako látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. V § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona, jak bylo citováno výše, je dále stanoveno, že v případech, kdy uživatel závadných látek zachází s těmito látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, má uživatel závadných látek povinnost vypracovat plán opatření pro případy havárie (havarijní plán) a předložit jej ke schválení příslušnému vodoprávnímu úřadu.

22. V posuzovaném případě byl žalobce uznán správními orgány vinným 1) tím, že Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 5 3A 190/2019 v době první kontroly dne 28. 3. 2018 při zacházení se závadnými látkami na pozemku p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun nesplnil povinnosti podle ust. § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona a to tak, že v době kontroly docházelo k nekontrolovanému zasakování silně znečištěného výluhu závadných látek do půdy, který vznikl v důsledku nežádoucího smísení zbytků tlející slámy, který se nacházel na předmětném pozemku se srážkovými vodami; při zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu v areálu biofermentačního střediska v Blšanech u Loun nesplnil v době druhé kontroly dne 24. 4. 2018 a třetí kontroly dne 10. 8. 2018 povinnosti podle ust. § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona, konkrétně tím, že nezabezpečil skladovací haly na vstupní suroviny do fermentátorů (drůbeží trus se slámou) a na hotový fermentát nacházející se na pozemku p.č. 158 v k.ú. Blšany u Loun tak, aby nedocházelo k únikům závadných látek mechanicky porušenými zdmi na přilehlý pozemek p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun a na pozemek p.č. 160/83 v k.ú. Blšany u Loun a nezabránil nežádoucímu smísení těchto látek se srážkovými vodami a neučinil odpovídající opatření, aby nevnikly do půdy na výše uvedených pozemcích; při zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu v areálu biofermentačního střediska nesplnil v době kontroly dne 28. 3. 2018 a 25. 4. 2018 povinnosti podle ust § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona, a to tím, že nezabezpečil svodný žlab na srážkové vody před budovou fermentorů a to v místech, kde byly pro potřebu fermentorů umístěny ventilátory a dále tím, že při zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu v areálu biofermentačního střediska v Blšanech nezabránil smísení těchto látek se srážkovými vodami a neučinil odpovídající opatření, aby nevnikly do půdy na výše uvedeném pozemku. V těchto místech docházelo v době kontroly dne 28. 3. 2018 a 25. 4. 2018 k hromadění kapalných závadných látek vytékajících z fermentorů, které se zde z části zasakovaly do půdy a z části odtékaly betonovým svodným žlabem do retenční nádrže nacházející se na pozemcích p.č. 598 a 599 v k.ú. Blšany u Loun; při zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu v předmětném areálu v době kontroly dne 25. 4. 2018, 10. 8. 2018 a 14. 12. 2018 nesplnil povinnosti podle ust. § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona, konkrétně tím, že nezabezpečil betonový svodný žlab na srážkové vody tak, aby srážkové vody znečištěné splachy z manipulační plochy uvnitř areálu, na které se nachází zbytky tlející slámy, případně drůbežího trusu, plynule odtékaly do retenční nádrže a nedocházelo tak k jejich zadržování ve žlabu a k následnému úniku těchto znečištěných srážkových vod mimo prostor tohoto svodného žlabu na terén. Tímto svým jednáním spáchal přestupek podle ust. § 125g odst. 3 vodního zákona; 2) tím, že při své činnosti v areálu biofermentačního střediska jako uživatel závadných látek zacházel s těmito látkami ve větším rozsahu do 31. 8. 2018 bez schváleného havarijního plánu, čímž porušil povinnost stanovenou ust. § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona. Tímto spáchal přestupek podle ust. § 125g odst. 2 písm. a) vodního zákona.

23. Za tyto přestupky mu byla v souladu s ust. § 41 odst. 1 zákona o přestupcích uložena pokuta za přestupek nejpřísněji trestný, tedy za přestupek dle § 125g odst. 3 vodního zákona ve výši 150 000 Kč. Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 6 3A 190/2019 24. Soud z obsahu správního spisu ověřil, že ČIŽP prováděla v průběhu roku 2018 (dne 28. 3. 2018, 25. 4. 2018, 10. 8. 2018 a 14. 12. 2018) opakované kontroly, jejichž průběh je zaznamenán v jednotlivých kontrolních protokolech.

25. Ze „Záznamu o kontrolních úkonech“ vyplývá, že při (neohlášené) kontrole, která proběhla dne 28. 3. 2018, inspekce zaznamenala, že dle sdělení přítomného pana K. jsou na pozemku p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Louny skladovány pouze balíky slámy, což bylo inspektory vizuálně ověřeno. Pozemek není oplocen a je zde volný přístup zvěři (divoká prasata). Při kontrole bylo zjištěno, že jsou zde vytvořena kaliště od divokých prasat, do kterých vytékají výluhy ze zbytků staré slámy. Voda v kalištích je zabarvená dohněda, bez zápachu. Celý pozemek je vzhledem k aktuálnímu počasí podmáčený. Na pozemek stékají srážkové vody ze střech přilehlých hal, které nejsou opatřeny okapy. Při kontrole byl odebrán 1 vzorek povrchových vod z předmětných kališť, který bude dopraven do laboratoře k následné analýze. Dále byla provedena fyzická kontrola předmětného areálu. Pracovnice ČIŽP do protokolu konstatovaly, že se v areálu nachází jedna hala rozdělená na dvě části, v jedné je uskladněn hotový fermentát a ve druhé části je uskladněna směs slámy a drůbežího trusu. Bylo zjištěno, že střecha této haly je na několika místech mechanicky poškozená a dochází tak ke vtékání srážkových vod dovnitř haly. Samotný areál je vyspádovaný do betonového svodného kanálku, který je zaústěn do betonové záchytné jímky, která se nachází před budovou fermentorů. Do této jímky jsou zaústěny taktéž srážkové vody ze střechy budovy s fermentory. V rohu areálu se nachází druhá menší jímka, do které jsou cisternou převáženy odpadní vody z velké záchytné jímky před areálem pro potřeby zvlhčení vstupní suroviny pro výrobu biofermentátu.

26. Z „2. Záznamu o kontrolních úkonech“ vyplývá, že dne 25. 4. 2018 provedla inspekce druhou (ohlášenou) kontrolu. Z protokolu vyplývá, že kontrolovaný subjekt se zabývá výrobou biofermentátu na 4 fermentačních jednotkách, v době kontroly byly v provozu dvě jednotky. Při obchůzce areálu bylo zjištěno, že severní zeď haly, ve které se skladuje hotový fermentát je mechanicky poškozená a dochází zde k průsakům závadných látek skrz tuto zeď a jejich stékání na pozemek p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun. Při patě této haly následně dochází k míšení závadných látek se srážkovými vodami a vytváření hnědých kaluží. Dále bylo zjištěno, že manipulační plocha, na které se nachází zbytky drůbežího trusu, podestýlky a slámy, je vyspádovaná do zakrytého betonového svodného kanálku, který mezi budovou s fermentory a halou na ukládání drůbežího trusu přechází v betonový svodný žlab zaústěný do betonové retenční nádrže umístěné před budovou fermentorů. Do retenční nádrže tedy odtékají srážkové vody, které mohou být znečištěny závadnými látkami. Kontrolou bylo zjištěno, že mezi jednotlivými panelovými bloky, ze kterých je předmětný betonový žlab tvořený, jsou mezery a může jimi docházet k úniku znečištěných srážkových vod mimo tento žlab. Svodný žlab je vyspádován tak, že srážkové vody se shromažďují převážně v prostřední části žlabu a neodtékají plynule do retenční nádrže. Při kontrole byly inspektory odebrány 3 vzorky povrchových vod - jeden vzorek byl odebrán z retenční nádrže, druhý vzorek byl odebrán z kaluží svodného žlabu na srážkové vody v místech, kde jsou umístěny ventilátory pro potřebu fermentorů a třetí vzorek byl odebrán z kaluže nacházející se na pozemku p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun u severní zdi haly, ve které se skladuje fermentát; tyto vzorky byly převezeny do laboratoře Povodí Labe, státní podnik k následným analýzám. Současně bylo konstatováno, že byl splněn požadavek inspekce vyčistit celý pozemek p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Louny, o čemž svědčí společností zaslaná fotodokumentace. Na základě zjištěných skutečností inspekce požadovala opravit a zabezpečit severní zeď haly, ve které Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 7 3A 190/2019 se ukládá hotový fermentát, případně drůbeží trus tvořící vstupní surovinu do fermentorů tak, aby již nedocházelo k úniku závadných látek skrz tuto zeď na pozemek p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun, a to v termínu do 30. 7. 2018; o tom požadovala být inspekce informována formou zaslané fotodokumentace, dále požadovala zabezpečit betonový žlab na dešťové vody tak, aby nemohlo dojít k rozlivu srážkových vod mimo prostor betonového žlabu a aby srážkové vody, které mohou být znečištěny splachy z manipulační plochy, na které se nachází zbytky slámy, případně drůbežího trusu, plynule odtékaly do retenční nádrže a nedocházelo k jejich zadržování ve žlabu, a to v termínu do 30. 7. 2018. O provedených opatřeních požadovala inspekce být informována formou zaslané fotodokumentace.

27. Ze „3. Záznamu o kontrolních úkonech“ vyplývá, že dne 10. 8. 2018 provedla inspekce třetí (ohlášenou) kontrolu. V protokolu je mimo jiné zaznamenáno, že inspekce obdržela prostřednictvím e-mailu fotodokumentaci, na které je zachyceno vybudování nového svodného žlabu prostřednictvím vzájemně se překrývajících plastových trubek. V den kontroly bylo zjištěno, že tento nově vybudovaný svodný žlab je nedostatečně vodohospodářsky zabezpečen, neboť není vyspádován tak, aby nedocházelo k zadržování kontaminovaných srážkových vod ve žlabu. V důsledku zadržování znečištěných srážkových vod ve střední části žlabu dochází ke zpětnému odtoku a zasakování kontaminovaných srážkových vod do okolního terénu v místech překladů plastových trubek. Dále bylo zjištěno, že tento plastový žlab není vybudován až k samotné retenční nádrži, ale je ukončen cca 1 – 2 metry před retenční nádrží, neustále tak dochází k částečnému zasakování znečištěných srážkových vod. Inspekce proto požádala znovu vodohospodářsky zabezpečit svodný žlab na dešťové vody tak, aby nemohlo dojít k rozlivu srážkových vod mimo prostor svodného žlabu a aby srážkové vody, které mohou být znečištěny splachy z manipulační plochy, na které se nachází zbytky slámy, případně drůbežího trusu, plynule odtékaly do retenční nádrže a nedocházelo k jejich zadržování ve žlabu. Na základě zjištěných skutečností, kdy bylo kontrolovaným subjektem sděleno, že již zde neprobíhá žádná výroba, dochází pouze ke skladování drůbežího trusu společně s podestýlkou v zastřešené hale, inspekce dále požádala (v termínu do 24. 8. 2018) o předložení evidence množství přijatého a odvezeného drůbežího trusu, včetně subjektu, kterému tento drůbeží trus byl předán a to za období od 1. 7. 2018 do dne kontroly. Dále požádala o zaslání informace, jakým způsobem jsou likvidovány znečištěné srážkové vody z retenční nádrže a o zaslání evidence o množství zlikvidovaných znečištěných srážkových vod z retenční nádrže a to od 1. 7. 2018 do dne kontroly, včetně subjektu, kterému byly předány.

28. Ze „4. Záznamu o kontrolních úkonech“ vyplývá, že dne 14. 12. 2018 provedla inspekce čtvrtou (neohlášenou) kontrolu. Z protokolu vyplývá mimo jiné, že bylo inspektory zjištěno, že celá vnější strana severní haly (jak část kde býval skladován hotový fermentát, tak část, kde býval skladován drůbeží trus s podestýlkou) i západní a jižní část haly jsou sice popraskané, ale nedochází k žádnému prosakování závadných látek. Pozemek p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun podél celé severní zdi, který byl vyčištěn a zavezen sutí, nejevil v době této kontroly kontaminaci závadnými látkami. Dále bylo zjištěno, že jsou mechanicky poškozené zdi u dvou úložných boxů (na vstupní suroviny), nacházející se po obou stranách zadních vrat, které vedou z areálu na západní část pozemku p.č. 160/115 a dochází tak k prosakování závadných látek a jejich stékání na přilehlý terén. Větší mechanické poškození jevil vizuálně pravý box. Na horní hraně boxu byly viditelné zbytky slámy a pravděpodobně drůbežího trusu. Inspekce proto žádala vyčistit tyto 2 boxy Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 8 3A 190/2019 v termínu do 6. 1. 2019 a vodohospodářsky zabezpečit východní zdi tak, aby nemohlo dojít k úniku závadných látek mimo tyto boxy do okolního terénu. Inspekce současně žádala, aby o tom byla informována formou zaslané fotodokumentace. Při kontrole bylo inspektory na místě zjištěno, že svodný žlab odvádějící srážkové vody z manipulačních ploch do retenční jímky stále není opravený a dochází tak stále ke zpětnému odtoku a zasakování kontaminovaných srážkových vod do okolního terénu v místech překladů plastových trubek. Inspekce proto znovu žádala vodohospodářsky zabezpečit svodný žlab na dešťové vody tak, aby nemohlo dojít k rozlivu srážkových vod mimo prostor svodného žlabu, a aby srážkové vody, které mohou být znečištěny splachy z manipulační plochy, na které se nachází zbytky tlející slámy, případně drůbežího trusu, plynule odtékaly do retenční nádrže a nedocházelo k jejich zadržování ve žlabu, a to v termínu do 6. 1. 2019. Bylo rovněž zjištěno, že nebyl splněn požadavek inspekce z 3. Záznamu o kontrolních úkonech a to vyčistit všechna kontaminovaná místa po ventilátorech od zbytkové kontaminace kapalných výluhů z fermentátu, což mělo být vyčištěno do 31. 8. 2018. V době kontroly 14. 12. 2018 bylo zjištěno, že do areálu je neustále navážen drůbeží trus, který byl v den kontroly složen na nezastřešenou manipulační plochu. Stav retenční jímky se od poslední kontroly dne 10. 8. 2018 výrazně nezměnil, pouze hladina byla oproti nátoku zakleslá o cca 10 cm. Z této kontroly byl sepsán 4. Záznam o kontrolních úkonech, který byl doručen dne 18. 12. 2018 do datové schránky kontrolované osoby.

29. Správní spis kromě již výše uvedených Záznamů o kontrolních úkonech obsahuje rovněž Protokol o zkoušce č. 178/2018 ze dne 5. 4. 2018 vztahující se k analýze vzorku vypracované laboratoří Povodí Labe odebranému dne 28. 3. 2018, kdy byl kontrole přítomen pan M. K., strojník, za jehož účasti byl odebrán 1 vzorek vytékajících výluhů zbytků uskladněné slámy na pozemku 160/115 v k.ú. Blšany u Loun. Dále správní spis obsahuje Protokol o zkoušce č. 262/2018 ze dne 3. 5. 2018 vztahující se k analýze 3 vzorků vypracované laboratoří Povodí Labe odebranému dne 25. 4. 2018 za přítomnosti jednatele kontrolované osoby. Na základě naměřených hodnot (především vysokých hodnot CHSKCr, BSK5; NL, N-NH4 a Pceik) dospěly správní orgány k jednoznačnému závěru, že při procesu fermentace dochází ke vzniku kapalných závadných látek, které nekontrolovaně zasakují do půdy jednak v prostoru svodného žlabu na srážkové vody před samotnou budovou fermentorů v místech, kde jsou, resp. byly, umístěny ventilátory pro potřebu fermentorů na pozemku p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun, tak i v místech mezer mezi jednotlivými betonovými bloky svodného betonového žlabu ústícího do retenční nádrže. Závadné látky dle výsledků rozborů zasakovaly taktéž i podél severní zdi na pozemku p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun, kde formou výluhů ze skladovaného fermentátu docházelo k průsakům skrz mechanicky porušenou zeď a jejich následnému stékání na výše uvedený pozemek. Kapalina nacházející se v retenční nádrži jevila dle výsledků rozborů obdobný charakter - byly prokázány vysoké hodnoty v ukazatelích CHSKCr, BSK5, Pceik, NL a N-NH4.

30. Na základě výše popsaných okolností dané věci vzal soud za prokázáno, že správní orgány zjistili skutkový stav v rámci kontrol a kontrolních měření (správní spis obsahuje i bohatou fotodokumentaci) v dostatečné míře. Soud se ztotožnil i s právním posouzením dané věci, včetně závěru, že žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku podle ust. § 125g odst. 3 vodního zákona a to konkrétně tak, jak jednání žalobce bylo podrobně v návaznosti na jednotlivé kontroly popsáno ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí. Naplnění skutkové podstaty bylo prokázáno i provedenými rozbory Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 9 3A 190/2019 odebraných prostých vzorků vod jak z retenční nádrže, tak i z kaluží kolem svodného žlabu na srážkové vody a z kaluží nacházejících se na pozemku p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun u severní zdi haly, ve které byl skladován fermentát. Odebrané vzorky byly následně analyzovány laboratoří Povodí Labe, státní podnik, přičemž z výsledků analýz (především vysokých hodnot CHSKCr, BSK5; NL, N-NH4 a Pceik) je zřejmé, že při procesu fermentace docházelo ke vzniku kapalných závadných látek, které se nekontrolované zasakovaly do půdy, jak v prostoru svodného žlabu, tak před samotnou budovou fermentorů. Závadné látky se dle výsledků rozborů zasakovaly taktéž i podél severní zdi na pozemku p.č. 160/115 v k.ú. Blšany u Loun. Únik závadných látek na předmětné pozemky nebyl žalobcem zpochybněn.

31. Žalobce v prvním žalobním bodu žalobce namítá, že v areálu nedocházelo k ohrožování povrchových ani spodních vod. S touto námitkou se soud nemohl ztotožnit, neboť ji vyvrací jednotlivá zjištění inspekce v průběhu provedených kontrol, včetně rozboru naměřených hodnot (především vysokých hodnot CHSKCr, BSK5; NL, N-NH4 a Pceik) a rovněž skutečnost, že právě v důsledku těchto zjištění inspekce vyzývala opakovaně žalobce k odstranění jednotlivých závad s uložením konkrétních termínů, které byly žalobcem dílčím způsobem napraveny.

32. Žalobce nijak nerozporuje, že při kontrole dne 5. 3. 2019 mu byl vytknut nález kaliště divokých prasat na pozemku p.č. 160/115, poukazuje toliko na to, že se kaliště nacházelo i na sousedním pozemku p.č. 160/117, který není v jeho vlastnictví. Soud k tomu uvádí, že rozhodné pro spáchání přestupku je v daném případě jednání žalobce, nikoli jiného subjektu. Lze dodat, že ke vzniku kaliště divokých prasat přispěla nepochybně skutečnost, že areál žalobce nebyl oplocen.

33. V žalobě dále žalobce upozorňuje, že v zápisu o kontrole je uvedeno, že voda v kalištích je zabarvena dohněda a bez zápachu, k čemuž dodává, že v této části pozemku byly skladovány pouze balíky slámy a žádný jiný materiál potřebný k výrobě organického hnojiva. Byť žalobce nespecifikuje, ke kterému zápisu o kontrole se jeho poznámka vztahuje, lze předpokládat, že jím je „Záznam o kontrolních úkonech“ ze dne 28. 3. 2018, v němž jsou zaznamenána zjištění inspekce z tohoto dne, konkrétně z něho vyplývá, že při první (neohlášené) kontrole, která proběhla dne 28. 3. 2018, inspekce zjistila, že „dle sdělení pana K. jsou na pozemku p. č. 160/115 v k.ú. Blšany u Louny skladovány pouze balíky slámy, což bylo inspektory vizuálně ověřeno. Tento pozemek není oplocen a je zde volný přístup zvěři (divoká prasata). Při kontrole bylo zjištěno, že jsou zde vytvořená kaliště od divokých prasat, do kterých vytékají výluhy ze zbytků staré slámy. Voda v kalištích je zabarvená dohněda, bez zápachu. Celý pozemek je vzhledem k aktuálnímu počasí podmáčený. Na pozemek stékají srážkové vody ze střech přilehlých hal, které nejsou opatřeny okapy. Při kontrole byl odebrán 1 vzorek povrchových vod z předmětných kališť, který bude dopraven do laboratoře k následné analýze“. Soud k tomu uvádí, že byť bylo tvrzení žalobce inspektory v rámci kontroly potvrzeno (v této části pozemku byly skladovány pouze balíky slámy), z další části kontrolních zjištění však vyplývá, že v době kontroly docházelo k nekontrolovanému zasakování silně znečištěného výluhu závadných látek do půdy, který vznikl v důsledku nežádoucího smísení zbytků tlející slámy, který se nacházel na předmětném pozemku se srážkovými vodami. Jinými slovy žalobcův poukaz na to, že v části pozemku byly skladovány pouze balíky slámy a žádný jiný materiál potřebný k výrobě organického hnojiva, nevyvrací zjištění inspekce, že v době kontroly docházelo k nekontrolovanému zasakování silně znečištěného výluhu závadných látek do půdy. Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 10 3A 190/2019 34. Žalobce dále připomíná, že inspekci doložil dokumentaci vztahující se ke stavebnímu řízení, ohledně fermentačního střediska, včetně kolaudačního rozhodnutí ze dne 22 12. 1997, přesto mu byly ČIŽP ukládány povinnosti jako např. zabezpečení svodného žlabu na srážkové vody, opravy zdí haly a retenční jímky a nadto na základě oznámení ČIŽP vydal Městský úřad v Lounech, odbor stavebního úřadu dne 31. 10. 2018 rozhodnutí, jímž žalobci nařídil sjednat nápravu doložením dokladu o vodotěsnosti jímky. Soud k tomu uvádí, že žalobce při této obraně opomíjí základní předpoklad uložené sankce, a sice skutečnost, pokuta za spáchané přestupky mu byla uložena proto, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu posuzovaných přestupků. Sama skutečnost, že žalobce provozoval fermentační středisko na základě proběhlého stavebního řízení, včetně kolaudačního rozhodnutí ze dne 22 12. 1997, není pro naplnění skutkových podstat přestupků žalobcem, relevantní. Rovněž tak nemůže žalobce úspěšně v rámci přestupkového řízení namítat, že právě proto, že mu bylo na stavbu vydáno kolaudační rozhodnutí (ze dne 22 12. 1997), neměly by mu být ČIŽP ukládány povinnosti, jako např. zabezpečení svodného žlabu na srážkové vody, opravy zdí haly a retenční jímky a či že ČIŽP neměla iniciovat vydání rozhodnutí Městského úřadu v Lounech, odboru stavebního úřadu, jímž žalobci nařídil sjednat nápravu doložením dokladu o vodotěsnosti jímky. Nelze spojovat existenci kolaudačního rozhodnutí vydaného v roce 1997 se zjištěními učiněnými v rámci kontrol, které proběhly v roce 2018, a vyvracet existencí kolaudačního rozhodnutí kontrolní zjištění, jenž se staly podkladem k výzvám inspekce, aby žalobce jednal tak, aby nedocházelo k úniku závadných látek. Podle žalobce z vydání kolaudačního rozhodnutí vyplývá, že užívání fermentačního střediska muselo splňovat veškeré zákonné podmínky, včetně vodního zákona, neboť jinak by kolaudační rozhodnutí vydáno nebylo. Takový argument nemůže v posuzovaném případě obstát. Soud znovu připomíná, že sama skutečnost, že žalobce provozoval fermentační středisko na základě proběhlého stavebního řízení, včetně kolaudačního rozhodnutí ze dne 22 12. 1997, není pro naplnění skutkových podstat přestupků žalobcem, relevantní.

35. Žalobce nijak nerozporuje, že se dopustil přestupku, který spočívá ve skutečnosti, že při své činnosti v areálu biofermentačního střediska jako uživatel závadných látek zacházel s těmito látkami ve větším rozsahu do 31. 8. 2018 bez schváleného havarijního plánu; tímto porušil povinnost stanovenou ust. § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona a tím spáchal přestupek podle ust. § 125g odst. 2 písm. a) vodního zákona. Namítá toliko, že na povinnost schváleného havarijního plánu nebyl dříve inspekcí upozorněn.

36. Z náležitostí havarijního plánu, jak je stanoví v § 5 vyhl. č. 450/2005 Sb., havarijní plán obsahuje mj. seznam závadných látek, se kterými uživatel zachází, včetně jejich průměrného a nejvyššího množství; seznam zařízení, ve kterých se zachází se závadnými látkami, včetně přehledného schematického zakreslení jednotlivých zařízení, jejich technických parametrů a popisu kanalizace; výčet a popis možných cest havarijního odtoku závadných látek a odtoku vod použitých k hašení a z toho vyplývajících ohrožených objektů, včetně horninového prostředí, podzemních zařízení (zejména kolektorů, technologických kanálů a kanalizací) a povrchových a podzemních vod jako pravděpodobných koncových recipientů uniklých závadných látek.

37. Z právě uvedeného výčtu je zřejmý význam havarijního plánu, který vyžaduje zcela konkrétní popis objektu a látek, pro něž je zpracován. Pouze tak může splnit svůj účel a v případě havárie poskytnout rychlý a přesný návod. Skutečnost, že žalobce neměl od počátku své činnosti havarijní plán, ač tak měl mít a nebyl na to správními orgány Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 11 3A 190/2019 upozorněn, nemůže znamenat ve svém důsledku, že by tuto zákonnou povinnost neměl. Jinými slovy, sama skutečnost, že žalobci nebyla jeho zákonná povinnost správními orgány dříve vytknuta, jej této povinnosti nemohla zbavit. O tom, že žalobci havarijní plán byl schválen až rozhodnutím Městského úřadu Louny, odboru životního prostředí č. j. MULNCJ 61185/2018 ze dne 14. 8. 2018 s nabytím právní moci rozhodnutí dne 1. 9. 2018, tedy přibližně půl roku po provedení první kontroly, svědčí právě uvedené rozhodnutí a žalobce tuto skutečnost nijak nesporuje.

38. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavírá, že se ztotožnil se správními orgány, že na základě provedených důkazů bylo prokázáno, že se žalobce dopustil přestupku podle ustanovení § 125g odst. 3 vodního zákona, kde je uvedeno, že právnická, nebo podnikající fyzická osoba, která zachází se zvlášť nebezpečnými látkami nebo nebezpečnými látkami nebo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, se dopustí správního deliktu tím, že nesplní některou z povinností podle ust. § 39 odst. 4 vodního zákona a současně se dopustil přestupku podle ustanovení § 125g odst. 2 písm. a) vodního zákona, neboť zacházel se závadnými látkami ve větším rozsahu bez schváleného havarijního plánu.

39. Ve druhém žalobním bodu žalobce brojí proti výši uložené pokuty, kterou považuje za nepřiměřenou.

40. Inspekce uložila žalobci pokutu ve výši 150 000 Kč v souladu s ust. § 41 odst. 1 zákona o přestupcích a to podle ustanovení, který se váže k přestupku nejpřísněji trestného (tj. přestupek dle § 125g odst. 3 vodního zákona).

41. Z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že při stanovení výše sankce inspekce zohlednila povahu a závažnost přestupků, zejména způsob a okolnosti, za nichž k jejich spáchání došlo, posoudila přitěžující i polehčující okolnosti (viz strana 15 a 16 prvostupňového rozhodnutí). Přihlédla zejména ke skutečnosti, že výsledky rozborů u odebraných vzorků prokázaly velký rozsah a závažnost posuzovaného jednání, když vzorek ze dne 28. 3. 2018 prokázal vznik silně znečištěného výluhu závadných látek, který se na předmětném pozemku zasakoval do půdy a výsledky rozborů odebraných vzorků ze dne 25. 4. 2018 prokázaly, že při procesu fermentace docházelo ke vzniku kapalných závadných látek, které nekontrolovaně zasakovaly do půdy, přičemž se jednalo o extrémně vysoké hodnoty - desetitisíce mg/l. Inspekce zohlednila i množství závadných látek, se kterými žalobce nakládal a které v zařízení skladoval. Přitěžující okolností shledala, že žalobce se dopustil dvou přestupků. Za polehčující okolnost shledala, že žalobce po požadavku inspekce na vyčištění kontaminovaného pozemku, jej bezodkladně vyčistil a začal i s opravou svodného žlabu na srážkové vody. Pokutu ve výši 150 000 Kč představující 15 % z maximální zákonné výše, shledala inspekce za přiměřenou okolnostem.

42. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí ztotožnil s inspekcí, že pokuta ve výši 150 000 Kč je přiměřenou okolnostem a doplnil, že je tomu tak i ve srovnání se skutkově podobnými případy. Podle žalovaného nemá pokuta ani likvidační charakter a účastník sám na podporu svých tvrzení nepředložil žádné důkazy, které by mohly být při stanovení výše uložené sankce zohledněny. Žalovaný uzavřel, že „Sankce byla uložena úměrně k závažnosti zjištěnému stavu. Výše pokuty je stanovena v souladu s vodním zákonem (který zohledňuje i možné ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod ve spojitosti s nakládáním se závadnými látkami) a měla by působit i preventivně pro budoucí chování odvolatele i ve srovnání se skutkově podobnými případy v souladu s ust. § 2 odst. 4 správního řádu.“. Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 12 3A 190/2019 43. S ohledem k výše uvedeným skutečnostem soud dospěl k závěru, že v daném případě při stanovení výše pokuty postupovaly správní orgány obou stupňů v souladu se zákonem. Z odůvodnění výše uložené sankce je patrné, jakými úvahami byly správní orgány obou stupňů vedeny a objasnily, jakým způsobem žalobkyně porušila ustanovení vodního zákona. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je zřejmé, že reagovaly na konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci, zohlednily a posoudily povahu a závažnost přestupků, okolnosti, za nichž k jejich spáchání došlo, posoudily přitěžující i polehčující okolnosti. Vzhledem k prokázané závažnosti spáchaného správního deliktu v daném případě, za který je pokuta v uložené výši ukládána, je výše pokuty zcela přiměřená. Skutečnost, že žalobce se rozhodl omezit či ukončit provoz v předmětném areálu, je rozhodnutím žalobce, které se spácháním posuzovaného správního přestupku není v přímé příčinné souvislosti. Vzhledem k tomu, že posuzovaný přestupek je přestupkem, kdy k naplnění skutkové podstaty dochází již při ohrožení chráněného zájmu, zde jím je ochrana povrchových a podzemních vod, není třeba prokazovat vznik škodlivého následku, neboť ke spáchání tohoto přestupku dochází již při vzniku ohrožení povrchových a podzemních vod.

44. Soud dodává, že pokládá za žádoucí, aby se výše sankce projevila v majetkové sféře delikventa s účinky individuální, ale i generální prevence. Postih v podobě trestu v sankčním řízení musí mít sílu odradit od nezákonného postupu i jiné nositele stejných zákonných povinností; tento účinek pak může vyvolat jen postih odpovídající významu chráněného zájmu, včas a věcně správně vyvozený.

45. Výši pokuty přitom soud shledává adekvátní zjištěným okolnostem daného případu.

46. S ohledem na shora uvedené soud posoudil návrh žalobce, aby sám přistoupil k moderaci výše pokuty. Podle § 78 odst. 2 s. ř. s. může soud upustit od potrestání nebo uložený trest za správní delikt snížit, pakliže byl uložen trest zjevně nepřiměřený. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012 č. j. 7 As 22/2012-23, smyslem moderace není hledání ideální výše sankce, ale její korekce v případech, kdy zjevně neodpovídá obecným představám o adekvátnosti a spravedlnosti sankce. Stejně tak z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012 č. j. 1 Afs 1/2012-36 vyplývá, že soud koriguje jen natolik závažnou nepřiměřenost uložené sankce, která má kvalitu nezákonnosti. V posuzovaném případě žalobci byla uložena pokuta ve výši 150 000 Kč, která nevybočuje z mezí stanovených zákonem, je přiměřená okolnostem případu, závažnosti a počtu přestupků a je způsobilá splnit svůj účel. Podmínky pro její snížení, či dokonce upuštění od jejího uložení proto v nyní řešené věci nebyly splněny.

47. Soud porovnal sankční právní úpravu účinnou před uvedeným datem (tedy i v době spáchání správního deliktu a rovněž v době jeho pravomocného správního potrestání prvostupňovým a odvolacím orgánem) a novou sankční právní úpravou, a to z toho hlediska, zda nová právní úprava není pro žalobkyni příznivější (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.). Z porovnání právní úpravy ust. § 125g odst. 2 písm. a) a § 125g odst. 7 písm. e) vodního zákona účinné v době spáchání přestupku a nyní účinné právní úpravy těchto ustanovení vyplývá, že tomu tak není a že ani v mezidobí se na sankcionování přestupku pro žalobce nic nezměnilo v tom smyslu, že by správní potrestání mohlo být pro něho nově příznivější jak v otázce vymezené skutkové podstaty správního deliktu, resp. přestupku, tak i maximální možné výše ukládané pokuty a lhůty, kdy ji lze uložit. Shodu s prvopisem potvrzuje M. J. 13 3A 190/2019 48. Na základě shora uvedeného tak Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako zamítl.

49. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 9. srpna 2022 JUDr. Ludmila Sandnerová, v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. J.