3 A 190/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Blue Style a.s., IČ: 25609688 sídlem Jindřišská 873/27, 110 00 Praha 1 zastoupena Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem sídlem Milevská 2094/3, 140 00 Praha 4 proti Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 1969/24, 120 00 Praha 2 žalované: o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 10. 2025 č. j. ČOI 138560/25/O100/Krč/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaná potvrdila rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeský a Hl. m. Praha (dále též „ČOI“) ze dne 13. 5. 2025 č. j. ČOI 54012/25/1000 (dále též „rozhodnutí ČOI“). Tímto rozhodnutím ČOI uznala žalobkyni vinnou dvěma přestupky konkretizovanými níže (pod bodem I.), za které jí uložila úhrnnou pokutu ve výši 400 000 Kč (pod bodem II.) s povinností náhrady nákladů řízení ve výši 2 500 Kč (pod bodem III.).

2. ČOI rozhodnutím (ze dne 13. 5. 2025 č. j. ČOI 54012/25/1000) uznala žalobkyni vinnou pod bodem I., že: a) jako kontrolovaná osoba ve stanovené lhůtě nepředložila požadované doklady týkající se nabídky zájezdu na webových stránkách www.blue-style.cz ze dne 11.1.2024 do destinace Egypt – Marsa Alam v termínu 29. 6. 2024 (11 dní/10 nocí) pro 3 dospělé osoby + 1 dítě, standardní pokoj, all inclusive, na jejímž základě spotřebitel učinil dne 11. 1. 2024 objednávku uloženou pod rezervačním číslem 02592675; kopii objednávky – rezervační číslo 02592675; kopii korespondence se spotřebitelem; nepodala vysvětlení, z jakého důvodu byla cena zájezdu spotřebiteli navýšena a spotřebiteli byla zaslána rezervace č. 02592675 na cenu vyšší, než byla spotřebitelem učiněna objednávka dne 11. 1. 2024; a vysvětlení z jakého důvodu na webových stránkách dne 12. 1. 2024 v 10:10 hodin nabízela požadovaný zájezd spotřebitelem do destinace Egypt – Marsa Alam v termínu 29. 6. 2024 (11 dní/10 noc) pro 3 dospělé osoby + 1 dítě, standardní pokoj, all inclusive, stále v konečné ceně 77 060 Kč, jak jí kontrolující uložil v úředním záznamu ze dne 2. 5. 2024, identifikační kód: 102405020032501, doručeném dne 6. 5. 2024; tedy jako kontrolovaná osoba neposkytla kontrolujícímu součinnost k výkonu jeho oprávnění podle § 10 odst. 2 v návaznosti na § 8 písm. c) a f) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, v rozhodném znění (dále též „ZoK“), dopustila se tím přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK; b) prostřednictvím webových stránek https://www.blue-style.cz dne 11. 1. 2024 nabízela zájezd do destinace Egypt – Marsa Alam, hotel Malikia Beach Resort Abu Dabbab, v termínu od 29. 6. 2024 (11 dní/10 nocí) pro 3 dospělé osoby + 1 dítě, standardní pokoj, all inclusive, za konečnou cenu 77 060 Kč, kdy na základě této nabídky učinil dne 11. 1. 2024 spotřebitel objednávku tohoto zájezdu uloženou pod rezervačním číslem 02592675, přičemž spotřebiteli byla zaslána rezervace č. 02592675 na tento zájezd za cenu 91 170 Kč (včetně parkovného u letiště ve výši 1 000 Kč a poskytnutí slevy pro stálého klienta ve výši 1 500 Kč), ačkoli totožný zájezd dle učiněné rezervace spotřebitele v ceně 77 060 Kč nabízela na webových stránkách www.bluestyle.cz i následující den 12. 1. 2024, tedy jako prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele jednala v rozporu s požadavky odborné péče a její jednání bylo způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, tím porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik podle ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále též „ZOS“), dopustila se tím přestupku podle 24 odst. 1 písm. a) ZOS.

3. Proti rozhodnutí obou stupňů správních orgánů brojí žalobkyně podanou žalobou.

4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že se přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK nedopustila. Nesouhlasí, že neposkytla ČOI součinnost podle § 10 odst. 2 ZoK a že ztížila provedení kontroly. Poukazuje na to, že podnět spotřebitele byl ČOI doručen dne 12. 1. 2024, ČOI až dne 2. 5. 2024 vyzvala žalobkyni k součinnosti do 10 dnů ode dne doručení výzvy, tj. dne 6. 5. 2024. Žalobkyně součinnost poskytla dobrovolně a v plném rozsahu dne 18. 7. 2024, kdy předložila ČOI požadované doklady, poskytla kontaktní údaje na konkrétního zaměstnance a informovala o příčinách administrativního pochybení. Přesto se ČOI zaměřila na formální nedodržení lhůty, nevzala v úvahu relevantní okolnosti případu, postupovala přepjatě formalisticky, ani se nepokusila o smírné řešení se žalobkyní, a namísto odstranění zjevného nedorozumění sankcionovala žalobkyni po poskytnutí součinnosti. Žalobkyně k tomuto poukazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2024 č. j. 7 As 333/2023-39, a ze dne 7. 4. 2021 č. j. 8 As 102/2019-31. Dále uvádí, že ze spisu není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně kontrolu ztížila. Nesouhlasí, že až na základě opožděně poskytnuté součinnosti bylo možné kontrolu dokončit, když ČOI se zahájením kontroly otálela několik měsíců. Podle žalobkyně měla ČOI zohlednit, zda došlo k tak závažnému porušení povinnosti součinnosti, že tím byla ohrožena kontrolní činnost ČOI. I kdyby byl naplněn formální znak § 15 odst. 1 písm. a) ZoK, nebyl splněn materiální znak přestupku podle § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „přestupkový zákon“). K tomu žalobkyně poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 4/2013. Uvádí, že k žádnému ohrožení či porušení zájmu na řádném provedení kontroly nedošlo, kontrola byla dokončena a učiněna kontrolní zjištění. Napadené rozhodnutí se však nevypořádalo s odvolacími námitkami ohledně absence materiální stránky přestupku a tvrzeného „ztížení“ kontroly. Omezilo se na obecnou úvahu, že neposkytnutí součinnosti ve stanovené lhůtě materiální znak přestupku naplňuje, aniž by se vypořádalo s argumentací, že kontrola byla i přes počáteční nedorozumění provedena a dokončena, že požadované doklady byly poskytnuty, a že fakticky nedošlo k žádnému zmaření či skutečnému ztížení kontrolní činnosti. Žalobkyně v odvolání popsala pochybení při doručení dvou téměř totožných datových zpráv ze strany ČOI, okamžité poskytnutí součinnosti po zjištění a absenci dopadu na provedení kontroly. Napadené rozhodnutí je proto nedostatečně odůvodněné, v této části nepřezkoumatelné, rozporné s principy dobré správy.

5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá k přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) ZOS, že tvrzený stav nemá oporu ve spisu. ČOI převzala tvrzení spotřebitele, k němuž je ve spisu toliko stránka s popisem a s cenou hotelu, bez konkrétních údajů a vygenerování nabídky, aniž bylo zřejmé, kam spotřebitel v rezervačním procesu došel. Z ničeho nelze dovodit navýšení ceny zájezdu v rámci rezervace. Žalovaná nesprávně dovozuje, že žalobkyně prostřednictvím svého zaměstnance připustila rozdíl mezi cenou, kterou spotřebitel viděl při vytváření rezervace, a vyšší cenou, která se následně promítla do potvrzené rezervace. Podle vyjádření ze dne 9. 9. 2024 žalobkyně provedla řadu testů s cílem zjistit, jakým způsobem spotřebitel dospěl ke své zkušenosti s rezervací zájezdu. Po provedených testech žalobkyně nemohla souhlasit s kontrolním zjištěním. Změna ceny po učinění rezervace spotřebitelem nevyplývá ze spisu a vyjádření ze dne 18. 7. 2024 se nepodařilo potvrdit. Žalovaná e-mailovou komunikaci vytrhává z kontextu bez zohlednění interního šetření žalobkyně. V internetovém prostředí je vývoj cen dynamický, konečná cena závisí na několika dílčích faktorech jako je termín zájezdu, dostupnost hotelu, konkrétní let, věk cestujících apod. Při změně parametrů může dojít ke změně ceny zájezdu. Na screenshotech nejsou zachyceny veškeré rozhodné parametry, nelze z nich učinit závěr, že v rámci jediné rezervace obsahující stejný zájezd a stejné vstupní parametry došlo k navýšení ceny. Žalovaná ohledně uplatňování dynamické ceny vychází z nesprávné aplikace § 1820 odst. 1 písm. e) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „OZ“), resp. § 1811 odst. 2 OZ, což se podle § 1811 odst. 3 OZ na smlouvy o zájezdu nepoužije. Spotřebitel je vždy před uzavřením smlouvy seznámen s konečnou cenou zájezdu i s podmínkami účasti. Před odesláním závazné objednávky je konečná cena všech objednaných služeb výrazně prezentována. Tvrzení, že se průměrný spotřebitel před přijetím závazku k úhradě neseznámil s výší konečné ceny, neodpovídá realitě ani § 4 OZ, který vychází z předpokladu průměrné rozumnosti a opatrnosti účastníků právních vztahů. Z obsahu spisu též nevyplývá, za jakou cenu byl či mohl být zájezd skutečně prodán, zda byly učiněny další kroky rezervace a zda byl vygenerován návrh smlouvy, případně jakou cenu zájezdu návrh smlouvy obsahoval. Nabídka ve smyslu § 1731 a násl. OZ je činěna až samotným vygenerováním návrhu smlouvy o zájezdu. Zákazník činí finální rozhodnutí až po vygenerování nabídky, v ní je zřetelně uvedena cena. Nelze uzavřít, že by zájezd nebyl prodán za avizovanou cenu. Jelikož ČOI rezignovala na prověření skutkového stavu, nepostupovala v souladu se zásadou materiální pravdy podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). Na chybném základu pak buduje svůj závěr o údajném naplnění skutkové podstaty podle § 24 odst. 1 písm. a) ZOS.

6. Žalobkyně navrhla provedení důkazu napadeným rozhodnutím a rozhodnutím ČOI.

7. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ji navrhla jako nedůvodnou zamítnout. K přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK uvedla, že neposkytnutí požadované součinnosti se žalobkyně dopustila tím, že informace vyžádané ČOI neposkytla ve stanovené lhůtě. Marným uplynutím lhůty stanovené kontrolním orgánem pro poskytnutí součinnosti, aniž by kontrolovaná osoba na výzvu zareagovala, je naplněna skutková podstata vytýkaného přestupku spáchaného porušením povinnosti podle § 10 odst. 2 ZoK, byť žalobkyně součinnost poskytla následně poté, co porušení povinnosti zjistila z protokolu o kontrole, což ČOI v rozhodnutí zohlednila při rozhodování o výši uložené úhrnné pokuty ve prospěch žalobkyně na str. 10 rozhodnutí ČOI. Odkaz na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2024 č. j. 7 As 333/2023-39 a ze dne 7. 4. 2021 č. j. 8 As 102/2019-31 není ve věci přiléhavý. Žalovaná upozorňuje, že pojem počáteční nedorozumění nekoresponduje se zjištěným skutkovým stavem. K opakující se argumentaci tvrzené absence materiální stránky vytýkaného přestupku žalovaná uvádí, že neposkytnutí požadovaných informací kontrolnímu orgánu v řádně stanovené lhůtě nelze považovat za počáteční nedorozumění. Žalobkyně byla sankcionována za neposkytnutí požadované součinnosti ve stanovené lhůtě v souladu se ZoK.

8. Žalovaná k přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) ZOS uvedla k tzv. dynamické ceně zájezdu, že její uplatňování není v souladu s § 1820 odst. 1 písm. e) OZ. Smlouva o zájezdu se řídí zvláštní úpravou obsaženou v § 2521 a násl. OZ. Údaje o obsahu závazku podle § 2527 a § 2528 odst. 1 písm. b) až d) a f) OZ, které pořadatel nebo zprostředkovatel zájezdu sdělil zákazníkovi podle odstavce 1, se stávají obsahem smlouvy; mohou být měněny jen výslovnou dohodou smluvních stran. Podle § 2528 odst. 1 písm. b) OZ mezi takovéto informace patří celková cena zájezdu včetně daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých případných dalších nákladů. Jestliže jsou zákazníkovi údaje sdělovány podle § 2524 odst. 1 OZ, podnikatel je musí sdělit zákazníkovi zřetelným způsobem před tím, než učiní závaznou objednávku, nebo před uzavřením smlouvy. Eventuální přípustné zvýšení ceny zájezdu je upraveno v § 2530 OZ. Navýšení ceny v potvrzení rezervace zájezdu bez vědomí spotřebitele oproti ceně v nabídce, podle které zákazník objednávku učinil, nelze podřadit mezi zákonem přípustné navýšení ceny podle § 2530 OZ.

9. Žalobkyně v replice zopakovala stěžejní obsah žaloby a již vznesených žalobních námitek.

10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

11. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaná s tímto postupem souhlasily. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009 č. j. 9 Afs 8/2008-117). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovanou.

12. Žaloba není důvodná.

13. K prvnímu žalobnímu bodu, k přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK, k otázce posouzení poskytnutí součinnosti, soud vycházel ze správního spisu, ze kterého vyplývají tyto podstatné skutečnosti.

14. Dne 2. 5. 2024 ČOI oznámila žalobkyni jako kontrolované osobě zahájení kontroly s tím, že uložená opatření, včetně termínu k jejich splnění, jsou uvedena v Úředním záznamu ze dne 2. 5. 2024, jehož stejnopis zasílá kontrolované osobě do datové schránky. Toto oznámení bylo kontrolované osobě doručeno dne 6. 5. 2024.

15. Dne 2. 5. 2024 ČOI v Úředním záznamu s identifikačním kódem: 102405020032501 v souvislosti s výkonem kontroly plnění povinností podle ZOS ve věci šetření spotřebitelského podnětu, který se týkal změny ceny zájezdu do destinace Egypt, Marsa Alam, hotel Malikia Beach, resort Abu Dabbab, v termínu 29. 6. 2024 na 11dní/10 nocí pro 3 dospělé a 1 dítě, standardní pokoj, all inclusive, rezervace č. 02592675, žádala kontrolovanou osobu (nyní žalobkyni) podle § 8 písm. c) a f), § 10 odst. 2 ZoK o podání vyjádření a předložení dokumentů, týkajících se spotřebitele pana J. B., a to zejména o: - nabídku zájezdu na webových stránkách www.blue-style.cz ze dne 11. 1. 2024 do destinace Egypt – Marsa Alam v termínu 29. 6. 2024 (11 dní/10 nocí) pro 3 dospělé osoby, 1 dítě, standardní pokoj, all inclusive, na jejímž základě učinil dne 11. 1. 2024 spotřebitel objednávku uloženou pod rezervačním číslem 02592675, - kopii objednávky – rezervační číslo 02592675, - kopii korespondence se spotřebitelem vedené pod číslem požadavku 2578088 včetně příloh, - podání vysvětlení a vyjádření, z jakého důvodu byla cena zájezdu spotřebiteli navýšena a spotřebiteli byla zaslána rezervace č. 02592675 na cenu vyšší, než byla spotřebitelem učiněna objednávka dne 11. 1. 2024, - podání vyjádření ke skutečnosti, proč kontrolovaná osoba na webových stránkách dne 12. 1. 2024 v 10:10 hodin nabízela požadovaný zájezd spotřebitelem do destinace Egypt – Marsa Alam v termínu 29. 6. 2024 (11 dní/10 noc) pro 3 dospělé osoby, 1 dítě, standardní pokoj, all inclusive, v konečné ceně 77 060 Kč, to je totožný zájezd za cenu, za kterou spotřebitel objednával dne 11. 1. 2024 a která mu byla již 11. 1. 2024 navýšena, - případně další dokumenty a korespondenci týkající se podnětu spotřebitele. ČOI stanovila kontrolované osobě lhůtu 10 dnů od seznámení se s tímto úředním záznamem k doručení požadovaných písemností. Dále ČOI konstatovala, že přestupku se kontrolovaná osoba dopustí tím, že nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2 ZoK. V případě, že kontrolovaná osoba neposkytne kontrolnímu orgánu (ČOI) součinnost podle § 10 odst. 2 ZoK, dopustí se podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK přestupku, za který jí může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč. Tento úřední záznam byl kontrolované osobě doručen dne 6. 5. 2024.

16. Dne 2. 7. 2024 ČOI oznámila kontrolované osobě provedení kontroly s tím, že Protokol o kontrole posílá kontrolované osobě do datové schránky. Toto oznámení bylo kontrolované osobě doručeno dne 3. 7. 2024.

17. ČOI ve věci vyhotovila Protokol o kontrole s identifikačním kódem: 102405020032501 s daty šetření ode dne 6. 5. 2024 do 2. 7. 2024. Konstatovala v něm, že kontrolované osobě byl Úřední záznam ze dne 2. 5. 2024 doručen dne 6. 5. 2024. Kontrolovaná osoba však ani v poskytnuté lhůtě, ani do sepsání tohoto protokolu nepředložila ani se nevyjádřila k věci, nesplnila tak uloženou povinnost podle § 8 písm. c) a f) v návaznosti na § 10 odst. 2 ZoK. Došlo tím k přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK. V poučení je uvedeno, že lze podat proti kontrolnímu zjištění námitky do 15 dnů ode dne doručení protokolu. Tento protokol byl kontrolované osobě doručen dne 3. 7. 2024.

18. Dne 18. 7. 2026 kontrolovaná osoba zaslala ČOI námitky s podklady (o nich blíže viz druhý žalobní bod) s odůvodněním, že „došlo k výpadku v synchronizaci dat mezi naším interním rezervačním systémem a webovým serverem v časech zmíněné rezervace. Blue Style se snaží podobné případy eliminovat, ale riziko podobného výpadku nelze zcela odstranit, protože se jedná o dva mezi sebou komunikující technické systémy. Při dalším rozvoji obou systémů zkušenost spotřebitele pana J. B. využijeme při testech výpadků synchronizace.“ Dále uvedla: „si naše společnost uvědomuje, že z její strany nedošlo k poskytnutí požadované součinnosti dle Úředního záznamu o probíhající kontrole doručené naší společnosti do datové schránky dne 6.5.2024. K této nešťastné situaci došlo tím, že Úřední záznam nám byl ze strany České obchodní inspekce, Inspektorát Středočeský a Hl. m. Praha (dále jen ‚ČOI‘), doručen ve dvou datových zprávách, které vypadaly totožně. Bohužel, při zpětné kontrole, kterou jsme provedli až po doručení Protokolu o kontrole, jsme zjistili, že tyto datové zprávy totožné nebyly. Blue Style řešil pouze jednu datovou zprávu z těchto zdánlivě totožných datových zpráv, bohužel tu nekompletní. Naše společnost v důsledku této události již přijala příslušná organizační a technická opatření k tomu, aby se v budoucnosti eliminovalo riziko podobné administrativní chyby. Zdvořile žádáme ČOI, aby při rozhodování o těchto námitkách a o případném přestupku bylo přihlédnuto k popsanému důvodu nesoučinnosti, k dosavadní historii naší aktivní součinnosti s ČOI a i k významu kontrolovaných skutečností v prováděné kontrole.“ 19. ČOI na uvedené reagovala tak, že kontrola bude znovu otevřena a bude vyhotoven dodatek k protokolu, a uvedla: „Poskytnutí dodatečné součinnosti může být zohledněno v následném správním řízení“.

20. Soud při posouzení vycházel z této právní úpravy.

21. Podle § 8 písm. c) ZoK kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby (dále jen „podklady“); v odůvodněných případech může kontrolující zajišťovat originální podklady.

22. Podle § 8 písm. f) ZoK kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly.

23. Podle § 10 odst. 2 ZoK kontrolovaná osoba je povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá.

24. Podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2.

25. Podle § 15 odst. 1 písm. b) ZoK za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 500 000 Kč.

26. Soud se s žalobkyní neztotožnil. Podle soudu žalobkyně neposkytla ČOI součinnost tak, jak má na mysli § 10 odst. 2 ZoK.

27. Soud neshledal za rozhodné, že ČOI konala vůči žalobkyni cca čtyři měsíce poté, co jí byl doručen podnět spotřebitele. Rozhodné je, že ČOI vůči žalobkyni zahájila rozhodné kontrolní úkony a nepřekročila promlčecí lhůtu. Pokud vůči žalobkyni ČOI konala po cca čtyřech měsících od obdržení podnětu spotřebitele, postupovala v souladu se zákonem. Jinými slovy, žalobkyně nedoložila, jak se postup zvolený ČOI, která vůči žalobkyni úkony zahájila po cca čtyřech měsících, dotkl práv žalobkyně.

28. Lhůtu, kterou určila ČOI v Úředním záznamu ze dne 2. 5. 2024 identifikační kód: 102405020032501 žalobkyni, a to deset dnů od seznámení se s tímto úředním záznamem, v níž žalobkyně měla ČOI poskytnout vyjádření a předložení dokumentů k věci shora označené, soud považuje za lhůtu obvyklou a přiměřenou. Ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně žádala např. o její prodloužení, proto žalobkyně byla podle ustanovení ZoK povinna lhůtu určenou ČOI dodržet. Tato lhůta však uplynula marně, žalobkyně do 16. 5. 2024 žádná vyjádření ani dokumenty ČOI nepředložila, tudíž součinnost žalobkyně jako kontrolované osoby spočívající v opatření požadovaných podkladů pro ČOI poskytnuta nebyla. Uvedené vymezení povinností je nezbytné z hlediska navazující konstrukce skutkové podstaty přestupků, resp. hrozby trestu za případné maření kontroly. Bez tohoto nástroje by totiž byla jakákoli práva kontrolujícího orgánu jen prázdnou kategorií a zvláště tam, kde nemá kontrolovaná osoba na provedení kontroly zájem, či jí chce dokonce zabránit či zmařit, bez možnosti vynucení stanovených povinností by byla kontrola neproveditelná.

29. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně svou nečinností ve lhůtě určené ČOI porušila objektivní povinnost zákonem stanovenou v § 10 odst. 2 ZoK tím, že v určené lhůtě neposkytla aktivní součinnost ČOI při realizaci práv ČOI. Dopustila se proto přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK, přičemž žalobkyně nesporuje oprávnění ČOI podle § 8 písm. c), f) ZoK.

30. Součinnost, kterou žalobkyně poskytla ČOI dne 18. 7. 2024, tj. za více než další dva měsíce poté, co jí byla určena lhůta, a to až na základě doručení Protokolu o kontrole s identifikačním kódem: 102405020032501 dne 3. 7. 2024, nelze považovat za součinnost poskytnutou ve smyslu § 10 odst. 2 ZoK. Skutečnost, že žalobkyně poskytla ČOI součinnost dne 18. 7. 2024, byla zohledněna ve výši uložené pokuty, stejně tak jako okolnosti případu. Proti výši pokuty žalobkyně nebrojí. V postupu ČOI podle ZoK soud žádný formální postup ohledně nedodržení lhůty, ani přepjatý formalismus, neshledal. Soud v tomto případu neshledal důvod ke „smírnému řešení“, jak uvedla žalobkyně. ČOI uvedené uvážil při ukládání pokuty a stanovení její výše. V postupu shora popsaném podle správního spisu soud neshledal žádné zjevné nedorozumění žalobkyně ve vztahu k ČOI. Pro otázku předmětného přestupku podle ZoK není uvedené podstatné, důvody lze zohlednit, jak již bylo uvedeno, ve výši uložené pokuty. I proto není rozhodné, jakým konkrétním způsobem žalobkyně kontrolu ztížila, nýbrž, že nedodržela ZoK podle § 10 odst.

2. ZoK.

31. K tvrzení žalobkyně, že nebyl naplněn materiální znak předmětného přestupku, soud připomíná, že podle § 5 přestupkového zákona přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Jak vyplývá z citovaného ustanovení, jedním z obligatorních znaků přestupku je i společenská škodlivost jako materiální znak tohoto typu správního deliktu. Existence materiálního znaku přestupku by přitom měla být podmíněna samotným naplněním znaků formálních (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 173/2020-32). Z tohoto důvodu podle judikatury Nejvyššího správního soudu zpravidla není nutno, aby se správní orgány otázkou naplnění materiální stránky správního deliktu explicitně zabývaly i v odůvodnění svých rozhodnutí. „V zásadě totiž platí, že materiální stránka správního deliktu je dána již naplněním skutkové podstaty deliktu. Až ve chvíli, kdy je z okolností případů jasné, že existují takové výjimečné skutečnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí správního trestání (tedy ve chvíli, kdy konkrétní společenská nebezpečnost nedosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti), musí se intenzitou konkrétní společenské nebezpečnosti zabývat i v odůvodnění“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011 č. j. 1 Afs 14/2011-62). Otázkou naplnění materiální stránky přestupku je tedy potřeba zabývat se v hraničních případech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2019, č. j. 6 As 321/2018-31). „Obecně je přitom nutno vycházet z premisy, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2012 č. j. 9 As 34/2012–28). V kontextu výše uvedené judikatury soud k projednávané věci konstatuje, že vzhledem k naplnění formálních znaků přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK, byl naplněn i materiální znak deliktu. V průběhu řízení před správními orgány nebyly zjištěny takové výjimečné okolnosti, které by vyloučily, respektive snížily společenskou škodlivost jednání do té míry, že by materiální stránka přestupku nebyla dána.

32. Otázkou naplnění materiálního znaku přestupku se explicitně zabývala již ČOI v rozhodnutí ČOI. Na straně 9 konstatovala, že „[v] daném případě nepochybně došlo ke ztížení postupu kontrolního orgánu při provádění kontroly plnění povinností stanovených obviněné mimo jiné zákonem o ochraně spotřebitele, a to též se zřetelem k prověření skutečností uvedených v podání konkrétního spotřebitele […] V projednávané věci však nebyl zjištěny žádné zvláštní okolnosti, které by podstatným způsobem škodlivost jednání obviněné snižovaly, pochybení obviněné nebylo natolik bagatelní, aby nebyla dána jeho společenská škodlivost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2015, č. j. 7 As 63/2015-29). Naopak, kontrolním orgánem prověřované jednání se týkalo nejen jednoho konkrétního spotřebitele, ale mohlo mít dopad na blíže neurčený okruh spotřebitelů, kteří jím taktéž mohli být dotčeni. Správní orgán tak považuje za prokázané bez důvodných pochybností, že obviněná naplnila skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o kontrole, neboť byly naplněny jak formální, tak materiální znaky přestupku.“ Zároveň na straně 8 uvedla: „Ztotožnit se nelze taktéž ani s argumentací obviněné, že tím, že správní orgán kontrolu dokončil, je vyloučen závěr správního orgánu o neposkytnutí požadované součinnosti, čímž je současně vyloučeno naplnění materiální stránky přestupku, neboť obviněná zcela přehlíží, že skutková podstata přestupku podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o kontrole je naplněna nejen neposkytnutím požadované součinnosti ve smyslu ustanovení § 8 písm. c) a f) zákona o kontrole, ale je naplněna též v případech, kdy k poskytnutí požadované součinnosti nedojde ve správním orgánem stanovené lhůtě.“ 33. Žalovaná v reakci na odvolací námitky na str. 6 napadeného rozhodnutí uvedla, že „obviněná v odvolání neuvedla žádné takové významné okolnosti, které by ohrožení nebo porušení zájmu chráněného kontrolním řádem vylučovaly, tedy s ohledem na uvedený judikát lze bez pochybností konstatovat, že v tomto případě byla jednáním obviněné naplněna materiální stránka vytýkaného přestupku.“ 34. Jak je zřejmé z výše citovaného, neobstojí tvrzení žalobkyně, že by v dané věci nebyla posouzena materiální stránka přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK. Materiálním znakem dotčeného přestupku se zabývala již ČOI v rozhodnutí ČOI a následně k odvolacím námitkám žalobkyně i žalovaná v napadeném rozhodnutí. Žalovaná v napadeném rozhodnutí sice stručně, ale zcela jasně konstatovala, že okolnosti uvedené žalobkyní v odvolání nevylučují společenskou škodlivost coby materiální znak předmětného přestupku. Správní orgány obou stupňů dospěly ke shodnému závěru, že v řízení nebyly prokázány žádné skutečnosti, které by vylučovaly naplnění materiální stránky přestupku. Soud se se závěrem správních orgánů ztotožňuje. Žalobkyně ve správním řízení, ani v řízení před soudem netvrdila, natož doložila, takové relevantní skutečnosti, které by snížily společenskou škodlivost daného jednání do té míry, že by se nejednalo o přestupek. Takovou skutečností nemůže být tvrzení žalobkyně, že požadované doklady byly nakonec poskytnuty a kontrola dokončena. Soud ve shodě s ČOI připomíná, že skutková podstata přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK je naplněna nejen neposkytnutím požadované součinnosti, ale též tehdy, pokud k poskytnutí požadované součinnosti nedojde ve správním orgánem stanovené lhůtě. Žalobkyně vyžádané podklady správnímu orgánu předložila až více jak dva měsíce po uplynutí lhůty stanovené pro jejich poskytnutí. Tímto postupem žalobkyně zcela nepochybně ztížila průběh kontroly, když ČOI po tuto, nikoliv krátkou dobu, nemohla plně prověřit veškeré okolnosti jednání žalobkyně. Žalobkyní dodatečně poskytnutá součinnost nesnižuje společenskou škodlivost daného jednání tak, že by jej nebylo možné označit za přestupek. Námitky ohledně materiálního znaku tedy neshledal soud důvodné.

35. Soud pro úplnost dodává, že žalobkyně byla v úředním záznamu, který jí byl doručen dne 6. 5. 2024 poučena, že pokud neposkytne kontrolnímu orgánu (ČOI) součinnost podle § 10 odst. 2 ZoK, dopustí se podle § 15 odst. 1 písm. a) ZoK přestupku, za který jí může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.

36. Odůvodnění napadeného rozhodnutí soud považuje za zcela dostatečné, přezkoumatelné a neporušující žádné principy dobré správy. Odkaz na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2024 č. j. 7 As 333/2023-39, a ze dne 7. 4. 2021 č. j. 8 As 102/2019-31, neshledal soud k věci přiléhavý. První žalobní bod není důvodný.

37. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně vznáší námitky ve vztahu k přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) ZOS. Namítá, že tvrzený stav nemá oporu ve správním spisu.

38. Podle § 4 odst. 1 ZOS obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny.

39. Podle § 4 odst. 4 ZOS užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje.

40. Podle § 24 odst. 1 písm. a) ZOS výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik.

41. Podle § 24 odst. 19 písm. e) ZOS za přestupek lze uložit pokutu do 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a).

42. Soud připomíná, že přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) ZOS se měla žalobkyně dopustit tím, že prostřednictvím svých webových stránek nabízela zájezd (do destinace Egypt – Marsa Alam v termínu 29. 6. 2024, 11 dní/10 nocí, pro 3 dospělé osoby + 1 dítě, standardní pokoj, all inclusive) za konečnou cenu 77 060 Kč, kdy na základě této nabídky učinil spotřebitel dne 11. 1. 2024 objednávku zájezdu, přičemž žalobkyně zaslala spotřebiteli rezervaci na daný zájezd za cenu 91 170 Kč, ačkoli totožný zájezd dle učiněné rezervace spotřebitele v ceně 77 060 Kč nabízela na svých webových stránkách i následující den 12. 1. 2024.

43. Soud ze správního spisu ověřil, že jeho součástí jsou dva snímky obrazovky (printscreeny) doložené spotřebitelem (podatelem podnětu). Jeden ze snímků obrazovky není datován. Na nedatovaném snímku je zachycena nabídka pro hotel Malikia Beach Resort Abu Dabbab: Místo odletu Praha; Místo příletu Marsa Alam; Termín 29. 6. 2024 (11 dní / 10 nocí); Pokoje 1.; Dospělí 3 dospělí; Děti 1 dítě; Pokoj Standardní pokoj; Stravování All Inclusive; Cena za 1. pokoj 77 060 Kč; Konečná cena 77 060 Kč. Druhý snímek obrazovky je datovaný dnem 12. 1. 2024, v 10:10 hod. Na datovaném snímku je zachycena nabídka zcela totožný parametrů jako na výše specifikovaném nedatovaném snímku se shodou konečnou cenou 77 060 Kč.

44. Spotřebitel ČOI doložil také e-mailovou komunikace mezi ním a žalobkyní. Z této komunikace vyplývá, že dne 11. 1. 2024 zaslala žalobkyně spotřebiteli e-mail, v němž je mimo jiné uvedeno: „Vážený pane B., děkujeme, že máte zájem o dovolenou s Blue Style. Vaši rozpracovanou objednávku jsme uložili pod rezervačním číslem č. 02592675, a je platná do 15.01.2024 10:00 hod.“ Dne 12. 1. 2024 v 10:18 hod. zaslal spotřebitel žalobkyni následující e-mail: „Dobrý den, dle rezervačního systému a Vámi zaslaných dokumentů máte problém s cenou. Já rezervoval zájezd, za částku 77.060 Kč, kde mi bylo následně jako stálému zákazníkovi odečteno 1.500 Kč a já si přes Váz zakoupil parkování v Praze. Cena tedy bez pojištění celkem za 76.560Kč pro 3 dospělé osoby (45,38,14) a jedno dítě (4 roky). Poprosím tedy o opravu Vámi nabízených cen z webu. Jako důkaz zasílám foto webu ze včerejšího dne po odeslání divné objednávky ve 20.56 a z dnešního dopoledne po telefonním hovoru, kde mi operátorka sdělila, že cena 77 060 Kč v mé konfiguraci nejde. Dle Vaší nabídky a webu CK BS jde. Foceno dnes v 10.10.“ Žalobkyně prostřednictvím svého zaměstnance odpověděla spotřebiteli dne 12. 1. 2024 v 18:20 hod. následovně: „Dobrý den, pane B., děkujeme za vaši zprávu a informaci ohledně rezervace zájezdu. Na základě vašeho podnětu došlo k ověření ceny zájezdu. Včera docházelo k aktualizaci cenové nabídky hromadně, některé zájezdy se tedy propsaly až později a rezervaci zájezdu jste si tedy vytvořil již v době kdy rezervační systém kalkuloval cenu správně ale na webu se ještě neaktualizovalo. Finální cena je tedy 91.170 Kč (máte v návrhu smlouvy nyní). Během odpoledne jsme ověřovali s destinačními manažery cenové možnosti, bohužel za původní cenu nemůžeme zájezd nabídnout.“ 45. Dále soud ze správního spisu ověřil, že žalobkyně dne 18. 7. 2024 zaslala ČOI námitky proti protokolu o kontrole, k nimž přiložila několik příloh, které sama specifikovala následovně: „Přikládáme v příloze 2 kopie nabídky zájezdu na webových stránkách www.blue-style.cz ze dne 11.1.2024 do destinace Egypt – Marsa Alam v termínu 29.6.2024 (11 dní/10 nocí) pro 3 dospělí, 1 dítě, standardní pokoj, all inclusive, tak, jak si je zaznamenal dne 11.1.2024 spotřebitel pan J. B. Potvrzujeme jejich správnost k objednávce č. 02592675. Přikládáme kopii návrhu smlouvy k objednávce č. 02592675, která byla spotřebiteli panu J. B. zaslána na jeho e-mailovou adresu 11. 1. 2024. Přikládáme kopii komunikace se spotřebitelem k objednávce č. 02592675.“ Soud ověřil, že žalobkyně ČOI doložila a součástí spisu jsou dva nedatované snímky obrazovky zachycující nabídku zájezdu s totožnými parametry pro hotel Malikia Beach Resort Abu Dabbab: Místo odletu Praha; Místo příletu Marsa Alam; Termín 29. 6. 2024 (11 dní / 10 nocí); Pokoje 1.; Dospělí 3 dospělí; Děti 1 dítě; Pokoj Standardní pokoj; Stravování All Inclusive; Cena za 1. pokoj 77 060 Kč; Konečná cena 77 060 Kč (žalobkyně snímky obrazovky datuje dnem 11. 1. 2024 a potvrzuje jejich správnost, viz výše citované), e-mailová komunikace mezi žalobkyní a spotřebitelem obsahující mimo jiné e-maily citované soudem v přechozím odstavci a návrh smlouvy o zájezdu č. 02592675 na zájezd do Egypta -Marsa Alam, hotel Malikia Beach Resort Abu Dabbab *****, v termínu od 29. 6. 2024 do 9. 7. 2024 pro 3 dospělé osoby a 1 dítě, 1 standardní pokoj se stravou all inclusive, za konečnou cenu 91 170 Kč.

46. V textu námitek proti protokolu o kontrole žalobkyně uvedla: „Podle našeho názoru došlo k výpadku synchronizace dat mezi naším interním rezervačním systémem a webovým serverem v časech zmíněné rezervace. Blue Style se snaží podobné případy eliminovat, ale riziko podobného výpadku nelze zcela odstranit, protože se jedná o dva mezi sebou komunikující technické systémy. Při dalším rozvoji obou systémů zkušenost spotřebitele pana J. B. využijeme při testech výpadků synchronizace.“ 47. Shora popsaný obsah správního spisu podle soudu zcela nepochybně poskytuje oporu učiněným skutkovým závěrům o protiprávním jednání žalobkyně. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně prezentovala dne 11. 1. 2024 na svém webu nabídku zájezdu parametrů: Hotel Malikia Beach Resort Abu Dabbab, Místo odletu Praha; Místo příletu Marsa Alam; Termín 29. 6. 2024 (11 dní / 10 nocí); Pokoje 1.; Dospělí 3 dospělí; Děti 1 dítě; Pokoj Standardní pokoj; Stravování All Inclusive; Cena za 1. pokoj 77 060 Kč; za konečnou cenu 77 060 Kč. Tato skutečnost je zaznamenána na snímku obrazovky, který sice není datován, mezi účastníky řízení však není sporné, že se jedná o snímek ze dne 11. 1. 2024, žalobkyně jej sama takto datuje a zároveň výslovně potvrzuje jeho správnost, viz výše. Je tedy nepochybné, že žalobkyně nabízela zájezd specifikovaných parametrů na svém webu za konečnou cenu 77 060 Kč. Dále je ze správního spisu zjevné, že žalobkyně učinila dne 11. 1. 2024 spotřebiteli návrh smlouvy o zájezdu č. 02592675 ve vztahu k zájezdu totožných parametrů, jak je zachycen v nabídce na webových stránkách žalobkyně, za konečnou cenu 91 670 Kč. Tedy totožný zájezd za cenu vyšší, než byla cena inzerovaná na webových stránkách žalobkyně. Tuto skutečnost sama žalobkyně výslovně připouští v e-mailu zaslaném spotřebiteli ze dne 12. 1. 2024, i v námitkách proti protokolu o kontrole (viz shora). Rozdíl v ceně zájezdu podle nabídky na webových stránkách a v návrhu smlouvy vysvětluje technickými komplikacemi. Zároveň ze správního spisu zcela evidentně vyplývá, že žalobkyně nabízela dne 12. 1. 2024 (poté co dne 11. 1. 2024 zaslala spotřebitele návrh smlouvy o zájezdu č. 02592675) na svých webových stránkách zájezd totožných parametrů jako dle návrhu smlouvy o zájezdu za konečnou cenu 77 060 Kč. Tato skutečnost zcela prokazatelně vyplývá ze snímku obrazovky ze dne 12. 1. 2024.

48. Podle soudu tedy ze správního spisu zcela jednoznačně plyne správními orgány učiněný skutkový závěr, že žalobkyně prostřednictvím webových stránek https://www.blue-style.cz dne 11. 1. 2024 nabízela zájezd do destinace Egypt – Marsa Alam, hotel Malikia Beach Resort Abu Dabbab, v termínu od 29. 6. 2024 (11 dní/10 nocí) pro 3 dospělé osoby + 1 dítě, standardní pokoj, all inclusive, za konečnou cenu 77 060 Kč, kdy na základě této nabídky učinil dne 11. 1. 2024 spotřebitel objednávku tohoto zájezdu uloženou pod rezervačním číslem 02592675, přičemž spotřebiteli byla zaslána rezervace č. 02592675 na tento zájezd za cenu 91 170 Kč (včetně parkovného u letiště ve výši 1 000 Kč a poskytnutí slevy pro stálého klienta ve výši 1 500 Kč), ačkoli totožný zájezd dle učiněné rezervace spotřebitele v ceně 77 060 Kč nabízela na webových stránkách www.bluestyle.cz i následující den 12. 1. 2024. Žalobní argumentace, že tvrzený stav nemá oporu ve správním spisu, proto nemůže obstát.

49. K tvrzení žalobkyně, že při změně parametrů může dojít ke změně ceny zájezdu, že na screenshotech nejsou zachyceny veškeré rozhodné parametry, a nelze z nich učinit závěr, že v rámci jediné rezervace obsahující stejný zájezd a stejné vstupní parametry došlo k navýšení ceny, soud s odkazem na výše popsaný obsah správního spisu, konkrétně na snímky obrazovky a návrh smlouvy o zájezdu č. 02592675 uvádí, že na snímcích zachycujících nabídku zájezdu prezentovanou na webových stránkách žalobkyně a v návrhu smlouvy o zájezdu ke konkrétnímu zájezdu objednanému spotřebitelem jsou uvedeny shodné parametry zájezdu. Ze správního spisu nijak nevyplývá, že by parametry zájezdu byly v průběhu jeho objednávky spotřebitelem změněny. Naopak z návrhu smlouvy o zájezdu jasně vyplývá, že parametry rezervovaného zájezdu přesně odpovídají parametrům zájezdu dle nabídky inzerované na webu žalobkyně. Žalobkyně v podané žalobě ani nijak nespecifikuje, jaké konkrétní parametry by měly být zadány odlišně, případně které absentují. Stejně tak neobstojí tvrzení žalobkyně, že není zřejmé, zda byl vygenerován návrh smlouvy a jakou cenu obsahoval, když součástí správního spisu je návrh smlouvy č. 02592675 doložený samotnou žalobkyní, který obsahuje i konečnou cenu zájezdu (91 170 Kč). Existenci návrhu smlouvy o zájezdu navíc výslovně deklarovala i sama žalobkyně v e-mailové komunikaci se spotřebitelem ze dne 12. 1. 2024. Naopak soud upozorňuje, že žalobní argumentace, v níž žalobkyně tvrdí, že ze správního spisu nelze dovodit navýšení ceny v rámci rezervace a že nebyl vygenerován návrh smlouvy, je rozporná jak s vyjádřením žalobkyně v rámci námitek proti protokolu o kontrole, tak s e-mailovou komunikací žalobkyně se spotřebitelem. V podkladech, které soud citoval výše, žalobkyně výslovně připouští rozdíl mezi inzerovanou cenou zájezdu na webu a cenou uvedenou v návrhu smlouvy. Tento rozpor žalobkyně vysvětluje technickými komplikacemi. Argumentace žalobkyně nyní uplatněná je tedy v tomto ohledu značně rozporná, přičemž žádnou ze svých odlišných argumentačních linií žalobkyně ničím relevantním nepodložila. Žalobní námitky proto soud má za nevěrohodné, naopak ze správního spisu zcela jednoznačně plynou správními orgány učiněná skutková zjištění.

50. Ani odkaz žalobkyně na vyjádření ze dne 9. 10. 2024 neshledal soud relevantní (žalobkyně v podané žalobě uvádí „9. 9. 2024“, jedná se ale o zjevnou písařskou chybu, neboť součástí správního spisu je pouze vyjádření žalobkyně ze dne 9. 10. 2024, resp. námitky proti dodatku protokolu o kontrole ze dne 9. 10. 2024). Soud ověřil, že žalobkyně v námitkách proti dodatku protokolu o kontrole uvedla následující: „Kontrolovaná osoba provedla řadu testů s cílem zjistit, jakým způsobem spotřebitel dospěl k tvrzené zkušenosti s rezervací zájezdu. Po provedených testech a důsledném interním auditu tohoto případu kontrolovaná osoba nemůže souhlasit s druhým kontrolním zjištěním […] skutečnost, že „kontrolovaná osoba […] navýšila cenu“ nemají oporu ve skutečném stavu věci“. Žalobkyně tedy pouze v obecné rovině nesouhlasila se zjištěními ČOI s tím, že provedla řadu testů a audit, aniž by však tyto úkony, a zejména jejich výsledky, jakkoliv blíže konkretizovala, natož doložila. Taková argumentace žalobkyně nemůže být úspěšná.

51. Soud dodává, že nekalá obchodní praktika v daném případě spočívala v tom, že spotřebitel byl nalákán na nižší cenu zájezdu v rámci inzerované nabídky na webových stránkách žalobkyně, přičemž po rezervaci zájezdu žalobkyně cenu pro spotřebitele bez relevantních důvodů obratem navýšila (viz návrh smlouvy o zájezdu), ačkoliv totožnou nabídku na svých webových stránkách nadále inzerovala za nižší cenu. Není přitom podstatné, zda byla smlouva o zájezdu mezi stranami skutečně uzavřena, podstatné je, že se cena téže nabídky (nabídky stejného zájezdu se stejnými parametry) bez rozumného důvodu navýšila. Původně avizovaná cena tak nebyla pravdivá.

52. K žalobní námitce o dynamickém vývoji cen v závislosti na zadaných parametrech soud opakuje, že ze správního spisu, konkrétně z doložených snímků obrazovky zachycujících webové stránky žalobkyně s nabídkou zájezdu a z návrhu smlouvy o zájezdu č. 02592675 zcela jednoznačně vyplývá, že parametry zájezdu inzerované na webových stránkách a parametry zájezdu podle návrhu smlouvy o zájezdu jsou zcela totožné. Jedná se tedy o jednu totožnou nabídku zájezdu za totožně nakonfigurovaných parametrů, která se liší pouze nabízenou výší ceny. Takové jednání je způsobilé klamat spotřebitele, který může učinit rozhodnutí o koupi zájezdu na základě první uvedené ceny, přičemž v dalších krocích nemusí případné zvýšení ceny zaznamenat. Na závěru o nekalosti uvedené obchodní praktiky nezmění nic ani případná dynamická změna ceny v důsledku žalobkyní uvedených faktorů. Jednak není zřejmé, že by byly provedeny změny parametrů zájezdu jako např. změna počtu cestujících či jejich věk, u čehož by případná změna ceny nemusela být nekalou obchodní praktikou, a jednak jestliže žalobkyně uvádí v rámci své webové prezentace nabídku zájezdu s cenou v konkrétní částce, pak v kontextu ochrany spotřebitele musí také být možné za tuto nabízenou cenu zájezd za totožné konfigurace i objednat. Jsou-li náklady žalobkyně ovlivněny dynamickými faktory, které nemůže předem předvídat (např. kapacita letu či hotelu), pak musí svou webovou prezentaci technicky upravit tak, aby tyto změny ceny mohly být zohledněny již v nabídkových systémech. Žalobkyně přitom v žalobě nijak nespecifikovala, natož doložila konkrétní skutečnosti, které by v daném případě způsobily tvrzenou dynamickou změnu ceny zájezdu. Omezila se na pouhý obecný výčet parametrů, které podle ní mohou cenu zájezdu ovlivnit, aniž by konkrétně vysvětlila a doložila důvod, proč došlo k navýšení ceny u předmětného zájezdu. Soud nesporuje, že v prostředí on-line nabídek může docházet k dynamické změně ceny, žalobní argumentace vedená tímto směrem však není v dané věci relevantní. Druhý žalobní bod není důvodný.

53. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

54. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nepřísluší jí právo na náhradu nákladů, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalovanému pod výrokem III. tohoto rozsudku soud náhradu nákladů řízení přiznat nemohl, neboť neshledal, že by v projednávané věci přesáhly jeho běžnou administrativní činnost.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 24. července 2026 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.