3 A 25/2026

Rubrum

č. j. 3 A 25/2026- 80 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Daniela Burdy v právní věci žalobkyně: Pražská plynárenská Distribuce, a.s., IČ: 210 31 088 sídlem U Plynárny 500/44, 140 00 Praha 4 zastoupena JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. T. P., nar. X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2026, č. j. UOOU-04803/24-37, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2026, č. j. UOOU-04803/24-37, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 2 3 A 25/2026 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“ nebo „žalovaný“) rozhodl o odvolání žadatele Ing. T. P. (dále též „žadatel“ či „OZNŘ“) proti rozhodnutí žalobkyně Pražské plynárenské Distribuce, a.s. (dále též „povinný subjekt“ nebo „PPD“) ze dne 28. 7. 2025, sp. zn. OP/397/2025/LF, o odmítnutí žádosti o informace ze dne 12. 9. 2024 (dále též „rozhodnutí o odmítnutí žádosti“) tak, že pod výrokem I. zrušil rozhodnutí povinného subjektu a řízení zastavil podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s ust. § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“ nebo „informační zákon“), a pod výrokem II. povinnému subjektu přikázal, aby žadateli ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí poskytl „kopii dokumentu „Přehled orientačních cen ve výstavbě pro NTL a STL plynovody a přípojky se základní šíří rýhy 0,8 m, Ceník určen pro stanovení nákladů investičních akcí PPD, a.s.“ ceny platné pro rok 2024“.

2. Ze spisového materiálu vyplynuly následující skutečnosti:

3. Dne 12. 9. 2024 požádala OZNŘ podle informačního zákona PPD o poskytnutí informací: „Kopii dokumentu Přehled orientačních cen v investiční výstavbě (či obdobného dokumentu – investiční ceníku apod.), ceny platné pro rok 2024, který je určený pro stanovení návratnosti investic cizích investorů.“ (dále též „Žádost“).

4. Dne 20. 11. 2024 vydala PPD rozhodnutí pod č. j. OP/310/2024/LF, kterým Žádost odmítla s odkazem na § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. V odůvodnění PPD uvedla, že žadatelem požadované informace se vztahují k vnitřním pokynům a personálním předpisům a zároveň představují obchodní tajemství a chráněnou informaci ve smyslu podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „EZ“ nebo „energetický zákon“).

5. Přípisem ze dne 19. 12. 2024 postoupila PPD odvolání žadatele Úřadu spolu se svým stanoviskem a spisovým materiálem. Úřad dne 3. 1. 2025 vyzval PPD k předložení dokumentu Přehled orientačních cen v investiční výstavbě (či obdobného dokumentu –investiční ceníku apod.), ceny platné pro rok 2024, který je určený pro stanovení návratnosti investic cizích investorů.

6. Dne 13. 1. 2025, pod č.j. UOOU-04803/24-10 vydal Úřad rozhodnutí, kterým rozhodnutí PPD zrušil a věc jí vrátil k novému projednání. Téhož dne byla Úřadu doručena odpověď PPD na žádost Úřadu o postoupení chráněných informací, která v přípisu uvádí: „jak jsme již v tomto řízení vícekrát uvedli, nadepsaný správní orgán bohužel nerespektuje skutečnost, že žadatel podal předmětnou žádost povinnému znovu, a to ve stejné věci, jako u sp. zn. UOOU- 03877/24. Povinnému subjektu tedy nezbylo, než rozhodnout znovu ve stejné věci i přes překážku litispendence, když v téže věci již bylo dříve zahájeno řízení. Požadovaný dokument byl již úřadu zaslán ve stejné věci, a to dne 10.1.2025, č.j. OP/13/2025/LF, Sp.zn. UOOU-03877/24-12.“.

7. Dne 14. 3. 2025 vydala PPD rozhodnutí č. j. OP/137/2024/LF, jímž Žádost odmítla.

8. Dne 25. 4. 2025 postoupila PPD Úřadu žadatelovo odvolání spolu se svým stanoviskem a návazným spisovým materiálem, přičemž setrvala na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 3 3 A 25/2026 9. Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2025 pod č.j. UOOU-04803/24-23 Úřad rozhodnutí PPD ze dne 14. 3. 2025 zrušil a věc jí vrátil k novému projednání. Úřad v závěru svého rozhodnutí uvedl, že „povinný subjekt je v rámci nového projednání povinen se v souladu s ustanovením § 12 zákona InfZ zabývat žádostí znovu a posoudit, zda jsou vyjma § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, § 9 odst. 1 InfZ a § 2 odst. 1 písm. d) energetického zákona, dány jiné zákonné důvody pro (částečné) odmítnutí žádosti. Pokud tyto jiné zákonné důvody dány budou, povinný subjekt jejich aplikaci pro odmítnutí požadovaného ceníku řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodní. Pokud povinný subjekt žádné zákonné důvody bránící poskytnutí požadovaného ceníku neshledá, pak požadovaný ceník žadateli poskytne. Rovněž postaví v tomto případě skutkově na jisto spornou otázku stran žadatelem požadovaného ceníku týkajícího se stanovení návratnosti investic cizích investorů. Úřad na tomto místě připomíná a povinný subjekt zavazuje, že se v rámci nového projednání bude řídit právním rámcem a závěry Úřadu v tomto rozhodnutí uvedených.“.

10. Dne 28. 7. 2025 žadatel Úřadu oznámil, že PPD mu v dané věci zaslala rozhodnutí ze dne 28. 7. 2025, č. j. OP/397/2025/LF (rozhodnutí o odmítnutí žádosti).

11. Dne 18. 8. 2025 zaslal žadatel Úřadu podání označené jako „Podnět ke stanovení opatření proti nečinnosti spol. Pražská plynárenská Distribuce, a.s. dle § 80 Správního řádu“, ve kterém Úřad informoval o tom, že podal dne 30. 7. 2025 odvolání proti rozhodnutí PPD, přičemž mu pracovníci Úřadu opět nepotvrdili, že by tento opravný prostředek Úřad již obdržel. Úřad proto dne 20. 8. 2025 vyzval PPD k řádnému postoupení žadatelova odvolání, přičemž jí k tomu určil lhůtu do 25. 8. 2025. PPD k následně předloženému odvolání pouze odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 28. 7. 2025, č.j. OP/397/2025/LF.

12. Dne 3. 9. 2025 Úřad vyzval PPD k předložení chráněných informací. Na tuto výzvu reagovala PPD dne 10. 10. 2025 sdělením, že předmětný ceník Úřadu nepředloží a odvolává se fakticky na totožné důvody, které uvedla v rozhodnutí. V závěru svého přípisu pak PPD uvedla, že „předmětný anonymizovaný ceník r. 2024 byl správnímu orgánu již předložen, a údaje, které byly anonymizovány jsou pouze ceny, které pro správní orgán nejsou při posuzování věci nezbytné, dá se říct zbytečné. Ceníky roku 2014 a 2025 jsou obdobné, jen mohou obsahovat jiné ceny.“.

13. Úřad dne 5. 12. 2025 požádal o součinnost Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“) mimo jiné i v této věci, a to k otázce, zda PPD vydala ve vztahu k přehledu orientačních cen ve výstavbě pro rok 2024 jeden, nebo dva dokumenty a zda byly tyto dokumenty či dokument ERÚ předloženy, případně kdy tak bylo učiněno.

14. V přípise ze dne 11. 12. 2025, č. j. 11799-3/2025-ERU, ERÚ uvedl, že „ve vztahu k přehledu orientačních cen ve výstavbě pro rok 2024 vydala PPD jeden dokument“, přičemž tímto dokumentem nedisponuje.

15. Dne 6. 2. 2026 Úřad vydal žalobou nyní napadené rozhodnutí. Konstatoval, že v rozhodnutí o odmítnutí žádosti ze dne 28. 7. 2025 PPD Žádost opět odmítla podle § 9 odst. 1 InfZ, § 11 odst. 1 písm. a) InfZ a podle § 2 odst. 1 písm. c) energetického zákona. Dále uvedl, že v předmětném případě vycházel ze závěrů Městského soudu v Praze obsažených v rozsudku ze dne 17. 9. 2025, č. j. 9 A 32/2024-206 (dále jen „rozsudek č. j. 9 A 32/2024-206“), neboť skutkové okolnosti, které se k nynější věci váží jsou obdobné jako u případu, který Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 4 3 A 25/2026 projednával devátý senát, včetně obdobné argumentace povinného subjektu, kterou uplatnil i v nynější věci. Žadatel v posuzované věci soudem požadoval po povinném subjektu poskytnutí obdobného ceníku, jen za jiné období (Žádost se týkala poskytnutí ceníků za roky 2010 až 2013). Soud v dotčeném rozsudku přisvědčil závěru Úřadu, že poskytnutí požadovaných ceníků žadateli ničeho nebrání a Úřadem vydaný informační příkaz dle § 16 odst. 5 InfZ k poskytnutí informací žadateli byl vydán v souladu s právními předpisy. Úřad rovněž vycházel ze závěrů uvedených v jeho rozhodnutí ze dne 23. 1. 2026, UOOU- 03877/24-47 (dále jen „rozhodnutí Úřadu z 23. 1. 2026 “), které se týkalo obdobného ceníku, v řízení figuroval totožný žadatel a totožný povinný subjekt a Úřad povinnému subjektu podle § 16 odst. 5 InfZ přikázal žadateli požadovaný ceník poskytnout.

II. Žalobní body

16. Žalobkyně předeslala, že považuje Žádost OZNŘ za šikanózní a zneužívající. Poukázala na to, že požadované informace nesměřují k naplnění ústavně garantovaného politického práva, nýbrž k šikaně žalobkyně a získání neoprávněné výhody v soudních sporech účastníků řízení, jakož i v obchodních jednáních se žalobkyní, což žadatel činí prostřednictvím společnosti Okrová s.r.o. (dále jen „společnost Okrová“) a společnosti Active Life Bohemia s. r. o. (dále jen „Active Life Bohemia), jež ovládá a které s žadatelem podali celkem 46 žádostí o informace.

17. Žalobkyně v rozhodnutí o odmítnutí žádosti formulovala tři důvody, pro které odmítla požadované informace poskytnout, přičemž poukázala na § 11 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 1 InfZ a § 2 odst. 1 písm. d) energetického zákona. Nesouhlasí s tím, jak tyto důvody žalovaný posoudil, což konkretizovala v jednotlivých žalobních bodech.

18. V prvním žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s odkazem žalovaného na rozsudek 9 A 32/2024-206, neboť v jím řešené věci byla požadovaná informace odmítnuta jen podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, zatímco v nynějším případě je odmítnutí požadované informace založeno i na dalších zákonných výlukách z informační povinnosti, jimiž se zmíněný rozsudek nezabýval.

19. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nesprávné použití § 16 odst. 5 InfZ (informační příkaz). Poukazuje na zdůvodnění poslaneckého pozměňovacího návrhu, kterým byl informační příkaz do informačního zákona zaveden, a částečně z něj cituje. Žalovaný byl povinen před vydáním informačního příkazu přezkoumat nejen důvody, pro které povinný subjekt Žádost odmítl, ale i (ne)existenci jakýchkoli jiných zákonných důvodů pro neposkytnutí informace, což žalovaný neučinil. Žalobkyně dále uvádí, že v prvostupňovém rozhodnutí uvedla jako jeden z důvodů pro odmítnutí Žádosti výluku dle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, kterou odůvodnila dvěma legitimními důvody pro odmítnutí informace. Žalovaný je však paušálně odmítl jako nepřijatelné a zcela nepřípadně odkázal na rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2010, č. j. 5 As 64/2008-155, který na danou věc nedopadá a z něhož žalovaný vyvodil závěry, které z něj vůbec nevyplývají. V případě výluky dle § 9 odst. 1 InfZ (obchodní tajemství) pak žalovaný bez náležitého posouzení skutkového stavu dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně jako distributor plynu není vystavena žádné konkurenci, a proto je vyloučeno, aby byla požadovaná informace obchodním tajemstvím. Žalovaný tak pochybil, pokud vydal informační příkaz navzdory tomu, že se dostatečně nezabýval důvody pro odepření požadované informace. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 5 3 A 25/2026 20. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá nesprávné posouzení výluky podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, podle něhož lze odmítnout poskytnutí informace, jež se vztahuje k vnitřním předpisům a personálním předpisům.

21. Žalobkyně upozorňuje, že judikatura ohledně pojmů vnitřní předpis či vnitřní pokyn se týká povinných subjektů, které na rozdíl od žalobkyně nejsou osobami soukromého práva, podnikateli, jejichž primárním účelem je vytváření zisku, a tudíž získání co nejvýhodnější pozice na trhu. U soukromoprávních subjektů je za interní předpis třeba považovat i takový vnitřně-metodický dokument, který upravuje postupy týkající se utváření podnikatelské strategie, jednání vůči konkurentům a obchodním partnerům, obchodní a bezpečnostní rizika, marketing apod., neboť zveřejnění takových dokumentů by učinilo snahu o získání konkurenční výhody bezpředmětnou a poškodilo by podnikatelskou činnost. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pod pojem vnitřní předpis spadají např. metodicko-koordinační dokumenty, pracovní postupy, výukové příklady či konkretizace úkolu povinného subjektu. Ve vztahu k pojmu personální předpis žalobkyně považuje za důležité, že vydavatelem personálního předpisu je sama žalobkyně a jeho adresátem jsou osoby a subjekty žalobkyni podřízené, nikoliv osoby stojící mimo vnitřní organizaci povinného subjektu.

22. Žalobkyně přistoupila k posouzení charakteru svého interního investičního ceníku platného pro rok 2024, a dospěla k závěru, že naplňuje formální znaky vnitřního předpisu podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. Představuje ryze interní metodický a organizační předpis s hierarchickou působností výlučně dovnitř žalobkyně, je určený a závazný pouze pro její zaměstnance, bez jakéhokoli přesahu do právní sféry osob stojících mimo žalobkyni. Investiční ceníky jsou interní dokumenty, v nichž žalobkyně pro své vlastní potřeby stanoví orientační (obvyklé) jednotkové ceny zemních, stavebních a montážních prací, inženýrskou činnost, dodávky materiálů a dalších nákladových položek potřebných na vybudování různých plynárenských zařízení, zejména plynovodů a plynovodních přípojek, jejichž výstavbu sama realizuje. Jedná se o čistě interní dokument, v němž žalobkyně pro své vlastní potřeby odborně odhaduje výši nákladů na různé položky investičních prací týkajících se plynárenské infrastruktury prováděných jinými investory než žalobkyní.

23. Na tom nic nemění ani žalovanou namítané, že ceník je podkladem, který je žalobkyně povinna předkládat Energetickému regulačnímu úřadu (dále též „ERÚ“) pro účely jeho cenových rozhodnutí. Obsah ceníku stanoví sama žalobkyně, ERÚ údaje v ceníku používá při přípravě svých cenových rozhodnutí, ceník jako takový však žádnou závaznost vně žalobkyně nemá. Závěr žalovaného, že ceník nemůže být vnitřním pokynem či personálním předpisem, je tedy nesprávný.

24. Podle žalobkyně v daném případě existují dva legitimní důvody k neposkytnutí informace ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, jimiž se žalovaný dostatečně nezabýval. Zaprvé se jedná o zájem žalobkyně na ochraně důvěrných informací o struktuře a výši cen, za něž žalobkyně pořizuje plynárenská zařízení, vůči třetím osobám, zejména vlastníkům plynárenské infrastruktury, kteří by mohli tyto informace zneužít na úkor žalobkyně. Dodavatelé žalobkyně a další obchodní partneři (včetně žadatele coby vlastníka plynárenského zařízení využívaného žalobkyní) by informace z investičního ceníku mohli využít k úpravě vlastní cenové politiky a vyjednávací pozice žalobkyně by byla výrazně oslabena. Tím by došlo k narušení rovnosti v právech, která je sama o sobě legitimním důvodem pro odepření poskytnutí požadované informace. Zadruhé je důvodem pro odepření informace i zjevná zneužívající povaha výkonu práva na informace. Na podporu uvedeného žalobkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 6 3 A 25/2026 odkazuje např. na rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-6 a na rozsudek ze dne 26. 2. 2020, č. j. 4 As 385/2019-55). Právo na informace slouží primárně k zajištění transparentnosti veřejné moci, nikoliv jako nástroj k získávání výhody v soukromoprávních vztazích.

25. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá, že v případě výluky podle § 9 odst. 1 InfZ (obchodní tajemství) žalovaný bez náležitého posouzení skutkového stavu dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně jako distributor plynu není vystavena žádné konkurenci, a je proto vyloučeno, aby požadované informace byly obchodním tajemstvím.

26. Žalobkyně upozorňuje, že splnění znaku konkurenční významnosti není nutné zjišťovat ve vztahu ke konkrétnímu konkurentovi, protože to v praxi často není možné. Proto i judikatura vychází z koncepce tzv. „pravděpodobné konkurenční významnosti“, jedná se pouze o ,,pravděpodobnou konkurenční významnost“, tedy o takové neběžné skutečnosti, u nichž se lze důvodně domnívat, že zakládají lepší postavení vlastníka obchodního závodu na trhu (resp. v hospodářské soutěži). Je tedy třeba zohlednit, že pokud určitý subjekt na určitém trhu v určitou dobu není vystaven konkurenci, ještě to neznamená, že této konkurenci nebude vystaven v budoucnu (např. příchodem nového konkurenta v návaznosti na změnu legislativních podmínek apod).

27. Ceník, který je předmětem Žádosti, resp. informace v něm uvedené, jsou konkurenčně významné. Ceník byl žalobkyní vyhotoven za účelem stanovení hodnoty různých položek investičních prací, především při výstavbě a modernizaci plynárenské distribuční infrastruktury, přičemž takové ocenění poskytuje vhled do ekonomického a strategického uvažování společnosti v daném čase. Jde o dokument, který ve své podstatě odráží tržní uvažování společnosti a zejména to, jak žalobkyně hodnotí nákladovost investic jiných investorů. Obsah ceníku je typickým příkladem obchodně citlivých informací, jejichž sdílení (natož zveřejňováni) je zakázáno právem hospodářské soutěže, konkrétně článkem 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a ustanovením § 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

28. Žalovaný nevzal v potaz, že jeho úvaha o absenci konkurence platí pouze pro nabídkovou (prodejní) stranu daného trhu, když na území, k němuž se vztahuje licence žalobkyně jako distributora plynu, nepůsobí jiný licencovaný distributor. Uvedené však neplatí pro poptávkovou (nákupní) stranu trhu, kde je žalobkyně vystavena neomezené soutěži subjektů, které buď vlastní plynárenskou infrastrukturu na území, které obsluhuje žalobkyně, nebo mají (stejně jako žalobkyně) o pořízení takové infrastruktury zájem. Žalobkyně se na nákupní straně trhu nachází v otevřené soutěži, která může být ovlivněna, pokud by měla být povinna zveřejňovat své investiční ceníky.

29. V pátém žalobním bodu žalobkyně brojí proti nesprávnému posouzení aplikace § 2 odst. 1 písm. d) EZ. Podmínka, že chráněná informace podle § 2 odst. 1 písm. d) EZ musí být informací získanou v rámci výkonu činnosti držitele licence, nevylučuje, že se může jednat o ryze interní informaci. Z formulace, že informace „musí být získána v rámci výkonu činnosti držitele licence“ nelze dovozovat, že se může jednat pouze o informaci získanou od jiné osoby. Získat určitou informaci lze nepochybně i vlastní činností, nejen jejím převzetím od jiného. V předmětném případě se jedná o informace o orientační výši investičních nákladů potřebných na pořízení určitých plynárenských zařízení, což jsou informace, které žalobkyně získává a vytváří v rámci výkonu své činnosti držitele licence provozovatele distribuční soustavy plynu. Zároveň se jedná o informace, které žalobkyně shrnuje do svých Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 7 3 A 25/2026 investičních ceníků, které nejsou veřejně dostupné. Kromě toho z jazykového výkladu § 2 odst. 1 písm. d) EZ vyplývá, že chráněnou informací je i informace obsahující obchodní tajemství bez ohledu na to, zda vznikla či nevznikla při výkonu činnosti držitele licence.

30. Žalobkyně navrhla provedení důkazu napadeným rozhodnutím, Žádostí, výpisy z obchodního rejstříku žalobkyně, společnosti Okrová a Active Life Bohemia, listinou „návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 12. 2022“ a Přehledem žádostí žadatele, společnosti Okrová a společnosti ALB za období od 1. 1. 2022 do podání žaloby, mapou distribučního území PPD a mapou vysokotlaké sítě Severozápadní Čechy společnosti GasNet, s.r.o.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

31. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

32. Nejprve konstatoval, že žalobkyně napadeným rozhodnutím odmítla žadatelovu Žádost, jejímž předmětem bylo poskytnutí ceníku pro rok 2024, určeného pro stanovení návratnosti investic cizích investorů, a to s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, neboť jde dle jejího názoru o informace ryze interní povahy, dále s odkazem na § 2 odst. 1 písm. d) energetického zákona, neboť požadované informace lze dle žalobkyně podřadit pod ochranu poskytovanou tímto speciálním ustanovením, a rovněž s odkazem na § 9 odst. 1 InfZ, neboť předmětný dokument považuje žalobkyně za obchodní tajemství. Žalovaný tvrzeným důvodům pro odmítnutí požadovaných informací nepřisvědčil a současně neshledal žádný jiný důvod bránící poskytnutí požadovaných informací, a proto jejich poskytnutí žalobkyni v souladu s § 16 odst. 5 InfZ přikázal.

33. Žalovaný připomněl, že jde již o třetí projednání žadatelova odvolání v předmětné věci. V daném případě žalovaný vycházel zejména ze závěrů Městského soudu v Praze obsažených v rozsudku 9 A 32/2024-206, jímž soud ve skutkově obdobné věci přisvědčil žalovanému, že v poskytnutí požadovaných ceníků žadateli nic nebrání. Žalovaný dále vycházel i ze závěrů formulovaných v rozhodnutí Úřadu z 23. 1. 2026, které se týkalo obdobného ceníku, přičemž v řízení figuroval totožný žadatel a totožný povinný subjekt. Úřad v odkazovaném rozhodnutí povinnému subjektu dle § 16 odst. 5 InfZ přikázal žadateli požadovaný ceník poskytnout.

34. K fakultativní výluce podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ podle žalovaného žalobkyně neuvedla žádný zásadní legitimní důvod, který by bránil poskytnutí požadované informace, a proto uzavřel, že aplikace § 11 odst. 1 písm. a) InfZ jako důvodu pro odmítnutí žádosti byla nezákonná.

35. V případě § 9 odst. 1 InfZ, který vymezuje obligatorní výluku z práva na informace, pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, žalovaný shledal, že požadovaný ceník nenaplňuje kumulativně znaky obchodního tajemství vymezené v § 504 občanského zákoníku, neboť ceník nenaplňuje znak konkurenční významnosti, nemá potenciál žalobkyni poškodit v hospodářské soutěži či poskytnout obrázek o jejím ekonomickém fungování či jakékoliv její budoucí strategii. Nadto se žalobkyně dle žalovaného nepohybuje na konkurenčním trhu. Česká republika disponuje pouze jednou soustavou plynového potrubí a nárok na provozování distribuce zemního plynu má ten subjekt, který k tomu získá licenci ERÚ. Distributor je vázán na konkrétní distribuční území, tzn., že distributor plynu je konkrétnímu odběrateli pevně přidělen na základě adresy odběrného místa. Aby Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 8 3 A 25/2026 bylo možné hovořit o obchodním tajemství, pak musí mít předmětná informace takový potenciál, aby ji konkurence chtěla získat a využít při svém vlastním podnikání. Takový potenciál však požadovaný ceník dle žalovaného nemá.

36. Ve vztahu k ust. § 2 odst. 1 písm. d) energetického zákona žalovaný uvedl, že aby bylo možno toto ustanovení aplikovat, musí být požadovaná informace svým charakterem obchodním tajemstvím nebo jinou zákonem chráněnou informací nebo informací charakteru obchodního, technického nebo finančního. Dále musí jít o informaci, která není veřejně dostupná a která byla získána při výkonu činnosti držitele licence. Jednotlivé charakteristiky předmětné informace musí být splněny kumulativně. Žalovaný shledal, že požadovaná informace podmínky citovaného ustanovení nenaplňuje, neboť informace obsažené v požadovaném ceníku nejsou informacemi získanými při výkonu činnosti držitele licence. Jde o informace vzniklé činností žalobkyně. Žalovaný proto dospěl k závěru, že i toto ustanovení bylo žalobkyni aplikováno nesprávně.

37. Žalovaný dodal, že žalobní námitky jsou tytéž, jaké žalobkyně opakovaně uvádí ve skutkově obdobných případech, přičemž žalovaný se s nimi ve svých rozhodnutích vždy řádně vypořádal. Ohledně poskytnutí investičních ceníků zastávají žalobkyně a žalovaný rozdílný náhled na výklad a aplikaci ustanovení, o která žalobkyně opírá odmítnutí podaných žádostí o informace.

38. Podle žalovaného důvody, pro které žalobkyně upřednostnila své právo na ochranu požadovaných informací nad právem žadatele na informace, nejsou dostatečné. Legitimní důvod bránící poskytnutí požadované informace musí být zásadní a odpovídající čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně dosud žádný zásadní legitimní důvod pro ochranu požadovaných informací nepředložila.

39. Jedním z důvodů, které žalobkyně zmiňuje i v nynější žalobě, je tvrzení o zneužívající povaze projednávané žádosti ze strany žadatele (srov. body 20 až 22 žaloby), který je vlastníkem plynárenského zařízení a který dle žalobkyně prostřednictvím četných žádostí podávaných jím samým či spřízněnými subjekty zneužívá právo na informace. Žalobkyně dále žadatele považuje za svého konkurenta, který by poskytnutím požadované informace získal nepřiměřenou výhodu. Žalovaný se s tímto tvrzením žalobkyně o údajně zneužívajícím charakteru žadatelovy žádosti v napadeném rozhodnutí vypořádal v bodě 72 (správně v bodech 80 až 82) napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že „povinným subjektem tvrzenému zneužití práva na informace žadatelem z důvodu soudního sporu, který vede povinný subjekt s žadatelem a dále na základě množstevního aspektu podávaných žádostí, nelze zneužití práva ze strany žadatele přisvědčit. Jak již Úřad uvedl výše, osobní zájem žadatele na poskytnutí požadované informace je zcela standardním a také legitimním důvodem pro podání žádosti o informace. Svobodný přístup k informacím není ani obecně podmíněn existencí veřejného zájmu, který by snad měl žadatel reprezentovat. K tomu je třeba dodat, že požadovaný ceník je jistě významný z hlediska veřejné kontroly nakládání s majetkem povinného subjektu. Dle Úřadu proto nic nenasvědčuje tomu, že by žadatel vykonával prostřednictvím předmětné žádosti své subjektivní právo k neodůvodněné újmě jiné osoby či společnosti, resp., že by cílem žádosti byl nátlak na jinou fyzickou osobu nebo způsobení nepřiměřené zátěže povinnému subjektu.“. Žalovaný shledal, že soudní spor, který žalobkyně s žadatelem vede, nesvědčí závěru o údajném zneužití práva na informace. Dále konstatoval, že pro právo na informace je obecně nepodstatné, z jakého důvodu žadatel určitou informaci požaduje. Též je zcela nerozhodné, kdo žádost podal a jaký je vztah žadatele k žalobkyni, neboť důvody pro odmítnutí žádosti Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 9 3 A 25/2026 musí obstát i v případě, kdy by stejnou žádost podala kterákoli osoba, která v žádném vztahu k žalobkyni není.

40. V replice žalobkyně setrvala na již uplatněné žalobní argumentaci. K námitce nesplnění podmínek pro vydání informačního příkazu doplnila, že shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný nehledal a neposuzoval důvody bránicí poskytnutí požadovaného ceníku nad rámec těch, které žalobkyně výslovně uvedla ve svém rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Ve vztahu k právní úpravě energetického zákona žalobkyně uvedla na pravou míru, že ustanovení, které na danou věc dopadá, je § 2 odst. 1 písm. c), nikoli písm. d) EZ [od 1. 8. 2025 byl totiž pojem chráněné informace, na který účastníci odkazují, bez obsahové změny přesunut z § 2 odst. 1 písm. d) pod písm. c) EZ – pozn. soudu].

IV. Posouzení věci soudem

41. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

42. U jednání konaného dne 29. 5. 2025 účastníci setrvali na své argumentaci. Žalobkyně navrhla, aby soud provedl důkazy uvedené v žalobě a mapami distribučního území PPD a vysokotlaké sítě Severozápadní Čechy společnosti GasNet, s.r.o., které připojila k replice.

43. Soud provedl k návrhu žalobkyně důkaz přehledem žádostí žadatele, společnosti Okrová a společnosti Active Life Bohemia za období od 1. 1. 2022 do podání žalob. Zjistil z něj, že v období od 21. 1. 2022 do 20. 6. 2025 bylo u žalobkyně podáno celkem 46 žádostí o informace podle InfZ, jejichž podateli byli buď žadatel, nebo společnost Okrová či společnost Active Life Bohemia. Obsahem žádostí byly požadavky na poskytnutí informací vztahujících se k činnosti žalobkyně, přičemž v případě některých žádostí se požadavky jednotlivých subjektů překrývaly, resp. shodovaly.

44. Z veřejně dostupného výpisu z obchodního rejstříku společností Okrová a Active Life Bohemia soud ověřil, že jejich jednatelem a jediným společníkem je Ing. T. P. (u společnosti Okrová od jejího vzniku ode dne 1. 1. 2021 dosud a u Active Life Bohemia od jejího vzniku dne 17. 6. 2013 do dne 12. 4. 2017 a od 3. 5. 2025 dosud).

45. Soud provedl rovněž důkaz rovněž mapou distribučního území PPD a mapou vysokotlaké sítě Severozápadní Čechy společnosti GasNet, s.r.o.., z těchto listin však žádné podstatné skutečnosti pro věc nezjistil (viz dále).

46. Soud závěrem jednání uložil žalobkyni, aby do dne 3. 6. 2026 doložila soudu původně požadovanou informaci, tj. předmětný ceník, aby soud mohl ověřit jeho obsah. Jednání bylo z tohoto důvodu odročeno na den 9. 6. 2026.

47. Žalobkyně dne 3. 6. 2026 zaslala soudu požadovanou informaci, s níž se soud seznámil.

48. U jednání konaného dne 9. 6. 2026 soud konstatoval, že od žalobkyně požadovanou informaci obdržel a s jejím obsahem se seznámil, následně ji žalobkyni vrátil. Účastníci v závěrečné řeči setrvali na svých stanoviscích a odkázali na svá předchozí vyjádření.

49. Po seznámení se se správním spisem a po zhodnocení jeho obsahu a rozhodných skutečností dospěl městský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 10 3 A 25/2026 50. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel z následující právní úpravy.

51. Podle § 9 odst. 1 informačního zákona [p]okud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne.

52. Podle § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), [o]bchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.

53. Podle § 16 odst. 5 InfZ [n]eshledá-li nadřízený orgán důvody pro odmítnutí žádosti, zruší rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti nebo jeho část a řízení v tomto rozsahu zastaví. Současně rozhodnutím přikáže povinnému subjektu požadovanou informaci žadateli poskytnout ve lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o odvolání povinnému subjektu. Proti rozhodnutí nadřízeného orgánu podle věty druhé, nejde-li o postup podle § 16b odst. 2, se nelze odvolat. Poskytnutí informace povinným subjektem lze exekučně vykonat.

54. Soud se nejprve zabýval otázkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. V případě, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, bylo by předčasné se jím zabývat věcně.

55. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí spočívá podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů; důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelných (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008 č. j. 3 As 51/2007-84). Za nesrozumitelnost rozhodnutí soudy považují například případy, kdy odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, které vedly správní orgán k vydání rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003 č. j. 7 A 547/2002-24); pro rozpor výroku s odůvodněním (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003 č. j. 2 Ads 33/2003-78) či pro výrok, který nemá oporu v zákoně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003 č. j. 7 A 181/2000- 29), nebo není-li rozhodnutí rozčleněno na výrok a odůvodnění, pročež není zřejmé, zda správní orgán rozhodl o všech návrzích účastníka řízení (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1994 č. j. 6A 63/93-22). Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.

56. Napadené rozhodnutí posoudil soud optikou výše uvedené judikatury a dospěl k závěru, že rozhodnutí nepřezkoumatelné není. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Rozhodnutí je řádně odůvodněné a plně srozumitelné. Z rozhodnutí jsou bez jakékoli pochybnosti seznatelné důvody, pro které žalovaný postupoval podle § 16 odst. 5 InfZ a přikázal žalobkyni požadované informace poskytnout.

57. Skutečnost, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně nevěnoval jiným důvodům neposkytnutí požadovaných informací než těm, které uvedla v prvostupňovém rozhodnutí žalobkyně, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 11 3 A 25/2026 rozhodnutí. Není totiž povinností odvolacího orgánu detailně se zabývat skutečností, zda je možné aplikovat jiný důvod pro odmítnutí než ten, který povinný subjekt uplatnil. Existenci důvodů pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informací posuzuje primárně povinný subjekt (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024 č. j. 8 As 31/2024-41). Pokud chce ovšem nadřízený orgán postupovat podle § 16 odst. 5 InfZ a přikázat povinnému subjektu poskytnout informace, je povinen zkoumat, zda nejsou dány i jiné důvody, které by odůvodňovaly odmítnutí žádosti než ty, které byly uplatněny povinným subjektem. Nezabývá se však detailně existencí jiného důvodu pro odmítnutí žádosti, pouze zkoumá, zda by jiný důvod pro odmítnutí žádosti mohl existovat. Jak je zřejmé z napadeného rozhodnutí, žalovaný této povinnosti dostál pod bodem [78] napadeného rozhodnutí, kde uvedl: „Úřad je dle § 16 odst. 5 InfZ oprávněn zvážit, zda v posuzovaném případě nejsou dány jiné důvody k odmítnutí žádosti než ty, které povinný subjekt v napadeném rozhodnutí či ve stanovisku uvedl. Úřad žádné důvody bránící poskytnutí požadovaného ceníku neshledal.“ Tvrzení žalobkyně, že se žalovaný nezabýval existencí jiných zákonných důvodů pro neposkytnutí informace, neobstojí, neboť z citovaného vyplývá, že žalovaný uvážil i o jiných důvodech neposkytnutí požadovaných informací. Soud dodává, že žalobkyně pouze obecně namítá, že se žalovaný nezabýval jinými důvody pro odmítnutí Žádosti, aniž by tyto jiné důvody, které by podle ní svědčily neposkytnutí investičních ceníků, jakkoli specifikovala. S ohledem na uvedené soud tedy považuje napadené rozhodnutí i v této části za plně přezkoumatelné a argumentaci žalobkyně o absenci vypořádání s jinými důvody neposkytnutí informací za nedůvodnou. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně věnoval jednotlivým důvodům neposkytnutí požadovaných informací, které v rozhodnutí označila žalobkyně.

58. Ve vztahu k výluce podle § 9 odst. 1 InfZ žalovaný dospěl k závěru, že u požadované informace není naplněn znak konkurenční významnosti, a již proto ji nelze považovat za obchodní tajemství, neboť jednotlivé znaky obchodního tajemství musí být splněny kumulativně. Soud neshledal napadené rozhodnutí ani v této části nepřezkoumatelným. V řízeních podle informačního zákona soud přezkoumává, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti (§ 16 odst. 6 InfZ), tedy zda jsou splněny zákonné podmínky pro odepření požadované informace. Při tomto přezkumu vychází z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů i ze správního spisu. Povinný subjekt se v prvostupňovém rozhodnutí o odmítnutí žádosti podrobně zabýval naplněním všech znaků obchodního tajemství a své rozhodnutí v tomto ohledu řádně odůvodnil. Proto nic nebrání tomu, aby soud povahu požadované informace posoudil v plném rozsahu, a to i přesto, že žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně rozebral pouze jeden z těchto znaků.

59. Soud se dále zabýval námitkou čtvrtého žalobního bodu směřující na nesprávné posouzení výluky uvedené v § 9 odst. 1 InfZ. Podle tohoto ustanovení povinný subjekt neposkytne informaci, pokud je obchodním tajemstvím. Žalobkyně má za to, že informace, kterou po ní žadatel požadoval, naplňuje znaky obchodního tajemství. Soud žalobkyni v tomto ohledu přisvědčil.

60. Obchodní tajemství je ve smyslu § 504 občanského zákoníku definováno několika zákonnými znaky, kterými jsou konkurenční významnost, určitelnost, ocenitelnost, běžná nedostupnost v příslušných obchodních kruzích, souvislost s obchodním závodem a odpovídající zajišťování utajení skutečností tvořících obchodní tajemství. Aby poskytnutí informace mohlo být odmítnuto s odkazem na ochranu obchodního tajemství podle § 9 odst. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 12 3 A 25/2026 1 InfZ, musí být uvedené znaky naplněny kumulativně. Absence byť jediného znaku vylučuje aplikaci § 9 odst. 1 InfZ.

61. Obchodním tajemstvím ve smyslu § 9 odst. 1 InfZ přitom mohou být pouze konkrétní skutečnosti obsažené v dokumentu, nikoliv určitý dokument jako celek (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007 č. j. 2 As 27/2007-87, ze dne 27. 3. 2008 č. j. 7 As 24/2007-106, ze dne 22. 3. 2016 č. j. 9 As 155/2015-195, či ze dne 26. 10. 2023 č. j. 9 As 24/2023-37).

62. Ustálená judikatura současně zdůrazňuje, že k odepření informace nepostačuje její pouhé označení za obchodní tajemství; povinný subjekt musí konkrétně tvrdit a prokázat naplnění všech zákonných znaků a vysvětlit je ve vztahu k odepření informaci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 7 As 24/2007-106, a rozsudek ze dne 22. 3. 2016, č. j. 9 As 155/2015-195).

63. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že požadovanou informaci (investiční ceník žalobkyně za rok 2024) nelze označit za obchodní tajemství, neboť nebyl naplněn znak konkurenční významnosti. Pod bodem 71 a 72 napadeného rozhodnutí uvedl: „Úřad připouští, že cena plnění může být za určitých okolností obchodním tajemstvím. Tak tomu může být třeba i v případě prozrazení cenotvorby; ovšem pouze za předpokladu, že by z takto poskytnutých informací byla konkurence schopna učinit si podrobný obrázek o ekonomickém fungování společnosti, a to i do budoucna. Muselo by jít ovšem o souvislou řadu údajů, na jejímž základě by bylo možné odhalit dlouhodobou strategii společnosti, což by mohlo vést až ke zneužití informací při konkurenčním boji o zákazníky. Takovýto potenciál však požadovaný ceník za rok 2024 nemá. Jeho prozrazení žadatelce, potažmo třetím osobám, nemůže povinný subjekt poškodit v hospodářské soutěži. Rovněž nemá potenciál poskytnutí obrázku o ekonomickém fungování společnosti či jakékoliv její budoucí strategii. Proto ani jeho poskytnutí žadateli či třetím osobám nemůže reálně zlepšit postavení jiné osoby na trhu, zejména pokud má povinný subjekt na relevantním trhu monopolní postavení.“ 64. Žalovaný odůvodnil absenci znaku konkurenční významnosti i tím, že se žalobkyně nepohybuje na konkurenčním trhu. Pod bodem 72 a 73 napadeného rozhodnutí uvedl: „Česká republika disponuje pouze jednou soustavou plynového potrubí a nárok na provozování distribuce zemního plynu má ta společnost (nebo i jednotlivec), která k tomu získala licenci od ERÚ. Distributor je vázán na konkrétní distribuční území, tzn. že distributor plynu je konkrétnímu odběrateli pevně přidělen na základě adresy odběrného místa. Aby bylo lze hovořit o obchodním tajemství, pak informace musí mít takový potenciál, aby ji konkurence chtěla získat a využít při jejím vlastním podnikání. Takový potenciál však požadovaný ceník nemá. Povinný subjekt jako distributor plynu na vymezeném území nemá v distribuci plynu konkurenci. K tomu je třeba dodat, že žadatele jakožto vlastníka plynárenského zařízení nelze považovat za konkurenta povinného subjektu. Obdobně též nelze za konkurenty povinného subjektu považovat další vlastníky plynárenských zařízení, kteří do vztahu s povinným subjektem vstupují z titulu uzavřené nájemní smlouvy s PPD. Obdobně dle Úřadu nelze za konkurenty PPD považovat dodavatele stavebních prací. Požadovaný ceník těmto třetím osobám včetně žadatele neposkytne soutěžní výhodu, kterou by tyto mohly využít v neprospěch povinného subjektu.“.

65. Žalobkyně se závěrem žalovaného nesouhlasí. Namítá, že se žalovaný dopustil zkreslujícího zjednodušení tím, že zmínil pouze (absentující) konkurenci mezi jednotlivými distributory plynu. Pominul však, že žalobkyně se v hospodářské soutěži setkává i s řadou dalších subjektů, které (stejně jako Ing. P.) nejsou distributory plynu pro absenci potřebné licence, Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 13 3 A 25/2026 avšak vlastní plynárenská zařízení, která žalobkyně v rámci své činnosti užívá. S nimi si tudíž žalobkyně konkuruje. Soud se s uvedenou žalobní argumentací ztotožnil.

66. Žalovanému lze přisvědčit potud, že na vymezeném území může vykonávat distribuci plynu pouze distributor, který má ve vztahu k vymezenému území udělenou licenci, přičemž žalobkyně je na vymezeném trhu jediným distributorem. Na území České republiky vedle žalobkyně působí ještě další dva distributoři plynu (GasNet a EG.D). Každý z uvedených tří distributorů provozuje plynovodní síť na jiném vymezeném území. Distributora plynu si přitom, na rozdíl od dodavatele plynu, nemůže koncový zákazník zvolit. Distribuční oblast je totiž vždy určena adresou odběrného místa. Trh, na kterém se žalobkyně pohybuje, tedy není v tomto ohledu konkurenčním, neboť se v něm neodehrává „boj“ o zákazníky, jako je tomu v případě dodavatelů plynu. Koncový zákazník má přiděleného distributora plynu dle místa odběrného zařízení a takto určeného distributora není možné jakkoliv změnit. Z pohledu postavení žalobkyně jako distributora plynu ve vztahu k dalším distributorům tedy nelze požadované informace považovat za konkurenčně významné. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení předložila soudu dvě mapy území. Soudu není zřejmé, z jakého zdroje byla pořízena, informace v ní zachycené tak považuje za neprůkazné.

67. Konkurenční významnost, jakožto jeden z kumulativních znaků obchodního tajemství, je však třeba posuzovat s ohledem na širší obchodní vazby žalobkyně, tedy ve vztahu ke všem subjektům, s nimiž se žalobkyně při svém podnikání může setkat. Nikoliv jen ve vztahu k soutěžitelům v horizontálním postavení k žalobkyni, tedy k subjektům vykonávajícím shodnou činnost jako žalobkyně, v daném případě k jiným distributorům. Nelze tedy souhlasit s žalovaným, že v projednávaném případě absentuje znak konkurenční významnosti jen proto, že žalobkyně na relevantním trhu fakticky nepůsobí v podmínkách přímé konkurence s jinými distributory a že žadatel sám není jejím přímým soutěžitelem. Takto zúžené pojetí konkurenční významnosti neodpovídá § 504 občanského zákoníku ani judikatuře. Konkurenční významnost je třeba posuzovat nejen ve vztahu k přímým horizontálním konkurentům, ale i k obchodním partnerům a dalším subjektům.

68. Nejvyšší správní soud vyložil konkurenční významnost jako pravděpodobnou konkurenční výhodu, tedy jako takovou vlastnost informace, jež může jejímu nositeli zajistit lepší postavení na trhu nebo naopak jejím zpřístupněním může být toto postavení oslabeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022-93). Judikatura současně mezi konkurenčně významné údaje řadí nejen údaje využitelné přímou konkurencí, ale i podnikatelské plány, strategie, cenové odhady, údaje o dodavatelích, cenové kalkulace, kalkulace nákladů a výnosů a další informace, jejichž význam se projeví v širších obchodních vztazích (srov. cit. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022-93).

69. Konkurenční významnost tedy nelze redukovat pouze na vztah k přímému horizontálnímu konkurentovi. Na trhu může být hospodářsky významné i to, zda se informace dostane k dodavateli, odběrateli, investorovi, vlastníku infrastruktury, smluvnímu partnerovi či jiné osobě, která je schopna ji využít při vyjednávání se žalobkyní. Znalost orientačních cen a nákladových položek může takovým osobám umožnit přesněji odhadnout cenové a nákladové uvažování žalobkyně, její toleranci k určitým nákladům, rezervy v kalkulaci i prostor pro vyjednávání. Tím může být žalobkyně znevýhodněna ve smluvních jednáních, a to i tehdy, není-li druhá strana jejím přímým soutěžitelem. Jinak řečeno, oslabení vyjednávací pozice ve vztahu k dalším obchodním partnerům je způsobilým projevem konkurenční významnosti ve smyslu § 504 občanského zákoníku. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 14 3 A 25/2026 70. Tento závěr je v nynější věci zesílen i tím, že není požadován izolovaný nahodilý údaj, nýbrž roční ceník tvořící systematický podklad pro stanovení nákladů investičních akcí. Nejvyšší správní soud již připustil, že i soubor dat, posuzovaný v kontextu dalších údajů, může odhalovat širší ekonomickou strategii podnikatele a může být cenným zdrojem informací pro jiné osoby na trhu (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022-93). Nejvyšší správní soud konstatoval, že soubor dat nasbíraný za delší časové období představuje bázi pro zhodnocení ekonomických výsledků minulých a na jejich základě i pro kvalifikovaný odhad výsledků budoucích. Soud vzal ve zřetel i skutečnost, že v projednávané věci žadatel a s ním propojené subjekty (společnosti Okrová a Active Life Bohemia) podali u žalobkyně větší množství žádostí (celkem 46 žádostí o informace) obdobné povahy, jimiž požadovali investiční ceníky žalobkyně za období předcházející i následující nyní vyžádanému roku 2024, jak je zřejmé z přehledu žádostí žadatele, společnosti Okrová a Active Life Bohemia za období od 1. 1. 2022 do podání žaloby, který soud provedl jako důkaz (přitom nejstarší investiční ceník, který byl vyžádán, je z roku 2001; nejnovější z roku 2025). Poskytnutí nyní předmětného ceníku ve spojení s poskytnutím ceníků za jiná období žadateli či s ním spojeným subjektům tedy zcela nepochybně může přispět k vytvoření ucelenějšího obrazu o cenové a nákladové strategii žalobkyně a k odhalení jejího obchodního smýšlení. Investiční ceníky tvoří ucelenou řadu vzájemně provázaných informací. Právě tato kumulativní informační hodnota je z hlediska konkurenční významnosti podstatná.

71. Soud tedy s ohledem na výše uvedené nesouhlasí s žalovaným, že nebyl ve věci naplněn znak konkurenční významnosti. Podle soudu jsou informace obsažené v požadovaném ceníku konkurenčně významné vzhledem k jejich schopnosti odhalit obchodní strategii žalobkyně ve vztahu k jejím obchodním partnerům.

72. Jak soud konstatoval již výše, pro označení informace za obchodní tajemství je nutné, aby byly naplněny všechny zákonné znaky. Žalobkyně se těmito znaky v prvostupňovém rozhodnutí zabývala. Žalovaný však dospěl k závěru, že nebyl naplněn již první znak obchodního tajemství – konkurenční významnost, a proto se dalšími znaky již nezabýval. Soud proto posoudil, zda požadované informace naplňují i ostatní znaky obchodního tajemství a zda je z tohoto důvodu třeba poskytnout požadovaným informacím ochranu, či nikoliv. Ztotožnil se se závěrem, který žalobkyně vyjádřila v prvostupňovém rozhodnutí, že vyžádaný informační ceník za rok 2024 naplňuje i ostatní znaky obchodního tajemství dle § 504 občanského zákoníku, a je proto nutné odmítnout jeho poskytnutí v souladu s § 9 odst. 1 InfZ.

73. Investiční ceník za rok 2024 je informací určitelnou. Jedná se totiž o konkrétně vymezený ceník pro stanovení nákladů investičních akcí platný pro rok 2024, tedy o přesně identifikovatelný soubor údajů vztahujících se k jednotlivým položkám nákladů, jejich struktuře a interně používaným orientačním cenám. Jde tedy o jasně vymezenou informaci, kterou lze obsahově odlišit od jiných dokumentů žalobkyně.

74. Vyžádaný ceník naplňuje i znak ocenitelnosti. Hodnota požadované informace nespočívá jen v tom, že zachycuje jednotlivé cenové položky, ale zejména v tom, že představuje výstup zachycující obchodní strategii žalobkyně o nákladové stránce její činnosti. Taková informace je ekonomicky využitelná jak pro samotnou žalobkyni, tak pro jiné osoby, které s ní vstupují do obchodního styku. Znalost ceníku pro stanovení nákladů investičních akcí může třetím osobám – například právě žadateli – poskytnout oporu při formulaci vlastních cenových požadavků, při odhadu hranic akceptovatelnosti nabídky ze strany žalobkyně i při zpřesnění Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 15 3 A 25/2026 vlastního vyjednávacího postupu. Již z tohoto důvodu má požadovaná informace ekonomickou hodnotu.

75. Za splněný považuje soud i znak běžné nedostupnosti v příslušných obchodních kruzích. Investiční ceník žalobkyně nezahrnuje údaje obecně publikované, standardizované či volně dostupné na trhu. Ceník není určen k vnějšímu šíření, žalobkyně jej neposkytuje svým obchodním partnerům. Naopak skutečnost, že žadatel o dokument opakovaně usiluje cestou informačních žádostí, nasvědčuje tomu, že nejde o informaci běžně dostupnou.

76. Investiční ceník za rok 2024 zcela nepochybně souvisí se závodem žalobkyně. Předmětný ceník je nástrojem používaným při oceňování investičních akcí, tedy při vlastní podnikatelské činnosti žalobkyně. Vypovídá o tom, jak žalobkyně pracuje s cenovými a nákladovými údaji, jak nastavuje ekonomické parametry svých investičních operací a jaké podklady užívá pro kalkulaci nákladů.

77. Konečně soud shledal naplněným i poslední znak obchodního tajemství, a sice že žalobkyně ve svém zájmu odpovídajícím způsobem zajišťuje utajení informace. Ze správního spisu plyne, že předmětný dokument nebyl veřejně šířen, žalobkyně přístup k němu omezuje – zpřístupňuje ho pouze uvnitř své organizační struktury a navenek jej neposkytuje.

78. Zároveň je soud toho názoru, že v daném případě není dán důvod pro prolomení ochrany ve smyslu § 9 odst. 2 InfZ, podle něhož „při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství.“. Žadatel nepožaduje informace o konkrétní transakci, tedy o tom, komu a v jaké výši byly poskytnuty veřejné prostředky, nýbrž orientační (dopředu sestavený) ceník užívaný pro stanovení nákladů investičních akcí. Předmětem žádosti tedy není údaj o konkrétním veřejném plnění poskytnutém konkrétnímu příjemci, ale vnitřní nákladová a cenová strategie žalobkyně. Na takovou informaci se výjimka podle § 9 odst. 2 InfZ nevztahuje.

79. Soud proto uzavírá, že požadovaná informace (investiční ceník za rok 2024) splňuje všechny zákonné znaky obchodního tajemství podle § 504 občanského zákoníku: je určitelnou a ocenitelnou informací, v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupnou, souvisí se závodem žalobkyně, žalobkyně její utajení odpovídajícím způsobem zajišťuje a informace je konkurenčně významná, neboť její zpřístupnění může oslabit postavení žalobkyně na trhu a zhoršit její vyjednávací pozici vůči dalším osobám vstupujícím s ní do obchodních vztahů. Za této situace byl dán zákonný důvod pro odepření informace podle § 9 odst. 1 InfZ a žalovaný pochybil, pokud rozhodl, že žalobkyně je povinna požadovanou informaci poskytnout. Z těchto důvodů soud shledal důvodným čtvrtý a návazně také druhý žalobní bod (nesprávné použití informačního příkazu podle § 16 odst. 5 InfZ), proto napadené rozhodnutí zrušil.

80. Soud dále pokládá za vhodné vyjádřit se k žalobkyní odkazovanému rozsudku č. j. 9 A 32/2024-206. V nynější věci soud rozhodl odlišně, neboť dospěl k závěru, že okolnosti obou případů nejsou totožné. Žalobkyně ve výroku právě předmětného rozhodnutí o odmítnutí žádosti výslovně uvedla jako zákonný důvod § 9 odst. 1 InfZ a v odůvodnění vymezila, jaká konkrétní informace má být chráněna, a podrobně rozvedla, proč má za to, že jde o interní cenový podklad vypovídající o jejím nákladovém modelu, způsobu oceňování investičních akcí a o její obchodní a vyjednávací strategii. Tím se tato věc podstatně odlišuje od situace řešené rozsudkem č. j. 9 A 32/2024-206, v němž soud výslovně uvedl, že žalobkyně nepodepřela své prvostupňové rozhodnutí výlukou podle § 9 odst. 1 InfZ a argumentovala Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 16 3 A 25/2026 jí až následně. Devátý senát se proto věcným posouzením obchodního tajemství jako důvodu pro neposkytnutí informace nezabýval.

81. S ohledem na to, že existence zákonného důvodu pro obligatorní neposkytnutí informace podle § 9 odst. 1 InfZ sama o sobě brání potvrzení informačního příkazu, který vydal žalovaný, by vypořádání zbývajících žalobních námitek bylo pro výsledek věci nadbytečné. Proto se soud již blíže nezabýval podpůrnými a do jisté míry souvisejícími důvody, o které žalobkyně své rozhodnutí o odmítnutí informace opřela, tedy fakultativním omezením poskytnutí informace podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) InfZ či argumentem, že dle výkladového ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) energetického zákona je informace, která má charakter obchodního tajemství, chráněnou informací.

82. Pro úplnost soud dodává, že se neztotožnil se závěrem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2026, č. j. 12 A 10/2026-80, který přezkoumával obdobné rozhodnutí (žalovaný přikázal žalobkyni poskytnout Ing. P. jako žadateli Přehled orientačních cen v investiční výstavbě, ceny platné pro rok 2024) a žalobkyní podanou žalobu zamítl. Třetí senát si vyžádal a seznámil se s požadovanou informací, ověřil, že dotčený ceník obsahuje konkrétní číselné údaje přiřazené k jednotlivým položkám ceníku. Dospěl poté k závěru, že požadovaná informace představuje obchodní tajemství, které je potřeba chránit (viz výše), a proto se od závěrů dvanáctého senátu odchýlil. Nyní rozhodující senát není právním názorem vysloveným v rozsudku dvanáctého senátu formálně vázán. Ve správním soudnictví přísluší sjednocování rozhodovací praxe toliko Nejvyššímu správnímu soudu. Judikatura krajských soudů má kvalitativně odlišný význam – byť může být argumentačně významná, není pro ostatní senáty krajských soudů právně závazná.

83. K návrhu žalobkyně na provedení důkazu listinami, které jsou součástí správního spisu (napadené rozhodnutí, Žádost), soud uvádí, že ze správního spisu soud vychází, písemnosti obsažené ve správním spisu jako podkladu pro rozhodování správního soudu se nedokazují (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009 č. j. 9 Afs 8/2008-117, nebo ze dne 29. 6. 2011 č. j. 7 As 68/2011-75).

84. Výroky II a III o nákladech řízení se opírají o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, v zásadě by jí proto náležela náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Soud jí však náhradu nákladů nepřiznal, neboť je neshledal důvodně vynaloženými. Žalobkyně je veřejnou institucí a povinným subjektem podle informačního zákona, přičemž projednávaná věc se týká její běžné činnosti při vyřizování žádostí o informace. Za této situace soud nepovažuje náklady na externí právní zastoupení za náklady důvodně vynaložené ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s. a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný je odvolacím orgánem žalobkyně v daném řízení.

85. Osobě zúčastněné na řízení soud pod výrokem IV nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 5 s. ř. s., jelikož jí neuložil žádnou povinnost, v jejíž souvislosti by jí nějaké náklady vznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 17 3 A 25/2026 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 9. června 2026 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.