3 A 37/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Ludmily Sandnerové v právní věci žalobkyně: Bc. Z. H., proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předcházejí řízení Žalobkyně podala dne 25. 6. 2014 žalobu u Městského soudu v Brně nazvanou jako Žaloba na ochranu osobnosti proti Jihomoravskému kraji – Krajskému úřadu Jihomoravského kraje a proti České republice – Ministerstvu zdravotnictví. Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 5. 2015, č. j. 33C 179/2014-29, prohlásil svoji věcnou nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Brně. Krajský soud v Brně nejprve usnesením ze dne 30. 11. 2015, č. j. 30A 75/2015-37, vyloučil žalobu v částí směřující proti žalovanému Ministerstvu zdravotnictví k samostatnému řízení. Dále usnesením ze dne 7. 1. 2016, č. j. 30A 151/2015-18, vyloučenou věc postoupil Městskému soudu v Praze z důvodu své místní nepříslušnosti. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Ve výše nadepsané žalobě se žalobkyně domáhá u zdejšího soudu ochrany soukromého a rodinného života. Žalobkyně uvádí, že byla potřetí těhotná, přičemž termín jejího porodu byl stanoven na den 4. 8. 2014. Žalobkyně měla potřebu realizovat porod ve vlastním sociálním prostředí za přítomnosti porodní asistentky. Podanou žalobou se přitom chtěla domoci, aby se Krajský úřad Jihomoravského kraje a Ministerstvo zdravotnictví zdržely zásahů do jejích osobnostních práv. Tyto zásahy měly spočívat v tom, že nebyly vedeny v databázi Krajského úřadu Jihomoravského kraje žádné registrace ani oprávnění k poskytování zdravotních služeb pro porodní asistentku ani jiného zdravotnického pracovníka k vedení porodu v domácím prostředí rodiček či na jiném místě mimo zdravotnické zařízení. Žalobkyně si je vědoma svého práva na volbu místa porodu, které dokládá odkazy na Listinu základních práv a svobod, Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod a další mezinárodní úmluvy. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva pak dovozuje, že právní úprava, které odrazuje zdravotníky od asistence u domácích porodů, zasahuje do práva na respektování soukromého života budoucích matek. Své názory doplňuje komparací české právní úpravy s maďarskou a rozborem tuzemské právní úpravy profese porodní asistentky. Žalobkyně žaluje Ministerstvo zdravotnictví, protože se domnívá, že Krajský úřad Jihomoravského kraje bude poukazovat na to, že jedině stát je zodpovědný za výkon státní správy na úseku zdravotnictví. Česká republika přistoupila k Úmluvě, a proto je povinna zajistit dodržování Úmluvy na svém území. Žalovaný byl povinen vydat prováděcí vyhlášky k zákonu č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v takovém znění, aby byly v souladu s Listinou a Úmluvou. Žalobkyně navrhuje, aby soud, pokud by shledal, že podle zákona o zdravotních službách není možný porod ve vlastním sociálním prostředí rodičky, řízení přerušil a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení. Žalobkyně na základě výše uvedených skutečností navrhuje, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen „[…] zdržet se porušování základního práva žalobkyně na soukromý život, a proto se 2. žalované ukládá, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslala žalobkyni dopis s tímto sdělením: Vážená paní Bc. Z. H., sdělujeme Vám tímto, že porodní asistentka, která splňuje tyto podmínky: 1. je oprávněna k výkonu povolání bez odborného dohledu v oboru porodní asistentka dle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytování zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů […], 2. má na základě rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje platnou registraci nestátního zdravotnického zařízení, která ji opravňuje k poskytování zdravotní péče pro druh poskytování zdravotní péče porodní asistentka v rozsahu kontaktní pracoviště ošetřovatelské péče v gynekologii a porodní asistenci ve formě domácí péče, je oprávněna samostatně vést porod ve Vašem vlastním sociální prostředí, to znamená, že je oprávněna Vám poskytnout odbornou zdravotní péči při fyziologickém porodu ve Vaší domácnosti.“ Žalobkyně se rovněž domáhá přiznání náhrady nákladů řízení. Ve vyjádření ze dne 19. 4. 2016, č. j. MZDR 44203/2015-6/PRO, žalovaný konstatuje, že v posuzované věci nelze shledat žádný konkrétní nezákonný zásah, jehož se měl dopustit, přičemž vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65; ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5 As 169/2014-24. Nezákonný zásah totiž nelze shledat v pouhé odpovědi žalovaného na e-mailový dotaz. V případě odpovědi Fakultní nemocnice Brno žalovaný uvádí, že se nejedná o správní orgán, nýbrž o právnickou osobu. Její sdělení pak není přičitatelné žalovanému, ale také není samo o sobě způsobilé zasáhnout do právního postavení žalobkyně. Žalovaný proto navrhuje žalobu zamítnout. III. Posouzení žaloby Soud rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, protože žádná ze stran s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas. Žaloba není důvodná. Předmětem sporu je posouzení otázky, zda se žalovaný dopustil nezákonného zásahu ve smyslu výše popsaného obsahu žaloby. Podle § 82 s. ř. s. „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. Z doložených podkladů zjistil zdejší soud tyto podstatné skutečnosti: E-mailovou zprávou ze dne 16. 6. 2014 sdělil žalovaný na dotaz žalobkyni, že shledává správným postup Jihomoravského kraje, který žalobkyni sdělil, že v místně a věcně příslušném kraji není registrován poskytovatel, který by byl oprávněn vést porody v domácím prostředí. Soud předně uvádí, že v případě žalob na ochranu před nezákonným zásahem se jedná o situace mající svou povahou základ především ve skutkovém stavu, v konkrétním konání (či opomenutí) žalovaného, které (ať už bez jakékoli opory v platném právu, či sice formálně vykazujícího znaky jednání právními předpisy upraveného, avšak vzhledem ke konkrétní situaci zjevně vybočujícího ze zákonného rámce) je natolik zásadní a intenzivní, že je lze za splnění ostatních zákonných podmínek za nezákonný zásah považovat. O zásah ve smyslu ustanovení § 82 s. ř. s. se pak pojmově jedná pouze za předpokladu, že v žalobě tvrzeným jednáním by žalobkyně mohla být přímo zkrácena na svých právech, což konkrétně znamená, že mezi napadeným zásahem a tvrzeným porušením práv musí existovat bezprostřední vztah (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Aps 1/2006-80, či rozsudek ze dne 17. 7. 2007, č. j. 2 Aps 1/2007-58; všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na: www.nssoud.cz). Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65) dále dovodila, že ochrana před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je důvodná tehdy, jsou-li kumulativně splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu (3. podmínka), která nejsou rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu, nebo jeho důsledky musí trvat, nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Přitom s účinností od 1. 1. 2012 poslední podmínka pozbyla na významu, neboť soudní řád správní nově umožňuje také vydání deklaratorního výroku o nezákonnosti zásahu v případě, kdy již aktuálně netrvá. V návaznosti na výše uvedené soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě k přímému zkrácení na právech žalobkyně ze strany žalovaného nedošlo, neboť ten pouze reagoval na dotaz žalobkyně ohledně správnosti postupu Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Je zřejmé, že ze strany žalovaného se jednalo o poskytnutí informativního sdělení, které nemá autoritativní (vrchnostenskou, mocenskou) povahu a kterým nemohlo dojít k žádnému zkrácení na právech žalobkyně. Přinejmenším tak nedošlo k naplnění 1., 2., 3. a 5. podmínky. Rovněž nelze přisvědčit názoru žalobkyně, že by nezákonný zásah žalovaného mohl spočívat v normotvorné činnosti žalovaného. Z dikce § 82 s. ř. s. výslovně vyplývá, že správní soudy poskytují ochranu proti takovému jednání či opomenutí správních orgánů, které neodpovídá zákonným požadavkům. Za nezákonný zásah nelze považovat situaci, kdy správní orgán nevydá určitý právní předpis nebo ho vydá v určitém znění, protože se nejedná o výkon veřejné správy, ale normotvorbu (srov. Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 5 až 6). Správní soudy mají toliko pravomoc chránit veřejná subjektivní práva, nikoli se svou rozhodovací činností podílet na tvorbě právních předpisů (srov. § 2 s. ř. s.). Soud rovněž odkazuje na rozsudek ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5 As 169/2014-24, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „[…] pouhé sdělení žalovaného k žádosti stěžovatelky podané podle zákona č. 106/1999 Sb. o sdělení seznamu porodních asistentek, že žádná z porodních asistentek registrovaných žalovaným není na základě svého oprávnění k poskytování zdravotních služeb ani registrace nestátního zdravotnického zařízení oprávněna k vedení fyziologických porodů mimo zdravotnické zařízení, nepředstavuje nezákonný zásah, pokyn nebo donucení ve smyslu § 82 s. ř. s.“. Uvedený závěr zcela dopadá na nyní posuzovaný případ žalobkyně, která podala zásahovou žalobu, protože byla nespokojená s odpovědí žalovaného, jež ale vycházela z platné právní úpravy. Přirozeně za nezákonný zásah nelze považovat situaci, kdy žalovaný v přípisu žalobkyni toliko parafrázuje znění právních ustanovení, která regulují výkon porodů, postavení porodních asistentek a práva pacientek – těhotných žen. K obdobnému závěru přitom dospěl i Krajský soud v Brně, který v rozsudku ze dne 17. 3. 2016, č. j. 30A 75/2015-52, posuzoval druhou (nevyloučenou a nepostoupenou) část žaloby proti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje. Za situace, kdy žaloba nemůže být úspěšná již z toho důvodu, že se v daném případě nemohlo jednat o nezákonný zásah ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., se soud již dále z důvodu nadbytečnosti nezabýval namítanou nesprávností interpretace relevantní právní úpravy, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, ani případným hodnocením rozporu zákona o zdravotních službách s ústavním pořádkem, včetně návrhu žalobkyně na předložení věci Ústavnímu soudu. Poukazovala-li pak žalobkyně v podané žalobě na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 26/11, je nutno konstatovat, že k tomuto usnesení se ve své rozhodovací činnosti vyjádřil již Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5 As 169/2014-24, a to tak, že Ústavní soud sice zmínil zásahovou žalobu dle § 82 a násl. s. ř. s. jako jednu z více možností bránění práva, avšak jednalo se o odůvodnění vyjádřené toliko obiter dictum (nad rámec rozhodovacích důvodů), k němuž nadto vyslovilo 9 (z celkem 14) soudců pléna Ústavního soudu své odlišné stanovisko. Nejvyšší správní soud v této souvislosti zdůraznil, že důvodnost podání zásahové žaloby je vždy odvislá od individuálních okolností toho kterého případu, a to včetně konkrétního obsahu sdělení či jiného postupu správního orgánu, kdy závěr o důvodnosti podané žaloby nutně předpokládá kumulativní naplnění všech podmínek ustanovení § 82 s. ř. s. K tomu ovšem v daném případě nedošlo. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 27. září 2016 JUDr. Jan Ryba, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hrůzová, DiS.