3 A 37/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: JUDr. Ing. J. V., narozený dne X, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. MD-38099/2023-072/6, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. MD-38099/2023-072/6, se v rozsahu, v němž nebylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2025, č. j. 3 A 37/2025-45, ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“ či „soud“) se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví (dále jen „Úřad“ či „povinný subjekt“) ze dne 29. 12. 2023, č. j. 9422-23-110 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla částečně odmítnuta žalobcova žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“ či „zákon o svobodném přístupu k informacím“).

2. Žalobce se žádostí ze dne 11. 9. 2023 (dále též „žádost“) domáhal po Úřadu poskytnutí informací týkajících se výcvikové organizace CZ / ATO – 158 - Ministerstvo vnitra – Letecká služba Policie České republiky (dále jen „LS PČR“).

3. Přípisem ze dne 25. 9. 2023, č. j. 5351-23-110, Úřad informace částečně poskytnul a v rozsahu jedné z položených otázek žádost odložil. Ve zbytku žádost odmítl rozhodnutím ze dne 25. 9. 2023, č. j. 5860-23-110. Žalovaný toto rozhodnutí k žalobcovu odvolání zrušil rozhodnutím ze dne 1. 12. 2023, č. j. MD-38099/2023-072/2, a vrátil Úřadu žádost k novému projednání a rozhodnutí. Žalovaný zároveň vyslovil právní názor, že Úřad má vyzvat k vyjádření LS PČR jako dotčenou osobu, odstranit chyby ve výroku rozhodnutí, tedy uvést příslušné zákonné ustanovení a konkrétní informace, které nebyly poskytnuty, a dále, že má Úřad rozhodnutí lépe odůvodnit tak, aby bylo přezkoumatelné.

4. Nynějším prvostupňovým rozhodnutím Úřad ve výroku pod písm. a) odmítl žádost v té části, ve které žalobce žádal „poskytnutí právního výkladu, na základě kterého byly do doby udělení oprávnění ATO Ministerstvo vnitra – Letecká služba Policie České republiky (dále jen „LS PČR“) schvalovány jednotlivé výcviky (viz první část odpovědi na otázku č. 3 č. j. 3612-23- 110) z důvodu, že povinnost Úřadu poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona.

5. Pod písm. b) výroku prvostupňového rozhodnutí Úřad odmítl žádost v té části, ve které žalobce žádal „předložení žádosti LS PČR o udělení osvědčení ATO včetně veškerých příloh k této žádosti, co do: - jmen osob, jejich typů a čísel průkazů způsobilosti a uvedení typu úvazku: 1) vedoucího výcviku, 2) vedoucího letového instruktora, 3) vedoucího instruktora teoretické výuky, 4) letových instruktorů, - popisu prostor pro potřeby letového provozu, včetně jejich umístění, počtu a velikostí místností, - popisu zařízení pro teoretickou výuku, včetně jejich umístění, počtu a velikostí místností, - popisu výcvikových zařízení, - příloh žádosti: 1) Provozní příručka (OM), 2) Příručka pro řízení bezpečnosti (SMM), 3) Příručky pro výcvik (TM), z důvodu povinnosti neposkytnout informace o činnosti bezpečnostních sborů, které se týkají předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, ve smyslu § 11 odst. 6 informačního zákona.“.

6. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Navrhl zrušení výroku b) prvostupňového rozhodnutí, neboť byl přesvědčen, že nebyl dán důvod k anonymizaci údajů v žádosti LS PČR o udělení osvědčení ATO (dále též „žádost o ATO“). Namítal, že na tyto údaje nelze aplikovat § 11 odst. 6 InfZ, neboť se nejedná o informace o činnosti orgánů činných v trestním řízení a poskytnutí těchto údajů by neohrozilo schopnost LS PČR předcházet, vyhledávat či odhalovat trestnou činnost či zajišťovat veřejný pořádek. Úřad tyto informace neposkytl ani izolovaně, ačkoli tuto možnost sám připustil. K neposkytnutí jmen úředních osob žalobce poukázal na to, že v případě instruktorů a vedoucích výcviku se nejedná o příslušníky, kteří by byli oprávněni využívat podpůrné operativně pátrací prostředky. Žalobce rovněž namítal, že Úřadem tvrzené ohrožení není prokazatelně existující, ale pouze hypotetické.

7. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že Úřad uvedl srozumitelnou a s ohledem na smysl § 11 odst. 6 InfZ dostatečně podrobnou úvahu, jakým způsobem může poskytnutí požadovaných informací ohrozit činnost příslušného policejního útvaru v oblasti předcházení, odhalování a stíhání trestné činnosti či zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti České republiky. Žalovaný se s tímto závěrem Úřadu ztotožnil a dodal, že požadované informace vypovídají i o finančních možnostech konkrétního útvaru Policie ČR zjišťovat informace s použitím konkrétních prostředků či vybavení, a mohou tak být využity či zneužity potenciálními pachateli trestné činnosti, což ve svém důsledku snižuje schopnost státu odhalovat a stíhat trestnou činnost či zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost. K námitce, že Úřad nepřipustil ani poskytnutí „izolovaných“ informací, žalovaný uvedl, že žalobce nepožadoval poskytnutí konkrétního údaje, nýbrž žádosti o udělení osvědčení ATO včetně veškerých příloh, tj. celých dokumentů se všemi zde uvedenými údaji. K námitce týkající se údajů o vedoucích osobách a instruktorech žalovaný uvedl, že odmítnout poskytnutí informací je možné ve vztahu k příslušníkům PČR, u nichž není vzhledem k jejich funkčnímu zařazení žádoucí, aby veřejnost byla s jejich příslušností k Policii ČR seznámena, přičemž se nemusí jednat pouze o příslušníky, kteří využívají tzv. podpůrné operativně pátrací prostředky. K tomu žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) sp. zn. 7 As 199/2014 a 7 As 207/2015. V daném případě je příslušnost konkrétních osob k útvarům, na něž se žalobcova žádost soustřeďuje, citlivou informací, neboť je spojena se specifickými znalostmi či vědomostmi těchto osob. Tyto znalosti a vědomosti se týkají jak specifických postupů policejních orgánů obecně užívaných při odhalování a objasňování trestné činnosti, tak jimi aktuálně prováděných úkonů. Nejedná se navíc o „běžné“ příslušníky PČR, jež se v rámci výkonu své činnosti dostávají do kontaktu s veřejností, ani o vysoce postavené příslušníky, v jejichž případě je obeznámenost s jejich příslušností k Policii ČR v podstatě nutností.

II. Žaloba

8. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí povinného subjektu, dále aby soud nařídil povinnému subjektu poskytnout informace, které žalobce požadoval ve své žádosti, a aby byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

9. Žalobce je přesvědčen, že nebyl dán důvod pro částečné odmítnutí poskytnutí informací, které požadoval ve své žádosti, podle § 11 odst. 6 Infz. Úřad odmítl poskytnout požadované přílohy žádosti o certifikaci ATO paušálně, bez bližšího vysvětlení, jakým způsobem by jejich zveřejnění mohlo ovlivnit bezpečnostní operace LS PČR. Rovněž nebyl proveden test proporcionality, který by zhodnotil, zda by bylo možné informace zpřístupnit alespoň částečně (například anonymizací citlivých údajů). Žalobce brojí také proti rozsahu anonymizace, která byla provedena ve vztahu k osobním údajům personálu LS PČR. Úřad nepřihlédl k tomu, že soudy v obdobných případech odmítly plošnou anonymizaci, pokud není doloženo, že zveřejnění údajů skutečně ohrožuje bezpečnost. Podle názoru žalobce Úřad neprokázal konkrétní a reálné bezpečnostní riziko.

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť trvá na zákonnosti napadeného rozhodnutí. V řízení bylo prokázáno, že požadované informace se týkají personálního obsazení a prostorového zajištění výcviku bezpečnostního sboru (LS PČR) a jejich zveřejnění by mohlo reálně ohrozit schopnost této složky plnit úkoly při zajišťování bezpečnosti, včetně boje s trestnou činností. Žalovaný se opíral o výjimku podle § 11 odst. 6 InfZ., jejíž aplikace byla v souladu se zákonem i judikaturou NSS. Nejednalo se přitom o libovolné odmítnutí informací, ale o ochranu bezpečnostních zájmů státu.

IV. Soudní přezkum

11. Soud předesílá, že v této věci již jednou rozhodoval. Rozsudkem ze dne 19. 12. 2025, č. j. 3 A 37/2025-45, městský soud zrušil část napadeného i prvostupňového rozhodnutí ve vztahu k popisu prostor pro potřeby letového provozu, včetně údajů o jejich umístění, počtu a velikosti místností, a ve vztahu k popisu zařízení pro teoretickou výuku, včetně údajů o jejich umístění, počtu a velikosti místností. Soud zároveň uložil Úřadu, aby žalobci tuto část požadované informace poskytl. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobce však Nejvyšší správní soud tento první rozsudek městského soudu částečně zrušil rozsudkem ze dne 27. 5. 2026, č. j. 2 As 2/2026-71, a to ve výroku IV, kterým městský soud žalobu zamítl v rozsahu žalobních bodů, jež neshledal důvodnými, a ve výroku V o nákladech řízení. Nejvyšší správní soud vytkl městskému soudu následující vady. Za prvé, městský soud učinil v odůvodnění závěr o nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí v části týkající se údajů o výcvikových zařízeních [kolonka „Popis výcvikových zařízení (dle vhodnosti)“], ale tento závěr nepromítl do výroku rozsudku. Za druhé, městský soud se nezabýval možností částečného poskytnutí informace v případě příloh žádosti o ATO podle § 12 InfZ; současně NSS zdůraznil, že úvaha správních orgánů o riziku plynoucím z kombinace požadovaných a veřejně dostupných informací musí být konkretizována. Za třetí, městský soud neměl pro přezkum dostatečné podklady, neboť neměl k dispozici údaje o příslušnících LS PČR (koho se žádost týká, jejich zařazení, povaha jejich činnosti a v čem spočívá tvrzené bezpečnostní riziko). Za čtvrté, městský soud nesprávně jednal s LS PČR jako s osobou zúčastněnou na řízení, jakkoli toto pochybení nemělo vliv na zákonnost rozsudku a samo o sobě nebylo důvodem jeho zrušení. Vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu byl městský soud v dalším řízení vázán.

12. Posledně zmíněnou procesní vadu soud odstranil usnesením ze dne 14. 7. 2026, č. j. 3 A 37/2025-76, v němž vyslovil, že Letecká služba Policie České republiky není osobou zúčastněnou na řízení, neboť nesplňuje materiální podmínku podle § 34 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Soud tedy nadále s LS PČR jako s osobou zúčastněnou na řízení nejednal.

13. Senát se seznámil se všemi žalobcem požadovanými informacemi v jejich úplném znění. Dne 12. 11. 2025 městský soud vyzval žalovaného k doložení žalobcem požadované informace v neanonymizované podobě. Protože žalovaný dne 14. 11. 2025 zaslal soudu toliko neanonymizovaný formulář žádosti o ATO, soud jej dne 20. 11. 2025 vyzval, aby předložil rovněž přílohy k této žádosti. K tomu byl žalovaný následně urgován telefonicky. Dne 9. 12. 2025 žalovaný chybějící informace doplnil. Tato část soudního spisu byla vyloučena z nahlížení podle § 45 odst. 3 s. ř. s. Soud tak měl pro své rozhodnutí k dispozici všechny žalobcem požadované a správními orgány odmítnuté informace, tedy jak neanonymizovanou podobu formuláře žádosti o ATO, tak její přílohy.

14. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných podkladů a žalobce ani žalovaný s takovým postupem ve stanovené lhůtě nevyslovili nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a podle skutkového i právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Soud rozhodoval na základě následující právní úpravy v rozhodném znění:

16. Podle § 11 odst. 6 InfZ povinný subjekt neposkytne informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky.

17. Podle § 12 InfZ všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá.

18. Soud připomíná, že jádrem sporu je otázka, zda a v jakém rozsahu jsou žalobcem požadované informace vyloučeny z poskytování podle ust. § 11 odst. 6 InfZ. Žalobce brojil jednak proti rozsahu anonymizace formuláře žádosti o ATO, kterou mu Úřad poskytl, a jednak proti úplnému neposkytnutí příloh žádosti o ATO. Informace, o něž se nyní vede spor, soud rozčlenil na tři kategorie. První skupinu informací představují jména a další údaje příslušníků LS PČR, které Úřad anonymizoval v žádosti LS PČR o udělení osvědčení ATO, již žalobci poskytl. Jako druhou skupinu informací soud vymezil údaje o výukových prostorech, taktéž anonymizované v jinak žalobci poskytnuté žádosti o ATO. Do třetí skupiny informací soud zařadil přílohy žádosti o ATO, tedy příručky tvořící výukové materiály, které správní orgány žalobci zcela odepřely.

19. U každé skupiny žalobcem požadovaných informací je třeba posoudit, zda se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku a zda by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky. K odepření informací nepostačuje jejich pouhá souvislost se zde uvedenými činnostmi. Je nutné zjistit, zda by poskytnutí těchto informací mohlo tyto činnosti ohrozit, potažmo zda by mohlo ohrozit práva třetích osob či další aspekty bezpečnosti České republiky.

20. Již v předchozím rozsudku (č. j. 3 A 37/2025-45) městský soud vyslovil, že část rozhodnutí o odmítnutí žalobcovy žádosti je zatížena vadou nepřezkoumatelnosti. Z prvostupňového rozhodnutí Úřadu ani z napadeného rozhodnutí žalovaného není seznatelné, z jakých důvodů byly ve formuláři žádosti o ATO anonymizovány údaje o výcvikových zařízeních [kolonka „Popis výcvikových zařízení (dle vhodnosti)“]. V přezkoumávaných rozhodnutích se ve vztahu k těmto informacím nenachází takřka žádné vysvětlení. Přestože se soud s těmito údaji seznámil, nebyl s ohledem na absentující odůvodnění odepření těchto informací schopen jejich povahu posoudit, a tedy přezkoumat rozhodnutí správních orgánů, že je nezbytné tyto údaje žalobci neposkytnout. Soud na tomto závěru setrval a zrušením i dosud nezrušené části napadeného rozhodnutí uvedl výrok rozsudku do souladu s vysloveným právním závěrem.

21. Soud se dále zabýval částí napadeného rozhodnutí týkající se neposkytnutí údajů o instruktorech uvedených v žádosti o osvědčení ATO, tedy o konkrétních příslušnících Letecké služby Policie České republiky. V tomto směru soud vycházel též z neanonymizovaného formuláře žádosti o osvědčení ATO, který měl k dispozici a z něhož zjistil konkrétní jména dotčených osob, jejich zařazení, čísla průkazů a údaj o typu jejich pracovního úvazku. Ani z tohoto formuláře, ani z napadeného a prvostupňového rozhodnutí však neplynou skutkové okolnosti umožňující přezkoumat, zda ve vztahu ke konkrétním dotčeným osobám byly skutečně splněny podmínky pro aplikaci výjimky podle § 11 odst. 6 InfZ.

22. V prvostupňovém rozhodnutí k této otázce Úřad uvedl, že „považuje za podstatné bližší informace o osobách LS PČR, které vykonávají činnost vedoucích osob a instruktorů v rámci leteckého výcviku svých posádek, pod jakými typy a čísly průkazů a na základě jakého služebního úvazku, a dále konkrétní popis výcvikových prostor, ani provozní a výcvikové příručky neuvádět, když znalost takto detailních informací by mohla při zveřejnění hrozit nezákonným vměšováním či dokonce přímo nátlakem či útokem na dané příslušníky LS PČR.“. Dle Úřadu „[v]yzrazení jmen personálu LS PČR …vzhledem ke specifickým úkolům, jaké LS PČR plní, a ke stupni jejich žádoucího utajení, může vést až k ohrožení osobní bezpečnosti jednotlivých osob jako příslušníků ozbrojeného sboru.“.

23. Žalovaný k tomu na stranách 7 a 8 napadeného rozhodnutí doplnil: „Byť příslušník Policie ČR je veřejně činnou osobou, u níž zákon předpokládá poskytnutí údajů souvisejících s výkonem jejich činnosti (viz § 8a odst. 2 InfZ), tj. i skutečnosti, že osoba je příslušníkem Policie ČR, je nutno současně upozornit, že uvedené ad hoc neznamená, že by bylo možné o takové veřejně činné osobě poskytovat jakékoliv informace. Odmítnout požadované informace je možné například v případě těch příslušníků Policie ČR, u nichž není vzhledem k jejich funkčnímu zařazení žádoucí, aby veřejnost byla s jejich příslušností k Policii ČR seznámena. Ovšem nemusí se apriori jednat pouze o příslušníky, kteří využívají tzv. podpůrné operativně pátrací prostředky. K problematice poskytování informací - osobních údajů – o příslušnících bezpečnostních sborů, se ve svých rozsudcích vyjádřil i Nejvyšší správní soud (např. č. j. 7 As 199/2014, 7 As 207/2015), v nichž judikoval, že lze odmítnout poskytnutí informací vztahujících se k osobním údajům a to s ohledem na výjimky stanovené § 11 odst. 6 InfZ, tj. v případech, kdy by poskytnutím informace mohla být mimo jiné ohrožena schopnost orgánů činných v trestním řízení vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost. Byť je v této části odůvodnění napadeného rozhodnutí strohé, je z předložených podkladů zjevné, že odmítnutí poskytnutí jmen dotčených příslušníků, včetně údajů o typech a číslech jejich průkazů a úvazku, je na místě, neboť zveřejnění takových údajů by mohlo ohrozit plnění úkolů příslušného útvaru Policie ČR, v nichž jsou tyto osoby aktuálně zařazeny. Příslušnost konkrétních osob k útvarům Policie ČR, zejména útvarům, na něž se předmětná žádost soustřeďuje, je v tomto případě informací citlivou, neboť tato příslušnost je spojena se specifickými znalostmi či vědomostmi, jichž je daná osoba nositelem. Tyto znalosti a vědomosti se týkají jak specifických postupů policejních orgánů obecně užívaných při odhalování a objasňování trestné činnosti, tak aktuálně jimi prováděných úkonů. V tomto konkrétním případě se navíc nejedná o „běžné“ příslušníky Policie ČR, jež se v rámci výkonu své činnosti dostávají do kontaktu s veřejností, nejedná se přitom ani o vysoce postavené příslušníky, v jejichž případě je znalost jejich příslušnosti k Policii ČR v podstatě nutností.“ 24. Lze shrnout, že Úřad a žalovaný odůvodnili anonymizaci jmen, typů a čísel průkazů a pracovního úvazku instruktorů LS PČR zejména tím, že tito policisté mají s ohledem na své zařazení specifické znalosti či vědomosti o postupech policejních orgánů, a dále tím, že se nejedná o policisty, kteří se v rámci výkonu své činnosti dostávají do kontaktu s veřejností ani o vysoce postavené příslušníky. Takové odůvodnění soud shledal nedostatečným.

25. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 7 As 207/2015, na který sám žalovaný odkazoval, „výjimky z poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím musí být vykládány restriktivně, a proto okruh osob, o nichž nebude možné sdělit informace požadované v bodu I. žádosti (jméno, příjmení, titul, funkční zařazení a pracoviště), je nutno precizně vymezit právě s ohledem na výjimky stanovené v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Výjimku upravenou v ust. § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím nelze vykládat tak široce, že dopadá i na zaměstnance nebo příslušníky stěžovatelky, kteří nejsou oprávněni využívat při své činnosti např. podpůrné operativně pátrací prostředky.“ Přitom je dle NSS nezbytné vycházet z konkrétních skutkových okolností.

26. Soud je toho názoru, že takové konkrétní skutkové okolnosti, jež by odůvodňovaly nemožnost poskytnout informace o příslušnících PČR dotčených v právě projednávaném případě, žalovaný nepředestřel. Ze samotného zařazení k útvaru Letecké služby nelze bez dalšího dovodit nemožnost poskytnout jména příslušníků PČR. Stejně tak skutečnost, že se nejedná o např. vedoucí pracovníky, tiskové mluvčí nebo jiné policisty, jejichž jména jsou veřejně známá, resp. snadno dohledatelná, či s nimiž přichází veřejnost do přímého kontaktu, nemůže sama o sobě vést k závěru o nemožnosti poskytnout základní údaje o těchto příslušnících PČR. Taktéž odůvodnění, že dotčení policisté disponují specifickými znalostmi, je příliš obecné. Specifickými znalostmi a citlivými informacemi, jejichž vyzrazení by bylo nežádoucí, disponuje nejen de facto každý příslušník PČR, ale rovněž celá řada dalších státních zaměstnanců, přesto zákon o svobodném přístupu k informacím nepočítá s tím, že by se údaje o nich (v rámci prevence proti nátlaku na tyto osoby) neměly bez dalšího nikdy poskytovat. Naopak ustanovení § 8a odst. 2 InfZ ukládá povinným subjektům poskytovat osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení. Lze si nicméně – čistě příkladmo – představit, že instruktoři uvedení v žalobcem požadované žádosti o ATO pracují v utajení či jsou při své činnosti oprávněni využívat operativně pátrací prostředky, eventuálně mohou být zařazeni také v jiných útvarech PČR atp. Podobné okolnosti však Úřad ani žalovaný v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedli. Pakliže žalovaný ve shodě s Úřadem skutečně považuje za nezbytné, aby v žádosti o ATO byly údaje o zde figurujících příslušnících LS PČR anonymizovány, bude pro to muset přinést konkrétní důvody a lépe objasnit, jak by poskytnutí informace o jménech, průkazech a úvazku těchto osob ohrozilo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky.

27. Soud uzavírá, že i v této části je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V dalším řízení budou správní orgány povinny uvést veškeré rozhodné skutečnosti mající vliv na posouzení, zda jsou ve vztahu ke konkrétním příslušníkům LS PČR uvedeným v žádosti o osvědčení ATO naplněny podmínky pro aplikaci § 11 odst. 6 InfZ.

28. Nad rámec požadavku na řádné a individualizované odůvodnění správních rozhodnutí soud dodává, že skutková východiska, z nichž správní orgány při aplikaci § 11 odst. 6 InfZ vycházejí, musejí mít současně konkrétní oporu ve správním spise. Nebude-li možné všechny rozhodné skutečnosti s ohledem na povahu věci plně rozvést přímo v odůvodnění rozhodnutí, je třeba, aby správní orgány do neveřejné části správního spisu založily takové podklady, z nichž bude zejména patrno, jaká je povaha činnosti jednotlivých dotčených instruktorů, zda a v jakém rozsahu se podílejí na činnosti LS PČR, jaké konkrétní znalosti, dovednosti či oprávnění jsou s jejich působením spojeny a z jakých důvodů by poskytnutí požadovaných údajů mohlo vést k ohrožení zájmů chráněných citovaným ustanovením. Jen za této podmínky bude možno v dalším řízení přezkoumat, zda závěry správních orgánů nepředstavují pouze obecnou úvahu odvozenou od příslušnosti dotčených osob k bezpečnostnímu sboru, nýbrž zda vycházejí z konkrétních, ve spise zachycených skutečností vztahujících se ke každému jednotlivému příslušníkovi LS PČR.

29. Současně soud připomíná, že v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 2/2026-71 a s rozsudkem rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62, č. 3155/2015 Sb. NSS, mají správní orgány posoudit procesní postavení dotčených instruktorů a v dalším správním řízení s nimi jednat způsobem odpovídajícím jejich procesním právům, byť v rámci neveřejné části správního spisu, z níž pak musí být tento postup patrný.

30. V návaznosti na závazný právní názor vyslovený v rozsudku NSS č. j. 2 As 2/2026-71 se dále soud znovu zabýval obsahem příloh žádosti o ATO a zaměřil se na otázku, zda přichází v úvahu alespoň částečné poskytnutí této žalobcem požadované informace.

31. Podle § 12 věty první zákona o svobodném přístupu k informacím je třeba k omezení práva na informace přistupovat tak, že povinný subjekt poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Poskytnutí informace tedy není možné odmítnout en bloc, pokud je z poskytnutí vyloučena pouze část požadované informace (srov. např. body 52-54 rozsudku NSS ze dne 14. 8. 2014, č. j. 10 As 59/2014-41, č. 3126/2014 Sb. NSS, nebo bod 39 rozsudku NSS ze dne 17. 12. 2014, č. j. 9 As 180/2014-37).

32. Soud po zhodnocení obsahu správního spisu došel k závěru, že v projednávaném případě lze vyjmout, eventuálně anonymizovat pouze některé části příloh k žádosti o ATO.

33. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 As 2/2026-71 postavil na jisto, že je dán zákonný důvod podle § 11 odst. 6 InfZ pro to, aby přílohy nebyly žalobci v úplnosti poskytnuty. Kompletní zpřístupnění informací obsažených v příručkách by mohlo ohrozit činnost LS PČR, a v důsledku toho zejména schopnost orgánů veřejné moci zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky. Podle NSS však závěry týkající se naplnění zákonné výluky nemohou obstát ve vztahu k celému obsahu příloh: „Přílohy žádosti o osvědčení ATO obsahují mimo jiné i obecné, organizační informace týkající se žáků a instruktorů LS PČR, jejich odpovědnosti, práv a povinností, disciplíny; dále například přehled provozní dokumentace k jednotlivým druhům prováděných letů či plán výcviku zahrnující cíle kurzu, vstupní požadavky na žáky, osnovy výcviku, jeho program a časový rozsah, metody výuky, pravidla pro zajištění efektivity výcviku. Velkou část pak tvoří také formuláře záznamů pro jednotlivé části výcviku. V těchto částech není za současného stavu podkladů ve spise patrné, že by v nich byly obsaženy informace týkající se taktiky či strategie využívané při policejních letech, vybavení policejních vrtulníků ani jejich specifikace, případně informace týkající se omezení a postupů personálu LS PČR při reakci na řešené situace. Přílohy žádosti o osvědčení ATO dle názoru Nejvyššího správního soudu tedy obsahují i takové části, jejichž poskytnutí by dle zatím dostupných podkladů nemohlo sloužit k maření úkolů LS PČR či ohrožení její akceschopnosti, jak se obává žalovaný. Na první pohled není zřejmé, jak by například informace obsažené v kapitole 1 Příručky pro výuku teoretických znalostí PPL(H) [TM 1 PPL(H)], nazvané Plán výcviku, obsahující cíle kurzu, vstupní požadavky pro zahájení kurzu, osnovy výcviku, časový rozsah teoretické výuky, program výcviku, požadavky na vedení záznamů výcviku, mohla v kombinaci s veřejně dostupnými informacemi (není ostatně patrné, s jakými) ohrozit veřejný pořádek či bezpečnost České republiky ve smyslu § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím. Touto otázkou se bylo nutné zabývat v rámci každé kategorie informací, o nichž správní orgány tvrdily, že sice samostatně účel § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím nenaplňují, ale v kombinaci s konkrétním okruhem veřejně známých informací by naplňovat mohly.“.

34. Úřad ve vztahu k možnosti částečného poskytnutí informace na straně 5 prvostupňového rozhodnutí uvedl: „Je sice pravdou, že izolovaně nemusí informace, jejichž poskytnutí žadatel žádá, veřejný zájem, k jehož ochraně ustanovení § 11 odst. 6 informačního zákona směřuje, ohrozit, nicméně v jejich kombinaci již ano. Kombinací již nyní veřejně dostupných informací ve spojení s poskytnutím bližších informací o flotile letadel provozovaných LS PČR, o vybavení letadel, o technickém zázemí LS PČR, o postupech a vnitřních aktech, o vnitřním uspořádání organizace, o personálu LS PČR a/nebo vazbách na speciální útvary resortu vnitra nebo jiných resortů, jak žadatel žádá, je možné již získat velmi detailní vhled do praktického fungování LS PČR, resp. Policie ČR a/nebo speciálních útvarů resortu vnitra nebo jiných resortů. Takto detailní znalost by veřejnosti známa být neměla, neboť může významným způsobem kompromitovat bezpečnost, kterou Policie ČR jako bezpečnostní sbor má zajišťovat. Ve spojení s trvalou veřejnou dostupností poskytnutých informací v plném rozsahu tak, jak žadatel žádá, by tyto informace mohly být kdykoliv kýmkoliv dále sbírány, analyzovány, šířeny a v horším případě zneužity potenciálními pachateli trestné činnosti. Osoby s přístupem takovýmto souborům údajů si mohou udělat jasnou představu o akceschopnosti LS PČR, doletových časech vrtulníků LS PČR na konkrétní místo, prakticky využívané technice a postupech zasahujících jednotek, a připravit, získat nebo dále šířit informace, které mohou prakticky představovat návod k maření postupů Policie ČR, resp. speciálních útvarů resortu vnitra nebo jiných resortů.“.

35. V návaznosti na odvolací námitku žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí dodal, že „povinný subjekt toliko tímto v rozhodnutí osvětlil, že byť by se v případě jednotlivě poskytnuté informace, např. údaji o zařízeních používaných pro výuku, samo o sobě nemuselo jednat o informaci, která byl mohla ohrozit veřejný zájem, tak v kombinaci s (i již zveřejněnými) dalšími údaji, by souhrnná informace měla takovou vypovídací hodnotu, která by veřejný zájem ohrozit mohla. Odvolatel ovšem prostřednictvím své žádosti nepožadoval poskytnutí konkrétního údaje, nýbrž poskytnutí žádosti o udělení osvědčení ATO včetně veškerých příloh, tj. celé kopie předmětných dokumentů se všemi údaji zde uvedenými. S ohledem na uvedené tak byl povinný subjekt povinen postupovat v souladu s § 12 InfZ, které stanoví, že: „Všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon.“.

36. V prvé řadě soud nesouhlasí s názorem žalovaného, že pokud žalobce nepožadoval poskytnutí konkrétního údaje, nýbrž žádosti o ATO jako celku, není možné poskytnout z jejích příloh jen části či např. provést začernění některých pasáží. Právě takový postup ustanovení § 12 povinným subjektům ukládá. Z výše citovaného je zřejmé, že žalovaný se oddělitelností pouze problematických částí příloh žádosti o ATO de facto nezabýval. Soud proto nemůže správní úvahu žalovaného či povinného subjektu o vyloučení konkrétních částí příloh žádosti o ATO přezkoumat. S ohledem na to je třeba, aby se důkladnějším rozborem obsahu příloh žádosti o ATO zabývaly nejprve správní orgány. Pokud u některých příloh či jejích částí shledají, že jejich poskytnutí neohrozí veřejný pořádek či bezpečnost České republiky ve smyslu § 11 odst. 6 InfZ, pak takové informace žalobci poskytnou. Správní orgány žalobci neposkytnou pouze ty přílohy k žádosti o ATO či jejich konkrétní části, které jsou podle § 11 odst. 6 InfZ skutečně z poskytování vyloučeny. Rozhodnutí o odmítnutí části žádosti o informace správní orgány náležitě odůvodní. Zároveň případně také konkretizují svou úvahu, že poskytnutím příloh žádosti o ATO by mohlo dojít k ohrožení veřejného zájmu ve smyslu § 11 odst. 6 InfZ v kombinaci s již nyní veřejně dostupnými informacemi. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 As 2/2026-71, „[d]ovolávají-li se [správní orgány] možných negativních důsledků v kombinaci s již zveřejněnými informacemi, musejí uvést alespoň typově, o jaké zveřejněné informace se jedná.“.

37. Pro úplnost soud dodává, že za shora popsané procesní situace nebyly splněny podmínky pro postup soudu podle § 16 odst. 6 InfZ, tedy pro přímé uložení povinnosti poskytnout žalobci zbývající část požadované informace. Z předložených podkladů totiž dosud nevyplývá, které konkrétní části příloh žádosti o ATO podléhají zákonné výluce, a které naopak poskytnout lze, a z jakých konkrétních důvodů žalovaný aplikoval § 11 odst. 6 InfZ na údaje o instruktorech a o výcvikových zařízeních. Prvotní posouzení těchto otázek musí nejprve provést správní orgány.

V. Závěr a náklady řízení

38. Městský soud po seznámení se s obsahem žádosti o osvědčení ATO a jejích příloh dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí neobstojí ani v dosud nezrušené části. Ve vztahu k údajům o výcvikových zařízeních i k údajům o instruktorech je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Ve vztahu k přílohám žádosti o ATO správní orgány neprovedly posouzení oddělitelnosti jednotlivých částí požadované informace ve smyslu § 12 InfZ. Soud proto napadené rozhodnutí v dosud nezrušeném rozsahu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, aby uvedené nedostatky napravil.

39. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 110 odst. 3 s. ř. s. Ve věci měl plný úspěch žalobce, a má proto právo na náhradu nákladů řízení o žalobě i o kasační stížnosti vůči žalovanému. S ohledem na to, že žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem, lze mu přiznat pouze náklady, jejichž vznik tvrdil a doložil, nikoli paušální náhradu nákladů. Náklady řízení, které žalobce důvodně vynaložil, sestávají ze soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč a ze soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 000 Kč, a to ve lhůtě stanovené ve výroku II tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 24. července 2026 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS.