3 A 38/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Jana Ryby v právní věci žalobkyně: nezl. S. I., zastoupena: B. I., otec žalobkyně, právně zastoupena Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, se sídlem Na Pankráci 820/45, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2015, č. j. MV-71632-3/SO- 2014, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 16. 2. 2015, č. j. MV-71632-3/SO-2014, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 800 Kč, a to do rukou jejího zástupce Mgr. Štěpána Svátka, advokáta.

Odůvodnění

I. Předmět sporu Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl jako opožděné odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 3. 2014, č. j. OAM-1561-9/ZR- 2013. Tímto rozhodnutím ministerstvo zrušilo žalobkyni povolení k trvalému pobytu a stanovilo jí lhůtu k vycestování. K otázce včasnosti, resp. opožděnosti odvolání žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí Ministerstva vnitra bylo vypraveno dne 18. 3. 2014 a bylo doručováno zmocněnci žalobkyně na adresu pro doručování. Zmocněnec nebyl na této adrese zastižen, proto mu poštovní doručovatel zanechal výzvu k vyzvednutí zásilky a dne 21. 3. 2014 byla zásilka připravena na poště k vyzvednutí. Zmocněnec si zásilku v 10denní úložní lhůtě nevyzvedl, a proto dne 31. 3. 2014 byla zásilka považována za doručenou (§ 24 odst. 1 správního řádu). Lhůta pro podání odvolání (15 dnů – § 83 odst. 1 správního řádu) uplynula dne 15. 4. 2014, avšak odvolání dle otisku podacího razítka bylo podáno k poštovní přepravě až dne 16. 4. 2014, tedy opožděně. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného V podané žalobě namítá žalobkyně vadné doručování rozhodnutí prvního stupně. Zmocněnec žalobkyně měl v době doručování tohoto rozhodnutí aktivní datovou schránku fyzické osoby, a proto na základě § 19 odst. 1 správního řádu a § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., mělo být uvedené rozhodnutí doručováno zmocněnci do datové schránky a nikoli prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Žalobkyně vzhledem k uvedenému má za to, že odvolání je třeba považovat za včasné. Nadto žalobkyně namítá, že výzva k vyzvednutí zásilky obsahující rozhodnutí prvního stupně byla zanechána v P. O. Boxu. Ten ovšem není možné pokládat za „jiné vhodné“ místo, kde by bylo možno výzvu zanechat. Proto nemohla po uplynutí 10 dnů nastoupit fikce doručení. Žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. Ve vyjádření k obsahu žaloby žalovaný uvádí, že předmětné rozhodnutí bylo řádně doručováno na korespondenční adresu zmocněného zástupce, kterou sám uvedl a označil slovy „korespondenční adresa“. Pokud jde o doručování do datové schránky, zmocněný zástupce v průběhu řízení neuvedl, že má jako fyzická osoba zřízenu datovou schránku a reagoval na poštovní zásilky, které mu byly po celou dobu řízení doručovány na jím uvedenou korespondenční adresu. Žalovaný souhlasí, že zákon správní řád ve spojení se zákonem č. 300/2008 Sb., zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, stanoví prioritní doručování do datové schránky, nicméně nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že doručení na korespondenční adresu zmocněného zástupce by bylo v důsledku nedoručování do datové schránky neplatné. Jestliže žalobkyně namítá, že nemělo být doručováno na adresu P. O. Boxu, žalovaný konstatuje, že dle § 20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě primárně doručuje na adresu pro doručování. Zmocněný zástupce žalobkyně uváděl ve svých písemných podáních „korespondenční adresu“, tj. adresu XXX. Ministerstvo vnitra tak postupovalo správně, pokud své rozhodnutí doručovalo právě na tuto adresu. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. III. Posouzení žaloby Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobkyně ani žalovaný svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřili (§ 51 s. ř. s.). Žaloba je důvodná. Mezi stranami není sporné, že ve správním řízení byla žalobkyně zastoupena zmocněncem a že v době doručování rozhodnutí prvního stupně měl zmocněnec žalobkyně aktivní datovou schránku (ostatně žalobkyně k žalobě přiložila i výpis z informačního systému datových schránek). Sporné je, jaké jsou právní následky toho, že zmocněnci nebylo do datové schránky doručováno. Žalovaný se brání tím, že zmocněnec správnímu orgánu označil adresu pro doručování. Jeho obranu však vyvrací judikatura Nejvyššího správního soudu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010-95, adresa pro doručování zvolená účastníkem řízení podle § 19 odst. 3 správního řádu nemůže vyloučit doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, má-li adresát rozhodnutí datovou schránku zřízenu a zpřístupněnu. Nejvyšší správní soud taktéž podává odpověď na otázku, jaké právní následky má, pokud nebylo adresátu chybně doručováno do datové schránky. V rozsudku ze dne 10. 4. 2013, č. j. 4 As 6/2013-28, vyslovil, že pokud správní orgán účastníku řízení, který měl zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku podle § 3 a § 10 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nesprávně doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, je vyloučeno uplatnění fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že fikce doručení nemůže nastoupit v těch případech, kdy měl správní orgán povinnost doručovat účastníkovi řízení jiným způsobem, tedy zejména prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku dále uvedl: Zásadně se předpokládá, že každý je povinen zajistit si na adrese trvalého pobytu (adrese pro doručování) přebírání písemností zasílaných orgány veřejné moci a v opačném případě je povinen nést příslušné negativní následky včetně případné fikce doručení písemností, o kterých se případně adresát ve skutečnosti ani nedozvěděl. Pokud si však adresát zřídí datovou schránku, povinnost kontrolovat poštu na adrese trvalého pobytu (adrese pro doručování) zaniká, neboť je oprávněn spoléhat, že orgány veřejné moci v souladu se zákonem budou veškeré písemnosti doručovat do datové schránky. V takovém případě je tedy uplatnění fikce doručení podle příslušných procesních ustanovení (v případě správního řízení podle § 23 odst. 4 správního řádu) vyloučeno. Zdejší soud dodává, že z obsahu správního spisu nevyplývá, že při vadném způsobu doručení měl zmocněnec žalobkyně ve správním řízení možnost seznámit se s obsahem rozhodnutí prvního stupně dříve, než zásilka byla vložena do jeho P. O. Boxu dne 1. 4. 2014. Lze shrnout, že odvolání žalobkyně je třeba považovat za včasné, a proto je žalovaný v dalším řízení meritorně přezkoumá. Pro úplnost zdejší soud konstatuje, že vadně bylo zmocněnci žalobkyně doručováno i žalobou napadené rozhodnutí. Z obsahu žaloby však plyne, že dne 16. 3. 2015 po vhození do svého P. O. Boxu se zmocněnec žalobkyně i přes vadný způsob doručení s žalobou napadeným rozhodnutím seznámil, pročež soud má za to, že tohoto dne nabylo právní moci, a proto již nevyzýval žalovaného podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004-78, č. 457/2005 Sb. NSS, k opětovnému, tentokrát procesně bezvadnému doručení. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení Soud uvážil, že žaloba je důvodná, a proto napadené rozhodnutí zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). O nákladech řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit jí na nákladech řízení 9 800 Kč. Výše nákladů řízení o žalobě se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč [položka 18 bod 2 písm. a) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a z nákladů na právní zastoupení za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) ve výši 3 100 Kč za úkon dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) na základě § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Dále k nákladům řízení patří i dva režijní paušály ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně nedoložil, že je plátcem DPH, nezvyšují se náklady řízení ve smyslu § 57 odst. 2 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 24. října 2016 JUDr. Ludmila Sandnerová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková