3 A 44/2026

Rubrum

č. j. 3 A 44/2026- 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: X. Y. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Janem Boučkem sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 3 sídlem Jagellonská 1734/5, 130 05 Praha 3 o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného takto:

Výrok

I. Žalovanému se ukládá povinnost rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 25. 6. 2025, vedené žalovaným pod sp. zn. 53 Si 166/2025, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 405 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhá vydání rozhodnutí o jeho žádosti ze dne 25. 6. 2025 podané podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Žalobce žalovaného konkrétně požádal o poskytnutí dvou rozhodnutí ve věci sp. zn. 35 Exe 653/2013 a sp. zn. 39 Co 157/2022. Shodu s prvopisem potvrzuje K. L. 2 3 A 44/2026 Shrnutí obsahu spisového materiálu 2. Ze spisového materiálu soud zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti.

3. Žalobce podal dne 25. 6. 2025 prostřednictvím e-mailu žádost podle informačního zákona (dále jen „žádost“). Požádal o dvě rozhodnutí; o rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci sp. zn. 35 Exe 653/2013 a o rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 39 Co 157/2022.

4. Oznámením ze dne 7. 7. 2025, sp. zn. 53 Si 166/2025, oznámil žalovaný žalobci, že požadovaná rozhodnutí je třeba anonymizovat. Náklady na anonymizaci podle žalovaného činily celkem 420 Kč. Žalovaný žalobce vyzval, aby tuto částku, která představuje náklady na mimořádné vyhledávání informací, uhradil ve lhůtě 60 dnů.

5. Dne 8. 7. 2025 podal žalobce prostřednictvím e-mailu adresovaného žalovanému stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona. Výši úhrady žalobce dle stížnosti považuje za nezákonnou a protiústavní.

6. Z úředního záznamu ze dne 18. 7. 2025 vyplývá, že žalovaný ke stížnosti žalobce nepřihlížel, a to z důvodu chybějícího podpisu.

7. Z důvodu nezaplacení úhrady žalovaný žádost žalobce dne 11. 9. 2025, č. j. 53 Si 166/2025- 19, odložil (dále jen „rozhodnutí o odložení žádosti“).

8. Proti rozhodnutí o odložení žádosti podal žalobce žalobu proti rozhodnutí k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 28. 1. 2026, č. j. 8 A 162/2025-50, žalobě vyhověl a rozhodnutí o odložení žádosti zrušil. Městský soud dospěl k závěru, že žalovaný měl stížnost podanou prostřednictvím prostého e-mailu považovat za řádně podanou stížnost. Po dobu vyřizování stížnosti lhůta pro zaplacení požadované úhrady neplyne. Žalovaný tedy nemohl rozhodnout o odložení žádosti.

9. Dne 12. 3. 2026 předložil žalovaný stížnost nadřízenému orgánu – Ministerstvu spravedlnosti. Spisový materiál spolu s předkládací zprávou byl Ministerstvu spravedlnosti doručen dne 16. 3. 2026. Žaloba 10. Žalobce v žalobě namítá, že jeho žádost o informace ze dne 25. 6. 2025 dosud nebyla řádně a v souladu se zákonem vyřízena.

11. Žalovaný žalobce oznámením ze dne 7. 7. 2025 informoval, že za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací je třeba uhradit částku 420 Kč. Proti tomuto oznámení podal žalobce dne 8. 7. 2025 stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona Ministerstvu spravedlnosti. Žalovaný dne 11. 9. 2025 vydal rozhodnutí o odložení žádosti. Toto rozhodnutí však zrušil městský soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2026, č. j. 8 A 162/2025-50. Spis byl žalovanému vrácen dne 25. 2. 2026.

12. Žalobce má za to, že žalovaný měl předložit stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu do 7 dnů ode dne, kdy mu stížnost došla. Nadřízený orgán pak měl rozhodnout do 15 dnů ode dne, kdy mu byla stížnost předložena. O stížnosti mělo tedy být podle žalobce rozhodnuto nejpozději dne 20. 3. 2026.

13. Nadřízený orgán, ke kterému žalobce podal stížnost, je nečinný. Lhůta pro zákonné vyřízení stížnosti již dávno uplynula. Žalobce proto uvádí, že využil všech prostředků nápravy proti nečinnosti žalovaného, které mu zákon poskytuje. Jsou proto splněny podmínky pro podání žaloby podle § 79 s. ř. s. Žalobce proto soudu navrhl, aby uložil Shodu s prvopisem potvrzuje K. L. 3 3 A 44/2026 žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nečinný není a navrhl žalobu zamítnout. Spis byl žalovanému městským soudem vrácen dne 3. 3. 2026. Dne 12. 3. 2026 předložil žalovaný stížnost a kompletní obsah spisu Ministerstvu spravedlnosti. Rozhodnutí ministerstva přitom stále neobdržel. K nečinnosti tedy u žalovaného nedochází a ani nedocházelo.

15. Pro případ, že by soud žalobě vyhověl, žalovaný navrhl, aby soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení uvážil, zda bylo právní zastoupení žalobce, který je sám advokátem, využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc nebo zda se jednalo o zneužití práva na úkor protistrany. Replika 16. V replice žalobce uvedl, že závěr žalovaného o nedůvodnosti žaloby je nesprávný. Sám žalovaný ve vyjádření k žalobě popsal skutkový stav, ze kterého je zřejmé, že žaloba je ve smyslu judikatury správních soudů důvodná.

17. Žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 51 A 76/2024- 39, podle kterého je třeba povinnému subjektu přičítat nečinnost nadřízeného subjektu, který nemůže být sám žalovaným, a proto se proti jeho nečinnosti nemůže žadatel efektivně bránit.

18. Podle žalobce jsou tedy splněny podmínky pro podání žaloby podle § 79 s. ř. s. Posouzení žaloby soudem 19. Městský soud žalobu posoudil, přičemž podle § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Soud rozhodl bez nařízení jednání, jelikož žalovaný s takovým postupem souhlasil a žalobce nevyjádřil ve stanovené lhůtě nesouhlas s rozhodnutím bez jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

20. Městský soud při posuzování žaloby vycházel z žalobních tvrzení, která žalobce dokládal přílohami svých podání a ze zaslaného spisového materiálu, jehož obsah soud shrnuje výše.

21. Městský soud se nejdříve zabýval přípustností podané žaloby. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012-14, v němž se soud zabýval obdobným případem, vyplývá, že v případě, kdy žalovaný vyzval žadatele k úhradě nákladů na poskytnutí informace, žadatel podal proti výzvě stížnost a příslušný nadřízený orgán o podané stížnosti do zákonem stanovené lhůty nerozhodl, je třeba podanou stížnost proti výši úhrady považovat za bezvýsledně vyčerpaný prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. Tento závěr je i nadále aplikovatelný (viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2025, č. j. 8 As 1/2025-31 a v něm citovanou judikaturu).

22. Soud se rovněž zabýval otázkou pasivní procesní legitimace. Je-li podána stížnost proti postupu povinného subjektu a o stížnosti nebylo v zákonné lhůtě rozhodnuto, je pasivně procesně legitimován v řízení o žalobě na ochranu proti této nečinnosti povinný subjekt (viz analogicky rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2020, č. j. 2 As 26/2019-36, a tam v bodě [36] citovaná judikatura). Žalobce tak žalovaného zvolil správně. Shodu s prvopisem potvrzuje K. L. 4 3 A 44/2026 23. Dále se městský soud zabýval důvodností podané žaloby. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

24. Podle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace může podat žadatel, který nesouhlasí s výší úhrady sdělené podle § 17 odst. 3 nebo svýší odměny podle § 14b odst. 2, požadovanými v souvislosti s poskytováním informací.

25. Podle § 16a odst. 4 informačního zákona o stížnosti rozhoduje nadřízený orgán.

26. Podle § 16a odst. 5 informačního zákona povinný subjekt předloží stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu do 7 dnů ode dne, kdy mu stížnost došla, pokud v této lhůtě stížnosti sám zcela nevyhoví tím, že poskytne požadovanou informaci nebo konečnou licenční nabídku sníží úhradu, nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

27. Podle § 16a odst. 8 informačního zákona nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena.

28. Z citovaných ustanovení vyplývá, že povinný subjekt má povinnost do sedmi dnů ode dne doručení stížnosti předložit svému nadřízenému orgánu tuto stížnost, a nadřízený orgán musí do patnácti dnů ode dne jejího doručení o stížnosti rozhodnout.

29. Žalobce podal v projednávané věci stížnost dne 8. 7. 2025. Žalovaný k ní nepřihlížel a žádost o informace odložil rozhodnutím, které následně zrušil osmý senát městského soudu rozsudkem č. j. 8 A 162/2025-50. Ze spisového materiálu nevyplývá, kdy byl spis vrácen žalovanému zpět. Podle žalovaného se tak stalo dne 3. 3. 2026, zatímco žalobce z výpisu systému Infosoud dovozuje, že spis byl vrácen již dne 25. 2. 2026, tedy v den pravomocného skončení věci. I pokud by byl správný údaj uváděný žalovaným, měl žalovaný předložit spis Ministerstvu spravedlnosti nejpozději v uterý 10. 3. 2026. To však neučinil, neboť spis spolu se stížností předložil až ve čtvrtek 12. 3. 2026. Z doručenky dále plyne, že Ministerstvu spravedlnosti byl spis doručen dne 16. 3. 2026. Ministerstvo tedy mělo rozhodnout nejpozději dne 31. 3. 2026, tj. ve lhůtě 15 dnů od předložení spisu. V této lhůtě však nerozhodlo. Neučinilo tak dle soudu dostupných informací ani do podání žaloby dne 22. 4. 2026, ani ke dni vydání tohoto rozsudku. Lhůty uvedené ve výše citovaných ustanoveních informačního zákona tak byly zjevně podstatně překročeny.

30. Soud tedy v posuzované věci shledal nečinnost nadřízeného orgánu žalovaného při vyřizování stížnosti proti oznámení o výši úhrady za poskytnutí informací. V takovém případě je možné se žalobou podle § 79 odst. 1 s. ř. s. domáhat vydání rozhodnutí přímo po povinném subjektu (viz rozsudek ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012-14).

31. Žalobce se v projednávané věci důvodně domáhá ochrany proti nečinnosti přímo vůči žalovanému jako povinnému subjektu. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že žalovaný je ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. ke dni vydání tohoto rozsudku nečinný, neboť dosud žalobcovu žádost ze dne 25. 6. 2025 žádným způsobem stanoveným v informačním zákoně nevyřídil, ač k tomuto od okamžiku marného uplynutí lhůty pro rozhodnutí o žalobcově stížnosti proti výši požadované úhrady nebyl dán žádný důvod. Proto soud přikázal žalovanému rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 32. Z výše uvedených důvodů městský soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Lhůta, ve které soud přikázal žalovanému rozhodnout, vyplývá z § 14 Shodu s prvopisem potvrzuje K. L. 5 3 A 44/2026 informačního zákona a z § 81 odst. 2 s. ř. s., dle kterého soud stanoví k vydání rozhodnutí přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Lhůta v délce 15 dní k rozhodnutí o podané žádosti je dle soudu přiměřená.

33. Soud podotýká, že žalovaného tímto rozsudkem přímo nezavazuje co do způsobu či obsahu rozhodnutí, současně však odkazuje na již citovaný rozsudek č. j. 2 As 397/2019-40, kde se NSS zabýval tím, jak má povinný subjekt v obdobné situaci, jaká nastala nyní, dále postupovat (viz jeho odst. 31–32).

34. Soud se dále zabýval otázkou náhrady nákladů řízení. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Soud nepřehlédl návrh žalovaného, aby soud při rozhodování o nákladech řízení v případě úspěchu žalobce uvážil, zda právní zastoupení žalobce, který je sám advokátem, je v dané věci, která dle žalovaného není nijak složitá, využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, nebo zda se jedná o zneužití práva na úkor protistrany.

35. Nejvyšší správní soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu dospěl k závěru, že právo na právní zastoupení je základním procesním oprávněním účastníka řízení, které náleží též účastníku, který je sám advokátem. Konkrétně uvedl následující: Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud poukazuje na nález ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13, v němž Ústavní soud konstatoval, že právo na právní zastoupení je základním procesním oprávněním účastníka řízení, které náleží též účastníku, který je sám advokátem. V této souvislosti Ústavní soud uvedl, že pojem "účelný" je nutno chápat jako určitou pojistku před hrazením nákladů nesouvisejících s řízením, před nadbytečnými či nadměrnými náklady. Dále konstatoval, že vzhledem k ústavně zaručenému právu na právní pomoc nelze prostřednictvím účelnosti nákladů vymezovat kategorii osob, která by z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a vůči ostatním ji diskriminovat. Ústavní soud uzavřel, že účastníka řízení nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že svá práva mohl hájit sám. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2016, č. j. 4 As 96/2016-36)

36. Ústavní soud v nálezu, ze kterého vyšel Nejvyšší správní soud a na který odkazuje žalovaný i v projednávané věci, uvedl rovněž to, že je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem v obdobných případech, jako je nyní projednávaný, využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či se již jedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany (např. zvolený zástupce „z opačného konce republiky“, prodlužování řízení žádostmi o odročování, zastoupení ve zcela banální věci či zcela zřejmá snaha zvýšit náklady řízení protistraně apod.).

37. Městský soud má za to, že v nyní projednávané věci k žádné z uvedených situací nedošlo. O zcela banální věc zjevně nejde již s ohledem na to, že městský soud již dříve zrušil rozhodnutí o odložení žádosti. Žalobce rovněž řízení nijak uměle neprodlužoval a žalovaného v této věci žádnými podáními nezahlcoval. Žalovaný také ani netvrdil a nedoložil, že by žalobce (případně jeho právní zástupce) podával opakovaně značné množství žádostí o informace, kterými by byl žalovaný paralyzován. Takové skutečnosti nejsou soudu známé ani z jeho úřední činnosti.

38. Soud proto žalobci II. výrokem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek a odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta. Konkrétně soud vyčíslil náhradu nákladů řízení takto: - Zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč. Shodu s prvopisem potvrzuje K. L. 6 3 A 44/2026 - Převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] ve výši 4 620 Kč. - Návrh ve věci samé (žalobu) [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] ve výši 4 620 Kč. - Repliku [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] ve výši 4 620 Kč. - Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedené tři úkony právní služby v celkové výši 1350 Kč (450 Kč za jeden úkon). - Daň z přidané hodnoty, jelikož zástupce žalobce doložil, že je jejím plátcem, ve výši 3 195 Kč.

39. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení 20 405 Kč, které je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 15. června 2026 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje K. L. 7 3 A 44/2026 Shodu s prvopisem potvrzuje K. L.