3 A 64/2022

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Česká znalecká, a.s., IČ: 252 60 138 sídlem Nezvalova 423/8, 500 03 Hradec Králové zastoupena JUDr. Janem Malým, advokátem sídlem Sokolovská 5/49, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 18. 3. 2022 č. j. MSP-1/2022-OINS- SRZT/4, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 18. 3. 2022 č. j. MSP-1/2022-OINS-SRZT/4 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 363 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Jana Malého, advokáta.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž ministr spravedlnosti (dále též „ministr“) jako rozkladový orgán zamítl žalobkyní podaný rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (dále též „žalovaný“) ze dne 9. 9. 2021 č. j. MSP-48/2019-ODKA-ROZ/30 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou přestupkem podle § 25b odst. 1 písm. a) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění do 31. 12. 2020 (dále též „ZZT“), kterého se dopustila tím, že poté, co byla opatřením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, pošt. schr. 41/NCOZ, 156 80 Praha 5 – Zbraslav, Česká republika (dále též „OČTŘ“), ze dne 18. 10. 2017 č. j. NCOZ-2227-1147/TČ-2016-412301-C, přibrána jako znalecký ústav, vypracovala pro účely trestního řízení dne 28. 5. 2018 znalecký posudek č. 5 269-26-2018 nazvaný „Zodpovězení zadaných otázek v trestní věci A. F. a.s. A. H., s.r.o. P. a.s.“ (dále též „znalecký posudek“), jehož předmětem bylo zodpovězení sedmi otázek OČTŘ ohledně subjektů A. F. CZ a.s., IČ: X (dále též „A. F.“), A. H., s.r.o., IČ: X (dále též „A. H.“), a P. a.s., IČ: X (dále též „P.“), s těmito vadami: I. zatížila znalecký posudek vadou nepřezkoumatelnosti, jelikož porušila zásady znalecké činnosti, zejména zásady komplexnosti, úplnosti a opakovatelnosti, neboť uvedla ve znaleckém posudku závěry, aniž by bylo zřejmé, jak k nim dospěla, zejména: a) dospěla v části 4.1 znaleckého posudku k závěru, že účetnictví společnosti A. F. „v zájmovém období NEBYLO vedeno úplně, řádně a průkazně (tj. NEBYLO vedeno dle právních norem)“, aniž by disponovala podklady, z nichž by mohla učinit závěr, že účetnictví A. F. bylo či nebylo vedeno úplně, řádně a průkazně; b) část 4.1 znaleckého posudku ohledně účetnictví A. H. nesplňuje zásady úplnosti a opakovatelnosti, neboť není zřejmé, podle jakých podkladů byla vyhotovena analýza účetnictví A. H.; c) dospěla ve znaleckém posudku k závěru, že „(účelně) nedošlo k zaúčtování určitých daňových dokladů do účetnictví“ A. H., ačkoli citovaný závěr ve znaleckém posudku není odůvodněn; d) neuvedla v části 4.1 znaleckého posudku v seznamu exportovaných sestav z datových souborů účetnictví žádnou evidenci dlouhodobého majetku, ačkoli společnost P. dlouhodobý majetek vykázala v účetních závěrkách, uložených ve Veřejném rejstříku a Sbírce listin, tím došlo k porušení zásady komplexnosti při vypracování znaleckého posudku; e) neuvedla ve znaleckém posudku v seznamu podkladů žádné záznamy o provedení inventarizace, tedy provedení inventarizace nezkoumala, přičemž provedení inventarizace je jednou z povinností účetních jednotek podle § 6 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o účetnictví“), a také jednou z podmínek průkaznosti účetnictví podle § 30 odst. 7 zákona o účetnictví; f) dospěla ve znaleckém posudku k závěru, že obsah faktur/zájmových odchozích bankovních transakcí je fiktivní, aniž by odůvodnila, jak k tomuto závěru dospěla; znalecký posudek přitom neobsahuje analýzy, které by se zabývaly zde popsanými výběry finančních prostředků v hotovosti, a není tak zřejmé, jakým způsobem dospěla k uvedeným závěrům; II. odpovídala ve znaleckém posudku na právní otázky, což jí nepřísluší; III. neodpověděla ve znaleckém posudku na některé otázky ze zadání, a odpovídala na otázky v zadání nepoložené, a to: a) neodpověděla na zadanou otázku č. 6 ve znění: „Pokud by faktury (případně identifikované VS uvedené v bankovních účtech) za nakoupené služby byly fiktivní, jaká daň, v jakém zdaňovacím období, v jaké nejmenší výši by byla snížena, pokud by ke snížení daňové povinnosti došlo, a to DPH a DPP, vyčíslete, jaké množství služeb prodaly společnosti v bodu II. do společností v bodu I. a společnosti v bodu III. do společností v bodu II. (vyčíslete v ceně bez DPH a částku DPH)?“, neboť v reakci na otázku č. 6 uvedla znalecký závěr o vyčíslení výše způsobené ekonomické újmy státu Česká republika na dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) a dani z příjmů právnických osob (dále též „DPPO“) předmětnými společnostmi, přičemž předmětem otázky č. 6 nebylo vyčíslení ekonomické újmy státu Česká republika na DPH ani DPPO; b) uvedla v části 5 znaleckého posudku nazvané „Závěr znaleckého zkoumání a dokazování“ blíže neodůvodněné závěry, přičemž není zřejmé, k jaké části znaleckého úkolu či ke které otázce se tyto závěry vztahují; IV. zatížila znalecký posudek následujícími formálními vadami: a) neoznačila ve znaleckém posudku jednoznačně část nálezu a ani část posudku ve smyslu § 13 odst. 2 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení ZZT (dále též „vyhláška k ZZT“); b) znalecký posudek neobsahuje povinné údaje podle § 22 odst. 1 ZZT, konkrétně není ve znaleckém posudku uvedeno, kdo může, jestliže je to podle procesních předpisů třeba, před orgánem veřejné moci osobně stvrdit správnost posudku podaného znaleckým ústavem a podat žádaná vysvětlení; tedy vykonala znaleckou činnost v rozporu s § 8 ZZT ve znění účinném do 31. 12. 2020, za což jí podle § 25b odst. 3 ZZT byla uložena pokuta v částce 150 000 Kč s náhradou paušálních nákladů v částce 1 000 Kč.

3. Proti těmto rozhodnutím žalobkyně brojí podanou žalobou.

4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že shora označený skutek nepovažuje za přestupek, který by se stal tak, jak je uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí. Odkazuje na argumentaci, kterou uplatnila ve Vyjádření se k podkladům rozhodnutí ze dne 15. 3. 2021, kterou činí součástí žalobních bodů.

5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně má za to, že žalovaný nepřípustně přezkoumával obsahovou správnost znaleckého posudku, ačkoli orgánem oprávněným k posouzení jeho závěrů v trestním řízení, které je tzv. živé a probíhá, je trestní soud, který na základě provedeného dokazování, jehož výsledky v době vypracování znaleckého posudku nemusí být znalci známy, může dojít k jinému závěru. Poukazuje na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, na body 160 až 165 (žalovaný zpochybňuje správnost znaleckých závěrů ve vztahu k účetnictví A. H.), na bod 70 (žalovaný tvrdí, že žalobkyně nemohla učinit znalecký závěr o účetnictví A. F., když ho neměla k dispozici), a na body 151 a 152 (žalovaný vytýká pochybení ohledně postupů, metod, údajů a výpočtů). Provedené hodnocení správnosti žalovaným podle žalobkyně nespadá pod skutkovou podstatu podle § 25b odst. 1 písm. a) ZZT.

6. Podle žalobkyně je znalecký posudek v přestupkovém řízení hodnocen osamoceně bez souvislostí skutečností zjištěných ve vyšetřování. Žalobkyni je proto nesprávně vytýkáno zjištění fiktivnosti některých uplatněných daňových dokladů, což ale ze znaleckého posudku nevyplývá. Naopak některé závěry žalovaného jsou založeny na předpokladu fiktivnosti, jak jej formulují OČTŘ. Žalobkyně přitom na základě vlastních znaleckých zjištění uvádí, že obsah posuzovaných transakcí je fiktivní, nic nenasvědčuje tomu, že by deklarovaná zdanitelná plnění byla realizována.

7. Žalobkyni nelze vytýkat, že OČTŘ se nepodařilo v trestním řízení účetnictví zajistit, případně že nebylo zajištěno úplné, jak žalovaný dovozuje pod bodem I. a) výroku prvostupňového rozhodnutí. Pokud se nepodařilo zajistit účetnictví, pak při znalosti požadavků kladených na účetnictví zákonem o účetnictví, nelze konstatovat jinak, než že účetnictví není vedeno úplně, řádně a průkazně, není tudíž splněn předpoklad jeho trvalosti, resp. přehlednosti.

8. Žalobkyně poukazuje na to, že pod body I. b) a I. c) výroku prvostupňového rozhodnutí je jí nepravdivě vytýkána absence výčtu podkladů pro znalecké zkoumání, přitom na str. 20 a str. 32 až 36 znaleckého posudku uvádí podklady ke zkoumání účetnictví a podklady ke stavu účetnictví A. H. Konstatuje, že je nezbytné vzít v úvahu celkový rozsah trestního spisu a podkladů, které jí OČTŘ postupně předkládaly, což je v řádu celkem několika desítek tisíc stran dokumentů. Detailní popis všech použitých podkladů by činil ze znaleckého posudku pro praxi zcela nepřehledný dokument. Není proto porušením zásad znaleckého zkoumání, jestliže ve znaleckém posudku vyjmenovala použité podklady, ze kterých vycházela.

9. Žalobkyně k tvrzení o účelnosti nezaúčtování určitých dokladů do účetnictví odkazuje na str. 36 znaleckého posudku, kde zmiňuje, že při zkoumání listin z účetnictví A. H. byly zjištěny obaly s daňovými doklady jmenované společnosti, které nebyly z blíže nezjištěného účelu do účetnictví A. H. zaúčtovány. Takové účetnictví založené na nezaúčtovaných dokladech je neprokazatelné, neúplné, nevedené řádně, když neobsahuje účetní záznamy o všech účetních případech týkajících se účetního období. Existence dokladů „NEPOUŽITÝCH“, „NEZAÚČTOVANÝCH“ je důvodem pro takový závěr. Jinak by nebyly respektovány zásady znaleckého zkoumání. Pokud je žalobkyni takový závěr vytýkán, je třeba uvést alespoň opak.

10. Žalobkyně dále namítá, že znalecký posudek je opakovatelný, je řádně vypracován, zpracovaná forma umožňuje kontrolu provedeného zkoumání. Jeho opakovatelnost je nutno vztáhnout věcně i časově k okamžiku jeho vzniku. Správní orgány z něj však selektivně vybíraly pasáže, aniž by jej přezkoumaly komplexně a provedly vlastní znalecké zkoumání. Pokud by z každého znaleckého posudku byly selektivně vybírány pasáže ke zkoumání, a nebyl brán zřetel na související části posudku, byl by chybný každý znalecký posudek. Žalovaný tak nesprávně zvolil metodu přezkumu.

11. Žalobkyni je též nesprávně nedůvodně vytýkáno nedodržení zásady úplnosti a transparentnosti znaleckého posudku. Žalobkyně přitom v posudku uvádí úplný postup, jímž dospěla k závěru znaleckého posudku, uvádí použité předpoklady, popisuje metody a použité informace a údaje. Objasňuje v něm a nezamlžuje skutečnosti, které mají vliv na výsledek znaleckého zkoumání.

12. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně tvrdí, že žalovaný v bodu I. f) výroku prvostupňového rozhodnutí dospěl k nesprávnému závěru. Ekonomická struktura modelu karuselového (řetězcového) obchodu vyplývá ze struktury a formulace zadání otázek, včetně otázky č. 7, že „nic nenasvědčuje skutečnosti, že by deklarovaná zdanitelná plnění byla realizována.“. Na str. 279 až 281 znaleckého posudku jsou uvedena zjištění, že k předmětným transakcím nejsou k dispozici adekvátní navazující účetní či jiné doklady, na str. 281 znaleckého posudku jsou podklady, jimiž byla prokázána zdanitelná plnění v oblasti „reklamních služeb“. V kapitole 4.7.5 jsou uvedeny podklady, jimiž bylo prokazováno zdanitelné plnění před finančním úřadem. Nelze přisvědčit reálnosti předmětných zdanitelných plnění, a je na místě učinit závěr o jejich fiktivnosti. Absence navazujících daňových dokladů (kromě potenciálně fiktivních), souvisejících smluv, a důkazů o realizaci reklamy, je důvodem k závěru o možné fiktivnosti označených dokladů a transakcí, čemuž se žalovaný nevěnoval.

13. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá, že žalovaný v bodu II. výroku prvostupňového rozhodnutí vadně dovodil, že žalobkyně používá pojmů újma i škoda v odpovědi na právní otázky. Podle žalobkyně se jedná jak o pojmy právní, i ekonomické/účetní, tak i obecné češtiny. Synonymem ke škodě je: manko, deficit, ztráta, snížení hodnoty, a k újmě: poškození, škoda, ale také nevýhoda, úbytek, ztráta, neprospěch. Popsala tím konkrétní negativní ekonomický dopad na vybraný subjekt, snížení hodnoty majetku, nikoli právní otázky. Nelze jí k tíži přičítat, že uvedené pojmy žalovaný vnímá jen z hlediska právního. Jedná se o vyčíslení snížení daňové povinnosti DPH a DPPO, což považuje z hlediska českého jazyka za adekvátní.

14. Žalobkyně dále uvádí, že bod II. a III. a) výroku prvostupňového rozhodnutí spolu souvisí. S ohledem na způsob formulace znaleckého závěru k otázce č. 6 má za to, že snížení daňové povinnosti na DPH/DPPO je označeno jako ekonomická újma vzniklá ČR na DPH/DPPO. Za předpokladu fiktivnosti faktur (částek) identifikovaných variabilním symbolem za služby, je zjištěné snížení daňové povinnosti nepochybně ekonomickou újmou rozpočtu ČR, protože se jedná o deficit, ztrátu vzniklou ČR při výběru DPH. V odpovědi na otázku je výraz ekonomická újma uveden jako synonymum „snížení“ daňové povinnosti, což je formulace fakticky správná. O tom, že otázka byla zodpovězena žalobkyní podle zadání a úplně (podle opatření o přibrání), svědčí to, že zadavatel posudku ani státní zastupitelství nemělo ke znaleckému posudku výhrady. Znalec odpověděl na to, na co byl tázán.

15. Žalobkyně uvádí, že jí je nesprávně vytýkáno pod bodem 106 rozhodnutí žalovaného, že nevyčíslila množství prodaných služeb v rámci uvedených společností, ani že se k němu nevyjádřila. Žalobkyně odkazuje na odpověď na otázku č. 3, která s otázkou č. 6 úzce souvisí, kde se podrobně vyjadřuje k prodaným službám. Z uvedeného je zřejmé, že zjistila, co bylo předmětem fakturace, jaké doklady byly fyzicky k dispozici a údaje z nich zjistitelné. S ohledem na předmět nákupu „reklamní služby“ lze jen stěží očekávat, že bude uveden objem ve fyzických jednotkách.

16. Žalobkyně ohledně bodu III. b) výroku prvostupňového rozhodnutí uvádí, že v kapitole „Závěr znaleckého zkoumání a dokazování“ shrnuje výsledky znaleckého zkoumání obsažené v otázce 6, kde byla vyčíslena hodnota minimálního snížení daňové povinnosti (ekonomické újmy vzniklé ČR). V textaci závěru je i uvedeno, z jaké částky na DPH a DPPO se hodnota vypočítává. Tato kapitola představuje ucelený závěr znaleckého zkoumání v dané věci. Není tudíž pravdivé tvrzení, že závěry jsou blíže neodůvodněné. Za tímto závěrem na str. 281 a 282 znaleckého posudku následuje kapitola „Odůvodnění“. V ní žalobkyně znovu rozebírá postup (princip) zjištění ekonomické újmy vzniklé snížením daňové povinnosti na DPH/DPPO.

17. V pátém žalobním bodu žalobkyně k bodu IV. a) a bodu IV. b) výroku prvostupňového rozhodnutí uvádí, že byť ve znaleckém posudku jsou jako zpracovatelé jmenováni dr. Ing. V. H., MBA., Ph.D. a Bc. L. F., a je zde uvedeno, že za žalobkyni jedná dr. Ing. V. H., MBA., Ph.D., žalovaný bez využití logického myšlení vyhodnocuje, že ve znaleckém posudku nejsou uvedeny osoby, které by mohly podat vysvětlení a osobně stvrdit správnost znaleckého posudku. Takovýto formalistický přístup, který lpí na explicitním označení těchto osob jako osob, které by mohly stvrdit správnost znaleckého posudku, se tak míjí s účelem a smyslem. Za dobu existence žalobkyně neměly soudy všech stupňů problém s uvedeným označením osob a znalecké posudky akceptují jako kvalitně zpracované. Nyní vytýkaná pochybení dosud soudy neshledaly.

18. Dále žalobkyně k vytýkanému členění znaleckého posudku uvádí, že není stanovena povinnost členit znalecký posudek na části pojmenované žalovaným, nýbrž posudek musí obsahovat náležitosti podle § 13 odst. 2 vyhlášky k ZZT. Odkazuje k tomuto na argumentaci z vyjádření k podkladům rozhodnutí a na vyhlášku k ZZT.

19. V šestém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s vytýkanou absencí CD s rozšířenými přílohami, jelikož jsou součástí každého výtisku znaleckého posudku. Žalobkyně není schopna zajistit, aby při půjčování vyhotovení znaleckého posudku či jeho neautorizovaném kopírování nedošlo ke ztrátě CD.

20. V sedmém žalobním bodu žalobkyně považuje stanovisko poradního sboru ministra spravedlnosti (dále též „poradní sbor“) za nepřezkoumatelné. Nesouhlasí s bodem 135 prvostupňového rozhodnutí, že stanovisko není důkazem ve smyslu § 51 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“). Z rozhodnutí obou stupňů správních orgánů není zřejmé, proč stanovisko bylo zadáno právě poradnímu sboru. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný si vyžádal vyjádření poradního sboru pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, její znalecký posudek je však z jiného oboru, a to účetnictví, cash-flow a oboru přezkoumání ekonomických, daňových a účetních aspektů operací spojených s pohybem zboží a služeb uvnitř i vně České republiky, resp. Evropské unie. Poradní sbor tudíž neměl odpovídající kvalifikaci. Závěry znaleckého posudku by tak mohl přezkoumávat téměř kdokoliv.

21. V osmém žalobním bodu žalobkyně dále namítá zkrácení práv v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu. Ve vyjádření ze dne 23. 2. 2021 požádala o stanovisko profesního či zájmového sdružení podle § 25e ZZT k posouzení tvrzených vad znaleckého posudku. Žalovaný se tímto důkazem nezabýval a ani jej neprovedl. Pokud by jednání žalobkyně bylo navrhovaným sdružením přezkoumáno, zjistilo by se, že nepochybila.

22. V devátém žalobním bodu žalobkyně namítá, že ústní jednání by významně přispělo k objasnění věci, pokud by bylo nařízeno.

23. V desátém žalobním bodu žalobkyně brojí proti výši uložené pokuty 150 000 Kč. Byť má za to, že se závadového jednání nedopustila, nesouhlasí s bodem 195 prvostupňového rozhodnutí, že již byla sankcionována a její předchozí potrestání nevedlo k nápravě. Žalobkyně doznává, že byla sankcionována dne 24. 9. 2018, resp. dne 15. 1. 2019 a dne 21. 7. 2020. Znalecký posudek ale vypracovala ještě předtím dne 28. 5. 2018. I kdyby se závadového jednání dopustila, měla by být pokuta snížena, jelikož úvaha žalovaného, že předchozí její potrestání nevedlo k nápravě, je lichá. Žalobkyně rovněž brojí proti závěru ministra, že se dopouští podobných pochybení konzistentně, takový závěr ministr neodůvodnil. Ohledně výše uložené pokuty ministr v bodu 97 napadeného rozhodnutí uvádí, že je nutné rovněž zohlednit majetkové poměry žalobkyně a její běžné příjmy ze znalecké činnosti, které jsou žalovanému z úřední činnosti známy. Takové důvody neodůvodňují majetkové poměry žalobkyně. Žalobkyně pro případ uznání viny navrhuje, aby soud vyslovil, že považuje projednání věci za dostatečné, případně moderoval uloženou sankci na desetinu uložené výše.

24. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Odkazuje na napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového orgánu. K tvrzené otázce přezkumu správnosti znaleckého posudku odkazuje na body 79 až 83 napadeného rozhodnutí a doplňuje, že v přestupkovém řízení mu jako správnímu orgánu vysoká odbornost znaleckých posudků nebrání posoudit, zda znalecká činnost byla vykonána v souladu s § 8 ZZT. Nepřezkoumával ani nehodnotil odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, nýbrž přesvědčivost znaleckého posudku ve vztahu k zadání, a to jeho úplnost, logiku a koherenci odůvodnění znaleckého posudku (zda nález není rozporný či různé závěry navzájem) a dostatečnost a relevanci uváděných informací. Z hlediska vytýkaného pochybení jsou proto podstatné postupy, metody, údaje a výpočty, které žalobkyni vedly ke znaleckému závěru, v němž došlo k porušení zásad znaleckého zkoumání. Předmětné pochybení spočívá především v nedostatečném odůvodnění použitých metod a postupů, které vedly k závěru znaleckého posudku, s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které bylo třeba vypořádat.

25. Žalovaný stran stanoviska poradního sboru uvádí, že poradní sbor je pouze poradním orgánem žalovaného, na který se lze v případě potřeby při rozhodování podle ZZT obrátit a vyžádat si jeho vyjádření. ZZT neupravuje obligatorní vyžádání stanoviska poradního sboru, ani nespecifikuje případy, kdy je vhodné vyžádat si jeho vyjádření. Vyžádání si stanoviska je na úvaze žalovaného. Žalovaný se na poradní sbor obrátil a položil mu konkrétní otázky týkající se znaleckého posudku, které poradní sbor písemně zodpověděl. Pokud by žalovaný seznal za potřebné zodpovědět otázky další, či doplnit podané vyjádření, učinil by tak. Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že žalovaný zjistil skutkový stav věci a náležitě posoudil, jakým konkrétním jednáním žalobkyně vykonala znaleckou činnost v rozporu s § 8 ZZT při vypracování znaleckého posudku. Poradní sbor nehodnotil, zda došlo ke spáchání přestupku, tak učinil žalovaný samostatně ve správním řízení. Ohledně tvrzení žalobkyně stran „nekritického přejímání názorů poradního sboru“ žalovaný uvádí, že tvrzení není podpořené bližší argumentací, ani neodpovídá skutečnosti, neboť žalovaný všechny podstatné okolnosti samostatně posoudil. Bez významu je i námitka, že závěry poradního sboru nejsou podle žalobkyně přezkoumatelné. Stanovisko poradního sboru má poradní charakter, není pro žalovaného jako správní orgán nikterak závazné a nezasahuje do práv a povinností žalobce. Rozhodnutí v předmětné věci je rozhodnutím žalovaného jako správního orgánu, a nikoli poradního sboru.

26. Žalovaný ohledně stanoviska profesního či zájmového sdružení sdružující znalce odkazuje na body 90 až 92 napadeného rozhodnutí. Žalovaný v předmětném správním řízení si vyžádal vyjádření poradního sboru pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, k deseti otázkám souvisejících se znaleckým posudkem a jeho zpracováním. Poradní sbor nehodnotil, zda došlo ke spáchání přestupku, tak učinil až žalovaný pod body 133 až 138 rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že poradní sbor odpověděl na všechny položené otázky, žalovaný nepovažoval za potřebné vyžadovat i stanovisko profesního či zájmového sdružení sdružující znalce, kterého by se dotázal na tytéž otázky. Zvolený postup byl též v souladu se zavedenou správní praxí. V minulosti bylo k vyžádání stanoviska takového sdružení přistoupeno výjimečně, kdy se jednalo o řízení ve vztahu k neobvyklé specializaci znalecké činnosti. Žalobkyně přitom neuvádí, v čem by mělo takové stanovisko přispět ke zjištění skutkového stavu věci, který žalovaný má za prokázaný, a k posouzení, zda žalobkyně vykonala znaleckou činnost v souladu s § 8 ZZT. Přistoupit k vyžádání takového stanoviska by mohlo být vhodné, pokud by nebyl poradní sbor pro daný obor znalecké činnosti zřízen, nebo správní řízení by se týkalo takové specializace znalecké činnosti, pro niž by vyjádření poradního sboru bylo shledáno nedostačující. Taková situace však v daném případě nenastala, proto vyžádání si stanoviska sdružení by představovalo porušení zásady hospodárnosti a procesní ekonomie podle § 6 odst. 2 správního řádu. K žádnému tvrzenému zkrácení práv žalobkyně tak nedošlo.

27. Žalovaný k námitce stran formálních vad znaleckého posudku uvádí, že žalobkyně zpracovala znalecký posudek v rozporu s § 13 Vyhlášky k ZZT, neboť nerespektovala právní úpravu formálních obsahových náležitostí posudku. Poukazuje na to, že znalecký posudek podle § 13 odst. 2 ZZT ve spojení s odst. 4 vyhlášky k ZZT se člení na nález (popis relevantních výchozích skutečností), posudek (odborné posouzení) a znaleckou doložku (osvědčení kvalifikace znaleckého ústavu). Vyhláška k ZZT závazně stanoví členění znaleckých posudků, pokud jde o jejich formální úpravu. Členění znaleckých posudků slouží k lepší orientaci. Tvrzení žalobkyně neodpovídá právní úpravě Vyhlášky k ZZT. Námitkou se zabýval žalovaný pod body 112 až 120 rozhodnutí, kde uvedl, že znalecký posudek je stižen formálními vadami, není v něm jednoznačně označena část nálezu a část posudku, ani není v něm uvedeno, kdo může před orgánem veřejné moci osobně stvrdit jeho správnost a podat žádaná vysvětlení. Ministr se předmětnou námitkou též zabýval, a to v bodech 75 až 77 napadeného rozhodnutí.

28. Žalovaný ohledně analýzy účetnictví společnosti A. F. odkazuje na body 65 až 72 prvostupňového rozhodnutí a na body 51 až 64 napadeného rozhodnutí. Znalecký posudek považuje za vnitřně rozporný, jelikož žalobkyně o účetnictví A. F. učinila znalecký závěr a současně uvedla, že účetnictví neměla k dispozici. Podle žalovaného forma provedení znaleckého posudku musí být přehledná, nesmí být pro třetí osobu zavádějící, a postup znalce v rámci znaleckého zkoumání musí být přezkoumatelný. Údaje, metody a postupy použité ve znaleckém posudku musejí být řádně odůvodněné, aby třetí osoba byla schopna při vynaložení přiměřeného úsilí a prostředků na základě informací o zdrojích údajů, postupech a metodách použitých a uvedených ve znaleckém posudku zopakovat postup žalobkyně s obdobnými výsledky. Žalobkyně proto byla povinna uvést postupy a metody použité ve znaleckém posudku. Prosté konstatování o absenci úplnosti, řádnosti a průkaznosti účetnictví, učiněné bez relevantních podkladů, neumožnuje kontrolu znaleckého posudku a činí jej nepřezkoumatelným. Jestliže jednotlivá tvrzení uvedená ve znaleckém posudku si odporují, nelze posoudit splnění znaleckého úkolu na základě zadání za řádné. Podle žalovaného ze znaleckého posudku ani nevyplývá, že by žalobkyně žádala o doplnění podkladů, aby závěr o účetnictví předmětné společnosti mohla kvalifikovaně učinit [např. o účetní (daňové) doklady, související smlouvy a další podklady apod.].

29. Žalovaný ohledně bodu I. f) výroku prvostupňového rozhodnutí odkazuje na body 90 až 94 prvostupňového rozhodnutí a na body 65 až 66 napadeného rozhodnutí. Podstatou vytýkaného pochybení je především nedostatečné odůvodnění zdrojových dat a zvolených postupů a metod pro závěr o fiktivnosti odchozích bankovních transakcí, což je podle žalovaného natolik podstatná vada, že činí závěr znaleckého posudku zcela nepřezkoumatelným. Prokazatelnost zdanitelného plnění se totiž v praxi dokládá účetními (daňovými) doklady. Žalobkyně nemohla bez dalšího učinit závěr o fiktivnosti odchozích bankovních transakcí. Ve znaleckém posudku se proto dopustila spekulativních závěrů bez dostatku podkladů, což nijak nevysvětlila. Znalecký posudek rovněž neobsahuje žádné analýzy a metody, které by se zabývaly výběry finančních prostředků v hotovosti, není tak zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla ke znaleckým závěrům.

30. Žalovaný k námitce výše uloženého správního trestu uvádí, že při výběru druhu a výše sankce má možnost správního uvážení, v daném případě se řídil posouzením skutkových okolností a závažností spáchaného přestupku, a dále zohlednil funkce, které má udělená sankce plnit, tj. nejen funkci ochrannou a restorativní, ale i výchovnou a preventivní. Při rozhodování skutkově obdobných případů žalovaný vycházel z dosavadní ustálené praxe. Přestupkem podle § 25b odst. 1 písm. a) ZZT žalobkyně porušila chráněný zájem na řádném výkonu znalecké činnosti. Tím je i důvěra třetích osob o vnímání znaleckých posudků znaleckých ústavů i znalců sloužících mimo jiné jako významný důkazní prostředek v soudních či jiných řízeních. Ohledně likvidační výše uložené pokuty žalovaný odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010 č. j. 1 As 9/2008-133. Následky ve smyslu uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu z nashromážděných podkladů nevyplývají. Námitka žalobkyně zpochybňující výši uložené pokuty nemá vliv na zákonnost ani správnost rozhodnutí správních orgánů. Žalobkyně nadto formulovala námitku obecně, na podporu svého tvrzení o výši pokuty nepředložila žádné konkrétní argumenty. Z bodů 188 a násl. prvostupňového rozhodnutí a bodů 90 až 95 napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný při úvaze o výběru druhu sankce i její výše se řídil dosavadní ustálenou praxí, přihlédl k povaze a vysoké závažnosti spáchaného přestupku, i ke skutečnosti, že podobných pochybení se žalobkyně dopouští konzistentně; nejedná se u ní o ojedinělý exces.

31. Městský soud v Praze ve věci již jednou rozhodl a rozsudkem ze dne 10. 9. 2024, č. j. 3 A 64/2022-72, zrušil napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále též „s. ř. s.“), neboť dospěl k závěru, že správní orgány zatížily správní řízení zásadními vadami. Spočívaly v tom, že správní orgány nedisponovaly originálním vyhotovením znaleckého posudku s jeho přílohami na CD záznamech opatřeným znaleckou pečetí, posuzovaly toliko neúplnou kopii bez příloh od M. H., obžalovaného v trestní věci, dále že správní spis neobsahuje stížnost M. H. a dále, že si žalovaný vyžádal stanovisko poradního sboru dříve, než měl k dispozici opatření o přibrání znalce od Policie ČR, tedy než znal skutečný obsah samotného zadání znaleckého posudku. Podle soudu poradní sbor posuzoval toliko neúplnou kopii písemnosti nazvanou znalecký posudek zaslaný toliko M. H. (obžalovaným), tudíž nedisponoval informacemi nutnými k tomu, aby mohl zhodnotit, zda zpracovatel znaleckého posudku (žalobkyně) postupoval v intencích od Policie ČR, Národní centrály pro organizovaný zločin, který byl zadavatelem znaleckého posudku v trestní věci.

32. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného rozsudkem ze dne 24. 3. 2026, č. j. 4 As 204/2024-52 (dále též „kasační rozsudek“), zrušil shora označený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V kasačním rozsudku konstatoval, že městský soud pochybil, dospěl-li k závěru, že se správní orgány dopustily podstatného porušení ustanovení o řízení s vlivem na zákonnost jejich rozhodnutí v důsledku toho, že hodnotily toliko prostou kopii znaleckého posudku poskytnutou M. H. bez chybějící rozšířené přílohy na CD v situaci, kdy ve správním řízení nevyvstaly pochyby o pravosti a úplnosti prosté kopie znaleckého posudku od M. H., a chybějící rozšířená příloha na CD nebyla kladena žalobkyni k tíži. Nejvyšší správní soud nesouhlasil se závěrem městského soudu, podle nějž správní orgány pochybily, když neposkytly poradnímu sboru v souvislosti se žádostí o jeho stanovisko opatření o přibrání žalobkyně jako znaleckého ústavu do trestního řízení, jakož i v otázce, že součástí správního spisu není vlastní stížnost M. H. Nejvyšší správní soud konstatoval, že považuje za nadbytečné zaslání tohoto opatření poradnímu sboru, neboť znění otázek, které byly v tomto opatření znaleckému ústavu (žalobkyni) položeny a pro které městský soud považoval za nezbytné toto opatření poradnímu sboru předem předat, jsou součástí znaleckého posudku na jeho stranách 3-5. Podle Nejvyššího správního soudu městský soud pochybil i v tom, že žalovanému vytýkal absenci stížnosti podatele M. H. jako součásti správního spisu, když dané řízení o přestupku žalobkyně je řízením zahájeným z moci úřední, které se nezahajuje tímto podnětem, ale oznámením o zahájení řízení, k němu došlo dne 12. 11. 2020.

33. Poté, co se soudu vrátil spis od Nejvyššího správního soudu, žalobkyně dne 15. 6. 2026 soudu zaslala vlastní podrobnou analýzu aktuálního stavu řízení jako vyjádření.

34. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), jsa vázán závěry kasačního rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

35. U jednání konaného dne 24. 7. 2026 účastníci setrvali na své argumentaci. Zástupce žalobkyně soudu na místě předal obšírné shrnutí výše uplatněné argumentace jako další doplňující vyjádření a navrhl soudu slyšet znalce Dr. Ing. V. H., MBA, Ph.D. Žalovaný žádný důkaz provést nežádal. Soud zamítl návrh zástupce žalobkyně na slyšení jmenovaného znalce pro nadbytečnost, neboť listiny, které soud má k dispozici, lze považovat za dostačující, na jejich podkladě lze rozhodnut.

36. Soud i bez návrhu stran provedl při jednání důkaz rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2022 sp. zn. 3 T 52/2019, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2024 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 To 57/2023-13171 z téhož dne. Podle nich byl M. H. uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, a to zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též „TrZák“), ve spolupachatelství podle § 23 TrZák a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále k trestu propadnutí náhradní hodnoty v rozsudku vyjmenovaných věcí, a dále trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu a prokuristy obchodní korporace a spolku na dobu 7 let.

37. Ze správního spisu vyplývají tyto pro věc podstatné skutečnosti.

38. Dne 16. 9. 2019 žalovaný informoval stěžovatele (v té době trestně stíhaného a následně obžalovaného a též odsouzeného) M. H. prostřednictvím jeho trestního obhájce JUDr. M. K., že od něho dne 23. 8. 2019 obdržel stížnost, podle níž žalobkyně měla neodborně vypracovat znalecký posudek ve věci vedené Národní centrálou proti organizovanému zločinu proti stěžovateli M. H. pod sp. zn. NCOZ-2227-594/TČ-2016-412301-C, a žádal JUDr. K., aby ke stížnosti tento namítaný znalecký posudek doplnil, protože jej ke stížnosti nepřipojil [spis žalovaného neobsahuje stížnost stěžovatele M. H., tehdy obžalovaného ze zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) TrZák, pozn. soudu].

39. V reakci na požadavek žalovaného byla dne 17. 9. 2019 do datové schránky žalovaného doručena v příloze č. 1 kopie neúplného znaleckého posudku žalobkyně ze dne 28. 5. 2018 č. 5 269-26-2018 z oboru ekonomika, o 285 stranách, bez příloh. Na str. 2 této písemnosti je uvedeno, že znalecký posudek byl vypracován ve třech vyhotoveních, z nichž dvě obdržel objednatel Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu.

40. Žalovaný dne 15. 4. 2020 požádal předsedu poradního sboru pro ekonomiku, aby zaslanou písemnost posoudil poradní sbor pro ekonomiku jako znalecký posudek s následujícími otázkami: „1. Bylo při zpracování znaleckého posudku použito odpovídající, jasné a všeobecně uznávané metody znaleckého zkoumání?

2. Vycházel znalecký ústav důsledně z platných právních předpisů upravujících znaleckou činnost?

3. Mohl znalecký ústav při zpracování otázky č. 1, tedy zda je účetnictví předmětných společností vedeno úplně, řádně a průkazně, dojít k závěru, že účetnictví společnosti A. F. CZ nebylo vedeno úplně, řádně a průkazně, když její účetnictví neměl k dispozici?

4. Mohl znalecký ústav dospět ke stejnému závěru u společnosti A. H., a to i bez bližšího zkoumání příčiny nezaúčtování několika fyzických faktur?

5. Mohl znalecký ústav dospět naopak k opačnému závěru u společnosti P., tedy že její účetnictví je vedeno úplně, řádně a průkazně, i přes to, že nebyl k dispozici potřebný účetní software pro otevření datových souborů účetnictví, a jak uvádí sám znalecký ústav, ‚dostupnost pouze určitých daňových dokladů ve fyzické/elektronické podobě limituje závěry u exportovaných sestav z datových souborů účetnictví‘?

6. Mohl znalecký ústav v návaznosti na otázku č. 4, tedy zda lze zajištěné účetní doklady určených společností přiřadit k jednotlivým bankovním transakcím, dospět bez dalšího k závěru, např. s ohledem na nedostupnost účetnictví společnosti A. F. CZ, že jsou zájmové odchozí bankovní transakce fiktivní?

7. Mohl znalecký ústav v rámci otázky č. 6 jednoznačně určit výše způsobené ekonomické újmy na dani z přidané hodnoty?

8. Je znalecké zkoumání obsažené v odpovědi na otázku č. 7 dostatečné?

9. Jsou úvahy znaleckého ústavu a závěry znaleckého posudku logické, přezkoumatelné a opakovatelné?

10. Přistoupil znalecký ústav v rámci předmětného znaleckého posudku k posouzení otázek právních?“ 40. Dne 7. 6. 2020 poradní sbor zaslal žalovanému vyjádření ze dne 2. 6. 2020 s v něm konstatovanými nedostatky znaleckého posudku.

41. Dne 18. 6. 2020 žalovaný požádal objednatele znaleckého posudku Národní centrálu proti organizovanému zločinu, o zaslání opatření o přibrání žalobkyně jako znaleckého ústavu v trestní věci.

42. Dne 22. 6. 2020 Národní centrála proti organizovanému zločinu zaslala žalovanému pětistránkové opatření o přibrání žalobkyně ze dne 18. 10. 2017 č. j. NCOZ-2227-1147/TČ- 2016-412301-C. Tímto opatřením byla přibrána žalobkyně jako znalecký ústav ke zpracování znaleckého posudku v trestní věci vedené v přípravném řízení proti celkem 26 fyzickým a právnickým osobám (mimo jiné i proti stěžovateli M. H., A. H. a společnosti P.), obviněných ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 TrZák (výrok I., III.) dílem ve formě spolupachatelství podle § 23 TrZák (výrok I.), a ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), 3 písm. b), 4 písm. b), c) TrZák ve formě spolupachatelství podle § 23 TrZák (výrok II.) /fyzické osoby/ a dále ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), 3 TrZák /právnické osoby/, kterých se obvinění měli dopustit trestnou činností v opatření blíže podrobně popsanou, i prostřednictvím dalších společností na pozicích „buffer“ (A. F., A. H. a společnost P.) označených jako společnosti I. a dalších šestnácti společností na pozicích „missing trader“ označených jako společnosti II. a III. Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu, uložila žalobkyni, aby ve znaleckém posudku posoudila následující otázky: „U společností na úrovni bodu I., za období leden 2012 až březen 2017:

1. Zda je účetnictví vedeno úplně, řádně a průkazně (tj. dle právních norem)?

2. Zda účetnictví odpovídá předloženým daňovým přiznáním daně z příjmů právnických osob a přiznáním k dani z přidané hodnoty?

3. Jaké množství služeb nakoupily v České republice od společností uvedených v bodu II. a III. (vyčíslete v ceně bez DPH a částku DPH)? U společností na úrovních bodu I., II. a III., za období leden 2012 až březen 2017:

4. Zda zajištěné účetní doklady společností v bodě I., II. a III. lze přiřadit k jednotlivým bankovním transakcím?

5. Zda měsíční obraty na bankovních účtech odpovídají daňovým přiznáním k DPH (DPPO) u společností v bodě I., II. a III. pokud byla podávána?

6. Pokud by faktury (případně identifikované VS uvedené v bankovních účtech) za nakoupené služby byly fiktivní, jaká daň, v jakém zdaňovacím období, v jaké nejmenší výši by byla snížena, pokud by ke snížení daňové povinnosti došlo, a to DPH a DPP, vyčíslete, jaké množství služeb prodaly společnosti v bodu II. do společností v bodu I. a společnosti v bodu III. do společností v bodu II. (vyčíslete v ceně bez DPH a částku DPH)?

7. Jaká je ekonomická výhodnost prováděných obchodů, jaký je ekonomický princip daných obchodů, jaká je logicky zdůvodnitelná ekonomická výhodnost daných obchodů, kdy jedna společnost (v tomto případě na úrovni bodu I.), nakupuje služby od dalších společností uvedených na úrovni bodu II., kde společnosti uvedené v bodu II., tyto dále nakupují od společností v bodu III., přičemž společnosti v bodu I., II. a III., jsou řízeny stejnou osobou? Pro znalecké zkoumání byly předloženy výpisy z bankovních účtů, faktury přijaté a vydané, daňová přiznání k DPH, záznamní povinnost k DPH, vyjádření místně příslušných Finančních úřadů jednotlivých společností a další spisový materiál (např. výslechy svědků, úřední záznamy o podaném vysvětlení, protokoly z domovních prohlídek, účetní doklady výše uvedených společností), který byl zajištěn při domovních prohlídkách a další potřebné písemnosti nacházející se ve spisové dokumentaci. Všechny písemnosti byly předány v písemné podobě, případně v elektronické podobě (např. výpisy z bankovních účtů a účetnictví jednotlivých společností).“ V poučení je mimo jiné uvedeno: „Podle § 105 odst. 3 tr. ř. lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek. O důvodnosti podaných námitek rozhoduje v přípravném řízení státní zástupce.“ 43. Dne 26. 6. 2020 stěžovatel M. H. prostřednictvím svého trestního obhájce JUDr. M. K. urgoval žalovaného ohledně výsledku správního řízení: „S ohledem na to, že obhájce nyní obžalovaného se z justičních kruhů dozvěděl, že proti předmětnému znaleckému ústavu má být již vedeno řízení pro pochybení při vyhotovování znaleckých posudků, dovoluje si učinit dotaz, případně urgenci, zda v této věci je nějaký postup, protože předmětný znalecký posudek je vlastně jeden z důležitých důkazů v předmětné věci a v září má začít dokazování“.

44. Dne 12. 11. 2020 žalovaný oznámil žalobkyni zahájení řízení o přestupku se žalobkyní.

45. Krátce poté dne 18. 11. 2020 žalovaný vyrozuměl stěžovatele M. H. opět prostřednictvím jeho trestního obhájce JUDr. M. K., že již zahájil se žalobkyní správní řízení v souvislosti se znaleckou činností při vypracování znaleckého posudku a poučil M. H. (jako poškozeného), že má možnost uplatnit ve správním řízení nárok na náhradu škody či bezdůvodné obohacení.

46. Poté, co dne 17. 2. 2021 byla žalobkyně vyrozuměna o shromáždění podkladů před rozhodnutím, s možností se k nim do 7 dnů vyjádřit, požádala žalobkyně dne 23. 2. 2021 o prodloužení lhůty k vyjádření se, o nařízení ústního jednání, a o doplnění podkladů pro rozhodnutí o stanovisko komory soudních znalců k otázkám, na které se dotazoval žalovaný poradního sboru.

47. Dne 25. 2. 2021 žalovaný prodloužil žalobkyni lhůtu k vyjádření se na 14 dnů od doručení vyhovění.

48. Dne 9. 3. 2021 žalobkyně navrhla žalovanému, aby si vyžádal stanovisko profesního či zájmového sdružení sdružující znalce podle § 25e ZZT.

49. Žalovaný dne 9. 3. 2021 usnesením č. j. MSP-48/2019-ODKA-ROZ/19 zamítl žádost žalobkyně o nařízení ústního jednání. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně rozklad, o kterém rozhodl ministr dne 8. 7. 2021 pod č. j. MSP-20/2021-SDJ-SP/4 tak, že jej zamítl.

50. Dne 15. 3. 2021 se žalobkyně písemně vyjádřila k podkladům.

51. Dne 31. 5. 2021 Krajský soud v Praze v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 3 T 52/2019 požádal žalovaného o sdělení průběhu či výsledku správního řízení, jelikož M. H. obžalovaný v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 52/2019, informoval trestní soud, že podal podnět žalovanému, aby zahájil správní řízení se žalobkyní, a toto řízení žalovaný se žalobkyní již zahájil.

52. Dne 21. 6. 2021 žalovaný odpověděl Krajskému soud v Praze ke sp. zn. 3 T 52/2019, že správní řízení se žalobkyní ohledně znaleckého posudku určeného pro předmětné trestní řízení probíhá.

53. Žalovaný prvostupňovým rozhodnutím (ze dne 9. 9. 2021 č. j. MSP-48/2019-ODKA- ROZ/30) uznal žalobkyni vinnou tak, jak je popsáno shora. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně rozkladem, o něm rozhodl ministr napadeným rozhodnutím tak, že rozklad zamítl.

54. Městský soud v Praze věc posoudil takto.

55. V dané věci se soud nejprve zabýval otázkou, podle které právní úpravy se předmětná věc má posuzovat, jelikož ZZT (zákon č. 36/1967 Sb.) byl účinný do dne 31. 12. 2020, poté od 1. 1. 2021 nabyl účinnosti zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále též „Nový ZZT“).

56. Podle přechodných ustanovení § 45 odst. 2 Nového ZZT řízení o přestupku, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 36/1967 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

57. Z citované právní úpravy vyplývá, že předmětné řízení, jehož meritem je znalecký posudek ze dne 28. 5. 2018, se dokončí podle dříve platné právní úpravy, tedy podle původního ZZT (zákon č. 36/1967 Sb.).

58. Podle § 125b odst. 1 písm. a) ZZT Ústav se dopustí přestupku tím, že vykoná znaleckou (tlumočnickou) činnost v rozporu s § 8.

59. Podle § 8 ZZT znalci (tlumočníci) jsou povinni vykonávat znaleckou (tlumočnickou) činnost řádně, ve stanovené lhůtě, oboru (jazyce) a odvětví, pro které byli jmenováni.

60. Soud považuje za vhodné úvodem uvést, že znalecký posudek, který je předmětem nyní projednávané věci ve správním řízení, byl vyhotoven žalobkyní pro účely již shora konstatovaného trestního řízení v trestní věci vedené proti téměř třem desítkám následně spoluobžalovaných fyzických i právnických osob a jeho objednatelem byla Národní centrála proti organizovanému zločinu, které byl určen v rámci vyšetřování velmi závažné trestné činnosti. Podle jeho závěrů se rozhodovalo, zda výsledky přípravného řízení trestního odůvodňují postavení celkem 26 obviněných fyzických a právnických osob před trestní soud jako obžalovaných. V předmětné věci znalecký posudek napadl jeden z těchto obviněných, který následně pro jeho závěry stanul před trestním soudem jako obžalovaný a za spáchanou trestnou činnost objasněnou, zejména prostřednictvím totožného znaleckého posudku žalobkyně, byl pravomocně odsouzen. Tento obžalovaný dal podnět správním orgánům proti žalobkyni souběžně s trestním řízením probíhajícím proti němu.

61. M. H., z jehož podnětu a urgence prostřednictvím jeho trestního obhájce JUDr. M. K. žalovaný zahájil proti žalobkyni správní řízení, byl na základě závěrů znaleckého posudku žalobkyně obžalován ze zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), 3 TrZák v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 52/2019 spolu s dalšími 25 obžalovanými, dílem spoluobžalovanými, fyzickými a právnickými osobami, mezi nimiž je i A. H. a společnost P., za který byl pravomocně uznán vinným a byl odsouzen mimo jiné i k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let (viz shora). Soud konstatuje, že stěžovatelem v dané věci byla osoba souběžně trestně stíhaná, vůči níž a dalším 25 trestně stíhaným osobám objednavatel Národní centrála proti organizovanému zločinu, zadal žalobkyni znalecký posudek. Tato skutečnost vyvolává pochybnosti zda, popř. do jaké míry, ze strany nyní odsouzeného stěžovatele a jeho obhájce se jednalo či nejednalo o účelovou stížnost, taktiku, podanou mimo mantinely trestního řízení. Tato otázka je umocněna v pořadí druhým podáním stěžovatele M. H. a jeho obhájce ze dne 26. 6. 2020, jímž urgoval žalovaného: „S ohledem na to, že obhájce nyní obžalovaného se z justičních kruhů dozvěděl, že proti předmětnému znaleckému ústavu má být již vedeno řízení pro pochybení při vyhotovování znaleckých posudků, dovoluje si učinit dotaz, případně urgenci, zda v této věci je nějaký postup, protože předmětný znalecký posudek je vlastně jeden z důležitých důkazů v předmětné věci a v září má začít dokazování“, a též i dalším podáním, v tomto případě trestního soudu, a to Krajského soudu v Praze, který v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 3 T 52/2019 dne 31. 5. 2021 informoval žalovaného, že obžalovaný M. H. v rámci uplatněné obhajoby se hájil tím, že znalecký posudek zpochybnil u žalovaného, který se jeho podnětem zabývá. A dále též i skutečností, že hodnocení znaleckého posudku s jeho doplněním ze dne 22. 3. 2019 jako Dodatek č. 1 (tato skutečnost vyplývá z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024 č. j. 4 To 57/2023-13171 str. 154, bod 64.) se zabývaly trestní soudy první i druhé instance. Ostatně Dodatek znaleckého posudku ani není součástí správního spisu, který žalovaný soudu předložil.

62. Soud připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu soudy nemusí nutně reagovat na každý dílčí argument uvedený v žalobě. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné je, aby správní soud v odůvodnění rozhodnutí postihl všechny stěžejní námitky účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i reakce na některé dílčí a související námitky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013-33). Soud rovněž může pro stručnost odkázat na část odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, s nímž se ztotožní. Jak k tomu přiléhavě uvádí Ústavní soud, „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (viz nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43, ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012- 50, ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013-30, ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013-50, nebo ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014-108).

63. K prvnímu žalobnímu bodu soud uvádí, že obecně konstatovaný nesouhlas žalobkyně s uznáním viny za přestupek, který blíže neodůvodnila, ještě neznamená, že rozhodnutí žalovaného, resp. napadené rozhodnutí musí být vadné. Soud je povinen vypořádat jednotlivé žalobní body, aby nezatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností, není ale povinen na základě vágních odkazů žalobní body či podpůrné argumenty dohledávat ve spisech či v zaslaných dokumentech. Opačný postup by porušoval dispoziční zásadu a zasahoval by do rovného postavení účastníků řízení (viz § 36 odst. 1 s. ř. s.). Jinými slovy, není na soudu, aby v odkazovaných podáních vyhledával skutečnosti, které jsou způsobilé být součástí žaloby. K odkazu žalobkyně na argumentaci uplatněnou ve Vyjádření k podkladům rozhodnutí písemností ze dne 15. 3. 2021, kterou žalobkyně činí součástí projednávaných žalobních bodů, soud uvádí, že odkaz na obsah jiného podání (např. jiné podání v rámci správního řízení) nelze považovat za žalobní bod. Pokud by soud takto formulovaný „žalobní bod“ přezkoumal, zatížil by řízení vadou, která by měla vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. První žalobní bod proto není důvodný.

64. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně vznáší vícero dílčích námitek, v nich nesouhlasí se závěry a postupy žalovaného.

65. Žalobkyně namítá, že žalovaný nepřípustně přezkoumával obsahovou správnost znaleckého posudku, a to pod body 160 až 165, dále 70, a též 151 a 152 prvostupňového rozhodnutí. Soud konstatuje, že žalovaný skutečně není oprávněn v rámci posouzení řádnosti výkonu znalecké činnosti jakkoli hodnotit věcnou správnost posudku. Tento závěr deklaroval i Nejvyšší správní soud v kasačním rozsudku (ze dne 24. 3. 2026 č. j. 4 As 204/2024-52): „[K] přijetí závěru o tom, zda žalobkyně vykonala znaleckou činnost řádně (§ 8 zákona o znalcích a tlumočnících), je stěžovatel oprávněn posoudit nejen formální náležitosti znaleckého posudku, ale též to, zda jsou závěry učiněné znalcem (znaleckým ústavem) přezkoumatelné, tj. zda jsou srozumitelné, bezrozporné, odůvodněné a mají oporu v jeho obsahu a/nebo v jeho přílohách, pokud na ně odkazují. Naproti tomu správní orgány nemohou přezkoumávat věcnou správnost znalcem přijatých odborných závěrů (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2024, č. j. 9 As 252/2023-51).“ Souhrnně řečeno, žalovaný byl oprávněn posoudit toliko formální správnost a přezkoumatelnost znaleckého posudku, nikoliv však jeho věcnou obsahovou správnost. Kromě toho nelze nezmínit, že žalovaný přezkoumával toliko neúplnou písemnost zaslanou mu nyní odsouzeným M. H. jako plnohodnotný znalecký posudek 66. V bodech 160 až 165 prvostupňového rozhodnutí je uvedeno následující: „Aby bylo možno znalecký posudek považovat za přezkoumatelný, měl by znalec popsat podklady, metody, postupy a vzorce; tedy všechny informace potřebné pro jeho pochopení a zopakování. Právě v tom spočívá požadavek úplnosti, který je předpokladem opakovatelnosti, tj. že údaje metody a postupy, které znalec použil, musí být odůvodněné, aby bylo možno znalecký posudek považovat za transparentní a tedy přezkoumatelný […] ve znaleckém posudku absentovalo jakékoliv zdůvodnění, na základě jakých podkladů obviněný provedl analýzu účetnictví společnosti A. H., s. r. o. Znalecký posudek neobsahuje žádný výčet podkladů pro znalecké zkoumání. Stran účelnosti nezaúčtování určitých daňových dokladů, správní orgán uvádí, že se obviněný omezil na pouhé konstatování znaleckého závěru, že „(účelně) nedošlo k zaúčtování určitých daňových dokladů do účetnictví“. Obviněný se vůbec nezabýval ve znaleckém posudku samotnou příčinou nezaúčtovaných faktur. Obviněný nepopsal metody, postupy ani údaje, ze kterých při formulování předmětného znaleckého závěru vycházel, čímž zatížil znalecký posudek nepřezkoumatelností.“ Žalovaný tedy v dotčených bodech vytkl znaleckému posudku absenci výčtu podkladů pro analýzu účetnictví A. H. a absenci popisu metody, postupů a údajů, na jejichž základě byl formulován závěr, že nedošlo k zaúčtování určitých daňových dokladů do účetnictví. Zároveň žalobkyni vytkl, že se nezabývala samotnou příčinou nezaúčtovaných faktur. Z tohoto důvodu shledal žalovaný znalecký posudek nepřezkoumatelným.

67. Z výše shrnutého obsahu bodů 160 až 165 prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný v předmětných bodech označil závěry znaleckého posudku nepřezkoumatelné nejprve pro nedostatečné uvedení užitých podkladů, metod a postupů. V tomto ohledu tedy žalovaný přímo nehodnotil konkrétní závěry žalobkyně jako znaleckého ústavu, nýbrž pouze shledal, že pro závěry žalobkyně nejsou podle něj ve znaleckém posudku uvedeny dostatečné podklady, metody a postupy. V této souvislosti tudíž žalovaný nehodnotil věcnou správnost znaleckého posudku, ale toliko jeho přezkoumatelnost, dílčí žalobní námitka vedená tímto směrem je tak nedůvodná.

68. Soud se ztotožnil s navazující částí žalobní argumentace uvedenou v druhém žalobním bodu, v níž žalobkyně brojí proti bodu I. b) výroku prvostupňového rozhodnutí a tvrdí, že znalecký posudek obsahuje veškeré podklady, metody a postupy ke stavu účetnictví A. H. a nelze jej proto považovat za nepřezkoumatelný. Soud k námitce ověřil, že žalobkyně ve znaleckém posudku na str. 11 až 15 pod bodem 1.4. nazvaném Metody (I. až V.) definovala, že existují metody empirické, obecně teoretické, úsudky, narativní a hermeneutické. Na str. 16 a 17 vymezila použité zkratky, na str. 18 až 19 popsala zdrojové podklady (odbornou literaturu, podklady předané OČTŘ: „Kompletní vyšetřovací spis, zahrnující mj.: ▪ výpisy z bankovních účtů, ▪ faktury přijaté a vydané, ▪ daňová přiznání k DPH, ▪ záznamní povinnosti k DPH, ▪ vyjádření místně příslušných Finančních úřadů jednotlivých subjektů, ▪ výslechy svědků, ▪ úřední záznamy o podaném vysvětlení, ▪ protokoly z domovních prohlídek“, na str. 27 (k otázce č. 1 položené v opatření Policie ČR), uvedla východiska zkoumání, zdroje dat, sekvenční postup znaleckého zkoumání a dokazování. Konstatovala, že východiskem zdroje dat byl: „Kompletní spisový materiál (Podrobnosti v textu znalecké otázky)“, a konstatovala, že užila „Obecně vědní metody“, a to: „II. Obecně teoretické: II. 1 Analogie, II. 2 Abstrakce, II. 3 Analýza, II. 4 Syntéza, II. 5 Dedukce“, dále citovala na str. 28 a 29 právní úpravu. Na str. 31 až 35 uvedla východiska účetnictví A. H. Zde na str. 31 konstatovala: „4.1.3.

1. Stav účetnictví“, pod tím vymezila „

1. Datové soubory účetnictví (pro účetní software) Viz Znalecký posudek č. j. 3910/2017 z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika: ▪ kapitola ‚2.10.1.7.1.9 Účetní systémy – Pohoda‘, kde je uvedeno: ‚Veškeré datové soubory ekonomického systému Pohoda byly znalcem za účelem dalšího možného znaleckého zkoumání vykopírovány na přílohový pevný disk do složky „DP_H_na50\St-11_Kopie_NB-FUJITSU\Účetnictví\‘ ▪ kapitola ‚2.10.4.2.1.7 Účetní systémy – Pohoda‘, kde je uveden seznam nalezených záloh účetního systému. Tyto zálohy znalec uložil na přílohový pevný disk do složky „DP-H_50\St04_SYNOLOGY\Účetnictví\“ Jedná se o datové soubory pro Ekonomický a účetní program Pohoda, jeden z nejrozšířenějších účetních systému v České republice. ... Znalecký ústav Česká znalecká, a.s. má k dispozici Ekonomický a účetní program Pohoda verze Look, která disponuje výhradně funkcí prohlížení a tisku (data nelze modifikovat).“ Na str. 32 a 33 je dále uvedeno že, žalobkyně odkázala na „P k DP K.“ [(jedná se o protokol z domovní prohlídky na adrese X, X (u osoby J. Š.) – vysvětlivka viz str. 17 znaleckého posudku, pozn. soudu], kde byly dobrovolně vydány: „

3. Daňové doklady ve fyzické/elektronické podobě“, popsané ve Stopách č. 1 až č. 6 v krabicích s účetními doklady či papírových pytlích popsaných jako v šanonech či taškách. Na str. 33 znaleckého posudku žalobkyně shrnula: „

4. Sumarizace stavu U subjektu A. H.: ▪ datové soubory účetnictví (pro účetní software) JSOU k dispozici, ▪ exportované sestavy z datových souborů účetnictví JSOU k dispozici, ▪ daňové doklady ve fyzické/elektronické podobě, které by u sebe subjekt schraňoval a archivoval, JSOU k dispozici“. Na str. 34 znaleckého posudku konstatovala v analýze účetnictví zjištění, že při „přezkoumání datových souborů subjektu A. H., bylo zjištěno: …“ a dále formulovala závěry přezkumu datových souborů. Namátkou uvedla tři z fyzických faktur, které nebyly nalezeny v elektronické verzi účetnictví jako zaúčtované. Na str. 35 znaleckého posudku uvedla pod bodem: „

3. Daňové doklady ve fyzické/elektronické podobě Na některých obalech obsahující mj. daňové doklady je uvedeno ‚NEPOUŽITO‘, ‚NEZAÚČTOVÁNO‘, přičemž se jedná o několik let staré daňové doklady. To znamená, že (účelně) nedošlo k zaúčtování určitých daňových dokladů do účetnictví. To se logicky projevuje v účetnictví jako takovém, které je logicky zkreslené“. Další zdroje dat, užití obecně vědních metod a k nim sekvenční postupy znaleckého zkoumání a dokazování popsala žalobkyně ke každé položené otázce samostatně, a to na str. 42 (k otázce č. 2 položené v opatření Policie ČR), str. 57 (k otázce č. 3 položené v opatření Policie ČR), str. 115 (k otázce č. 4 položené v opatření Policie ČR), str. 211-212 (k otázce č. 5 položené v opatření Policie ČR), str. 258 (k otázce č. 6 položené v opatření Policie ČR), str. 267 (k otázce č. 7 položené v opatření Policie ČR), znaleckého posudku.

69. K citovanému a odkazovanému soud uvádí, že se neztotožňuje se žalovaným, že by žalobkyně neuvedla konkrétní a přezkoumatelné metody či postupy pro znalecké zkoumání, a proto že není ověřitelné, z jakých konkrétních podkladů žalobkyně provedla znalecké zkoumání i analýzu účetnictví společnosti A. H. K účetnictví A. H popsanému na str. 31 až 33 znaleckého posudku náleží východiska účetnictví, zdroje dat, užité obecně vědní metody a sekvenční postup, jak je popsáno pod bodem 4. Znalecké zkoumání a dokazování na str. 27 znaleckého posudku. Z výše učiněného shrnutí obsahu znaleckého posudku je zřejmé, že žalobkyně k vypracování měla k dispozici celý spis z přípravného řízení, i znalecký posudek č. j. 3910/2017 z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, na který odkazuje na str. 31 i 32 znaleckého posudku. Nelze tedy přisvědčit žalovanému, že ze znaleckého posudku není zřejmé, podle jakých podkladů byla vyhotovena analýza účetnictví A. H., jak je žalobkyni vytýkáno pod bodem I. b) výroku prvostupňového rozhodnutí. Dotčená dílčí námitka je důvodná, a též i proto, že správnímu soudu není známo, co obsahuje dodatek znaleckého posudku, který měly k dispozici trestní soudy, na něž i odkázaly, který stejně jako originál znaleckého posudku, není součástí správního spisu.

70. Žalovaný dále pod body 160 až 165 rozhodnutí žalobkyni vytkl, že se nezabývala samotnou příčinou nezaúčtovaných faktur a znalecký posudek je proto nepřezkoumatelný. Tato argumentace žalovaného se vztahuje k bodu I. c) výroku prvostupňového rozhodnutí, proti němuž žalobkyně rovněž brojí. Soud se s danou úvahou žalovaného neztotožnil. Aby žalobkyně byla povinna se zabývat úvahou o příčině nezaúčtování faktur, pak by takový pokyn musela v opatření o svém přibrání od Policie ČR obdržet. Zmiňovanou úvahu, která se však již týká vlastního obsahu – výstupu – znaleckého posudku (odborného posouzení), a nelze ji připustit ve správním soudnictví, lze jistě nadnést v trestním řízení při výslechu znalce v hlavním líčení, popř. znalci lze takovou otázku i položit dodatečně. Je tomu tak proto, že uvedená úvaha vyplývá až z výsledku obsahu znaleckého zkoumání, předem známa nemůže být, týká se vlastního závěru znaleckého zkoumání. Žalobkyně toliko konstatovala, že nedošlo k zaúčtování určitých daňových dokladů do účetnictví. Pokud by sama do znaleckého posudku, a tedy nad rámec zadaných otázek Policie ČR, dedukovala žalobkyně vlastní úvahy o příčině nezaúčtovaných faktur, když jí taková otázka zadána nebyla, mohla by se dopustit spekulace, což by mohl namítat právě stěžovatel, který byl následně obžalovaný i odsouzený za trestnou činnost majetkového charakteru popsanou ve znaleckém posudku, či jiná trestně stíhaná osoba v tamní věci. Užitím spekulace by znalecký posudek nemohl být Národní centrálou proti organizovanému zločinu nebo tamním dozorujícím státním zástupcem shledán za řádný a nemohl by se stát součástí obsáhlého trestního spisu. Na jeho základech byla dozorujícím státním zástupcem vypracována obžaloba a 26 obžalovaných postaveno před trestní soud. V tomto ohledu je žalobní argumentace uplatněná k bodu I. c) výroku prvostupňového rozhodnutí důvodná, neboť prvostupňové rozhodnutí nelze, z výše uvedených důvodů, pro absenci úvahy o příčině nezaúčtování faktur shledat za nepřezkoumatelné. Pro úplnost soud konstatuje, že důvod, proč nebyly faktury zaúčtovány, mohli objasnit sami obžalovaní, popř. svědci, či jiné důkazy provedené v hlavním líčení.

71. Žalobkyně dále nesouhlasí s bodem I. a) výroku prvostupňového rozhodnutí, s bodem 70 odůvodnění rozhodnutí, v němž žalovaný dovodil, že znalecký posudek je vnitřně rozporný, jelikož žalobkyně nemohla učinit znalecký závěr o účetnictví A. F., když jej neměla k dispozici. Soud ověřil, že na str. 30 znaleckého posudku žalobkyně konstatovala, že ohledně účetnictví A. F. nebyly ve spisovém materiálu (od Národní centrály proti organizovanému zločinu, pozn. soudu) nalezeny žádné datové soubory účetnictví, ani žádné exportované sestavy z datových souborů účetnictví, a ani žádné daňové doklady ve fyzické/elektronické podobě. Proto konstatovala za nadpisem: „4.1.2.2 Analýza účetnictví

1. Nemožnost provedení analýzy“ že: „Vzhledem k popsanému stavu účetnictví, kdy nic není k dispozici, není možné provést analýzu účetnictví subjektu A. F. CZ.“. V závěru se vyjádřila, že proto účetnictví A. F. v zájmovém období „nebylo vedeno úplně, řádně a průkazně (tj. nebylo vedeno dle právních norem)“.

72. Soud se neztotožnil s žalovaným, který shledal vnitřní rozpornost znaleckého posudku v tom, že když nebylo k dispozici účetnictví, žalobkyně nemohla provést jeho analýzu. Žalobkyně na otázku Národní centrály proti organizovanému zločinu, která jí byla zadána opatřením: „U společností na úrovni bodu I., za období leden 2012 až březen 2017:

1. Zda je účetnictví vedeno úplně, řádně a průkazně (tj. dle právních norem)?“, toliko odpověděla, že účetnictví A. F. v zájmovém období „nebylo vedeno úplně, řádně a průkazně (tj. nebylo vedeno dle právních norem)“. Citovanou odpověď na otázku Národní centrály proti organizovanému zločinu správní soud neshledal za vadnou. Soud má za to, že žalovaný hodnocením závěru žalobkyně překročil mantinely mu zákonem vytýčené, neboť se závěrem znaleckého posudku se vyrovnávají OČTŘ tím, že podle nich Policie ČR vyšetřuje věc dál a po skončení vyšetřování buď dozorující státní zástupce podá nebo nepodá obžalobu (zjednodušeně řečeno). Pokud žalobkyně směřovala své znalecké zkoumání k účetnictví A. F. jak měla zadanou otázku, nelze znalecký posudek považovat za nikoli řádný, neboť otázkou, která jí byla opatřením uložena, se zabývala a tuto zodpověděla. V tomto směru analýzu účetnictví (že není k dispozici) a výrok, jímž odpověděla na otázku Národní centrály proti organizovanému zločinu, soud neshledal za vzájemně se vylučující. Argumentace žalobkyně stran závěru žalovaného v bodu I. a) výroku prvostupňového rozhodnutí je tudíž důvodná. Pro úplnost k této sporované části soud uvádí, že i kdyby trestní soud měl ohledně uvedené otázky při hodnocení výroku pochybnost, lze odstranit v hlavním líčení výslechem znalce či zadáním doplnění znaleckého posudku.

73. Žalobkyně nesouhlasí dále s body 151 a 152 prvostupňového rozhodnutí. V těchto bodech žalovaný uvedl: „V přestupkovém řízení správní orgán nehodnotil odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, hodnotil přesvědčivost znaleckého posudku […] Z hlediska pochybení, jež je obviněnému vytýkáno, jsou tedy podstatné postupy, metody, údaje a výpočty, které obviněného vedly ke znaleckému závěru, tedy porušení zásad znaleckého zkoumání. Předmětné pochybení obviněného se tak zakládá především na nedostatečném odůvodnění použitých metod a postupů, které k závěru znaleckého posudku obviněného vedly, a nedostatečném přihlédnutí ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat.“ Žalovaný sice v citovaných bodech 151 a 152 prvostupňového rozhodnutí nehodnotil věcnou správnost znaleckého posudku, jak tvrdí žalobkyně v podané žalobě, se závěry uvedenými v těchto bodech však soud, ve shodě s žalobkyní, nesouhlasí. Soud k této dílčí námitce opakuje, jak uvedl již shora, že žalobkyně ve znaleckém posudku uvedla východiska zkoumání, metody, které užila, zdrojové podklady, sekvenční postup znaleckého zkoumání a dokazování, a to ke každé otázce uložené jí opatřením Policie ČR samostatně. Pokud žalovaný shledává pochybení v nedostatečném odůvodnění použitých metod a postupů, které k závěru znaleckého posudku vedly, a nedostatečném přihlédnutí ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, pak neuvádí, v čem konkrétním žalobkyně pochybila natolik, aby se závěry jejího znaleckého posudku se nemohl trestní soud vyrovnat. Je třeba vzít ve zřetel, že znalecký posudek byl vypracován podle zadaných otázek žalobkyni pro účely trestního řízení, v jeho přípravném řízení jsou státní zástupce, obžalovaní i jejich obhájci seznámeni s celým spisem z přípravného řízení a znají všechny podklady, které jsou znalci předloženy k vyhotovení zadaného znaleckého posudku. Nic jim nebrání brojit proti závěrům znalce či jeho znaleckého posudku v mantinelech trestního řízení, jsou-li s jeho závěrem nespokojeni. Toto právo mají i v řízení před trestním soudem. Také dílčí námitka žalobkyně k bodům 151 a 152 prvostupňového rozhodnutí je proto důvodná.

74. Žalobkyně též nesouhlasí se závěrem žalovaného, že znalecký posudek není opakovatelný. Soud k této námitce z prvostupňového rozhodnutí ověřil, že žalovaný vytkl žalobkyni neopakovatelnost znaleckého posudku v bodu I. výroku, ve kterém uvedl, že žalobkyně „zatížil[a] znalecký posudek vadou nepřezkoumatelnosti, když porušil[a] zásady znalecké činnosti, zejména zásady komplexnosti, úplnosti a opakovatelnosti, neboť uvedl[a] ve znaleckém posudku závěry, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho k těmto závěrům dospěl[a]“. Následně žalovaný vadu neopakovatelnosti specifikoval pouze ve vztahu k účetnictví A. H. Konkrétně žalovaný v bodu I. b) výroku rozhodnutí kladl žalobkyni za vinu, že „část 4.1 znaleckého posudku zabývající se účetnictvím společnosti A. H., s.r.o., nesplňuje zásady úplnosti a opakovatelnosti, neboť není zřejmé, na základě jakých podkladů byla vyhotovena analýza účetnictví této společnosti.“ Soud s tímto závěrem žalovaného se neztotožňuje. K podkladům analýzy účetnictví A. H. se soud vyjádřil výše. Soud se neztotožnil s žalovaným, že by žalobkyně ve znaleckém posudku nespecifikovala podklady, na základě kterých analýzu účetnictví jmenované společnosti provedla. Soud odkazuje na vypořádání výše, kde podrobně popsal obsah znaleckého posudku ve vztahu k podkladům uvedené analýzy. Na tomto místě soud shrnuje, že ze znaleckého posudku je zjevně seznatelné, z jakých podkladů žalobkyně při posouzení účetnictví A. H. vyšla. Znalecký posudek soud nepovažuje z toho důvodu za neopakovatelný.

75. Námitka žalobkyně, že žalovaný ze znaleckého posudku selektivně vybíral pasáže, které hodnotil bez komplexního posouzení znaleckého posudku, je formulována obecně. Žalobkyně přímo neoznačuje konkrétní pasáže, které jsou podle ní takto izolovaným způsobem posuzovány. Soud proto s ohledem na zásadu dispozitivnosti se uplatněnou námitkou nemohl blíže zabývat.

76. K námitce, že žalovaný při hodnocení jednotlivých pasáží znaleckého posudku neprovedl vlastní znalecké zkoumání, soud dodává, že žalovaný nemůže nahradit znalce a provést vlastní znalecké zkoumání v tom smyslu, že nahradí odborný závěr znaleckého posudku svým vlastním odborným názorem.

77. K tvrzení žalobkyně, že posudek je úplný a transparentní, neboť v něm jsou řádně popsány použité podklady, metody a informace, soud odkazuje na vypořádání výše, kde ve vztahu ke konkrétním žalobním námitkám konstatoval, že znalecký posudek soudu předložený v neúplné kopii takové údaje podle soudu obsahuje. Tedy znalecký posudek není v tomto ohledu netransparentní a neúplný, jak žalovaný vytýká žalobkyni. Na druhou stranu nelze nezmínit, jak soud uvedl shora, že ve věci byl vypracován dodatek, ten však soudu nebyl žalovaným předložen a není součástí spisu.

78. Námitku žalobkyně, že znalecký posudek byl hodnocen osamoceně bez souvislosti se zjištěními učiněnými v rámci vyšetřování (v trestním řízení), soud neshledal důvodnou. Není totiž úkolem žalovaného hodnotit znalecký posudek v souhrnu se všemi výsledky vyšetřování, to přísluší orgánům činným v trestním řízení. Předmětem přezkumu žalovaného je, zda znalec vykonal znaleckou činnost řádně, zejména zda je posudek srozumitelný, úplný a přezkoumatelný, tedy zda z něj vyplývá, z jakých podkladů znalec vycházel a jak dospěl ke svým závěrům. Soud shrnuje, že druhý žalobní bod shledal jako celek důvodný, s převážnou částí jeho dílčích námitek se ztotožnil.

79. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně brojí proti závěru žalovaného v bodu I. f) výroku prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný ve sporovaném výroku vytkl žalobkyni, že „ve znaleckém posudku dospěl[a] k závěru, že je obsah faktur/zájmových odchozích bankovních transakcí fiktivní, aniž by odůvodnil[a], jak k tomuto závěru dospěl[a]; znalecký posudek přitom neobsahuje analýzy, které by se zabývaly zde popsanými výběry finančních prostředků v hotovosti, a není tak zřejmé, jakým způsobem […] dospěl[a] k uvedeným závěrům“. Žalobkyně v žalobě namítá, že závěr o fiktivnosti zdanitelných plnění byl odůvodněn učiněnými zjištěními, která byla popsána na žalobkyní označených stranách znaleckého posudku. Zároveň byly v kapitole 4.7.5 znaleckého posudku uvedeny podklady, jimiž je standardně prokazováno zdanitelné plnění před finančním úřadem, přičemž existence takových podkladů nebyla v zajištěných podkladech shledána.

80. Městský soud se ztotožnil s žalobkyní, že ze znaleckého posudku vyplývají zjištění vedoucí k učiněnému závěru o fiktivnosti plnění. Tato zjištění jsou shrnuta na stranách 278-282 znaleckého posudku. K jednotlivým bankovním transakcím je ve znaleckém posudku zastáván názor, že se jednalo o plnění fiktivní, kdy nic nenasvědčuje tomu, že by deklarovaná zdanitelná plnění byla realizována. Subjekty v úrovni II. finanční prostředky došlé na jejich účty buď vybíraly v hotovosti, nebo přeposílaly (na základě dalších faktur) na subjekty z úrovně III. Závěr znaleckého zkoumání je zobrazen v komplexním schématu řetězce z pohledu rozmístění subjektů, výše bankovních transakcí i způsobené ekonomické újmy na DPH a DPPO.

81. Shrnutá znalecká zjištění mají podle soudu podklad i v dalších částech znaleckého posudku. Ze strany 19 dále vyplývá, jaké podklady zahrnoval vyšetřovací spis, z něhož bylo vycházeno, a sice: ▪ výpisy z bankovních účtů, ▪ faktury přijaté a vydané, ▪ daňová přiznání k DPH, ▪ záznamní povinnosti k DPH, ▪ vyjádření místně příslušných Finančních úřadů jednotlivých subjektů, ▪ výslechy svědků, ▪ úřední záznamy o podaném vysvětlení, ▪ protokoly z domovních prohlídek. V části 4.7.

5. Prokazatelnost zdanitelných plnění na str. 276 znaleckého posudku je pak uveden výčet podkladů, jimiž se v praxi běžně prokazují zdanitelná plnění v oblasti „reklamních služeb“ před FÚ, a to:

1. Účetními (daňovými) doklady k realizované reklamě, 2. Důkazy o realizaci reklamy (fotografie, videozáznamy, svědecké výpovědi…), 3. Smlouvami o reklamě, včetně příloh (ceníky, grafické aplikace), 4. Analýzami k reklamní kampani, 5. Hodnotícími zprávami k reklamní kampani, 6. Důkazy o vlivu reklamní kampaně (doklady o zvýšení poptávky…). Závěr o fiktivnosti obsahu faktur a transakcí tedy podle soudu má svůj podklad ve znaleckém posudku, z nějž vyplývá, že neexistují či nebyly předloženy k posuzovaným činnostem jiné navazující účetní doklady nebo záznamy, s výjimkou potenciálně fiktivních. Třetí žalobní bod je důvodný.

82. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá, že žalovaný v bodu II. výroku prvostupňového rozhodnutí vadně dovodil, že žalobkyně používá pojmů újma i škoda v odpovědi na právní otázky. Žalobkyně v této souvislosti také nesouhlasí s tím, že by neodpověděla na otázku č. 6, jak jí žalovaný vytkl v bodu III. a) výroku prvostupňového rozhodnutí, neboť užitá formulace ekonomická újma je synonymem dotazovaného snížení daňové povinnosti a jde o formulaci fakticky správnou.

83. Soud z prvostupňového rozhodnutí ověřil, že žalovaný pod bodem II. výroku rozhodnutí shledal protiprávní jednání žalobkyně v tom, že znalec „ve znaleckém posudku odpovídal na právní otázky, což mu nepřísluší“. Takové vymezení skutku ve výroku rozhodnutí o přestupku považuje soud za nedostatečné. Soud připomíná, že správní orgán je povinen vymezit skutek ve výroku rozhodnutí dostatečně určitě tak, aby bylo bez jakýchkoliv pochyb zjevné, za jaké konkrétní jednání je obviněný shledán vinným, tedy aby sankcionovaný skutek nemohl být zaměněn s jiným. Tomuto požadavku neodpovídá pouhé obecné, výše citované, vymezení skutku žalovaným v bodu II. výroku prvostupňového rozhodnutí, že žalobkyně jako znalecký ústav ve znaleckém posudku zodpověděla právní otázky, jejichž řešení jí nepříslušelo. Taková formulace neindividualizuje skutek způsobem odpovídajícím požadavkům kladeným na výrok rozhodnutí. Je třeba, aby žalovaný ve výroku konkrétně uvedl, které konkrétní právní otázky žalobkyně zodpověděla, ač jí to nepřísluší. případně v jaké části posudku a jakým závěrem tak učinila. Jen takové vymezení skutku by umožňovalo jeho nezaměnitelnou identifikaci. Soud tedy shledal v této části výrok prvostupňového rozhodnutí nepřezkoumatelným. Zároveň soud dodává, že uvedený nedostatek nelze zhojit tím, že správní orgán potřebnou konkretizaci skutku doplní až v odůvodnění rozhodnutí, jak to učinil i nyní žalovaný v bodech 95 až 103 prvostupňového rozhodnutí. Popis skutku totiž musí být obsažen již ve výroku, neboť právě výrok vymezuje předmět rozhodnutí a určuje, za jaké konkrétní jednání je obviněný uznán vinným. Neobsahuje-li výrok dostatečnou individualizaci skutku, nelze tuto vadu zhojit v odůvodnění.

84. K závěrům uvedeným pod body 95 až 103 prvostupňového rozhodnutí, v nichž žalovaný pochybení spočívající v zodpovězení právních otázek specifikoval, soud dodává, že žalovaný vytkl žalobkyni, že se ve znaleckém posudku nedostatečně zabývala tím, zda v konkrétním případě byla trestnou činností způsobena škoda, komu tato škoda byla způsobena a v jaké výši. Konkrétně shledal žalovaný pochybení žalobkyně v konstatování na straně 264 znaleckého posudku: „Výše způsobené ekonomické újmy státu Česká republika na DPH subjektem A. F. CZ je rovna: 174.724.967,48 Kč. Výše způsobené ekonomické újmy státu Česká republika na DPPO subjektem A. F. CZ je rovna: 162.489.939,40 Kč. Výše způsobené ekonomické újmy státu Česká republika na DPH subjektem A. H. je rovna: 28.446.621,59 Kč. Výše způsobené ekonomické újmy státu Česká republika na DPPO subjektem A. H. je rovna: 25.729.117,14 Kč.“ A v konstatovaní na straně 280 znaleckého posudku: „Ekonomická újma státu Česká republika u subjektů A. F. CZ a A. H. způsobená v oblasti DPH a DPPO za zájmové období od ledna 2012 do března 2017 je rovna: 391.390.645,61 Kč (Slovy Třistadevadesátjedenmiliontřistadevadesáttisícšestsetčtyřicetpět korun českých šedesát jeden haléřů) z toho ekonomická újma státu Česká republika na DPH je rovna 203.171.589,07 Kč (součet za oba subjekty) a ekonomická újma státu Česká republika na DPPO je rovna 188.219.056,54 Kč (součet za oba subjekty)“.

85. Podle soudu nelze výše citované závěry znaleckého posudku považovat za odpovědi na právní otázky, jak to dovozuje žalovaný. Citované závěry jsou odpovědí na otázku č. 6 z opatření Policie ČR, která zněla takto: „Pokud by faktury (případně identifikované VS uvedené v bankovních účtech) za nakoupené služby byly fiktivní, jaká daň, v jakém zdaňovacím období, v jaké nejmenší výši by byla snížena, pokud by ke snížení daňové povinnosti došlo, a to DPH a DPP, vyčíslete, jaké množství služeb prodaly společnosti v bodu II. do společností v bodu I. a společnosti v bodu III. do společností v bodu II. (vyčíslete v ceně bez DPH a částku DPH)?“ Žalobkyně se této otázce věnovala v části 4.6 znaleckého posudku na str. 257-265. Žalobkyně učinila v předmětné části znaleckého posudku odborné posouzení ekonomického dopadu jednání společností A. H. a A. F. Žalobkyně se ve znaleckém posudku nezabývala tím, zda byly naplněny zákonné znaky škody nebo újmy v trestněprávním či jiném právním smyslu, takové posouzení by představovalo právní hodnocení. Žalobkyně pouze vyčíslila ekonomickou ztrátu na DPH a DPP způsobenou fiktivností účetních dokladů ve vztahu k dopadu na státní rozpočet České republiky. Uvedené je zcela zjevné z příslušné části znaleckého posudku věnující se otázce č.

6. Žalobkyně na str. 257-264 znaleckého posudku popsala výpočet způsobené ztráty, aniž by jakkoli posuzovala právní aspekty odpovědnosti za škodu, resp. újmu. Užitím pojmu „ekonomická újma“ a konstatováním, že tato byla způsobena České republice, ve znaleckém závěru k otázce č. 6, nelze dovodit, že žalobkyně zodpovídala právní otázky. Znalecký posudek je třeba posuzovat komplexně jako celek, nikoli vytrhávat jeho jednotlivé formulace z kontextu, jak to zde učinil žalovaný. Nadto ani ze samotné formulace „ekonomická újma státu Česká republika“ nelze jednoznačně dovodit, že jde o odpověď na právní otázku. Pojem újma nemusí být užit nutně jako právní termín, ale i jako termín ekonomický, jak tomu bylo i v daném případě, což podle soudu z kontextu celého znaleckého posudku je zjevné. Obsah znaleckého posudku odpovídá tvrzení žalobkyně, že pojem ekonomická újma byl užit ve skutkové, odborné, rovině jako označení pro dotazované snížení daňové povinnosti. Pokud by i přesto existovaly pochybnosti ohledně užité formulace, tyto pochybnosti by mohly být odstraněny v rámci trestního řízení, pro které byl znalecký posudek vypracován, a to formou výslechu znalce či doplňkem znaleckého posudku. Žalovaný se přitom vůbec nezabýval otázkou, zda nějaké pochyby ohledně užité formulace v trestním řízení vznikly, případně jak a zda byly vyjasněny. Soud připomíná, že má-li OČTŘ, tj. Národní centrála proti organizovanému zločinu, popř. dozorující státní zástupce, či v řízení před soudem soud, pochybnost o obsahové správnosti znaleckého posudku, nebo je-li znalecký posudek nejasný či neúplný, požádá znalce, aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval jeho doplnění (i např. s ohledem na případný vývoj vyšetřování), popř. v řízení před soudem, je znalec slyšen k potřebným vysvětlení.

86. Soud se neztotožnil s žalovaným, že by žalobkyně v daném ohledu odpovídala na právní otázky. Z výše uvedených důvodů soud nesouhlasil ani s tvrzením žalovaného, že žalobkyně nezodpověděla otázku č. 6 znaleckého posudku ohledně snížení daňové povinnosti. K tvrzení, že žalobkyně neodpověděla na část otázky o vyčíslení množství prodaných služeb, soud ověřil, že žalobkyně již v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí upozornila, stejně jako to činí v žalobě, že se k prodaným službám vyjádřila v odpovědi na otázku č. 3, která obsahově úzce souvisí s otázkou č.

6. Ministr však v napadeném rozhodnutí na danou argumentaci nereagoval, přestože souvislost otázek č. 3 a 6. je zjevná již z jejich zadání od Národní centrály proti organizovanému zločinu. Bude tak na žalovaném, aby v dalším řízení posoudil, zda byly otázky dostatečně zodpovězeny i s ohledem na jejich provázanost a další vývoj.

87. Soud nesouhlasí ani s vytýkaným pochybením pod bodem III. b) výroku prvostupňového rozhodnutí, v němž žalovaný kladl žalobkyni za vinu, že v části 5. znaleckého posudku nazvané Závěr znaleckého zkoumání a dokazování uvedla blíže neodůvodněné závěry, přičemž není zřejmé, k jaké části znaleckého úkolu či ke které otázce se tyto závěry vztahují. Soud ověřil, že sporovaná část obsahuje shrnutí závěrů učiněných v rámci znaleckého zkoumání, podrobně popsaných a odůvodněných v předchozích částech znaleckého posudku vztahujících se k jednotlivým otázkám. Skutečnost, že se jedná o shrnutí závěrů, je zcela zjevná ze systematiky členění znaleckého posudku, jak je popsáno i v obsahu posudku na stranách 3 až 5. Soud tedy nepřisvědčil žalovanému, že závěry uvedené v části 5. znaleckého posudku jsou neodůvodněné, neboť ověřil, že vychází ze znaleckého posudku a není možné, aby je žalovaný takto jednotlivě vytrhával z kontextu a posuzoval samostatně, bez ohledu na zbylý obsah posudku. Čtvrtý žalobní bod shledal soud důvodným.

88. V pátém žalobním bodu žalobkyně brojí proti bodům IV. a) a IV. b) výroku prvostupňového rozhodnutí a namítá, že znalecký posudek netrpí formálními vadami v předmětných bodech.

89. Žalobkyně předně nesouhlasí s tím, že jí žalovaný pod bodem IV. a) výroku prvostupňového rozhodnutí vytkl, že znalecký posudek neobsahuje povinné údaje podle § 22 odst. 1 ZZT, konkrétně že není ve znaleckém posudku uvedeno, kdo může před orgánem veřejné moci osobně stvrdit správnost posudku podaného znaleckým ústavem a podat žádaná vysvětlení. Žalobkyně upozorňuje, že jsou v posudku jmenovitě uvedeny osoby, které znalecký posudek zpracovaly, a je identifikována osoba oprávněná za žalobkyni jako znalecký ústav jednat.

90. Podle § 22 odst. 1 ZZT Ústav podá posudek písemně. Uvede v něm, kdo posudek připravoval a kdo může, jestliže to je podle procesních předpisů třeba, před orgánem veřejné moci osobně stvrdit správnost posudku podaného ústavem a podat žádaná vysvětlení.

91. Citované ustanovení je podle soudu třeba vykládat tak, že pro jeho naplnění postačí, jsou-li v posudku dostatečně určitě identifikovány konkrétní osoby, které se na jeho zpracování podílely, je-li z jeho obsahu současně bez pochybností zjistitelné, že tyto osoby mohou před orgánem veřejné moci správnost posudku osobně stvrdit a podat žádaná vysvětlení. Není nezbytně nutné trvat na požadavku zvláštního, formálně odděleného označení osoby oprávněné stvrdit správnost posudku, jak to činí žalovaný. Takový postup by byl podle soudu příliš formalistický. Ze znaleckého posudku lze zcela jednoznačně seznat, jaké osoby mohly stvrdit jeho správnost před orgánem veřejné moci. Soud ze znaleckého posudku ověřil, že v části Úvodní list, na straně 2 je označeno: „Znalecký posudek zpracoval: Dr. Ing. V. H., MBA, Ph.D., Bc. L. F.“, na straně 285 v rámci znalecké doložky je jako statutární ředitel žalobkyně uveden Dr. Ing. V. H., MBA, Ph.D. Přitom o určení osoby oprávněné stvrdit správnost posudku neměl pochyb ani soud rozhodující trestní věc, pro kterou byl znalecký posudek zpracován, když v hlavním líčení vyslechl jako znalce Dr. Ing. V. H., MBA, Ph.D., jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2022 sp. zn. 3 T 52/2019. Soud se tedy ztotožnil s žalobkyní, že znalecký posudek splňuje požadavky § 22 odst. 1 ZZT, neboť je z něj bez jakýchkoliv pochyb zjevné, kdo byl oprávněn stvrdit jeho správnost před orgánem veřejné moci.

92. Rovněž s žalobní námitkou, že není stanovena povinnost výslovně členit znalecký posudek na nález a posudek, ale postačí, když znalecký posudek tyto části dle § 13 odst. 2 vyhlášky k ZZT obsahuje, se soud plně ztotožnil.

93. Podle § 13 odst. 2 vyhlášky k ZZT v posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek).

94. Z citovaného ustanovení plyne povinnost znalce ve vztahu k obsahu posudku (uvést popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel, a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky), nikoliv formální požadavek výslovně označit jednotlivé části posudku jako nález a posudek. Pro posouzení splnění náležitostí podle § 13 odst. 2 vyhlášky k ZZT je tedy rozhodný obsah posudku, nikoli pouze jeho formální členění. Je-li z posudku patrno, jaký materiál znalec zkoumal, z jakých skutkových zjištění vycházel, jakými úvahami se řídil a jak odpověděl na položené otázky, jsou náležitosti nálezu a posudku splněny materiálně. V dané věci byly obsahové podmínky podle § 13 odst. 2 vyhlášky k ZZT splněny. Ze znaleckého posudku je zjevné, že tento odpovídá obsahovým požadavkům § 13 odst. 2 vyhlášky k ZZT, když v jeho úvodu je rekapitulováno, co bylo úkolem znaleckého ústavu, tedy jaké otázky mu byly fakticky položeny. V další části posudku Znalecké zkoumání a dokazování je zcela zjevně uvedeno, jaký je nález onoho znaleckého posudku (popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel) s tím, že odpovědi na položené otázky lze zcela zjevně najít v této části jako znalecké závěry uvedené samostatně k jednotlivým otázkám. Podle soudu tedy neobstojí závěr žalovaného, že žalobkyně zatížila znalecký posudek formální vadou tím, že v posudku jednoznačně neoznačila část nálezu a část posudku dle § 13 odst. 2 vyhlášky k ZZT, neboť povinnost takového výslovného označení předmětné ustanovení nestanovuje. Povinné obsahové náležitosti, které předmětné ustanovení vymezuje, přitom posuzovaný znalecký posudek bezpochyby splňuje. Pro úplnost soud dodává, že na str. 3 až 5 znaleckého posudku je uveden jeho obsah, který činí jej přehledným, a obsahuje úvod, zdrojové podklady, identifikace zkoumaných subjektů, znalecké zkoumání a dokazování (jednotlivě rozčleněno k jednotlivým společnostem a jsou zde odpovědi na zadané otázky od Národní centrály proti organizovanému zločinu), závěry znaleckého zkoumání a dokazování, přílohy (není součástí předloženého správního spisu, pozn. soudu), rozšířenou přílohu na CD (není součástí předloženého správního spisu, pozn. soudu), a znaleckou doložku. Pátý žalobní bod shledal soud důvodný.

95. K tvrzení žalobkyně v šestém žalobním bodu, že jí je nesprávně vytýkáno nedoložení CD s rozšířenými přílohami znaleckého posudku, soud v návaznosti na závěry Nejvyššího správního soud vyjádřené v kasačním rozsudku konstatuje, že žalobkyni nebyla chybějící příloha znaleckého posudku na CD v žádném z rozhodnutí správních orgánů vytýkána. Nejvyšší správní soud k tomuto blíže pod body [44] a [45] kasačního rozsudku uvedl: „Není přitom sporu o tom, že rozšířenou přílohou znaleckého posudku správní orgány vůbec nedisponovaly (podatel stížnosti M. H. poskytl správnímu orgánu pouze kopii znaleckého posudku, nikoliv tuto její přílohu). Ze samotného obsahu znaleckého posudku vyplývá, že součástí této přílohy měly být výpisy z registru DPH jmenovitě uvedených 19 společností, k nimž se znalecký posudek vztahoval. Žalovaný pak tuto přílohu skutečně v napadeném rozhodnutí zmínil v odst. 62, neboť k tomu směřovala odvolací námitka. Uvedl však, že vychází z toho, že „předmětný CD ROM ke znaleckému posudku připojen nebyl, neboť toto plyne z obsahu spisu. I v případě že by původně ke znaleckému posudku připojen byl a ke ztrátě CD ROMu došlo později, tato skutečnost není rozhodnou pro učinění závěru o nedostatečném opatření znaleckého posudku podklady, neboť tento závěr se zakládá především na jiných výše uvedených skutečnostech.“ (důraz přidán soudem). Z této citace je zřejmé, že byť stěžovatel žalobkyni vytýkal pochybení (včetně neuvedení některých podkladů potřebných pro přijetí závěrů znalce), která ve svém souhrnu považoval za porušení její povinnosti k řádnému výkonu znalecké činnosti (v podrobnostech zejména odst. 51 až 64. napadeného rozhodnutí), chybějící CD nosič nebyl takovým podkladem, z jehož absence toto porušení dovozoval. Žalobní námitka vztahující se k této rozšířené příloze tudíž směřovala mimo ratio decidendi napadeného rozhodnutí.“ Městský soud v návaznosti na závazný právní názor vyjádřený Nejvyšším správním soudem uzavírá, že námitka ohledně vytýkané absence CD s rozšířenými přílohami není podle Nejvyššího správního soudu důvodná. Šestý žalobní bod proto není důvodný.

96. V sedmém žalobním bodu žalobkyně brojí proti stanovisku poradního sboru ministra. K této námitce vyšel soud z následující právní úpravy.

97. Podle § 16 odst. 1 ZZT v oborech, u nichž to odůvodňuje jejich povaha, se zřizují jako poradní orgány ministra spravedlnosti sbory pro znalecké otázky; jejich členy jmenuje ministr spravedlnosti z řad znalců.

98. Podle § 16 odst. 2 ZZT úkolem sborů pro znalecké otázky je zejména spolupůsobit při jmenování znalců, stanovit odborné předpoklady nutné pro jmenování znalcem, pečovat o zdokonalování zvláštní kvalifikace znalců, dávat podněty pro vědecký výzkum obecných otázek znalecké činnosti a vyjadřovat se k takovým otázkám z hlediska oboru, pro který jsou zřízeny.

99. Námitky tohoto bodu shledal soud z následujících důvodů za irelevantní. Poradní sbor má toliko poradní funkci. Nemá funkci rozhodovací, tu má správní orgán, což je v daném případě žalovaný a pro případ podání rozkladu jeho nadřízený správní orgán – ministr. Poradní sbor se má vyjadřovat a posuzovat formální náležitosti a obsahové náležitosti znaleckého posudku. Je na uvážení žalovaného, zda poradní sbor ke stanovisku osloví, není to jeho povinnost. V dané věci byl předseda poradního sboru pro ekonomiku vyzván odborem žalovaného, aby se vyjádřil k písemnosti – ke kopii znaleckého posudku bez příloh a bez znalecké pečeti. Poradní sbor ve vyjádření ze dne 2. 6. 2020 dospěl k závěru, že takto předložený znalecký posudek obsahuje zásadní obsahové vady, které vedou k porušení zásad komplexnosti, úplnosti, opakovatelnosti a odůvodněnosti, obsahuje spekulativní závěry, ke kterým nebyly doloženy dostatečné podklady a provedeny dostatečné analýzy, a vykazuje formální nedostatky. Tyto závěry poradního sboru jsou přitom ve stanovisku blíže odůvodněny, jak soud ze stanoviska ověřil. Stanovisko poradního sboru má však pouze poradní charakter, není pro správní orgán nikterak závazné a nijak nezasahuje do subjektivních veřejných práv žalobkyně, to činí až samotné rozhodnutí, z nějž musí být jeho důvody zcela jednoznačně seznatelné. Soud uvádí, že stanovisko poradního sboru je toliko podkladem rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 50 správního řádu, nikoli důkazem podle § 51 správního řádu, jak tvrdí žalobkyně.

100. K námitce žalobkyně, že stanovisko poradního sboru bylo poskytnuto v jiném oboru, než je vypracován znalecký posudek, a pro který neměl poradní sbor ani patřičnou kvalifikaci, soud uvádí, že poradní sbor se má vyjadřovat toliko ke znaleckým konfliktům, jeho členové nemusejí být konkrétně znalci pro určitý obor. Poradní sbor totiž neposuzuje předložený posudek jako znalec, proto jeho členové nemusí být znalci pro daný obor. Poradní sbor toliko zkoumá, zda posudek byl vyhotoven v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy. Je přitom třeba zdůraznit, že rozhodnutí ve věci nevydává poradní sbor ani jeho předseda, nýbrž ministerstvo jako žalovaný. Navíc ve znalecké doložce na str. 285 znaleckého posudku se uvádí, že znalecký posudek byl vypracován z oboru znalecké činnosti ekonomika, odvětví zde není specifikováno. Námitku stran nedostatečné kvalifikace poradního sboru soud neshledal důvodnou. Sedmý žalobní bod není důvodný.

101. K osmému žalobnímu bodu, v němž žalobkyně tvrdí zkrácení práv, jelikož žalovaný neprovedl důkaz, který požadovala, a to nezajistil stanovisko profesního či zájmového sdružení k posouzení vad znaleckého posudku, soud uvádí, že žalobkyně dne 23. 2. 2021 v žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření požádala o doplnění podkladů pro rozhodnutí, o stanovisko komory soudních znalců k otázkám, na něž se dotazoval žalovaný poradního sboru. Dne 9. 3. 2021 žalobkyně upřesnila požadavek, aby si žalovaný vyžádal stanovisko profesního či zájmového sdružení sdružující znalce podle § 25e ZZT.

102. Podle § 25e ZZT k rozhodování podle tohoto zákona si ministerstvo spravedlnosti nebo předseda krajského soudu může vyžádat vyjádření poradního orgánu podle § 16, stanovisko profesních sdružení nebo zájmových sdružení sdružujících znalce (tlumočníky).

103. Soud konstatuje, že v daném případě žalobkyně požádala dne 23. 2. 2021 žalovaného o stanovisko profesního či zájmového sdružení k posouzení vad znaleckého posudku k otázkám, na něž se žalovaný dotazoval poradního sboru. V podání dne 9. 3. 2021 název profesního sdružení upřesnila. Jinými slovy požadovala, aby jiný profesní orgán se vyjádřil k totožným otázkám, jaké již zodpověděl poradní sbor. Podle soudu nevyhověním žalobkyni nebyla krácena její práva, jelikož nepožadovala po profesním sboru posouzení otázky nové, kterou by poradní sbor ještě neřešil. Touto námitkou se zabýval ministr pod body 90 a násl. napadeného rozhodnutí, který považoval takový další důkaz za nadbytečný a rozporný se zásadou procení ekonomie. Žalobkyně přitom ani konkrétně netvrdí, jaká otázka měla být profesním sborem jinak řešena. Osmý žalobní bod proto není důvodný.

104. V devátém žalobním bodu žalobkyně brojí proti nekonání ústního jednání před žalovaným. Soud neshledal za nutné, aby žalovaný ve věci konal ústní jednání, neboť žalovaný má vycházet z písemných podkladů ohledně znaleckého posudku, ty soud považuje za rozhodné. O tomto návrhu žalobkyně bylo žalovaným i ministrem rozhodnuto. Devátý žalobní bod není důvodný.

105. V desátém žalobním bodu žalobkyně brojí proti výši uložené pokuty a navrhuje její moderaci. Vzhledem ke skutečnosti, že soud shledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, jak je uvedeno shora, o navrhovaném snížení výše uložené pokuty již nerozhodoval.

106. K dílčím námitkám směřujícím proti postupu žalovaného při uložení pokuty uvádí soud následující. Žalobkyně nejprve nesouhlasí s bodem 195 prvostupňového rozhodnutí, ve kterém žalovaný konstatoval: „Obviněný byl rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. 9. 2018, č. j. MSP-16/2017-OJD-SZN/15, jež bylo následně potvrzeno rozhodnutím ministryně spravedlnosti ze dne 15. 1. 2019, č. j. MSP-41/2018-ORA-ROZ/3, shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 25b odst. 1 písm. a) zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném do 30. 6. 2017, za což mu byla uložena pokuta ve výši 15.000 Kč. Dále byla obviněnému přípisem ze dne 21. 7. 2020, č. j. MSP-42/2019-ODKA-ROZ/11, udělena dle § 25d zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném do 31. 12. 2020, výstraha. Obviněný se ve všech těchto případech dopustil pochybení stejného typu jako v nyní posuzované věci.“ Žalobkyně nikterak nesporuje, že byla sankcionována dne 24. 9. 2018, resp. dne 15. 1. 2019, či dne 21. 7. 2020. Namítá však, že znalecký posudek vypracovala ještě před 24. 9. 2018, a pokuta by proto měla být snížena. Soud předně uvádí, že součástí spisového materiálu není rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2018 č. j. MSP-16/2017-OJD-SZN/15, ani rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 15. 1. 2019 č. j. MSP-41/2018-ORA-ROZ/3, a ani přípis ze dne 21. 7. 2020 č. j. MSP-42/2019- ODKA-ROZ/11. Žalobkyně nicméně jejich obsah předestřený žalovaným nesporuje. K samotné námitce se soud ztotožnil se závěrem ministra vyjádřeným pod bodem 95 napadené rozhodnutí, kde ministr uvedl: „Orgán I. stupně zde neposuzoval případnou recidivu obviněného, nýbrž skutečnost, že podobných pochybení se obviněný dopouští konzistentně; nejedná se tedy o ojedinělý exces, což bylo orgánem I. stupně správně zohledněno, aniž by se jednalo o pravou aplikaci přitěžující okolnosti spočívající v recidivě, ale přihlédl k tomu v rámci osoby pachatele.“ Soud ve shodě s ministrem konstatuje, že skutečnost, že se žalobkyně obdobného jednání dopustila již dříve, nelze bez dalšího hodnotit za přitěžující okolnost ve formě opakovaného spáchání přestupku podle § 40 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „přestupkový zákon“), jestliže nyní projednávaný skutek byl spáchán dříve, než byla žalobkyně za jiný obdobný přestupek pravomocně postižena. Recidiva předpokládá, že k novému protiprávnímu jednání dojde až po předchozím sankčním postihu. Správní orgán však může v mezích § 37 přestupkového zákona přihlédnout k celkovému obrazu jednání pachatele a k mnohosti jeho protiprávních jednání, pokud tuto úvahu řádně a přezkoumatelně odůvodní a neporuší zákaz dvojího přičítání.

107. Žalobkyní sporovaný závěr ministra v bodu 97 napadeného rozhodnutí shledal soud nepřezkoumatelným a ničím nepodloženým. Ministr v dotčeném bodu napadeného rozhodnutí uvedl: „Kromě shora uvedených skutečností je nutné rovněž zohlednit majetkové poměry obviněného a jeho běžné příjmy ze znalecké činnosti, které jsou ministerstvu z úřední činnosti známy. I tyto majetkové poměry tak výši pokuty odůvodňují.“ Jestliže ministr přihlédl při uložení pokuty k majetkovým poměrům, je třeba, aby tyto v rozhodnutí řádně popsal. Pouhé obecné konstatování, že majetkové poměry odůvodňují uložení pokuty v určité výši, aniž by tyto poměry byly jakkoli v rozhodnutí specifikovány, není z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí dostatečné. Nadto je třeba, aby zjištění ohledně majetkových poměrů mělo oporu ve správním spisu. V nynější věci přitom majetkové poměry žalobkyně z obsahu správního spisu nijak nevyplývají. Jinými slovy, součástí správního spisu nejsou žádné doklady prokazující majetkové poměry žalobkyně. Desátý žalobní bod je zčásti důvodným.

108. Na základě shora uvedeného soud shledal žalobu důvodnou, proto výrokem I. rozsudku zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V něm žalovaný znovu posoudí znalecký posudek z hlediska jeho řádnosti, přičemž bude vázán výše vysloveným právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.)

109. Pro úplnost soud považuje za vhodné uvést (jak zmínil i shora), stěžovatel M. H., který dal podnět k zahájení řízení žalovanému prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. K., byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2022 sp. zn. 3 T 52/2019, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2024 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 To 57/2023-13171 z téhož dne, uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) TrZák, ve spolupachatelství podle § 23 TrZák a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let do věznice s ostrahou, dále k trestu propadnutí náhradní hodnoty v rozsudku vyjmenovaných věcí, a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu a prokuristy obchodní korporace a spolku na dobu 7 let. Žalobkyně dne 29. 3. 2019 s ohledem na vývoj vyšetřování zpracovala pro Národní centrálu proti organizovanému zločinu na základě dalšího opatření Dodatek č. 1 znaleckého posudku (ze dne 28. 5. 2018). O tomto dodatku, který není součástí správního spisu, se zmiňuje jak rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2022 sp. zn. 3 T 52/2019 na str. 138, tak rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024 č. j. 4 To 57/2023-13171 na str.

154. Ačkoli žalovaný zahájil proti žalobkyni správní řízení až poté dne 12. 11. 2020, skutečnost ohledně existence dodatku znaleckého posudku nevzal ve zřetel, což mohlo mít vliv na otázku případného zahájení správního řízení proti žalobkyni. Je třeba zdůraznit, že ačkoli správní řízení se zabývá jinými otázkami než trestní řízení, tak v právě projednávaném případě rozsudky obou stupňů trestních soudů jsou postaveny na totožných závěrech znaleckého posudku žalobkyně, který se prolíná oběma souběžně vedenými řízeními, a trestní soudy obou stupňů z nich jednoznačně vycházely při uznání viny jako ze stěžejního důkazu. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2022 sp. zn. 3 T 52/2019 vyplývá, že proti konkrétnímu závěru znaleckého posudku M. H. jako obžalovaný v hlavním líčení ve své výpovědi vůbec nebrojil, žádnou relevantní obhajobu proti jeho konkrétním závěrům ani nevznesl, toliko trestní soud předem upozornil, že podal na znalce stížnost žalovanému (viz str. 95 trestního rozsudku). Krajský soud v Praze se obsahem znaleckého posudku žalobkyně, jeho dodatkem a současně slyšením znalce Dr. Ing. V. H., MBA, Ph.D., který vypracoval znalecký posudek, v hlavním líčení podrobně a pečlivě zabýval, jak vyplývá ze str. 135 až 142 trestního rozsudku, závěry znalce převzal a na nich postavil vinu mimo jiné i obžalovaného M. H. Shodně tak Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 15. 2. 2024 č. j. 4 To 57/2023-13171 se na str. 152 až 156 ztotožnil se závěry znaleckého posudku vypracovaného žalobkyní, s jeho dodatkem i závěry znalce, a obžalovanému M. H. za zachování viny uložený nepodmíněný trest zvýšil (z původních pěti let) na sedm roků odnětí svobody nepodmíněně. Pokud by nyní, po pravomocném trestním odsouzení všech jmenovaných osob, nyní rozhodující správní soud ex post dovodil, že tehdejší znalecký posudek žalobkyně skutečně vykazuje vady, za které byla žalobkyně uznána vinnou ve správním řízení, mohla by taková skutečnost mít i podstatný vliv na případnou obnovu trestního řízení v trestních věcech všech pravomocně odsouzených osob vykonávajících nyní jim uložené tresty. Je tomu tak proto, že právě znalecký posudek žalobkyně spolu s jeho Dodatkem č. 1 a zároveň výpovědí znalce před trestním soudem v hlavním líčení, byly stěžejním důkazem pro uznání viny v tamní trestní věci. Z rozsudků obou stupňů trestních soudů přitom nevyplývá, že by M. H. podle § 105 odst. 3 tr. ř vznesl námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek policejním orgánem, byť je to jeho základní právo v trestním řízení. O důvodnosti podaných námitek by rozhodoval v přípravném řízení dozorující státní zástupce, v řízení před soudem předseda senátu. Takovéto možnosti tedy jmenovaný nevyužil, ačkoli byl o možnosti podat námitky evidentně řádně poučen, jak vyplývá z opatření o přibrání žalobkyně pro zpracování znaleckého posudku Národní centrálou proti organizovanému zločinu. Proto v tomto konkrétním případě i ve světle podrobně odůvodněných závěrů trestních rozsudků, kdy trestní řízení probíhalo souběžně se řízením správním iniciovaným následně pravomocně odsouzeným M. H., se jeví stížnost M. H. (kterou soud však nemá k dispozici, jelikož není součástí správního spisu) jako ryze kverulační. Námitky ve stížnosti uplatněné proti znaleckému posudku (jež správnímu soudu nejsou pro nedostupnost obsahu vlastní stížnosti stěžovatele známy) mohly být uplatněny v řízení trestním v rámci trestní obhajoby tak, aby na ně mohl reagovat policejní orgán prostřednictvím dozorujícího státního zástupce, nebo soud prvního či druhého stupně v řízení před soudem. Soud dodává, že nepovažoval za nezbytné připojovat si k dané věci předmětný trestní spis, jelikož tento čítá přes 13 tisíc stran (jak vyplývá z čísla jednacího výše zmiňovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze).

110. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na právní zastoupení zahrnují náklady za dva úkony právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále též „advokátní tarif“), ve znění účinném do 31. 12. 2024 [příprava a převzetí zastoupení, a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024] po 3 100 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024] a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024; a náklady za jeden úkon podle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 [účast na jednání dne 24. 7. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025] po 4 620 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025] a dále režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Náklady na právní zastoupení tak činí 11 870 Kč + DPH ve výši 2 493 Kč. Žalobkyni tak bude na náhradě nákladů zaplacena žalovaným celková částka 17 363 Kč, a to do rukou jejího zástupce JUDr. Jana Malého, advokáta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 24. července 2026 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.