3 A 72/2026

Rubrum

USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudce Mgr. Daniela Burdy a soudkyně Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce M. K., narozený X bytem X proti žalovanému Úřad městské části Praha 13, sídlem Sluneční nám. 2580, 158 00 Praha 5 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v neobnovení zápisu stavby původně č. p. X, evidované jako součást pozemku parc. č. X v katastrálním území X v evidenci základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce u Městského soudu v Praze („městský soud“) podal dne 3. 7. 2026 žalobu podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), kterou se bránil proti výše uvedenému zásahu žalovaného. Konkrétně se domáhal toho, aby městský soud žalovanému přikázal obnovit zápis stavby původně č. p. X, evidované jako součást pozemku parc. č. X v katastrálním území X v evidenci základního registru územní identifikace, adres a nemovitost (viz žalobní petit).

2. Z žalobcem uplatněných tvrzení a rovněž z jím předložených podkladů vyplynulo, že žalovaný provedl změnu v registru územní identifikace, adres a nemovitostí („registr územní identifikace“) spočívající v zápisu zrušení stavebního objektu a jemu přiděleného čísla popisného 139, evidovaného jako součást pozemku parc. č. X v k. ú. X, v roce 2015 (z výpisu z registru územní identifikace předloženého žalobcem vyplývá, že se tak stalo dne 29. 1. 2015 na podkladě územně plánovací informace ze dne 27. 11. 2014; jako datum odstranění stavebního objektu bylo vyznačeno datum 1. 6. 2011). V té době vlastníkem uvedené nemovitosti nebyl žalobce; ten k ní vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy v roce 2020. Žalobce uvádí, že v době koupě předmětné nemovitosti neměl o zrušení čísla popisného vědomost. Následně se ale o této skutečnosti musel dozvědět. Žalobce jednak uvádí, že dne 4. 10. 2022 došlo na základě reklamace k odstranění nesouladu mezi zápisem v registru územní identifikace se záznamem v katastru nemovitostí (informace o číslu popisném byla tedy odstraněna i z katastru nemovitostí). Následně uvedl a doložil (viz protokol z kontrolní prohlídky), že se dne 17. 8. 2023 z jeho podnětu konala na místě kontrolní prohlídka, jejímž cílem bylo prošetřit existenci předmětné stavby. Mezi žalobcem a žalovaným dále probíhala komunikace; žalobce se domáhal obnovení zápisu čísla popisného u předmětné stavby v registru územní identifikace.

3. Podle názoru žalobce je výše specifikovaný zásah žalovaného zásahem trvajícím, neboť nespočívá pouze v jednorázovém provedení výmazu stavebního objektu v registru územní identifikace, ale v následném nepřetržitém udržování nezákonného stavu (tedy v neobnovení příslušného zápisu, přestože jej k tomu žalobce opakovaně vyzýval). Z toho důvodu žalobci nemohly uplynout lhůty pro podání tzv. zásahové žaloby stanovené v § 84 odst. 1 s. ř. s.; stejným způsobem posoudil uvedenou otázku Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 12. 6. 2024, č. j. 31 A 42/2023-82, a ze dne 29. 4. 2025, č. j. 31 A 8/2025- 66.

4. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s., žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.

5. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, editor je zodpovědný za to, že jím zapsané referenční údaje jsou v souladu s údaji uvedenými v dokumentech, na jejichž základě jsou referenční údaje do příslušného základního registru zapsány; orgány veřejné moci, fyzické a právnické osoby jsou povinny poskytnout editorovi potřebnou součinnost k plnění jeho úkolů tím, že mu poskytnou údaje a podklady potřebné pro ověření správnosti zapisovaných referenčních údajů. Podle odst. 3 téhož ustanovení, editor zapíše referenční údaj do základního registru nebo provede jeho změnu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o vzniku nebo o změně skutečnosti, kterou referenční údaj popisuje, dozví. Podle odst. 4 téhož ustanovení, referenční údaj je považován za správný, pokud není prokázán opak nebo pokud nevznikne oprávněná pochybnost o správnosti referenčního údaje. V případě pochybnosti editor nebo správce základního registru označí referenční údaj jako nesprávný; toto označení editor odstraní neprodleně poté, co ověří správnost údajů, jinak se postupuje obdobně podle odstavce 3.

6. Podle § 31a odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), při zániku budovy obecní úřad přidělená čísla zruší. Podle odst. 7 téhož ustanovení, k očíslování, přečíslování nebo zrušení číslování budovy dochází zápisem do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí.

7. Městský soud se neztotožnil s argumentací žalobce stran včasnosti žaloby, přičemž ji posoudil jako žalobu opožděnou. Neztotožnil se totiž se základním východiskem žalobce, že zásah žalovaného, proti němuž se domáhá ochrany, je zásahem trvajícím; v takovém případě by žalobci skutečně lhůty pro podání tzv. zásahové žaloby neplynuly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18). Zásah žalovaného, proti němuž žalobce brojí, je naopak zásahem jednorázovým s trvajícími účinky, neboť podstata zásahu spočívala v jednorázovém evidenčním úkonu žalovaného spočívajícím v tom, že v registru územní identifikace dne 29. 1. 2015 provedl jakožto jeho editor (srov. § 42 odst. 1 zákona o základních registrech) zápis v podobě zrušení územního prvku – předmětného stavebního objektu a současně k němu evidovaného údaje o čísle popisném viz § 32 odst. 3 písm. b) zákona o základních registrech. Přímé účinky tohoto zásahu sice přetrvávají až do současnosti (budova, resp., pozůstatky budovy, není v registru územní identifikace zapsána jako územní prvek – stavební objekt, a rovněž tedy nemá přiděleno číslo popisné), to ale nic nemění na tom, že se jednalo o jednorázový zásah, ke kterému došlo v minulosti.

8. Ke stejnému závěru dospěl v obdobné věci před časem rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 As 351/2018-22; v ní se jednalo rovněž o posouzení povahy zásahu stavebního úřadu spočívajícího ve zrušení územního prvku – stavebního objektu v registru územní identifikace (žalobce v uvedené věci se domáhal následujícího: „určení, že zásah, který spatřoval v tom, že žalovaný dne 21. 1. 2018 změnou v registru územní identifikace zrušil stavební objekt č. p. X umístěný na stavební parcele č. X v katastrálním území Vyškovec v jeho vlastnictví, byl nezákonný. Zároveň se domáhal obnovení stavu před zásahem, tedy aby v registru územní identifikace byla namísto parcely č. X (ostatní plocha) znovu uvedena stavební parcela č. X, jejíž součástí bude dům č. p. X, přičemž vlastníkem bude žalobce). Nejvyšší správní soud odmítl, že by se jednalo o zásah trvající, k čemuž konstatoval následující: „zápis měsíce a roku odstranění stavebního objektu v registru územní identifikace (resp. v informačním systému územní identifikace) nepředstavuje trvající zásah, ale jednorázový zásah s trvajícími důsledky. Kasační soud má za to, že pro posouzení této otázky lze plně vyjít z judikatury NSS týkající se zápisu v katastru nemovitostí záznamem podle zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve spojení se zákonem č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) /dále jen „katastrální zákon 1992“/ [popř. podle v současné době platného a účinného zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon 2013“)]. Podle ní se jedná o jednorázový zásah s trvajícími důsledky (nikoli zásah trvající), přičemž „den, kdy byl záznam (faktický úkon) proveden, a tedy kdy k zásahu došlo, je … objektivně dán“ a „počátek běhu subjektivní lhůty … se odvíjí od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, že k zásahu došlo“ (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 13. 10. 2015, č. j. 7 As 107/2014-53, č. 3334/2016 Sb. NSS, odstavce 53 a 54). Tento závěr potvrdil v odlišném stanovisku k citovanému usnesení rozšířeného senátu i soudce Mgr. Aleš Roztočil (viz odstavec 6 odlišného stanoviska). Ke shodnému závěru dospěl NSS i po vydání zrušujícího nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18 (viz rozsudek ze dne 31. 5. 2018, č. j. 4 As 116/2018-65, odstavec 11). Ke shodnému závěru pak dospěl Nejvyšší správní soud rovněž v rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 6 As 123/2019-18, a dále např. Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 31. 5. 2019, č. j. 43 A 159/2018-41.

9. V posuzovaném případě žalobce jazykově vyjádřil žalobní nárok totožně jako tomu bylo v právě citované věci; rovněž se domáhal ochrany proti historickému zásahu (zrušení stavebního objektu a údaje o čísle popisném v registru územní identifikace dne 29. 1. 2015), přičemž chtěl dosáhnout toho, aby soud uložil žalovanému obnovení tohoto původního zápisu (zřejmě jak zápisu územního prvku – stavebního objektu, tak k němu evidovaného referenčního údaje – čísla popisného). Takto formulovaný žalobní nárok (k němuž směřuje veškerá žalobní argumentace), se ale evidentně vztahuje k historickému zásahu žalovaného (k němuž došlo dne 29. 1. 2015), přičemž žalobce chce dosáhnout jeho revize (obnovení původního zápisu). K takovému soudnímu přezkumu ale mohlo dojít pouze ve lhůtách podle § 84 odst. 1 s. ř. s., poté se již z hlediska soudního přezkumu jedná o odestátou věc, vůči níž se nejde domáhat soudní ochrany. Městský soud se přitom neztotožnil s žalobcem odkazovanými rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2024, č. j. 31 A 42/2023-82, a ze dne 29. 4. 2025, č. j. 31 A 8/2025-66, ve kterých uvedený soud typově obdobný zásah posoudil jako zásah trvající. Krajský soud v Hradci Králové se předně nijak nevypořádal s výše citovanými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, z nichž vyplývá závěr opačný. Především ale podle náhledu městského soudu neuvážil, že se žalobce nedomáhal nového zápisu do registru územní identifikace, ale obnovení zápisu původního, již zrušeného (přičemž zrušení takového zápisu bylo jednorázovým úkonem).

10. Městský soud se přitom nezabýval otázkou, zda by se žalobce mohl na žalovaném domáhat provedení zcela nového zápisu téhož stavebního objektu do registru územní evidence za předpokladu, že by splnil podmínky pro takový „nový“ zápis (srov. východiska rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2025, č. j. 21 As 161/2025-32). Provedení takového nového zápisu se totiž žalobce nedomáhal (o tom svědčí jak žalobní argumentace, která je zcela zaměřena na pochybení žalovaného při zrušení stavebního objektu a čísla popisného v registru územní identifikace úkonem ze dne 29. 1. 2015, tak konečně samotný žalobní petit, ve kterém se žalobce výslovně domáhá „obnovení“ původního zápisu).

11. Městský soud dále doplňuje, že specificky v případě zrušení referenčního údaje o čísle popisném vycházel z úpravy procesu zrušení čísla popisného, tak jak je zakotvena v § 31a zákona o obcích. Z této úpravy vyplývá, že o zrušení čísla popisného se samostatně nerozhoduje (ke zrušení čísla popisného tedy není zapotřebí samostatný – konstitutivní – správní akt); k tomu shodně rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2020, č. j. 30 A 21/2019-59 (bod 46). V případě, že by tomu tak bylo (o zrušení čísla popisného by se vydávalo rozhodnutí, které by bylo následně podkladem pro zápis této nové skutečnosti do registru územní identifikace, přičemž takový zápis by měl pouze evidenční, a nikoliv konstitutivní účinky), by bylo možné uvažovat o existenci trvajícího rozporu mezi údaji evidovanými v registru územní identifikace a skutečným (právním) stavem (vycházejícího ze skutečnosti, že číslo popisné z právního hlediska nadále existuje, nebylo-li správním rozhodnutím zrušeno), který by bylo možné posoudit jako trvající zásah.

12. Způsob, jakým dochází ke zrušení čísla popisného obecním úřadem (§ 31a odst. 4 zákona o obcích) je ale jiný. Z § 31a odst. 7 zákona o obcích vyplývá, že k jeho zrušení dochází právě zápisem do registru územní identifikace, který má v tomto ohledu konstitutivní účinky (z právního hlediska se jedná o prostý evidenční úkon činěný v režimu části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Z právního hlediska tedy nemůže k rozporu mezi skutečným (právním) stavem a zápisem v registru územní identifikace (pokud jde o existenci čísla popisného) dojít, a to bez ohledu na to, zda objekt, u kterého bylo uvedeným postupem číslo popisné zrušeno, skutečně přestal být stavbou, jinými slovy, zda ke zrušení čísla popisného došlo po právu, či nikoliv. Jestliže se tedy žalobce dovolává rovněž ochrany proti trvajícímu zásahu spočívajícímu v neobnovení zápisu čísla popisného, tak lze konstatovat, že zde takový „trvající“ zásah vůbec nemůže být, neboť číslo popisné zaniklo právě v důsledku zápisu jeho zrušení v registru územní identifikace (z právního hlediska tedy bez dalšího neexistuje). Soudní ochrana směřující k obnovení zápisu čísla popisného je tedy i z tohoto důvodu možná pouze ve lhůtách podle § 84 odst. 1 s. ř. s., neboť se jedná o zásah jednorázový.

13. Pokud jde o běh samotné lhůty k podání žaloby, výše citovaný § 84 odst. 1 s. ř. s. stanoví jednak objektivní dvouletou lhůtu, která se počítá ode dne, kdy došlo k zásahu správního orgánu, proti němuž žaloba směřuje. Vzhledem k tomu, že k zásahu došlo dne 29. 1. 2015, tak je zřejmé, že ke dni podání žaloby (3. 7. 2026) tato objektivní lhůta již uplynula. Již jen tato skutečnost by postačovala k závěru o opožděnosti žaloby. Vedle toho přitom uplynula rovněž subjektivní lhůta k podání žaloby, která dle téhož zákonného ustanovení činí dva měsíce a počítá se ode dne, kdy se žalobce o zásahu dozvěděl. Z žalobcem uvedených tvrzení přitom vyplývá, že se o zásahu dozvěděl nejpozději v roce 2023, neboť dne 17. 8. 2023 se z jeho podnětu konala v místě původní stavby kontrolní prohlídka za účelem zjištění, zda se skutečně nejedná o stavební objekt zapisovaný do registru územní identifikace. Je tedy zřejmé, že i subjektivní lhůta k podání žaloby uplynula před jejím podáním.

14. Z uvedených důvodů tedy městský soud žalobu pro její opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.

15. S ohledem k tomu, že městský soud žalobu odmítl, tak ani žalobce podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nevyzýval k zaplacení soudního poplatku. Jeho povinnost zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu právní mocí tohoto usnesení v souladu s § 6a odst. 4 zákona o soudních poplatcích zaniká.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 20. srpna 2026 JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. H.