3 A 86/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: V. P., nar. ..., zast. zákonným zástupcem V. P., oba ruské státní příslušnosti a oba bytem P. 8, K. 1073/3, právně zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky podané dne 8. 7. 2015 a vedené žalovaným pod sp. zn. OAM-11635/TP-2015, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů 8.171,- Kč, a to do rukou jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta.

Odůvodnění

Včasně podanou žalobou (dne 19. 5. 2016) se žalobce domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce uvádí, že dne 8. 7. 2015 podal u žalovaného žádost o povolení k trvalému pobytu. Jelikož žalovaný nevydal rozhodnutí o žádosti v šedesátidenní lhůtě stanovené v § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, podal návrh na provedení opatření proti nečinnosti, na jehož základě Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců přikázala dne 5. 4. 2016 žalovanému ministerstvu vydat rozhodnutí do 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti. Lhůta pro vydání rozhodnutí stanovená Komisí však marně uplynula a žalovaný rozhodnutí o žádosti žalobce nevydal. Žalobce proto žádá, aby žalovanému ministerstvu byla uložena povinnost ve věci rozhodnout a nahradit náklady řízení. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvádí, že ve věci nebyl a není nečinný a v jeho postupu nelze shledat nepřípustné či nedůvodné průtahy. Mimo jiné žalovaný uvádí, že řízení o žádosti žalobce bylo přerušeno, a to ode dne 6. 6. 2016, kdy žalovaný vyzval žalobce k odstranění vad žádosti. Žalovaný proto navrhuje podanou žalobu zamítnout. Při jednání konaném u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) setrval žalobce, resp. jeho právní zástupce, na uplatněných žalobních bodech. Žalovaný se z jednání omluvil. Městský soud rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“) a věc posoudil takto: Podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců se rozhodnutí vydá – pokud je nelze vydat bezodkladně – ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, povolení k trvalému pobytu podle § 69 cit. zákona, a je-li žádost podaná na území, povolení k přechodnému pobytu a povolení k trvalému pobytu podle § 87g a 87h cit. zákona. Z písemností obsažených v soudním a správním spise vyplývá, že žalobce podal u žalovaného dne 8. 7. 2015 žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Lhůta k rozhodnutí tak končila správnímu orgánu dnem 7. 9. 2015. Dne 5. 4. 2016 vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců pod č.j. MV-44597-2/SO-2016 opatření proti nečinnosti, kterým podle § 80 odst. 4 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, přikázala žalovanému, aby do 30 dnů od doručení tohoto opatření ve věci žádosti žalobce vydal rozhodnutí. Opatření proti nečinnosti bylo žalovanému doručeno podle obsahu správního spisu nejpozději dne 8. 4. 2016. S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012 č.j. 2 Ans 14/2012-41, soud nehodnotil průběh celého správního řízení, nýbrž pouze postup žalovaného po vydání opatření proti nečinnosti Komisí dne 5. 4. 2016. Z výše uvedeného je zřejmé, že posledním dnem třicetidenní lhůty k vydání rozhodnutí o žádosti žalobce bylo pondělí 9. 5. 2016. Vzhledem ke skutečnosti, že o žádosti žalobce dosud nebylo rozhodnuto, je zjevné, že shora popsaná lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula marně. Žalovaný sice ve vyjádření k žalobě tvrdil, že v dané věci nebyl nečinný, neboť za účelem rozhodnutí ve věci žádal Pražskou správu sociálního zabezpečení o součinnost a zároveň vyzval žalobce k odstranění vad podané žádosti (a následně řízení o žádosti přerušil), avšak nelze přehlédnout, že žalovaný všechny tyto úkony učinil až začátkem června 2016 (konkrétně 1., resp. 6. 6. 2016), tedy již po marném uplynutí lhůty, ve které měl o žádosti žalobce rozhodnout podle opatření Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. S ohledem na shora uvedené dospěl městský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu. Přiznaná náhrada nákladů řízení zahrnuje v prvé řadě zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Dále sestává z nákladů na zastoupení advokátem, a to za tři úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast na jednání – § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále „advokátní tarif“)] po 3.100,- Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a dále režijní paušál ve výši 3 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Náklady na zastoupení advokátem by podle právě provedeného výpočtu činily 10.200,- Kč. Městský soud však dospěl k závěru, že zde existují důvody pro částečné přiznání náhrady nákladů řízení. Při úvaze o výši náhrady nákladů řízení městský soud přihlédl k ust. § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Z ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že přiznat lze náklady řízení účelně vynaložené. Tomuto závěru koresponduje ustanovení § 60 odst. 7 s. ř. s., které umožňuje zohlednit okolnosti konkrétního případu, aniž by byl soud nucen mechanicky vycházet z jednotlivých úkonů, učiněných zástupcem účastníka řízení. Stejně tak i z obsahu advokátního tarifu, který stanoví tarifní hodnoty a sazby mimosmluvních odměn, lze dovodit, že výše tarifní hodnoty a od ní se odvíjející sazba odměny vyjadřuje obtížnost poskytnuté odborné právní služby, za kterou se odměna poskytuje. Soudu je z vlastní rozhodovací činnosti známo, že ve věci nečinnosti Ministerstva vnitra či Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, je advokátní kancelář právního zástupce žalobce činná v celé řadě dalších, skutkově i právně zcela obdobných řízení. Z obsahu jejich žalob vyplývá, že jsou prakticky shodné a liší se jen v identifikačních údajích v úvodní rubrice, kde je specifikována konkrétní věc, ve vlastním obsahu žaloby se pak liší nanejvýše daty a čísly jednacími vztahujícími se ke konkrétnímu řízení. V některých žalobách pak absentují i tyto identifikátory a bez přiložených listin by ani nemohlo být zjištěno, v kterém konkrétním řízení je nečinnost správnímu orgánu vytýkána. Je zřejmé, že povaha, resp. „obtížnost“ poskytnuté právní služby se v jednotlivých žalobách omezila nanejvýš na označení věci, v níž je nečinnost žalovaného tvrzena, jinak jsou žaloby obsahově velmi podobné, až formulářové. Právě tuto skutečnost lze považovat za důvod zvláštního zřetele hodný podle § 60 odst. 7 s. ř. s, který opravňuje soud rozhodnout, že se účastníkovi řízení náhrada nákladů řízení zčásti nepřiznává. Proto městský soud rozhodl o rozsahu odměny za zastoupení advokátem v jedné polovině, tedy v částce 5.100,- Kč. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto s ohledem na § 57 odst. 2 s. ř. s. se náhrada nákladů na právní zastoupení zvyšuje o částku odpovídající této dani, a to o 21 % z částky 5.100,- Kč, tj. o 1.071,- Kč. Žalobci tak bude na náhradě nákladů zaplacena žalovaným celková částka 8.171,- Kč. K plnění soud určil přiměřenou lhůtu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 9. prosince 2016 JUDr. Jan Ryba předseda senátu