30 A 6/2026

Rubrum

č. j. 30 A 6/2026 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Slavomírem Novákem v právní věci žalobce: L. A. D., nar. X, státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika, hlášeného pobytu Y, zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem, sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, 180 00 Praha 8, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2026, č. j. MV-10814-4/SO-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu 2 30 A 6/2026

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 26. 2. 2026 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2026, č. j. MV-10814-4/SO-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 12. 2025, č. j. OAM-35223-10/DP-2025.

2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zastaveno správní řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem studia.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalované

3. V první žalobní námitce žalobce namítal, že řízení o jeho žádosti bylo zastaveno s odůvodněním, že ani na základě výzvy k odstranění vad žádosti nedoložil doklad o zajištění prostředků k pobytu, což není pravda, jelikož tento doklad předložil osobně dne 20. 10. 2025 společně s cestovním dokladem a dokladem o zdravotním pojištění. Vzhledem k tomu, že o jejich předložení nedostal žádné potvrzení, nemá toto jak prokázat. Správní orgán I. stupně však v usnesení potvrzuje, že žalobce na jeho pracovišti za účelem odstranění vad žádosti byl, a proto nerozumí tomu, proč se ve spise tento doklad nenachází.

4. Žalobce k tomu v odvolacím řízení navrhl provedení kamerového záznamu z pracoviště správního orgánu I. stupně. Žalovaná provedení tohoto důkazu v napadeném rozhodnutí odmítla z důvodu nadbytečnosti, neboť uvedené nevyplývá ani ze spisového materiálu, sběrného archu spisu ani z evidenčních (elektronických) poznámek prvostupňového orgánu. Podle žalobce je takové odmítnutí navrhovaného důkazu nezákonné. Předložení tohoto dokladu je možné prokázat pouze prostřednictvím kamerového záznamu, neboť pokud tento doklad správní orgán založil do jiného spisu, či jej ztratil, nemůže být ve spise ani v seznamu dokladů ve sběrném archu.

5. Ve druhé žalobní námitce žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí pro něj a jeho rodinu představuje nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života. Poukázal na to, že v odvolacím řízení předložil nově vystavený doklad o zajištění prostředků k pobytu. Ke své osobní a rodinné situaci uvedl, že v ČR žije již 5 let a studuje zde na vysoké škole. V ČR žije i jeho matka a sestra, s nimiž má úzkou citovou vazbu. Žalobce je finančně závislý na své sestře, protože je studentem. Pokud by napadené rozhodnutí nabylo právní moci, přišel by o pobytové oprávnění, kontakt s rodinou a musel by ukončit studium. Podle žalobce jeho situace odůvodňuje prolomení zásady koncentrace řízení (§ 82 odst. 4 správního řádu). K tomu odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, s tím, že by mělo být přihlédnuto k dokladu o zajištění prostředků k pobytu předloženému spolu s odvoláním.

6. Třetí žalobní námitkou žalobce nesouhlasil se závěrem žalované na str. 7 napadeného rozhodnutí, tedy s tím, že mu není zakazován pobyt na území a není tedy vyloučeno, aby, bude-li chtít ve studiu (resp. absolvování přípravného kurzu) pokračovat, opětovně požádal o pobytové oprávnění na území v souladu s pravidly danými zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Shodu s prvopisem provedla S. K. 3 30 A 6/2026 7. Podle žalobce je získání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem přípravného studia českého jazyka pro občana Vietnamu těžko proveditelné z důvodu obtížnosti registrace k podání takové žádosti na ZÚ ČR v Hanoji. Žalobci jsou známy případy, ve kterých se těmto občanům již déle, než rok nedaří zaregistrovat k osobnímu podání žádosti. Tím se žalovaná v napadeném rozhodnutí vůbec nezabývala. Dále žalobce odkazuje na internetové stránky ZÚ ČR v Hanoji, kdy objednávání probíhá elektronicky prostřednictvím e-mailu. Rozlišuje se však mezi účely, pro které platí jiné termíny a jiné e-mailové adresy. Pro každý účel je stanovena odlišná kvóta počtu volných termínů pro podání žádosti, přičemž však k tomu ZÚ nemá žádnou pravomoc a nemůže je ani stanovovat odlišně podle účelu pobytu. Významné je, že ZÚ v Hanoji rozlišuje mezi účelem „studium“ a účelem „jazyková odborná příprava na studium na vysoké škole“. Podle § 64 zákona o pobytu cizinců si mají být všechny tam uvedené způsoby studia rovny. O podání žádosti o studium za účelem jazykové přípravy podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců se může žadatel o sjednání termínu pokoušet pouze jednou za tři měsíce, žadatelé o ostatní způsoby studia se mohou o sjednání termínu pokoušet jedenkrát měsíčně. Nadto žalobce spadá do stejné kategorie jako „další vzdělávací aktivity“, které nejsou studiem podle § 64 zákona o pobytu cizinců a šance žalobce na sjednání termínu je tak snížena. Dalším znevýhodněním, které nemá žádnou oporu v zákoně, pak je to, že podle internetových stránek ZÚ v Hanoji žadatelé o účel „studium“ mohou podat žádost bez registrace v případě doložení tří po sobě jdoucích neúspěšných pokusů o registraci, tedy mají záruku podání žádosti po dvou kalendářních měsících. Žadatelé - studenti podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců však mohou podat žádost bez elektronické registrace až po šesti neúspěšných pokusech o přidělení termínu, při tříměsíčních cyklech registrací tedy až po 18 měsících. Do této kategorie spadá i žalobce. Žalobce uznává, že toto je problém ZÚ v Hanoji, nikoliv žalované, avšak pokud jej žalovaná odkazuje na podání žádosti v Hanoji, je to velmi obtížné.

8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 30. 3. 2026 odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a správní spis. Řízení bylo zastaveno z důvodu, že žalobce na výzvu k odstranění vad žádosti ze dne 4. 9. 2025, potažmo do vydání usnesení správního orgánu I. stupně, nedoložil chybějící náležitost žádosti, tedy doklad o zajištění prostředků k pobytu na území nebo doklad o měsíčním souhrnném příjmu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, je přezkoumatelné a správné. Ke třetí žalobní námitce žalovaná upřesňuje, že je věcí a pravomocí České republiky nastavit podmínky pro vstup a pobyt cizinců na svém území. Tvrzení žalobce o kvótách na ZÚ ve Vietnamu nepovažuje žalovaná ze relevantní. Žalobce nadto tuto námitku uvedl až v podané žalobě. V případě uznání této žalobcovy argumentace by musely být konstatovány nepřiměřené dopady u všech žadatelů, kterým nebylo vydáno či nebyla prodloužena doba platnosti oprávnění k pobytu, bez ohledu na další okolnosti. Závěrem žalovaná navrhla žalobu zamítnout, s tím, že rozhodnutí je přezkoumatelné a naplňuje požadavky § 2 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“).

III. Obsah správního spisu

9. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud následující, pro rozhodnutí samé relevantní, skutečnosti: Shodu s prvopisem provedla S. K. 4 30 A 6/2026 10. Dne 2. 9. 2025 podal žalobce elektronicky prostřednictvím svého právního zástupce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem Studium. Z Průvodky doručeného digitálního dokumentu lze seznat, že přílohami byly dokumenty nazvané: plná moc, mandátní smlouva, plná moc, potvrzení o studiu, prodloužení DP studium, ubytování. Uvedené vytištěné dokumenty jsou rovněž součástí správního spisu.

11. Z dokumentu Potvrzení o studiu – kurz celoživotního vzdělávání ze dne 18. 8. 2025, vyplývá, že žalobce se dne 18. 8. 2025 zapsal do „Přípravného kurzu českého jazyka a odborných předmětů“, který je realizován Českou zemědělskou univerzitou v Praze, Institutem vzdělávání a poradenství. Kurz bude navštěvovat pravidelně (PO-PÁ) od 15. 9. 2025. Studium je realizováno prezenční formou v rámci programu celoživotního vzdělávání – Příprava na studium na ČZU v Praze I a II. Uvedený kurz je přípravou na studium v akreditovaném bakalářském programu „Zemědělská technika“ na Technické fakultě ČZU v Praze. V případě pravidelné docházky a plnění úkolů spojených se studiem bude žalobce veden jako student do 15. 9. 2026. Dokument rovněž odkazuje na sylabus kurzu prostřednictvím QR kódů. Shodné potvrzení bylo přílohou žaloby v této věci.

12. Prvostupňový orgán vyzval žalobce výzvou ze dne 4. 9. 2025, č. j. OAM-35223-4/DP-2025 (doručenou zástupci žalobce dne 5. 9. 2025) v souladu s § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění vad žádosti, resp. k doložení chybějících zákonných náležitostí. Žalobce byl vyzván k předložení originálu cestovního dokladu, Dokladu o zajištění prostředků k pobytu na území nebo dokladu o příjmu, Dokladu o cestovním zdravotním pojištění (na celou dobu předpokládaného pobytu) a dokladu o zaplacení pojistného. K doložení všech požadovaných dokladů byla žalobci poskytnuta lhůta 60 dnů.

13. Dne 20. 10. 2025 (ve lhůtě 60 dnů) předložil žalobce prvostupňovému orgánu cestovní doklad, průkaz pojištěného (Komplexní zdravotní pojištění cizinců EXCLUSIVE) s pojistnou dobou od 3. 6. 2025 do 2. 6. 2026 a dále pojistnou smlouvu potvrzující uzavření komplexního zdravotního pojištění cizinců EXCLUSIVE dne 28. 9. 2025 od 3. 6. 2026 do 2. 10. 2026. Ve spise je rovněž potvrzení OAMP o podání žádosti ze dne 20. 10. 2025, s tím, že žalobce dne 2. 9. 2025 podal žádost podle zákona o pobytu cizinců za účelem Studium – Student.

14. Dne 3. 12. 2025 bylo usnesením Ministerstva vnitra ČR, Odborem azylové a migrační politiky pod č. j. OAM-35223-10/DP-2025 (doručeným zástupci žalobce dne 4. 12. 2025) zastaveno správní řízení vedené pod sp. zn. OAM-35223/DP-2025, a to podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. V odůvodnění správní orgán prvního stupně konstatoval, že dne 20. 10. 2025 ve lhůtě 60 dnů (končící 4. 11. 2025) žalobce předložil cestovní doklad a doklady prokazující komplexní cestovní zdravotní pojištění, avšak nepředložil doklad o zajištění prostředků k pobytu na území nebo doklad o měsíčním úhrnném příjmu, čímž neodstranil vady žádosti a řízení bylo proto zastaveno.

15. Dne 19. 12. 2025, tedy v zákonné lhůtě, podal žalobce prostřednictvím svého zástupce Odvolání proti usnesení o zastavení řízení spolu se žádostí o prominutí zmeškání úkonu. Žalobce zde uvedl, že nechápe, proč ve spise není doklad o zajištění prostředků k pobytu, když jej dne 20. 10. 2025 dokládal osobně společně s cestovním dokladem a dokladem o zdravotním pojištění. O doložení nedostal žádné potvrzení, z toho důvodu nemá jak jej prokázat. Poukazuje na to, že i správní orgán v napadeném usnesení potvrzuje, že na jeho Shodu s prvopisem provedla S. K. 5 30 A 6/2026 pracovišti za účelem odstranění vad žádosti byl. Navrhuje provedení důkazu kamerovým záznamem z pracoviště prvostupňového orgánu. Dále v rámci odvolacího řízení žalobce předložil nový doklad o zajištění prostředků k pobytu – kopii Potvrzení o vedení účtu u České spořitelny, a. s. ze dne 19. 12. 2025, které dokládá, že majitelem účtu je žalobce a účet si založil dne 5. 10. 2023, zůstatek účtu činí 129 301,34 Kč. Žalobce zde poukázal na své osobní a rodinné poměry (shodně jako v úvodu žaloby) s tím, že usnesení pro něj představuje nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života. Má za to, že je na místě prolomení zásady koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu, a odkázal v této souvislosti na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, s tím, aby bylo přihlédnuto k Dokladu předloženému společně s odvoláním. Navrhl, aby usnesení bylo zrušeno a věc vrácena prvostupňovému orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Závěrem z opatrnosti požádal o prominutí zmeškání úkonu, s tím, že lhůta podle § 41 odst. 2 správního řádu podle něj běží nejdříve od doručení usnesení o zastavení řízení právnímu zástupci žalobce.

16. Usnesením prvostupňového orgánu ze dne 13. 1. 2026, č. j. OAM-35223-12/DP-2025 nebylo prominuto zmeškání lhůty určené ve výzvě k odstranění vad žádosti ze dne 4. 9. 2025 (podle § 41 odst. 7 v návaznosti na § 41 odst. 2 a odst. 4 správního řádu), neboť žalobce neprokázal, že překážkou včasného odstranění vad žádosti byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. Usnesení bylo doručeno zástupci žalobce dne 14. 1. 2026, odvolání proti němu podáno nebylo.

17. Napadeným rozhodnutím, doručeným zástupci žalobce dne 25. 2. 2026, bylo odvolání proti usnesení o zastavení řízení zamítnuto a toto usnesení bylo potvrzeno, jak uvedeno již výše. Z odůvodnění se po shrnutí průběhu správního řízení podává, že žalobce ve stanovené lhůtě a ani dodatečně ke dni vydání napadeného usnesení nepředložil doklad o zajištění prostředků k pobytu (nebo doklad o měsíčním úhrnném příjmu), což představuje podstatnou vadu žádosti. Prvostupňový orgán ji tedy nemohl projednat, nýbrž musel o ní rozhodnout procesně. Žalovaná zde odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 Azs 76/2015-24. Rovněž poukázala na to, že v řízení zahajovaném na návrh, tedy i o žádosti žalobce, se předpokládá jeho aktivní přístup při předkládání a navrhování podkladů, které mohou odůvodnit vyhovění žádosti. Zde Komise odkazuje na rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 Azs 12/2015-38. Jelikož z důvodu nepředložení zákonné náležitosti ani na výzvu správního orgánu nebylo možno posoudit žádost meritorně, bylo řízení zastaveno, a to zcela v souladu se zákonem. Správní orgán nemá možnost správního uvážení, zda řízení zastavit či nikoliv. Naopak, je za dané situace povinen řízení zastavit (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2016, č. j. 7 Azs 99/2016-36 či ze dne 29. 6. 2022, č. j. 9 Azs 59/2022-41). Komise shrnuje, že žalobce byl řádně vyzván k odstranění vad žádosti, byl poučen o způsobu odstranění vad i o následcích jejich neodstranění a byla mu poskytnuta lhůta 60 dnů. Od doručení výzvy k odstranění vad žádosti do vydání usnesení o zastavení řízení měl žalobce k doložení požadovaného dokladu lhůtu 88 dnů, tedy o 28 dnů delší než původních 60 dnů. I pro účastníka řízení platí zásada, že práva náleží bdělým. Stav věci byl zjištěn v souladu s § 3 správního řádu, přičemž břemeno tvrzení a důkazní leželo na žalobci a prvostupňovému orgánu nezbývalo, než vycházet z podkladů, které měl k dispozici.

18. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k první námitce uvedl, že ze sběrného archu spisu ani ze spisového materiálu nevyplývá, že by žalobce dne 20. 10. 2025 při osobní návštěvě pracoviště prvostupňového orgánu doložil spolu s cestovním dokladem a dokladem o zdravotním Shodu s prvopisem provedla S. K. 6 30 A 6/2026 pojištění také doklad o zajištění prostředků k pobytu. To vyplývá i z evidenčních (elektronických) poznámek prvostupňového orgánu. Povedení kamerového záznamu by tedy bylo nadbytečným úkonem. Potvrzení o vedení účtu ze dne 19. 12. 2025 bylo předloženo po lhůtě a nelze k němu přihlédnout. Nebyl prokázán relevantní důvod, proč žalobce požadovaný doklad nepředložil před vydáním usnesení. Žalobce měl k tomu dostatečný časový prostor. Nepřichází tedy v úvahu prolomení zásady koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Jedná se o nečinnost žalobce, která jde k jeho tíži. Komise odkázala na rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. 7 Azs 237/2017-28, zejm. na jeho bod 17, k zásadě koncentrace řízení, a dále rovněž na rozsudky NSS ze dne 19. 1. 2017, č. j. 10 Azs 206/2016-48 a ze dne 8. 11. 2016, č. j. 5 Azs 115/2016-34.

19. Ke druhé námitce ohledně dopadu usnesení do soukromého a rodinného života se žalovaná s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65 zabývala posouzením s ohledem na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaná nedospěla k závěru o takovém dopadu, žalobce neuvedl skutečnosti svědčící o opaku. Z údajů v tiskopisu žádosti a z informačního systému cizinců bylo zjištěno, že žalobce je svobodný, bezdětný a na území pobývá pouze jeho sestra, a to na základě povolení k dlouhodobému pobytu formou zaměstnanecké karty s platností od 27. 4. 2024 do 26. 4. 2026. Žalobce sice v tiskopisu žádosti uvádí, že na území pobývá i jeho matka (roč. 1978), podle zjištění žalované by se tato na území ČR již nacházet neměla, neboť podle Cizineckého informačního systému byl její pobyt ukončen, neboť na území pobývala na základě povolení k dlouhodobému pobytu formou zaměstnanecké karty s platností od 30. 7. 2020 do 29. 7. 2022. Z tiskopisu žádosti vyplývá, že otec žalobce (roč. 1975) a jeho starší bratr (roč. 1998) pobývají v zemi původu.

20. Ke studiu žalobce žalovaná shrnula, že žalobce na území ČR pobývá od 26. 7. 2021 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s platností do 29. 7. 2022, kdy pokračoval v pobytu na základě nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní s platností od 19. 9. 2023 do 2. 6. 2024 a následně zde pobýval na základě nového povolení k DP za účelem studia s platností od 6. 6. 2025 do 15. 9. 2025. Podle údajů z Cizineckého informačního systému studoval od září 2021 do července 2024 Vyšší odbornou školu, střední školu ve Varnsdorfu a poté od srpna 2024 započal absolvovat přípravný kurz Informatiky. V současné době je podle doloženého potvrzení studentem přípravného kurzu českého jazyka a odborných předmětů, který je přípravou na studium v akreditovaném bakalářském programu „Zemědělská technika“ na Technické fakultě České zemědělské univerzity v Praze.

21. Závěrem žalovaná upřesnila, že žalobci není zakazován pobyt na území a bude-li chtít ve studiu/absolvování přípravného kurzu pokračovat, může opětovně požádat o pobytové oprávnění na území v souladu s pravidly obsaženými v zákoně o pobytu cizinců. Žalobci není ani ukládáno správní vyhoštění. Pokud žalobce žije na území již delší dobu, je přirozené, že si zde vytvořil jisté společenské vazby. Délka pobytu však nemůže být sama o sobě rozhodujícím faktorem pro posuzování nepřiměřenosti dopadů napadeného usnesení. K případnému dopadu usnesení do finanční sféry žalobce žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č. j. 48 A 64/2016-51. Žalovaná konstatuje, že povolení k DP je pobytem dočasným a předpokládá se návrat cizince do domovského státu, a odkazuje na rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008-71. K tomu, že nebyl dán důvod pro prolomení zásady koncentrace řízení, žalovaná uvádí, že nebyla shledána Shodu s prvopisem provedla S. K. 7 30 A 6/2026 nepřiměřenost dopadů usnesení do soukromého a rodinného života žalobce, a odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2026, č. j. 41 A 8/2024-44. Žalovaná závěrem shrnuje, že pro žalobce neexistují žádné „polehčující okolnosti“ a plně se uplatní zásada koncentrace řízení; odkázala na rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2025, č. j. 6 Azs 88/2025-41.

IV. Posouzení věci Městským soudem

22. Žaloba byla podána včas ve smyslu § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, osobou k tomu oprávněnou podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 soudního řádu správního). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního), a to v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, neboť žalovaná s takovým postupem výslovně souhlasila a žalobce nevyjádřil ve lhůtě svůj nesouhlas, má se tedy za to, že s takovým postupem souhlasí.

24. V první žalobní námitce žalobce uvádí, že doklad o zajištění prostředků k pobytu doložil, a to osobně dne 20. 10. 2025 společně s cestovním dokladem a dokladem o zdravotním pojištění. O jejich předložení nedostal žádné potvrzení a toto tvrzení nemá jak prokázat. Žalobce k tomu v odvolacím řízení navrhl provedení kamerového záznamu z pracoviště správního orgánu I. stupně. Soud tuto námitku shledal nedůvodnou.

25. Podle § 44a odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců: „K žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území vydaného z důvodu uvedeného v § 64 písm. a) nebo b) je cizinec povinen prokázat zajištění prostředků k pobytu na území podle § 42d odst. 2 písm. c) nebo prokázat, že náklady na pobyt cizince přebírá tuzemská hostitelská organizace.“ 26. Podle § 64 zákona o pobytu cizinců: „Studiem se pro účely tohoto zákona rozumí a) studium v akreditovaných studijních programech na vysoké škole, b) účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy.“ 27. Podle § 42d odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců: „K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 64 písm. a) až d) a g) je cizinec povinen prokázat zajištění prostředků k pobytu na území (§ 13), nebo prokázat, že jeho úhrnný měsíční příjem nebude nižší než součet částky životního minima a částek nejvyššího normativního nájemného a energetického paušálu, stanovených pro účely složky na bydlení dávky státní sociální pomoci nebo částky, kterou cizinec prokáže jako částku skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení, nebo že veškeré náklady spojené s jeho pobytem budou uhrazeny státním orgánem, právnickou osobou nebo tuzemskou hostitelskou organizací.“ 28. Dle § 45 odst. 2 správního řádu „Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich Shodu s prvopisem provedla S. K. 8 30 A 6/2026 odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).“ 29. Podle obsahu správního spisu byl dokladem prokazujícím zajištění prostředků k pobytu výpis z účtu žalobce, vedený u České spořitelny, a. s., datovaný 19. 12. 2025, předložený žalobcem až spolu s odvoláním. Žalobce byl výzvou ze dne 4. 9. 2025 vyzván k odstranění vad žádosti, tedy k předložení ve výzvě konkrétně vyjmenovaných dokladů, a byla mu stanovena dostatečně dlouhá lhůta k jejich předložení. Zároveň byl řádně poučen o následcích nesplnění této výzvy. Výzva byla doručena právnímu zástupci žalobce do datové schránky dne 5. 9. 2025. Takový dokument mohl podle názoru soudu žalobce doložit kdykoliv v průběhu správního řízení, neboť se jednalo o výpis z jeho účtu a nebylo nutné jej tedy složitě shánět. Zároveň soud akcentuje, že na to měl rovněž dostatečně dlouhou lhůta (60 dnů, resp. fakticky i delší – 88 dnů, jak uvádí v napadeném rozhodnutí žalovaná).

30. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že předložení předmětného dokladu je možné prokázat pouze prostřednictvím kamerového záznamu, kdy toto žalobce odůvodňuje tím, že pokud tento doklad správní orgán založil do jiného spisu, či jej ztratil, nemůže být ve spise ani v seznamu dokladů ve sběrném archu. Soud uvádí, že žalovaná správně odmítla provedení takového důkazu s ohledem na jeho nadbytečnost. Není totiž jasné, co by případné provedení důkazu kamerovým záznamem z pracoviště prvostupňového orgánu bylo prokázáno. Na kamerovém záznamu by bylo vidět pracoviště správního orgánu I. stupně, dále maximálně silueta žalobce u přepážky, předkládající dokumenty. Jistě by však nebylo seznatelné, o jaké konkrétní dokumenty se jednalo.

31. To, že se žalobce na pracoviště prvostupňového orgánu dne 20. 10. 2025 dostavil, není mezi účastníky řízení sporné. Sporné není ani to, že tam předložil určité dokumenty, resp. konkrétně cestovní doklad a doklad o zdravotním pojištění. Řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je řízením zahajovaným na základě žádosti a je ovládáno dispoziční zásadou. Proto je na žalobci (žadateli), aby předložil potřebné podklady. V řízení o žádosti je procesní aktivita na účastníkovi, který měl všechny doklady nutné pro rozhodnutí věci doložit již se žádostí o prodloužení pobytového oprávnění. Bylo tedy odpovědností žalobce, aby dokázal, že předmětný doklad předložil. To mohl učinit například tak, že by si při odevzdávání dokladů na pracovišti správního orgánu vyžádal potvrzení o převzetí konkrétně označených dokladů správním orgánem. Takovým potvrzením však žalobce nedisponuje, ač by jím disponovat mohl, a to s ohledem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt (právo patří bdělým). Ve spise je sice založeno Potvrzení o podání žádosti dne 2. 9. 2025, vydané dne 20. 10. 2025, avšak z něj není zřejmé, jaké doklady byly toho dne předloženy, pouze to, že žalobce předmětnou žádost podal.

32. Provedení důkazu kamerovým záznamem by tedy bylo bezpředmětné. Samotný kamerový záznam nemůže prokázat předložení konkrétního dokumentu. K tomu by musel žalobce navrhnout ještě důkazy jiné, neboť kamerový záznam má pouze podpůrný charakter z důvodu nemožnosti identifikovat obsah dokumentu.

33. Druhou žalobní námitku soud shledal rovněž nedůvodnou. Žalobce zde poukazuje na to, že napadené rozhodnutí pro něj a jeho rodinu představuje nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života. Rozvedl svou osobní a rodinnou situaci, jak uvedeno již výše, s tím že jeho situace odůvodňuje prolomení zásady koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Shodu s prvopisem provedla S. K. 9 30 A 6/2026 34. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců: „Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“ 35. Dle § 82 odst. 4 správního řádu: „K novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním.“ 36. K žalobcem namítanému rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65 (publ. pod č. 4717/2026 Sb. NSS), soud uvádí, že jeho právní věta zní: „Správní orgán je povinen s ohledem na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince i v případě, jsou-li dány důvody pro vydání rozhodnutí o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 správního řádu. Přiměřenost posuzuje správní orgán vždy, je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze spisu či ji cizinec tvrdí.“ V bodě 37 a 38 rozsudku rozšířeného senátu je vysvětlen vývoj judikatury v dané věci, neboť dříve povinnost posuzovat přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života cizince dopadala toliko na situace meritorního přezkumu, ne však na rozhodnutí o ukončení řízení z procesního důvodu (např. zastavení řízení), s tím, že jedinou výjimkou byla řízení, v nichž byl ve hře nejlepší zájem dítěte.

37. V bodě 39 dále Nejvyšší správní soud rozebírá, že: „Žádné z citovaných rozhodnutí však doposud nereflektovalo požadavky plynoucí z rozhodovací činnosti Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) vztahující se k čl. 8 Úmluvy a dopadající na řešení této právní otázky. Dle této judikatury mají vnitrostátní orgány povinnost pečlivě zvážit různé dotčené zájmy – včetně nejlepšího zájmu dítěte – a provést důkladnou analýzu přiměřenosti a dopadu na soukromý a rodinný život i v případě rozhodnutí přijatého z formálních procesních důvodů („formal procedural grounds“). Neučiní-li tak, rozhodují v rozporu se standardy přezkumu vyžadovanými čl. 8 Úmluvy, což má za následek jeho porušení (viz rozsudek ESLP z 22. 11. 2021, Khachatryan a Konovalova proti Rusku, č. stížnosti 28895/14, body 27, 29 a 30). ESLP v citovaném rozsudku zároveň žádným způsobem nerozlišuje případy, v nichž je ve hře nejlepší zájem dítěte, a případy, v nichž tomu tak není. Z jeho závěrů je zjevné, že povinnost zkoumat přiměřenost a dopady na soukromý a rodinný život v případě procesních rozhodnutí je obecným pravidlem a nikoliv výjimkou, jak ji až doposud chápala judikatura NSS.“ 38. „

40. Závěry ESLP se na jedné straně zdají být v rozporu s charakterem rozhodnutí o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 správního řádu. To má povahu nemeritorního procesního usnesení, v němž by nemělo docházet k věcnému přezkumu důvodů pro vyhovění (resp. nevyhovění) žádosti. Toto rozhodnutí správního orgánu se zakládá výlučně na aplikaci procesních norem (viz usnesení rozšířeného senátu z 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS). Pokud správní orgány vykládají hmotněprávní úpravu, zákonný důvod pro zastavení řízení o žádosti nemůže být naplněn (srov. rozsudek NSS z 24. 4. 2020, čj. 3 Ads 95/2018-58, body 23 a 25). Na straně druhé Shodu s prvopisem provedla S. K. 10 30 A 6/2026 nelze opomíjet, že důsledky zastavení řízení o žádosti o vydání pobytového oprávnění jsou z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života ve výsledku totožné s důsledky rozhodnutí o meritorním zamítnutí žádosti. I rozhodnutím o zastavení řízení může dojít k porušení základních práv žadatelů o pobytové oprávnění. Povinností správních orgánů je takovému porušení předejít (viz Kratochvíl, J. Povinnost posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí v případě zastavení řízení podle zákona o pobytu cizinců. Právní rozhledy, 2020, č. 3, s. 77-83.“ 39. „

41. NSS má povinnost zohlednit judikaturu ESLP při vnitrostátní aplikaci Úmluvy, a to nejen s ohledem na mezinárodněprávní závazky České republiky, přičemž tato povinnost mu vnitrostátně plyne z čl. 10 a čl. 1 odst. 2 Ústavy (viz nálezy Ústavního soudu z 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3122/16, bod 25, či z 19. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 3997/19, bod 41). NSS tak ostatně setrvale činí (srov. rozsudky NSS z 27. 1. 2021, čj. 6 Azs 321/2020-41, body 11 až 13, či z 24. 10. 2024, čj. 7 Azs 62/2024-61, bod 26, a dlouhodobou judikaturu v nich citovanou). V důsledku toho je třeba uzavřít, že čl. 8 Úmluvy vykládaný ve světle judikatury ESLP nepřipouští závěry doposud převažující v judikatuře NSS, dle nichž je povinnost posuzování přiměřenosti ze strany správních orgánů omezena na případy, v nichž dochází k věcnému rozhodování o žádosti. Naopak, správní orgány jsou s ohledem na čl. 8 Úmluvy povinny posoudit, zda zastavení řízení z důvodů předvídaných v § 66 odst. 1 správního řádu je či bylo s ohledem na okolnosti daného případu přiměřené zásahu do soukromého a rodinného života cizince. Přiměřenost posuzuje správní orgán vždy, je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze spisu či ji cizinec tvrdí. Ustanovení § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců se v těchto věcech neuplatní pro rozpor s čl. 8 Úmluvy.“ 40. Z odůvodnění rozsudku rozšířeného senátu se tedy podává, že i v případě zastavení řízení podle § 66 odst. 1 správního řádu je předtím správní orgán povinen se zabývat přiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, avšak pouze tehdy, „je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze spisu či ji cizinec tvrdí“.

41. Prvostupňový orgán takové posouzení neprovedl, jelikož neměl možnost seznat, že by zde hrozila možnost takových nepřiměřených dopadů. V žádosti ze dne 2. 9. 2025 žalobce neuvádí žádné doplňující informace. Pouze je z ní zřejmé, že má otce (roč. 1975), který žije ve Vietnamu, a matku (roč. 1978), která žije v ČR. Jeden ze sourozenců (roč. 1998) žije ve Vietnamu, druhý sourozenec (roč. 2001) žije v ČR s matkou v Rumburku. Z uvedeného však nelze seznat, že by zde byla potenciální hrozba nepřiměřeného zásahu do jeho rodinného či soukromého života, když nic dalšího žalobce neuvádí. Jeho rodina je nadto rozdělena, část žije ve Vietnamu a část v ČR, a to ani ve stejném městě (matka se sourozencem v Rumburku, žalobce v Praze). Prvostupňový orgán tedy neměl žádnou indicii k tomu, aby se soukromými a rodinnými poměry žalobce musel zabývat.

42. Významné skutečnosti v tomto směru žalobce uvedl až v odvolání, kde poukázal na to, že v ČR žije již 5 let a studuje na vysoké škole. Žije zde i jeho matka a sestra, se kterými mají úzkou citovou vazbu. Na sestře je jakožto student finančně závislý. S uvedeným se napadené rozhodnutí v posledním odstavci na str. 6 dostatečně vypořádalo. Žalovaná zde poukázala na shora citovaný rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65. Nad rámec skutečností uvedených žalobcem žalovaná ještě zkontrolovala údaje v informačním systému cizinců, se závěrem, že žalobce je svobodný, bezdětný, na území pobývá pouze jeho sestra na základě povolení k DP formou zaměstnanecké karty s platností od 27. 4. 2024 do 26. 4. 2026. Matka žalobce by se podle zjištění z Cizineckého informačního systému již na území ČR neměla nacházet, s tím, že její pobyt byl ukončen, když na území pobývala na základě povolení k DP formou zaměstnanecké karty s platností od 30. 7. 2020 do 29. 7. 2022. Otec a Shodu s prvopisem provedla S. K. 11 30 A 6/2026 starší bratr žalobce pobývají v zemi původu. V závěru napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že „z okolností případu ani z tvrzení účastníka řízení pak nevyplývá, že by napadeným usnesením bylo nepřiměřeně zasaženo do práva na soukromý a rodinný život ve smyslu čl. 8 Úmluvy“.

43. Z uvedeného rozsudku rozšířeného senátu dále plyne, že pouze, pokud je zde myslitelný zásah do soukromého a rodinného života žalobce, posoudí správní orgán přiměřenost dopadů rozhodnutí o zastavení řízení i s ohledem na podklady, předložené až v odvolacím řízení. V případě, že takový zásah není ani myslitelný, správní orgán žádost bez dalšího zamítne. Žalovaná zásah rovněž neshledala a odůvodnila, z jakého důvodu. Pokud by takový potenciální zásah shledala, mohla rozhodnout tak, že by usnesení o zastavení řízení změnila a žádosti sama vyhověla, případně vrátila věc správnímu orgánu prvního stupně.

44. Soud vychází z toho, že správní řízení se má zásadně odehrávat před správním orgánem I. stupně. Jedná se o procesní institut, který je součástí komplexu práv a povinností účastníka řízení a povinností správního orgánu v řízení v prvém stupni. Pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79). V řízení zahájeném na návrh (žádost) účastníka je tak tvrzení účastníka určující pro vymezení správním orgánem posuzovaného skutkového stavu, a proto je okamžik koncentrace řízení dán vydáním rozhodnutí dle § 71 odst. 2 správního řádu, tedy jeho vypravením. Smyslem úpravy § 71 správního řádu je postavit najisto okamžik, od něhož je podobu rozhodnutí nutno považovat za konečnou a od nějž již nemůže správní orgán rozhodnutí měnit (s výjimkou zákonem upravených postupů). Je pak logické, že za tento okamžik musí být považován moment, kdy se rozhodnutí projeví navenek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2010, č. j. 7 As 11/2010-134, č. 2122/2010 Sb. NSS).

45. Tento okamžik je taky jedinou smysluplnou hranicí koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Mezi vydáním prvostupňového rozhodnutí a podáním odvolání neexistuje žádný prostor pro tvrzení nových skutečností nebo navržení nových důkazů. Správní orgán I. stupně k novotám po vydání svého rozhodnutí již přihlédnout nemůže a z hlediska odvolacího orgánu je zcela lhostejné, zda žalobce nové důkazy předložil před nebo po podání odvolání. Není možné připustit, aby se mezi vydáním prvostupňového rozhodnutí a podáním odvolání vytvořilo bezúčelné vakuum, během nějž by účastníci mohli napravit svá procesní opomenutí z prvostupňového řízení. Tím by došlo k rozvratu procesního rámce, jímž zákonodárce účastníky řízení vede k tomu, aby svá tvrzení a navržené důkazy uplatnili co nejdříve, zpravidla ještě v prvostupňovém řízení.

46. V bodě 42 rozsudku rozšířeného senátu se uvádí: „Pokud správní orgán dospěje k závěru, že zásah do soukromého a rodinného života cizince není vůbec myslitelný, řízení bez dalšího zastaví. Případně, půjde-li o správní orgán druhého stupně, v takové situaci odvolání proti usnesení o zastavení bez dalšího zamítne.“ 47. Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu: „Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.“ 48. Lze tedy shrnout, že žalobce byl v prvostupňovém řízení řádně vyzván k doplnění potřebných podkladů, což do vydání usnesení o zastavení řízení neučinil, a byl řádně poučen o následcích jejich nepředložení ve stanovené lhůtě. Následně sice podklad doložil, avšak po Shodu s prvopisem provedla S. K. 12 30 A 6/2026 koncentraci řízení, proto nebylo možné k nim přihlédnout. Napadené rozhodnutí je správné, bylo vydáno v souladu se zákonem, při respektování práv žalobce a základních zásad činnosti správních orgánů. Jak již bylo konstatováno, žalobce měl dostatečný prostor pro podání bezvadné žádosti, resp. pro její doplnění o obligatorní náležitosti, a pouze vlastní pasivitou zapříčinil, že bylo řízení zastaveno. Se zastavením řízení o žádosti žalobce není bezprostředně spojena jeho povinnost opustit území ČR. Žalobci nic nebrání, aby svou žádost po nezbytné kompletaci podal znovu.

49. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2018, č. j. 2 Azs 413/2017-29: „Výjimka z uplatnění zásady koncentrace řízení se ovšem v nynějším případě nemůže uplatnit. Řízení se vedlo o žádosti stěžovatele, tedy nebylo zahajováno z moci úřední. Nebylo rozhodováno ani o uložení povinnosti, ani o správním trestu. Krajský soud správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ze kterého vyplývá, že v řízeních o žádosti je zásada koncentrace řízení zcela namístě (rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2009, č. j. 2 As 17/2009 - 60). K uplatňování této zásady běžně dochází též v pobytových věcech cizinců a nepřipouštějí se zde žádné odchylky (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 3 Azs 162/2015 - 43, ze dne 3. 3. 2016, č. j. 10 Azs 95/2015 - 36, bod 12, nebo ze dne 29. 8. 2016, č. j. 7 Azs 99/2016 - 36, bod 25). Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že zásada koncentrace řízení se vztahuje také na nyní projednávanou věc.“ 50. Pod třetí žalobní námitku lze zahrnout výhrady žalobce vůči postupům a fungování Zastupitelského úřadu ČR v Hanoji, neboť žalobce nesouhlasí se závěrem žalované na str. 7 napadeného rozhodnutí, že mu není zakazován pobyt na území a bude-li chtít ve studiu (resp. absolvování přípravného kurzu) pokračovat, může opětovně požádal o pobytové oprávnění na území v souladu s pravidly danými zákonem o pobytu cizinců. Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou.

51. Soud zde musí dát za pravdu žalované v tom, že je suverénní pravomocí České republiky nastavit podmínky pro vstup a pobyt cizinců na svém území. Je nepochybně vnitřní záležitostí každého státu, jak zajistí, aby vyřizování cizinecké agendy řádně fungovalo. To může nejlépe posoudit jedině samotný úřad v daném místě, neboť má zkušenosti s tím, kolik a jakých typů žádostí je podáváno, a tomu je nucen přizpůsobit kapacity, aby vyřizování žádostí zvládal v zákonných lhůtách, tedy je oprávněn nastavit rozdílné kvóty a termíny pro podávání žádostí.

52. Poté, co se soud seznámil s internetovými stránkami ZÚ v Hanoji, dostupnými na https://mzv.gov.cz/hanoi/cz/vizove_a_konzularni_informace/viza_1/objednat_se/index. html, je třeba konstatovat, že pro účel Studium je zde uvedeno, že elektronická registrace pro termíny podání žádosti v roce 2026 bude probíhat měsíčně, a to v následujících dnech vždy od 14 do 20 hodin vietnamského času 26. 11. 2025 (pro termíny v lednu 2026), 29. 12. 2025, 27. 1. 2026, 3. 3. 2026, 31. 3. 2026, 28. 4. 2026, 2. 6. 2026, 30. 6. 2026, 28. 7. 2026, 1. 9. 2026, 29. 9. 2026, 27. 10. 2026.

53. Pro účel Studium – Jazyková a odborná příprava ke studiu na vysoké škole [§ 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců] se uvádí, že elektronická registrace pro termíny podání žádosti v roce 2026 bude probíhat čtvrtletně, a to v následujících dnech: 7. 11. 2025 od 14 do 20 hod. vietnamského času (pro termíny v lednu, únoru, březnu 2026), 25. 2. 2026 od 14 do 20 hod. vietnamského času (pro termíny v dubnu, květnu, červnu 2026), 27. 5. 2026 od 14 do 20 hod. Shodu s prvopisem provedla S. K. 13 30 A 6/2026 vietnamského času (pro termíny v červenci, srpnu, září 2026), 26. 8. 2026 od 14 do 20 hod. vietnamského času (pro termíny v říjnu, listopadu, prosinci 2026).

54. Uvedené množství termínů soud považuje za dostačující pro možné podání žádosti žalobcem. Žalobce nadto tuto námitku uvedl až v podané žalobě, s tím, že soud souhlasí s názorem žalované ve vyjádření k žalobě, že by „v případě uznání této žalobcovy argumentace musely být konstatovány nepřiměřené dopady u všech žadatelů, kterým nebylo vydáno či nebyla prodloužena doba platnosti oprávnění k pobytu, bez ohledu na další okolnosti.“ 55. Závěrem soud konstatuje, že po shora provedeném posouzení věci je napadené rozhodnutí přezkoumatelné a naplňuje požadavky § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

56. Na základě všech shora uvedených skutečností městský soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl.

57. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 soudního řádu správního. Ve věci byla úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. května 2026 Shodu s prvopisem provedla S. K. 14 30 A 6/2026 JUDr. Slavomír Novák v.r. soudce Shodu s prvopisem provedla S. K.