30 CO 171/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Kodetové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek anonymizováno prvního stupně se ve výroku I. o věci samé mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení za období od datum do datum ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení za období od datum do datum ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I.). Dále pak soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částka k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím jako náhrady mzdy s tím, že byla zaměstnankyní žalované a datum jí žalovaná dala neplatnou výpověď, podle které měl pracovní poměr žalobkyně u žalované skončit datum. Žalobkyně sdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, neplatnost výpovědi byla následně určena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Žalobkyni proto vzniklo právo na náhradu mzdy, podanou žalobou tuto náhradu požadovala za období od datum do datum.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby a uváděla, že žalobkyni nevzniklo právo na náhradu mzdy, neboť po skončení sporu o neplatnost výpovědi okamžitě zrušila svůj pracovní poměr u žalované, čímž dodatečně změnila svou vůli trvat na dalším zaměstnávání, resp. ukázala, že tato vůle již od počátku nebyla vážná. V době, za niž žalobkyně požaduje náhradu mzdy, u ní též mohly nastat překážky v práci. Vedle toho žalobkyně od anonymizováno rok pracovala u společnosti právnická osoba (dále jen„ příjmení jméno“), kde měla smlouvu na dobu neurčitou, a nebyla proto ochotna a schopna konat práci pro žalovanou, což vylučuje právo na náhradu mzdy. Dále pak žalovaná namítla, že pokud žalobkyně požaduje náhradu mzdy, aniž by měla skutečný zájem se na své pracovní místo u žalované vrátit, jedná se o šikanózní výkon práva. Pokud by soud dovodil, že právo na náhradu mzdy žalobkyni vzniklo, navrhla žalovaná přiměřené snížení tohoto nároku za dobu přesahující anonymizováno měsíců ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce s tím, že žalobkyně v předmětné době vykonávala podnikatelskou činnost, pracovala u právnická osoba anonymizováno, a mohla se účastnit řady výběrových řízení na srovnatelnou pozici, jakou zastávala u žalované. Konečně pak žalovaná namítla, že žalobkyně nesprávně požaduje úroky z prodlení již ode dne následujícího po výplatním termínu, který však není totožný se splatností mzdy.

4. Soud prvního stupně poprvé o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, jímž žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že bylo soudem pravomocně určeno, že výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni dána neplatně, a že žalobkyně žalované dopisem ze dne datum oznámila, že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala. Vzal za prokázané, že žalobkyně o návrat na svoji pozici opakovaně usilovala. Při průměrném hodinovém výdělku žalobkyně ve výši částka činil nárok žalobkyně na náhradu mzdy za období od datum do datum částku částka. K návrhu žalované na snížení náhrady mzdy za období od datum do datum soud prvního stupně uvedl, že nepřihlížel k nabídkám volných pracovních míst, které byly až z období anonymizováno rok a pozdějších. Žalobkyně sice byla pozvána do druhého kola výběrového řízení u právnická osoba, ale oznámila, že na místo nereflektuje, neboť již jednala o nástupu se právnická osoba anonymizováno. Na místo u právnická osoba, byl přijat kandidát, který měl kromě zkušeností v oblasti lidských zdrojů též patnáctileté zkušenosti v bankovním sektoru. Nástup do zaměstnání u právnická osoba, by byl navíc až v únoru rok, tedy po období, které bylo předmětem žaloby. Ke právnická osoba anonymizováno nastoupila žalobkyně datum na místo s prakticky stejnou náplní práce jako u žalované a s místem výkonu práce rovněž v obec. Na nové pozici měla však méně přímých podřízených (5 na rozdíl od 33 u žalované) a rovnocenný nebyl ani její nový příjem (částka hrubého měsíčně, s benefity v průměru částka hrubého). Soud prvního stupně uzavřel, že v rozhodném období se žalobkyně nemohla zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných, či dokonce výhodnějších, než by měla při výkonu práce podle pracovní smlouvy u žalované. Skutečnost, že se v rozhodném období žalobkyně zapojila do pracovního procesu, byť za nižší příjem, jí nemůže být dávána k tíži a snížit jí z tohoto důvodu náhradu mzdy.

5. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, změnil rozsudek anonymizováno prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky částka s příslušenstvím tak, že žalobu o zaplacení částka s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení z této částky od datum do datum ve výši částka zamítl, ohledně částky částka s úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení rozsudek anonymizováno prvního stupně potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle názoru odvolacího soudu pouze ze skutečnosti, že žalobkyně od anonymizováno rok byla zaměstnána u právnická osoba anonymizováno, nelze dovodit závěr, že by nebyla ochotna a připravena konat práci u žalované, a to zejména v situaci, kdy jí žalovaná neumožnila konat práce podle pracovní smlouvy. Ani odvolací soud neshledal důvod pro přiměřené snížení povinnosti žalované k náhradě mzdy. V řízení podle jeho názoru nebylo nutné provádět rozsáhlé dokazování k různým manažerským pozicím, které byly v roce rok v obec k dispozici. Neaktivita žalobkyně v tomto směru by stejně nebyla důvodem pro přiměřené snížení náhrady mzdy, neboť tyto pozice nelze považovat za konkrétní (skutečnou) možnost žalobkyně zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za rovnocenných či výhodnějších podmínek než u žalované. Ani z pouhé účasti ve výběrovém řízení u právnická osoba, neplyne podle odvolacího soudu skutečná možnost žalobkyně zapojit se do práce u této společnosti. Stejně tak nebylo dle odvolacího soudu na místě provádět podrobnější dokazování k nabídce pracovní pozice zaslané žalobkyni v únoru rok ze strany právnická osoba anonymizováno příjmení & role v řízení, neboť při posuzování návrhu na přiměřené snížení náhrady mzdy může soud přihlížet jen k okolnostem, které panovaly po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být náhrada mzdy zaměstnanci poskytnuta (v daném případě tedy až k okolnostem nastalým po datum). Odvolací soud souhlasil se závěrem anonymizováno prvního stupně, že výkon práce u právnická osoba anonymizováno nebyl za podmínek srovnatelných ani výhodnějších, než jaké by měla žalobkyně při výkonu práce podle pracovní smlouvy u žalované. Odvolací soud shledal důvodnou námitku započtení, neboť vyplacené odstupné ve výši částka představuje s ohledem na určenou neplatnost výpovědi z pracovního poměru bezdůvodné obohacení žalobkyně. Započtení provedla sama žalobkyně dopisem ze dne datum a proti pohledávce žalované započetla část svého nároku na náhradu mzdy. V rozsahu částky částka tak nárok žalobkyně na náhradu mzdy zanikl započtením.

6. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozhodl tak, že se dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek anonymizováno prvního stupně ohledně částky částka s úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, odmítá (výrok I.; náhrada mzdy za prvních šest měsíců, tj. od datum do datum), a dále že se rozsudek odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek anonymizováno prvního stupně ohledně částky částka s úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (náhrada mzdy za období po uplynutí prvních šesti měsíců, tj. od datum do datum), a ve výroku o nákladech řízení a rozsudek anonymizováno prvního stupně v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací anonymizováno prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Rozsudek odvolacího soudu v části, ve které byl rozsudek anonymizováno prvního stupně změněn tak, že se žaloba co do částky částka s příslušenstvím zamítá (zánik části nároku započtením žalobkyni vyplaceného odstupného), nebyl dovoláním žalované napaden a je v právní moci.

7. Dovolací soud v kasační části uvedeného rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, podle kterého není správný názor odvolacího soudu, že není potřeba provádět podrobnější dokazování k nabídce pracovní pozice ze strany anonymizována dvě slova příjmení & role v řízení (a zabývat se návrhem žalovaného na přiměřené snížení náhrady mzdy z tohoto důvodu), byla-li nabídka této pracovní pozice učiněna žalobkyni ještě před uplynutím doby šesti měsíců z celkové doby, za niž by jí měla být poskytnuta náhrada mzdy (před datum). Uvedl, že k přiměřenému snížení náhrady mzdy (platu) je možné přistoupit i tehdy, nevyužije-li zaměstnanec nabídky jiné práce za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci, dané mu ještě před uplynutím doby (prvních) šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, má-li zaměstnanec možnost na základě této nabídky nastoupit do práce u jiného zaměstnavatele až v době po uplynutí těchto šesti měsíců (např. proto, že nabídka práce stále trvá, nebo proto, že zaměstnanec má možnost si sjednat pozdější den nástupu do práce); zaměstnanec tak má zachovánu možnost využít celou dobu, po kterou mu ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce poskytuje zvýšenou ochranu v situaci, do níž se dostal pro porušení povinnosti zaměstnavatele.

8. V dalším řízení, jehož předmětem je již pouze nárok na náhradu mzdy ve výši částka za období od datum do datum, soud prvního stupně v souladu se závazným právním názorem dovolacího anonymizováno doplnil dokazování ve vztahu k nabídce práce, kterou měla žalobkyně získat v průběhu roku rok od právnická osoba anonymizováno příjmení & role v řízení (výslech svědkyně jméno příjmení) a následně vydal napadený rozsudek, kterým žalobě ve zbývajícím rozsahu plně vyhověl. Po skutkové stránce vycházel ze zjištění, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované od datum na pozici příjmení jméno oddělení lidí a komunikace. Dne datum byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru, která však byla pravomocně určena za neplatnou. Následně žalobkyně dne datum pracovní poměr ukončila okamžitým zrušením pracovního poměru. Žalobkyně dne datum oznámila žalované, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnávala, to jí však žalovanou nebylo umožněno. Žalobkyně se následně obracela na agenturní společnosti za účelem nalezení zaměstnání, avšak rovnocenná pozice jí nabídnuta nebyla. Konkrétně žalobkyně za účelem svého uplatnění na trhu práce kontaktovala právnická osoba anonymizováno příjmení & role v řízení, příjmení & anonymizováno a příjmení příjmení jméno. V případě právnická osoba anonymizováno příjmení & role v řízení soud prvního stupně po provedeném výslechu svědkyně jméno příjmení dospěl k závěru, že tato společnost žalobkyni v únoru rok pracovní nabídku nezaslala, jednalo se pouze o zaslání informace k pozici, o kterou by se mohla ucházet (pokud by o ni měla zájem, musela by se účastnit výběrového řízení); pracovní pozice by navíc nemohla být rovnocenná původní pozici, kterou žalobkyně zastávala u žalované, a to zejména s ohledem na podřízenost žalobkyně další osobě a odpovědnost žalobkyně z hlediska počtu podřízených. V červenci rok byla žalobkyně pozvána do druhého kola výběrového řízení ve právnická osoba, na pozici příjmení of anonymizováno, následně však oznámila, že na místo nereflektuje – v té době již jednala o nástupu do právnická osoba anonymizováno; pro tuto pozici byl nakonec zvolen jiný kandidát, nástup do zaměstnání byl navíc stanoven až v únoru rok, tedy až po rozhodném období. Dne datum nastoupila žalobkyně na pozici anonymizováno manager u příjmení jméno s hrubou měsíční mzdou částka. Žalobkyně je od roku 2010 společníkem v právnická osoba, v rozhodném období nebyla příjemkyní peněžité pomoci v mateřství, nepobírala žádné dávky anonymizována dvě slova, nebyl jí vystaven žádný doklad o ošetřování člena rodiny, nebyla jí vystavena pracovní neschopnost. Žalobkyně nikdy nebyla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobkyně žádá po žalovaném zaplacení náhrady mzdy přesahující prvých šest měsíců (ve vztahu k těmto prvním anonymizováno měsícům bylo již v řízení pravomocně rozhodnuto) ode dne, kdy oznámila zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, tedy od datum do datum, celkem částka, výši stanovila dle svého hodinového výdělku, který v lednu rok činil částka.

9. V řízení již bylo pravomocně rozhodnuto, že za prvých šest měsíců ode dne, kdy žalobkyně oznámila zaměstnavateli (žalované), že trvá na dalším zaměstnávání, tj. od datum do datum, žalobkyni požadovaná náhrada mzdy náleží, neboť byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce. Soud prvního stupně se proto v dalším řízení zabýval jen tím, zda náhrada mzdy náleží žalobkyni rovněž za období přesahující těchto prvých šest měsíců, tj. od datum do datum, přičemž v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu zkoumal to, zda žalobkyně měla možnost v případě nabídky učiněné právnická osoba anonymizováno příjmení & role v řízení možnost nastoupit do zaměstnání až po uplynutí doby šesti měsíců, tj. po datum. Pokud jde o další námitky žalované ve vztahu k přiměřenému snížení náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, pak prvostupňový soud uvedl, že tyto již byly vypořádány v předchozím rozhodnutí a v tomto směru Nejvyšší soud závěrům nalézacího anonymizováno, resp. odvolacího soudu, ničeho nevytkl (k tomu blíže odůvodnění rozsudku nalézacího anonymizováno ze dne datum a odvolacího soudu ze dne datum).

10. S ohledem na uvedené obvodní soud hodnotil zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyni náleží náhrada mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 věta druhá i za období přesahující prvých šest měsíců, tj. od datum do datum, neboť důvody pro přiměřené snížení náhrady mzdy žalobkyně ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce pro předmětné období nebyly shledány. Nalézací soud dospěl k závěru, že se žalobkyně nemohla v rozhodném období od datum do datum zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek rovnocenných či dokonce výhodnějších, než by měla při výkonu práce dle pracovní smlouvy u žalované, pokud by tato splnila svou povinnost přidělovat žalobkyni sjednanou práci. Žalobkyni pro toto období žádná relevantní nabídka na srovnatelnou pracovní pozici učiněna nebyla, ostatně ani nebylo zjištěno, že by rovnocenné pracovní místo na trhu práce bylo nabízeno. Žalobkyně si zaměstnání aktivně hledala a dokonce si také zaměstnání nalezla u právnická osoba anonymizováno, avšak podmínky v tomto zaměstnání nebyly rovnocenné podmínkám u žalované. Žalobkyně zde měla výrazně méně podřízených pracovníků, než u žalované, a také výrazně nižší příjem, nejednalo se tedy o srovnatelnou pozici. Výši náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce za období od datum do datum vypočetl nalézací soud s odkazem na § 352 až § 356 zákoníku práce z průměrného hodinového výdělku žalobkyně ve výši částka; za uvedené období náhrada mzdy odpovídá částce číslo, částka. Z těchto důvodů tak soud prvního stupně žalobě ve zbývajícím rozsahu (číslo, částka) plně vyhověl.

11. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalované, podle které by žaloba měla být zamítnuta z toho důvodu, že již byla částka žalovanou v celém rozsahu zaplacena, což žalobkyně nesporovala (žalovaná plnila na základě pravomocného rozsudku anonymizováno prvního stupně, resp. odvolacího soudu, které však následně bylo částečně zrušeno dovolacím soudem). Uvedl, že i přesto, že žalovaná již žalobkyni plnila, nebylo by spravedlivé žalobu z tohoto důvodu zamítnout. Vydáním zamítavého rozhodnutí by dle anonymizováno prvního stupně nedošlo k definitivnímu vyřešení předmětného sporu, žalobkyně by byla vystavena situaci, kdy by nebylo postaveno na jisto, zda její nárok na náhradu mzdy za předmětné období zde je či není, popř. zda se žalovaná po ní nebude s ohledem na opakované výzvy domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Nalézací soud proto z důvodu právní jistoty žalobě vyhověl, přičemž nestanovil lhůtu k plnění, neboť již bylo plněno. K žalovanou namítanému nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/18 prvostupňový soud uvedl, že v posuzovaném případě je situace odlišná a v nálezu uvedené závěry tedy nelze na daný případ aplikovat.

12. O nákladech řízení prvostupňový soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů řízení přiznal převážně úspěšné žalobkyni.

13. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Namítala, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se závěry dovolacího anonymizováno, když se nezabýval nabídkami ze strany všech personálních agentur, které žalobkyně oslovila, tj. i právnická osoba & anonymizováno a příjmení příjmení jméno, a za tímto účelem neprovedl žalovanou navržené důkazy výslechem svědků jméno příjmení a jméno příjmení. Poukázala také na vadné hodnocené svědecké výpovědi jméno příjmení s tím, že z provedeného výslechu není možné dovozovat, že pracovní pozice nabízená žalobkyni nemohla být rovnocenná původní pozici, kterou žalobkyně zastávala u žalované; podle žalované obsah výpovědi umožňuje učinit přesně opačný závěr. Nalézací soud měl dle žalované při rozhodování o možnosti snížení náhrady mzdy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu zohlednit, že žalobkyně si u právnická osoba anonymizováno vydělala tolik, že z hlediska sociální funkce náhrady mzdy žádnou újmu neutrpěla; v tomto směru poukázala na vnitřní rozpornost odůvodnění napadeného rozsudku. Dále žalovaná namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku skutečného zájmu a možnosti návratu žalobkyně do práce k žalované. Závěrem pak žalovaná opakovaně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/18 a uvedla, že soud prvního stupně měl žalobu s ohledem na uhrazení žalované částky zamítnout, a to i v případě, že považoval nárok uplatněný žalobkyní původně za důvodný; názor nalézacího anonymizováno ohledně (ne) oprávněnosti žalovaného nároku by se promítl jednak do odůvodnění rozhodnutí, jednak do výroku o nákladech řízení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

14. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedla, že odvolání žalované je nedůvodné, neboť soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s rozhodnutím dovolacího anonymizováno vydaným v této věci. K námitce neprovedení žalovanou navrhovaných důkazů žalobkyně uvedla, že žalovaná v průběhu celého řízení netvrdila žádnou konkrétní a reálnou pracovní nabídku, kterou žalobkyně nevyužila a na základě které by měla žalobkyně možnost zapojit se do práce za srovnatelných podmínek. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když další návrhy žalované na doplnění dokazování k blíže nespecifikovaným skutečnostem zamítl, neboť nelze nahrazovat chybějící skutková tvrzení důkazní povinností. Nalézací soud dle žalobkyně na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním. K námitce srovnatelnosti pozice žalobkyně ve právnická osoba anonymizováno a námitce nedostatku vůle vrátit se k žalované žalobkyně uvedla, že s těmito se soud prvního stupně i soud odvolací vypořádaly již v předchozím řízení, přičemž jejich závěry byly přezkoumány Nejvyšším soudem a nebyly zpochybněny. Závěrem se žalobkyně vyjádřila k námitce žalované, podle které měla být žaloba v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/18 zamítnuta, neboť žalovaná částka již byla žalobkyni uhrazena. Uvedla, že závěr, ke kterému dospěl soud prvního stupně, tedy vyhovění žalobě a neurčení lhůty k plnění, je zcela v souladu s právní teorií (příjmení, K., příjmení, P., anonymizováno, J., příjmení, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. obec, C. H. Beck, 2021, s. číslo).

15. Na jednání odvolacího soudu dne datum žalobkyně k dotazu odvolacího soudu potvrdila, že jí ze strany žalované byla uhrazena žalovaná částka částka s úrokem z prodlení za období od datum do datum ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud přisvědčil námitce žalované ohledně doplnění dokazování výslechem svědků jméno příjmení a jméno příjmení, odročil jednání za účelem výslechu těchto svědků na datum.

16. Na jednání odvolacího soudu dne datum, vzhledem ke změně v obsazení odvolacího senátu, byl odvolacím soudem ve smyslu § 119 odst. 3 ve spojení s § 215 odst. 2 o. s. ř. zrekapitulován dosavadní průběh odvolacího řízení.

17. Odvolací soud tedy přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, řízení v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

18. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

19. Podle § 69 odst. 2 zákoníku práce přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, anonymizováno měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

20. V řízení již bylo pravomocně rozhodnuto, že za prvých šest měsíců ode dne, kdy žalobkyně oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, tj. od datum do datum, žalobkyni požadovaná náhrada mzdy náleží, neboť byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce. Předmětem tohoto řízení je tak již pouze nárok na náhradu mzdy za období přesahující těchto prvých šest měsíců, tj. od datum do datum, tedy posouzení otázky, zda v tomto období nejsou dány důvody pro přiměřené snížení náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 2 o. s. ř.

21. Soud prvního stupně v řízení následujícím po kasačním rozsudku dovolacího anonymizováno ze dne datum postupoval v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v tomto rozsudku a správně se zaměřil na otázku, zda žalobkyně měla v rozhodném období od datum do datum (tj. doba přesahující prvých anonymizováno měsíců, za kterou žalobkyni náleží náhrada mzdy) možnost využít nabídky jiné práce za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měla při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby žalovaná jako zaměstnavatel plnila svou povinnost přidělovat jí tuto práci, a to i za situace, že by tato nabídka práce byla žalobkyni dána ještě před uplynutím doby (prvních) šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být žalobkyni jako zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, měla-li žalobkyně možnost na základě této nabídky nastoupit do práce u jiného zaměstnavatele až v době po uplynutí těchto šesti měsíců, tj. po datum. Pokud by žalobkyně takovou možnost měla, bylo by možné uvažovat o přiměřeném snížení náhrady mzdy za dobu přesahující šest měsíců podle ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce.

22. S ohledem na výše uvedené prvostupňový soud postupoval správně, když doplnil dokazování o výslech svědkyně jméno příjmení k tvrzené nabídce od právnická osoba anonymizováno příjmení & role v řízení, kterou měla žalobkyně obdržet ještě před uplynutím doby prvých anonymizováno měsíců (únor rok). Ze svědecké výpovědi měl pak soud prvního stupně za prokázané, že tato společnost žalobkyni v únoru rok pracovní nabídku nezaslala, jednalo se pouze o zaslání informace k pozici, o kterou by se žalobkyně mohla ucházet - pokud by o ni měla zájem, musela by se účastnit výběrového řízení; pracovní pozice by navíc nemohla být rovnocenná původní pozici, kterou žalobkyně zastávala u žalované, a to zejména s ohledem na podřízenost žalobkyně další osobě a odpovědnost žalobkyně z hlediska počtu podřízených. Pokud jde o hodnocení důkazu výslechem svědkyně příjmení, pak odvolací soud uvádí, že v tomto směru nelze anonymizováno prvního stupně nic vytknout, skutkové závěry, které soud prvního stupně ze svědecké výpovědi dovodil, zcela odpovídají tomu, co svědkyně příjmení na jednání anonymizováno dne datum vypověděla – nejednalo se o pracovní nabídku, žalobkyně by se musela zúčastnit výběrového řízení, nesrovnatelnost pozice s ohledem na podřízenost pozice řediteli anonymizováno a počet zaměstnanců podřízených předmětné pozici (max. 5). Námitka žalované, že nalézací soud ze svědecké výpovědi dovodil nesprávná skutková zjištění, není důvodná. Pokud jde o žalovanou navrhovaný důkaz dokumentem„ příjmení jméno“, pak soud prvního stupně postupoval správně, když tento zamítl, a to jednak z důvodu nadbytečnosti s ohledem na výpověď jméno příjmení, jednak z důvodu, že byl navržen až po koncentraci řízení (§ 118b odst. 1 o. s. ř.); v odvolacím řízení je tento důkaz nepřípustný ve smyslu § 205a o. s. ř.

23. Odvolací soud však přisvědčil námitce žalované ohledně neprovedení jí navrhovaných důkazů k možným pracovním nabídkám ze strany personálních agentur příjmení & anonymizováno a příjmení příjmení jméno svědeckými výpověďmi jméno příjmení a jméno příjmení, kteří jako pracovníci těchto agentur, byli s žalobkyní, v době, kdy si po výpovědi z pracovního poměru u žalované hledala nové pracovní uplatnění, v kontaktu. Odvolací soud tak ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. provedl důkaz uvedenými svědeckými výpověďmi, které k provedení navrhovala žalobkyně již v rámci řízení před soudem prvního stupně a které dosud nebyly provedeny.

24. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení odvolací soud zjistil následující: jmenovaná je zaměstnána u agenturní právnická osoba & anonymizováno jako jednatelka pro anonymizována dvě slova; žalobkyně se na právnická osoba & anonymizováno obrátila v roce rok s tím, že hledá práci, načež jí byla touto agenturou zprostředkována možnost účastnit se výběrového řízení na pozici anonymizováno ředitele; svědkyně se jako zaměstnankyně uvedené agenturní společnosti s žalobkyní potkala v roce rok v rámci uvedeného výběrového řízení na pozici anonymizováno ředitele – žalobkyně byla kandidátkou ve výběrovém řízení, svědkyně výběrové řízení organizovala; žalobkyně se účastnila 1. kola tohoto výběrového řízení, nicméně následně byla z výběrového řízení vyřazena a pozice byla obsazena jiným kandidátem; pokud jde o možný příjem spojený s nabízenou pozicí, pak svědkyně uvedla, že s ohledem na výsledek výběrového řízení k vyjednávání o finančních podmínkách s žalobkyní nedošlo, žalobkyně však byla ochotna přistoupit na nižší finanční odměnu, než kterou měla u žalované; po zprostředkování této pracovní nabídky se již žalobkyně na svědkyni, resp. na právnická osoba & anonymizováno neobrátila.

25. Z výpovědi svědka jméno příjmení odvolací soud zjistil následující: jmenovaný je v současné době zaměstnán u právnická osoba & anonymizováno, v roce rok pracoval u agenturní právnická osoba příjmení jméno, historicky pak spolupracoval s žalovanou jako externí konzultant; po předložení e-mailové komunikace z února rok (č. l. 59 spisu), ve které se žalobkyně na svědka jako zaměstnance agenturní právnická osoba příjmení jméno obrací s tím, že hledá práci, svědek uvedl, že si nepamatuje, zda se s žalobkyní někdy setkal, ale nemůže to vyloučit; k dotazu anonymizováno, zda někdy pro žalobkyni zprostředkoval nějakou pracovní pozici, svědek uvedl, že si je jistý, že nikoli.

26. Po takto doplněném dokazování odvolací soud uzavírá, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně v rozhodném období po prvých anonymizováno měsících po oznámení žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, tj. od datum do datum, neměla možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných či dokonce výhodnějších než by měla u žalované, a že z tohoto důvodu není na místě vyhovět návrhu žalované na přiměřené snížení náhrady mzdy za toto období ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu mzdy ve výši podle § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce i za rozhodné období přesahující prvých anonymizováno měsíců, neboť žalovaná dala žalobkyni neplatnou výpověď, žalobkyně oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání a byla ochotna a připravena práci pro žalovanou konat, žalovaná jí však práci nepřidělovala, důvody pro přiměřené snížení náhrady mzdy dány nebyly; výše náhrady mzdy za uvedené období vypočtená v souladu s § 352 až § 356 zákoníku práce z průměrného hodinového výdělku žalobkyně ve výši částka odpovídá žalované částce – v tomto směru je závěr anonymizováno prvního stupně správný.

27. Pokud jde o námitky žalované ohledně srovnatelnosti pozice žalobkyně u právnická osoba anonymizováno a ohledně nedostatku vůle žalobkyně vrátit se k žalované, pak odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, uzavírá, že tyto námitky byly vypořádány již v rámci předchozího řízení a těmto závěrům nebylo dovolacím soudem ničeho vytknuto, a proto není důvod na těchto závěrech čehokoli měnit, uvedené námitky žalované nejsou důvodné (k tomu blíže odůvodnění rozsudku anonymizována dvě slova č. j. číslo jednací, body 15., 16. a 24.).

28. Zcela důvodná je však námitka žalované, dle které měl soud prvního stupně žalobu zamítnout, neboť žalovaná částka včetně příslušenství byla ještě před vydáním napadeného rozsudku uhrazena. Ohledně této otázky je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu zcela jednoznačná a konstantní, když uvádí, že poté, co rozhodnutí odvolacího soudu o věci, případně též anonymizováno prvního stupně, bylo dovolacím soudem zrušeno, neumožňuje § 96 odst. 6 o. s. ř. vzít žalobu účinně zpět a soud je povinen v řízení pokračovat a ve věci meritorně rozhodnout s tím, že:„ Zjistí-li soud, že splněná povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, tedy že žalobci uplatněný nárok náležel (měl právní titul pro přijetí plnění), pak žalobu zamítne, neboť zaplacením splnil žalovaný svou povinnost, a nárok žalobce již uspokojil; žaloba byla v takovém případě podána důvodně a žalobce se přijetím plnění bezdůvodně neobohatil. Zjistí-li soud, že uplatněný nárok žalobci nenáležel, žalobu zamítne, neboť nebyla podána důvodně; v takovém případě se (v rozsahu poskytnutého plnění) žalobce bezdůvodně obohatil. Výrok rozhodnutí bude tedy po formální stránce vždy zamítavý a pouze důvod, který vedl k zamítnutí žaloby, umožní rozlišit, zda jde o rozhodnutí ve prospěch žalobce či žalovaného, a to i při posuzování úspěchu či neúspěchu ve věci v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení (srov. obdobně např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 804/08) i případného nároku na vrácení plnění poskytnutého žalovaným“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

29. Ústavní soud v nálezu pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 40/18, jímž zamítl návrh na zrušení § 96 odst. 6 o. s. ř., uvedl:„ Napadené ustanovení umožňuje po vrácení věci anonymizováno nižšího stupně (dovolacím soudem) pokračovat v řízení bez ohledu na to, že žalovaný žalobci plnil. Soud může vycházet z již provedených důkazů a provede již jen takové, jejichž potřeba vyplynula z kasačního rozhodnutí dovolacího anonymizováno. Na základě před ním provedených důkazů a vycházeje z právního názoru dovolacího anonymizováno (který je závazný pouze v této konkrétní věci), soud znovu o žalobě rozhodne. Stěží jinak, než že žalobu zamítne. V prvním případě proto, že se nově ukáže, že žaloba byla nedůvodná (žalobce uplatněný nárok neměl). Ve druhém případě proto, že soud dospěl opět k závěru, že žaloba naopak důvodná byla, avšak jejímu vyhovění brání dřívější plnění žalovaného, a na tomto základě byl uplatněný nárok uspokojen. V obou případech se ovšem - jako zásadní - uplatní, že výrok s odůvodněním tvoří integrální jednotu, pročež rozsudek v prvním případě (druhý není třeba řešit) představuje úplnou prejudici (viz § 135 odst. 2, § 159a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalobce přijaté plnění nevydá dobrovolně, postačí v řízení o vydání bezdůvodného obohacení provést důkaz rozsudkem z původního sporu. Odpadá tak potřeba„ skutečného“ sporu o bezdůvodné obohacení, k němuž by muselo dojít, jestliže by řízení po zpětvzetí žaloby bylo zastaveno. Takové řízení by muselo být vedeno - ve vztahu k řízení původnímu - znovu se vším všudy, neboť důkazy dříve provedené by nemohly být do řízení nového„ jen tak přeneseny“, nýbrž by musely být provedeny znovu. Neobstojí ani námitka navrhovatele stran nákladů řízení. Mělo by být rozhodováno podle úspěchu ve věci. V prvním případě by měl úspěch žalovaný. Ve druhém případě je úspěch žalobce zprostředkovaný úsudkem o„ úspěchu“ žalobcovy pohledávky. Zamítnutí žaloby pro plnění žalovaného na tom nic nemění. V situaci, kdy ani žalovaný nemá zájem na dalším vedení řízení, lze postupovat odklonem od speciálního pravidla upraveného v § 96 odst. 6 o. s. ř. k pravidlu obecnému upravenému v § 96 odst. 3 o. s. ř.“ V nálezu řešená situace je pro dané řízení zcela přiléhavá, soudem prvního stupně namítaná„ odlišnost“ spočívající v tom, že žalobkyně v projednávaném případě nevzala žalobu po částečném zrušení rozsudku zpět, je s ohledem na znění § 96 odst. 6 o. s. ř. nevýznamná.

30. Z výše nastíněných judikaturních závěrů jednoznačně vyplývá, že soud prvního stupně měl žalobu zamítnout, neboť žalovaná žalobkyni žalovanou částku uhradila a tedy svou povinnost splnila. Není správný závěr anonymizováno prvního stupně, že zamítavým rozhodnutím by byla žalobkyně vystavena situaci, kdy by nebylo postaveno na jisto, zda je její nárok na náhradu mzdy za rozhodné období dán či nikoli. Výše uvedená judikatura zcela jednoznačně uvádí, že v případě jako je nyní projednávaný soud v odůvodnění rozhodnutí uvede důvody, které ho k zamítnutí vedly, čímž umožní rozlišit, zda jde o rozhodnutí ve prospěch žalobce či žalovaného, nejistota ohledně (ne) oprávněnosti nároku tedy nehrozí. Prvostupňový soud měl žalobu zamítnout a v odůvodnění uvést, že dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná (žalobkyni prokazatelně vznikl nárok na náhradu mzdy za období od datum do datum ve výši dle § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce), avšak jejímu vyhovění brání dřívější plnění žalované na základě rozhodnutí anonymizováno, jež bylo dovolacím soudem následně zrušeno. Pokud jde o závaznost zamítavého výroku, pak judikatura Nejvyššího soudu jasně uvádí, že v případě zamítavého výroku, je nutné tento posoudit v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

31. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

32. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

33. O nákladech anonymizováno prvního stupně, včetně nákladů předcházejícího řízení, bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny: -) 10 úkony právní služby po částka v řízení před soudem prvého stupně dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, podání ze dne datum, datum a datum, účast při jednání dne datum, datum, datum a datum, dále 10 náhradami hotových výdajů po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za DPH, celkem tedy částka, -) 3 úkony právní služby po částka v řízení před soudem odvolacím dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, 2 x účast při jednání), dále 3 náhradami hotových výdajů po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za DPH, celkem tedy částka, kdy byla žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení úspěšná ohledně částky částka (jistina částka, úrok z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a úrok z prodlení od datum do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu ve výši částka) z celkového předmětu řízení ve výši částka (jistina částka, úrok z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a úrok z prodlení od datum do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu ve výši částka). Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná z cca 77 % a má tedy právo na náhradu 54 % shora uvedených nákladů řízení, tedy z částky částka se jedná o částku částka, v následující fázi řízení byla žalobkyně úspěšná zcela, kdy vynaložila následující náklady spojené se zastoupením advokátem: -) 4 úkony právní služby po částka v řízení dovolacím a následně před soudem prvého stupně, kdy předmětem řízení byla již pouze částka částka s příslušenstvím, dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (vyjádření k dovolání ze dne datum a vyjádření ze dne datum, účast při jednání dne datum a datum), dále 4 náhrady hotových výdajů po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% za DPH, celkem tedy částka, celkové náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně, včetně nákladů předchozího řízení, tak činí částku částka Lhůta k plnění je určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

34. Ohledně nákladů tohoto odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.„ Náhrada nákladů civilního sporného řízení je ovládána základní zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně uplatňoval či bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).„ Pojem věc přitom znamená předmět řízení, jak je určen v návrhu na zahájení řízení, a to v té jeho části, v níž navrhovatel (žalobce) uvádí, čeho se svým návrhem domáhá“ (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). V projednávaném případě, resp. v tomto odvolacím řízení není dle odvolacího soudu možné jednoznačně určit, který z účastníků byl v odvolacím řízení úspěšný či neúspěšný. Napadený rozsudek anonymizováno prvního stupně byl sice odvolacím soudem na základě odvolání žalované změněn tak, že se žaloba zamítá, nicméně to nemění nic na tom, že nárok uplatněný žalobkyní byl soudy obou stupňů shledán jako důvodný a v tomto smyslu tak byla úspěšná žalobkyně (viz výše). Z těchto důvodů, tak odvolací soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení nenáleží. Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím anonymizováno prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).