30 CO 201/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové a soudců JUDr. Kateřiny Kodetové a Mgr. Zdeňka Váni ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. et Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I. o věci samé ohledně částky částka s příslušenstvím mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky částka s 10% úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení; jinak se ohledně částky částka s 10% úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. et Mgr. jméno příjmení příjmení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit země anonymizováno nákladů státu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením soudu prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit země anonymizováno nákladů státu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením soudu prvního stupně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum a z částky částka od datum vždy do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. žalobu co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum a z částky částka od datum vždy do zaplacení zamítl. Rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.) a na náhradě nákladů státu na účet soudu prvního stupně částku, jejíž přesná výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením.

2. Stalo se tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částka za neproplacené odpracované hodiny a náhradu mzdy za dva měsíce s tím, že pracovala u žalované od datum jako učitelka angličtiny v mateřské škole (dále jen MŠ) za částka při anonymizováno hodinách přímé vyučovací činnosti týdně. Pracovní poměr byl zprostředkován v rámci programu„ anonymizována tři slova“ za současného ujištění zprostředkovatele, že sjednají-li si strany výkon práce nad uvedených anonymizována dvě slova, měla by být každá další hodina odměňována minimálně částka hrubého. Žalobkyně měla měsíčně odpracovat anonymizována dvě slova, za tři měsíce (9, 10, číslo) pak 221,748 anonymizováno; ve skutečnosti odpracovala anonymizována dvě slova (anonymizována dvě slova v číslo, anonymizována dvě slova v číslo a anonymizována dvě slova v číslo), aniž by jí byla práce většího rozsahu zaplacena. Žalobkyni byl předán návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou v českém jazyce. Žalobkyně, která nerozumí česky, se mylně domnívala, že došlo k ukončení pracovního poměru žalovanou. Ačkoli pracovní poměr trval, žalovaná jí práci nepřidělovala a žalobkyně nakonec ukončila pracovní poměr okamžitým zrušením pro nevyplacení části mzdy, které bylo doručeno žalované dne datum. Požadovala proto doplatit mzdu částka za zbylých anonymizována dvě slova. Při stanovení výše tohoto nároku vycházela z výdělku částka za práci ve sjednaném rozsahu za tři měsíce, což odpovídá průměrnému hodinovému výdělku částka. Dále požadovala částka jako náhradu mzdy za dva měsíce, když průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně ve 4. kvartálu rok činil částka.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, vznášela výtky ke kvalitě práce žalobkyně, k její docházce i vykazování přítomnosti na pracovišti, zejména však měla za to, že žalobkyně měla pracovní smlouvu na plný úvazek anonymizována dvě slova týdně, z čehož anonymizována dvě slova byla přímá pedagogická činnost, za což jí náležela sjednaná mzda částka hrubého měsíčně. Žalobkyni tak bylo zaplaceno vše, na co podle smlouvy a vykonané práce měla nárok. Žalobkyně se nesprávně domnívá, že má být honorována za čas strávený na pracovišti, tedy od příjezdu autobusu do počátku výkonu přímé pedagogické činnosti. Žalované ve vztahu k žalobkyni žádný nedoplatek mzdy nevznikl. Pokud jde o náhradu mzdy, ani tento nárok není podle žalované důvodný, neboť pracovní poměr žalobkyně skončil dohodou ze dne datum, jejíž návrh žalobkyně převzala, odnesla si jej a do zaměstnání již nepřišla, přidělování práce se nedomáhala. Lze tedy předpokládat, že dohodu akceptovala.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování, jehož dílčí skutkové závěry rozvedl v bodech 5 – 15 rozsudku, a učinil tento závěr o skutkovém stavu: platnou smlouvou uzavřenou účastníky dne datum vznikl mezi nimi pracovní poměr na dobu určitou od datum do datum, kdy žalobkyně se zavázala vykonávat práci rodilého mluvčího, spočívající ve vyučování anglické konverzace a anglického jazyka, v rozsahu anonymizována dvě slova přímé vyučovací činnosti týdně za mzdu částka hrubého měsíčně. Žalobkyně odpracovala pro žalovanou v 9/ rok anonymizována dvě slova za částka hrubého, v 10/ rok anonymizována dvě slova za částka hrubého (číslo mzda + částka za jeden den dovolené) a v 11/ rok anonymizována dvě slova za částka hrubého (číslo mzda + částka za 5,5 dní dovolené). Dne datum bylo žalobkyni navrženo skončení pracovního poměru dohodou z důvodu porušování pracovních povinností, dohoda byla vyhotovena pouze v českém jazyce. Stalo se tak na schůzce, které byl přítomen A. příjmení – bývalý zaměstnanec žalované, pedagog, který žalobkyni tlumočil. Žalobkyně se domnívala, že její pracovní poměr skončil výpovědí ze strany zaměstnavatele. Teprve po poradě s právním zástupcem zjistila, že jí výpověď dána nebyla a její pracovní poměr trvá. Dne datum se proto domáhala oficiálního skončení pracovního poměru a zejména doplacení mzdy za hodiny odpracované nad sjednaný rámec. Protože k dohodě nedošlo a mzda jí nebyla doplacena, ukončila dne datum pracovní poměr sama okamžitým zrušením pracovního poměru pro prodlení se zaplacením části mzdy delší než 15 dnů po lhůtě splatnosti. Žalovaná žalobkyni na doplatek mzdy ani na náhradu mzdy za dva měsíce s ohledem na způsob skončení pracovního poměru nic neuhradila.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení ustanovení pr. předpisu, zákoníku práce (dále jen anonymizováno), za současného využití výkladových pravidel podle ustanovení pr. předpisu a § 18 anonymizováno. Připomenul též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, podle kterého„ prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci“. Neshledal opodstatněnou námitku žalobkyně o neplatnosti pracovní smlouvy z důvodu příliš obecně sjednaného druhu práce (práci rodilého mluvčího - vyučování anglické konverzace a anglického jazyka, případně výkon dalších administrativních činností podle potřeb a instrukcí zaměstnavatele), když ujednání lze vyložit tak, že součástí pracovní náplně je rovněž administrativní činnost související se sjednaným druhem práce a činností zaměstnavatele. Rozsah výkonu práce soud prvního stupně posoudil s přihlédnutím ke znění čl. III. 1. smlouvy (anonymizováno přímých vyučovacích anonymizováno) a emailové komunikaci v době sjednávání smlouvy, jakož i chování žalobkyně, která se proti nadměrnému přidělování práce od počátku ohrazovala a následně se domáhala doplacení mzdy. Dovodil, že strany uzavřely pracovní smlouvu s kratší pracovní dobou ve smyslu § 80 anonymizováno, kterou omezily na anonymizována dvě slova týdně, což je anonymizováno úvazek, když takový výklad je v souladu s § 18 anonymizováno (pro žalobkyni jako slabší stranu příznivější). Neztotožnil se s námitkou žalované, že žalobkyni vznikla ve smyslu ustanovení pr. předpisu povinnost konat též jakýsi rozsah nepřímé vyučovací činnosti. Soud prvního stupně měl za významné, že citovaná vyhláška stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, proto na žalovanou jako na soukromoprávní právnickou osobu nedopadá. Navíc podle ředitelky žalovaní paní příjmení mají rodilí mluvčí rozsah práce stanoven velmi často jinak než právě ostatní čeští učitelé. Protože mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně odpracovala hodiny vykázané žalovanou ve výplatních páskách, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně odpracovala více, než bylo sjednáno. Při výpočtu dosažené mzdy pak vyšel z úvazku 42,5 % a faktické délky toho kterého měsíce, jako by šlo o práci přesčas. Zjistil hodinovou mzdu, kterou násobil počtem nad rámec odpracovaných anonymizováno a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží doplatek mzdy částka za 9/ rok, částka za 10/ rok a částka za 11/ rok, celkem částka. Co do zbytku tohoto nároku v rozsahu částka měl žalobu za nedůvodnou.

6. Ve vztahu k nároku spojenému s okamžitým zrušením pracovního poměru se soud prvního stupně nejprve zabýval obranou žalované, že předmětný pracovní poměr skončil dohodou ze dne datum ke dni datum. Na rozdíl od žalované měl za irelevantní, že žalobkyně nepodala žalobu o určení neplatnosti skončení pracovního poměru dohodou ve lhůtě podle § 72 anonymizováno. Podle soudu prvního stupně je podstatné, že žalobkyně návrh dohody nepřijala, nepodepsala, žádný úkon přijetí tohoto návrhu vůči žalované neučinila, proto právní účinky předjímané v návrhu dohody vůbec nenastaly a pracovní poměr žalobkyně u žalované nadále trval do doby, než žalobkyně sama tento pracovní poměr ukončila okamžitým zrušením podle § 56 odst. 1 písm. b/ anonymizováno ke dni datum. Soud prvního stupně tak nárok žalobkyně na dvojnásobek hrubého měsíčního výdělku shledal v souladu s § 56 odst. 2 anonymizováno. Výši určil částkou částka hrubého, když žalobkyně v době 10/ rok až 12/ rok odpracovala anonymizována tři slova + anonymizováno + 0), za což jí náležela hrubá mzda částka (uhrazených číslo + číslo a přisouzené nedoplatky mzdy číslo + číslo) a průměrný hrubý měsíční výdělek tak činí částka (číslo: anonymizováno = anonymizováno x anonymizována dvě slova týdně = číslo x 4,348 týdne v měsíci). Co do zbytku částka neshledal nárok důvodným. Z přisouzených částek pak žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení - zjevně podle § 1970 o. z., a to u doplatku mzdy od datum a u nároku na náhradu mzdy od datum, když náhrada byla splatná nejpozději v následujícím výplatním termínu, tedy dne datum.

7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když její neúspěch byl jen v nepatrné části. O nákladech státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.; výši těchto nákladů vyhradil samostatnému usnesení, neboť doposud nebylo rozhodnuto o svědečném.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým brojila proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výrokům o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

9. K prvému nároku – doplacení dlužné mzdy, namítala, že došlo k uzavření pracovní smlouvy, podle které vznikl pracovní poměr žalobkyně u žalované pozici učitele anglického jazyka a anglické konverzace od datum. Současně bylo smlouvou stanoveno, že se výkon práce týká taktéž dalších administrativních činností podle potřeb a instrukcí zaměstnavatele. Podle odvolatelky je stěžejní ujednání o tom, že zaměstnanec bude pro zaměstnavatele vykonávat práci v rozsahu anonymizována dvě slova přímé vyučovací činnosti týdně. Žalovaná odkazovala na svůj výklad týkající se výpočtu mzdy, kdy žalobkyně měla pracovní poměr s úvazkem anonymizováno - standardně přepočten na anonymizována dvě slova týdně, když přímá pedagogická činnost byla anonymizována dvě slova týdně (což ostatně bylo součástí pracovní smlouvy), a anonymizována dvě slova týdně připadalo na nepřímou pedagogickou činnost (což byly mj. taktéž nešťastně uváděné administrativní činnosti) s tím, že v této souvislosti navrhovala k důkazu též výplatnice ostatních zaměstnanců, z nichž se podává, že jsou koncipovány zcela shodně jako u žalobkyně. Žalovaná připomenula, že pracovní smlouva byla uzavřena mj. ve smyslu příslušných ustanovení anonymizováno, jakož i ve smyslu dalších pracovněprávních předpisů (zákon č. 563/2004 Sb., školský ustanovení pr. předpisu, o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně-pedagogické a přímé anonymizováno činnosti anonymizováno pracovníků, ustanovení pr. předpisu, pracovní řád školských pracovníků). Soud prvního stupně však k tomu nepřihlédl, ačkoli žalovaná jako školská právnická osoba (škola) je povinna se těmito předpisy řídit, a to i přesto, že se jedná o soukromý subjekt. Skutečnost, že tak činí, je zřejmá i z vnitřního mzdového předpisu (anonymizováno) a vnitřního předpisu k pracovní době (anonymizováno), který je znám všem zaměstnancům žalované, a ze kterého zcela určitě vyplývá rozložení mzdy s ohledem na uvedenou přímou/nepřímou pedagogickou činnost. Soud však důkazy těmito vnitřními předpisy ani výplatnicemi neprovedl. Žalovaná nesouhlasila s tím, že vše, co žalobkyně odpracovala nad anonymizována dvě slova týdně, bylo prací přesčas, když to by znamenalo porušování pravidel pro práci přesčas u všech zaměstnanců žalované po celý rok, což je absurdní. Výše uvedenými důkazy žalovaná hodlala prokázat též běžné stanovení pracovní doby, jakož i mzdy, když v porovnání s ostatními zaměstnanci žalobkyně nebyla žádnou výjimkou. Žalovaná sporovala, že žalobkyně skutečně odpracovala počet anonymizováno, tak jak byl ve výplatnici, když žalobkyně vykazovala dobu na pracovišti jinak v rozsahu nižším, a to ve vlastní rukou psaném výkazu příchodů a odchodů do zaměstnání. Soud prvního stupně však ani tento důkaz neprovedl. Odvolatelka nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se žalobkyně od počátku dovolávala doplacení výše mzdy z důvodu daleko vyššího rozsahu práce, když uvedené zůstalo toliko v rovině tvrzení. Poukazovala také na to, že žalobkyně neplnila řádně své pracovní povinnosti.

10. Ve vztahu k druhému nároku žalovaná trvala na tom, že pracovní poměr žalobkyně skončil dne datum, kdy žalobkyně převzala výpověď z pracovního poměru, která byla vadně uvozena jako„ dohoda o skončení pracovního poměru“. Soudu prvního stupně vytýkala, že neprovedl důkaz touto listinou, když označení důkazu listinami, které byly žalobkyní předloženy inspektorátu práce (a mezi nimiž byla i zmíněná dohoda), měl soud prvního stupně za nedostatečné. Dále poukazovala na to, že po datum žalobkyně do zaměstnání nedorazila, nežádala o další zaměstnávání, práci nevykonávala – sám soud prvního stupně při výpočtu nároku na mzdu konstatoval, že v 12/ rok nebyla odpracována žádná doba; zaměstnanci však náleží mzda za vykonanou práci (§ 109 anonymizováno).

11. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla změnit vyhovující výroky rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba žalobkyně v plném rozsahu zamítá, případně jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Nesouhlasila s odvolacími námitkami žalované. K odpracovanému počtu anonymizováno poukazovala na to, že zaměstnavatel má povinnost podle § 96 anonymizováno vést evidenci pracovní doby. Výplatnice jsou písemným dokladem vystavovaným zaměstnavatelem, a proto je třeba vycházet ze správnosti údajů zde uvedených. Je zcela nepřípustné, aby žalovaná jako zaměstnavatel později tuto evidenci zpochybňovala. Navíc obě strany učinily dne datum před soudem prvního stupně nesporným, že žalobkyně odpracovala hodiny v rozsahu 9/ rok - anonymizována dvě slova, 10/ rok - anonymizována dvě slova, 11/ rok - anonymizována dvě slova. Žalobkyně měla za to, že soud prvního stupně správně uzavřel, že sjednaná mzda částka měsíčně je za práci anonymizována dvě slova týdně. Pokud tedy pracovala více, soud prvního stupně správně uzavřel, že je povinností žalované tuto mzdu žalobkyni doplatit a stejně tak měla za správné i závěry soudu prvního stupně ve vztahu k tvrzené dohodě o ukončení pracovního poměru, když žalovaná tvrdila skončení pracovního poměru dohodou až při jednání dne datum a v odvolání tuto listinu dokonce nazývá výpovědí z pracovního poměru. Naopak žalobkyně konzistentně od počátku tvrdí, že jí byly datum předloženy listiny pouze v českém jazyce, jednalo se od 3. vytýkací dopisy a návrh dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalobkyně obsahu těchto listin nerozuměla, chtěla jednat o dlužné mzdě a o pracovní době. Pochopila, že žalovaná se snaží ukončit pracovní poměr a že žalobkyně již nemá nadále docházet do zaměstnání. Teprve poté vyhledala právní pomoc. Nakonec sama žalobkyně přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru dne datum, což doručila žalované datum. K argumentaci žalované, že žalobkyně v 12/ rok nevykonávala žádnou práci, žalobkyně poukazovala na to, že se nedomáhá odměny za vykonanou práci, ale náhrady mzdy ve spojení s okamžitým zrušením pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 56 odst. 2 anonymizováno.

13. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu napadeném odvoláním rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to postupem podle § 212 a 212a o. s. ř., řízení v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil o procesně přípustné důkazy a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

14. Pracovní dobu anonymizováno pracovníků upravuje zákon č. 563/2004 Sb. o anonymizováno pracovních, který se vztahuje na pedagogické pracovníky škol a školských zařízení, které jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení (dále jen "škola"), a na pedagogické pracovníky v zařízeních sociálních služeb. Tento zákon dopadá na všechny školy, bez ohledu na to, zda jsou soukromé, či nikoli.

15. Podle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ zákona pedagogickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně-pedagogickou nebo přímou anonymizováno činnost přímým působením na vzdělávaného. Takovým pracovníkem je mimo jiné učitel, a to i učitel mateřské školy (§ 6).

16. Podle § 22a odst. 1 pedagogičtí pracovníci vykonávají v pracovní době a) přímou pedagogickou činnost, b) práce související s přímou pedagogickou činností.

17. Podle odst. 2 pedagogický pracovník je povinen být na pracovišti zaměstnavatele v době stanovené rozvrhem jeho přímé pedagogické činnosti, v době stanovené rozvrhem jeho dohledu nad dětmi a žáky, v době zastupování jiného anonymizováno pracovníka a v případech, které stanoví v souladu se zákoníkem práce zaměstnavatel.

18. Podle odst. 3 jde-li o výkon jiné práce než podle odstavce 2, vykonává pedagogický pracovník sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, a na místě, které si sám určí. Náklady, které pedagogickému pracovníkovi vzniknou výlučně v souvislosti s výkonem práce na jiném místě než na pracovišti zaměstnavatele podle věty první, se nepovažují za náklady vzniklé v souvislosti s výkonem závislé práce, a není-li dohodnuto jinak, hradí je pedagogický pracovník.

19. Podle § anonymizováno odst. 1 týdenní rozsah anonymizováno přímé pedagogické činnosti stanoví ředitel školy pedagogickému pracovníkovi na období školního vyučování nebo na pololetí školního vyučování.

20. Podle odst. 3 ředitel školy nebo ředitel zařízení sociálních služeb může nařídit pedagogickému pracovníkovi konání přímé pedagogické činnosti nad jemu stanovený rozsah nejvýše v rozsahu 4 anonymizováno týdně, další hodiny s ním může dohodnout.

21. Podle § 56 odst. 1 písm. b/ anonymizováno zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

22. Podle § 56 odst. 2 anonymizováno zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

23. Podle § 51 odst. 1 anonymizováno věta druhá, výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce.

24. Odvolací soud doplnil důkaz návrhem dohody o rozvázání pracovního poměru s datem datum, z něhož zjistil, že žalovaná předložila žalobkyni listinu, ve které je uvedeno, že žalovaná a žalobkyně uzavírají podle § 49 zákoníku práce dohodu o rozvázání pracovního poměru ve znění:„ zaměstnanec a zaměstnavatel tímto rozvazují pracovní poměr. Pracovní poměr skončí dnem datum. K rozvázání pracovního poměru došlo dohodou z důvodu opakovaného porušování pracovní kázně ze strany zaměstnance doloženo vytýkací dopisy 1, 2 a 3. Dohoda byla sepsána ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno převzal zaměstnavatel a jedno zaměstnanec. V obec datum“; připojeny podpis a razítko zaměstnavatele, zaměstnance nikoliv.

25. Z dalšího důkazu označeného rovněž v koncentrační lhůtě, a to rozpisu směn pro školní rok rok číslo, odvolací soud zjistil, že u žalobkyně, která je označena pouze křestním jménem, jsou uvedeny směny v rozsahu sedmi anonymizováno – pondělí, středa a pátek 10 - anonymizována dvě slova, úterý a čtvrtek 7,30 - 14,30 anonymizováno.

26. Z rukou psaných záznamů příchodu a odchodu (tedy přítomnosti žalobkyně na pracovišti) v měsících září, říjen a listopad rok, bylo zjištěno, že žalobkyně zaznamenávala různě příchod a odchod do zaměstnání, takto strávenou dobu sčítá v pravém sloupci a dole s poznámkou„ celkem dovolená za měsíc“ uváděla celkový počet anonymizováno, a to v 9/ rok - 140,64, v 10/ rok - 110,88 a v 11/ rok – číslo.

27. Žalovaná k dotazu odvolacího soudu sdělila, že netrvá na své argumentaci v odvolání o tom, že dohoda je ve skutečnosti výpovědí z pracovního poměru, která nebyla přesně označena, a i nadále považuje tuto listinu za dohodu o skončení pracovního poměru.

28. Odvolací soud seznámil účastníky se svým právním náhledem na věc s tím, že podle názoru odvolacího soudu byl pracovní smlouvou shora sjednán plný pracovní úvazek (anonymizováno), což znamená anonymizována dvě slova týdně, z nichž anonymizováno bude přímá vyučovací činnost. Uvedení anonymizována dvě slova přímé vyučovací činnosti ve smlouvě je třeba vykládat tak, že nepřímá činnost bude v rozsahu anonymizována dvě slova (příprava na vyučování, administrativa a jiné), tak jak je u anonymizováno pracovníků a pracovníků ve školství s ohledem na charakter jejich práce běžné a obvyklé a jak také odpovídá právním předpisům, jimiž správně argumentuje odvolatelka. Takový závěr odpovídá zjištění, jež se podává jak z pracovní smlouvy tak též z výplatních pásek, které vypovídají o tom, že žalobkyni byla vyplácena mzda za měsíční výkaz pracovní doby při čtyřicetihodinovém týdenním úvazku.

29. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyní tvrzená mzda částka hodinu (= číslo: anonymizována dvě slova, když 1 měsíc má cca anonymizováno týdne; anonymizováno x anonymizováno = anonymizováno) by odpovídala částce cca částka hrubého měsíčně. Žalobkyně v této souvislosti prostřednictvím svého zástupce trvala na tom, že žalovaná nebyla oprávněna požadovat po žalobkyni výkon jiné práce než v rozsahu anonymizována dvě slova týdně, a to i s ohledem na ujednání a na to, že si zahraniční lektoři hradí sami náklady na cestu, ubytování a další výdaje. Žalobkyni však byla ve skutečnosti přidělována práce v rozsahu širším, ať už tato práce spočívala v přímé vyučovací činnosti či v čemkoliv jiném, proto by žalobkyně při plném pracovním úvazku měla mít nárok cca částka měsíčně. Takto to bylo podle žalobkyně sjednáno. K tomu žalobkyně uvažovala provedení důkazu pracovní smlouvou a dále smlouvou uzavřenou mezi zprostředkovatelem stáže a žalobkyní.

30. Podle obsahu spisu nebyla uvedená smlouva soudu prvního stupně ze strany žalobkyně předložena, byla k důkazu pouze označena; nicméně soud prvního stupně její provedení odmítl pro nadbytečnost.

31. Odvolací soud doplnil dokazování žalovanou předloženou smlouvou o spolupráci při odborné stáži uzavřenou mezi anonymizována tři slova, zahraniční pobočný spolek, (dále jen agentura) a žalovanou. Ze smlouvy se podává, že jejím smyslem je zajištění praxe účastníků programu„ anonymizována tři slova“, pro něž představuje příležitost získat praktické zkušenosti s cílem vyvinout příslušné schopnosti a získat zkušenosti v odlišné kultuře. Účastník se naučí aplikovat odborné znalosti v praxi, naučí se, jak komunikovat a spolupracovat se spolupracovníky a jak týmová práce a mezilidská interakce může být srovnávána i mezi kulturami. Během stáže by účastníci měli získat vhled do běžných školních a vyučujících aktivit a plnit úkoly, které jim budou přiřazeny, budou předem definovány. Účelem této smlouvy je prostřednictvím vysílací instituce (agentury shora) umožnit stážistům u přijímací instituce (žalovaná) propojit studiem nabytou teorii s praxí, získat tím prvotní praktické zkušenosti a rozvinout své schopnosti. Podle článku 2 smlouvy časový rozsah stáže byl sjednán na maximálně 20 anonymizováno týdně s tím, že její přesný začátek a konkrétní rozvržení bude určeno a dohodnuto nejpozději týden před začátkem stáže, nedohodnou-li se strany jinak. Stáž byla sjednána jako neplacená. Přijímací instituce nebude studentovi hradit ani cestovní náklady ubytování nebo stravování. Stáž proběhne v době na místě uvedeném v protokolu o přijetí účastníka na stáž. Smlouva o spolupráci je sjednána na dobu od datum do datum. Tato smlouva pak upravuje ještě další povinnosti mezi účastníky.

32. Z protokolu o přijetí účastníka programu anonymizována tři slova na stáž bez uvedení data sepsaného mezi žalovanou jako přijímací institucí a žalovanou jako účastníkem stáže pak bylo zjištěno, že na základě smlouvy o spolupráci při odborné stáži ze dne datum uzavřené mezi výše uvedenou agenturou a žalovanou byla žalobkyně přijatá jako účastník výše uvedeného programu - stáže.

33. Žalovaná k provedeným důkazům poukazovala na to, že tito stážisté, tak zvaní rodilí mluvčí, nejsou kvalifikovaní pro pedagogickou činnost, přicházejí do země pouze za tím účelem, aby získali první zkušenosti s pedagogickou činností, proto rozhodně nemohou být honorováni částkou, která by odpovídala částka měsíčně. Takový příjem by byl nadstandardní i pro běžného anonymizováno pracovníka se několikaletou praxí. Je proto třeba provést důkaz výplatními páskami dalších pracovníků žalované k porovnání toho, jakou mzdou byli odměňováni stejně, jako vnitřní směrnicí. Rovněž by bylo vhodné vyslechnout jednatelku žalované, která domlouvala smlouvu se zprostředkovatelem. K dohodě s agenturou pak žalovaná uvedla, že žalované se dokonce zdála mzda doporučovaná ze strany agentury nízká, proto do smlouvy s žalobkyní dala mzdu vyšší, než bylo navrhováno agenturou. K argumentaci žalobkyně ještě dodala, že vyučování je rozhodně přímá pedagogická činnost, jak je také uvedeno v právních předpisech.

34. Pokud jde o nárok na doplatek mzdy za dobu trvání pracovního poměru, není rozsudek soudu věcně správný, když s ohledem na uvedené shora odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o sjednání pracovního úvazku v nižším rozsahu (42,5 %). V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy shora na plný úvazek, což vyplývá jak z pracovní smlouvy, tak z obecně známé právní úpravy (viz výše) dopadající na pracovníky ve školství, podle které se u anonymizováno pracovníků rozlišuje tzv. přímá a nepřímá pedagogická činnost. Proto také, pokud bylo v pracovní smlouvě uvedeno, že se jedná o přímou vyučovací činnost v rozsahu anonymizována dvě slova týdně, jedná se pouze o vymezení toho, kolik z celkového rozsahu plného úvazku má být tzv.„ odučeno“. Skutečnost, že se jedná o plný pracovní úvazek, vyplývá i z výplatních pásků žalobkyně, stejně jako to, že žalovaná poskytovala žalobkyni ve sporném období mzdu za jednotlivé měsíce ve výši tam uvedené (číslo, částka, částka). Ve světle těchto skutečností je také třeba chápat to, co žalovaná učinila nesporným – a sice že žalobkyni náleží mzda za fond pracovní doby ve výplatních páscích uvedený pro plný úvazek, tedy že žalobkyně pracovala v rozsahu těchto anonymizováno, nikoli to, že by žalobkyně odpracovala tyto hodiny přímou vyučovací činností. Taková skutečnost z ničeho nevyplývá. V řízení tedy bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně získala mzdu za skutečně odpracovanou dobu, tak jak bylo sjednáno, a proto nárok na doplatek mzdy nemá. Žalobkyni bylo plněno vše, na co měla podle pracovní smlouvy nárok. Odvolací námitka žalované je ve vztahu k nároku na doplatek mzdy zcela opodstatněná.

35. Odvolací soud naopak shledal správným závěr soudu prvního stupně o tom, že v daném případě nedošlo k ukončení pracovního poměru dohodou. V tomto smyslu soud prvního stupně provedl důkazy k této skutečnosti navržené žalovanou, tedy výslech zaměstnanců anonymizováno a příjmení, přičemž z jejich výpovědí nebylo lze dovodit, že by žalobkyně akceptovala dohodu o skončení pracovního poměru, která jí byla předložena v písemné podobě, a kterou si žalobkyně také odnesla. Nebyla-li prokázána žádná akceptace, pak nedošlo k uzavření dohody, tedy nedošlo k ukončení pracovního poměru a nepřichází v úvahu ani podání žaloby ve lhůtě podle § 72 anonymizováno na neplatnost takové dohody. Argumentace žalované o fikci skončení pracovního poměru dohodou v návaznosti na uplynutí prekluzivní lhůty není správná. Ke skončení pracovního poměru sjednaného mezi účastníky tak došlo až jednáním ze strany žalobkyně, a to okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b/ anonymizováno, které bylo žalované doručeno dne datum, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Žalovaná se tomuto zrušení nebránila, žalobu o neplatnost takového skončení nepodala, proto je na ně třeba nahlížet jako na platné skončení pracovního poměru se všemi důsledky s tím spojenými. Odvolací námitka žalované spočívající v tom, že pracovní poměr žalobkyně skončil dohodou ke dni datum, není důvodná.

36. S ohledem na uvedené je tedy zřejmé, že žalobkyně má nárok na zaplacení náhrady mzdy za dobu výpovědní doby v souvislosti s jejím rozvazovacím úkonem, tedy v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru pro neplacení mzdy ze strany zaměstnance - závěr soudu prvního stupně o tom, že tento nárok je dán, je správný. Nicméně soud prvního stupně nepostupoval správně při výpočtu výše, která žalobkyni na tomto nároku náleží. Žalobkyně ve 4. čtvrtletí rok obdržela v 10/ rok za anonymizována dvě slova mzdu částka, v 11/ rok za anonymizována dvě slova mzdu částka; celkem částka za anonymizována dvě slova částka částka, což jen anonymizováno spisová značka. Protože jde o plnění náhrady mzdy za měsíce číslo a číslo, je třeba vyjít z fondu pracovní doby, tedy uvažovat 160+168 anonymizováno, celkem anonymizováno hodin. Tomu při částce anonymizováno spisová značka odpovídá náhrada mzdy v celkové výši částka. Tato částka v souladu s § 56 odst. 2 anonymizováno žalobkyni náleží, a to i úrokem z prodlení od datum do zaplacení (pokud jde o počátek prodlení a výši úroku odkazuje odvolací soud na správnou argumentaci soudu prvního stupně).

37. Z důvodů uvedených shora odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k nároku na náhradu mzdy v rozsahu částka s příslušenstvím z této částky postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil; jinak jej, pokud jde o zbytek tohoto nároku ve výši částka s příslušenstvím, a ohledně nároku na doplatek mzdy ve výši částka s příslušenstvím postupem podle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl.

38. Tomuto konečnému výsledku řízení o věci samé odpovídá rozhodování o nákladech řízení, když žalobkyně z celkem uplatněné částky částka uspěla co do částka, tedy v rozsahu anonymizováno, naopak ze anonymizováno byla neúspěšná a žalovaná tak má nárok na 40 % nákladů řízení. Žalované vznikly před soudem prvního stupně náklady právního zastoupení, které tvoří 8 x odměna částka stanovená podle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) z puncta částka ve výši částka (převzetí zastoupení, odpor, účast na jednání datum delším 2 anonymizováno, vyjádření datum, jednání datum, a jednání datum delší dvou anonymizováno), tedy na odměnách částka, dále 8 x částka režijní paušál podle § 13 odst. 4 AT, tedy částka, celkem částka a spolu s 21% DPH částka, z čehož 40 % představuje částka (§ 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř.).

39. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, tedy podle § 148 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni bylo uloženo uhradit na náhradu těchto nákladů anonymizováno, žalované pak anonymizováno, když o jejichž výši nebylo prozatím pravomocně rozhodnuto a učiní tak soud prvního stupně.

40. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka částka, čemuž odpovídá odměna za 1 úkon právní pomoci částka. Na straně žalované vznikly náklady řízení za odvolání a dále za účast na jednání, celkem 2 x částka, k tomu 2 x částka režijní paušál, celkem částka, s 21% DPH částka, spolu se soudním poplatkem částka celkem částka. Ve vztahu k tomuto předmětu řízení žalovaná neuspěla co do částka, což je 31,5 %, naopak uspěla co do částka, což je 68,5 %, a má tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37 %. Z částky částka jde o částku částka, které je žalobkyně povinna nahradit žalované podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).