30 CO 355/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové a soudců JUDr. Kateřiny Kodetové a Mgr. Zdeňka Váni ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částka k rukám advokáta Ing. Mgr. Bc. jméno příjmení do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum, je neplatné. Výrokem II. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částka k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Stalo se tak v řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (dále též anonymizováno) ze dne datum, které dala žalovaná žalobkyni s tím, že se žalobkyně dopouští na pracovišti opakovaně šikany vůči jiným zaměstnancům. Takto vymezené důvody měla žalobkyně za neurčité a nedostatečně vymezené. Žalovaná měla za to, že důvody jsou vymezeny dostatečně, poukazovala na to, že žalobkyně šikanovala ostatní zaměstnance, vyvolávala konflikty, hrozila ostatním fyzickou likvidací, vulgárně je napadala, pomlouvala, požívala na pracovišti alkohol, nerespektovala vedoucího směny, byla líná a sprostá, což jí bylo opakovaně vytýkáno. Navíc zaměstnankyně příjmení byla ohrožována žalobkyní, když ji při odjezdu z práce nebezpečně vybržďovala.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je zaměstnankyní žalované na základě pracovní smlouvy ze dne datum na pozici pekařka, dne datum jí bylo předáno okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu opakované šikany na pracovišti vůči jiným zaměstnancům. Dne datum žalobkyně sdělila žalované, že trvá na svém dalším zaměstnávání.

4. Soud prvního stupně poté, co shledal žalobu včasnou, podanou ve lhůtě podle ustanovení pr. předpisu (ZP), posoudil zjištěný skutkový stav podle § 55 odst. 1 písm. b/ ve spojení s ustanovením § 60 ZP, podle kterého je třeba důvod okamžitého zrušení pracovního poměru skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jinými, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Měl za významné, že důvody uvedené v anonymizováno nebyly dostatečně skutkově vymezeny, neboť z takto uvedených důvodů není zřejmé, vůči jakým zaměstnancům se měla žalobkyně dopouštět tvrzené šikany, v jaké formě, rozsahu, v jakém rozhodném období. Z důsledku toho se pak není možné zabývat intenzitou tvrzeného porušení pracovních povinností a je třeba uzavřít, že takové okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a to pro formální nedostatky. Soud prvního stupně akcentoval v této souvislosti na věc dopadající judikaturu (např. rozhodnutí sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka). Žalobě z uvedených důvodů zcela vyhověl a plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, a to v rozsahu zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a dále nákladů právního zastoupení za 4 úkony právní služby (4 x odměna po částka, 4× režijní paušál po částka, to vše spolu se 21% DPH).

5. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalované, která akcentovala, že nárok žalobkyně směřuje proti dobrým mravům. Poukazovala na to, že zákoník práce s účinností od ustanovení pr. předpisu již žádnou vlastní úpravu neplatnosti právního jednání z důvodu porušení dobrých mravů neobsahuje, právní úprava neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, byla ponechána přímo na právní úpravě nového občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. dále jen o. z. (viz § 4 ZP). Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Žalovaná v tomto řízení navrhovala provést důkazy, k tomu, že se žalobkyní byly na pracovišti problémy specifikované ve vyjádření žalované k žalobě ze dne datum. Žalobkyně šikanovala ostatní zaměstnance, ti žalované hrozili odchodem. Žalobkyně pozměňovala pracovní výkazy, vůči ostatním zaměstnancům se dopustila jednání, která jsou postižitelná anonymizována dvě slova. Vyvolávala konflikty, hrozila ostatním fyzickou likvidací, vulgárně je napadala. Všechny pomlouvala, křičela na ně, vytvářela na pracovišti dusnou a nepřátelskou atmosféru, do práce chodila s kocovinou. Opakovaně požívala alkohol. Žalovaná hodlala uvedené prokazovat důkazy, a to čestnými prohlášeními, případně svědeckými výpověďmi 5 zaměstnanců. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl, podle žalované tak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Závěr soudu prvního stupně o tom, že anonymizováno je formálně nedostatečně provedeno, vnímala jako příliš formalistický a porušující práva na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle žalobkyně je správný závěr soudu prvního stupně, že anonymizováno nemá potřebné náležitosti, když důvod v něm není vymezen dostatečně určitě. Rozhodnutí soudu je podle ní zcela v souladu s judikaturou, například s rozhodnutím sp. zn. spisová značka, případně spisová značka. Namítala, že žalovaná se snaží žalobkyni očernit, aby dosáhla zdání platnosti okamžitého zrušení, a snaží se nepřípustně rozšiřovat důvody oproti obsahu anonymizováno. Žalobkyně trvala na tom, že předmětem řízení jsou pouze důvody v anonymizováno uvedené. Pokud odvolatelka odkazuje na neplatnost právního jednání v souvislosti s případným rozporem s dobrými mravy, pak je tato argumentace zcela neuchopitelná, když předmětem řízení není přezkoumávána platnost právního jednání žalobkyně, ale právního jednání žalované. To bylo shledáno neplatným pro formální důvody spočívající v jeho neurčitosti. Žalobkyně na závěr zdůraznila, že u žalované pracovala 3,5 roku, během této doby jí nebyly vytýkány žádné prohřešky, trvala na tom, že si své pracovní povinnosti plnila řádně. Nařčení uvedená ze strany žalované odmítá. Výslechy svědků měla za nadbytečné.

7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 55 odst. 1 písm. b/ ZP zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

9. Podle § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

10. Odvolací soud předně neshledal opodstatněnou odvolací námitku žalované o rozporu s dobrými mravy, když podání žaloby o neplatnost právního jednání o rozvázání pracovního poměru je výkonem práva, které je účastníku pracovního vztahu přiznáno anonymizováno, a již z tohoto důvodu nemůže být neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl správná a postačující skutková zjištění, zjištěný skutkový stav též správně posoudil po stránce právní. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně v tom, že nebylo třeba dalšího dokazování, jak se mylně domnívá žalovaná. Žalovaná se navrženými důkazy snaží prokazovat tvrzení, která byla obsahem vyjádření žalované k žalobě, avšak soud prvního stupně správně akcentoval, že takové dokazování není na místě, je zcela nadbytečné a jeho výsledky jsou irelevantní, když důvod vymezený v anonymizováno není vymezen dostatečně určitě a konkrétně, a uzavřel, že anonymizováno trpí takovými formálními nedostatky, pro které je bez dalšího neplatné. Tento závěr soudu prvního stupně je správný a nelze jej nazývat přepjatým formalizmem (viz níže). Žalovaná v písemném vyhotovení anonymizováno neuvedla, v jakých konkrétních jednáních žalobkyně, vůči komu a kdy spatřovala šikanu ostatních zaměstnanců. Za této situace není zřejmé, jaká konkrétní porušení pracovních povinností byla důvodem anonymizováno, jaká je případná intenzita takového porušení a není tak zřejmé k otázce naplnění důvodů anonymizováno, co má být předmětem dokazování. Pokud žalovaná ve vyjádření k odvolání specifikuje různé prohřešky žalobkyně na pracovišti, o nichž lze uzavřít, že byly-li by prokázány, pak jednoznačně mohou být důvodem pro anonymizováno, pak je třeba konstatovat, že tak žalovaná činí opožděně a v rozporu s § 60 ZP. V této souvislosti je možné připomenout další na věc dopadající judikát sp. zn. spisová značka, kde Nejvyšší soud dovodil, že„ důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena“. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí, opak vede k závěru, že skutek nebyl vymezen dostatečně, a protože obecně uvedené důvody v okamžitém zrušení pracovního poměru neumožňují zaměstnanci, aby se mohl bránit, je třeba dospět k závěru, že takové okamžité zrušení pracovního poměru je pro formální nedostatky neplatné a důvody tam uvedenými se již nelze dále zabývat s tím, že je zcela irelevantní, pokud tam žalovaná skutkové důvody později rozkryla podrobněji a byla tak schopna je v řízení lépe konkretizovat, případně i prokázat, když tím by nebylo postupováno v souladu s ustanovením § 60 část věty za středníkem zákoníku práce, podle kterého není možné důvod dodatečně měnit.

11. Protože přes zmíněný nedostatek přezkoumávaného anonymizováno se nelze přenést, odvolacímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdit včetně správného výroku o nákladech řízení.

12. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, a to za právní zastoupení za 2 úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu (2x odměna částka, 2x režijní paušál částka, to vše spolu s 21% DPH). Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).