30 CO 356/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradě za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje s tím, že pokud jde o období od datum nadále, zamítá se žaloba o zaplacení částky částka měsíčně.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem ze dne datum soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši částka spolu s příslušenstvím, dále náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši částka za období od datum do datum spolu s příslušenstvím a dále náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od datum ve výši průměrného výdělku poníženého o jiné příjmy žalobce z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného (výrok I.) a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti, a to na základě tvrzení, že dne datum uzavřel se žalovanou (resp. s její právní předchůdkyní) pracovní smlouvu na dobu určitou do datum. Dne datum utrpěl žalobce pracovní úraz, v důsledku kterého klesla jeho schopnost pracovat o 70 %. Žalobce byl od datum do datum v pracovní neschopnosti. Žalobci byla vyplacena ztráta na výdělku za období od května do anonymizováno rok ve výši částka. Žalobci byl navýšen částečný pracovní úvazek a bylo mu poskytnuto školení v hodnotě cca částka. Důvodem neprodloužení pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou byl žalobcův pracovní úraz. Žalobce byl diskriminován jednáním žalované z důvodu jeho anonymizována dvě slova, měl za to, že pokud by se mu nestal pracovní úraz, pracovní poměr by mu byl prodloužen.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť žalobce již byl dostatečně odškodněn. Pracovní poměr žalobce u žalované byl uzavřen na dobu určitou od datum do datum za účelem krátkodobého doplnění anonymizováno pracovníků a výpomoci ve skladu žalované. Za období po datum nepřísluší žalobci náhrada za ztrátu na výdělku, neboť u pracovního anonymizováno sjednaného na dobu určitou přísluší taková náhrada pouze do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době pouze v případě, že je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán, což není tento případ.

4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový anonymizováno: žalobce uzavřel se žalovanou dne datum pracovní smlouvu na pozici skladník, a to na dobu určitou do datum, dne datum mu byl dodatkem navýšen úvazek po zkušební době na 40 hodin týdně. Dne datum se stal žalobci pracovní úraz, ten byl téhož dne zaevidován do knihy úrazů a dne datum byl sepsán záznam o úrazu. Důvody pracovního úrazu byly na straně žalobce a spočívaly v jeho nepozornosti a v nevhodné manipulaci s výrobkem. V záznamu o úrazu je uvedeno špatné nebo nedostatečné vyhodnocení rizika pracovníkem. Dne datum žalovaná zaslala ohlášení pojistné události na pojišťovnu. Pojišťovna vyzvala žalobce k doložení dokumentů, které byly dodány dne datum. Dne datum byla žalobci vyplacena záloha ve výši částka jako náhrada ztráty na výdělku za období od datum do datum. Dne datum vyplatila pojišťovna žalobci částku částka představující bolestné a anonymizována dvě slova. Dne datum byl žalobce uznán invalidním ve třetím stupni s poklesem pracovní činnosti o 70 %.

5. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový anonymizováno posoudil podle příslušných ustanovení zákoníku práce, především podle § 271p. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u žalované byl uzavřen na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku žalobci pouze do skončení pracovního anonymizováno. Žalobce přes poučení soudu neprokázal ve smyslu § 271p zákoníku práce, že by bylo možné podle okolností předpokládat, že by byl jako postižený zaměstnanec nadále zaměstnán. Takovou skutečnost nelze dovodit pouze ze skutečnosti, že žalobci byl v průběhu pracovního anonymizováno navýšen po zkušební době úvazek, ani ze skutečnosti, že byl žalovanou odeslán na školení pro vysokozdvižný vozík. V řízení nebylo zjištěno, že by poškozený zaměstnanec byl po skončení pracovního anonymizováno na dobu určitou dále zaměstnán, nebýt pracovního úrazu, tudíž nemá nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vycházející z jeho příjmu u dosavadního zaměstnavatele. Tvrzení ohledně dalších zaměstnanců, kteří měli uzavřené smlouvy na dobu určitou, u nichž došlo k jejich prodloužení, nebylo žalobcem prokázáno. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci byla pojišťovnou vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za rozhodné období v odpovídající výši. S ohledem na okolnosti sporu zde nemá žalobce po skončení pracovního anonymizováno uzavřeného na dobu určitou nárok na náhradu ztráty na výdělku, proto obvodní soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 150 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně zcela přehlédl námitku žalobce týkající se diskriminačního jednání zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 133a o. s. ř. je nutné přenesení důkazního břemene na zaměstnavatele, který musí dokázat, že žalobci neprodloužil pracovní poměr z jiného důvodu, nežli je jeho anonymizována dvě slova, k čemuž ale v daném řízení nedošlo, je řízení stiženo vadou, pro kterou není možné považovat rozsudek za zákonný. Dle soudu prvního stupně nebylo tvrzení žalobce ohledně dalších zaměstnanců, kteří měli uzavřenou smlouvu na dobu určitou, a došlo k jejímu prodloužení, žalobcem nikterak prokazováno. To však neměl při aplikaci § 133a o. s. ř. prokazovat žalobce, ale žalovaná. Stejně tak měla žalovaná odůvodnit, proč žalobci poskytla školení v hodnotě desítek tisíc, a proč mu navyšovala úvazek, pokud nadále nepočítala s jeho zaměstnáváním a neprodloužila by mu pracovní poměr, kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo. Obvodní soud tak pochybil, když nepřenesl důkazní břemeno na žalovanou, v důsledku čehož by bylo zřejmé, zda se jednalo o diskriminační jednání. Nemůže obstát ani konstatování nalézacího soudu o tom, že žalobce dostatečně netvrdil a neprokázal výši nároku, neboť žalobce v žalobě uvedl konkrétní částky za období od ledna do července roku 2020, kdy již žalobci nebyla vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Za období od května do anonymizováno rok bylo žalobci vyplaceno na ztrátě na výdělku celkem částka. Ve vztahu k případnému pokračování pracovního anonymizováno žalobce uvedl, že se obvodní soud neřídil smyslem právní úpravy, který je vyjádřen i v komentáři k ustanovení § 271p odst. 1 zákoníku práce. Smyslem právní úpravy je zajistit náhradu škody za ztrátu na výdělku i po skončení zaměstnání, ve kterém došlo k úrazu, byť by bylo zaměstnání na dobu určitou, ale dle všech okolností by se dalo předpokládat, že by byl zaměstnanec nadále zaměstnáván, byť ne třeba u zaměstnavatele, u nějž došlo k pracovnímu úrazu. Po skončení pracovní neschopnosti byl žalobce zaměstnán od ledna 2021 a nyní je opět zaměstnán ve skladu. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud, napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně jej zruší a vrátí věc soudu prvního stupně.

7. Žalovaná u jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový anonymizováno poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Zjištěný skutkový anonymizováno pak soud prvního stupně též správně posoudil po právní stránce.

10. Dle § 271p odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna anonymizováno z anonymizováno v anonymizována dvě slova sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento základní pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou anonymizováno úrazem nebo anonymizováno z anonymizováno tím nejsou dotčena.

11. Předně je nutno uvést, že až u jednání odvolacího soudu odstranil žalobce neurčitost žalobního petitu, když konkretizoval, že na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od datum požaduje částku částka měsíčně. příjmení žaloby tak byla odklizena.

12. Jak správně zjistil obvodní soud, mezi účastníky vznikl pracovní poměr na dobu určitou, konkrétně do datum. Před jejím uplynutím dne datum utrpěl žalobce pracovní úraz. Po právní posouzení věci tak byla klíčová aplikace ustanovení § 271p odst. 1 zákoníku práce, neboť žalobce uplatnil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu po skončení pracovního anonymizováno.

13. Toto ustanovení totiž upravuje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku u zaměstnanců, kteří vykonávají výdělečnou činnost jen občas, a proto uzavřeli pracovní poměr na dobu určitou jen příležitostně a po uplynutí sjednané doby by nadále nepracovali v anonymizována dvě slova, i kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo. Pro tento případ se stanoví, že jim náhrada za ztrátu na výdělku přísluší jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Jsou však běžné případy, že zaměstnanec pravidelně uzavírá opětovně pracovní poměry na dobu určitou (třeba i proto, že je k tomu okolnostmi nucen), a do doby poškození zdraví anonymizováno úrazem nebo anonymizováno z anonymizováno byla základním zdrojem jeho příjmů výdělečná činnost. Za těchto okolností lze důvodně předpokládat, že by byl po uplynutí sjednané doby - kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu - opět zaměstnán. Takovému zaměstnanci proto náleží náhrada za ztrátu na výdělku i za dobu po skončení pracovního anonymizováno na dobu určitou, ve kterém pracovní úraz utrpěl. Je-li podle okolností odůvodněn závěr, že po skončení pracovního anonymizováno sjednaného na dobu určitou by byl poškozený zaměstnanec nadále zaměstnán, není už z hlediska nároku na náhradu za ztrátu na výdělku významné, zda by byl nadále zaměstnán u stejného nebo jiného zaměstnavatele, nebo zda by nadále pravidelně konal práce v anonymizována dvě slova na dobu neurčitou nebo opět v anonymizována dvě slova na dobu určitou, anebo na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě zda by výdělečnou činnost vykonával v rámci svého podnikání.

14. Podle judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) zaměstnanec, který utrpěl pracovní úraz v anonymizována dvě slova sjednaném na dobu určitou, má po uplynutí doby trvání pracovního anonymizováno nárok na náhradu za ztrátu na výdělku nejen tehdy, jestliže prokáže, že by byl dále zaměstnán, ale i v případě, kdy jeho další zaměstnávání lze podle okolností jen předpokládat. Na závěr, kdy lze důvodně předpokládat, že by postižený zaměstnanec byl i nadále zaměstnán, pak lze usuzovat - jak vyplývá z povahy věci - pouze s přihlédnutím k okolnostem, které tu byly v době úrazu a které vypovídají o tom, zda zaměstnanec uzavřel pracovní poměr na dobu určitou jen příležitostně (a po uplynutí sjednané doby trvání pracovního anonymizováno by stejně nadále nepracoval), nebo zda hlavním (základním) zdrojem jeho příjmů byla výdělečná činnost a zaměstnanec do té doby pravidelně pracoval (a lze tedy podle okolností předpokládat, že by byl po skončení pracovního anonymizováno znovu zaměstnán).

15. Z uvedeného je zřejmé, že je to zaměstnanec, který utrpěl pracovní úraz v anonymizována dvě slova sjednaném na dobu určitou (a domáhá se náhrady za ztrátu na výdělku po uplynutí doby trvání pracovního anonymizováno), který musí prokázat, že by byl dále zaměstnán, případně postačuje prokázání toho, že jeho další zaměstnávání lze podle okolností předpokládat. V žádném případě se zde neuplatní princip dokazování tvrzené diskriminace podle § 133a o. s. ř., jehož se žalobce dovolává v podaném odvolání.

16. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl u jednání dne datum soudem prvního stupně procesně korektním způsobem poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že musí tvrdit a prokázat, že po skončení pracovního anonymizováno ke dni datum mu přísluší náhrada za ztrátu na výdělku z důvodu, že je možné podle okolností předpokládat, že by byl jako zaměstnanec i nadále zaměstnáván. Žalobce po tomto poučení ničeho netvrdil, ani neoznačil žádný důkaz.

17. Obecně lze uvést, že poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. slouží tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Založit rozhodnutí na závěru, že účastník neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, může soud jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. nebo se účastník svou nepřítomností u jednání takového poučení vzdal (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

18. Byl to žalobce, který v řízení nesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že pokud utrpěl pracovní úraz v anonymizována dvě slova sjednaném na dobu určitou a domáhá-li se náhrady za ztrátu na výdělku po uplynutí doby trvání pracovního anonymizováno, pak musí prokázat, že by byl dále zaměstnán, případně prokázat to, že jeho další zaměstnávání lze podle okolností předpokládat. Žalobce břemeno tvrzení a důkazní ohledně této základní skutečnosti neunesl, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

19. Odvolací soud doplnil dokazování postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. o informaci o pojištěnci (žalobci) zdravotní pojišťovny, která vyplývala z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), ale ani z ní nebyly zjištěny skutečnosti, z nichž by se dala dovodit kontinuálnost zaměstnávání žalobce. To vše v situaci, kdy v samotné žalobě žalobce tvrdil, že byl zaměstnán od l. 1. 2021 do datum (předcházející pracovní neschopnost ukončena již datum), od února 2021 je opět bez zaměstnání.

20. Nalézací soud tedy postupoval správně, pokud žalobu v plném rozsahu zamítl. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř potvrdil, včetně správného nákladového výroku, které je v souladu s § 150 o. s. ř.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl rovněž podle § 150 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. ze shodných důvodů, které vystihl již soud prvního stupně. V souladu s judikaturou (např. nález Ústavního soudu ze dne sp. zn. II. ÚS 828/06 ze dne datum) umožnil účastníkům vyjádřit se k uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).