31 A 13/2026

Rubrum

USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Jurečkovou ve věci žalobkyně A. D. bytem X proti žalovanému Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní schránka 21, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu o návrhu na vydání předběžného opatření t a k t o:

Výrok

Žalovaný a Policie ČR, odbor cizinecké policie jsou povinni strpět pobyt žalobkyně na území České republiky po dobu řízení o žalobě vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 31A 13/2026.

Odůvodnění

1. Žalobkyně, státní občanka Ukrajiny, po vypuknutí válečného konfliktu v dubnu 2022 opustila území Ukrajiny a vycestovala do Bulharska, kde jí byla zřejmě udělena dočasná ochrana. V té době byla žalobkyně nezletilá a nevěděla, že se stala její držitelkou. Následně se v květnu 2022 vrátila na Ukrajinu, ze které opět vycestovala v březnu 2026. Dne 30. 3. 2026 se dostavila do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Praze, kde požádala o udělení dočasné ochrany.

2. Žalovaný její žádost posoudil jako nepřijatelnou a vrátil jí formulář žádosti s odůvodněním, že je nebo byla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo Schengenského prostoru, přičemž bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb. Žalobkyně přitom uvedla, že dočasnou ochranu v Bulharsku sice dříve měla, tato však již není platná.

3. Proti tomuto postupu žalovaného podobou vyhodnocení žádosti o dočasnou ochranu podala žalobkyně žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který označuje za nezákonný.

4. Současně v žalobě navrhla, aby soud vydal předběžné opatření, kterým uloží žalovanému a odboru cizinecké policie Policie České republiky povinnost strpět pobyt žalobkyně na území České republiky po dobu soudního řízení. Tento návrh odůvodnila tím, že nemá žádné pobytové oprávnění. Je sice držitelkou biometrického cestovního dokladu, na jehož základě může bezvízově pobývat na území Schengenského prostoru po dobu 90 dnů, po uplynutí této lhůty však tuto možnost ztratí a současně nemá jinou možnost, jak získat pobytové oprávnění.

5. Žalobkyně dále uvedla, že není ve veřejném zájmu, aby cizinci pobývali na území České republiky nelegálně, což ostatně není ani jejím zájmem. Upozornila, že v případě vydání rozhodnutí o správním vyhoštění by sice měly být stanoveny překážky vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců, a takové rozhodnutí by po dobu trvání válečného konfliktu nebylo vykonatelné, nicméně i přesto by vůči ní mohly být uplatněny další nepříznivé důsledky.

6. Konkrétně poukázala na to, že dosud není vedena v informačních systémech, zejména v Schengenském informačním systému nebo v evidenci nežádoucích osob. V případě nelegálního pobytu by jí však hrozilo uložení pokuty a povinnost uhradit náklady správního řízení, které by vznikly v důsledku nesprávného postupu žalovaného. Tyto potenciální sankce podle žalobkyně představují vážnou újmu, která jí bezprostředně hrozí.

7. Žalobkyně proto uzavřela, že nemá jinou možnost, jak si zajistit legální pobyt na území České republiky než prostřednictvím předběžného opatření, kterým by byla její pobytová situace dočasně upravena do doby rozhodnutí o žalobě. Navržený postup má být podle ní v souladu s dosavadní judikaturou správních soudů.

8. Žalovaný k návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření uvedl, že žalobkyně odůvodňuje svůj návrh zejména tím, že může na území České republiky pobývat na základě bezvízového styku pouze po omezenou dobu 90 dnů v rámci 180 dnů, přičemž tato lhůta jí má uplynout přibližně za dva měsíce od podání žaloby. Po jejím uplynutí by se její pobyt stal neoprávněným. Současně tvrdí, že se nemůže vrátit na území Ukrajiny z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu a nemá ani možnost získat jiné pobytové oprávnění.

9. Žalobkyně dále poukazuje na to, že po skončení jejího oprávněného pobytu jí hrozí zahájení řízení o správním vyhoštění, případné uložení správního vyhoštění, zákaz vstupu na území členských států, jakož i zápis do Schengenského informačního systému a evidence nežádoucích osob. Tyto možné důsledky považuje za vážnou újmu ve smyslu § 38 s. ř. s.

10. Žalovaný s tímto hodnocením nesouhlasí. Uvádí, že žalobkyně ve svém návrhu neuvedla žádné konkrétní individuální okolnosti, které by nasvědčovaly hrozbě vážné újmy, nýbrž setrvala pouze v rovině obecných tvrzení o možných důsledcích neoprávněného pobytu. Taková tvrzení podle žalovaného nepostačují k naplnění podmínky vážné újmy ve smyslu § 38 s. ř. s.

11. Žalovaný zdůraznil, že případné negativní důsledky spojené s neoprávněným pobytem na území České republiky nelze považovat za újmu vzniklou nezávisle na vůli žalobkyně, neboť by byly důsledkem jejího vlastního rozhodnutí setrvat na území bez příslušného pobytového oprávnění. V tomto ohledu poukázal na to, že žalobkyně již v minulosti využila možnosti získat pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany, a to v Bulharsku.

12. Podle žalovaného žalobkyně nemá právo domáhat se udělení dočasné ochrany v jiném členském státě, resp. v České republice, jestliže jí již bylo takové oprávnění poskytnuto v jiném členském státě. Má-li žalobkyně obavy z návratu na Ukrajinu, měla by využít ochrany, která jí byla poskytnuta v Bulharsku, případně usilovat o její opětovné získání. Nic jí přitom nebrání, aby tak učinila.

13. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že nemá žádnou jinou možnost legalizace pobytu na území České republiky. Uvádí, že občanům Ukrajiny je v současné době umožněno žádat o vybraná pobytová oprávnění, a to i prostřednictvím zastupitelských úřadů, přičemž v určitých případech lze upustit od povinnosti osobního podání.

14. S ohledem na výše uvedené žalovaný dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny zákonné podmínky pro vydání předběžného opatření podle § 38 s. ř. s., neboť žalobkyně neprokázala hrozbu vážné újmy.

15. Žalovaný proto navrhl, aby soud návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření zamítl.

16. Podle § 38 odst. 1 s.ř.s. byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.

I. Obecná východiska k předběžnému opatření ve správním soudnictví

17. Institut předběžného opatření slouží k zajištění účinné soudní ochrany v situacích, kdy by bez jeho vydání mohla být v průběhu soudního řízení způsobena újma, jež by byla nevratná nebo jen obtížně napravitelná. Podmínky pro jeho vydání jsou přitom konstruovány nezávisle na konečném posouzení důvodnosti žaloby ve věci samé; soud však musí alespoň předběžně posoudit, zda žaloba není zjevně nepřípustná či nedůvodná a zda je osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů.

18. V projednávané věci žalobkyně brojí žalobou podle § 82 s. ř. s. proti postupu žalovaného spočívajícímu ve vrácení její žádosti o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelné podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina. Soud konstatuje, že podle ustálené judikatury správních soudů i Nejvyššího správního soudu je takový úkon zásahové povahy způsobilý soudního přezkumu a že zákonné vyloučení přezkumu nelze v těchto případech aplikovat pro rozpor s právem Evropské unie. Pro účely rozhodnutí o předběžném opatření se proto soud žalobou zabýval a nepovažoval ji za zjevně nepřípustnou. (srov. např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 57 A 67/2023–37, body 16 až 20; ze dne 24. 7. 2024, č. j. 57 A 34/2024–31, body 23 až 25, nebo ze dne 30. 9. 2024, č. j. 57 A 60/2024–37, body 18 až 21).

II. Posouzení hrozby vážné újmy

19. Z obsahu správního spisu a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně pobývá v současné době na území České republiky pouze na základě bezvízového styku podle nařízení (EU) 2018/1806, jenž je omezen na dobu 90 dnů v období 180 dnů. Po uplynutí této doby nebude disponovat žádným oprávněním k pobytu na území České republiky ani v jiném členském státě Evropské unie.

20. Pokud by v mezidobí nebylo o žalobě rozhodnuto a současně by nedošlo k zatímní úpravě poměrů, ocitla by se žalobkyně v postavení osoby pobývající na území České republiky neoprávněně. Tato situace by ji vystavila reálné hrozbě zahájení řízení o povinnosti opustit území, případně řízení o správním vyhoštění podle zákona o pobytu cizinců, se všemi s tím spojenými důsledky, včetně možného zákazu vstupu na území členských států Evropské unie.

21. Správní soudy přitom setrvale dovozují, že hrozba nelegálního pobytu a s ní spojených sankčních následků představuje vážnou újmu ve smyslu § 38 odst. 1 s. ř. s., neboť může mít zásadní a dlouhodobý dopad do právní a osobní sféry cizince, a to ještě před meritorním přezkumem napadeného postupu správního orgánu. (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 7. 2023, č. j. 77 A 30/2023–26, bod 12; ze dne 6. 10. 2023, č. j. 57 A 67/2023–17, bod 9; ze dne 5. 1. 2024, č. j. 57 A 1/2024–17, bod 10; ze dne 28. 2. 2024, č. j. 77 A 10/2024–49, bod 7; nebo ze dne 15. 1. 2025, č. j. 57 A 2/2025–14, bod 10)

22. V projednávané věci má hrozící újma o to větší intenzitu, že žalobkyně uvádí nemožnost návratu do země původu z důvodu pokračujícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Případný návrat by pro ni představoval riziko zásahu do základních práv chráněných čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud současně přihlédl i k tvrzení žalobkyně o existenci osobního vztahu na území České republiky, neboť její partner zde pobývá na základě udělené dočasné ochrany, což zakládá relevantní vazbu k území ve smyslu čl. 8 Úmluvy. 23.

22. Soud proto uzavírá, že tvrzená újma není abstraktní ani hypotetická, ale plyne přímo z právního postavení žalobkyně a časového omezení jejího pobytu. Hrozba vážné újmy je tak v projednávané věci osvědčena.

III. Otázka přičitatelnosti újmy žalobkyni

24. Žalovaný namítá, že případná újma je důsledkem rozhodnutí žalobkyně samotné, neboť má možnost vycestovat do Polské republiky, kde v minulosti získala dočasnou ochranu, případně o ni znovu požádat.

25. S touto námitkou se soud neztotožňuje. Nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby se domáhala ochrany svých práv pouze za cenu opuštění území České republiky a faktické rezignace na soudní ochranu, jejímž cílem je přezkum zákonnosti postupu žalovaného. Takový požadavek by byl v rozporu s právem na účinný přístup k soudu.

26. Stejně tak nelze žalobkyni vytýkat, že by si hrozící újmu způsobila sama tím, že setrvává na území České republiky bez pobytového oprávnění. Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že po cizinci nelze požadovat, aby předcházel možné nenahraditelné újmě tím, že se vědomě vystaví riziku správního vyhoštění a s tím spojených sankcí.

27. Argumentace žalovaného o dostupnosti jiných pobytových oprávnění nemůže obstát již proto, že hypotetická existence alternativních pobytových institutů nezbavuje soud povinnosti posoudit hrozící újmu v konkrétním procesním postavení žalobkyně, která se domáhá ochrany práv plynoucích z unijní úpravy dočasné ochrany.

IV. Proporcionalita a zásah do veřejného zájmu / práv třetích osob

28. Předběžným opatřením soud pouze dočasně upravuje poměry účastníků a nepředjímá výsledek řízení ve věci samé. Uložením povinnosti strpět pobyt žalobkyně na území České republiky není nepřiměřeně dotčen veřejný zájem ani práva třetích osob.

29. Naopak neudělení předběžné ochrany by mohlo vést k nevratným zásahům do základních práv žalobkyně ještě předtím, než soud přezkoumá zákonnost postupu žalovaného. Dočasná stabilizace pobytového postavení žalobkyně je proto přiměřeným a nezbytným prostředkem k zajištění účinné soudní ochrany.

30. Soud považuje za odůvodněné uložit totožnou povinnost i Policii České republiky, neboť právě tato složka veřejné moci je oprávněna činit úkony směřující k ukončení pobytu cizince na území. Po Policii České republiky lze splnění této povinnosti spravedlivě požadovat.

V. Závěr o důvodnosti návrhu

31. Soud shrnuje, že v projednávané věci jsou splněny všechny kumulativní podmínky pro vydání předběžného opatření podle § 38 odst. 1 s. ř. s. Návrh na zahájení řízení byl podán, předběžné opatření bylo navrženo účastnicí řízení a byla osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů pro hrozící vážnou újmu.

32. Z těchto důvodů soud návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření vyhověl a uložil žalovanému, jakož i Policii České republiky, aby strpěli pobyt žalobkyně na území České republiky do pravomocného skončení řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§104 odst. 3 písm. c) s.ř.s.]. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (srov. § 38 odst. 4 věta druhá s. ř. s.). Praha, 15. květen 2026 Mgr. Jana Jurečková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.