32 A 8/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Veselou, ve věci žalobce A. A., nar. X st. přísl. Syrská arabská republika t. č. bytem v ČR X zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalované Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Náměstí hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 poštovní schránka 155/SO v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2026, č. j. MV-1493-4/SO-2026 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 18. 2. 2026. č. j. MV-1493-4/SO-2026 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobci, občanovi Syrské arabské republiky, bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění na území podle § 33 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „o pobytu cizinců“) s platností od 7. 9. 2023 do 6. 9. 2024. Následně mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem strpění pobytu na území s platností od 24. 9. 2024 do 23. 9. 2025. Dne 24. 6. 2025 podal žalobce žádost ve smyslu § 44a o pobytu cizinců o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. Žádost odůvodnil trvajícími důvody, pro které mu bylo vydáno dlouhodobé vízum za účelem strpění.

2. Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2025, č. j. OAM-19143-12/DP-2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla jeho žádost zamítnuta a platnost povolení neprodloužena. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 3. 12. 2025 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 2. 2026, č. j. MV-1493-4/SO-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žádost žalobce byla zamítnuta podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 36 odst. 3 a § 38 odst. 2 o pobytu cizinců, protože správní orgán dospěl k závěru, že pominuly důvody, pro které bylo žalobci uděleno vízum za účelem strpění pobytu.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

4. Žalobce namítá zejména, že: - bezpečnostní situace v Sýrii zůstává nestabilní a důvody bránící jeho návratu nadále trvají, - žalovaná se nevypořádala s konkrétními odvolacími námitkami a pouze převzala závěry správního orgánu prvního stupně, - nový vývoj v regionu představuje další překážku vycestování, přičemž nebezpečí by žalobci hrozilo i v Libanonu, - nebyly řádně zohledněny individuální okolnosti případu, zejména dopady vycestování na jeho soukromý a rodinný život, studium a faktickou ztrátu zázemí v zemi původu.

5. Žalobce uvedl, že nesouhlasí se závěrem, že se situace v zemi původu zlepšila natolik, aby odpadly důvody pro udělení víza za účelem strpění. Odkázal na aktuální zprávu EUAA z prosince 2025 a další podklady, podle nichž přechodná vláda nekontroluje tak rozsáhlé území, jak uvádí správní orgány. Dále v zemi působí další významní aktéři, zejména izraelské ozbrojené síly a jiné ozbrojené skupiny, jejichž vliv nebyl zohledněn. Násilí a ozbrojené střety pokračují i v oblastech označovaných za stabilní, včetně velkých měst.

6. Dle žalobce žalovaná na tyto námitky konkrétně nereagovala, nevysvětlila rozpory mezi svými závěry a předloženými důkazy a neopatřila si nové podklady. Tím porušila svou povinnost řádně se vypořádat s odvolacími námitkami.

7. Žalobce proto považuje rozhodnutí nejen za věcně nesprávné, ale i za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z něj není patrné, proč byly jeho zásadní argumenty odmítnuty. Odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž musí rozhodující orgán konkrétně vysvětlit, v čem spočívá nesprávnost uplatněných námitek.

8. Žalobce poukázal na aktuální vývoj v Sýrii a širším regionu, který podle něj potvrzuje, že důvody bránící jeho návratu nadále trvají.

9. K situaci mezi syrskou vládou a SDF: Přestože byla uzavřena nová dohoda o příměří, konflikt zůstává velmi nestabilní. Před jejím uzavřením došlo k rozsáhlým bojům, zejména v okolí Aleppa a na východě země, s řadou civilních i vojenských obětí. Příměří bylo dosaženo především díky vojenskému tlaku vlády a existuje reálné riziko jeho rychlého porušení. Situaci proto nelze považovat za stabilizovanou.

10. Dále k bezpečnostní situaci v Sýrii uvedl, že Syrská vláda nadále čelí ozbrojeným skupinám včetně stoupenců bývalého režimu a bojovníků Islámského státu. Boje probíhají i v oblastech považovaných za vládou kontrolovaných, například v regionech Latákie a Homs. Ani v těchto oblastech proto nelze hovořit o bezpečném prostředí.

11. Ozbrojený konflikt mezi Íránem a Izraelem s podporou dalších států představuje novou významnou okolnost, kterou je třeba při posouzení věci zohlednit. Žalobce odkázal na judikaturu NSS, podle níž lze přihlížet i k zásadním skutečnostem vzniklým po vydání správního rozhodnutí, pokud souvisejí se zákazem navracení do nebezpečného prostředí (princip non-refoulement).

12. Tento regionální konflikt dopadá na žalobce několika způsoby:

13. Bezpečnostní rizika přímo v Sýrii – dopady konfliktu se projevují i na syrském území, zejména v oblastech u izraelských hranic, odkud žalobce pochází.

14. Riziko další eskalace – Sýrie může být do konfliktu vtažena, což dokládají rostoucí incidenty a napětí na syrsko-libanonské hranici.

15. Zhoršení humanitární situace – do Sýrie proudí desetitisíce osob prchajících z Libanonu, což zvyšuje tlak na ubytovací a humanitární kapacity země.

16. Žalobce dále zdůraznil nemožnost legálně vyřídit pobytové oprávnění – konzulární oddělení českého velvyslanectví v Libanonu bylo uzavřeno a případná cesta do Libanonu by sama o sobě představovala bezpečnostní riziko.

17. Do regionu prakticky nelétají běžné komerční spoje, což dále komplikuje možnost vycestování.

18. Žalobce je proto toho názoru, že Sýrie zůstává bezpečnostně i humanitárně nestabilní, navíc negativně ovlivněná regionálním konfliktem. Důvody, pro které mu bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, nepominuly a návrat do země původu nadále není možný.

19. Žalobce dále namítl, že žalovaná se dostatečně nevypořádala s jeho argumenty týkajícími se možnosti vnitřního přesídlení ani s námitkami ohledně nepřiměřeného zásahu do jeho soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy.

20. K možnosti vnitřního přesídlení uvedl, že samotný vysoký počet navrátilců do Sýrie není důkazem bezpečnosti či reálnosti návratu. Většina návratů je dobrovolná a týká se osob, které mají v zemi alespoň určité rodinné nebo materiální zázemí.

21. Situace žalobce je odlišná. V Sýrii nežije od pěti let, nemá tam žádné rodinné příslušníky ani jiné zázemí. Vzhledem k rostoucímu počtu navrátilců a osob přicházejících z Libanonu lze navíc očekávat další přetížení humanitárního systému. Návrat žalobce by proto s vysokou pravděpodobností vedl k materiální nouzi a ohrožení jeho základních životních podmínek.

22. Žalobce dále odkázal na stanoviska UNHCR, podle nichž Sýrie nadále čelí závažným bezpečnostním a humanitárním problémům, včetně zničené infrastruktury, omezeného přístupu k základním službám a přetrvávajícího nebezpečí nevybuchlé munice.

23. Z těchto důvodů žalobce trvá na tom, že jeho nucený návrat do Sýrie by byl v rozporu se zásadou non-refoulement. Důvody bránící vycestování podle něj nadále trvají a alternativní řešení v podobě vycestování do Libanonu za účelem získání pobytového oprávnění již není reálně možné.

24. Žalovaná ve vyjádření k žalobě plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterým potvrdila zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem strpění na území.

25. Podle ní většina žalobních námitek jsou námitky žalobce již uplatněné v odvolání, s nimiž se vypořádala v napadeném rozhodnutí.

26. K odkazu žalobce na rozsudek NSS č. j. 5 Azs 89/2022 uvedla, že se týká správního vyhoštění cizince, a proto jej nepovažuje za použitelný na projednávanou věc.

27. Dále nesouhlasila s tvrzením, že by neprodloužení pobytového oprávnění vedlo k porušení zásady non-refoulement. Odkázala na závěry správního orgánu I. stupně, který se podle jejího názoru dostatečně zabýval možností vnitřního přesídlení v Sýrii. Současně uvedla, že žalobce netvrdí žádné individuální okolnosti, které by jej významně odlišovaly od ostatních navracejících se syrských uprchlíků.

28. K námitce uzavření konzulárního úseku českého velvyslanectví v Libanonu uvedla, že velvyslanectví je nadále v provozu a dlouhodobě zajišťuje zastupování českých zájmů i pro občany Sýrie.

29. Poté uzavřela, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro zamítnutí žádosti o prodloužení pobytu za účelem strpění, správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a neporušily základní zásady správního řízení. Proto setrvává na názoru, že napadené rozhodnutí bylo správné a zákonné.

III. Posouzení žaloby

30. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. V souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť účastníci se na výzvu nevyjádřili.

31. Žaloba je důvodná.

32. Ve věci je veden spor o neprodloužení dlouhodobého pobytu za účelem strpění na území podle § 43 odst. 1 o pobytu cizinců.

33. Soud předně přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska vad, k nimž je povinen přihlédnout z moci úřední. Současně vadu nepřezkoumatelnosti namítl sám žalobce v žalobě. Soud shledal, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v nevypořádání se se všemi námitkami uvedenými v odvolání.

34. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, která souvisí zpravidla s nedodržením požadavků kladených procesním právním předpisem na výrok a odůvodnění správních rozhodnutí.

35. Dle § 68 odst. 3 věta první správního řádu, v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

36. K nepřezkoumatelnosti soud poukazuje na ustálenou judikaturu správních soudů, dle které zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 7. 2022, č. j. 7 As 342/2020 – 30 zdůraznil, že „[…] nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 – 76, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.“ (srov. bod [10] cit. rozsudku).

37. Podobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil i v rozsudku ze dne 27. 9. 2022, č. j. 6 As 17/2020 – 74, bod [35], kde se uvádí následující: „Nepřezkoumatelnost správního či soudního rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí s ohledem na nemožnost zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 – 76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je tak vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména v těch případech, kdy správní orgán nebo soud opomene na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 – 45 či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 – 64).

38. Součástí odůvodnění je informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

39. Vzhledem k tomu, že předmětem soudního přezkumu jsou zpravidla rozhodnutí o odvolání, může být nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí dána též tím, že se odvolací orgán nezabýval všemi odvolacími námitkami, tedy že nevyčerpal celý rozsah odvolání (viz rozsudky NSS 3 As 51/2007-84 a 8 Afs 66/2008-71). Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů.

40. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí č. j. 9 As 66/2009-46 k tomu uvedl a shrnul, že z "odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši (§ 68 odst. 3 správního řádu z roku 2004)".

41. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaná nedostála všem podmínkám kladeným na obsah odůvodnění. Napadené rozhodnutí obsahuje právní úpravu, ze které žalovaná vycházela, zjištění ze spisového materiálu, závěry prvostupňového rozhodnutí a dále samotné vypořádání s námitkami žalobce od str. 8 do str. 10.

42. Žalovaná ve vypořádání s námitkami vycházela z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, kdy správní orgán vycházel ze zprávy o Bezpečnostní situaci v Sýrii ze 2. 9. 2025 v souladu se Zprávou agentury EU pro azyl (EUAA) o metodologii informací o zemích původu a dalších nezávislých zdrojů a relevantních veřejně dostupných informací.

43. Co se týče samotného vypořádání se s námitkami žalobce, žalovaná uvedla, že část Sýrie má zajištěnou bezpečnost a veřejný pořádek umožňuje žalobci návrat na bezpečnou část území Sýrie. Smyslem dlouhodobého pobytu za účelem strpění je pouze zajištění určité ochrany po omezenou dobu trvání překážky na vůli cizince nezávislé. Bylo na žalobci, aby správnímu orgánu poskytl veškeré relevantní informace. Žalobce však žádné konkrétní překážky neprokázal ani před orgánem prvního stupně ani před odvolacím orgánem. Obavu žalobce, že by mohl být terčem individualizovaného násilí či ohrožení, nelze posoudit jako překážku k vycestování na vůli nezávislou.

44. Dále žalovaná uvedla, že 7. 10. 2025 došlo k podepsání dohody o příměří mezi syrskou vládou a velitelem SDF. K námitce žalobce týkající se nezhodnocení jednotlivých aspektů porušení práva na respektování rodinného a soukromého života žalovaná odkázala na aktuální správní judikaturu a uvedla konkrétní správní rozhodnutí. Neudělení dlouhodobého pobytu za účelem strpění nepředstavuje porušení čl. 8 Úmluvy. K porušení může dojít pouze výlučně v souvislosti s vyhoštěním cizinců. Právo pobývat na území České republiky nepatří do kategorie základních lidských práv. Právní řád České republiky nezakotvuje právo cizince na pobyt na území České republiky.

45. K námitce žalobce, že na území České republiky studuje a má rodinné příslušníky, žalovaná uvedla, že žalobce mohl požádat o jiný typ pobytového oprávnění již dříve. Na základě posouzení přiměřenosti dopadu neudělení dlouhodobého pobytového oprávnění automaticky nevzniká ze zákona pobytové oprávnění. I případná shledaná nepřiměřenost nemůže být důvodem pro prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem strpění.

46. Žalovaná rovněž uvedla, že žalobce může podat žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a nadále pobývat na území České republiky.

47. Po přezkoumání odvolání žalobce a správního spisu dospěl soud k závěru, že žalovaná se v napadeném rozhodnutí nevypořádala se všemi odvolacími námitkami uplatněnými žalobcem.

48. Žalobce v odvolání výslovně poukazoval na aktualizovanou zprávu Agentury Evropské unie pro azyl (EUAA) týkající se situace v Sýrii z prosince 2025. Na podporu svých tvrzení současně předložil mapový podklad obsahující nejnovější zjištění a informace EUAA vztahující se k bezpečnostní situaci v zemi původu. Tato mapa ukazovala, že situace v zemi je odlišná od stavu, který popisoval prvostupňový orgán.

49. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nicméně nijak nevyplývá, že by se žalovaná s těmito předloženými skutečnostmi jakkoli věcně vypořádala. Žalovaná se omezila na převzetí a reprodukci závěrů správního orgánu prvního stupně, který vycházel ze zprávy EUAA ze září 2025.

50. Žalovaná tak nevysvětlila, z jakého důvodu nepovažovala aktualizovanou zprávu EUAA z prosince 2025 ani další žalobcem předložené podklady za relevantní pro posouzení věci, a nezabývala se ani jejich případným dopadem na žádost žalobce.

51. Žalobce v odvolání dále namítal, že za současné situace nemá reálnou možnost požádat o jiné pobytové oprávnění. Uvedl, že podání takové žádosti by vyžadovalo jeho vycestování do Libanonské republiky a osobní podání žádosti na příslušném zastupitelském úřadu České republiky v Bejrútu. Tento postup je však podle žalobce spojen s významnými administrativními překážkami a současně naráží na složitou bezpečnostní a politickou situaci v Libanonu. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že pro vstup na území Libanonu by si musel předem zajistit vstupní vízum, přičemž ani splnění této podmínky nezaručuje jeho vpuštění na území státu. Podle žalobce totiž v posledních měsících docházelo k omezování vstupu státních příslušníků Sýrie na území Libanonu, zejména v případech, kdy tito cizinci nedisponovali platným pobytovým oprávněním vydaným některým z členských států Evropské unie. Žalobce rovněž poukázal na to, že konzulární oddělení českého velvyslanectví v Libanonu bylo uzavřeno.

52. Žalovaná se však s uvedenou odvolací námitkou řádně nevypořádala. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se omezila pouze na konstatování, že žalobce měl o příslušné pobytové oprávnění požádat již v dřívější době, aniž by se blíže zabývala konkrétními překážkami, na které žalobce ve svém odvolání poukazoval.

53. Jestliže žalovaná v průběhu řízení apelovala na žalobce legalizovat si svůj pobyt na území České republiky prostřednictvím jiného pobytového oprávnění, bylo její povinností srozumitelně vysvětlit, jakým konkrétním způsobem měl žalobce za daných skutkových a právních okolností postupovat. Současně byla povinna vypořádat se s námitkou žalobce týkající se bezpečnostní a politické situace v Libanonu, zejména v Bejrútu, a posoudit, zda tyto okolnosti nepředstavují objektivní překážku pro vycestování žalobce za účelem podání žádosti o pobytové oprávnění. Neučinila-li tak, zatížila své rozhodnutí nedostatkem řádného odůvodnění.

54. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádala s podstatnými odvolacími námitkami žalobce, které byly významné pro posouzení splnění podmínek pro prodloužení jeho pobytového oprávnění, a s přihlédnutím k ustálené judikatuře správních soudů vztahující se k požadavkům na přezkoumatelnost správních rozhodnutí, dospěl soud k závěru, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Absence řádného vypořádání relevantních námitek žalobce totiž znemožňuje soudu přezkoumat úvahy, jimiž byla žalovaná při svém rozhodování vedena, a ověřit zákonnost jejích závěrů.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

55. Jelikož soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, zrušil ho v souladu s § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

56. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci, který měl v řízení plný úspěch však náhrada nákladů nenáleží, neboť byl zastoupen neziskovou organizací a takové dle závěrů Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2017 č. j. 7 As 294/ 2017-20 náhrada nákladů řízení nenáleží, nýbrž jen právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Organizace pro pomoc uprchlíků účelně vynaložené náklady soudu nedoložila a ani o náhradu nákladů nežádala. Žalované, která neměla úspěch věci, právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 15. července 2026 Mgr. Andrea Veselá v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.