32 Ad 2/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Veselou ve věci žalobkyně: Ing. A. B., nar. X, bytem X, zastoupené Mgr. Hynkem Navrátilem, advokátem se sídlem Wenzigova 5, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2025, č. j. X takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2025, č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6.134,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobkyně jménem svého manžela požádala dne 2. 6. 2025 o navýšení jeho invalidního důchodu. Skutečnost, že může za svého manžela O. B. jednat, doložila plnou mocí zplnomocňující ji ke všem právním úkonům. Manžel žalobkyně zemřel dne X.

2. Rozhodnutím ze dne 25. 8. 2025, č.j. X bylo dle ust. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu řízení ve věci této žádosti zastaveno, z důvodu, že bylo zahájeno osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

3. Žalobou napadeným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí a rozhodnutí bylo potvrzeno.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně zrekapitulovala předchozí řízení s tím, že uvedla, že v námitkách namítala nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí a to z důvodu, že v něm není uvedené, v čem správní orgán spatřuje její neoprávněnost zastupovat jejího manžela. Dále v námitkách uvedla, že správní orgán nevyužil možnost ji vyzvat k odstranění vad její žádosti.

5. Následně žalobkyně uplatnila v podstatě jen jednu žalobní námitku a to nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, a to z důvodu, že se žalovaný nevypořádal s její námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí a rozhodnutí z tohoto důvodu nezrušil.

6. Žalovaná s odkazem na zákonná ustanovení a judikaturu Nejvyššího správního soudu rozvedla, proč má za to, že její rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně přezkoumatelné je.

7. Dále uvedla, že žalobkyně doložila k žádosti svého manžela generální plnou moc ze dne 4. 4. 2023.

8. Podle ust. § 33 odst. 2 písm. d) správního řádu může být zmocnění uděleno i v jiném rozsahu než v rozsahu uvedeném v odst. 2 písm. a) až c). Pod toto písmeno pak spadá i „generální plná moc“ jako obecná plná moc, jejíž rozsah není omezen a opravňuje zmocněnce ke všem úkonům (typicky k jednání před soudy a orgány státní správy).

9. Žalovaná se odkázala na Závěr č. 113 Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu vydaný dne 10. 4. 2012, v němž je deklarováno, že generální plnou moc lze podřadit právě pod ustanovení § 33 odst. 2 písm. d) s.ř., ale pouze v případě generální plné moci udělené advokátovi. V řízení o žádosti o důchod, je tedy generální plná moc pro manžela nepřístupná.

III. Posouzení žaloby

10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

11. Soud ve věci nařídil ústní jednání.

12. Ze správního spisu pak zjistil, že žalobkyně podala jménem svého manžela dne 2. 3. 2026 žádost o invalidní důchod. K této žádosti přiložila generální plnou moc danou jí svému manželovi.

13. O žádosti bylo rozhodnuto rozhodnutím ze dne 25. 8. 2025, č.j. X bylo dle ust. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastaveno řízení ve věci této žádosti, z důvodu, že bylo zahájeno osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Důvod proč je žalobkyně resp. její manžel považován za osobu k zahájení řízení zjevně neoprávněnou, v odůvodnění uveden není.

14. Žalobkyně podala do rozhodnutí námitky a připojila k nim plnou moc svého manžela ze dne 4. 4. 2026, kterou ji manžel zplnomocnil ke všem úkonům. Žalobkyně byla následně vyzvána, aby doložila úředně ověřenou plnou moc, což učinila.

15. Žalovaný se v rozhodnutí k námitkám žalobkyně explicitně nevyjádřil, pouze rozvedl, proč považuje takovou plnou moc za nedostatečnou. K námitce, že žalobkyně nebyla po podání žádosti, tj. v době, kdy ještě její manžel žil, vyzvána k odstranění vady podání, se nijak nevyjádřil.

16. Žaloba je důvodná.

17. Soud přisvědčil žalobní námitce spočívající v tom, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož se nevypořádalo s námitkami žalobkyně.

18. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu „[v] odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“.

19. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, z jakého důvodu správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů přitom musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Na určitou námitku pak může správní orgán reagovat i tak, že v odůvodnění prezentuje odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, čímž se s námitkami účastníka řízení minimálně implicite vypořádá. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení, přičemž o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů se jedná zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014-78, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016- 64, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, či ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/2018-23). Městský soud pro úplnost uvádí, že „zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.“ (např. rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2023, č. j. 2 Afs 60/2022-47).

20. Nadto je nezbytné upozornit, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je správní řízení „ovládáno zásadou jednotnosti řízení. Tato zásada znamená, že řízení představuje jeden celek až do vydání rozhodnutí a pojímá se dohromady (ve svém komplexu). Jako jeden celek jsou vnímána též všechna rozhodnutí vydaná v jednotlivých fázích řízení“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2007, č. j. 3 As 51/2006-65, ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006 – 86, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64, bod 73, ze dne 7. 9. 2016, č. j. 2 Afs 143/2016-29, nebo ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47). Správní orgán druhého stupně může jednak na závěry uvedené v odůvodnění správního orgánu stupně prvního odkázat popř. je doplnit, ne však jeho odůvodnění zcela nahradit, jak tomu bylo v tomto případě.

21. Soud tak v tomto případě souhlasí se žalobkyní, že prvostupňové rozhodnutí neuvedlo žádný konkrétní důvod, proč považuje žalobkyni za osobu k podání žádosti zjevně neoprávněnou. Žalobkyně tak nemohla na tuto argumentaci v námitkách nijak reagovat. Žalobkyně se o vadě podání dozvěděla až z druhoinstančního rozhodnutí, kdy ji s ohledem na smrt svého manžela již nebyla schopna dle představy správního orgánu odstranit, tj. nechat manžela podepsat speciální plnou moc pro toto řízení popř. pro podání žádosti.

22. Soud v tomto případě upozorňuje též na závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 12. 5. 2010, č. j. 8 As 60/2009-73, dle kterého „účelem soudního přezkumu není lpění na formální dokonalosti správních rozhodnutí, ale účinná ochrana veřejných subjektivních práv adresátů veřejné správy“. V tomto případě ale bylo na místě již v rozhodnutí prvního stupně uvést konkrétní důvod zastavení řízení, právě z důvodu, aby účastník řízení mohl v dalším řízení účinně chránit svá veřejná subjektivní práva. Byla tak porušena zásada dvojinstančnosti, ke které se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 3. 2024, č.j. 5 As 74/2022 – 33: „

28. K tvrzenému porušení zásady dvojinstančnosti Nejvyšší správní soud uvádí, že tato zásada není zásadou absolutní, která by musela nutně převážit nad všemi ostatními zájmy (zejména na rychlosti řízení v situaci, kdy jde již o několikáté odvolací řízení v téže věci, jako tomu bylo i v projednávaném případě). Tento soud již v minulosti zdůraznil, že zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně by mělo být až krajní možností, jak případné vady rozhodnutí správního orgánu I. stupně řešit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34, publ. pod č. 3837/2019 Sb. NSS). I kdyby tedy odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nebylo dostatečné, tato vada by byla odstranitelná v rámci odvolacího řízení. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje se závěry krajského soudu o tom, že tvrzené vady prvostupňového řízení a rozhodnutí nemohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného.“ 23. Toto však není případ žalobkyně, která vůbec neznala důvod, proč je považovaná za osobu k podání žádosti zjevně neoprávněnou, a nemohla se tak kvalifikovaně proti zastavení řízení odvolat resp. podat námitky. Následně proto uvedla dvě zásadní námitky a to, že rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné a dále namítla, proč nebyla vyzvána k nápravě. Ani k jedné z těchto námitek se žalovaný nevyjádřil, pouze v rozhodnutí poprvé uvedl, že problém je v plné moci a až v rámci námitkového řízení vyzval žalobkyni k doložení avšak pouze ověřené plné moci. Žalobkyni tak byla před rozhodnutím žalované skutečně vyzvána avšak nikoliv k doložení speciální plné moci, ale k doložení ověřené plné moci, kterou již doložila a o které správní orgán následně uzavřel, že je nedostatečná.

24. Pokud k těmto námitkám není v žalobou napadeném rozhodnutí nic uvedené, pouze žalovaný přistoupil k tomu, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nepřípustně doodůvodnil, a nijak se nevyjádřil k námitce žalobkyně, že nebyla vyzvána k odstranění vady podání, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

25. Soud dále k postupu žalovaného a správního orgánu prvního stupně uvádí, že v žalobou napadeném rozhodnutí se sice uvádí, že žalobkyně byla při podání žádosti na nedostatky plné moc upozorněna. Ze spisu však taková skutečnost nijak nevyplývá. Proto bylo namístě ji vyzvat k opravě podání písemně.

26. Dle ust. § 45 odst. 2 správního řádu, který se na řízení o žádosti o invalidní důchod obecně vztahuje, nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).

27. S ohledem na skutečnost, že správní orgán prvního stupně žalobkyni nevyzval k odstranění vad podání, tj. k doplnění speciální plné moci (v době, kdy ještě manžel žalobkyně žil), zatížil řízení procesní vadou, kterou již nebyl schopen správní orgán druhého stupně odstranit. O to víc je pro soud nepochopitelné, že žalobkyně byla vyzvána k zaslání ověřené plné moci, když ani ověření nemohlo zhojit vadu plné moci. Bylo tedy povinností správního orgánu prvního stupně žalobkyni vyzvat k odstranění vady podání. Pokud tak správní orgán neučinil, zatížil řízení procesní vadou způsobující nezákonnost rozhodnutí.

28. Procesní postup žalované je dle soudu dalším důvodem pro zrušení rozhodnutí dle ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., dle kterého soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

29. Nad rámec shora uvedené žalobní námitky soud k samotnému zastoupení na základě generální plné moci dané manželem manželce, uvádí následující.

30. Dle ust. § 33 odst. 1 správního řádu, účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.

31. Dle odst. 2, zmocnění může být uděleno a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení, b) pro celé řízení, c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu, nebo d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.

32. V závěru č. 113 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu, který byl přijat dne 10. 4. 2012, je k tomu uvedeno, že použití generální plné moci ve správním řízení je možné připustit na základě odstavce 2 písm. d) komentovaného ustanovení, ale pouze v případě generální plné moci advokáta.

33. Generální plnou mocí dle ust. § 33 odst. 1 písm d) správního řádu se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 1. 2023, č.j. 3 As 266/2020-25, ve kterém je v závěrečných bodech uvedeno:

30. Pokud stěžovatel uvádí, že § 33 odst. 2 písm. d) správního řádu neodkazuje na konkrétní právní předpis, lze mu v tomto přisvědčit. Rovněž lze přisvědčit i tomu, že zákon o advokacii zvláštní úpravu zmocnění neobsahuje. Těmto závěrům nicméně neodpovídá komentářová literatura, která na zákon o advokacii v souvislosti s předmětným ustanovením přímo odkazuje (viz Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 33 správního řádu, přístupný v systému Beck-online: „Posledním případem je tzv. generální plná moc advokáta podle AZ. Otázce generální plné moci advokáta se věnuje závěr č. 113 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 10. 4. 2012. Podle něj není možné udělit generální plnou moc obecnému zmocněnci, nýbrž pouze advokátovi.“.

31. Nejvyšší správní považuje v souladu s výše uvedeným doporučením Ministerstva vnitra a odbornou literaturou za nezbytné akceptovat generální plnou moc udělenou advokátovi jakožto plnou moc dle § 33 odst. 2 písm. d) správního řádu. V nyní projednávané věci je generální plná moc projevem vůle žalobkyně nechat se zastupovat zvoleným právním zástupcem při různých (jak hmotněprávních, tak procesněprávních úkonech), a to v odvětvích práva, které předmětná plná moc přímo specifikuje. Vůle, kterou takto žalobkyně projevila, obsahuje logicky i zmocnění pro každé takto vedené řízení. Generální plnou moc udělenou JUDr. Grznárovi tak dle názoru Nejvyššího správního soudu lze považovat za plnou moc dle § 33 odst. 2 písm. d) správního řádu.

34. Soud má za to, že takovým zvláštním zákonem je i občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který v ust. § 441 odst. 1 uvádí, že ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec.

35. Dle odst. 2, zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.

36. Soud má tedy za to, že dle § 33 odst. 2 písm. d) správního řádu ve spojení s ust. § 441 odst. 1 a 2 občanského zákoníku lze udělit i tzv. generální plnou pro všechny právní úkony i ve správní řízení. Takovou plnou moc si lze představit u někoho, kdo pobývá např. po delší dobu v zahraničí a potřebuje, aby za něj někdo právní úkony v České republice vykonával. Dále např. u manželů, když jeden z nich je připoutaný na lůžko nebo má jiné zdravotní problémy, jako byl právě příklad žalobkyně a jejích manžela. V komentáři Wolters Kluwer autorů ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. k tomuto ustanovení se uvádí: „Pojem „procesní plná moc“ má svůj historický původ. Dnešní procesní plná moc podle § 25 o. s. ř. nemusí být zvláštní plnou mocí ani nemusí obsahovat výslovné prohlášení, že je zvláštní plnou mocí k „zahájení rozepře“; k zastupování účastníka v civilním řízení postačuje neomezená všeobecná plná moc.“ 37. Shora citovaný judikát Nejvyššího správním soudu ze dne 31. 1. 2023, č.j. 3 As 266/2020-25, dospěl rovněž k tomuto závěru, i když jen, co se týče advokátů.

38. Soud tak má za to, že je-li možné zahájit soudní řízení dle o.s.ř. na základě generální plné moci, lze tak učinit i ve správním řízení.

39. O to víc, že se jedná o generální plnou moc danou manželem manželce. V ust. § 696 o Vzájemném zastupování manželů se v odst. 1 uvádí, že manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech. To znamená, že nepotřebuje plnou moc žádnou. Řízení o žádosti o zvýšení invalidního důchodu zcela jistě nelze považovat za běžnou záležitost. V takovém případě pak manžel musí své manželce dát buď plnou moc speciální tj. jen k jednomu úkonu nebo pro to jedno konkrétní řízení, nebo pro všechna řízení týkající se invalidních důchodů, nebo plnou moc generální jako v tomto případě.

40. Soud má za to, že správní orgán neměl důvod o vůli manžela žalobkyně nebo o neexistenci střetu zájmu pochybovat. V tomto případě o to víc, že podle § 63 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zemře-li oprávněný po zahájení řízení o přiznání důchodu, vstupují do řízení a nabývají nárok na částky důchodu, které by mu náležely za života postupně manžel (manželka) a vlastní nebo osvojené děti. Proto odmítnout generální plnou moc pro manžela nedává smysl a hlavně nemá zákonný základ. IV. Závěr a náklady řízení.

41. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že je třeba napadené rozhodnutí zrušit podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Zároveň soud vrátil věc žalované podle § 78 odst. 4 s. ř. s. k dalšímu řízení s tím, že je v souladu s § 78 odst. 5 s. ř. vázána závěry soudu uvedenými v tomto rozsudku.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně se nechala před ústním jednáním ve věci zastoupit advokátem, proto ji náleží náklady zastoupení. Tyto jsou tvořeny odměnou za jeden úkon právní služby (převzetí zastoupení a účast na jednání), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí podle nového znění advokátního tarifu – částku 4 620 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) cit. vyhlášky). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny paušální částkou ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhlášky). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí částku ve výši 5.070,- Kč plus DPH ve výši 1.064,70 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.134,70 Kč, a to ve stanovené lhůtě do rukou právního zástupce žalobkyně. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 15. července 2026 Mgr. Andrea Veselá, v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.