32 Az 2/2026

Rubrum

č. j. 32 Az 2/2026 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Veselou v právní věci žalobkyně: nezl. M Č., st. příslušnice Gruzie zastoupená zákonným zástupcem M. Ch. obě bytem X právně zastoupena Mgr. Barbaru Martinů, advokátkou se sídlem Štěpánská 643/39, 11 000 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra - OAMP, IČO 00007064, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2026, č. j. OAM-1281/ZA-ZA11- ZA01-2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2026, č. j. OAM-1281/ZA-ZA11-ZA01-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává. 2 32 A 2/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu ze dne 9. listopadu 2025, kterou podala její matka. Mezinárodní ochrana ji nebyla udělena, jelikož nebyl shledán důvod pro její udělení ve smyslu ustanovení § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen „zákon“).

2. Nezletilá žalobkyně se narodila v Praze a její důvody pro udělení azylu se odvíjí od důvodů její zákonné zástupkyně (dále jen „matka žalobkyně“) a to výhrůžky smrtí ze strany rodičů a bývalého partnera matky a její účast na protestních akcích v Gruzii.

3. Rozhodnutí žalovaného stojí na závěru, že protesty již nemají takovou intenzitu jako na konci roku 2024 a že řadoví účastníci demonstrací nejsou retrospektivně obviňováni či vyšetřováni.

4. Co se týče domácího násilí žalovaný odkázal na Informaci OAMP – Gruzie: Domácí násilí. Legislativa, státní ochrana a podpora obětí ze dne 6. 8. 2025, ze které vyplývá, že existuje tísňová linka, azylové domy, sociální bydlení. Násilníka je možné vykázat z bydlení a je snaha sjednotit vyšetřování na úrovni policie i prokurátora.

5. Žalobkyní uváděné tragické případy se odehrály již před 10 lety, kdy i jí uváděná statistika obětí je datována k roku 2021. Z výše avizovaných informací o zemi původu je však zřejmé, že v posledních letech se řešení otázky domácího násilí v Gruzii ubírá pozitivním směrem a nelze v žádném případě hovořit o tom, že by byl systém monitoringu domácího násilí ze strany státu neúčinný.

6. Žalovaný tak dospěl k závěru, že nezletilé žalobkyni, ani její zákonné zástupkyni tak dle hodnocení správního orgánu nehrozí, že budou v případě návratu do vlasti vystaveny jednání, které lze považovat za pronásledování II. Podstatný obsah žaloby a vyjádření žalované 7. Žalobkyně namítla, že správní orgán nedostál své povinnosti zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. V rozporu s tím bylo celé řízení jednostranné a neobjektivní. Žalovaný porušil svou povinnost postupovat řádným procesním postupem v souladu s právním řádem ČR, se zásadami a principy činnosti správních orgánů.

8. Informace použité žalovaným byly očividně neaktuální. Správní orgán by měl při rozhodování o udělení či neudělení mezinárodní ochrany posoudit aktuální informace o zemích původu a zjistit tak přesně a úplně skutečný stav věci.

9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Dále připomenul, že v řízení o žádosti zákonné zástupkyně žalobkyně o mezinárodní ochranu bylo zjištěno, že její hlavním tvrzeným důvodem byla obava ze 10. Žalovaný dále zdůraznil, že azylové řízení není prostředkem k legalizaci pobytu, což je konstantně potvrzováno judikaturou. Pokud žalobce žádá možnost dlouhodobě pobývat v České republice s rodinou, musí tak činit výlučně prostřednictvím zákona o pobytu cizinců. Správní orgán poukazuje na to, že žalobce této možnosti nevyužil a ani se o ni nepokusil, přestože mu nic nebránilo podat příslušnou pobytovou žádost. Účelová snaha obejít Shodu s prvopisem provedla S. K. 3 32 A 2/2026 standardní pobytový režim prostřednictvím institutu mezinárodní ochrany nemůže být akceptována. Zákonodárce nikdy nezamýšlel, aby azyl sloužil k rodinnému sloučení či stabilizaci pobytu v ČR. Námitky žalobce proto žalovaný odmítá jako právně irelevantní.

11. Žalovaný upozorňuje, že po novele zákona o azylu č. 314/2025 Sb. byl institut humanitárního azylu (§ 14) zcela zrušen a přechodná ustanovení výslovně brání jeho poskytnutí i v řízeních zahájených před účinností zákona, pokud nebylo dosud rozhodnuto. Žalovaný proto neměl ani zákonnou pravomoc tuto možnost posuzovat. Zdůrazňuje však, že i kdyby humanitární azyl existoval, žalobcem uváděné důvody by jej nezakládaly, protože legalizace pobytu ani přítomnost rodiny v ČR nejsou mimořádné okolnosti (srov. NSS č. j. 2 Azs 8/2004). Pokud jde o doplňkovou ochranu, žalovaný uvádí, že žalobce neprokázal žádné konkrétní individuální riziko vážné újmy. Správní orgán proto provedl hodnocení v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou. Závěrem žalovaný uvádí, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o azylu a správním řádem. III Správní spis 12. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

13. Matka žalobkyně dne 13. 12. 2022 podala žádost o udělení mezinárodní ochrany, uvedla, že byl ohrožen její život, neboť v Gruzii je nepsaný zákon, že žena nesmí otěhotnět a mít děti nebo sexuální vztah, pokud není vdaná. Když otěhotněla, otec jí začal vyhrožovat, že jí zabije, v tu dobu byla nezletilá. Jiné důvody nemá.

14. Dne 16. 12. 2022 poskytla údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, sdělila, že nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani skupiny a politicky se neangažovala. Z Gruzie odcestovala letecky dne 7. 10. 2022, následně dva měsíce pobývala u kamarádky v Praze a pak na radu své další známé požádala o mezinárodní ochranu v ČR. Z vlasti odcestovala, protože otěhotněla a otec jí začal vyhrožovat. Nechtěl, aby se dítě narodilo, vyčítal jí, že mu udělala ostudu. V tradiční rodině je nemanželské dítě hanba. Otec by její dceru nikdy nepřijal S partnerem, se kterým čeká dítě, měla asi tříměsíční vztah, jakmile dotyčný zjistil, že je těhotná, rozešli se, jelikož o dítě nestál a chtěl, aby šla na potrat. Vyhrožoval jí zabitím, pokud na potrat nepůjde. Matka žalobkyně zpočátku svým rodičům neřekla, že je těhotná. Očekávala pomoc od otce dítěte, ale když ten pomoc odmítl, začal jí vyhrožovat, tak to oznámila své rodině. V té době byla ve čtvrtém měsíci těhotenství a potrat by už byl složitý. Rodiče z toho byli v šoku a otec jí navrhoval rovněž potrat. Když odmítla, začal vyhrožovat, že ji vlastníma rukama zabije. K těmto událostem došlo v září 2022. Poté se obrátila na svou sestřenici, která jí umožnila u ní bydlet a zařídila jí cestovní doklad a finance na cestu do ČR. Sestřenice i strýc jí litovali, ale nemohli se o ni postarat, protože otec zakázal každému v rodině, aby jí pomohli. Finanční situace zmíněných příbuzných není tak dobrá, aby jí mohli déle podporovat. V této souvislosti jmenovaná doplnila, že ze svého okolí zná případy, kdy rodina zabila dceru, která otěhotněla mimo manželství. Tyto informace má z televize, novin a z facebooku. Zákon lidi nechrání, a když policie někoho obviní z vraždy, vyšetřování trvá hodně let, pak je viník propuštěn. S popsanými problémy se na nikoho s žádostí o pomoc neobrátila, protože měla strach. Otec jejího dítěte jí vyhrožoval, že když půjde na policii, tak ji zabije, až se dostane na svobodu. Nešla na policii, ani když jí vyhrožoval otec. Otec její útěk z domu oznámil policii a chtěl, aby ji našli; má finanční možnosti, takže může uplácet. Pokud by se na policii stejně obrátila, jednalo by se pouze o výhružku a nic by s tím neudělali. Bála se a styděla se stěžovat si na Shodu s prvopisem provedla S. K. 4 32 A 2/2026 vlastního otce. Na otázku správního orgánu, zda se obrátila s žádostí o pomoc na nějaké nevládní organizace pomáhající ženám nebo nezletilým matkám, jmenovaná odpověděla, že organizace pomáhají, když otěhotní nezletilá. Ví pouze o takových centrech, kde by dceru musela odevzdat, což by nedovolila. V době svých potíží již však byla zletilá, tak si myslí, že by jí nemohly pomoci. Proto se na nikoho neobrátila. Odcestovat do ČR se rozhodla na radu své sestřenice, která má v Praze X kamarádku. U ní po příletu bezplatně bydlela a finančně jí pomáhala. Do Gruzie se nechce vrátit, protože by tam byla úplně sama. Nemá tam nikoho, kdo by jí pomohl, neměla by žádné peníze a musela by žít na ulici. Bojí se také, že by jí nebo jejímu dítěti mohl ublížit její otec. V Gruzii nejsou takové organizace, na které by se mohla obrátit, a které by jí pomohly žít s dítětem. Závěrem pohovoru jmenovaná sdělila, že by chtěla pomoc, aby mohla beze strachu porodit a vychovat své dítě.

15. V ČR žije v Praze s kamarádkou a jejím manželem. Kamarádka je X a její manžel je Y. Jmenovaná v současnosti nepracuje a všechny náklady jí hradí její otec žalobkyně a pomáhá uvedená kamarádka a její manžel. Dělají to naprosto nezištně. Mají dobré srdce. V případě návratu do vlasti má žadatelka obavu, že ji její otec nebo bývalý partner zabijí. Jestli by ublížili dceři, neví.

16. Správní orgán vycházel především z výpovědi matky žalobkyně a) a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Gruzii. Konkrétně vycházel z Informace OAMP - Gruzie: Základní přehled o zemi ze dne 26. 6. 2025, z Informace OAMP – Gruzie: Domácí násilí. Legislativa, státní ochrana a podpora obětí ze dne 6. 8. 2025 a z Informace OAMP – Gruzie: Činnost Policie, ze dne 8. 7. 2025, tiskové zprávy ČTK „Gruzínský parlament zakázal zahraniční financování televizí, píše server“ ze dne 1. 4. 2025, a „Tisíce Gruzínců opět demonstrovaly proti vládě a zastavení přistupování k EU“ ze dne 7. 1. 2025 atd.

17. Matka žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, na základě, kterých by bylo možno učinit závěr, že by s dcerou ve své vlasti vyvíjely činnost směrující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byly azylově relevantním způsobem pronásledovány. Žadatelka nemá žádné politické přesvědčení a vysloveně uvedla, že nebyla členkou žádné politické strany ani skupiny a politicky se neangažovala. IV Posouzení věci soudem 18. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu dotčeném žalobou, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán podle § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

19. Soud nařídil ve věci jednání.

20. Soud při jednání matku žalobkyně dovyslechl a kromě toho, co již uvedla ve správním řízení, zjistil, že je jediným dítětem svých rodičů, jelikož ji adoptovali.

21. Soud předně uvádí, že považuje rozhodnutí žalovaného za přezkoumatelné. Žalovaný se vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně v souladu s judikaturou NSS jeho rozhodnutí nezákonným (viz např. rozhodnutí ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74.)

22. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů. Shodu s prvopisem provedla S. K. 5 32 A 2/2026 23. Dle ust. § 12 zákona č. 325/1999 o azylu, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

24. Dle odst. 4, pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

25. Soud dále souhlasí se žalovaným, že azylová situace žalobkyně se odvíjí od azylové situace její matky. Proto se i s ohledem na námitky žalobkyně, že správní orgán nevycházel z aktuální soustředil na závěr žalovaného, že matce žalobkyně nehrozí nebezpečí ze strany jejího adoptivního otce a jejího bývalého partnera, které uvádí, a že v zemi původu existují státní mechanismy, které ji před domácím násilím ochrání.

26. Již z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004-48, na který ve svém rozhodnutí odkázal žalovaný, se uvádí, že ani skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavu před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny. Soud se proto bude zabývat přednostně otázkou, zda politický systém v zemi původu žalobkyně dává ženám možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů.

27. Žalovaný postavil shora uvedený závěr na Informaci OAMP – Gruzie: Domácí násilí. Legislativa, státní ochrana a podpora obětí ze dne 6. 8. 2025. Z této informace se podává, že vychází z podkladů zpracovaných v letech 2022 až 2024, popř. z dokumentů ze začátku roku 2025, zpracovávající informace z roku 2024 (viz CEDOCA, COI Focus: Gruzie, 12. února 2025, str. 74), kde se uvádí: Evropská komise ve své zprávě o rozšíření z října 2024 konstatuje, že počet vražd žen zůstává vysoký. Podle Evropské komise existuje prostor pro zlepšení, pokud jde o prevenci a řešení tohoto problému. Počet vražd žen a pokusů o vraždu žen v roce 2023 je srovnatelný s rokem 2022. Veřejný ochránce práv zaznamenal v roce 2023 24 vražd žen, z nichž 16 spáchal člen rodiny. Kromě toho bylo zaznamenáno 27 pokusů o vraždu, z nichž 20 spáchal člen rodiny. V roce 2022 se jednalo o 25 vražd žen, z nichž 15 se odehrálo v kontextu domácího násilí. Kromě toho bylo v roce 2022 zaznamenáno 37 pokusů o vraždu žen, z nichž 28 se odehrálo v rodinném kontextu. V roce 2021 došlo k 22 vraždám žen, z nichž 11 se odehrálo v kontextu domácího násilí. Veřejný ochránce práv v roce 2023 zaznamenal zlepšení, pokud jde o identifikaci motivu genderu, který je považován za přitěžující okolnost, v soudních řízeních týkajících se vražd žen a pokusů o vraždu žen. Přesto zůstává v určitých situacích výzvou správně toto identifikovat ve fázi vyšetřování nebo u soudu. V roce 2022 hovoří veřejný ochránce práv o pokroku, pokud jde o odůvodnění rozsudků v trestních věcech souvisejících s genderem. To, co veřejný ochránce však považuje za problematické, je uplatňování mimosoudního vyrovnání u osob, které se dopustily pokusu o vraždu ženy. Veřejný ochránce Shodu s prvopisem provedla S. K. 6 32 A 2/2026 se v roce 2022 kriticky vyjadřuje k posuzování rizika soudem. Soudy tak často neuplatňují opatření omezující svobodu v případech domácího násilí nebo při nedodržení soudního příkazu. V důsledku toho existuje riziko recidivy, přičemž hrozí, že pachatel bude s obětí zacházet ještě hůře. HRC v září 2022 vyjádřila obavy ohledně počtu vražd žen. Podle HRC je to mimo jiné důsledkem skutečnosti, že pachatelé domácího násilí jsou pravidelně propouštěni na kauci. Do zahájení soudního řízení jsou pachatelé na svobodě a zůstávají v kontaktu se svou obětí (oběťmi). Přeloženo soudem pomocí DeepL.com.

28. Jelikož správní orgány vycházely vesměs ze zpráv o zemi původu před prezidentskými volbami na konci roku 2024, soud doplnil dokazování o dostupné aktuální zprávy o situaci v Gruzii publikované na stránkách Agentury Evropské Unie pro otázky azylu.

29. Ve zprávě The State of the World's Human Rights; Georgia 2025 ( v překladu: Stav lidských práv ve světě: Gruzie 2025), dostupné na https://www.ecoi.net/en/document/2139298.html, se kromě jiného uvádí:

30. Gender-based violence: Women protesters were increasingly targeted with gendered abuse, including sexist insults, threats of sexual assault and degrading full strip searches. Such abuses continued to be reported despite a government pledge in June to end full-body searches. Misogynistic and sexist rhetoric from senior officials continued to fuel abuse against women protesters. Elene Khoshtaria, an opposition leader, was detained for protesting peacefully outside parliament on 28 March. She reported being violently restrained, stripped, forced to lie naked during her detention and denied medication needed for her condition. Kristina Botkoveli, an activist, was forced to strip naked during an arbitrary police raid at her home on 1 February, triggering a panic attack requiring emergency care.

31. Soud provedl překlad pomocí volně dostupného překladače DeepL.com: Násilí na základě pohlaví: Demonstrantky se stále častěji stávaly terčem násilí motivovaného pohlavím, včetně sexistických urážek, výhrůžek sexuálního napadení a ponižujících prohlídek s úplným svléknutím. O takovém zneužívání se nadále hlásilo i přes slib vlády z června, že ukončí prohlídky celého těla. Misogynní a sexistická rétorika ze strany vysokých úředníků nadále podněcovala násilí vůči demonstrujícím ženám. Elene Khoshtaria, vůdkyně opozice, byla zadržena za pokojný protest před parlamentem dne 28. března. Uvedla, že byla násilně zadržena, svlečena, během zadržení donucena ležet nahá a byla jí odepřena léčba potřebná pro její zdravotní stav. Aktivistka Kristina Botkoveli byla donucena svléknout se do naha během svévolné policejní razie v jejím domě dne 1. února, což u ní vyvolalo záchvat paniky vyžadující neodkladnou lékařskou péči.

32. Ve zprávě HRW – Human Rights Watch: World Report 2026; Georgia (HRW – Human Rights Watch: Světová zpráva 2026: Gruzie), viz https://www.ecoi.net/en/document/2136214.html se uvádí: Events of 2025: Události roku 2025 (pozn. soudu: Soud provedl překlad pomocí volně dostupného překladače DeepL.com) Situace v oblasti lidských práv v Gruzii se v roce 2025 výrazně zhoršila, když vládnoucí strana Gruzínský sen přijala radikální zákony zaměřené na decimaci živé občanské společnosti v zemi a umlčení kritických médií. Úřady také nadměrně zasahovaly do převážně pokojných protestů. Tato opatření jsou v rozporu se závazky Gruzie v oblasti lidských práv, pokud jde o svobodu projevu, shromažďování a sdružování, jakož i o rovnost a nediskriminaci. Nová legislativa o „zahraničních agentech“, přijatá v březnu, vyžaduje, aby se organizace a jednotlivci přijímající Shodu s prvopisem provedla S. K. 7 32 A 2/2026 zahraniční financování zaregistrovali ve státním registru, a ukládá jim přísné povinnosti podávat zprávy pod hrozbou trestního stíhání. Další represivní změny vyžadují vládní schválení všech zahraničních grantů a dále omezují pokojné protesty, nezávislá média a svobodu projevu. Úřady také schválily odstranění pojmů „gender“ a „genderová rovnost“ ze všech zákonů a zrušily parlamentní Radu pro genderovou rovnost. Říjnové komunální volby se konaly uprostřed rozsáhlého zásahu proti disidentům a částečného bojkotu opozice. V den voleb se desítky tisíc lidí shromáždily, aby protestovaly proti represivní politice vlády. Demonstrace přerostla v nepokoje, když se někteří demonstranti pokusili vtrhnout do prezidentského paláce. Policie zatkla přes 60 lidí na základě obvinění z podněcování k násilnému svržení vlády a pokusu o změnu ústavního pořádku. Evropská unie a její členské státy odsoudily tento zpětný krok jako „útok na základní práva“ a připomněly, že proces přistoupení Gruzie zůstává „de facto pozastaven“. Vyzvaly Gruzii, aby zastavila represivní opatření a zrušila represivní zákony. V lednu EU pozastavila bezvízový styk pro držitele gruzínských diplomatických a služebních pasů. Několik zemí EU rovněž uvalilo zákaz cestování na vysoké vládní úředníky. V červenci Brusel varoval před možným pozastavením bezvízového styku pro gruzínské občany, pokud země nesplní klíčové závazky v oblasti lidských práv. Ve své zprávě o rozšiřování zveřejněné v listopadu Evropská komise uvedla, že Gruzie „se dále odchýlila od cesty do EU“, a popsala ji jako „kandidátskou zemi pouze podle jména“. (pozn. zvýraznění provedl soud)

33. Z další zprávy COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT Georgia 2025 Report (PRACOVNÍ DOKUMENT ÚŘADŮ KOMISE – Zpráva „Gruzie 2025“) dostupné na https://www.ecoi.net/en/file/local/2132163/georgia-report-2025.pdf se kromě jiného uvádí:

34. The national action plans on combating violence against women and domestic violence and protecting victims expired. There was backsliding on the alignment with the Istanbul Convention and on efforts to address the 2022 recommendations by the Group of Experts on Action against Violence against Women and Domestic Violence (GREVIO). In 2024, the Prosecutor’s Office identified 16 cases of femicide and 13 cases of attempted femicide. Various forms of gender-based violence against participants of protests were reported. Georgia made no progress in encouraging municipalities to sign and implement the European Charter for Equality of Women and Men in Local Life. The legislative amendments removing the words ‘gender’ and ‘gender equality’ from the national legal framework have created additional barriers to adopting the Charter at local level.

35. Platnost národních akčních plánů pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí a pro ochranu obětí vypršela. Došlo k ústupu od harmonizace s Istanbulskou úmluvou a od snah o naplnění doporučení z roku 2022, která vydala Skupina odborníků pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí (GREVIO). V roce 2024 státní zastupitelství identifikovalo 16 případů femicidy (pozn. soudu: v roce 2023 to bylo 9 a v roce 2022 to bylo 10) a 13 případů pokusu o vraždu ženy. Byly hlášeny různé formy genderově podmíněného násilí proti účastníkům protestů. Gruzie neudělala žádný pokrok v povzbuzování obcí k podpisu a provádění Evropské charty rovnosti žen a mužů v místním životě. Legislativní změny odstraňující slova „gender“ a „rovnost pohlaví“ z vnitrostátního právního rámce vytvořily další překážky pro přijetí charty na místní úrovni. (pozn. soudu: Soud provedl překlad pomocí volně dostupného překladače DeepL.com) Shodu s prvopisem provedla S. K. 8 32 A 2/2026 36. V rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. února 2022 ve věci stížnosti č. 73975/16 A a B proti Gruzii, bylo rozhodnuto: Soud tedy dochází k závěru, že tuto věc lze považovat za další názorný příklad toho, jak obecná a diskriminační pasivita orgánů činných v trestním řízení tváří v tvář obviněním z domácího násilí může vytvářet prostředí, které napomáhá dalšímu šíření násilí páchaného na obětech pouze proto, že jsou to ženy. Bez ohledu na celou řadu různých ochranných opatření, která byla přímo k dispozici, orgány nezabránily násilí na základě pohlaví páchanému na nejbližší příbuzné stěžovatelek, které vyvrcholilo její smrtí, a toto selhání ještě zhoršily pasivním, ba dokonce vstřícným přístupem vůči údajnému pachateli, který byl později odsouzen za vraždu oběti. Odpůrce tedy porušil své podstatné pozitivní povinnosti podle článku 2 Úmluvy ve spojení s článkem 14.

37. Soud si je vědom, že shora uvedený případ domácího násilí na ženě páchaného jejím manželem, který skončil jejím zastřelením v roce 2014, se odehrál před 10 lety. Soud má nicméně za to, že mentalita lidí se nemění ze dne na den, ale až výměnou generace. V tomto procesu samozřejmě hraje roli nastavení státní moci a státních orgánů. V tomto případě však správní orgán rozhodující ve věci vzal v potaz zprávy o stavu lidských práv a pomoci ženám v boji proti domácímu násilí před prezidentskými volbami v roce 2024, ve kterých vyhrál proruský prezident a vystřídal předchozí proevropskou prezidentku. Vycházel tedy ze zpráv o stavu věci za působení bývalé proevropské hlavy státu – ženy Salome Zurabišviliové. Tu však vystřídal nový prezident, kritik západu Michail Kavelašvili, kterého do této role vybrali zákonodárci a regionální zastupitelé. Už tento fakt podporuje závěr, že směr, kterým se předchozí prezidentka vydala ve věci ochrany práv žen a boji proti domácímu násilí, byl zvrácen novým prezidentem, což bylo rovněž konstatováno ve shora citovaném dokumentu PRACOVNÍ DOKUMENT ÚŘADŮ KOMISE – Zpráva „Gruzie 2025“.

38. Soud má proto za to, že závěry žalovaného, že žalobkyně se může s důvěrou obrátit na státní orgány, které ji budou schopny efektivně pomoci v její situaci, nemůže obstát. Naopak shora popsaná situace po prezidentských volbách podporuje závěr, že přístup jak orgánů, tak samotných občanů k ženám a jejich právům, se vrátil do doby před působením prezidentky Zurabišviliové a nový prezident od veškerých evropských iniciativ v tomto směru odstupuje. Obavy matky žalobkyně o svůj život jsou proto oprávněné.

39. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci ohledně aktuální situaci v zemi původu, kdy jeho závěr o nenaplnění podmínek pro udělené azylu dle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu není dostatečně podpořen.

IV. Závěr a náklady řízení

40. Zdejší soud tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobcem uplatněny. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.

41. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti Shodu s prvopisem provedla S. K. 9 32 A 2/2026 účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně sice ve věci měla úspěch, žádné náklady řízení ji však nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 22. května 2026 Mgr. Andrea Veselá v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem provedla S. K.