33 A 14/2026

Plný text

č. j. 33 A 14/2026 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivankou Havlíkovou v právní věci žalobce: S. K., státní příslušnost XXX zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č.j.: XXX takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 2 33 A 14/2026 pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne XXX, č.j.: XXX (prvostupňové rozhodnutí), jímž bylo žalobci podle §119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (EU a smluvní státy) v délce jeden rok a podle § 118 odst. 3 zákona o pobyti cizinců stanovena doba k vycestování z území EU a smluvních států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho příjme, a to do 20 (dvaceti) dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.

2. Z prvostupňového rozhodnutí vyplynulo, že dne XXX ve XXX hod. prováděla hlídka XXX pobytovou kontrolu osob se zaměřením na dodržování pobytového režimu cizinců dle § 167 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, a to na XXX, ul. XXX. Při kontrole žalobce bylo zjištěno, že neměl žádné platné vízum ani povolení k pobytu. Žalobce předložil povolení k pobytu XXX č. XXX platné do XXX, pročež uvedl, že do ČR přicestoval přibližně před třemi měsíci a že si v Polsku podal žádost o prodloužení, nicméně toto na místě nebyl schopen prokázat. Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odbor mezinárodních vztahů, na žádost sdělilo, že žalobce podal dne XXX u vojvody Malopolského krajského úřadu žádost o udělení povolení k dočasnému pobytu s tím, že žádost je stále v řízení. Do vydání konečného rozhodnutí by měl žalobce pobývat v Polsku, podání žádosti jej neopravňovalo k překročení hranice. Žalobce tedy neměl žádné platné oprávnění k pobytu na území České republiky, nebyl držitelem povolení k pobytu dle schengenského hraničního kodexu, čl. 2 odst.

16. Prvostupňový orgán uzavřel, že žalobce naplnil § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců tím, že pobýval na území České republiky ode dne XXX do dne XXX neoprávněně (resp. ode dne XXX, kdy skončila platnost pobytového oprávnění POL čXXX, do dne XXX, kdy byl zajištěn hlídkou Policie ČR. Správní orgán prvního stupně uzavřel, ž důsledek tohoto rozhodnutí je přiměřený z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života, neboť žalobce má celou svou rodinu v XXX. Na území ČR nesdílí společnou domácnost s občanem ČR nebo EU, rovněž není rodinným příslušníkem občana EU. Není závislý na jiné osobě a nemusí se starat o jinou osobu, nemá vyživovací povinnost na jinou osobu. Dopad do soukromého života žalobce a života jeho blízkých tak není nepřiměřený. Prvostupňový orgán ani neshledal takový stupeň integrace žalobce do společnosti ČR, který by měl být překážkou pro jeho vycestování. Dále uvedl že žalobce zde nemá vytvořeny žádné kulturní či sociální vazby, bez oprávnění k pobytu nemá možnost na území ČR vykonávat pracovní činnost či provozovat dani podléhající činnosti, nemá zdravotní potíže a nedosahuje věku, který by mu bránil se zpětně začlenit do rodné společnosti. Žalobci v zemi jeho původu nehrozí žádné nebezpečí či trestní stíhání, mučení, nelidské zacházení, ani neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. K době, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území EU a smluvních států, prvostupňový správní orgán uvedl, že byla stanovena ve spodní hranici sazby na 1 rok a bylo přihlédnuto ke všem okolnostem případu, přičemž jako polehčující okolnost vnímal skutečnost, že žalobce po celou dobu probíhajícího řízení spolupracoval a vypovídal. Zároveň však na území ČR pobýval neoprávněně, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, přičemž svůj neoprávněný pobyt na území doteď neřešil, neohlásil adresu pobyt v ČR a porušil tedy povinnosti plynoucí z § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců. K době vycestování do 20 dnů pak uvedl, že žalobce vlastní cestovní pas, je schopen cestovat a má Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 3 33 A 14/2026 finanční prostředky nezbytné k vycestování, a tato doba je dostatečná k tomu, aby si cizinec mohl vypořádat veškeré osobní záležitosti na území a vyřídit všechny náležitosti potřebné k vycestování.

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k námitce žalobce stran postupu podle § 50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců uvedl, že uvedené ustanovení dopadá výlučně na případy, kdy je cizinec držitelem platného povolení k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území České republiky se zdržuje dočasně neoprávněně. Ze shromážděných podkladů však nevyplývá, že po dni 1. 9. 2025 žalobce takovým pobytovým oprávněním disponoval. Žalovaný si aktuální stav jeho pobytové situace na území Polské republiky ověřil cestou mezinárodní policejní spolupráce, přičemž ze sdělení SIRENE Polsko ze dne XXX vyplývá, že žádost žalobce o povolení k pobytu podaná dne XXX nebyla polským správním orgánem věcně posouzena z důvodu formálních nedostatků a žalobce v současné době není držitelem žádného platného povolení k pobytu na území Polské republiky s tím, že polská strana výslovně požádala, aby záznam vedený v SIS byl ponechán. Ani z pohledu orgánů jiného členského státu Evropské unie tedy není žalobce považován za osobu s vyřešeným a stabilizovaným pobytovým statusem v rámci schengenského prostoru. Tato skutečnost dle žalovaného podporuje závěr, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci mírnějšího patření podle § 50a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. K námitce nepřiměřenosti dle §§ 174a ve spojení s 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců uvedl, že žalobce setrvával na území České republiky od XXX do XXX bez jakéhokoli pobytového titulu, ačkoli sám věděl, že má vyčkat v Polsku na výsledek řízení o své žádosti. Současně příležitostně pracoval bez povolení, nemá v ČR vazby, nevlastní majetek a nemá sjednáno zdravotní pojištění, ochota vycestovat byla deklarována až po zajištění a bez zásahu policie by v pobytu bez oprávnění pravděpodobně pokračoval, nadto neohlásil policii místo pobytu. Doba správního vyhoštění 1 rok odpovídá spodní hranici zákonného rozpětí a přesto dostatečně reflektuje kumulaci porušení (dlouhodobé vědomé setrvání bez titulu, výdělečná činnost bez oprávnění, absence pojištění, neoznámená adresa), přičemž zohledňuje i polehčující prvky (deklarovaná ochota vycestovat a spolupráce v řízení). S ohledem na platný cestovní pas a deklarované finanční prostředky k návratu je stanovená dvacetidenní lhůta k vycestování přiměřená. Nevešel ani na námitku nutnosti přihlédnout k věku žalobce, který neprokázal, že jeho věk je spojen s konkrétní zdravotní, sociální či jinou zranitelností, která by činila vyhoštění nepřiměřeným. Argumentace, že se jedná o „historický první pochybení“ žalobce, není právně relevantní. Obsah žaloby 4. Žalobce předně uvedl, že napadené rozhodnutí porušuje § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (správní řád), resp. § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť nevychází ze skutečného stavu věci a působí vůči žalobci nepřiměřeně tvrdě. Dle žalobce adekvátně nezohledňuje skutečnost, že se jedná o historicky první porušení zákona ze strany žalobce, tedy o ojedinělý exces z jinak řádného žalobcova života. Žalobce od počátku správního řízení vzorně spolupracoval při objasnění skutečného stavu věci. Sama skutečnost, že tak činil až po odhalení jeho protiprávního jednání, nijak nesnižuje význam jeho sebereflexe. Tvrdil, že o jeho závazku řádně vycestovat do domovského státu není důvod mít pochybnosti. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřiměřeně přísné, přičemž navrhl, aby bylo postupováno cestou opatření na dobu 1 roku. Dodal, že protiprávnost jeho chování je oslabena skutečností, že se snažil legalizovat pobyt na území sousedního Polska. Dosud je oprávněn se v Polsku legálně nacházet a legitimně tak očekává kladné posouzení podané žádosti. Uložením správního vyhoštění tak fakticky přichází o možnost zisku pobytového Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 4 33 A 14/2026 oprávnění. Uložením povinnosti dle § 50a zákona o pobytu cizinců dojde k situaci, kdy (bude-li, pozn. soudu) žádosti vyhověno, žalobce se stane polským pobytovým rezidentem a bude moci v Polsku legálně pracovat a ze získaných prostředků živit rodinu s dětmi žijící v domovském státě. Dle žalobce jde o skutečnost ovlivňující přiměřenost rozhodnutí, k níž je zapotřebí přihlédnout při úvaze dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Dle žalobce je nepřiměřeně přísné, aby byl z ČR vyhošťován. Nastalou situaci je možné řešit mírnějším a výchovnějším způsobem.

5. Žalobce žádal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný zrekapituloval skutkové okolnosti a zdůraznil, že žalobce pobýval na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu, přičemž tuto skutečnost žalobně relevantním způsobem nezpochybňuje. Ze spisu plyne, že žalobce si byl svého pobytového postavení vědom. Věděl, že má vyčkat výsledku řízení v Polské republice, přesto však setrval na území ČR. Žaloba toliko opakuje námitky již uplatněné v odvolání a jeho doplnění. V rozsahu, v jakém žaloba tyto námitky přebírá, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že žaloba k nim nepřidává žádnou novou skutkovou ani právní argumentaci.

7. Žalovaný dále označil žalobní argumentaci za vnitřně rozpornou s tím, že žalobce brojí proti správnímu vyhoštění uloženému na dobu 1 roku jako proti opatření nepřiměřeně přísnému, současně však sám prosazuje, aby bylo postupováno opatřením na dobu 1 roku. Žalobce tak ve skutečnosti nerozporuje délku loženého opatření, nýbrž pouze usiluje o to, aby na něj nedopadl režim správního vyhoštění.

8. Za nedůvodnou označil žalovaný námitku, že by mělo být postupováno podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Uvedl, že tato otázka byla prověřována opakovaně. Nejprve bylo cestou policejní spolupráce zjištěno, že žalobce dne XXX podal v Polsku žádost o povolení k dočasnému pobytu, avšak do pravomocného skončení řízení měl pobývat v Polsku a samotné podání žádosti jej neopravňovalo k překročení hranice. Následně byla v odvolacím řízení věc znovu otevřena cestou SIRENE Polsko, které dne XXX sdělilo, že uvedená žádost ani nebyla posouzena z důvodu formálních nedostatků a že žalobce v současné době na území Polska žádné platné povolení k pobytu nemá. Polská strana dle tvrzení žalovaného výslovně požádala, aby byl záznam v SIS vztahující se k žalobci ponechán. Tvrzení o legálním pobytu v Polsku tak neobstojí.

9. Žalovaný uzavřel, že žaloba nepřináší žádné nové ani dosud nevypořádané skutečnosti a jejím účelem je především oddálit účinky pravomocného rozhodnutí po dobu soudního řízení.

10. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ustanovením § 51 s. ř. s., neboť účastníci řízení takový postup akceptovali. Soud vyšel ze spisového materiálu žalovaného, jímž se důkaz neprovádí. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 5 33 A 14/2026 12. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

13. Žaloba není důvodná.

14. Ze správního spisu soud zjistil následující:

15. Dle Protokolu Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, o výslechu účastníka správního řízení, č. j. XXX, ze dne 28. 1. 2026 žalobce uvedl, že na území ČR pobývá nepřetržitě ode dne XXX do dne 28. 1. 2026, kdy byl zajištěn hlídkou Policie ČR. Dne XXX podal žádost o pobyt v Polsku a čekal, jak bude rozhodnuto. V Polsku nepracoval a nepobýval ode dne XXX, neboť v ČR čeká na peníze. VČR mu „nějaký muž“ slíbil zařízení pobytu, ale neudělal to a také mu dluží peníze. V ČR občas pracoval brigádně, nevěděl, že je na území ČR neoprávněně. Věděl, že má čekat několik dnů v Polsku, než se vyřídí jeho žádost o pobyt. Přislíbil vycestování do Polska. Na přímou otázku odpověděl, že si je vědom svého protiprávního jednání v souvislosti s jeho neoprávněným pobytem na území ČR a možných důsledků z něj vyplývajících. K rodinnému stavu uvedl, že je ženatý a má 3 děti. V domovském státě má manželku, otce a sourozence. Vycestuje do Polska a chce pracovat v ČR. V ČR ani v XXX nevlastní žádný majetek. Na území ČR nemá vazby. Nemá sjednané zdravotní pojištění na území ČR. Má peníze na další pobyt a vycestování. V ČR pracoval brigádně bez povolení k zaměstnání. V ČR bydlí v Praze v pronajatém bytě s dalšími krajany, ale přesnou adresu pobytu nezná. Nemá hlášenou adresu pobytu v ČR a není kontaktní. Platí asi 5 000 Kč/měsíc, nemá označenou domovní schránku ani zvonek. Na území ČR nikoho nemá, všechny z rodiny má v XXX. V ČR nemá vazby. Nic mu v XXX nehrozí, je to bezpečná země. Po vyhoštění z území členských států EU může bydlet v XXX u rodiny. Žalobce nežádal doplnění výpovědi ani nechtěl uvést žádné další skutečností. Naopak tvrdil, že to je vše, co chce uvést, nežádá dalších změn ani doplnění a proto protokol jako správný a úplný podepsal.

16. Z dokumentu Policejní prezidium ČR, ředitelství pro mezinárodní styky, jednotný kontaktní bod, XXX (sdělení SIRENE Polsko) plyne, že SIRENE Polsko sdělila k osobě žalobce, že naposledy podal žádost o povolení k pobytu dne XXX. Tato žádost však nebyla posouzena z důvodu formálních nedostatků. V současné době nemá na území Polska platné povolení k pobytu. Jeho posledním místem pobytu bylo město Krakov. Polská strana žádala, aby záznam v SIS vztahující se k žalobci byl ponechán.

17. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

18. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4. zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.

19. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 6 33 A 14/2026 20. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.

21. Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

22. Soud předně zdůrazňuje, že rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012 – 42). Míra obecnosti námitek tedy předurčuje míru obecnosti jejich vypořádání soudem, neboť soud není povinen (avšak ani oprávněn) za žalobce argumentaci jakkoliv domýšlet.

23. Námitky uplatněné žalobcem ve správním řízení lze vypořádat i tak, že správní orgán prezentuje v odůvodnění právní názor odlišný od názoru účastníka řízení, pakliže zdůvodnění tohoto názoru poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 – 78). Na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se přitom hledí jako na jeden celek. Případné vady odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu mohl zhojit žalovaný (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2012 č. j. 6 Ads 134/2012 – 47).

24. Mezi stranami není sporné, že se žalobce vytýkaného protiprávního jednání podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců dopustil. Žalobce však namítl nepřiměřenou přísnost uloženého opatření, nedostatečné zjištění skutkového stavu věci podle § 3 správního řádu a nedodržení podmínek podle § 174a zákona o pobytu cizinců, místo uloženého správního vyhoštění na dobu 1 roku považoval za přiléhavější uložení opatření povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců.

25. Soud předně podotýká, že skutková zjištění, z nichž správní orgány obou stupňů vycházely, mají oporu v podkladech, které jsou součástí správního spisu. Ze spisového materiálu soud ověřil, že Karta pobytu žalobce označená POL XXX expirovala ke dni XXX (spisový materiál správního orgánu I. stupně). Závěry správních orgánů mají podklad také ve výslechu žalobce, jsou plně v souladu s Protokolem Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, o výslechu účastníka správního řízení, č. j. XXX, ze dne XXX. Zároveň dle dokumentu sdělení SIRENE Polsko žádost žalobce o prodloužení pobytu v Polsku nebyla posouzena z důvodu formálních nedostatků (správní spis žalovaného). Soud tedy neshledal, že by správní orgány postupovaly v rozporu s § 3 správního řádu.

26. S ohledem na znění § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců soud zdůrazňuje, že aplikace tohoto ustanovení nezávisí na uvážení správního orgánu. Jsou-li podmínky tohoto ustanovení naplněny, správní orgán je povinen správní vyhoštění uložit (srov. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 7 33 A 14/2026 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, čj. 1 A 8/2026-19, bod 26). Správní orgány primárně zvažují uložení správního vyhoštění a teprve tehdy, shledají-li nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince, popřípadě zjistí-li jiný důvod bránící uložení správního vyhoštění, přistoupí k uložení povinnosti opustit území České republiky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, čj. 6 Azs 322/2018-28, bod 24). Naopak pokud správní vyhoštění nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince nezpůsobí, nemají správní orgány možnost uvážit, zda zvolí postup spočívající ve správním vyhoštění nebo „pouze“ v uložení povinnosti opustit území. Za této situace aplikace § 50a zákona o pobytu cizinců nepřichází v úvahu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2021, čj. 2 Azs 343/2020-21, bod 18).

27. Podstatné v této věci tak je, že byly dány podmínky pro uložení správního vyhoštění, neboť žalobce pobýval na území ČR nelegálně a uvedené skutečnosti byly nezpochybnitelně prokázány a doloženy. Z obsahu tvrzení žalobce v průběhu správního řízení nevyplynuly žádné takové skutečnosti, které by v jeho případě uložení správního vyhoštění vylučovaly. Žalobce sám při výslechu uvedl, že v ČR žádné vazby nemá a jeho rodina žije v XXX, o nepřiměřeném zásahu do soukromého a rodinného života tedy hovořit nelze. Ani jiné důvody bránící uložení správního vyhoštění přitom ve správním řízení zjištěny nebyly. Správní orgány proto postupovaly v souladu se zákonem, pokud rozhodly o správním vyhoštění žalobce.

28. K námitce stran přiměřenosti dopadů rozhodnutí ve smyslu §174a zákona o pobytu cizinců soud dále poukazuje na rozhodnutí správního orgánu I. stupně (především str. 4 – 6) a napadené rozhodnutí (především str. 6). Již správní orgán I. stupně dostatečně hodnotil přiměřenost dopadů rozhodnutí podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Výslovně identifikoval rozhodná kritéria tohoto ustanovení, přičemž je promítl do individuálního posouzení poměrů žalobce. Žalovaný se nadto dostatečně vypořádal s odvolací námitkou, že měl správní orgán přihlédnout k věku žalobce (str. 6 napadeného rozhodnutí). Soud se plně ztotožňuje se závěry správních orgánů, přičemž zdůrazňuje, že žalobce neuvedl žádné konkrétní námitky, jimiž by tyto závěry zpochybnil. K argumentaci žalobce, že chtěl takto živit svoji rodinu, soud podotýká, že lepší ekonomické zázemí v České republice není důvodem pro nemožnost žalobce vyhostit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2016, čj. 6 Azs 72/2016-31, bod 31). Soud proto na námitku nepřiměřeného dopadu napadeného rozhodnutí na život žalobce nevešel.

29. Soud pro úplnost dodává, že zákon o pobytu cizinců v § 119 odst. 1 písm. b) vymezuje délku možného vyhoštění až na 5 let. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění s dobou, po kterou nelze umožnit vstup na území EU a smluvních států v délce 1 rok, tedy při dolní hranici zákonem vymezeného rozmezí. Správní orgány přitom hodnotily jak okolnosti svědčící ve prospěch žalobce, tak okolnosti svědčící v jeho neprospěch (str. 6 prvostupňového rozhodnutí, str. 6 napadeného rozhodnutí). Jde o výsledek správního uvážení, přičemž nic nesvědčí tomu, že by správní orgány zákonem stanovené meze správního uvážení překročily či jej zneužily. Soud proto není oprávněn jakkoliv nahrazovat správní úvahu správního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2022, čj. 2 Azs 35/2022-30, bod 12).

30. K námitce, že se jedná o historicky první porušení zákona ze strany žalobce, soud zdůrazňuje, že pro takové zohlednění není v rámci rozhodování o tom, zda cizinci správní vyhoštění uložit, či nikoliv, žádný zákonný prostor (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, čj. 1 A 8/2026-19, bod 28). Spolupráce žalobce ve správním řízení Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 8 33 A 14/2026 pak nemohla odčinit, že žalobce pobýval na území ČR neoprávněně po dobu několika měsíců (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, čj. 1 Azs 315/2017- 21). Soud zdůrazňuje, že ani žalobcem v žalobě tvrzený závazek řádně vycestovat do domovského státu není důvodem pro neuložení správního vyhoštění. Případné rychlé vycestování žalobce se promítá do dřívějšího skončení následků vyhoštění, není však důvodem pro nahrazení správního vyhoštění institutem povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2026, čj. 42 A 7/2026-17, bod 20).

31. K argumentaci stran snahy žalobce legalizovat pobyt na území sousedního Polska soud podotýká, že žalovaný příhodně poukázal na sdělení SIRENE Polsko, podle nějž žádost žalobce nebyla posouzena z důvodu formálních nedostatků a žalobce na území Polska platné povolení k pobytu nemá. Ke dni rozhodování žalovaného jakožto odvolacího orgánu tedy již žalobce oprávnění k pobytu na území EU neměl. Žalobce v žalobě tuto skutečnost nijak nevyvrátil, na tato skutková zjištění nijak nereagoval a ani nenavrhl žádné důkazy, které by o jeho oprávnění k pobytu v Polsku svědčily. Za této procesní situace již samotná skutečnost, že žalobce v Polsku podal žádost o prodloužení pobytového oprávnění, nebyla pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí určující. Žalovaný totiž při rozhodování vycházel z aktuálního skutkového stavu, podle něhož byla tato žádost mezitím odmítnuta, a žalobci tak nesvědčilo platné pobytové oprávnění ani prokázaná fikce oprávněného pobytu v jiném členském státě. Soud proto nepovažoval za nezbytné podrobně se zabývat otázkou, zda by při odlišném skutkovém stavu v době rozhodování správního orgánu prvního stupně přicházel v úvahu jiný procesní postup. Závěr a náklady řízení 32. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. Výrok o nákladech řízení je dán ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci procesně úspěšný, a proto mu nenáleží náhrada nákladů řízení; žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 12. června 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.