33 A 16/2026

Rubrum

č. j. 33 A 16/2026-38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivankou Havlíkovou v právní věci žalobkyně: I. P. státní příslušnost XXX, bytem v ČR XXX zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Poděbradská 173/5, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně ke dni XXX a v zániku registrace žalobkyně k získání zvláštního dlouhodobého pobytu takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného spočívající v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně ke dni XXX a v zániku registrace žalobkyně k získání zvláštního dlouhodobého pobytu byl nezákonný. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 2 33 A 16/2026

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany žalobkyně ke dni XXX a před zánikem registrace žalobkyně k získání zvláštního dlouhodobého pobytu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a žalobní argumentace 1. Žalobkyně se žalobou ze dne XXX, podanou u soudu téhož dne, domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb. (Lex Ukrajina) a v zániku registrace žalobkyně k získání zvláštního dlouhodobého pobytu určením, že byl tento zásah nezákonný. Současně požádala, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany a před zánikem registrace žalobkyně k získání zvláštního dlouhodobého pobytu. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě předně uvedla důvody, pro které žalobu považuje za přípustnou a poukázala na relevantní judikaturu. Dále z žaloby zejména vyplynulo, že opustila Ukrajinu opustila v bezprostřední reakci na invazi vojsk Ruské federace dne 25. 2. 2022 a získala dočasnou ochranu (DO) ve Francii. Brzy poté se rozhodla DO ve Francii vzdát a požádat o ni v ČR. Vzdání se DO ve Francii žalovanému doložila v listopadu 2022 spolu s žádostí o DO v ČR, kterou získala DO a opakovaně si ji prodlužovala. Před čtvrtým prodloužením jí žalovaný e-mailem ze dne XXX sdělil, že došlo k zániku její DO z důvodu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina-po uplynutí 90 dnů, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu. O tom ale nebyla žalobkyně jakkoliv informována. Když vyhledala právní pomoc zjistila, že důvodem změny adresy pobytu na adresu sídla správního orgánu bylo zřejmě nedoložení souhlasu Bytového družstva XXX (bytové družstvo) s podnájmem. Neznala právní řád ČR a o nutnosti takového souhlasu dle § 2275 OZ ve spojení s § 6a Lex Ukrajina nevěděla. Souhlas bytového družstva získala dne XXX.

3. Postup žalovaného dle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina považovala žalobkyně za rozporný s právem EU, konkrétně s čl. 8 odst. 2 směrnice 2001/55/ES (směrnice) a s čl. 17 Prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 (prováděcí rozhodnutí). Absence hlášené adresy pobytu v hostitelském státě nemůže být důvodem pro neudělení DO, resp. pro její zánik, neboť to ze směrnice nevyplývá. Za rozporný s právem EU shledala žalobkyně i pouhý fakt, že je doklad o ubytování vůbec vyžadován, ačkoliv to směrnice nepředpokládá. Uvedené však samo o sobě za zásah žalovaného vůči své osobě nepovažovala. Citovala z recitálu č. 12 směrnice a čl. 18 prováděcího rozhodnutí s tím, že ČR žádná další doplňková práva oproti směrnici v oblasti zajištění přiměřeného ubytování nezajistila. K tomu poukázala na již ustálenou judikaturu správních soudů, zejména Nejvyššího správního soudu (NSS), a citovala z nich. Namítala neaplikovatelnost ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina pro rozpor s právem EU. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 3 33 A 16/2026 4. Ke svým osobním poměrům žalobkyně uvedla, že je lékařkou s nostrifikací v ČR, ode dne XXX je zařazena do specializovaného vzdělávání v oboru dermatovenerologie pořádaného Lékařskou fakultou XXX. Ode dne 1. 4. 2025 rovněž pracuje ve zdravotnickém zařízení XXX. Ráda by v ČR pracovala i nadále, proto v dubnu 2026 vyjádřila zájem o registraci o zvláštní dlouhodobý pobyt z dočasné ochrany (vyjádření zájmu), neboť má za to, že splňuje podmínky. To bylo možné učinit pouze v době od 1. 4. 2026 do 30. 4. 2026. S prohlášením zániku DO však zároveň zaniklo i její vyjádření zájmu, proto se žalobkyně domáhá obnovení tohoto stavu a věcného posouzení splnění podmínek ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. Zánik vyjádření zájmu je totiž přímým následkem zániku dočasné ochrany, neboť přestala splňovat podmínku pro vyznačení osob se zájmem o registraci ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu dle § 7q odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, a následně i podmínku pro samotnou registraci dle § 7s odst. 1 téhož zákona. K tomu poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 A 81/2025-34 a citovala z něj (rozsudek desátého senátu).

5. Dále žalobkyně uvedla, že ve snaze napravit vadu předchozího hlášení adresy svého pobytu požádala žalovaného dne XXX znovu o dočasnou ochranu. Ten ale její žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Připomněla, že se DO ve Francii vzdala a žalovanému to doložila. Žalobkyně tak není v době podání žaloby držitelkou pobytového oprávnění v žádném z členských států EU, přitom se jedná o osobu vysídlenou. Poukázala na tzv. „dubnovou judikaturu“ NSS a na ní navazující rozhodnutí správních soudů, včetně NSS. Zdůraznila, že okolnosti nové žádosti o DO uvedla na podporu svého tvrzení, že byla nezákonným zásahem žalovaného fakticky vyloučena z DO, a to bez možnosti žádat o ni znovu.

6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný při zásahu do jejích práv nepostupoval v souladu se zákony a dalšími právními předpisy, čímž porušil § 2 odst. 1 a § 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád). Pokud nenahlásila změnu adresy a součástí jejího podání nebyl souhlas bytového družstva, šlo nepochybně o vadu k jejímuž odstranění ji měl žalovaný dle § 45 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 7b odst. 6 Lex Ukrajina vyzvat.

7. Podle obsahu žaloby a konečného návrhu se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně ke dni XXX a v zániku registrace žalobkyně k získání zvláštního dlouhodobého pobytu a žádala, aby soud zakázal v jeho pokračování a přikázal obnovit stav před zásahem. Vyjádření žalovaného 8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný popsal skutkové okolnosti obdobně jako žalobkyně v podané žalobě.

9. K žalobním námitkám uvedl, že se dle § 6a odst. 5 Lex Ukrajina ustanovení části druhé a třetí správního řádu na postup podle odstavců 1 a 3 nepoužijí, nebyl tak povinen žalobkyni k odstranění vad vyzývat.

10. Citoval ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina a připustil, že by zánik dočasné ochrany žalobkyně skutečně mohl představovat nezákonný zásah, avšak pouze pokud by sám žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem, což se ale podle něj nestalo. Poukázal na důvodovou zprávu k Lex Ukrajina, z níž plyne, že podle zákonodárce je nadále možné aplikovat § 11 zákona o dočasné ochraně, nicméně se k němu doplňují Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 4 33 A 16/2026 další důvody. V důvodové zprávě se mluví o situacích, souvisejících s poskytováním dočasné ochrany ve smyslu i jiného pobytu jiným státem (nebo Českou republikou). Cílem úpravy je dle důvodové zprávy zamezit tomu, aby jedna osoba disponovala různými pobytovými tituly, důvody pro zánik přitom do značné míry odrážejí důvody pro nepřijatelnost žádosti o dočasnou ochranu.

11. Dále žalovaný poukázal na právní úpravu týkající se dokládání dokumentů o ubytování žadatelů. Žalobkyně nesplnila své povinnosti plynoucí z § 6 odst. 1 Lex Ukrajina, když zaslala oznámení o změně pobytu, bez potřebných příloh. Postupoval proto v souladu s § 6 odst. 10, § 6a odst. 4, § 7b odst. 6 Lex Ukrajina ve spojení s § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Zrušil tak žalobkyni pobyt na dosavadní adrese, a jelikož nedodala potřebné podklady k zápisu adresy pobytu nového, stala se adresou žalobkyně adresa správního orgánu, který původní údaj o adrese zrušil. Na tomto místě pak byla žalobkyně nahlášena od XXX do XXX. Dnem XXX následně došlo k zániku dočasné ochrany žalobkyně (resp. k zániku dosavadního oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany). Zdůraznil, že žalobkyně byla informována prostřednictvím tiskopisu o náležitostech dokladu o ubytování, tedy ani pozdější předložení souhlasu bytového družstva nemůže zvrátit vadu, pro kterou nedošlo k zavedení nové adresy do Cizineckého informačního systému (CIS).

12. Důvodná dle žalovaného není ani námitka rozporu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina s právem Evropské unie. Žalovaný je jakožto správní orgán povinen postupovat v souladu se zákonem, který je nadále platný, a proto konstatoval zánik dočasné ochrany u žalobkyně. Poukázal na § 2 Lex Ukrajina s tím, že je zřejmé, že DO Lex Ukrajina nerozumí DO vyhlášenou Prováděcím rozhodnutím Rady EU č. 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (prováděcí rozhodnutí), ale již samotné pobytové oprávnění dle čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (směrnice). V případě žalobkyně její opakovaná žádost o udělení DO ze dne XXX, tedy žádost o vydání nového oprávnění k pobytu za čelem dočasné ochrany, nebyla úspěšná, neboť je držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě )§5 odst. 1 písm. f). Tedy stěží může být zánik oprávnění k pobytu za účelem DO z důvodu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina v rozporu s unijním právem a rozšiřovat důvody dle čl. 28 směrnice, když osoba požívající DO může toto pobytové oprávnění získat znovu. Nejde totiž o zánik DO jako takové, to český právní řád stanovit nemůže, ale jde o zánik pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany. Samozřejmě, pokud je cizinec i nadále osobou požívající dočasné ochrany, může toto pobytové oprávnění znovu získat, resp. členský stát je povinen mu jej vydat. Ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) tak dle žalovaného neodporuje právu EU a žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když žalobkyni z tohoto titulu vyznačil zánik oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany.

13. K vrácení nové žádosti žalobkyně o DO žalovaným dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina poukázal na jeho § 2, čl. 8 odst. 1 směrnice a prováděcí rozhodnutí s tím, že dle jeho názoru má členský stát možnost stanovit, za jakých podmínek platnost tohoto Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 5 33 A 16/2026 pobytového oprávnění skončí. V případě žalobkyně nebyla její opakovaná žádost o DO úspěšná, neboť je držitelkou DO v jiném členském státě (§ 5 odst. 1 písm. f).

14. K zániku vyjádření zájmu o zvláštní dlouhodobý pobyt popřel, že by k němu došlo. Žalobkyně je v souladu s § 7p odst. 1 Lex Ukrajina nadále vedena jako osoba, která tento zájem projevila, jak vyplývá ze screenshotu obrazovky registračního systému. V případě žalobkyně nebylo dosud vyhodnoceno, zda tato splňuje podmínky dle § 7o až 7w téhož zákona. Teprve pokud by splnila všechny podmínky, mohla by se elektronicky registrovat postupem podle § 7s Lex Ukrajina. Jak projevení zájmu, tak i registrace k samotnému zvláštnímu dlouhodobému pobytu probíhá výhradně elektronicky na internetových stránkách žalovaného za využití elektronické identifikace (§ 7p odst. 1 a § 7s odst. 1 Lex Ukrajina). Doplnil, že nejpozději před pořízením biometrických údajů prověřuje splnění podmínek dle § 7t Lex Ukrajina, pokud tyto splněny nejsou, dochází k zániku registrace k získání tohoto pobytového oprávnění. Na okraj uvedl, že i když je žalobkyně lékařka a vykonává léčbu pacientů, při získání zvláštního dlouhodobého pobytu se žalovaný zabývá především tím, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky.

15. Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci Městským soudem v Praze 16. Soud o věci rozhodoval bez nařízení ústního jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci takový postup akceptovali. Soud neshledal důvod provádět ve věci dokazování a za tím účelem nařídit ústní jednání, neboť veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly obě procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v jimi doložených písemnostech, které jim byly předem známy.

17. Soud v souladu s § 82 a násl. s. ř. s. přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).

18. Dle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

19. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem má subsidiární povahu. Mohla-li by se žalobkyně domoci svých práv žalobou proti rozhodnutí dle § 65 a násl. s. ř. s., bylo by nutné dát přednost této žalobě. Soud proto zkoumal, zda žalovaný vydal nějaké rozhodnutí, proti němuž by se žalobkyně mohla bránit.

20. Rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. musí být výsledkem alespoň minimalistického správního řízení v širším smyslu. Mělo by mít formalizovanou podobu, která má obvykle výrok a odůvodnění, být výsledkem formalizovaného postupu, o kterém je pořizována dokumentace, a výsledný úkon by měl být oznamován účastníkům řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS z 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016-41, č. 3779/2018 Sb. NSS, bod 78).

21. Podle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dále zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle § 6 odst. 4 (téhož zákona – pozn. soudu). Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 6 33 A 16/2026 22. Ze zákona i shodných tvrzení účastníků plyne, že v případě zániku dočasné ochrany pouze fakticky dojde k zániku dočasné ochrany přímo ze zákona, aniž by došlo k jakémukoliv formalizovanému úkonu ze strany žalovaného. V nyní projednávané věci žalovaný pouze vyznačil změnu místa pobytu žalobkyně na území ČR v Informačním systému cizinců. Na základě uplynutí doby dle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina následně došlo k zániku žalobkyniny dočasné ochrany, a to bez dalších úkonů žalovaného.

23. Rozlišovacím kritériem mezi úkony, které již jsou rozhodnutími dle § 65 s. ř. s., a těmi, které nejsou, je skutečnost, zda správní orgán o zániku dočasné ochrany vyhotovuje usnesení, které poznamenává do spisu. V tomto případě ze zjištěných skutečností neplyne, že by žalovaný vydal rozhodnutí či jej poznamenal do spisu. V nyní posuzovaném případě právní úprava s žádným takovým rozhodnutím nepočítá. Soud navíc poukazuje na to, že žalovaný na výzvu soudu k předložení spisového materiálu odpověděl, že spis se v případech, jako je ten žalobkynin, nevede.

24. Z uvedeného plyne, že postup žalovaného byl faktickým úkonem, který nepředstavuje rozhodnutí, ale zásah dle § 82 s. ř. s.

25. Vzhledem k tomu, že postup žalovaného může představovat zásah dle § 82 s. ř. s., zabýval se soud dále tím, zda jsou splněny podmínky řízení o tomto typu žaloby.

26. Ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobkyně byla přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti ní nebo v jeho důsledku bylo proti ní přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li, byť jen jedna z uvedených podmínek splněna, nelze žalobkyni ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).

27. Soudy přitom musí nejprve zkoumat splnění čtvrté podmínky, neboť neexistence zásahu vede k nepřijatelnosti žaloby (srov. rozsudky NSS z 19. 9. 2007, č. j. 9 Aps 1/2007-68, č. 1382/2007 Sb. NSS, a z 18. 12. 2019, č. j. 6 As 167/2019-36, č. 3973/2020 Sb. NSS).

28. Z výše uvedeného je zřejmé, že je čtvrtá podmínka splněna.

29. Žaloba je též přípustná a včasná. Žalobkyně nemá k dispozici žádný jiný právní prostředek ochrany (§ 85 s. ř. s.) a žalobu podala v subjektivní dvouměsíční lhůtě od dne, kdy se dozvěděla o zániku její dočasné ochrany (§ 84 odst. 1 s. ř. s.).

30. Splněny jsou též první, druhá a pátá podmínka výše uvedeného testu. Zánik dočasné ochrany směřuje přímo proti žalobkyni, která tím pozbyla oprávnění plynoucí z dočasné ochrany na území České republiky a tím i podmínku pro vyjádření zájmu o zvláštní dlouhodobý pobyt.

31. Soud se proto dále věnoval podmínce třetí – zda šlo o zásahy zákonné či nikoli. Dočasná ochrana žalobkyni zanikla dle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina, jelikož byla po dobu 90 dnů hlášena k pobytu na adrese sídla žalovaného. Na toto místo žalovaný nahlásil pobyt žalobkyně poté, co tato ohlásila změnu místa pobytu bez souhlasu bytového družstva. Protože žalobkyně nepřiložila k tiskopisu ohlášení změny doklad podle § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, žalovaný zrušil údaj o místě hlášeného pobytu na dosavadním místě a přihlásil žalobkyni dle § 6a odst. 4 Lex Ukrajina na adresu správního orgánu, Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 7 33 A 16/2026 který tento údaj zrušil. Žalobkyně o tomto ale nevěděla a jako držitelka DO v dubnu 2026 vyjádřila zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt.

32. Skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný, soud proto přistoupil k posouzení věci samé.

33. Žaloba je důvodná.

34. Soud se nejprve zabýval námitkou rozporu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina s právem Evropské unie, konkrétně s čl. 8 odst. 2 a čl. 28 směrnice a bodem 17 preambule prováděcího rozhodnutí. Žalobkyně má za to, že absence hlášené adresy ve státě, který dočasnou ochranu poskytuje, nemůže být důvodem pro zánik dočasné ochrany, protože takovýto požadavek neplyne ze směrnice. Z obsahu žaloby se podává poukaz žalobkyně na bod 12 preambule směrnice, který pojednává o minimálních standardech, které mají členské státy přijmout, a které nemohou být sníženy v rámci vnitrostátní právní úpravy. Přesně to se však v případě české právní úpravy dle žalobkyně stalo, čímž došlo ke zhoršení jejího postavení, jakožto osoby, na níž se vztahuje směrnice o dočasné ochraně.

35. Otázkou souladu ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina s právem EU se zdejší soud již zabýval v rozsudku ze dne 25. 9. 2025, č. j. 10 A 81/2025-41, ve kterém dospěl k závěru, že ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina je pro rozpor s právem EU neaplikovatelné. K obdobným závěrům dospěl zdejší soud též v rozsudku č. j. 11 A 105/2025-45. Devátý senát neshledal důvod, pro který by se měl od jejich závěrů odchýlit.

36. Při posouzení soud vyšel z následující zákonné úpravy:

37. Podle § 5 odst. 6, 7, 8 písm. e) Lex Ukrajina ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky cizince požívajícího dočasné ochrany písemně poučí v jazyce, v němž je schopen se dorozumět, o právech a povinnostech souvisejících s poskytnutím dočasné ochrany a o sdílení informací o cizinci ve věci dočasné ochrany s příslušnými orgány členských států Evropské unie. (7) ve věci neudělení nebo odnětí dočasné ochrany se použije zákon o dočasné ochraně cizinců. (8) písm. e) oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dále zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle § 6 odst. 4 (poznámka soudu: jde o chybu ve psaní, ustanovení nepochybně odkazuje na § 6a odst. 4).

38. Podle § 6 odst. 10 téhož zákona na hlášení změny místa pobytu na území České republiky se použijí přiměřeně ustanovení zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Cizinec, kterému byla udělena dočasná ochrana podle tohoto zákona, je povinen hlásit změnu místa pobytu na území České republiky Ministerstvu vnitra do 3 pracovních dnů ode dne změny, a to doložením dokladu o ubytování podle odstavce 1. Pokud doložený doklad nesplňuje podmínky podle odstavce 1, k oznámení změny místa pobytu se nepřihlíží a použije se § 6a odst.

4. Povinnost se na cizince vztahuje, pokud předpokládaná změna místa pobytu na území České republiky bude delší než 15 dnů. Změnu místa hlášeného pobytu je možné učinit také prostřednictvím dálkového přístupu vyplněním elektronického formuláře v rozsahu údajů uvedených v přihlašovacím tiskopise společně s doložením dokladu o ubytování podle odstavce 1. Elektronický formulář Ministerstvo vnitra zveřejní způsobem uvedeným v § 182 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Povinnost hlásit další změny podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky se na osobu požívající dočasné ochrany vztahuje obdobně. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 8 33 A 16/2026 39. Podle § 6a odst. 1, 2, 4 téhož zákona ministerstvo vnitra zruší cizinci, kterému byla udělena dočasná ochrana, v informačním systému cizinců údaj o místě hlášeného pobytu na území České republiky, jestliže a) byl zápis tohoto údaje proveden na základě nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností, b) byl objekt, na jehož adrese je cizinec hlášen k pobytu na území České republiky, odstraněn nebo zanikl, nebo c) zaniklo právo užívat objekt nebo vymezenou část objektu, na jehož adrese je cizinec hlášen k pobytu na území České republiky, a neužívá-li tento objekt nebo jeho vymezenou část. (2) ministerstvo vnitra zruší údaj o místě hlášeného pobytu podle odstavce 1 písm. c) na základě prohlášení vlastníka nebo osoby oprávněné k užívání objektu nebo jeho vymezené části. (4) místem pobytu cizince po zrušení údaje o místě hlášeného pobytu na území České republiky je sídlo správního orgánu, který tento údaj úředně zrušil; v informačním systému cizinců je tento údaj označen jako adresa úřadu.

40. Podle § 7b odst. 6 téhož zákona došlo-li ode dne posledního vyznačení vízového štítku u cizince ke změně místa pobytu na území České republiky, kterou neohlásil postupem podle § 6 odst. 10, nebo je-li jeho místo pobytu stanoveno podle § 6a odst. 4, je cizinec při dostavení se k vyznačení vízového štítku povinen doložit doklad o ubytování podle § 6 odst. 1; pokud cizinec doklad o ubytování podle § 6 odst. 1 nepředloží, vízový štítek se nevyznačí.

41. Podle § 16 zákona o dočasné ochraně na řízení o udělení a odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany se použije správní řád, s výjimkou ustanovení o doručování adresátům zdržujícím se v cizině, o úřední desce, o ustanovení opatrovníka osobám neznámého pobytu a osobám, které se zdržují v cizině, pokud se jim nedaří doručovat, a o ustanovení zástupce pro doručování, a dále ustanovení o umožnění nahlížení do spisu jiným osobám než účastníkům a jejich zástupcům, o vydání stejnopisu výroku rozhodnutí na požádání účastníka, ustanovení o odvolacím řízení a řízení o rozkladu, ustanovení o přezkumném řízení a ustanovení o obnově řízení a novém rozhodnutí.

42. Podle čl. 8 odst. 1, 2 směrnice Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tímto účelem budou vydány potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. (2) bez ohledu na dobu platnosti povolení k pobytu uvedených v odstavci 1 nesmějí členské státy osobám požívajícím dočasné ochrany přiznávat méně výhodné podmínky než ty, jež jsou stanoveny v článcích 9 až 16.

43. Podle bodu 12 preambule směrnice z podstaty minimálních norem vyplývá pravomoc členských států v případě hromadného přílivu vysídlených osob zavádět nebo udržovat opatření příznivější pro osoby požívající dočasné ochrany.

44. Podle bodu 22 preambule směrnice je nezbytné stanovit kritéria pro vyloučení některých osob z dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob.

45. Tato kritéria jsou poté stanovena v čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. V něm je zakotvena možnost členských států vyloučit osobu z poskytnutí dočasné ochrany ve vyjmenovaných případech. Nikde jinde než v uvedených článcích a preambuli směrnice o vyloučení osob nehovoří. Směrnice přitom nestanoví, že by členské státy mohly důvody pro vyloučení osob z dočasné ochrany rozšiřovat.

46. Dle čl. 28 směrnice o dočasné ochraně:

1. Členské státy mohou vyloučit osobu z poskytnutí dočasné ochrany, pokud a) existují závažné důvody se domnívat, že Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 9 33 A 16/2026 i) tato osoba spáchala zločin proti míru, válečný zločin nebo zločin proti lidskosti, jak jsou definovány v mezinárodních dokumentech vypracovaných za účelem přijetí předpisů týkajících se těchto zločinů; ii) tato osoba spáchala vážný nepolitický zločin mimo území hostitelského členského státu předtím, než na území tohoto státu byla přijata jako osoba požívající dočasné ochrany. Závažnost očekávaného trestního postihu se posoudí na základě povahy trestného činu, z něhož je daná osoba podezřelá. Mimořádně kruté činy mohou být kvalifikovány jako vážné nepolitické zločiny, přestože byly údajně spáchány s politickým cílem. Toto se vztahuje jak na účastníky trestných činů, tak na jejich návodce; iii) tato osoba je vinna činy proti cílům a zásadám Spojených národů; b) existuje důvodné podezření, že by tato osoba mohla ohrozit bezpečnost hostitelského členského státu nebo že vzhledem ke skutečnosti, že byla na základě pravomocného rozsudku odsouzena za mimořádně závažný trestný čin, představuje nebezpečí pro společnost hostitelského členského státu.

2. Důvody pro vyloučení podle odstavce 1 se posuzují pouze na základě osobního jednání dané osoby. Rozhodnutí a opatření o vyloučení se řídí zásadou přiměřenosti.

47. Dle bodu 17 preambule prováděcího rozhodnutí je toto rozhodnutí slučitelné s vnitrostátními systémy dočasné ochrany, které lze považovat za provedení směrnice 2001/55/ES, a lze je uplatňovat jako doplněk k nim. Pokud má členský stát vnitrostátní systém, který je příznivější než úprava podle směrnice 2001/55/ES, měl by mít možnost jej nadále uplatňovat, protože v uvedené směrnici se stanoví, že členské státy mohou pro osoby požívající dočasné ochrany stanovit nebo zachovávat příznivější podmínky. Pokud by však vnitrostátní systém byl méně příznivý, měl by členský stát zajistit doplňková práva stanovená ve směrnici 2001/55/ES.

48. Soud konstatuje, že žalobkyně se v důsledku postupu žalovaného, jenž postupoval v souladu s Lex Ukrajina, de facto dostala do postavení osoby vyloučené z dočasné ochrany ve smyslu čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, jelikož jí dočasná ochrana zanikla ze zákona, k čemuž došlo v návaznosti na její přihlášení na adresu dotčeného správního orgánu žalovaným. Na této adrese byla poté nahlášena 90 dní, dokud jí nezanikla dočasná ochrana. O tomto postupu (přehlášení na jinou adresu a následný zánik dočasné ochrany) nebyla žalovaným jakkoliv vyrozuměna.

49. Správní soudy, včetně NSS v tzv. „dubnové“ judikatuře (v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023 – 27, č. 4683/2025 Sb. NSS; ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024 – 42; ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 – 42; a ze dne 8. 4. 2025, č. j. 9 Azs 20/2024 – 37) a v na ně navazujících soudních rozhodnutích opakovaně konstatovaly, že udělení dočasné ochrany ve smyslu lex Ukrajina ve skutečnosti znamená „jen“ poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí, nikoli udělení, resp. přiznání dočasné ochrany jako takové. „Dočasná ochrana“ ve smyslu českých právních předpisů je tedy pouze jakousi legislativní zkratkou pro oprávnění k pobytu na území České republiky (jak je i zřejmé z § 2 lex Ukrajina a § 2 zákona o dočasné ochraně), tj. pobytové oprávnění, které jsou členské státy včetně České republiky povinny držitelům dočasné ochrany vystavit a poskytnout jim v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 10 33 A 16/2026 50. Z judikatury Soudního dvora plyne, že směrnice mohou mít přímý účinek a jednotlivec se jejich úpravy může dovolat, ačkoliv jsou primárně adresovány členským státům. Tento postup je však možný pouze při splnění následujících podmínek. V prvé řadě musí uplynout transpoziční lhůta stanovená konkrétní směrnicí, v níž stát nedostojí své povinnosti řádně a úplně směrnici transponovat do svého vnitrostátního práva (srov. rozsudky Soudního dvora ze dne 4. 12. 1974, Van Duyn, 41/74, a ze dne 5. 4. 1979, Ratti, 148/78). Další podmínkou přímého účinku směrnice je její jasnost a bezpodmínečnost. Soudní dvůr k tomuto uvedl: „ustanovení unijního práva je bezpodmínečné, jestliže ukládá povinnost, která není vázána na žádnou podmínku, a při jejím plnění ani v jejích účincích není podmíněna žádným aktem ze strany orgánů Unie nebo členských států, a dále že je dostatečně přesné, aby se jej mohl právní subjekt dovolávat a aby jej mohl uplatnit soud, jestliže ukládá povinnost jednoznačným způsobem“ (srov. jeho rozsudek z 8. 3. 2022, Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld, C-205/20, bod 18). Poslední podmínkou přímého účinku směrnice je, že tím nesmí dojít k uložení povinnosti jednotlivci. Tento požadavek vychází z povahy směrnic, které jsou určeny primárně členským státům (srov. již rozsudek Soudního dvora z 26. 2. 1986, Marshall, 152/84).

51. Transpoziční lhůta uplynula v případě směrnice 31. 12. 2002 (čl. 32 odst. 1 této směrnice). První podmínka je tedy splněna. Soud se proto dále zabýval tím, zda ze směrnice vyplývá dostatečně jasná úprava, která by vylučovala zánik dočasné ochrany dle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina.

52. Směrnice zavádí minimální normy pro poskytování dočasné ochrany (čl. 1 této směrnice), přičemž z podstaty těchto norem vyplývá pravomoc členských států zavádět nebo udržovat příznivější opatření pro osoby požívající dočasné ochrany (bod 12 preambule a čl. 3 odst. 5 této směrnice). Stejně tak prováděcí rozhodnutí uvádí, že má-li členský stát vnitrostátní systém, který je příznivější než úprava podle směrnice o dočasné ochraně, má možnost jej nadále uplatňovat. Pokud by však vnitrostátní systém byl méně příznivý, měl by členský stát zajistit doplňková práva stanovená ve směrnici o dočasné ochraně (bod 17 prováděcího rozhodnutí). Výše uvedené je projevem minimální harmonizace – směrnice stanoví nejnižší přípustnou hranici ochrany, přičemž státy mohou poskytnout ochranu vyšší. Z toho plyne, že členské státy nemohou zavádět opatření nepříznivější, než jsou stanovené minimální normy.

53. NSS k tomu uvedl:

54. Již z této skutečnosti plyne, že členské státy mají pouze omezenou možnost odepřít práva plynoucí z dočasné ochrany osobám, které ji v Unii požívají na základě rozhodnutí Rady č. 2022/382. Podle článku 8 směrnice jsou totiž povinny přijmout opatření nezbytná k zajištění pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tím účelem jim musí vydat potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. Jakékoli případné omezení v poskytnutí těchto práv tudíž musí být v souladu se směrnicí o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutím, a to pochopitelně i v případech unijním právem výslovně neupravených. Systémově se totiž jedná o vnitrostátní realizaci nároků či oprávnění přímo plynoucích z unijního práva. (viz bod 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024 – 42).

55. Možnost vyloučit určitou osobou z poskytnutí dočasné ochrany upravuje pouze čl. 28 směrnice. Zdejší soud již ve svých rozsudcích opakovaně dovodil, že z výčtu důvodů uvedených v čl. 28 odst. 1 směrnice neplyne, že by šlo o výčet demonstrativní. Naopak Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 11 33 A 16/2026 se jedná o výčet taxativní, a to s ohledem na to, že směrnice v žádném ustanovení neumožňuje rozšiřovat důvody pro vyloučení osob z poskytnutí dočasné ochrany. Jde přitom o výjimku z pravidla, že členské státy poskytnou povolení k pobytu osobám, na které se vztahuje prováděcí rozhodnutí (čl. 8 odst. 1 a čl. 5 směrnice), a proto ji je třeba vykládat restriktivně (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2023, č. j. 11 A 80/2022-79, bod 65). Soud má rovněž za to, že ke stejnému závěru dochází i odborná veřejnost (srov. Skordas, A. in: Halbronner, K. a Thym, D. (eds.), EU Immigration and Asylum Law. Commentary, s. 1101, a Noll, G., Gunneflo, M, Directive 2001/55 Temporary Protection Synthesis Report, Academic Network for Legal Studies on Immigration and Asylum in Europe, s. 65). Je přitom evidentní, že obsah článku 28 směrnice nijak nekoresponduje s obsahem ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina.

56. Taxativní výčet v čl. 28 směrnice ve spojení s tím, že směrnice stanoví minimální normy a členské státy mohou poskytovat pouze příznivější podmínky pro osoby, kterých se směrnice a prováděcí rozhodnutí týkají, tvoří dohromady jasnou a bezpodmínečnou právní normu, která zakazuje členským státům vyloučit z poskytnutí dočasné ochrany osoby, které měly po dobu 90 dní místo pobytu v sídle správního orgánu, přičemž na toto místo byly přihlášeny z toho důvodu, že nedodaly doklad o ubytování dle § 6 odst. 1 Lex Ukrajina spolu s oznámením o změně bydliště na území státu poskytujícího jim dočasnou ochranu.

57. Ani argumentace žalovaného odkazovanou částí důvodové zprávy nebyla s to změnit právní názor soudu, jelikož je mimoběžná s nyní řešenou otázkou. V předkládané části důvodové zprávy se totiž hovoří o doplnění dalších důvodů pro zánik dočasné ochrany přímo ze zákona v situacích, kdy je zjevné, že cizinci je poskytována dostatečná ochrana ve smyslu i jiného oprávnění k pobytu jiným státem (nebo Českou republikou). V nyní projednávané věci však není sporné to, že žalobkyně nedisponuje dočasnou ochranu v jiném členském státu EU. Stejně tak i část důvodové zprávy zabývající se cílem změn navržené úpravy, kterým je zamezit tomu, aby jedna osoba disponovala různými pobytovými tituly. Soud dále konstatuje, že právní úprava nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu z důvodů uvedených v § 5 odst. 1 písm. c) a d) byla soudy shledána v rozporu s právem EU, což dle soudu také svědčí ve prospěch žalobkyně a závěru soudu i o rozporu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina s právem EU.

58. Z důvodové zprávy k Lex Ukrajina plyne, že cílem dotčené úpravy je dle důvodové zprávy vyjasnění postupu v situacích, kdy doklad o ubytování předložený cizincem neodpovídá stanoveným požadavkům, a k hlášené změně místa pobytu se nepřihlíží. V takovém případě je pak jako místo pobytu cizince zapsána adresa ohlašovny. O možném vyrozumění cizince o této změně však důvodová zpráva mlčí.

59. Právní úprava v § 6a Lex Ukrajina umožňuje zrušení evidované adresy pobytu cizince s dočasnou ochranou i bez vedení správního řízení podle části druhé a třetí správního řádu. Tento postup má přitom za následek to, že cizinec je evidován na ohlašovně. I přesto, že je vyloučeno použití úpravy správního řízení, postup žalovaného lze podřadit pod rámec části čtvrté správního řádu (§ 177 odst. 2), přičemž současně je zapotřebí respektovat zásady stanovené v jeho části první. Žalovaný by proto měl přiměřeně použít § 46 správního řádu, neboť se i zde jedná o postup z moci úřední. Je tak zapotřebí umožnit účastníkům řízení plné uplatnění jejich práv (práva být vyrozuměn o zahájení řízení, vyjádřit se k podkladům a využít opravný prostředek), obdobně jako podle § 98a zákona o pobytu cizinců. S ohledem na výše uvedené je dle soudu potřebné hledět na oznámení Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 12 33 A 16/2026 o změně adresy jako na podání ve smyslu § 37 správního řádu. Pokud dotčený správní orgán shledá, že je takové podání vadné, musí vyzvat cizince k odstranění vad podání a stanovit k tomu přiměřenou lhůtu. V nyní projednávané věci je nutné přihlédnout ke ztížené situaci osob prchajících před válkou. Nelze tak podání cizince ignorovat a bez dalšího ho zapsat na adresu ohlašovny. Tento postup by mohl být správný za situace, pokud by cizinec neodstranil vady takovéhoto podání k tomu stanovené lhůtě. Výše uvedené je v souladu se zásadou součinnosti a ochrany procesních práv účastníků řízení.

60. Postup, kdy cizinci nejsou vyrozumíváni o tom, že jejich adresa byla změněna na adresu ohlašovny, soud shledává s ohledem na výše uvedené v rozporu se zásadou ochrany práv nabytých v dobré víře. Postup žalovaného spočívající v přihlášení cizince na ohlašovnu není jakýmsi prostým technickým úkonem, nýbrž zásahem, který má dopad do právní sféry cizince, jelikož následně může přijít o dočasnou ochranu, pakliže svou situaci včas nezhojí. Žalovaný proto musí postupovat transparentně a o tomto zásahu dotčenou osobu vyrozumět.

61. Evidence místa pobytu je navíc pouze údajem administrativním a jeho nesoulad se skutečností neprokazuje, že se dotčená osoba nachází mimo území státu. Důvody, pro které je pobyt osoby zaevidován na ohlašovně, mohou být ryze formální (jako v nyní posuzované věci) nebo souviset se sporem cizince s ubytovatelem, aniž by to vypovídalo o přítomnosti cizince v České republice.

62. Lze tak shrnout, že směrnice je postavena na konstrukci, že členské státy mohou být vůči vysídleným osobám vstřícnější, naopak podmínky méně příznivé stanovit nemohou. Právě to však Česká republika zavedením institutu zániku dočasné ochrany dle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina a jeho využíváním v nynější podobě učinila, neboť osobám, na něž se vztahuje tento zákon, postavila do cesty další, směrnicí nepředpokládanou překážku, kterou musí překonat, aby mohli v České republice požívat dočasné ochrany. Taková úprava je v rozporu se směrnicí, která má v tomto ohledu přímý účinek, jež vylučuje úpravu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina. Proto ji soud neaplikoval. Námitka rozporu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina s právem EU je proto důvodná.

63. K zániku vyjádření zájmu žalobkyně o získání zvláštního dlouhodobého pobytu soud poukazuje na zjištěný skutkový stav. Z něj je zřejmé, že nebýt postupu žalovaného dle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina, který soud z výše uvedených důvodů shledal rozporným s právem EU, nezanikla by k XXX žalobkyni dočasná ochrana v ČR. Přímým důsledkem tohoto nezákonného postupu žalovaného bylo ale navození stavu, kdy žalobkyně přestala splňovat „základní“ podmínku pro vyjádření zájmu o zvláštní dlouhodobý pobyt ve smyslu § 7q odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina. Ten zakotvuje Ministerstvo vnitra v seznamu zájemců vyznačí cizince, kterému byla udělena dočasná ochrana podle tohoto zákona a který k datu rozhodnému pro splnění podmínek k registraci k pobytu (dále jen „rozhodné datum“) pobývá na území České republiky nepřetržitě na základě dočasné ochrany udělené Českou republikou po dobu nejméně 2 let; podmínka 2 let neplatí, jde-li o osoby uvedené ve společném vyjádření zájmu (dále jen „společně registrované osoby“) mladší 18 let. Obdobně tato podmínka vyplývá i z ustanovení § 7s odst. 1 téhož zákona, kde se uvádí Registraci k pobytu provádí cizinec starší 18 let, který pobývá na území České republiky na základě dočasné ochrany udělené Českou republikou a je vyznačen v seznamu zájemců podle § 7q odst. 1, prostřednictvím elektronického formuláře, který je zveřejněn na internetových stránkách Ministerstva vnitra. Registraci k pobytu provádí cizinec s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 13 33 A 16/2026 elektronické identifikace; k jinému postupu se nepřihlíží. Cizinec je povinen uvést údaje podle § 54 zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

64. Mezi účastníky přitom nebylo sporu o tom, že žalobkyně tento zájem včas (ve lhůtě od 1. 4. 2026 do 30. 4. 2026) a řádně vyjádřila. Soud proto shledal postup žalovaného nezákonným zásahem do práv žalobkyně i v tomto rozsahu. Soud si byl přitom vědom skutečnosti, kterou žalovaný uvedl v písemném vyjádření k žalobě, a sice, že splnění podmínky pro zvláštní dlouhodobý pobyt žalobkyně zatím nezkoumal. Nelze ale nevidět, že pokud by soud žalobkyni ochranu v tomto rozsahu neposkytl, nemohlo by mít samotné (věcné) přezkoumání splnění podmínek žalobkyní dle § 7o a násl. Lex Ukrajina žalovaným jiný závěr, než že žalobkyně tyto podmínky nesplňuje. Nebyla by totiž splněna výše uvedená základní podmínka, že žalobkyně pobývá na území České republiky nepřetržitě na základě dočasné ochrany udělené Českou republikou. Fakticky tak vyjádření zájmu žalobkyně o registraci ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu v důsledku nezákonného užití § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina žalovaným zaniklo, byť k formálnímu posouzení, zda žalobkyně zákonné podmínky pro zvláštní dlouhodobý pobyt dle § 7o a násl. Lex Ukrajina splňuje, zatím nedošlo. Závěr a náklady řízení 65. Soud uzavírá, že se v případě žalobkyně jedná o řetězící správní akty, kdy s právem EU rozporný postup žalovaného dle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina způsobil nesplnění (základní) podmínky pro vyjádření zájmu žalobkyně o zvláštní dlouhodobý pobyt (pobyt cizince na území ČR na základě dočasné ochrany). Na základě všech shora uvedených skutečností soud proto shledal tvrzené zásahy nezákonnými. Žalovaný se dopustil nezákonných zásahů a stále se jich dopouští. Soud proto prvním výrokem rozsudku určil, že jsou tvrzené zásahy nezákonné. Druhým výrokem pak zakázal žalovanému, aby pokračoval v porušování práv žalobkyně a přikázal mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany žalobkyně ke dni XXX a před zánikem registrace žalobkyně k získání zvláštního dlouhodobého pobytu.

66. O nákladech řízení rozhodl soud třetím výrokem tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, náklady řízení jí však nevznikly. Od soudního poplatku je ze zákona osvobozena a byla zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., které právo na odměnu za zastupování nenáleží (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2008, sp. zn. 4 Azs 51/2008). Důvody pro přiznání účelně vynaložených nákladů vzniklých v řízení soud neshledal, proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

67. S ohledem na posouzení věci samé soud již nerozhodoval o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 14 33 A 16/2026 Praha 29. května 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.